Střetnutí?

Yoshiro <- Vlny a déšť ustál jako mrknutím oka a vy jste se ocitli na volné, klidné vodní ploše. Yosh si prohrábl vlasy ale jeho ruka zůstala zabořena v hlavě a zaseknutě zůstal hledět přes levobok lodě.
No pokud ses podíval i ty, uviděl si malou loďku s lucerničkou uprostřed a v ní 4 lidi. Ihned si zpozoroval že to jsou ninjové, 3 stejně staří asi jako ty a jeden dospělý člověk s nimi.
"Hmm, vypadá to že máme pěknou společnost" Povzdechl si Yosh nahlas a utáhl si pásek za kterým se mu blýskala velká dýka.

Ostatní <- Na svém pravoboku jste viděli jak pomalu plula již zmíněná velká loď směrem k Tsuki. Bylo na ní pár světýlek ale mohli jste zahlédnout jen jednu vysokou osobu která nejspíš stála za kormidlem. "Co to sakra...?" Vyhrkl ze sebe Hideki poměrně znepokojeně a chvilku jen zíral na loď. Vypadal dost zamyšleně což mohlo vypadat i trošku děsivě.

Yoi Akuma

Už chvíli pluli, takže si Yoi trochu odpočinul a nabral nové síly. Nebyl by schopný podobného tréninku, ale začal zase komunikovat a nebyl jak polo mrtvola. V dálce si Hideki všiml podivné lodi. Na to si toho všiml i Yoi a trochu ho to zneklidnilo, neboť mu nepřišlo normální, aby takhle pozdě v noci někdo kromě nich cestoval. Sledoval výraz senseie, který byl poněkud vážný, což možná nebylo úplně dobré, protože on by měl moc dobře vědět, kdy jaká loď připluje, když už je sem vzal na trénink, takže tohle musel být asi nějaký nezvaný host. "Sensei?" Zvolal jeho jméno, ale nic neřekl. Když došlo na vážnou situaci, tak uměl držet jazyk za zuby a nechat to vyřešit někoho staršího. "To jsou nějací námořníci, nemohli bychom se za ně nějak zaháknout, abychom byli rychleji doma?" Zeptal se, protože byla hloupost, aby hned věděl, že je to nějaký nepřítel.

Yoshiro Aka- Tayiou

Konečně se vše uklidnilo a Yoshiro se pustil stěžně. Vzhlédl k nebi a pousmál se. Moře už to raději vzdalo, protože má víra v boha slunce je neochvějná. Konstatoval si sám pro sebe a pohlédl na svého druha, který vypadal jako by něco zmerčil. Podíval se též tím směrem a uviděl v dálce blížící se lodku. Společnost? Myslíš, že jsou z Tsuki? Necháme je projet nebo se s nimi nějak..pohrajeme? Potichu pronesl možnosti, které mu nabídl a olíznul si ret. Instinktivně se natáhl rukou k brašně, kde měl kunaie. Očividně chtěl být připraven okamžitě zareagovat a zaútočit na nic netušící pasažéry co pluli blízko nich. Co myslíš bratře? Byla by s nimi nějaká sranda?

Mizuki Odoamne

Odfrkla si únavou, a to bylo vše na co se zmohla. Kdyby mohla hned teď usne. Byla psychicky a fyzicky vyčerpaná, z předešlých událostí, a onu loď, která se k ním blížila moc nezaznamenala. Spíše jí přišlo divné, že byl Hideki překvapený a to nevěstilo nic dobrého. Hideki-sama, je překvapený, asi nikoho neočekával. Kdo taky jo. Pomyslela si a koukla na černou oblohu a měsíc v plné záři. Každopádně souhlasila s Yoiem a koukla tázavě na senseie. Pokud by si museli odpádlovat cestu domů, asi by to bylo pro ní velmi náročné. Nebyla lína, což chtěla dokázat od začátku, ale už neměla tu sílu to dokazovat.

Yoshiro <- "Určitě jsou z Tsuki. Vypadá to na ninja tým který je plný geninů. A pravděpodobně jejich sensei... Pohrajeme? Ne... Zabijeme je." Řekl s ďábelským úšklebkem Yosh a sestoupil od kormidla blíž k tobě. Sáhl do kapsy a vyndal z ní injekci kterou ti vzápětí bodl do krku. Dost to zabolelo protože si to jednak nečekal a jednak se s tebou opravdu nemazal. Zkrátka to nebylo jako očkování u doktorky, ale jako uspávačka do hrocha. Stříknul do tebe plnou dávku a pak injekci vyndal. "Dostal jsem o tobě dost informací, prý si na modifikování těla dost zvyklý. Tím víc se mi budeš hodit jako nezastavitelná zbraň." .. Znovu se zasmál nad tím že tě může takhle využít. "Jinak, píchnul jsem do tebe jednu zvláštní látku. Agresivní virus co napadá vše v tém těle, co způsobuje práh tvé bolesti. To znamená že na určitou dobu teď máš v tomhle směru otupěnou mysl a bolest skoro neucítíš. Ničí to ale celkově tvé buňky takže normální člověk by po téhle injekci do pár minut zemřel. Ty díky modifikaci krve a tvému KG by si měl tohle přežít. Teď jdi a vychutnej si ty děti z Tsuki." Dořekl vážným tónem a plácnul tě přes záda abys na nic nečekal. To už si zahlédl toho vysokého holohlavého, který byl nejspíš jejich sensei jak běží k lodi a Yosh se postavil blíž ke kraji lodě jakoby se na něj připravoval.

