Menší zmätok...

...Nad Getsugakure sa pomaly vynorilo slnko. Obyvatelia sa postupne začali zobúdzať a vychádzať z domov. Všetci vedeli, že Tanami-hime je teraz mimo dediny a tak sa trocha obávali. Neboli zvyknutý prežiť deň bez toho, aby ju aspoň raz uvideli niekde v dedine.
Týmy boli odvolané z misií pre prípadné ohrozenie dediny, Moonwalkery boli v strehu. Namiesto Tanami teraz sedel v jej kancelárií Yuko Tachihara, aby mohol prípadných nových geninov (alebo tých preradených) informovať o zaradení do týmu. Čakal hlavne na Tanaminu sestru a dlho sa na stretnutie s ňou pripravoval, lebo vedel, že je to riadne číslo. Mitsuri Tachihawa mala tiež dostať na starosť jeden z týmov, a tak sa tam dostavila aj ona...

Kyoko

Stála som na streche hlavnej budovy v Getsugakure a pripevňovala som si o seba tenšie lano, pri opasku som tiež mala priviazanú plechovku od farby ale nemala sompri sebe žiaden štetec.. pri tom čo som chcela spraviť som aj tak žiaden nepotrebovala. Pomaly som sa začala spúšťať dole po lane až k oknu kde mala Aneki kanceláriu. Nakukla som do neho keďže som bola dole hlavou aby ma z neho nebolo vidieť. Po tom ako som si všimla chrbtom ku mne otočeného chlapíka len som sa zaškerila a zaklopala som poriadne na okno po čom som sa okamžite dostala trocha vyššie s lanom aby ma nebolo vidieť.. Kunaiom som pri tom rozrezala vrch od plechovky a čakala som.

Yuko

Akonáhle som započul kroky na streche budovy a neskôr zaklopanie na okno, bolo mi jasné, koľká bije... Bodaj by nie, mal som dvojhodinovú prednášku od Tanami-hime o jej sestre.
Prudko som sa otočil smerom k oknu a odskočil ďalej.
Kyoko-tan, nebuď ako dieťa... povzdychol som si.
Som na teba pripravený, tak ľahko ma nenachytáš... Až tak mi neprekáža, že si neprišla dverami, ani ja to nerobievam, ale nerob žiadny neporiadok... povedal som dosť znudene ale zároveň som dúfal, že nič nespraví keďže mám Tanaminu kanceláriu na starosti a chcem jej ju odovzdať v poriadku- to som ale na sebe nedal poznať.

Kyoko

Zrovna keď začal hovoriť tak som si poriadne zívla takže som ho nepočula.. prišlo mi trocha divné že stále nikto neotvára okno a tak som tam znova nakukla. Keď som ho videla ako čumí do okna trocha som sa naplašila a nejak som sa pozabudla držať na lane, poustka na opasku mi prdla keďže som ju nezaviazala poraidne a ja som začala padať dole s takým veľkým výkrikom typu "UAAAA!". pri tom sa mi kýbeľ farby samozrejmie rozlial priamo na hlavu ešte počas letu na zem. Pri tom sa mi však ako keby zázrakom zamotaly nohy do lana a so mnou to trhlo a trošku tresklo o stenu.. no nebola to stena..bolo to okno o dve poschodia nižšie ktoré som omylom prerazila a ani sa nedá povedať že som sa zosipala na zem.. ani nazačiatku som totiž na nej nestála dvoma nohami.. proste som sa "vytrela" z okna na podlahu a v očiach som mala malinké výriki pri čom som sa snažila spamätať z toho "šoku" a teoreticky aj z adrenalínu ktorý mi začal prechádzať teľom keď som padala volným pádom dole. Farba bola červenej farby takže to na prvý pohľad mohlo vyzerať ako krv.

Inari Yuki

Byl jsem odvolán z mise a navíc i přeřazen k jinému týmu, proto jsem vyrazil ke kanceláři vůdkyně, abych dostal nové pokyny. "Sem zvědavej kdo vudkyni zastupuje." Pomyslel jsem si přededveřmi, zaklepal jsem a čekal na pozvání dovnitř a snažil jsem se nevnímat zvuky přicházející z kanceláře. "Co se tam děje? Snat nejdu nevhod, bůchví co tam dělaj."

