Počátek - Tsukigakure no Sato

Den jako každý jiný. Pro nové geniny to byl ale Den s velkým D jelikož dnes se měli dozvědět s kým budou prožívat své dobrodružství. Měli se do 13nácté hodiny dostavit před chrám Kouteie, kde jim budou podány další informace. Bylo něco kolem poledne a v ulicích se rozléhal hluk z obchodů, takže především z přístavu. Hustě zalidněná vesnice měla za příčinu ruch, který slyšel každý i přes zavřená okna. Dost lidí, především ninjů, ze západní části, se obracejí k chrámu a shromažďují se před ním aby si prohlédli nové posili do jejich řad.

Mangetsu

Ťažko povedať, či sa jednalo o deň ako každý iný. Z mojej perspektívy tomu tak nebolo. Nemala som rada spoločnosť ľudí a tak som rozhodne nemienila nastúpiť pred rovno celý dav, ktorý sa na nových geninov prišiel pozrieť. Sama som sedela na streche jednej z budov a čakala som, ako sa situácia vyvinie. Pár krát som v dave zahliadla nejakú tu známu tvár, no s nikým som sa nedávala do reči a rozhodne som na seba neupozorňovala. Prečo aj? Bolo to zbytočné. Ruky som si položila na stehná a nahla som sa dopredu. Bola to celkom výška. Predsa len sme sa nachádzali pri paláci a tu bolo všetko pomerne honosné a veľkolepé. Ostávalo mi však len čakať.

Mizuki Odoamne

Byl slyšel pískot na vysoké frekvenci. Hrnec se klepal a poklička už to nevydržela a sesunula se z hrnce. Stála jsem u hrnce a měla blízko k němu přiloženou ruku. "A hotovo" poznamenala jsem nahlas a vzala si chňapky. Po té jsem vylila pulku hrnce do talíře. Nebyla to jen voda, jelikož v té vodě byli i masové kuličky a nudle. "Oběd je připraven." Kývla jsem hlavou, abych podpořila svůj argument a pustila se do jídla. Letmo jsem koukla na chůvu co seděla v křesle a něco četla. Věděla jsem, že dneska je zvláštní den. Měla jsem z toho strach, ale silně jsem doufala, že uvidím svého otce. Co pak teď asi obědvá ? Zamyslela jsem se a jedla jsem. Trvalo to pár minut než jsem spořádala svojí porci a dala nádobí do dřezu. Šla jsem se převléknout vzala jsem si šedé triko s kraťasy. Nechtěla jsem vypadat honosně. Věděla jsem, že tam bude spousta lidí a neviděla jsem do jaké pozice mě to staví jako dceru císaře. Třeba mě nikdo ani nepozná. Nezapomněla jsem si ani svojí katanu, kterou jsem zabalila do černého vaku a dala jsem si jí přes rameno. Kdyby se tam otec objevil možná by si mohl všimnout, že jsem mu ukradla jeho zbraň a proto ten vak. Takhle by si mohl myslet, že mám jakoukoliv katanu. Snad se tam ukáže. I když to už bylo před dvěma lety stále se u nás doma neobjevil. Možná by bylo lepší jí zde nechat, ale to jsem nemohla dopustit kam jde katana tam jdu já. Tedy naopak. Vyšla jsem ven. Neměla jsem to daleko, protože jsem měla baráček co nejblíže to k chrámu šlo. Přešla jsem pár ulic a koukala jsem před sebe. Byla jsem nesvá se takhle ukazovat na veřejnosti a ještě když se všichni přijdou kouknout. Ladným krokem jsem přišla k chrámu.

Ozval se Gong který byl nachystaný hned u vchodu do chrámu. Byl tam vymezený plácek kde stál jen dřevěný stůl se spisama a o něj se taktéž opíral velice známý ninja kterého každý moc dobře znal, zbroj se mu leskla v odrazu slunečních paprsků. Dlouhé, stříbrné vlasy mu vláli ve větru a on jen s úsměvem sledoval skupinku geninů co už stáli na vyklizeném plácku před chrámem. Kolem placu však byl poměrně slušný dav lidí co to všechno sledovali jak nějakou událost. No, to mohlo být "dětem" trošku nepříjemné ale nedalo se nic dělat.

