Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Zrodený za búrky

Goto down 
AutorZpráva
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Zrodený za búrky   Tue May 08 2012, 16:45

Večer nastal a temnota sa zakrádala do každého rohu ktorý v Getsu bol. Dážď silnel až sa menil do búrky ktorá mala zmeniť beh ich sveta, ktorá mala zo sebou priniesť niečo nové, mocné no aj obávané. Pre niekoho vykúpenie pre iného zánik. Mraky už dávno zakryli mesiac, takže tma mala voľnú cestu k ľudským srdciam. Všetko sa ukladalo ku spánku. ľudia zvieratá, rastliny. Všetci čakali čo ich zasa stretne v ich živote. No niečo bolo špatne. Akoby ľudia nemohli zaspať, akoby niečo cítili. Akoby sa niečo blížilo. No to sa len temnota vkrádala do ich príbytkov. Každej živej duši akoby prebehol chlad po chrbáte, akoby sa každého dotkla samotná smrť, aj chlapcovi z klanu Ketsueki to mohlo nahnať hrôzu, smrť niečo o čom si myslel že ho nikdy nestretne. Myslel si že je nesmrteľný, no duch môže zomrieť aj keď telo ostane. Dážď silnel a ulice sa plnili vodou ktorá odtekala do kanálov, no o to kam tieto kanále smerujú sa nikto nestaral. No jedného chlapca v podzemí na malom člne by to malo za pár okamihov trápiť až veľmi. Voda v podzemí sa zdvíhala. Schody k monumentu akoby sa ponárali, ako vrak nejakej lode. Jeho brat, ten bol v bezpečí, teda aspoň teraz. Mieril zo starcom do časti dediny, kde nikto nechodí, na miesto ktoré tento starec stráži svojím životom a cťou. Posledné miesto ktoré by mohlo v tomto svete niečo zmeniť. Chlad sa šíril aj malým hotelom mierne od centra dediny. Teplej vody nebolo a studená akoby zamrzla vo svojej tekutej forme. Blížila sa moc. Jednu z Tenshi z červenými krídlami oblial pot a padla k zemi. Bola ako padlý anjel. Blížila sa jej hodina. Všetci bohovia na toto čakali a prišli sledovať toto predstavenie, túto hru. Palácom akoby prešiel prievan a všetky svetlá ktoré v ňom boli zhasli. Lord pocítil strach, bál sa o svoje právo, o svoju moc. Padol k zemi a začal sa modliť k svojmu Bohu, k svojmu otcovi. Modré odlesky sa vrhali na tvár Protektora, tento muž niečo chystal. Na tvári sa mu zjavil šialený výraz. Pozeral do akejsi gule, do živej chakry. Bol pripravený. Udrel blesk a zahrmelo. Blesk trafil to najvyššie miesto ktoré mohol. Z vrcholka veže sa odlomil kameň ktorý padal obrovskou rýchlosťou smerom k zemi. No nebolo to to jediné čo padalo z veže. Padalo ešte niečo. Telo chlapca, bez chakry, mŕtve. Krútilo sa vo vzduchu a pripravovalo sa na dopad na jednu zo striech domov. Bol to chlapec ktorý do všetkého pchal svoj nos a na to aj doplatil. Malý dom na kraji dediny vydával zo svojich okien akúsi žiaru, tu sa odohrával iný boj, boj o moc, boj o to kto si koho skrotí skorej. Dedinou kráčal muž. Chlad sa šíril okolo neho. Nikto ho nepoznal, nikto ho nevidel. Či skorej si naňho nikto nespomínal. Bolo to už pár rokov čo bol naposledy v dedine. Svetlo ďalšieho blesku odkrylo jeho podobu.

Bol to muž idúci si po to čo mu vždy patrilo. Jeho kroky smeroval k budove Kage o ktorej si myslel že ešte stojí no opak bol pravdou, jediné čo našiel boli len jej trosky, ako pamätník na obete.
Temnota zaplnila každý kútik ostrova. Hra sa mohla začať.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Meiki_Ookami
Akatsuki
Akatsuki
avatar

