Kumogakure město blesků!

Kumogakure přešla do dalšího dne a ten už od rána byl slibem velmi slunného dne. Bylo 8:00 hodin a obyvatelé vesnice se probudili k životu. Trhy se otevřeli, obchody s jídlem se připravovali na obědy a to hlavní pro geniny bylo to, že to byl den po jejich zkouškách a po obědě se chystal ceremoniál na jejich přiřazení do týmu.

Raikage nebyla k nalezení a její úřad mezitím převzal vůdce klanu Raguki, Tobu Raguki

Tsugumi -> Zdál se ti velmi zvláštní sen, seděla si na kameni, anebo ti to tak přišlo, protože vše bylo strašně rozmazané a po ránu sis stejně zapamatovala jen důležité střípky. Naproti tobě stála nějaká osoba, nepředstavila se, ale věděla si, že to byl Toren. "Takže si mě neprozradilo." Potáhl si ze své dýmky a vyfouknoul kouř. "To je dobře." poznamenal a jak se rozplynul kouř z dýmky tak se rozplynul on a pak celý sen a to už bylo ráno. Věděla si, že dnes je ceremoniál, ale je až odpoledne.

Reiki -> Po vyslovení slova Kai se svět kolem tebe pomalu rozpadl a rozfoukal se, jako kdyby nikdy nebyl. Pak tě najednou přepadlo mdlo a tys omdlel. Probudil si se na zemi zabořený v písku. Bylo to malé místo, na kraji lesa, kde byla mála písečná pláň vedle lesa, ale nikde nikdo nebyl. Procitl jsi a tělo tě donutilo zalapat po dechu, jako kdyby si se nadechoval poprvé v životě. Pálili tě oči a tys postupně zaostřoval jako kdyby si nikdy neviděl. Vše se, ale pomalu vracelo do normálu a tím se ti vraceli i vzpomínky na to jak to vlastně bylo. Po obědě si šel na zkoušku a šel s tebou ten Jounin co měl několik katan na zádech. Šly jste kolem tohoto místa a on ti vysvětlil, že teď omdlíš a podstoupíš zkoušku. Nechápal si a najednou už bylo pozdě a myšlenkami si se objevil v lese před velkou bránou jak už to znáš. Podle slunce, které bylo kousek od východu si mohl poznat, že je 8:00 hodin ráno a věděl si, že tě dnes odpoledne čeká ceremoniál, protože to ti také cestou řekl.

Tsugumi

Spala jsem s úsměvem na rtech a s pocitem, že jsem uspěla. V tak nádherné a poklidné noci ke mne zabloudil sen, který mi zobrazil Torena. Snažil se mi sdělit, že je dobře, že jsem ho neprozradila, ale na to jsem se hnedka probudila a začala se rozhlížet kolem sebe. Toren? Řekla jsem si v hlavě a pak mi došlo, že to byl sen. Jsem moc zvědavá a je možné, že tam, kam mě odkázal Toren, se může nacházet něco hodně užitečného pro klan.. jestli se to doví otec, tak bude asi hodně zklamaný.. měla bych mu to říci? Létalo mi hlavou a hodiny ukazovali osmou hodinu. Vylezla jsem z postele a namířila si to přímo do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a viděla, jak jsem rozcuchaná. Naah.. Povzdychla jsem si a popadla hřebem, který si začala česat vlasy. Po chvilce česání mi zrcadlo říkalo, že takhle to je úžasný. Usmála jsem se a odskočila si na malou. Po té jsem si propláchla obličej a vyčistila si zuby. V koupelně mi to trvalo asi dvacet minut, možná i třicet. Svlékla jsem si pyžamo a oblékla se do svého oblíbeného oblečení, které mi kdysi koupil otec. Vyšla jsem ze svého pokoje a namířila si to do kuchyně. V kuchyni už byl otec a já se pomalinku přiblížila. Baf! Vybafla jsem na něho a u toho se zasmála.