Kasumi Tsukiakari

"Tak, odbila 13náctá hodina a já doufám že vás tu mám všechny, teda alespoň většinu ..." Prohlásil Kasumi hlasitě na celé okolí a při svém dodatku se trošku zasmál. V tom už zahlédl svou oblíbenou holku která zrovna přicházela na plácek. "Ahoj Mizuki!" Řekl přátelsky a mávl na ní, čímž si holka ihned získala veškerou pozornost davu a pohledy se obrátili přímo na ní. Nebyli nijak závistivé či pohrdavé, jen byli překvapeni jak s tebou jednal jeden z nejvýše postavených ve vesnici. Někteří však věděli že je Mizuki dcera samotného císaře, jiní ale ne a to přidalo na překvapených pohledech.

Mangetsu Tsukiakari

Sledovala som geninov, ktorý pomaly prichádzali na plac a pravdepodobne si nikto z nich trocha prehnanú pozornosť neužíval. Chápala som ich, preto som sa medzi nimi aj nenachádzala a všetko som sledovala z bezpečnej vzdialenosti. Nebála som sa, že by si ma tu nejaký dedinčan všimol. Predsa len ich pozornosť zaujal Kasumi a genini, ktorý tam boli nastúpený. Tu by si ma všimol pravdepodobne len nejaký hliadkujúci shinobi. Dúfala som však, že by mu to nevadilo a ja by som sa tejto udalosti mohla zúčastniť zo vzdialenosti, v ktorej som sa nachádzala teraz. 
Započula som slová Kasumiho. Ako keby schválne hovoril nahlas, aby ten zvuk dorazil až ku mne. Neusmiala som sa však, skôr som čakala.. koho vyfasujem do týmu. Nebola som nervózna, keďže som nestála na očiach mnohých ľudí.

Mizuki Odoamne

Gong, který se ozval, mě vyrušil z mých myšlenek. Přišla jsem před chrám a uviděla plácek s dřevěným stolem. Ihned jsem si všimla stříbrných vlasů co vlály za stolem a koutky se mi zvedli do nepatrného úsměvu. Kasumi, barva jeho vlasů mě nepřestane udivovat. Barva jako samotný měsíc. Pomyslela jsem si a usmála jsem se, tentokrát přirozeně. Najednou přešla jeho pozornost ke mě a bez ostychu mě pozdravil. Trochu jsem zčervenala, protože pohledy ostatních jsem cítila až na kůži. Přišla jsem blíže a mírně jsem se uklonila. "Kasumi-sama, ráda vás zase vidím.Dnes formálně." Řekla jsem upřímně a byla jsem natěšená, hlavně to nejspíše způsobovala moje další otázka. "Myslíte, že se na nás můj otec přijde kouknout??" Zeptala jsem se, plná očkávání jako vždy. A on nejspíše tu to otázku očekával. Okolí mi přestávalo vadit, protože jsem byla v přítomnosti člověka, který pro mě něco znamená.

Yoi Akuma

Jako vždy seděl na střeše svého domu a sledoval svého bratra, který pobíhal po zahradě. Na rameni mu seděla myš Sora, která pomalu okusovala malý plátek sýra. Yoi si v puse přehazoval párátko, které ale z ničeho nic vyplivl, rychle se postavil, při čemž mu myš zalezla pod tričko, aby nespadla. Následně prolezl střešním oknem do svého pokoje a popadl dva kunaie, které si zastrčil za pásek. Následně už vyběhl z pokoje směrem dolů, kde doufal, že potká otce, ale opět nepotkal, takže se ani nerozloučil a rozeběhl se směrem k chrámu. Sakra, co bratr? Pomyslel si a podíval se k slunci. Není čas, snad mu dojde, že dnes je rozřazení do týmů. Lehce se sám pro sebe zasmál, což mohlo přijít okolním lidem, kolem kterých běžel, dost divné, ale přišlo mu absurdní, že by si jeho brácha někdy na něco vzpomněl. Doběhl na místo ve chvíli, kdy zazněl gong a muž osobně přivítal nějakou slečnu. Yoi tam stál a zadýchaně se držel za břicho, při čemž mu z rukávu vykukovala myš, která jako kdyby Yoie napodobovala a taky vydechovala. Pak se však Yoi pořádně postavil a zamával na Kasumiho a nahlas zvolal "Jo dobrý, jsem tu, můžeme začít!" Jenže pak mu došlo, že tohle není jen tak ledajaká událost, kde se může takhle chovat a popadl se za pusu, při čemž myš zalezla opět pod tričko. Výborně Yoii, výborně. Pomyslel si a čekal, co se bude dít dál.