Ostatní <- "Ne, tohle rozhodně nejsou námořníci z Tsuki. Zůstaňte v loďce a buďte ve střehu, jdu zjistit co a jak. Tohle se mi vůbec nelíbí" Řekl Hideki vážně a nervózně. Moc dobře si uvědomoval že jste se dostali do velmi nebezpečné situace. Vyčerpal vás svým tréninkem a to ho znepokojovalo o to víc. Byla to vlastně jeho chyba že nemyslel na to co by se mohlo stát. Vyskočil z loďky a rozeběhl se k té větší černé lodi. Když byl skoro u ní tak se odrazil od hladiny a skočil až směrem k palubě kam chtěl dopadnout.

Yoshiro Aka- Tayiou

Že by se mi podařilo splnit úkol tak snadno? Nečekal bych, že se na mě štěstí usměje. Nebo je to samotné požehnání od boha? Nezklamu vás! Proběhlo mu pár myšlenek hlavou a prokřupal si krk. Zabít hned by nebyla taková zábava. Vypadají nějak smutně, vyříznu jim kunaiem úsměv od ucha k uchu. Ano to je dobrý nápad! Odpověděl a ve chvilce se kousl do rtu, když mu píchl jeho jmenovec do krku injekci. Bylo to nepříjemné ale už si zažil daleko horší věci. To zní zajímavě, děkuji ti za tento skvostný dárek. Určitě jej na plno využiji. Zasmál se jako vyšinutý psychouš a zatřepal hlavou. Cítím jak to ve mě už působí. Nashromáždil do svých nohou čakru a vyskočil ven z lodi. Běžel po hladině moře směrem k druhé kocábce, kde na něj čekali tři geninové. Už se nemohl dočkat až jeho ruce budou zmáčené krví těch usmrkanců. Nazdár děckáá, mému bráškovi je smutno a chtěl by nějakého nového kamaráda. Kdo si chce s námi hrát? Zařval na ně z plných plic a rukou při tom zašmátral do své brašny. Z ní vytáhl dva shurikeny, které mrštil na ty tři. Bude to zábava! Jen prosím neumírejte rychle, to by mě a mého bratra rozesmutnilo.

Yoi Akuma

Viděl jak Hideki opustil loď, což ho moc nepotěšilo. Ale co bylo horší, že k jejich loďce doběhl druhý kluk, který vypadal poněkud nahecovaně. Vymrštil proti nim dva shurikeny. Yoi na nic nečekal a popadl Mizuki za rameno a strhl ji dolů, aby je shurikeny minuli. Yoie najednou zaplavil adrenalin a znovu začal cítit energii. Bylo to poprvé, co ho ohrožoval vyloženě jiný člověk a to bral jako výzvu. Postavil se v lodičce a pak pomalu přešel až na vodu. "Neumírejte rychle?" Zeptal se, aby se ujistil, že to fakt řekl. Najednou si všiml, že se mu trochu propadají nohy do vody. Nebylo to vidět, ale cítil to. Přestává působit senseiovo jutsu a opět mi těžkne tělo? Pomyslel si a stál přímo proti tomu chlapci. Neuměl žádná jutsu, jediné co ho dnes sensei naučil, bylo to, že lehce vytáhl své železné kosti. Proto si byl trochu nejistý a chtěl počkat, až chlapec dojde k němu.

Yoshiro Aka- Tayiou

Proč jsi se tomu vyhnul? Povzdychl si a prokřupal si krk. Usmál se a zatřepal hlavou. Tenhle vypadá dost slibně Shiro, mohl by být našim kamarádem, co myslíš? Zastavil se dál od něho v uctivé vzdálenosti aby mohl použít útoky na dálku. Pak se jeho výraz v obličeji zcela změnil, vypadalo to jako by byl úplně jiný člověk. Prosím.. utečte já vás nechci zabít. Posmrkl a hned se jeho osobnost zase změnila a měl v obličeji ten svůj starý psychopatický výraz. Za svými zády rukou hrábl opět do brašny se svojí výbavou. Odtud vytáhnul  pro změnu kunai, na který namotal výbušný lístek a zamířil s ním na Yoie. Očividně jej bral jako svého největšího soupeře a rivala. Mrštil jej na něj a broukal si nějakou neznámou melodii.  Bral tohle všechno úplně v klidu a ostatním bylo hned jasné, že tento chlapec to nemá zcela v pořádku. Chci si hrát s jeho lebkou, kopat si s ní. Jeho střeva vyvěsit na ten nejvyšší strom a zpívat chválozpěvy našemu bohu. Ano Shiro, to je výborný nápad. Ale nejprve si s ním zahrajeme nějakou hru. Strašně se nudím a dlouho jsme přeci neměli žádného kamaráda.

Hideki, Yosh

Letící Hideki odvrátil pohled - no celou hlavu na Yoshira který prosvištěl kolem něj a měl namířeno k loďce. "Děcka-!" Vykřikl směrem k vám protože věděl že budete v nebezpečí. Tím však přestal dávat pozor a to už se ozvala silná rána. Černovlasý muž který byl taktéž na lodi se zjevil před Hidekim a  kopl ho silně do břicha. Ten slítl zpátky do vody a zaplul do ní jako torpédo. "Ha-h, tohle že je mocný mnich Senji-lin?! To bude snažší než jsem si myslel!" Sotva co to dořekl, tak skočil z lodi přímo na hladinu. No když však dopadl tak se začal jakoby ponořovat. Chakra ho sice trošku držela, ale klesal níž a níž čehož jste si taky mohli všimnout. To už ale složil v rychlosti několik pečetí "Suiton: Mizu Arashi!" Pod jeho chodidlama se začala vířit voda v které vznikali i bubliny jako ve vyhřívce. Neuběhlo ani pár vteřin a z vody vytryskl silný proud doprostřed jeho chodidel, čímž ho vyzvedl několik metrů do vzduchu. Proud však neustával a držel ho ve vzduchu, takže to vypadalo jako vodní chůdy.