Tsugumi ->

Kanayo Arimasu

Tsugumi na něj bafla, byl připravený, protože toto byla její chvíle. Pro radost, ale sebou cukl a i když to vypadalo komicky a nadzvedl trochu stůl tak se zasmál. "Ahoj, ty moje kočko." řekl pozitivně, protože měl také dobrou náladu. Otočil se zpátky ke stolu a ukousl si další část toastu. "Si na dnešek připravená?" zeptal se jí, ale na to už nejspíše znal odpověď.

Reiki -> Usadil si se na barové stoličce u pultu, protože to byl jeden z těch levnějších za to, ale rychlých občerstveních. Za chvilku přišla obsluha. Byla to starší žena. "Tak co si dáš chlapče?" zeptala se tě a zamžourala očima, aby si tě prohlídla. Než si, ale mohl promluvit vedle tebe se objevil stín. "dvakrát kuřecí ramen." řekl poměrně nahlas a za žena na něj pohlédla a pochopila. Objednal sobě i tobě. Sedl si vedle tebe a pohlédl na tebe. Uviděl spoustu tetování a červené oči, ale nakonec se nezalekl. "Perná noc ?" zeptal se tě a pohlédl do kuchyně před vámi. Měl krátce střižené vlasy hozené na stranu a na čele čelenku Kumogakure. Měl na sobě oranžové triko a hnědou vestu s černými kalhoty, na kterých byl kožený opasek a na něm bylo pouzdro s katanou, jenže bez katany. "Po ráno do restaurace chodí většinou lidi po rušné noci." Dodal ještě, aby si pochopil jeho otázku a sám si několikrát promnul oči. Vypadal tak na 30.

Tsugumi

Otec sebou srandovně cukl a také nadzvedl stůl. Hehe~ Zasmála jsem se a popošla blíže k otcovi. Ohayo tati. Pozdravila jsem otce a vzala si jeden toast z jeho talíře a pak na něho udělala takové kukuč, které znázorňovalo: "Nebude vadit, když si jeden vezmu, že ne?".
Zakousla jsem se do toastu a sedla si vedle otce. To si piš! Ani nevíš, jak moc se těším na svůj nový tým! Bude to zábava a spousta akce s novými tvářemi! Říkala jsem s plnou pusou a trošičku hlasitějším hlasem, který znázorňoval velkou radost. Po té jsem si opět kousla do toastu a usmívala se na otce.

Kanayo Arimasu

Bylo mu to jedno, měl tam spoustu toastů, protože toho hodně sní. Usmál se na tebe vycítil tvou radost. "Sám jsem zvědavý koho dostaneš." Pověděl ti a kousl si. "Skočím pak do kanceláře, abych se koukl na nové geniny." pověděl ti a napil se vody. "Co budeš dělat ty do odpoledne ?" zeptal se tě.

Reiki ->
Chytl se za hlavu, jako kdyby ho bolela. "Jasně!! Dneska máš ceremoniál. To za nás nebylo." pověděl mu. "Nikdy jsem ho ještě neviděl. Tak se tam skočím mrknout." řekl uvolněně. Jeho chladného přístupu si nevšímal. "Jo docela jo. Todle je moje oblíbená restaurace, hlavně je jedna z mála otevřených takhle po ránu." řekl ti popravdě a protáhl se. Vypadal dost unaveně. Pohlédl na tebe a podal ti ruku. "Jsem Kano." řekl ti upřímně, choval se divně, ale vypadal jako strašný pohodář i když mu bylo třicet.

Tsugumi

V klídku jsem si jedla toast a pak otec prohlásil, že je též zvědav na to, koho dostanu do týmu. Já se usmála a natáhla se pro další toast. Pomalinku jsem si kousla a pak se podívala na otce. Hmm.. dokázal by si sestavit možné geniny, které bych mohla mít v týmu? Zeptala jsem se a pak se trochu zasmála. Přišla na mne žízeň a tak jsem vstala, a šla si do lednice vytáhnout mléko. Mléko jsem si nalila do skleničky a pak se podívala na otce. Ne.. dělám si srandu. Chci se nechat překvapit. Řekla jsem a napila se mléka. Prázdnou skleničku jsem položila na stůl a trošku zapřemýšlela nad tím, co bych mohla dělat do odpoledne. No.. ani nevím.. možná bych mohla jít trošku trénovat, ale když bude ten ceremoniál, tak bych si chtěla udělat takový volnější den. Řekla jsem a dále přemýšlela. Možná bych ti mohla s něčím pomoct. Dodala jsem a opět si přisedla ke stolu.

