Mizuki Odoamne
"Yosh!" Zvolala a seskočila do ulice. Snad budu mít dost času. pomyslela si. Chtěla toho udělat spoustu, ale bála se, že Hideki překazí její šanci se ukázat. Chápala ho, a nechtěla ho trápit, ale nemohla se zbavit toho hlodání v hlavě. Co by si dělal otče. pomyslela si a dlaní pohladila svou katanu na zádech, jako kdyby to byla nějaká kočka. Pak jí přeci jenom něco napadlo. Pokud tu byly špehové tak zjišťovali informace. Někdo si musel něčeho všimnout. V hospodě se určitě ukázali, ale museli se někde scházet. Někde kde není moc lidí. přerušila svůj tok myšlenek a rozhlédla se. Byla to malá vesnice, ale hospoda nemusela být jediná možnost, kde se najíst. Dál se rozhlížela a rozbíhala se do různých ulic, jestli nenajde nějakou restauraci, nebo barový stánek, kde by se mohli scházet, nebo chodit na jídlo. Číšníci nebo kuchaři slyší všechno .... nikdo je nikdy neřeší. pomyslela si nakonec, že by mohla někoho vyzpovídat jestli si něčeho nevšiml.