Počet příspěvků : 3464
Datum založení účtu : 28. 02. 10

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Tue May 08 2012, 17:44

Paradin

Ležel jsem klidně na posteli, když jsem pocítil chlad, chlad který mě probudil ze spánku, otevřel jsem jen jedno oko a hleděl to temné místnosti, skrz okno dovnitř nepronikal ani paprsek světla z měsíce, natož z chodby. Zdálo se, že všichni spí anebo jsou až moc paralyzováni tím mrazivým pocitem. Yuko, nevíš, co se děje? Něco je špatně... Snažil jsem se promluvit v duchu na Yuko, ale necítil jsem ani její přítomnost, bylo to skoro jako kdyby byla mrtvá. Až teď jsem si toho všiml, pocit, ten mrazivý pocit, nebyl to pocit chladu, byl to pocit samotné smrti. Bylo to skoro jako déjà vu, jenže to nebyl pouze pocit toho, že se to už stalo, ve skutečnosti tento pocit už mé tělo jednou zažilo, ne moc dlouho poté, co jsem se narodil, co nás museli spojit. A nyní, ten pocit, že je stále se mnou někdo, že je tam stále naděje, že mám Yuko, která vždy bude na mé straně, byl pryč, zůstala jenom prázdnota, mráz a zatracení. YUKO!!! Zařval jsem takřka nahlas, stále bez odezvy. Mými prsty se k mému srdci šířilo brnění, nejdříve mě brněly pouze prsty, pak začalo zápěstí a postupně se brnění přesouvalo a přibíralo zbytek paže, rameno, hrudník a nakonec i srdce. Uslyšel jsem ozvěno, nebyl to však zvuk z mého okolí, vycházel zevnitř, mé srdce bylo prázdné, bylo tak prázdné jak jen srdce může být, bez čehokoliv. Něco je špatně, něco se muselo stát. Mrazivý pocit stále prostupoval mé tělo, byl natolik skutečný, že když jsem vydechl, viděl jsem svůj vlastní dech, bylo to skoro jako kdyby to byla má duše, která si jen tak opustila mé tělo. Začal jsem se potit a v tu chvíli si uvědomil, že stále ležím v posteli, ten strach, strach ze smrti mě paralyzoval a doteď jsem si to neuvědomoval, ale nyní jsem se rozhodl z postele dostat. Jednal jsem zkratkovitě, popadl své věci a rychle se oblékl, během čehož jsem se dostal až ke dveřím, otevřel je a uviděl hmotný stín. Nebyl na zemi, vznášel se ve vzduchu a já do této temnoty uprostřed prostoru pohlédl, když jsem si zvykl na temnotu, prohlédl jsem. Naproti mě stála Yuko, byla jiná, než jsem ji znal ze svého nitra, byla doslova jiná. Měla stále své blond vlasy, neměla ale ani modré oči a ani jizvy na obličeji, byla docela jiná, přesto jsem nějak tušil, že je to ona. Přišel jsem k ní blíž a objal ji. "Tady jsi, bál jsem se o tebe, jak se ti podařilo se..." do ticha v místnosti se ozval zvuk dýky rozřezávající oblečení jen proto, aby probodla lidské maso a znovu vyjela ven. Z mého břicha ihned začala vytékat krev a smáčela dřevěnou podlahu chodby. Padl jsem na kolena a podíval se vzhůru: "Proč? Proč, Yuko? Proč jsi to udělala?" Můj krk byl na úrovni, na které Yuko držela dýku, já už jen zavřel oči a cítil, jak chladná ocel páře můj krk, pak, i přesto, že jsem musel být již mrtvý, jsem stále cítil, jak mé tělo dopadá na zem, jak má krev obarvuje jak stěny, tak i podlahu, jak stále vytéká z mého břicha a pumpuje se ven z mého krku. I přes fakt, že jsem musel být mrtvý, jsem slyšel kroky na chodbě, lidé vybíhali ze svých pokojů, aby zjistili, co se stalo, jeden za druhým padali k zemi, aby je potkal stejný osud, jejich výkřiky, jejich bolest, nechtěl jsem to dál vnímat, nemohl jsem, bylo to šílenství. Všechno ale nakonec utichlo. Měl jsem konečně klid, byl jsem konečně osvobozen od všeho, když jsem uslyšel hlas Yuko, která jako kdyby mluvila přímo u mého ucha: "Věděl jsi snad, že to jednou přijde, ne? Anebo jsi snad doufal, že se ti budu podřizovat celý svůj život? Jedno tělo pro dva lidi prostě nestačí, smiř se s tím... Ale nejsem tak chladná, ne, nechám tě žít, abys' viděl a cítil to, co jsem musela pociťovat já..." V tu chvíli jsem znovu pocítil chladnou ocel, jak probodává jednu z mých ledvin, jako by nebylo dost člověka zabít, ani po smrti mu nedopřejí klidu.

"DOOOOST!" Zařval jsem zplna plic. Bolest mě nakonec probudila. V pokoji ještě bylo světlo, které sem přinášel pomalu za mraky mizející měsíc. Byl jsem celý zpocený. Stalo se něco? Vyskočil jsem jako čertík z krabičky, když jsem uslyšel hlas Yuko, vyděsila mě, ale pak jsem si oddychl. Všechno je v pořádku, jen noční můra.Někdy by mě zajímalo, co se ti zdá, vlastně je to asi jediná doba, kdy o sobě nevíme, že?Aspoň někdy máme soukromí, víš, nerad bych s tebou sdílel sny o Ikirovi. Ani jsem nevěděl, jak dokážu v takové situaci vtipkovat. Stále jsem cítil ten chlad, ale dával jsem to za vinu tomu snu. Raději jsem se převlékl do nového oblečení, protože jsem si byl jist, že propocený neusnu a kdyby, ráno bych dozajista vydal smradu za deset chlívků. Jakmile jsem si ale znovu lehl do postele, uvědomil jsem si brzy, že už nedokážu usnout, ať už kvůli té noční můře anebo kvůli tomu mrazivému, podivnému pocitu anebo proto, že Yuko chrápala, i když v podstatě spala uvnitř mé hlavy. Jak dokáže chrápat? Ona to snad dělá naschvál! Pomalu jsem přešel malou místnost ke dveřím a vzal za kliku, jakmile jsem ji uchopil, zarazil jsem se. V tom snu jsem otevřel dveře a za nimi stála má smrt, má vlastní sestra, chvíli jsem váhal, než jsem přešel všechny možnosti a skončil u toho, že sen je prostě jen sen, a dveře otevřel. Chvíli jsem zíral do prázdna, až poté se osmělil a vyrazil na chodbu. Rozhlédl jsem se kolem, nikdo nikde nebyl, dokonce ani ten řev nikoho neprobudil anebo spíše nikoho nezajímal. Pomalu jsem vyrazil dolů a zamířil ven. Hostinec byl zcela prázdný, nebylo zde živáčka, v některých dnech to bylo běžné, ale dnes mi to přišlo divné. Přesto jsem místnost přešel, otevřel dveře ven a vyšel na čerstvý vzduch. Zamrazilo mě a to doslova. Bylo docela chladno, měsíc byl za mraky a venku pršelo. Už jsem stejně mokrý, tak co, řekl jsem si, když jsem, jen co jsem vyšel, dostal takovou spršku. Ušel jsem několik málo kroků a dalo se do bouřky. Skvělé! Někdo si tu nemůže dopřát ani výlet v noci po vesnici! Bědoval jsem, než se ozvala rána. Nejvyšší věž ve vesnici, anebo alespoň se zdála být nejvyšší, se náhle dala do pohybu, respektive jen její část, začala se řítit rychle k zemi a za tím velkým, masivním blokem stavby padalo i cosi malého. Rozeběhl jsem se tím směrem, ale bylo jasné, že než se na místo dostanu, bude jak ten blok, tak i to, co jej následovalo, již dávno na zemi.
Návrat nahoru Goto down
Sydorain
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 282
Datum založení účtu : 28. 12. 11
Věk : 21
Bydliště : Bratislava