Yoi <- Skutečně si ztrácel rovnováhu na hladině, ale ne díky pečeti. Ale kvůli malému množství chakry kterou si slušně vyčerpal při "tréninku". V tom si ale ucítil další pálení na svém břiše a pokud ses podíval, tak Hidekiho pečeť se rozzářila modrou barvou. Začal si cítit úlevu a po chvilce taky to, jak skrz tu pečeť do tebe proudí chakra a doplňuje ti hladinu celkem enormní rychlostí.

Yoshiro <- Když si uchopil kunai s lístkem tak tě hrozně rozbolela hlava. Bylo to jako bodnutí něčím ostrým přímo do spánku. Z nosu se ti spustila krev a tobě mohlo dojít, že se jedná o vedlejší účinky té injekce.
No nebyl tam proti tobě jen Yoi ale i další 2 holky v loďce. Jedna se ale postavila a složila pár pečetí. "Kebari Senbon" Řekla skoro šeptem a z jejích vlasů se na tebe vyřítila vlna ostrých bílých jehel.

Mizuki Odoamne

Převalila se z loďky jen tak tak. Shuriken tedy skončil ve vnitřku lodi. Byla příliš vyčerpaná na nějaké jutsu, ale držela se na vodě. Pozorně ho sledovala. Byli jsme tři, a on se nemohl soustředit na všechny najednou. Yoi byl jeho hlavní cíl. Mám malou šanci. pomyslela si a pak Mangetsu vrátila úder ta z nás byla jediná s chakrou v pohodě. Nezbývalo ji nic jiného než se spolehnout na svého otce. Potutelně se usmála a dotkla se rukojeti, která dál pokračovala k čepeli co byla zakrytá fáčem na jejích zádech. Ještě nikdy jí nepoužila v boji. Pevně jí uchopila a vytasila. Bílá látka promočená od vody pomalu odlétávala od čepele a po chvilce držela v ruce nádhernou katanu, která vypadala neobyčejně, a ještě k tomu v měsíčním svitu vynikali měsíční runy vyryté na čepeli. Hodlala počkat na tu správnou příležitost a odběhla stranou od loďky aby byla vedle toho šílence, a aby mohla zautočit ze zálohy až načerpá trochu chakry. Jeden shunshin a dostanu ho. pomyslela si a vyčítala si, že dělala takové hlouposti na tréningu předtím.

Yoi Akuma

Stalo se něco neuvěřitelného. Pocítil neskutečnou úlevu, takové to, když se člověk probere do nového dne s tím, že na něj svítí slunce, hřeje ho a venku cvrdlikají ptáci - klidný stav. To přesně pociťoval a další bonus byl ten, že věděl, že má spoustu chakry a začal pociťovat i to, že se mu zrychlil tep. V ten krásný moment ho vyrušil jen letící kunai s výbušným lístkem. Sakra. Pomyslel si, přestal koncentrovat chakru a propadl se do vody, takže kunai prolétl nad ním, následně zase vyskočil na hladinu a věděl, že je protivník zaneprázdněn útokem Mangetsu. "Mizuki! Chce mě, jdu po něm, abych odlákal jeho pozornost a ty udělej to, cos udělala minule pro mou záchranu. Nebude to čekat." Řekl tak, aby to slyšela spíše jen Mizuki a rychle se rozeběhl přímo proti tomu chlapci. Co se to děje? Zamyslel se, když zjistil, že běží rychleji než normálně. Chtěl se pojistit, takže za běhu provedl Kawarimi no jutsu, za jeden jeho výbušný lístek, takže útočil s tím, že půjde tělo na tělo, což by měl vyhrát díky jeho vyztuženým kostem a pokud by byl nějak ohrožen, tak se díky kawarimi přemístí a místo něj bude výbušný lístek, který vybuchne. Útočil pravou pěstí přímo na bradu neznámého chlapce.

Yoshiro Aka- Tayiou

Na Yoshirovi se už začali projevovat vedlejší účinky té injekce. Pocítil nepříjemné píchnutí u spánku a z nosu mu začala valit krev černá jak uhel. Díky tomu všemu trochu ztratil ze své ostražitosti. Netušil vůbec, že se tohle projeví tak rychle. Utřel si rukou krev a zíral na ruku, která byla zbarvená do černa. Ten obraz, který viděl svýma očima jakoby mu něco připomněl. Dávno zapomenutou vzpomínku, která byla silně potlačována ale z nějakého důvodu se drala ven na povrch. To už však na něj valilo více útoků z několika stran. Jehlice se zabodly do jeho těla, přesněji do ramene a hrudi. Jedna dokonce zasáhla i jeho plíci. Chlapec zalapal po dechu a natáhl ruku směrem k jeho protivníkovi, který se k němu řítil. Jakoby mu chtěl něco sdělit, bohužel na to z nějakého důvodu neměl síly. Přestal soustředit sílu do svých nohou a propadal se do vody. Ztratil vědomí a jeho mysl se vnořila do temnoty stále hlouběji a hlouběji.

