Shosanbetsu - vesnice zrádců

Brány malé vesnice poblíž Konohagakure se otevřely. Vesnice Shosanbetsu přivítala cenného hosta. Přijel k nim samotný Malekai, který projížděl kolem, protože měl cestu do Konohy za svým otcem. To, že přijel do vesnice Malekai Kentiri neznačilo nic dobré, ba naopak si lidé představovali vše špatné, co se asi stane. Malekai se svými lidmi došel až do centra, kde sídlil místní vůdce. Vesnice to byla skutečně malá, takže se nejednalo o nějak vlivného vůdce, jen formální hlava vesnice. Počkal až vyjde vůdce ven a pak mu řekl, že chce, aby svolal celou vesnici. Vůdce nechal rozzvonit zvony a lidé se začali scházet na náměstí před Malekaiem.

Když dorazila většina lidí z vesnice, tak se Malekai postavil čelem a lehce se usmál. Každý věděl, že se děje něco špatného, protože Malekai se směje jen, když se chystá udělat něco hodně špatného a zlého. "Takže!" Zařval na celou vesnici. Ve chvíli, kdy zařval, tak jeho lidé kolem shromážděných lidí povytáhli své meče. To samotné už v lidech vyvolalo značnou nedůvěru a někteří se začali dost nejistě ohlížet. "Jak jistě víte, tak užívání chakry je naprosto zakázáno. Samozřejmě s tím souvisí, že ani vaši příbuzní ji nesmějí užívat a pokud se dozvíte, že ji užívají, tak to musíte nahlásit, aby byl daný ninja odchycen a převezen do Konohy nebo Kumo." Přecházel z místa na místo a ruce měl za svým zády, při čemž je měl v zadních kapsách. Bradu měl lehce nahoru a pochodoval si to, jak kdyby mluvil k nějakým dětem. "Pokud máte v rodině někoho, o kom víte, že užívá chakru, tak je vaší povinností to ihned nahlásit! Pokud tak neučiníte, tak jste následně po zjištění potrestáni stejně jako člověk, kterého jste skrývali." Zvolal. V ten moment prošlo několik jeho vojáků do davu lidí a procházelo jen tak kolem nich.

"Abyste pochopili nynější situaci. Doslechl jsem se, že z této vesnice utekla mladá slečna, která údajně užívá chakru!" Řekl s klidem a následným úsměvem. Poté vytáhl ruce z kapsy. "No a ta slečna tady má rodiče, kteří o tom moc dobře věděli." V ten moment tleskl a vojáci si stoupli okolo jedné ženy. "Sume Kurosu, kde máte dcerušku?" Zeptal se s úsměvem, ale pak zakroutil hlavou "A kde máte manžílka?" Optal se, protože nevěděl, že je její manžel - Yarami Kurosu sleduje z nedaleké střechy. Schoval se tam ve chvíli, kdy viděl, jak vojáci tahají zbraně. Sume moc dobře věděla, že je její muž někde poblíž, protože sem měl taky namířeno, jen doma musel dodělávat něco do práce, takže přišel pozdě a když viděl, co se děje, tak se asi někde ukryl. "Já, já nevím!" Zalhala. Sice nevěděla, kde je jejich dcera, ale o muži tušila, že je poblíž. Malekai v ten moment sklopil hlavu. "No to je poněkud nemilé, že ano?" Řekl a pomalu se rozešel směrem k Sume, což je matka Eve, která nedávno utekla do Suichu Kyanpu. "To jsme se dostali do dost prekérní situace, že ano?" Dodal pobaveně než k ní došel. "Já si tedy troufám tvrdit, že tvůj manžílek je někde tady a jen se jako srab schovává!" Ve chvíli, kdy tohle zařval tak vojáci kopli zezadu do Sume kolenou a ta padla na kolena k zemi. To schovaný Yarami viděl a držel ruce v pěst, jak ho vytáčelo, že ji nemůže pomoci.

"Tak tedy jinak! Yarami vím, že tady někde jsi, takže napočítám do pěti a pak budeš pohřbívat svoji ženu s myšlenkou, že si tě stejně jednoho dne najdu i s tvou dcerou a oba vás nechám zabít." Když tohle Malekai zařval, tak se několik vesničanů rozhodlo vzbouřit, protože tohle nehodlali trpět. Rozeběhli se přímo proti Malekaiovi, ten nechal ustoupit stráže, klekl si a hlavou se koukl k zemi. V ten moment z jeho zad vylétlo několik řetězů s ostrým hrotem, které probodly běžícím vesničanům krky. Poté se řetězy zase vrátili do jeho zad a on se narovnal. "Ach jo, ještě někdo chce tak pošetile zemřít nebo mě tu necháte dokončit tato rodinná pouta, abyste si mohli jít dál užívat svých mizerných životů?" Zasmál se pobaveně a všichni vesničani, které projel pohledem, tak ihned sklopili hlavu. "Nuže manžílku. Jedna!" Zvolal, ale nic se nestalo. "Myslíš, že to nemyslím vážně? Dva!" Ve chvíli, kdy to zařval, tak udeřil Sume do obličeje a ta padla k zemi. Pak do ní ještě jednou kopl a začal se hlasitě smát. "Neukazuj se Yarami! Zůstaň tam a najdi naši dceru!" Zařvala Sume, ale na to se jen Malekai vysmál, položil si dlaně na tváře, přišel blíže k ní a tiše s pobavením ji pověděl. "Jedytýý, to je tak roztomilé a odvážné." Pak ji nechal vojáky opět posadit na kolena a přešel přímo před ní. "Dobře, tak tři!" Jenže když zařval tři, tak mu jeden z vojáků hodil katanu a tu katanu ženě zarazil přímo do srdce. To s Yaramim dost cuklo, ale s pláčem ve tváři se ani nehnul. "Jo aha, já vlastně řekl, že do pěti, co?" Zeptal se pobaveně. Pak jen máchl rukou a zvolal. "Matika mi vlastně nikdy moc nešla, ale vím, že ty i tvá dcera to máte spočítané."

Pak přešel zase dopředu před zbytek vesničanů a začal mluvit. "Pokud někdo uvidíte Yaramiho Kurosu nebo jeho dceru Yami Kurosu, tak mi dejte vědět, pokud tak neučiníte, tak dopadnete, jako támhle mrtvá paní." A ukázal na Sume Kurosu, která pomalu už vykrvácela uprostřed davu lidí. "No tak se zde mějte!" Zvolal a hezky se uklonil, při čemž se svými vojáky opět zmizel z vesnice a zamířili si to přímo do Konohy.