Kanayo Arimasu

Pousmál se nad jejím myšlením a pořádně se opřel do židle. "No je pravda, že dnes je poslední den, kdy budeš pořádně se mnou. Co já vím jak moc času si pak na starého medvěda uděláš." pověděl ti a zapřemýšlel. "Volnější říkáš jo ?" zapřemýšlel a vstal od stolu. "Tak pojď něco ti ukážu." pověděl ti a stál na prahu dveří od kuchyně jestli s ním půjdeš.

Tsugumi

Po tom co řekl otec, jsem si uvědomila, že spolu už moc času nejspíš trávit nebudeme a to mě celkem mrzelo. Určitě si udělám! Budu tě ještě hodně potřebovat, tati. Řekla jsem a usmála se na něho. Otec řekl, že mi něco ukáže a že ho mám následovat. Byla jsem hodně zvědavá a hned se přilepila k otci. Co to bude? Zeptala jsem se i když mi bylo jasný, že mi to nejspíš neřekne.

Kanayo Arimasu

Usmál se na její poznámku, ale na její otázku neodpověděl. Společně vyšly z domu a pokračovali dále cestou potkávali spoustu členů klanu a vždy mírně pokynuli hlavou. Jejich dům se nacházel v samotném srdci území klanu Arimasu, který ležel na východě Kumogakure. Bylo to naprosto odlišné místo, protože Arimasu si sebou dovedli kousek přírody a tak když opustili klanovou část vesnice tak se objevili na rušných ulicích Kumogakure. Vyšli až k severní bráně a tam je pustili ven. Kanayo nic cestou neříkal jen se usmíval. Zamířili do lesa, ale celou dobu šli po cestě až dorazili na palouk, který moc velký nebyl asi tak deset na deset metrů. Byla zde dlouhý tráva asi tak po kolena a byli na ní ještě kapky rosy. Zvláštností bylo, že sem tam ze země rostly červené růže, což byl výrazný kontrast barev vůči zelené trávě. "Sem mě brával můj tata, když jsme se přestěhovali do Kumogakure. Už od mala." Pověděl a sedl si na jeden z pařezů kolem, kterého byli růže. Pak se zhluboka nadechl. "A taky jsem se zde oženil s tvoji matku." pověděl, a to byl možná důvod proč tě sem nikdy nevzal, protože to nedokázal. Teď, ale se chystáš na další etapu svého života.

Tsugumi

Následovala jsem otce a po celou tu cestu se jen mlčky usmívala. Prošli jsme spousty míst, až jsme to zakončili lesem, který se napojoval na menší palouk. Tráva zde byla celkem vysoká a nejvíc v ní zářili červené růže. Byla jsem opravdu ohromená. Woaah.. sugoi! Řekla jsem při pohledu na ten palouk a klekla si k jedné z růží a prohlížela si jí. Otec zmínil, že ho sem brával jeho táta a já se usmála a chtěla se zeptat na to, proč mne sem nebrával on, ale pak to doplnil tím, že se zde oženil s mojí matkou, a to byl nejspíš důvod, proč mne sem nikdy nevzal. Podívala jsem se do země a pak se postavila. Pomaličku jsem šla k otcovi a ze strany se na něho přitiskla a ruku mu dala kolem hlavy. Je to tu nádherné, tati. Matka to tu musela milovat. Řekla jsem s úsměvem a koukala na ten palouk.

Kanayo Arimasu

Byl rád, že se jí to líbilo. "Ano milovala to tady a doufám, že i ty budeš!" řekl, neznělo to přímo sklesle, avšak už je to dávno co tu byl. Utrhl růži a podal jí Tsugumi. "Musíš dávat na sebe pozor. Už je to dlouho od poslední války a svět je den ode dne zase o něco temnější. Během dlouhého míru už lidé zase začínají zapomínají jak temná doba to byla" řekl jí vážně a popravdě.

