Vzpomínky mrtvého

„Jmenuji se Toshiro Hiroki, pocházím z malé vesnice, která se nachází uprostřed lesa poblíž Konohy. Narodil jsem se dvoum hodným a skromným lidem, kteří by si nikdy neřekli, že budou mít někdy syna jako jsem já. Po pravdě, ani já jsem nevěděl, co všechno se stane. A na co jsem zapomněl, jsem mrtvý.“

Před několika lety.
Foukal silný vítr, který si zároveň hrál s delšími černými vlasy mladého chlapce, který v ruce držel čelenku se znakem své malé vesnice. Člověk by řekl, že s titulem genina už začíná legrace, ale tento chlapec měl sklopenou hlavu a malé kapičky slz dopadaly na zem pod nim. Najednou na zem, rozmočenou slzami, dopadla i čelenka se znakem vesnice a černou stuhou, chlapec už ji nehodlal dále držet ve své ruce. Chlapec shrbený seděl na schodu před hnědými dvěřmi, které byly otevřené a ze vnitř se ozýval další pláč, ale byl to ženský pláč.
„Toshiro! Prosim tě, pojď ke mně.“ Ozývalo se z domu a chlapec sedící na schodu se pomalu začal zvedat. Když se postavil, tak ještě chvíli zůstal na tom místě a oči měl upřené na čelenku ležící na promočené zemi. „Toshiro?“ Ozvalo se znovu z domu a chlapec už zvedl hlavu a jeho modré oči rozzářily celou ulici. Toshiro se otočil zády k čelence a rychle se slzami v očích vběhl do domu a zamířil ke své matce, která na něj celou dobu volala. „Ano matko?“ Řekl ubrečený Toshiro a naklonil se k matce, která seděla na židli a také ji z očí stékaly slzy. V tu chvíli už Toshiro stál v objetí své matky a její slzy dopadaly na zašpiněné tričko mladého Toshira. „Mami, my to bez táty zvládneme, neboj.“ Snažil se Toshiro zlepšit situaci, protože na tom byla jeho matka opravdu špatně. Což se dalo čekat, když ji zemřel manžel na misi a ona zůstala se svým synem Toshirem na všechno uplně sama.
Toshiro pustil z objetí svou matku a otřel si své slzy a následně popadl červený ubrousek, který ležel na stole pod vázou a otřel máminy oči, ze kterých pomalu přestávaly téct slzy. Toshiro, ač s těžkousti, se pousmál na svoji matku, čimž ji dodal jistotu, že vše dopadne dobře. Toshiro vzal červený ubrousek, který byl promočený od matčiných slz a pomalu ho zmačkal a hodil přímo do koše vedle stolu. Byl čas válek a to si vyžádalo i své oběti, ale na neštěstí Toshira, byla jedna z obětí i jeho otec, což jim nedávno oznámil jeden z ninjů, který také působí ve válce.
Venku pomalu, ale jistě přestal foukat chladný vítr, který předtim zahnal všechny obyvatele do svých domů, kvůli velké zimně. Nyní však začali všichni pomalu vylézat ze svých domů a procházet kolem ležící čelenky, před domem Toshira a jeho matky. Jenže jeden muž si ležící čelenky všiml a svoji velkou rukou ji zvedl a podíval se na ni. „Už nechci být ninja! Nemá to cenu, akorát všichni kolem umírají, to je nespravedlivý.“ Ozývalo se z pokoje Toshira, do kterého vešla postava, která měla v ruce čelenku s černou stuhou. Postava položila svoji ruku na rameno rozčíleného Toshira a Toshiro se prudce otočil, s úmyslem bránit se, ale pak se mu na tváři objevil menší úsměv. „Ale, ale, tak hrozné to zase nemůže být. Vim, že ztráta otce je těžká, ale život tim nekončí.“ Řekl muž, který držel Toshira za rameno, ale Toshiro svým ramenem ucukl dozadu a naštvaně zařval. „Chci změnit tuhle krutost ve světě! Všichni akorát zbytečně umírají!“ Pak však muž přešel blíže k němu a pousmál se „Pokud chceš změnit svět, tak začni tvrdě trénovat a pak ho můžeš změnit.“ s těmito slovy mu podal čelenku, kterou si Toshiro vzal, ikdyž chvíli váhal. „Pokud to je jediná možnost, jak změnit svět, sensei. Tak to podstoupim a pomstim svého otce!“ Zvolal Toshiro odhodlaně a odhrnul si své černé delší vlasy a přivázal si na čelo svoji čelenku, který byla ještě trochu od písku, kvůli tomu, jak ležela na zemi. „Takhle se mi líbíš Toshiro-chan.“ Řekl sensei a pomalu vyšel zase z pokoje ven a čekal až vyjde i Toshiro, který se chvíli rozhlížel po svém pokoji, ale pak odhodlaně vyšel za svým senseiem. „Tak jdeme na to Satoshi-sensei.“ Řekl mladý Toshiro.

„Takhle to všechno začalo. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, jakou krutost v sobě tento svět skrývá, ale bohužel jsem to brzy zjistil a můj příběh se dal do pohybu.“

Komentáře pište do diskuze.