Kasumi Tsukiakari

Taky tě rád vidím drahá. Řekl s úsměvem a pak si nepříliš nadšeně prohrábl vlasy, protože musel říct vlastně to co pokaždé. "No víš, otec si taktéž nechtěl nechat ujít tuhle událost, ale něco mu do toho vlezlo takže..." Odmlčel se. "Však víš." Dodal s úsměvem aby zlehčil situaci a to už na něj křikl mladý genin z Akuma klanu který zrovna dorazil. Yoi mohl zahlédnout trošku opovrhující pohled Kasumi který se na něj obrátil, no a taky dost překvapený že na něj vůbec takhle drze promluvil. To bylo ale jediné gesto které udělal na jeho skočení do řeči. Pak už se obrátil ke svému stolu kde ležela bílá obálka kterou Mizuki moc dobře zná. Byl na ní znak Kouteie a to znamenalo další dopis od něj pro svou dcerku. Přistoupil blíž, natáhl se po obálce ... když v tom se ozval řev.

"Smrt nevěřícím!"



Vesničané v davu začali křičet. Muž v kápi stojící hned na kraji plácku se rozeběhl s těmito slovy přímo na Mizuki která k němu byla zády. Dostal se za ní pomocí Shunshin no Jutsu a z rukávu mu vyletěl úzký meč s červenou čepelí. Mizuki v téhle situaci neměla moc možností. Otočit se by bylo jediné co by stihla než by jí bodnul. Bylo vidět že to nebyl jen nějaký posedlý fanatik ale zkušenější ninja který věděl přesně co dělá a proč tu je. 2 kroky, už jen krok ho dělil od dívky která byla v téhle situaci naprosto bezbranná. V tom ale Kasumi zmizel jako duch a taktéž v naprosté lehkosti se zjevil přímo za Mizuki která ho ucítila jen pár centimetrů od svých zad. Ninja jen vytřeštil oči zaskočením a Kasumi ho tvrdě chytl za zápěstí, kterým už mířil na dívku. Prudce cuknul rukou a zatočil s ní směrem nahoru až se útočník postavil na špičky. Ozvalo se hlasité křupnutí a fanatikovi vystřelila zlomená kost z ruky jakoby to ani nebyla kost. Muž bolestně zasténal a ihned upustil meč na zem. Než se ale stihl zpamatovat z toho co se stalo, už mu Kasumi druhou rukou ubalil tvrdou ránu přímo do brady, která ho odhodila asi 5 metrů dozadu. Ihned upadl do bezvědomí a kolem jeho těla se seběhli 3 Jouninové. Nastal rozruch a lidé se začali rozcházet, jiní se zas snažili přijít blíž aby viděli útočníka.

Kasumi a Hideki

Jeden z Jouninů byl Hideki Sen-jin, holohlavý mnich v bílém rouchu. Nezajímalo ho však tělo, ale přispěchal rovnou ke Kasumimu. "Atentát? Před tolika lidmi? A přímo na Kouteie dceru..." Prohlásil Hideki nechápavě tyhle troufalé fakta a vážným pohledem se zahleděl na Kasumiho. "Pochybuju že si opravdu myslel, že uspěje. Před celou vesnicí to byla spíše sebevražda, ale jsem si jistý, že nám chtěl dát vzkaz. Tohle už je ale příliš, zašli moc daleko." Dořekl a obrátil pohled zpátky na Mizuki. "Přiřadím ti jí, si jeden z mála kterým můžu doopravdy věřit." Pošeptal mnichovi aby to nikdo jiný neslyšel a ten na něj jen se souhlasem kývnul.
Kasumi přišel ke svému stolu a rychle nahlédl do spisů. Zhluboka se nadechl a řekl v rychlosti ale hlasitě: "Kvůli této události to tady musím rozpustit. Vraťte se domů, poštou vám přijde složení vašich týmů a kam se máte dostavit. Mizuki Odoamne, Yoi Akuma a Mangetsu Tsukiakari se dostaví do 17cté hodiny k přístavu."