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Fri May 11 2012, 20:21

Mizuki

Pršalo.. pršalo tak silne že som skoro nevidel pred seba.Konečne sme sa pohli. Bežali sme k tomu určitému miestu. Nasledoval som starca, išli sme na miesto ktoré som ešte nevidel.. na miesto kde žil a kde chráni to čo ostalo po nás Yudasoch.Miesto plné odpovedí tajomstiev a hlavne otázok. Zistím konečne prečo museli moji rodičia umrieť? Zistím komu môžem byť vďačný za krv a utrpenie môjho rodu? Zistím kto je tento starec a čo to chráni? Celý som sa striasol dopadol na mňa divný pocit. Môj mozog mi vynáral ešte viacej otázok než odpovedí. Občas som nedával pozor a skoro narazil do stromu. Dážď neprestával skôr sa ešte zosiloval, starec mi pomaly mizol a ja som ho na chvíľu stratil z dohľadu. Zrýchlil som a dobehol ho zasa. teraz som sa už držal v tesnej blízkosti. Prečo je tak strašné počasie? Niečo tu nehrá.. Čo asi teraz robí Kaguya? Dúfam že sa mu nič nestane.. Je to predsa môj brat! Určite sa mu nič nestane! ihneď som si odpovedal aspoň na jedinú otázku. Okrem dážďu ma pohlcoval ešte inakší pocit.. pocit beznádeje, strachu a úzkosti. Cítil som veľké zlo ako sa blíži. Čo to je?! Cítite to tiež? spýtal som sa starca. Bum! Zaznel blesk a ja som to ucítil. Niekto prišiel.. niekto kto zmení aspoň trošku túto situáciu. No bolo otázne.. "zmení ju k dobru či k zlu?" Moja myseľ riešila kopec hlúpostí, môj cieľ bolo to miesto no ja som sa stále strachoval o iné veci. Tentokrát budem pripravený na všetko!
Návrat nahoru Goto down
DarkLezdgar
Genin
Genin
avatar

Počet příspěvků : 137
Datum založení účtu : 11. 01. 12
Věk : 22
Bydliště : Bratislava

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Mon May 14 2012, 16:50

Kaguya

Stál som pri mohutnom monumente ktorý sa týčil nad jazerom. Ten je ale obrovský . Zrazu sa na mňa začala z hora valiť obrovská masa vody. Čo to má znamenať ? Odkiaľ tá voda ide ?Pozrel som sa nad seba a všimol som otvory nad sebou . Čože ja som v kanáli ? Ako som sa sem dostal ? To je vážne divné, z hôr som sa dostal až do kanálu. Mám taký pocit že nadomnou je nejaká dedina. Hladina vody sa začala prudko dvíhať. Asi je tam hore strašná búrka. Musím sa odtiaľto dostať von skôr ako sa tu utopím. Pomoooc !!! Zakričal som s plných pľúc domnievajúc sa že ma niekto bude počuť. Ale márne.Mám nápad . Ako sa bude hladina vody dvíhať , môžem si sadnúť do môjho skoro rozpadnutého člnu a vyniesť sa na povrch. Dobre skúsim to . Nasadol som do člna a nechal som sa vyniesť spolu s člnom až skoro hore.
Návrat nahoru Goto down
Rhaegar
V.I.P
V.I.P
avatar

Počet příspěvků : 2351
Datum založení účtu : 01. 03. 10
Věk : 23

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Wed May 16 2012, 18:03

Zero Ketsueki

Dážď zmýval špinu z tela nesmrtelného.
Aspoň to som si vždycky myslel, hmm? My sme nesmrtelný, vravieval môj otec.
My sme večný. Ale kde je teraz? Spolu s mojimi bratmi a zvyškom rodu sa taví v ohni. Takúto cenu má moja "nesmrtelnosť"