Kano

Byl odmítnut, ale toho netrápilo prostě dal svou ruku zpátky a pokynul rameny. "Jak chceš." řekl mu s úsměvem. Starší žena donesla jejich objednané jídlo a skásla Kana o peníze. "Děkuji." řekl jí a než se pustil do jídla tak pohlédl na Reikiho. "Tak dobrou chuť." řekl mu a pustil se do jídla. Vypadal, že má taky velký hlad.

Tsugumi Arimasu

Celé toto místo bylo jedno z těch nejhezčích, které jsem v životě viděla, a trávit čas zde s rodinou je ten nejlepší moment. Budu si zde muset udělat nějakou hezkou vzpomínku, na kterou budu ráda vzpomínat i v těch nejhorších situacích. Řekla jsem a mrknula na otce. Otec mi podal růži a já si jí vzala. Nasála jsem tu nádhernou vůni a úplně se v ní rozplynula. Růži jsem si dala do levé ruky, a pravou ruku si položila na oblast srdce, a pevní jí sevřela. Ujišťuji tě, že se nemusíš strachovat. Budu na sebe dávat velký pozor... nesu v sobě velkou zodpovědnost a silné slova, která nemohu porušit. Řekla jsem vážným hlasem a pak se mile usmála. Otrhala jsem kvítky růže a při vánku větru je vyhodila do vzduchu, což vypadalo krásně, když se kvítky točili v proudu větru.

Tsugumi -> Kanayo se usmál a bylo vidět, že ho tvá slova potěšili. Chtěl něco říct, možná tě dokonce pochválit, ale to už si nezjistila, protože ve vesnici se ozvali bubny. Odpoledne ještě nebylo, ale Raikage nebo její zástupce svolávala na schůzi celou vesnici. "Ještě je brzo. Pojď to omrknout." poznamenal a vstal. Naposledy se porozhlédl, jako kdyby se loučil s tímto místem a šel s tebou do vesnice.

Reiki -> Kano se usmíval, protože viděl jak se láduješ. Viděl jak si pomalu slézal. On měl ještě půlku jídla, protože se tak neládoval. Pohlédl na tebe a chtěl něco dodat, ale najednou se z centra vesnice ozvalo bubnování což značilo, že Raikage nebo její zástupce svolává vesnici na schůzi. "Zvláštní." Poznamenal a nechal jídlo jídlem. "Raikage svolává schůzi. Tak pojď." řekl a mávl na tebe. Rozhodně ho zajímal co se bude dít.

Tsugumi Arimasu

Mlčky jsem seděla vedle otce a sledovala palouk, kterým profukoval vítr. Vítr si také hrál s mými vlasy a po chvilce se ozvaly bubny. Huh..? Zareagovala jsem na bubny a podívala se na otce. Ten řekl, že je ještě brzo na to, aby začínal ceremoniál a já se usmála. Yop! Jdeme! Řekla jsem hodně energeticky a utrhla si ještě jednu růži a napíchla si jí nad ucho. Porozhlédla jsem se ještě po palouku a pak se přidala k otci.