Jin Kazama

Celý ten Výstup Kyoko jsem sledoval. Hluboce jsem si povzdechl a vešel jsem do budovy až k místnosti kde měla být vůdkyně ale současně tam byl Yuko. Zaklepal jsem a za 5 vteřin jsem vešel. Mírně jsem se poklonil a řekl jsem. Dobrý den Yuko-sama. Doufám že neruším...Přišel jsem abych byl zařazen do týmu. Jmenuji se Jin KAzama...řekl jsem a z úklonu jsem se narovnal a díval jsem se Yukovi přímo do očí. Byli chladné a bez známky emocí. Jako každý den. Dokonce jsem tenhle pohled trénoval před zrcadlem a nebylo poznat jestli se dívám na Yuka nebo na něco jiného ale mé zorničky mířily na Yuka.

ps. vím že to píši po Caldarovi ale berte to tak že jsem tam přišel první

Kyoko-> V miestnosti boli asi traja Jounini čo zakladali papiere, pravdepodobne nejaké dokumenty. Dvaja muži a jedna žena- tá skríkla pretože ju vyľakala červená farba. Jounini k tebe pribehli, každý ťa chytil z jednej strany a opatrne ťa zdvihli a podopreli.
No to snáď nie, Kyoko-san! povedala prekvapene Jouninka. Čo tu robíte?!

Yuko

Pokrútil som hlavou, vedel som, že sa jej nič nestane keďže okolo budovy striehne niekoľko Jouninov.
V tom do kancelárie pribehol Jin, poriadne som si ho prezrel a nakoniec som s úškrnom prešiel k stolu a vzal akýsi zväzok papierov. Už-už som išiel niečo povedal ale ozvalo sa zaklopanie.
Vstúpte... povedal som dosť nahlas a znovu prešiel pohľadom k papierom.
Mal som tam presný popis schopností Kyoko, Jina a Inariho. Tí dvaja si mohli všimnúť, že v kúte na kresle spí akásy blonďatá kunoichi, vyzerala dosť mlado takže ich nemohlo ani len napadnúť, že práve ona bude ich senseika. Vyzerala že spí dosť tvrdo a tak ľahko sa nezobudí...

Inari

Vstoupil jsem do kanceláře a trochu mě překvapilo kolik v ní je lidí. "Nejdu nevhod?" Postavil jsem se vedle kluka který byl tak v mém věku aa zřejmě přišel chvíli předemnou. "Nejspíš novej parťák, vypadá to že jsem si polepšil." Přeměřil jsem si Jina a vzpoměl si na předešlého parťáka Ikena Tachihara se kterym jsem se jenom hádal.

Jin Kazama

Po chvíli tam vešel kluk co byl menší jak já. Chvíli si mě přeměřoval ale já ho ignoroval a dál sledoval Yuka skoro jakobych nemohl ani pohnout očima. NEchci vás ruit z přemýšlení...ale s kým jsem teda v týmu?

Siture

Byli jsme odvolani z mise a tak když sme dorazili do vesnice tak jsem se sel projit,stále jsem měl v hlavě ten svitek a nedalo mi to klid.Musím dojít za senseiem aby mě to naučil sakra,potřebuju to aspo%n začít ať mám základ.Řekl jsem si a zašel za naším senseiem,šel jsem k němu domů a zalepal na jeho dveře.

Kyoko

Keď som sa ako tak postavila pomocou tých Jouninov na nohy len som sa na nich troška vylakane pozrela a po tom som sa vykrútila z ich rúk a vyśtartovala som z miestnosti zo slovami "plašila som vtáky". V ruke som stále držala teraz už takmer prázdnu a otvorenú plechovku červenej farby z ktorej na zem kvapkalo a na tvári som mala jemne.. teda poriadne naštvaný výraz... nijak k tomu nepomáhalo že som mala od farby takmer celé vlasy, oblečenie a to že ma za to sestra pravdepodobne zabije ak sa to dozvie. Vybehla som tie dve poschodia aj keď trocha pomalšie než normálne pretože som si narazila koleno a nebolo to zrovna najpríjemnejšie, dvere k tomu týpkovi boli otvorené a tak som do nich kopla čím sa rozleteli dovnútra a šmarila som to "plechové" vedro s farbou po tom týpkovi ktorý zastupoval Tanami. NEMOHOL SI MA ZACHYTIŤ BAKA? zvreskla som pri tom takým trocha piskľavým hlasom a až po tom som si všimla tých dvoch.. no aspoň zatiaľ som ich ignorovala.

Inari

"Zřejmě sem se nemýlil, je se mnou v týmu." Pomyslel jsem si po otázce toho kluka. Už jsem se chystal říct že jsem tam ze stejného důvodu, ale v tu chvíli začala holka celá od barvi křičet na Yuka. Docela nevychovaná holka." Napadlo mě, ale nechtěl jsem se do toho nějak zamíchat a tak jsem tam jen stál a mlčky sledoval situaci.