Yosh Akuma

Yoshiro začal upadat do bezvědomí a zapadl pod hladinu dřív než stihl dostat ránu od Yoie který se na něj řítil. No vás 3 mohlo potěšit ale především překvapit tohle vítězství které se zdálo poměrně lehké. Vaše soustředění a upřený pohled na Yoshira přerušil stín čehosi ve vzduchu co přeletělo nad Yoiem i Yoshirem. Zakrylo to měsíční světlo takže se ti 2 ocitly ve tmě jako pod nějakým mostem. Jestliže Yoi pohlédl k nebi uviděl totéž co viděla Mizuki i Mangetsu už chvilku před ním. Obrovská masa železa - přesněji tlustých drátů které byli tak hustě propleteny že skrz ně ani nebylo vidět. Vše to vedlo z rukou černovlasého muže který byl několik metrů ve vzduchu na "vodních tryskách". Konec té železné vlny se rozděloval na menší a menší dráty které byli ostré a špičaté jako břitva. Byla to několikametrová smrtící clona která byla ještě děsivější než vypadala.

Stín dopadu byl mladým geninům z Tsuki ihned jasný a zřejmý. Loďka v které stála samotná Mangetsu. Nejblíž k místu dění byla Mizuki, která přesně viděla jak se ta masa kovu ve vzduchu zaobluje a pomalu padá jako železný déšť na celou dřevěnou kocápku. Pokrytí bylo tak široké že sahalo ještě pár metrů kolem loďky do vody. Mangetsu zůstala v šoku stát jak přibitá. Radost z jejího zásahu senbonu se ihned přeměnil na zoufalý pohled plný strachu a úzkosti. Nezbývalo jí nic jiného než pohlédnout k nebi aby spatřila co se vlastně děje.
Brada se jí zdvihla...
Oči se jí převrátili v sloup...
Ústa se jí pootevřeli...
Tvář jí zbledla a Mizuki ještě v posledních vteřinách stihla zahlédnout slzu která ztekla po její tváři. Začali přistávat první železné nitě - ty nejslabší a nejdelší. Přesto že byli tenčí než malíček na ruce, byli ostré a tvrdé jako břitva. Zabodávali se do dřevěné loďky kolem Mangetsu a šli i skrz. V dalších desetinách vteřiny nitě zasáhli přímo jí. Pronikli ramenem, hrudí, prsem hluboko do jejího těla. Poslední její reakce byla krev která vytryskla z jejích úst když nitě pronikli i plícemi. Oční víčka jí ztěžkli, v posledním dechu už asi ani nechtěla vidět svůj osud který jí právě zastihl. Oči se zavřeli k poslednímu a k věčnému spánku. Pak jen Yoi a Mizuki uviděli jak dopadá zbytek a ta největší část železné vlny. Celou loďku to pokrylo včetně nebohé Mangetsu a vše pod železem zmizelo pod hladinou, kam kov také zaplul a pohřbil tedy vše co bylo pod ním do ještě větší hloubky.

"Ubožáci z Tsukigakure. Jak se vám líbí síla klanu Akuma? Pohřbím vás všechny společně s celou ničemnou vesnicí která jen dokáže zavrhovat pravý potenciál." Křikl na vás ten černovlasý vrah v jehož hlase byla slyšet opravdová nenávist k celé vesnici. Hromada železa vedoucí z jeho zdvižených ruk se začala vracet zpátky do jeho těla stejným způsobem jako se dostala ven. Když se celá nějak neuvěřitelně vtěsnala do jeho těla, jeho ruce zůstali jen jako holé kosti s kousky masa a kolem nich obmotané samé železo.

Mizuki Odoamne

Potěšilo jí, že Yoi ihned věděl o co se snažím a sám to navrhl. Počkám na tu správnou chvíli.   pomyslela si a Yoi se dal do akce. Vypadal, že má spoustu síly což bylo dobře. Minul? pomyslela si, když viděla jak náš nepřítel zajel pod hladinu. Najednou uviděla obří masu železa co se nad námi objevila. "Co to" řekla sama pro sebe a najednou uviděla jak drátky klesají na loďku ve, které byla Mangetsu. Udělala jsem krok či dva a natáhla jsem ruku už jsem kolem sebe na koncentrovala chakru, abych probleskla a pokusila se jí zachránit. To se, ale nepovedlo zavrávorala a spadla na hladinu vody. "Mangetsu!" zařvala vyčerpaně, ale nestačilo to natáhla a tak v zoufalství ruku před sebe a uviděla jak slza teče po tváři Mangetsu. Spatřila jak dlouhé úzké nitě projeli jejím tělem, jako kdyby si to vychutnávali. Loďka se pomalu rozpadávala a pro Mangetsu nebylo už záchrany. Vytřeštěná koukala jak jí z těla teče krev, a jak je odevzdaná. Najednou dopadla další vlna železa, který pohřbila tělo i s lodí hluboko pod vodu. Byl konec. Železo se pod odvedené práci vrátilo k jejímu majiteli a něco začal křičet. Nevnímala ho, pro ni to byl pouze šílený smích co se jí vrýval do paměti. "Mangetsu." Ležela zády na vodě v šoku z toho co viděla. Dnes byl první den se svým týmem. Málem zemřel Yoi, kterého nakonec zachránila a teď Mangetsu. Nevěděla co má dělat. Nikdy nikoho neztratila. "Hideki-sama ... kde jste.." šeptla do větru a v šoku ležela na hladině, a pevně svírala meč ve své ruce.