Všichni jste dorazili na shromáždění před budovou Raikage. Bylo zde spousta lidí a nikdo nevěděl proč pořádně. Budova Raikage byla postupem času přebudována poměrně honosně, aby všem dala najevo, že to je hlavní budova. Na balkonu se objevila skupinka můžů, ale Raikage tam nebyla. "Občané Kumogakure. Omlouváme se, že jsme vás vyrušili od vaší práce a povinností." poveděl na úvod. Mluvil Tobu Raguki vůdce klanu Raguki a zástupce Raikage. Nalevo od něho stál Torio Reiji, a nalevo stála Juno Raguki. "Svolali jsme vás, aby jsme vám řekli, že Raikage je dočasně mimo Kumogakure z osobních důvodů. Do té doby budeme zástupci Raikage a vše obracejte na nás. " poznamenal vážně, a nedal znát, že ani oni neví kde je. "Tím se dnešní ceremoniál ruší. Týmy budou rozděleny následovně." Tobu pokynul rukou na Torioa. Ten vytáhl svitek a začal číst. Přečetl tak pět párů až pak narazil na to hlavní. "Tsugumi Arimasu a Reiki" dopověděl po několika minutách. "Nyní se všichni kromě geninů můžou rozejít. Ti počkají na svého senseie, kteří je osloví." řekl a složil svitek. Tobu mávl rukou a všichni zašli do kanceláře a lidé se začali rozcházet. Jen jste viděli jak několik mladých lidi ve vašem věku tu zůstávalo a postupně k nim chodili starší muži, nebo ženy nejspíše jejich senseiové. Kanayo si kleknul k Tsugumi, aby jí mohl v klidu kouknout do očí. "Drž se kočko. Já musím něco zjistit." pověděl jí rychle a ihned odešel. Vypadal, že je nesvůj nebo nějaký divný. Zanedlouho jste zůstali na náměstí jenom vy dva. Tsugumi a Reiki. Z budovy vyběhl muž, kterého jste znali od vidění. Byl to ten, který vás četl. Muž s modrými vlasy. "Ahoj děcka! Omlouvám se za zpoždění." zvolal na vás oba a tikal mezi vámi pohledem. "Pojďte sem!" zamával na vás.

Tsugumi Arimasu

Došli jsme s otcem před hlavní budovu a to už tu bylo opravdu hodně lidí a já se raději držela u otce. Vystoupilo zde spousta vysoce postavených ninjů a já se snažila zachytit všechno, co říkali. Dozvěděla jsem se, že ceremoniál se ruší a týmy budou rozděleny ihned. Na tváři jsem měla celkem smutný výraz, ale co se dalo dělat. Naaah!.. To je škoda! Řekla jsem a pak začali vyslovovat jména těch, který se přidají do týmů. Padlo moje jméno a jméno nejspíše nějakého kluka. Usmála jsem se a rozhlížela se okolo, jestli ho náhodou neuvidím, ale hned mi došlo, že podle jména nepoznám vzhled a tak jsem čekala, až se to vylidní. Otec pak mušel odejít a já mu ukázala palec směrem nahoru a usmála se. Yop! Hodně štěstí, tati! Rozloučila jsem se a zamávala mu. Okolí se už konečně uklidnilo a já tu zůstala jen s jedním klukem, který mi nahnal husí kůži. Doslova jsem se prohnula a husí kůže mi projela úplně všude. T-tak.. t-todle.. musí b-ýt vtip! Pomyslela jsem si a odvrátila pohled na zem, která sice byla rozdupaná několika lidmi, ale stále vypadala lépe, než ten kluk. Ani jsem nezaregistrovala to, že tu nemáme senseie, ale ten během chvilky přišel a hnedka na nás hulákal, abychom šli k němu. Ladným krokem jsem šla k němu a usmála se. Dobrý den. Pozdravila jsem senseie a sledovala ho.

Torio Reiji

Pohlédnul postupně na oba. "Dobrej." řekl a poškrábal se ve svých modrých vlasech. "Jmenuji se Torio Reiji." představil se. "Tak dámo a pane. Půjdeme se někam seznámit." pověděl a pohoupal se v botech a pak pohlédl na oblohu. "Sejdeme se za hodinku u jižní brány. Vem te si něco na přespáni třeba spacáky nebo tak něco." řekl a pak na vás mrkl. "Jo a nezapomeňte si teplé oblečení." dořekl ještě když byl na odchodu a mávl na vás.

Tsugumi

Kývala jsem hlavou na to, co sensei řekl a pak se usmála. Yop. Řekla jsem a podívala se na toho kluka. Nepotřebuju ani panterské smysly a hnedka cítím, že vydává víc chladu, než tělesného tepla. Prolítlo mi hlavou a usmála se na něho. Musím se přizpůsobit.. konec konců.. budeme muset být parťáci. Pomyslela jsem si ke konci a natáhla ruku, která se mi trošičku klepala. Tsugumi.. doufám, že se nějakým způsobem spřátelíme. Řekla jsem a čekala na jeho reakci. Myslela jsem to hlavne v dobrém, protože mít problémy s komunikací, či ignorací, nemám vůbec za potřebí.