Yuko

Pozrel som na Jina.
Klud kamarát... V týme ste vy dvaja a-... v tom sa rozleteli dvere.
Na ich otvorenie však v okamihu zareagovala blondýna, ktorá a vysokou rýchlosťou presunula pred Kyoko a chytila jej ruku predtým ako stihla vedierko hodiť. Prísnym výrazom hľadela na Kyoko a nakoniec jej ruku pustila.
No.. ehm... tretí člen je Kyoko a váš sensei bude Mitsuri... kývol som hlavou na tie dve. Mitsuri si založila ruky na prsiach a arogantne sa otočila od Kyoko.

Kyoko

Pusti ma kora... zavrčala som si skôr pre seba tak že to ani nebolo počuť no po tom ma Yuko pustila a ja som na ňu spoza jej chrbta hodila škaredý pohľad. A..aký tretí člen? spýtala som sa takým hlasom s jemnejším temným podtónom a v očiach sa mi zablisklo. Ja chcem byť s Aneki ! nepotrebujem žiadny blbý tým ! skríkla som po ňom celkom hruba a tento deň ma začal štvať čím ďalej tým viac.

Gray

Ksó! Odvolali mě z mise zrovna když to začínalo být zajímavé. Aspoň teď vim, že je náš sensei trochu srab, když nevylezl zrovna když se schylovalo k boji. Takže mu to teď budu dávat pořádně sežrat. Pomyslel jsem si a dál seděl na červené střeše mého domu. Díval jsem se na špičky svých nohou a pravou rukou si přejížděl po závažích na nohou, které byly už značně poškozené. Počkám ještě pár dní a pak si vezmu nové a těžší. Proběhlo mi hlavou při pohledu na poškozená závaží na nohou i rukou. Poté už jsem však seskočil ze střechy a dopadl přímo na chodník těsně vedle nějaké skupinky lidí, kteří se tam zrovna bavili. Nevšímal jsem si jich a dál v klidu procházel uličkama až jsem se zastavil před loukou, kde klasicky trénuji otevírání chakrových bran. Umim již otevřít 2. bránu, takže se teď vrhnu na 3. bránu a to už bude docela těžké. Pomyslel jsem si, během toho co jsem si stoupl doprostřed louky, kde jsem začal trénovat.

Siture -> Kazuya

Otevřel jsem ti dveře své kanceláře a dost nevrle na tebe vybfl.
Co chceš?
Ani jsem nečekal na tvou odpověďa a vracel jsem se do své kanceláře, ale dveře jsme ti nechal pootevřené.




Gray -> Jak si jistě věděl, 3 brána se nachází podél páteře a při jejím využivání dostane tělo rudou barvu.
Řekl sis že si budeš muset představit něco podobného jako si to používal u bran se srdcem,. ale dveře se budou muset nacházet u páteře.

Gray

Sedl jsem si na zem, při čemž jsem si dal ruce do pečetě a zavřel oči. Netrvalo to dlouho a už jsem se zase v meditaci dostal do jakési bílé místnosti, kde byly ty dvoje dveře. Jedny na chakrové brány a jedny na vztek. Nejdříve otevřu první a druhou a pak bych se měl dostat směrem k páteři. Pomyslel jsem si a otevřel obě brány. Pak jsem se objevil v další místnosti, kde byla brána s číslem 3. Byla však obalena kostma a na kostech bylo několik zámků. No tak tohle nevypadá dobře. Pomyslel jsem si a došel k bráně, při čemž jsem se snažil ty kosti rozbít, avšak než jsem udeřil, tak mi došlo, že jsou to nejspíše mé kosti a nebylo by dobré je zlomit. Takže jsem udeřil do jendoho ze zámků.

Siture

Dobrý den senseii,potřebuju se vás na něco zeptat,poraďte mi s tréninkem toho jutsu jak mam na tom svitku,potřebuju zesílit a udělal bych pro to skoro všechno abych se to mohl naučit,pomocte mi s tim tréninkem ať se to naučim a zesílim,prosím.Řekl jsem mu velmi odhodlaně a s velkým respektem k němu.Poté jsem vytáhl ten svitek,který jsem měl v ruce a otevřel jsem ho.