Dážď zmýjal špínu a hriechy. Zero sa díval na nebesá. Voda dopadla do jeho oka, avšak aon ani nezažmúril.
Necítil to, nemal žiadne emocie, všetky boli zabité nespočet krát. urobil všetko aby prežil.
Urobil všetko za hranicami ľudskosti a hlúpo si namýšlal, že to je Nesmrteľnosť. Možno som predsa len namyslený hlupák.
Nikdy som nebol nesmrtelný, ale príliš slabý, aby po mne Osud túžil. Nevynoril som sa z krvi preto, že som bol silný.
Vynoril som sa preto, že som sa bál. mal som iba 4, čo iné som mal čakať? Dážď omýval tvár, stekal po tváry.
Aspoň Zero dúfal, že to bol dážď. Otec...Som zbabelec? Nikoho som nezachránil, rodinu, klan, lásku.
Som hrdina alebo len ten, čo prežíva?
Dážď z očí sa zdal taký malý, taký zbytočný tým slziam nebies.
Moje problémy, môj život, moja nesmrtelnosť. Všetko bolo mizivé.
Iba pravý hrdina je nesmrtelný. Iba hrdina žije večne v dušiach ďalších generácii.
Dážď neustával. každá kvapka trhala telo na kusy. Ludia utekali z priestranstva, schovávali sa pod odkvapy, roztvárali dáždniky.
Iba nesmrtelný sa nebál dažďa. Zero ním nebol, avšak predsa dalej sedel v daždi a čakal.
Nemal dokonalý sluch a dážď bránil aj silným senzibilom kontrolovať nebezpečenstvo. Avšak predsa to ucítil. ten chlad, ktorý nikdy v živote necítil.
Vždy to bol iba oheň. Oheň lávy, oheň hnevu a teplej krvi, lejúcej sa z škubajúcich tiel a končatín. nikdy necítil chlad. Nikdy.
Až kým neprišiel tento deň. Tak toto je ten chlad, protivník ohňa, hmm zarýval sa hlboko do vnútra, hladal cestu k duši, cestu ku nesmrtelnosti. nenávidel to.
Žiadna bolesť ma nemá zraniť..Slúbili to! vytiahol čepeľ. Zero bol všetkým, len nie šialeným.
I presto zarezal hlboko, nahradil ľad ohňom. krv tiekla iba chvíľku. Rana sa zcelila.
Nesmrtelný odfrkol si Zero chladne.
Bohovia nekrvácajú.
Návrat nahoru Goto down
Kharg
Genin
Genin
avatar

Počet příspěvků : 137
Datum založení účtu : 18. 07. 11
Věk : 22
Bydliště : Slovakia,Šarišské Michaľany

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Thu May 17 2012, 16:10

Kin Kayuka

Hlava sa už upokojila, pomaly sa mi zatvárali oči. No niečo mi zase nedalo spať. Nepríjemny chlad a temnota sa vnárali do izby. Teplo periny akoby sa vytratilo. V izbe zavial chladný vzduch a nepríjemne ticho pretínalo len šumenie dažďa a hrmenie. Prudko som otvoril oči na zvuk pádu. Rýchlo som vstal, no to už som len videl na zemi ležiace telo Eimi.. Pribehol som k nej a začal ju kriesiť. Siahol som po pohári vody na stole. No voda bola ľadová. Akoby sa počasie zbláznilo.. Po pár, niekedy až príliš teplých dňoch, prišiel dážď. To sa dalo čakať. Ale takáto zima, pomaly až mráz naháňajuci hrôzu? Zaťal som zuby ktoré mi jemne drkotali a na tele mi naskočila husia koža. Zdvihol som Eimi a vytiahol ju na postel. "Č-čo t-ti je? Čo s-sa to deje?!" Hodil som na ňu deku a šiel sa obliecť. Hodil som na seba opäť to isté, brať nové veci do dažda by sa asi neoplatilo. A k tomu toto už bolo takmer suché. Podišiel som k oknu a otvoril ho. Dážd sa zdal že každú sekundu zosilnieva a mračná nie a nie prestať. Tmu nad Getsu preťal záblesk svetla keď blesk trafil na najvyšší bod v celej dedine. Z veže Tenshi sa odlomil kus kameňa ktorý velkou rýchlosťou a za zvuku hrmenia letel k zemi a za ním niake telo.. To bolo jediné čo som videl potom zase zhaslo ako keď niekto sfúkne sviečku. Pri tomto obzeraní sa po Getsugakure som si ani nevšimol že mi voda tečie už aj do izby. Ďalší menší záblesk svetla mi odkryl na pár sekúnd jednu uličku. Jeden obrys postavy prechádzajúcej cez dedinu. "Kto to.. ?! ...Do kelu!" Konečne som sa niak spamätal a rýchlo zatvoril okno. Voda stekala po stene dole až na podlahu a rozlievala sa pomaličky po izbe. "Kto to bol? Vonku nieje ani živej duše a on sa v daždi prechádza po dedine. Hmm.. mal by som ho nas... nie, nemôžem. Nemôžem ju tu nechať samu! Netuším čo jej je, možno práve... Ide rodiť?! Sakra čo sa deje? Túto noc sa už asi nevyspím." Sadol som si na postel a chvílu rozmýšľal a pozeral na Eimi. "Čo teraz? Sám jej asi nepomôžem a.. o tom že tu je by asi nikto nemal vedieť. Keby sa o tom ktokoľvek z Lordovych mužov dozvedel tak by som bol asi v peknej kaši. Ale asi sa predsa pôjdem na chvíľu pozrieť von." Vstal som a vybehol von cez okno ako vždy. Mokrý som už tak trochu bol takže mi to bolo jedno. Prešiel som zo strechy na strechu a potom zoskočil dole do uličky. "Možno mi niekto bude vedieť pomôcť, teda vlastne jej. Ak na niekoho natrafím"
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sat May 26 2012, 18:53