Yoshiro Aka Tayiou



Jeho tělo klesalo stále hlouběji a hlouběji. Jak dlouho asi tak vydrží pod vodou s poškozenou plicí a navíc v bezvědomí? Na tom mu ale nezáleželo. Jeho mysl byla zcela jinde. Plula temnotou a hledala jakýkoliv záblesk světla. Něco čeho by se mohla v té temnotě chytnout.

V jeho mysli:
Shiro..Shiro..Zašeptal a natáhl ruku do temnoty. Najednou se objevil ve vesnici. Bylo to ale jiné, něco mu na tom místě nesedělo. Lidé tu byli jiní, vše bylo svým způsobem jiné. Nemohl na to dlouho přijít, co tu bylo odlišné až po nějaké chvilce si toho všiml. Lidé tu byli šťastní, usmívali se. Nebyl tu žádný znak slunce, žádné obřady, prostě jen poklidná vesnice. Je tohle sen? Nebo jsem umřel? Je tohle nebe? Zeptal se sám sebe a rozhlížel se kolem. Vše vypadalo tak opravdové, tak reálné. Čím déle viděl všechny ty lidi a to místo kolem sebe, tím začal stále více a více věřit tomu, že vše co dotěd zažil byla jen noční můra, ze které se najednou probudil. Cítil se na tomhle místně tak jako nikdy předtím. Věděl, že mu tady nic nechybí. Ale jak to bylo možné, vždyt přece jeho oblíbený bráška je mrtvý? Opak byl ale pravdou. Z poza rohu se objevil jeho milované dvojče. Nemohl tomu uvěřit, vždyt viděl jeho mrtvé tělo. A najednou tu byl živý a zdravý. Rozběhl jsem se se slzami v očích k němu a silně jej objal. Asi jsem opravdu v nebi, konečně můžeme být zase spolu..navždy. Objímal jej jako divý a nepouštěl jej ze svého silného sevření. Jakoby měl strach, že zase odejde a zmizí pryč. Udělal jsem tolik špatných věcí, které mě neustále pronásledují. Tolik životů jsem zmařil ale to všechno jsem udělal proto abych mohl být s tebou. Náš bůh mi to slíbil. A splnil to. Už tě nikdy nepustím. Usmál se a pohladil ho po zádech. Jeho dvojče však nic neřeklo. Jen tam stálo a nechalo se objímat. Bylo to trochu podivné a proto se Yoshiro odtáhnul a pohlédl na svého bratra. Měl bledé oči a pokožku umrlčí. Vypadal jako tehdy, když jsem spatřil jeho tělo. Shiro..slyšíš mě? Shiro?! Shiro?!!! Řval na něj z plných plic a začal s ním třást. Nemohlo se to opakovat, né tahle vzpomínka. Nesnese pohled na to, tohle nemůže být pravda. Opět se rozeřval jako malé děcko, zavřel oči a držel se za hlavu. Emocionálně byl totálně na dně. Raději by si vypíchnul oči než aby spatřil takhle bratra. Vše kolem ztichlo a pro chlapce to bylo o to víc deprimující. Otevřel oči pomalu a viděl, že se jeho vědomí přeneslo někam pryč. Stál na opuštěné hoře, kde stál strom. Přišlo mu to divné, nikdy toto místo neviděl. Oddechnul si, že opět nevidí bratra mrtvého. Zvědavost mu však nedala a proto se pomalu blížil k tomu místu. Z těžka oddechoval a sledoval bedlivě své okolí, jestli se náhodou neobjeví jeho bratr. Nikde však nic a proto pokračoval ke stromu.

Yoi Akuma

Během pár vteřin se toho událo tolik, že byl Yoi úplně mimo. Začal jednat. Dělal první věc, která ho napadla. Když viděl jak odpadl neznámý chlapec, tak ihned skočil šipku pod vodu a chytl mladého kluka za ruku, při čemž mu pomohl zpět na hladinu. Jenže chlapec už byl v bezvědomí, zřejmě ne z toho, že by se topil, protože by to za tu chvíli nestihl, ale kvůli tomu, že ho něco vyčerpalo. Yoi ho vytáhl na hladinu, kde si stoupl a chlapcovu ruku si dal kolem krku, při čemž ho zboku podepíral, aby opět nespadl pod vodu. Jenže pak přišlo to, co nikdo nečekal. Pohlédl k nebi, kde uviděl černý oblak, který od svitu měsíce lehce zářil, protože se paprsky odrážely od podivného kovu. On je jako já? Pomyslel si, ale to už si všiml, jak se do Mangetsu zabodlo prvních několik dlouhých jehel, které ihned následovaly další. "Mangetsu!" Zařval, ale bylo pozdě. Poprvé viděl před svými oči někoho zemřít. Sensei opět nikde nebyl. Yoi v něj pomalu přestal věřit, protože nejdříve málem umřel on sám a teď zřejmě zemřela Mangetsu.