Mitsuri

Nemám rada malé usmrkané decká tak sa ukludni.. odvrkla som smerom ku Kyoko.
A už vôbec nie také, čo si myslia, že keď majú vplyvnú sestru tak budú mať nejaké špeciálne výhody... Si Genin a každý Genin v dedine má rovnaké podmienky a to byť zaradení v týme... Takže ak tu chceš nariekať o takýchto hlúpostiach, nemá vôbec cenu ťa učiť, pretože s takýmto prístupom sa dobrou kunoichi nikdy nestaneš! Ak si myslíš že aj tvoja sestra sa správala takto tak si na veľkom omyle pretože by sa nestala ani len chuuninom... povedala som s chladným výrazom na tvári a potom sa pozrela na zvyšok môjho týmu.
O dve hodiny na tréningovom poli 4... povedala, rozbehla sa k oknu a vyskočila... bežala preč... Yuko sa len poškriabal na zátylku a sadol si na kreslo za stolom. Rukou naznačil, že máte ísť von a viac ho nezaujímalo...

Jin Kazama

Mírně jsem se poklonil a odcházel jsem z místnosti. Vyšel jsem z ní a zhluboka jsem si oddechl. Pomalu ebzeslova jsem šel na tréninkovou louku 4. Chtěl jsem si ještě trochu zacvičit.Uřvané a rozmazlené děcko a zatím nesrozumitelný kluk o kterém nic nevím. To dopadne. Ael to mě netrápilo. Trápil mě náš sensei ale snažil jsem se na to nemyslet a šel jsem dál až jsem vyšel z budovy a volným krokem jsem mířil na tréninkovou louku.

Inari

Odešel jsem chvíli po svém novém parťákovi, ale na louku 4 jsem si vybral delší cestu, chtěl jsem se jenom projít. "Každou chvíli mě přesouvaj jinam a je čímdál lepší, nevychovanej spratek a senseika ne o moc starší než my." Napadlomě a ironicky jsem zhodnotil situaci.

Siture -> Kazuya

Vzal jsem si od tebe bez jediného slova svitek a chvíli si ho četl.
A proč si prostě nepřečteš jak to popisují ve svitku?
Zeptal jsem se ho a svitek mu podla nazpět.

Svitek napsal:

Pro docílení požadovaného efektu u tohoto jutsu je zapotřebí maximální soustředění.
Člověk se musí pevně soustředit na své tělo, na své molekuly a na materiál, a pomalu si představovat jako by bylo jeho tělo ze stejného materiálu a on dokázal tím nateriálnem pormlouvat.
Toto jutsau spotřebovává velké množství chakry, takže musíte být opatrní abyste při jeho tréninku nezkolabovali!

Gray -> Zámek se v pohodě rozlomil a tebe už napadalo že to asi bude brnkačka, ale v tu chvíli si ucítil v oblasti konce páteře, na posledním obratli ohromnou bolest a jakési lupnutí.
Bolest pořád neustupovala a ty si jí pořád cítil. Věděl jsi že jestli budeš pokračovat v rozbíjení zámků, bude se bolest asi stupňovat...

Eikichi

Seděl jsem na naší zahradě pod stromem , celkem vyčerpaný po tréninku a přemýšlel jsem.Proč jsem já , jako jediný ještě nedostal žádný tým , možná že se mnou má něco v plánu táta.Proč furt nemůže pochopit , že s někym líným a nedisciplinovaným, člověkem jako je on prostě nechci nic dělat.Stoupl jsem si a šel jsem naučit pár pravidel , který se musí dodržovat na našem pozemku nějakým spratkům , kteří u našeho baráku nějak pokřikovali.

Siture

Vím dobře,myslel jsem si že by ste mi s tim mohl pomoct nějak,že by ste mi pomohl nějak urychlit ten trénink,ale tak nic nebudu ztrácet čas,půjdu trénovat a omlouvám se vám že jsem vás vyrušil.Řekl jsem mu a poté odešel na tréninkovou louku.
Koukám že to bude poměrně náročné se to naučit,ale bude to dobrý až se to naučim,zkusím to udělat tak jak tam píšou,musim se extrémně soustředit.Řekl jsem si před tím ne sem došel na tréninkovou louku,když jsem tam došel tak sem hned začal,začal jsem se extrémně soustředit,snažil jsem si představovat jak začnu pomalu proplouvat do země a šel jsem na to.

Eikichi-> deti najskôr začali mrmľať, niektoré ešte viac kričať ale to z domu vyšiel tvoj otec a ony utiekli...

Kaito

Pozrel som na deti ktoré bežali preč, ale nevenoval som im nejakú zvláštnu pozornosť.
Ach... Eikichi... ahoj... mávol som smerom k nemu a bolo na mne vidieť, že som teraz asi vstával.
Čo tu robíš...? nadvihol som jedno obočie a potom som si vzpomenul na rozhovor s Tanami-hime.
Vidíš, zabudol som ti povedať, že budem tvoj sensei... pousmial som sa a bolo na mne vidieť že som na to hrdý, aj keď ti to hovorím až teraz...