Strach prišiel. Priniesol zo sebou mrazivé pohladenie, smrť. Avšak niečo sa v lesoch celého mesačného ostrova zobudilo. Všetci ľudia to začuli. Volanie svorky. Vlci svorne vyli na mesiac ktorého na oblohe nebolo. Zbiehali sa, zoskupovali. Ich cieľ bola Getsu. Ich dávno zabudnutý pán ich volal naspäť k sebe. Ostávalo mu už len splatiť posledný dlh. Mláďa z klanu Yudas v doprovode starého Roduka a jeho démona Kiny, prvého z démonov, pôvodnej rasy z čias keď si ešte démon vyberal svojho pána dorazili pred bránu vytesanú do skaly. Kiny pohŕdala chlapcovým démonom, Tsuki, kríženec. Tieto slová sa jej až protivili. Starec sa otočil na chlapca a spýtal sa ho. Mizuki, si pripravený spoznať tajomstvá nášho klanu a nášho spojenia? Brána čaká len na teba. To boli slová ktoré plynuli z úst starca. Večného strážcu. No však jeho brat niečo pochopil, nemalo cenu čakať kým ho voda vynesie nahor. Toto by bola cesta k jeho záhube. Podzemie bolo zvláštne miesto, ako hladina dosiahla kritickej hodnoty, vytvoril sa výr a voda sa valila preč. Kaguyovi ostávalo jediné. Jediná možnosť na prežitie. priraziť u veľkého schodiska, no loďka sa už sama nebude plaviť, prúd je až príliš silný, bude jej treba pomôcť. Ďalšími hercami na scéne boli dvojičky. Dve duše, no jedno telo. Zvláštne to spolunažívanie. Prechádzali, či skorej rútili sa nočnými uličkami Getsu, no studený vietor ich stretol. Dážď začal zamŕzať. Divné v tomto ročnom období. Niečo bude zle. Ale čo? Veža sa im týčila pred očami, aj v tej temnote ktorá zahalila Getsu. Vrchol veže však aj naďalej žiaril na modro a vrhal svetlo na mraky obklopujúce jej vrchol. Nesmrteľný sedel uprostred ulice, či stál? Nikto nevedel. No všetko mu bolo jedno, dážď nepociťoval, bol presvedčený. Vykonal gesto, potreboval si niečo dokázať. Jeho telo nikdy neumrie, je nesmrteľné, no duša raz odíde a ostane len schránka. Dokonalá schránka ktorá bude žiť večne, no bude prázdna. Jeho myseľ ucítila volanie, vábenie. Zero. Šeptal jemný hlas v daždi. Volanie sa opakovalo. Náš Ketsueki vedel o koho ide. No nevedel či to je ďalší prelud, či hra jeho chorej mysle, no mohla to byť skutočnosť. Z veže sa vyrútili Tenshi. Skupinka ktorá bola pri osádzaní dediny, no nie úplná. Boli traja, tá žena chýbala. Dvaja niečo, alebo niekoho hľadali a tretí, Leinth to chcel pred nimi skryť. Toto bol prvý vzdor v ich radách. Udalosti ktoré všetko zmenia. Eimi v Kinovej posteli sa prebudila. Zacítila bolesť. Kŕč. Jej krik naplnil celú dedinu, tá chvíľa bola tu. Dieťa, jej spasiteľ prichádzal na svet. Nasledovala ďalšia kontrakcia a následne výkrik trhajúci uši. Kina to volalo naspäť domov, nemohol ju opustiť a na privedenie pomoci už nebol čas. Zástupca Lorda Regenta, Protektor si pokojne sedel na svojej stoličke. Úsmev na perách. Vedel že to prichádza, ich plán víde. Vedel to, nič ho nemohlo zastaviť. Jeho Lordstvo sa ubralo k modlitbám, stráže boli v strehu, čo ak toto všetko niečo znamená? Neznámi prechádzal dedinou. Svorka vlkov prúdiaca z celého ostrova sa pripájala k nemu. Prechádzal v daždi v ktorom sa priam vyžíval a pískal si akúsi melódiu. Kto to bol? Bola otázka pre všetkých v dedine. Tanjiro chlapec ktorý našiel kameň. Predmet mocnejší než si kedy mohol predstaviť sa zmenil. V jeho vnútri nebol len on sám, ale aj démon. Päťchvostový. Kameň dosiahol maxima a pečatiaca technika ktorá bola na ňom prešla na tohto mladého muža. Na jeho Hrudi teraz syčala pečať a on dosiahol moc ktorá mu mala poslúžiť v jeho ceste za pomstou.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Meiki_Ookami
Akatsuki
Akatsuki
avatar