Popadl chlapce a rozeběhl se k Mizuki, kde ji chlapce položil na plující kus loďky, aby opět nespadl do temnoty. Věděl, že je jediný, kdo má dostatek chakry, aby se alespoň pokus zdržet neznámého ninju. Nevěděl, co jiného má udělat, ale věděl, že pokud se o nic nepokusí, tak si s nimi muž pohraje a ukončí to s nimi stejně, jako to ukončil s Mangetsu. Mizuki si mohla všimnout výrazu, který Yoi předtím ani jednou neměl. Jako kdyby se v jeho tváři minul pocit zklamání ze svého senseie a zároveň odhodlání. Ihned ji došlo, že se plánuje postavit neznámému muži sám. "Také jsem z klanu Akuma." Zvolal muže a pomalu k němu kráčel. "Otce skoro neznám, bratra nepřidělili do vlastního týmu, celá vesnice nade mnou opovrhuje, vlastní sensei ani nevím, kde je - podruhé mě zklamal..." Jenže v půlce monologu mu něco došlo. Došlo mu, že v lodi odpočívala malá bílá myška jménem Sora, která byla jediným jeho kamarádem než potkal tento tým. Zvíře, které měl radši jak svého otce, protože ho Sora nikdy nezranila a teď byla tato myš někde v hlubinách temné vody. Najednou ztratil chuť mluvit.

Podíval se jen na krev kolem bezvládného těla Mangetsu a marně hledal svou myš. Mizuki si mohla všimnout, že Yoiovi začaly slzet oči. "Nevím, co si dokážeš na mladých geninech, ale my se nevzdáme jen tak!" Zatnul pěst s tím, že se pokusil, aby mu z dlaní vyjely dva nože. Tohle je za tebe Soro. Pomyslel si a rozeběhl se přímo proti muži. Když byl blíže, tak se odrazil od vody pomocí chakry a snažil se ho bodnout nebo udeřit. Věděl, že pokud ho muž nějak zaskočí, tak má kawarimi výbušného lístku, který u něj ihned vybuchne a pokusí se objevit za jeho zády, kde dokončí své bodnutí.

Yoshiro se na prkně z loďky pomalu začal probouzet i přesto že se mu špatně dýchalo. Plival krev s vodou, ale vypadalo to že jeho zranění není tak vážné. Bolest skrze injekci necítil, takže i přes zamlžené vidění se cítil celkem v pořádku.

Když Mizuki zůstala ležet na hladině v šoku který měla ze smrti Mangetsu, v hlavě se jí ozval hlas který byl zřetelný a velmi povědomí. Chvilku jí mohlo trvat než rozpoznala ten tón protože už ho spoustu let neslyšela. Byl to hlas jejího otce.
"Mizuki, teď to nesmíš vzdát... Si silnější než si myslíš. Věřím ti a především... věřím v Tebe."
Když se hlas ozval jakoby vše kolem ztichlo. Šum vody, hlas Yoie a další věci kolem. Byl to jen čistý hlas v tvé hlavě který hned po tom co to dořekl, se vytratil a Mizuki znovu začala slyšet okolní zvuky jako vždycky.

Yosh a Hideki

Yoi se rozeběhl na Yoshe a odrazem od hladiny se mu podařilo doletět až k němu. Když se ho pokusil udeřit nebo bodnout, tak muž záměrně nastavil předloktí své ruky do které mu následovně zajeli Yoie 2 vysunuté nože. Projeli skrz a zamotali se do jeho železa kterého měl plnou ruku. Držel tě tedy před sebou ve vzduchu pouze zaháknutého za ty nože, což pro tebe mohlo být nepříjemné i bolestivé. "Také si z klanu Akuma, ale přitom si nikdo. Dítě co se nedožije ani dalšího---" Řekl s mírným výsměchem avšak nestihl to doříct celé. Z vody přímo pod ním vyletěl Hideki který jak torpédo vletěl mezi vás. Kolem něho byl jakýsi větrný štít čímž taktéž získal tu rychlost která ho tak vymrštila z té vody. Když se znenadání zjevil mezi Yoshem a Yoiem udeřil pěstí černovlasého vraha přímo do hrudi. Ozvala se obrovská rána a při doteku Hidekiho pěsti a Yoshe hrudi se vytvořila větrná, tlaková vlna, která odhodila Yoie zpátky do zádu až skoro k Mizuki a Yosh odletěl jak papír asi 30 metrů dozadu. Zastavila ho až stěžeň jeho lodi kterou svými zády nalomil. Hideki dopadl zpátky na hladinu a zatnul pevně své pěsti. "Pomozte tomu klukovi... Já se postarám o něj." Řekl vážným, napůl potichým, chladným tonem v kterým byla i kapka zoufalství. Věděl moc dobře že ztratil člena svého týmu na který měl dohlížet.

Mizuki Odoamne

Ležela na hladině a zhluboka dýchala. "To je mi teda první den." řekla si. Uvědomila si, že toho kluka co nás napadl Yoi donesl skoro k ní, ale neměla tu sílu se vůbec zvednou. Pak, ale uslyšela onen hlas. Blížil se pomalu a nemohla ho ze začátku poznat pak, ale nakonec zareagovala. "Tati?!" vykřikla. Pevně sevřela katanu, a pomalu se zvedala. Po obličeji jí tekla voda, těžko říct, jestli mezi ní byla i slza pro Mangetsu. "Můžeš mi věřit...," s obtížemi vstala na nohy a pomalu šla k tomu chlapci co na nás nejdříve napadl. ",..já to zvládnu!" Viděla, že se pomalu probíral, ale první co mohl spatřit bylo ostří katany u jeho obličeje. Nechtěla mu pomoci. Yoi ho sice  zachránil, ale on s tím druhým vrahem přinesli problémy. A to hlavní, zabili Mangetsu. "Ani se nehni!" varovala jsem ho chladným hlasem a v očích měla zlost i smutek.

