Nová aliancie

Kioshi Sarika

Tsuchikage se jako srab ukázal na sněmu jen jako klon. To naprosto protiřečilo jemu samotnému, kdy mluvil jako nejsilnější, ale pak se bojí ukázat ve své pravé formě. Jenže to já neřešil, upřímně jsem se o Iwagakure moc nezajímal, protože nemám v oblibě vesnice, které vedou jen namyšlenci, kteří v životě nic moc nedokázali. Když už být namylšený, tak po nějakym velkém skutku, ne jen tak. No co, každý má jinou moc a Tsuchikage ji asi nemá vytvořenou pro sněm. Pomyslel jsem si. "Montaro pokud dovolíš, tak ti poskytnu útočiště v mé vesnici, kde se o tebe postaraj doktoři a až budeš chtít, tak se vydáš na svoji cestu." Nabídnul jsem Montarovi, ale v tom Montaro spadl ze židle k zemi na vyčerpání, ale to už mé dva papírky na krajích stolu vzlétli do vzduchu a zazářily, při čemž se pod nima objevily dvě osoby. Jedna osoba byla Rikko Yurida, který byl vůdce klanu Yurida a za uchem měl do půlky ohořelou cigaretu. Druhá osoba se pomalu narovnala Arya Yurida, která již od pohledu vypadala jako velice rázná žena, která jednala bez ciitů a vše promýšlela do detailů. "Vemte tohohle ..." Chvíli jsem nevěděl zda ho nazvat mužem či chlapcem, ale podle toho co dokázal, tak jsem se rozhodl pro muže. "Hned ho dopravte do nemocnice." Řekl jsem a v tom Arya bouchla do země u Montara a pod nim se vytvořila zelená runa, která všechny tři ozářila a zmizeli. "Pokud je teda po všem, tak také odejdu." Řekl jsem, ale ještě chvíli čekal.

Montaro Yuurinshi

Donesli mě do nemocnice v Runzugakure, kde zrovna pršelo, ale to jsem v bezvědomí vůbec nevnímal. Mezitím co mě léčili, tak se mi zdál sen. Nebyl to normální sen, ale vlastně náhled do nedávné minulosti.
To mi chceš říct, že v tomhle svitku je můj lék, jak se zbavit toho prokletí od Jina? Pomyslel jsem si při pohledu na malý promočený svitek, který jsem pomalu rozevřel pod stromem v nedalekém lese. Přečetl jsem to až do konce a pak to hodil k zemi. To je nesmysl, dát volnost démonovi za vyléčení? Zbývaj mi asi jen tři dny, musim to zkusit. Pomyslel jsem si a v tom se říznul do dlaně a bouchl s ní do rozevřeného svitku.

Věhem chvíle už jsem stál v obří bílé místnosti a z bublin se přede mnou zformoval 6ti ocasý démon. "Co chceš Montaro? Beztak za pár dní zemřeš a s největší pravděpodobností mě zase někdo dostane. Klasický stereotyp, který mě již totálně unavil." Řekl démon, ale já zakroutil hlavou. "Není tomu tak. Pokud zemřu já, tak zemřeš společně se mnou i ty. Tak tu nedělej, že mě nemůžeš zachránit. Za posledních pár dní jsem si prožil dost. Pochopil jsem, že pokud bůh existuje tak měl mnoho možností mě nechat zabít, ale on nechce abych umřel, proto mi neříkej, že mě nemůžeš zachránit." Řekl jsem, ale démon se jen pousmál. "Nepochopil jsi to chlapče, já tě zachránit mohu, ale k čemu to, když budu zase v tobě zavřený, je to jakobych byl mrtvý." Řekl démon silný argument, se kterym jsem si nevěděl rady a proto jsem mu musel nabídnout něco, co bych za normálních okolností nemohl nikdy udělat, ale slíbil jsem to vlastně Jirovi, tak tak musim i konat. "Pokud mě zachráníš, tak tě nechám vystoupit z mého těla a dám ti volnost. Pod podmínkou, že ve mně necháš část ocasu, který ti doroste neboj, abych přežil vystoupení z mého těla." Démon chvíli jen mlčel, ale pak udělal gesto, které vše rozhodlo.

Ležel jsem dál pod stromem, když v tom jsem ucítil tlak na břiše, vyhrnul jsme si promočené a od krve zbarvené tričko. Jakoby se mi otevřela na břiše pečeť a z ní pomalu začalo něco lést. Bylo to něco černozeleného, co se ve chvilce na vzduchu rozpadlo na prach a rozlétlo pryč. Hned potom začal lést ven démon a já z té bolesti a únavy pomalu omdlel. Došlo mi však, že ta zeleno černá barva byla kletba od Jina, které mě jak mi slíbil démon zbavil.

Simonin Socordia

Stále som stál opretý o stenu v miestnosti. Kunai? Nechápal som. Moja myseľ bola už po čase strávenom v Runzugakure no Sato zvyklá na správanie 7. Tsuchikaga, preto som nereagoval na jeho správanie. Ruky som mal založené no po chvíli som sa odstrčil od steny. Neznámy ninja zmizol a ja som sa len poobzeral naokolo. Prv som prišiel ku Kioshi-mu Sarik-ovi a podal mu ruku. Tešilo ma. Potom som prišiel k ostatných kagom a tiež som im podal ruku na rozlúčenie. Bolo mi tu s vami dobre až na pár výnimiek, ale dúfam, že sa znovu stretneme pri ďalšej mise ovocia. Na tvári sa mi objavil úsmev a vy ste na mňa len hľadeli, pretože som vyšiel von z dverí a hľadal som miesto, kde sa nachádza vodná plocha. Očakávali ste, že zmiznem pri vašom mieste. No keďže som sa nachádzal v tmavej Runzugakure vodu som nikde nevidel. Prišiel som na hlavnú ulicu, ktorou som aj prišiel na snem a stúpol si do prostriedka. Moje dlane sa spojili a ja som dupol. Voda nachádzajúca sa v zemine začala prúdiť a snažila sa dostať na vzduch. No zemina bola suchá preto vody bolo málo. Suiton: Tatseeki! Z úst mi vystrelilo niekoľko litrových gúľ, ktoré dopadli na zem a doplnili suchú zem vodou. Moje telo sa začalo roztekať a ja som bol po chvíli preč...

Tsukikage

Pomaly sa nám naše milé sedenie začalo rozchádzať. Montara si pod svoje ochranné krídla zobral Kage z Runzu. Určite to bol veľmi zaujímavý človek. Kage z Pratumu sa tiež pobral preč. Ostali tu len kage zo Shinrin a Runzu. Moje oči prechádzali z jedného na druhého. Budem musieť opustiť vašu milú spoločnosť. Usmial som sa na oboch. Bol to bezvýznamný úsmev, ktorý nemusel nič znamenať. V mojej kapse mi čosi zasvietilo. Bolo počuť mierne bzučanie a chvenie vo vzduchu. Žiara presvitala cez môj odev a zosilňovala. červené svetlo ma pomaly začalo rozžarovať. Vtedy, akoby z ničoho nič nabralo na intenzite, vaše oči zaliala žiara. Svetlo naplnilo celú miestnosť, pomaly bledlo. Keď zmizlo úplne nestál som tam ani ja. Bol som preč, už som bol na mesačnom ostrove, kde ma čakali iné povinnosti.