Počet příspěvků : 3464
Datum založení účtu : 28. 02. 10

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sat May 26 2012, 21:10

Paradin

Pokračoval jsem dál ve své cestě směrem k věži, když jsem tam ale dorazil, zjistil jsem, že to nebyl až tak dobrý nápad, zdálo se, že je vesnice pod útokem, ale pod útokem zevnitř. "Ó, Gaia, čím se tato vesnice provinila?" Zvolal jsem. Na mém oblečení se tvořily krystalky ledu, jak déšť zamrzal při styku s povrchem. Yuko stále ještě spala a já ji nechtěl budit, nebyli jsme to my dva, kdo by byl pod útokem, byla to vesnice, ale útočník byl neznámý. Bylo jasné, že se něco děje, ale zároveň se nedalo říct, koho bránit a s kým bojovat. Z mého pohledu to byl učiněný chaos. Raději jsem se vrátil do uliček, nehodlal jsem zůstávat na ráně, začínal jsem pojímat podezření, že je něco více než-li jen špatně, že vesnici zcela opustila Gaia a nechala ji na pospas smrti. Bylo to až příliš silné, měl jsem strach, moc velký strach na to, abych vyběhl smrti vstříc. Musel jsem někoho upozornit, ale nebylo koho. Kage... sensei... jounin... nikoho neznám... nikdo z nich už není... není skutečně věrný vesnici. Už jenom to, co se děje... Bylo to znamení a já věděl, co se mi snaží sdělit. Tato vesnice byla zatracená, protože její vůdce byl zatracen, ne, nejenom vůdce, ale systém, který zde panoval byl zvrácený a samotná smrt si přišla vybrat svou krutou daň. Přišla si vybrat daň a měna byla život. Neměl jsem se na koho obrátit, byli jsme sami, sami dva, v cizí vesnici, v cizím světě. Rozhodně to bylo jiné než klášter, ale doteď to bylo pochopitelné, nyní jsem se v tom ale ztrácel. Kdo je přítel a kdo nepřítel? Znělo mi hlavou, ale nedokázal jsem si odpovědět. Nakonec jsem skončil v jedné z uliček a opřel se o zeď budovy, poté se sesunul na zem a doufal v nějaký zázrak, doufal, že Gaia vyslechne svého následovníka, že mu pomůže najít cestu v temnotě, modlil jsem se k ní a doufal, doufal, že najdu někoho, kdo bude vědět co dělat, kdo za mě rozhodne, na kterou stranu se přidat, ale já si nechtěl volit strany, má strana byla příroda a pokud jsem měl bojovat proti smrti samotné, rozhodně jsem neváhal se do toho zapojit, ale já nevěděl, kdo je smrt a kdo bojuje za stejný cíl, neměl jsem spojence a ani senseie, na kterého bych se mohl obrátit. Byl jsem ztracený jako nikdy a v takovou chvíli člověk přemítá o tom, co za život udělal, co dokázal, ale v mém životě nebylo nic, nebylo vůbec nic, na co bych mohl být skutečně hrdý, nakonec, bylo mi třináct let a jediné, kdy jsem se zachoval jako hrdina, na co bych mohl být hrdý, bylo, když mé tělo dovolit poskytnout svou schránku pro další duši. Mé myšlenky byly myšlenky zoufalce a zoufalý byl i čin, který jsem se rozhodl udělat. Před smrtí se nedá utíkat, smrti se musí čelit. Člověk by řekl, že jsem byl až moc vystrašený na to, abych něco takového udělal anebo o tom vůbec přemýšlel, ale já se postavil na nohy a mířil jsem ke zdroji toho pocitu, přímo za zdojem smrti, rozhodl jsem se jí čelit jako muž, rozhodl jsem se neutíkat před nevyhnutelným, pokud totiž smrt přišla až do vesnice, nedalo se jí utéct nikam, dalo se jí pouze čelit a doufat v milosrdenství, nikoliv však si dobrým zacházením být jistý.
Návrat nahoru Goto down
Sydorain
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 282
Datum založení účtu : 28. 12. 11
Věk : 21
Bydliště : Bratislava

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sat Jun 02 2012, 15:20

Mizuki

Započul som vytie vlkov. Zavýjali tak silno, niečo ich volalo. Dlho som nepočul niečo takéto, plus ešte zase ten zvláštny pocit, pocit strachu a beznádeje ktorú vyvolával akýsi tvor, tvor ktorý baží po pomste tak isto ako ja. No tento tvor mal väčšiu silu než ja. s Rodukom sme dorazili až pred kamennú bránu. Dal mi otázku na ktorú som nemusel ani odpovedať. Pozrel som sa naňho a povedal Čakám na toto celý život. Súperivosť medzi Kiny a Tsuki bola veľká. Kiny bola naštvaná na to že môj otec experimentoval s jej druhmi. No ona nevie prečo to robil.. Musel to spraviť inak by náš druh vyhynul. Mohla to vidieť sama.. veď už sme tu na tomto prehnitom svete len traja nie? Alebo predomnou skrýva ešte väčšie tajomstvo? Je nás viac? Stráži snáď útočisko kde prechováva nejakých zbylých členov? Alebo..
Návrat nahoru Goto down
Rhaegar
V.I.P
V.I.P
avatar