Mizuki Odoamne

Kasumi mi odpověděl na mojí otázku. Usmála jsem a zamrkala Škoda. pomyslela jsem si "Snad jindy." Poznamenala jsem trochu sklesle, ale snažila jsem se to nedat znát. Slyšela jsem hlasitý příchod dalšího genina, který všem dal znát, že je tu. Nějak jsem se nad tím nečílila byla jsem myšlenkami jinde. Všimla jsem si obálky a nálada se mi zvedla. Byla jsem strašně zvědavá co je uvnitř. Najednou slyším další křik co se ozval odněkud zamnou v davu. Ten nebyl tak přívětiví a slyšela jsem ho blízko chtěla jsem se otočit a když jsem pohnula hlavou tak jsem spatřila čepel z jeho rukávu co se na mě řítila. Nevěděla jsem co mám dělat. Hlavou mi prolétlo spoustu myšlenek, ale ani na jedinou jsem se nemohla soustředit. Už byl strašně blízko. Už asi jen 2 kroky a v tom jsem pocítila lehký vánek a stříbrné vlasy. Kasumi se dostal za mě. Kasumi-sama ?? zeptala jsem se sama sebe. Viděla jsem jak kapky krve vylétly do vzduchu a jak zacinkala čepel o zem. To už jsem uskočila o krok a otočila se a viděla jsem jak se Kasumi napřahuje a udeřil toho muže velkou silou. To už se seběhli jouninové a jeden holohlaví mnich přišel k nám. "Atentát??" Zopakovala jsem potichu. Zopakovala se mi scéna, kdy čepel byla už skoro u svého cíle, u mě. Nevěděla jsem co si mám myslet. Dav se začal zajímat o atentátníka a já tak měla pokoj. Byla jsem tak bezbranná. To už, ale Kasumi stál za svým stolem a mluvil. Počkala jsem až domluví jména jsem si zapamatovalo, ale nevěděla jsem o koho se jedná hodlala jsem to zjistit až v těch 17h. "Děkuji Kasumi-sama, zachránil jste mi život." Prohlásila jsem a byla jsem docela v šoku. Tak bezbranná Poklonila jsem se a chystala jsem se odejít, ale pak jsem si vzpomněla na ten dopis, který jsem znova spatřila. "Mohu ? Dopis ? Pak už bych raději šla." Říkala jsem slovo po slovu otřesená a tázavě jsem se koukla Kasumimu do očí. Skoro jsem zemřela a to jsem teprve na začátku své cesty.

Mangetsu Tsukiakari

Z tejto diaľky to bola celkom show, počas ktorej som ani nemala čo či ako zasiahnuť. Útok bol rýchly. Pravdepodobne by dostal aj mňa no.. tiež to bol jeden z dôvodov, prečo som sedela na tomto mieste. V minulosti na mňa zaútočili podobným spôsobom, aj keď to bolo trocha inak a.. pre zmenu úspešne. Nie každý má za zadkom Kasumiho. Aj tak som pri pohľade na človeka, ktorý vybehol z davu, zložila ruky do jednoduchej pečate a moje vlasy na hlave začali pripomínať naštvaného dikobraza. Nestihla by som však ani vypáliť a ani by to tam nestihlo doletieť.. Kasumi bol fakt borec, škoda že som nikdy nemala moc možností sa s ním porozprávať.
Ruky som znova rozpojila a moje vlasy sa dali do normálu. Povzdychla som si a sledovala som, ako sa celá situácia vyvinula. Samozrejme.. si znova nemohli vybrať lepší čas na útok, než teraz. Ostala som na mieste a len som sledovala, ako sa ľudia znova začali rozchádzať. Predsa len pred chvíľkou odbila jedna. Netušila som, čo by som do piatej mala robiť a tak som sa rozhodla.. proste sledovať a pozorovať okolie.