„Stát se ninjou jen kvůli touze pomstít se, to jsem byl přesně já a díky tomu jsem také několikrát prohrál cvičný souboj, potřeboval jsem něco co mě povzdbudí, někoho, kdo mi řekne proč vlastně žiju. Jenže nikdo takový v tu chvíli nebyl, a proto jsem si musel najít nový důvod proč chci zesílit. Ano, chtěl jsem změnit svět, ale stačí tohle k tomu, abych neumřel v prvnim vážném boji co bude?“

Od umření Toshirova otce uplynuly asi tři roky a Toshiro tvrdě trénoval, dalo by se říct, že trénoval až do krve, ale jeho sensei Satoshi věděl, že tohle prostě ještě nestačí. Toshiro sice zdědil po svém otci ovládání zvláštního elementu a to železa, ale Satoshi si všiml, že u Toshira se ukazují i prvky taijutsu a to hlavně v rychlosti. Jenže techniku, kterou chtěl Satoshi naučit Toshira, byla až moc nebezpečná a Toshiro by si zde mohl zahrávat i se svým životem, a proto se rozhodl nechat Toshira podstoupit jednoduchou zkoušku.
„Toshiro, existuje jedna technika, která tě dovede až na vrchol tvé moci a staneš se tak silným ninjou a budeš se moct pomstít. Staneš se ninjou, který nikdy nepozná bolest a utrpení a nebudeš muset hledět na utrpení tohoto světa. Zkrátka budeš žít ve světě lásky a míru, jak sis vždy přál, ale má to jednu podmínku.“ Řekl Satoshi a vytáhl z kapsy kunai, který rukojetí podal Toshirovi a pak Satoshi tichým a smutným hlasem dodal. „Musíš mě zabít timhle kunaiem a pak získáš sílu, po které tak toužíš.“
Toshiro dlouho váhal a nevěděl co na to má říct a pak pozvedl svoji pravou ruku a ta se zastavila těsně nad rukojetí kunaie. Toshiro upřeně sledoval vážnou tvář svého senseie Satoshiho a pochopil, že to sensei myslí opravdu vážně a tak Toshiro uchopil kunai a pomalu se napřáhl. „Omlouvám se, Satoshi-sensei.“ Řekl Toshiro a jeho ruka se rozletěla přímo na Satoshiho.
V tu chvíli však kunai proletěl těsně kolem Satoshiho břicha a zabodl se do nedalekého stromu a na zem dopadly Toshirovi slzy. „Omlouvám se, ale nemám na to, abych ztratil někoho dalšího z mých blízkých. Už jednou jsem takhle ztratil a nechci to zažít znovu, jako před třemi roky. Asi si nezasloužim být silný a mocný. A asi ani nechci žít v životě, který je přesně jak si ho představuji a raději budu žít v tom reálném.“ Řekl Toshiro a stál na místě se sklopenou hlavou a pod nim se tvořila malá kaluž ze slz.
„Prošel jsi zkouškou můj skvělý žáku, Toshiro.“ Řekl Satoshi, který ho chytl za jedno z ramen a druhou rukou ho mírně chytl za čelo a hlavu Toshirovi pomalu a klidně zvedl. Toshiro na Satoshiho obličeji uviděl mírný úsměv štěstí a tak si Toshiro rukávem otřel slzy a na svého senseie se také usmál.
„Ale tohle znamená, že se nestanu silným ninjou, že Satoshi-sensei?“ Zeptal se smutně Toshiro, který pozvedl své dlaně a podíval se na ně. Uviděl v nich jen slabost a utrpení, protože byly tak vysušeného z tréninků, které měl skoro pořád, a proto nevypadaly jako ruce patnáctiletého chlapce, ale spíše jako třicetiletého chlapa, což bylo dost depresivní.
„Toshiro ty jsi mě asi nepochopil, že? Ta zkouška mi měla říct, jestli prahneš po pomstě tak, že kvůli tomu objetuješ i životy svých blízkých, ale ty jsi se zachoval, tak jak jsem doufal a neudělal jsi to. Proto teď vim jistě, že ty jsi na tu techniku dostatečně připravený, ale je tu jedna věc, kterou by jsi měl vědět a nezačnem s tréninkem dokud s ní nebudeš souhlasit.“ Řekl Satoshi docela tajemně a dal si ruku pod bradu a začal si ji lehce hladit, což naznačovalo, že přemýšlí, jak vhodně to Toshirovi říct a v tu chvíli se zasmál a jeho ruka opět sjela směrem dolů ke kapse.
„Trénink je neuvěřitelně náročný, ale výsledek stojí za to. Jenže to není vše, pokud to značně přeženeš a přestaneš se ovládat tak zemřeš a to už si nedělám srandu a mluvim zcela vážně.“ Řekl Satoshi tak, že Toshiro udělal leknutím krok dozadu a jeho spodní čelist spadla dolů, protože na senseie koukal, jak kdyby to vůbec nechápal, ale spíše to bylo, protože se vyděsil. Jenže Toshiro si chce jít za svým cílem až do konce, a proto při slovech svého senseie začal kývat hlavou ve znamení „Ano“.
V tu chvíli se Satoshi mírně pousmála a obrátil se k Toshirovi zády a zamířil dál od vesnice a Toshiro ho musel doběhnout, protože zůstal chvíli nechápavě stát. Satoshi na Toshirově tváři poznal, že je asi nedočkavý o jakou techniku se to jedná a tak promluvil.
„Techniku používá jen pár jedinců, a proto ji od tebe zřejmě nebude nikdo čekat. Jedná se o osm Chakrových bran.“ Řekl Satoshi a Toshiro jen vykulil oči.

„Takhle začal můj dlouhý a těžký trénink, který mě často stál velká zranění, ale zase mě to posunulo blíže k mému cíli. Můj cíl, vytvořit nekonečný mír je skoro nereálný, ale věřil jsem v něj dlouho dobu, než se stalo to co jsem nikdy nečekal.“