Yoshiro Aka -Tayiou

Najednou jej ozářila pronikavá záře, která jej konejšivě zahřívala. Jsi to ty? Mocný bože? Promlouváš ke mě svými paprsky? Pronesl směrem ke světlu a natáhl k němu ruce. Pak se mu zatmělo před očima a ocitl se zpátky v realitě. Moc příjemné to tedy nebylo, kašlal vodu a krev. Nic však necítil, protože účinky drogy stále pracovaly. Převalil se na bok aby se mu snáze dostávala voda a krev z plic. Cítil jakoby se v něm něco změnilo. Některé jeho vzpomínky pronikly na povrch spolu i se starou osobností Yoshira. Nebyl to stále on, mísili se v něm obě dvě osobnosti ale už to nebyl ten krvežíznivý a poblázněný kluk, co toužil jen po střevech a lidské oběti určené pro jeho boha. Proč..proč mě zachránil? Vůbec nechápal proč byl zachráněn i když byl jejich protivník, který je chtěl zabít. Pohlédl na dívku, která u jeho obličeje držela katanu a byla očividně mu useknout hlavu, kdyby se o něco pokusil. Zakašlal a podíval se jí přímo do očí. Pokud..pokud to chceš udělat udělej to. Zmařil jsem spoustu lidských životů a byl jsem svědek tolikati zvěrstvech, že za to musím nějakou cenu zaplatit. Věř ale však, že není snadné člověka zabít a není už vůbec snadné s tím pocitem žít. Obrátil se zpátky na záda a začal si pomalu vytrhávat ze svého těla nabodnuté senbony. Ani nehnul brvou při jejich vytahování, jakoby to byla jen nějaká tříska, kterou si vytahuje ze svéhu prstu. To trochu mohlo Mizuki vyděsit nebo dosti znechutit. Jeho mysl byla na rozpacích. Jakou cestou se vydá? Bude pokračovat ve své cestě plné bolesti, násilí a krve a nebo si zvolí cestu přátelství míru a dobra? Nech mě vstát. Vím, že jsem váš nepřítel ale tomu klukovi to dlužím. Zachránil mi život, i když to udělat nemusel. Jsem mu těd zavázan do konce smrti. Pak si se mnou dělejte co chcete. Promluvil k dívce a čekal na její reakci. Opravdu tohle chci udělat?

Mizuki Odoamne

"Máš štěstí, že je takový jaký je." Zašeptala a letmo koukla na Yoie, který byl blízko. "Já bych to neudělala." pokračovala jsem chladně, a viděla jsem, že pochopil proč to dělám. "Nehodlám tě zabít." odpověděla mu na rovinu, ale sdělovat zda by to vůbec dokázala nehodlala. "To je na jiných, až tvůj přítel zemře za to co provedl. Ostatní rozhodnou co s tebou." řekla mu, automaticky ho považovala za jeho společníka toho vraha což bylo v celku logické, a pak ho pozorovala jak si vyndavá senbony z těla. Znechucený jsem sice hleděla, ale bylo mi to jedno. Před chvíli ten zmetek brutálně roztrhal členku týmu, toto je nic. Po odešla jsem o dva kroky dále, ale stále jsem ho hlídala co udělá. Měl možnost vstát, ale pořád jsem ho hlídala a svou katanu jsem neskláněla.

Yoi Akuma

Nedopadlo to úplně moc dobře, protože ho protivník nechal vyset ve vzduchu, což pro Yoie bylo celkem dost bolestivé. Ale v ten moment se opět objevil sensei, který ho osvobodil a pustil se sám do protivníka. Yoi dopadl na hladinu vody, kde se přidržel na hladině u dlaní ruky a poté se postavil na nohy, při čemž chvíli sledoval souboj těch dvou. Byli zde k ničemu. Yoi neuměl vůbec nic, Mizuki byla unavená, ten mladý kluk nebylo jisté zda je nepřítel nebo ne a Mangetsu byla mrtvá. Rozeběhl se k nim a sledoval, jak Mizuki míří na chlapce katanou. "Musíme pryč." Zvolal z dálky a doběhl k nim. "Ne že mě donutíš litovat toho, že jsem tě zachránil. Ten muž by tě nechal umřít! Rozmysli si, kdo je pro tebe lepší." Řekl a čekal zda se s ním rozeběhnou směrem k pobřeží.