Yoi Akuma

Byl rád, že na jeho příchod nikdo moc extra nezareagoval, takže se spokojeně koukal na to, co se před ním dělo. V puse si přehazoval párátko z koutku do koutku a s nadšením zíral na bělovlasého muže, který mu trochu připomínal holku, ale tuhle myšlenku si raději nechal pro sebe. Hehe, to by mě zajímalo, proč má tolik lidí ve vesnici bílé vlasy. Přemýšlel a absolutně neřešil, že na něj lidé koukali skrz prsty. Jenže v tom někdo něco zařval, něco čemu moc Yoi nerozuměl, protože se soustředil jen na toho bělovlasého muže a představoval si ho v bikinách, protože mu opravdu připomínal ženu. Vše se semlelo tak rychle, že to ani nestihl vše vidět, ale uviděl vystrašenou dívku, která byla zřejmě nějak vysoce postavená podle toho, jak s ní bělovlasý babochlap mluvil. Klasika, zase někdo vysoce postavený a už je středem pozornosti. Proběhlo mu hlavou, ale nemyslel to nijak zle, spíše to byla jen taková nevinná sarkastická poznámka. V pět u přístavu? Pomyslel si a s úsměvem na tváři si to štrádoval kolem trhů a ostatních lidí. Usmíval se jen kvůli tomu, že moc nechápal, co se právě stalo, takže ho to moc netížilo a neměl nutkání to nijak řešit. Po cestě mu vyběhla myška na rameno a okusovala další kousek sýru, což dělal i sám Yoi, jelikož sýru dost hodoval a mohl ho jíst pořád dokola. Po chvíli došel až k samotnému přístavu, kde si sedl na bednu a společně se Sorou sledovali plující lodě.

"Ano, samozřejmě" Reagoval v blesku rychle Kasumi na Mizuki a podal jí obálku. "Teď už raději běž a rovnou domů, k přístavu vyraž až před 17ctou hodinou. Jo a dej na sebe pozor, buď opatrná." Dodal znepokojeně a mávl na jouniny co stáli kolem těla. Ti ho sebrali a vydali se za Kasumim přímo do chrámu.

Mizuki Odoamne

Naposledy jsem se trochu uklonila, ale to už odcházel. Bylo to ze slušnosti k němu kort dneska. To jsem zvědavá co píše. Pomyslela a otočila jsem se. Všichni odcházeli a tak jsem se vydala domů. Byla jsem obezřetná a pořád jsem se koukala ze strany na stranu a někdy i za sebe. Málem jsem zemřela. zopakovala jsem si pro sebe. Byla jsem docela v šoku, protože jsem sotva vycházela ven a když jsem vyšla málem jsem zemřela. To co mě, ale uklidňovalo byl dopis od mého otce. Tak strašně jsem se těšila. Co asi bude psát ? Čekala jsem, že bude opět velmi stručný, ale přesto jsem se těšila. Prošla jsem pár ulicemi a vešla jsem do domu. Zabouchla jsem dveře. Chůva myla nádobí a já si sedla do gauče v obyváku. A s nadšením otevřela dopis.

Mizuki Odoamne

Horlivě jsem četla dopis, u něhož jsem se usmívala. Naplnil mé očekávání a možná předčil. "Nezklamu tě neboj" řekla jsem nahlas a založila dopis zpátky do obálky a vyšla do dalšího patra, abych si uložila. Otevřela jsem malou truhlu a tam bylo několik dopisu přidala jsem ho k tomu všechny měli stejný znak. Znak Kouteie, mého otce. Zavřela jsem truhličku a na chvilku jsem si lehla. Musela jsem si odpočinou a utřídit myšlenky. Za několik hodinek jsem vstala bylo krátce před pátou hodinou. Šla jsem se převléct, tentokrát jsem si vzala černé triko, které jsem používala na tréning. Seběhla jsem dolu a samozřejmě jsem nezapomněla na katanu, kterou jsem stále měla zafáčovanou. "Tak jdeme na to." Rozeběhla jsem se směrem k přístavu.