Počet příspěvků : 2351
Datum založení účtu : 01. 03. 10
Věk : 23

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Wed Jun 06 2012, 10:56

Zero Ketsueki
Zero Slová sa Nesmreteľnému zaryli hlboko do vnútra, tam, kde obyčajný smrteľníci pocitujú lásku. Bol dokonalý, žiadno zranenie mu nedokáže ublížiť na tak dlhú dobu, aby cítil strach. Zadíval sa pred seba, díval sa v diaľ v daždi, hladal osobu, jeho láku, ktorá vyslovilajeho meno. Hime? Bola to ona, nik iný nemal taký zvučný hlas. Hime! vykríkol a dážď dopadol v kvapkách na vnútornú stranu jeho piet. Sviežy a chladný, potrebný k životu rovnako ako ona. HIMEEE! Vykríkol. Jeho nohy sa rozbehli vpred, smerom, odkial prišiel ten hlas. Utekal ako o život, dokonca samotný dážď bol pre neho ako v spomalenom zábere. Ona žije...žije...Ja...žijem... Myšlienky sa točili okolo jediného bodu vesmíru, ktorý mal zmysel, okolo jediného, ktorý skutočne pôsobil ako gravitácia, schopná udržať planéty v nekonečnom priestore. V hlave sa výrili hriešne myšlienky, potlačújuce nekonečnú samotu a vôňu krvi. Myšlienky o jej tváry, o chuti jej pier, o jej nádherných očiach, schopných pohltiť ho celého. Až kým neprišla moja chyba, iba moja. Ja som ju zabil... V srdci ucítil bolesť. On. Nesmrteľný, ktorý nemal city. Aké ironické. Utekal, dážď ho už dávno smočil, avšak on ten pocit príjmal, aj keď bol slabý. Jeho "Dar" potlačoval bolesť, neodstránil ju úplne. Tak prečo srdce bolí viac ako useknutá ruka či spálená končatina v hmote spolu s jeho predkami? Nerozumel tomu, nebol jeden z tých inteligentných ľudí, o to nech sa starajú muži a ženy v pláštoch. Jemu stačilo že cíti. To bolo jediné dôležité. On si lásku nevytvoril, on si ju neskrotil. Láska bola divoká a vášnivá. Večná viac ako táto schránka, ktorú obýval. Večná schránka. Naveky prázdna. Večne blúdime sami, syn môj. Preto žijeme ako klan oddelene. Vidieť umierať ľudí, ako by boli iba prach, okamžik od zrodu po smrť je u nich krátky. Preto je náš klan sám. Pretože my sme večný. Závisť nás sprevádza spolu so samotou. Nikdy nechci stráviť večnosť sám, syn môj. Nikdy neopúštaj túto dedinu, aj keď je krutá a temná, ale je naša, čo je viac ako môžu povedať statisíce obyčajných smrteľných. Tieto slová si pamätal, slová, ktoré mu dal otec, keď mal 4, deň po tom, ako prešiel skúškou sŕdc. Rozstrapatil mu vlasy a poslal ho hrať sa s Kitsunem. Yukan bol doma, učil sa či skôr pokúšal ovládnuť svoje KG. Stárol rýchlejšie ako zvyšok rodiny. Bol smrteľný. Sľubil som ti že uvidíme modrú oblohu, braček Ďalšia bolesť v hrudi. Stratil otca, bratov i klan. Hime nenechám odísť, neostanem tu sám. Sobecky ju budem držať pri sebe, sobecky sa jej nebudem vzdávať, soboeky ju budem držať pri žive mojou krvou, aj keby som mal padnúť do najtemnejšieho kúta mojej duše. Ona neumrie. Zatočil ža ďalší roh, vídal malú skupinku ľudí ako sa utekali skryť s dáždnikmi pod strechu svojich domov. Domy boli otesané elegantne, nie na hrubo ako jeho vlastný, predtým ako ho nesmrteľný opustili na večnosť. Smrť je pre náš klan vykúpeným, avšak čím budeš starší, týmviac budeš po nej túžiť a získaš menšiu šancu ju získať. Možno som ti ešte nikdy nepovedal svoj rpavý vek, rovnako ako matkyn. Keď to otec hovoril, mal v očiach slzy. Matka bola preč na večnosť a on ostal blúdiť druhou stranou sám. Zero ešte nikdy nevidel tak zdrvenú osobu, sbavenú vôli žiť. Mám už cez 200 rokov, matka, moja staršia sestra 203. Náša vetva bola vždy silná. nesmeli sme tou silou premrhať. preto sme vás 3 naplánovali až tak neskoro. už nás život omrzel, mali sme v pláne vám prenechať tento kus zeme, kým nebudete podla smrteľných meriatok dospelý, ale ona....Ešte neumriem, ešte nie., Iwagakure padne popolom, Stane sa z nej iba prach, z ktorej už nepovstane žiaden fénix. A ty ju pomstíš Zero, z mojej krvi si ten najsilnejší. Silnejší ako Yukan, ktorý verí že svet môže byť čestný. Silnejší ako Kitsune ktorý roní krvavé slzy, ktorý je príliš ovládaný emóciami a krvou. Nie...Ty budeš moja pomsta Zero...Ty zmeniš svet, ktorý už pre mňa odumrel. Zero zastal. Dážď stekal z tváre. Aspoň dúfal že je to dážď. Bol nesmrteľný, nesmel mať emócie. Nesmel sa nechať ovládať krvou. Prepáč otec, ja nie som ten čo zmení tvoj svet, ktorý už je aj tak mrtvy. Nepomstím rodinu, nebudem hľadať stratených z našeho klanu a nestvorím novú líniu Ketsueki. Ja vytvorím vlastný svet, iba pre Hime a mňa. Nebudem kráčať večnostou sám. Budem žiť nový život ako schránka pre ňu. Iba pre ňu. Spálim celý svet s jej menom na perách a zachránim každého Hingkoku z tých plameňov, keby ma o to požiadala. Stanem sa nástrojom v jej rukách, jej otrokom, len aby bola štastná. zradím vlastnú prísahu, budem prekliaty naveky vlastným klanom, ale dnes to ešte nebude. Dnes ju budem iba hladať a dufať, že sa vzdám svojej krvi jej nájdením. Stál uprostred námestia a čakal na znamenie jej hlasu. Čakal na spasenie. Čakal na nový svet iba pre nich dvoch.
Návrat nahoru Goto down
DarkLezdgar
Genin
Genin
avatar