Yosh a Hideki

Yoi měl dobrý plán běžet směrem k pobřeží, bylo na dohled a pár minut běhu by stačilo k tomu se dostat na pláž, to už vás ale zaujalo dění mezi těmi dospělými, kteří teď stáli proti sobě.
"Ty... myslíš že mě umlátíš tím svým ubohým taijutsu?" Ozvalo se hlasitě z lodi, kde jste mohli zahlédnout jak se z kolen sbírá Yosh a v jeho rukách se znovu začali hýbat železné nitě. Když se však vyškrábal na nohy už před něj dopadl Hideki jako vítr a jeho pěst přistála v nepřítelově tváři. Yosh z toho klopýtl na 2 kroky stranou a pokusil se mu to ihned vrátit.
Vznikla velmi rychlá bitva v boji na blízko. Sotva jste stíhali jejich přemety, údery, chvaty a celkové pohyby. Kopance, pěstní údery, vše co vypadalo dost nebezpečně i přesto že neměli žádné zbraně. Nerozhodné "oťukávání" probíhalo asi 2 minuty když pak následoval silný kop do Hidekiho hrudi. Nebýt vítru v zádech odletěl by několik metrů pryč ale místo toho ho jen o 2 metry posunul do zadu. To byla šance pro černovlasého vraha a ten ze svých rukou na tento odstup vypustil spoustu železných nití. Vypadalo to pro Hidekiho dost bledě když měl skoro před obličejem vlnu železa kterému nebylo úniku.
Hidekiho to však nerozhodilo, spíš se mu na tváři objevil malý úšklebek. Nitě ho probodali skrz na skrz což vypadalo celkem děsivě. Neuběhlo ani pár vteřin a Hidekiho tělo se rozpustilo v obláček. Yosh nechápavě vykulil oči když zjistil že to byl Kage Bunshin a ve stejný moment i ucítil něco na svých zádech. "K-Kdy?!" Vydal ze sebe překvapeně a pootočil hlavou jakoby se chtěl otočit. To už ale nestihl a ozvalo se "Kai..." Celé Yoshovi záda se rozzářili a nastala obrovská exploze asi 20ti výbušných lístků který ho odhodili daleko z lodi. Jeho bezvládné tělo letělo jak sestřelené letadlo, když se z jeho zad valil černý kouř který tvořil letící stopu až k jeho dopadu. Byl pravděpodobně v bezvědomí a když dopadl do vody, klesal jako kámen ke dnu což mu zapříčinilo jistou smrt.
Hideki se odrazil z paluby a díky Fuutonu dopadl na hladinu až těsně vedle vás. Jeho skoky byli až několika metrové.
"Já... zklamal jsem vás." Řekl potichu a zničeně. Ne fyzicky ale psychicky. "Tohle se nemělo stát, já.. selhal jsem při vaší ochraně. Mangetsu je..." Mluvil nesouvisle protože nevěděl jestli se má omlouvat nebo vysvětlovat. Byl z toho v šoku stejně asi jako Mizuki. "Použijeme jeho loď a poplujeme ihned zpátky. V přístavu se vraťte domů a pořádně se vyspěte. Zítra ohlásím pohřeb, takže by se měl i zítra konat. Snad mi odpustíte." Řekl tišeji a prsty sklonil katanu kterou mířila Mizuki na Yoshira. "Teď si můj zajatec, odvedu tě k lidem co rozhodnou o tvém osudu. Být tebou tak kápnu božskou a až se tě budou vyptávat na ostrov, sděl jim všechno co víš." Dodal stručně směrem k chlapcovi. Sotva co to dořekl, ho udeřil do zátylku a ten upadl znovu do bezvědomí. Hodil ho přes rameno a vydal se zpátky k lodi.

Yoshiro Aka -Tayiou

Když už u své hlavy neměl katanu, která jej ohrožovala na životě vstal a sledoval souboj, který nabral zcela jiný směr. Yoi utíkal pryč a jejich sensei bojoval s Yoshem. Nestíhal jsem ani sledovat každý jejich pohyb. Jsou oba silní ale kdo vyhraje? Sledoval jsem dál souboj a když už vypadalo, že jedna strana má vyhráno a jejich mistr zemře tak se vše změnilo a ten druhý byl přemožen. Tsuki nemá tak slabé ninji jak mi říkal. Na svoji domýšlivost doplatil cenou nejvyšší. To už k němu dorazil vítěz souboje a zajal ho. nemělo cenu utéct, věděl, že ten chlap je silnější než on a navíc byl zraněn i když né nějak vážně. Sklopil hlavu a nic na to neřekl. Pak následoval úder, který ho omráčil a opět upadl do bezvědomí.

Mizuki Odoamne

Yoi k nám doběhl a dostal dobrý nápad. Měl i pravdu, že tu nic nezmůžeme. "Dobře" Už se chystala rozeběhnout se s Yoiem, a pak si všimla, že souboj nabírá na intenzitě a vypadá dost vážně. "Ehm, počkej." zastavila se dříve, než se se rozeběhla a sledovala souboj. Hideki-sama to zvládnete. zafandila jsem mu, protože pokud ne, je to zkáza pro nás pro všechny. Najednou se objevil obrovský výbuch a ten vrah odpadl jako šedá koule a já doufala, že se utopí. Hideki k nám dorazil, ale nebylo to úplné vítězství. Ztratili jsme jednoho člena hned první den. Snad to Kasumi-sama vezme dobře pomyslela si, protože to on byl vybrán, aby nás dokázal uchránit, ale zemřela členka ještě k tomu z klanu Tsukiakari. Hideki sklonil mou čepel a já s tím nebojovala. Ten kluk dostal ránu do zátylku a omdlel. Zmínil se i po pohřbu což bylo určitě dobře. V tuto chvilku mu bohužel ani Mizuki neměla co říct, byla zklamaná taky a hlavně smutná bylo to na ní vidět. Dala katanu podél těla, a z vody vylítla páska a znova obmotala katanu až po rukojeť a já si jí připevnila zpátky do násady na zádech. Nakonec jsem se mlčky vydala s Hidekim do lodi.

Yoi Akuma

Opravdu se chystal utéct a bylo mu jedno, že sensei bojuje, protože pevně věřil, že by mu nemohl nijak pomoci, akorát by mu tam mohl zaclánět a uškodit mu. Jenže to už souboj skončil. Sensei se jim přiběhl omluvit a zavelel k nástupu do lodě. Yoi jen přikývl a odebral se směrem k lodi. Trochu sledoval kluka, který byl předtím proti nim a nevěděl, zda bylo dobře, že ho zachránil. Protože těžko říct, co mu teď udělají ve vesnici. Skočil do lodi a bylo vidět, že toho má plné boty, fakt byl z dneška unavený a těšil se do postele.