Počet příspěvků : 137
Datum založení účtu : 11. 01. 12
Věk : 22
Bydliště : Bratislava

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sun Jun 10 2012, 20:30

Kaguya Yudas

Voda sa začala zrazu točiť do akého si víru , ktorý stiahol pod vodu všetko čo mu prišla do cesty. Ak sa čo najrýchlejšie odtiaľto nedostanem zomriem. Čo mám spraviť ? Niečo ma napadlo . Posadil som sa do člnu dal som ruky k sebe a začal som meditovať . Zrazu som sa objavil niekde v svojej mysli. Ocitol som sa niekde v tme po ktorej behalo čosi podivné . Všade bola temnota. Nevedel som čo to je . Tak som podišiel k tej veci . Vyzeralo to ako nejaký pes , ale bolo to väčšie a celé biele. Pozeral som sa naň keď si ma zrazu všimol. Zachvátila ma panika. Chcel som sa niekde schovať ale nebolo kde. Mal hrôzostrašné krvavo červené oči. Tak konečne si sa odvážil prísť zamnou. Sledoval som ťa dlhé roky Kaguya. Viem o tebe všetko. K-kto si ? povedal som roztraseným hlasom. Ja som tá vec čo žije dlhé roky vo vnútri tvojho tela . Neboj sa ja ti neublížim iba ak mi nedáš dôvod ti ublížiť. Čo si zač ? Ako si sa dostal do mojej mysle ? Ja som tu od tvojho narodenia. Narodil som sa v teda kedy ty. Rástol som ako ty , dospieval som. Akoto že som do teraz o tebe nič nevedel ? Nedal som o sebe vedieť . Ale nedalo sa držať v tajnosti svoj názor na to čo tu stváraš. Si na hrane svojho života . Potrebuješ ma a to aby si tu prežil. Prečo si sa rozhodol pomôcť mi až teraz ?! Prečo si dopustil aby zničili náš klan ?! Nedalo sa nič robiť nemohol som ti v tedy pomôcť. Pretože aj ja som bol ešte mláďa.Nemal som silu nato aby som ti pomohol ale teraz som plný sily a chcem ti pomôcť ale je na tebe či moju silu použiješ na svoju záchranu.Rozhodni sa rýchlo . Nemáš čas dlho váhať. Dobre teda , pomôž mi ale keď sa odtiaľto dostaneme chcem sa s tebou ešte stretnúť. Prebudil som sa . Mojím telom začala prúdiť obrovská masa čakry. Vyskočil som na strom a skákal na ďaľšie. Vedel som že keby ma stiahol pod vodu je po mne. Musím si pohnúť. Zomriem keď sa mi to nepodarí. Vyskočil som a dopadol na schodisko. Uff...dokázal som to . Sedel som na schodisku vyčerpaný . Dobre, musím pokračovať. Pokračoval som hore schodmi až som prišiel k obrovskej bráne. Kto vie čo sa za tou obrovskou bránou schováva . Mohol by tam byť východ s tohoto pekla. Ale pochybujem , táto jaskyňa je plná pastí a nečakaných prekvapení.
Návrat nahoru Goto down
Kharg
Genin
Genin
avatar

Počet příspěvků : 137
Datum založení účtu : 18. 07. 11
Věk : 22
Bydliště : Slovakia,Šarišské Michaľany

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sun Jun 17 2012, 19:48

Kin Kayuka

Prechádzal som sa uličkami, a hľadal niakú živú dušu v týchto neskorých hodinách. Niekoho kto by Eimi dokázal pomôcť. Po pár minutovom neúspešnom hľadaní a blúdení v daždi som to vzdal. Otočil som sa a pozrel hore. V diaľke som spozoroval niaky obrys. "Sú to oni?! Asi ju hľadajú.. Radšej sa vrátim, neviem čo sa za tých pár minút mohlo stať. Dúfam že je vporiadku." V tom dedinu zaplnil krik. "Eimi! Sakra, mal som tam ostať.." Rýchlo som sa vyrútil vpred a vyškriabal sa hore po šmyklavej streche. Utekal som rýchlo domov. Vletel som do izby a pribehol k nej. Začal som trocha panikáriť.. Sadol som si alebo skôr spadol na postel a čakal čo sa bude diať.
Návrat nahoru Goto down
Nero
V.I.P
V.I.P
avatar

Počet příspěvků : 1808
Datum založení účtu : 31. 05. 10
Věk : 24
Bydliště : Česká Lípa

PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   Sun Jun 24 2012, 12:39

Tanjiro

Švihnul jsem sebou na postel s rukou přitisklou na svém břiše.. S démonem si sám asi neporadím.. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než prozkoumat všechny ukradené svitky. Rychle jsem začal otevírat každý spis a hledal jsem zmínky o zapečetění nebo něco podobného.
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Zrodený za búrky   

Návrat nahoru Goto down
 
Zrodený za búrky
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Off topic :: Koš :: Herní místnost :: Moon Country :: Getsugakure no Sato-
Přejdi na: