Cesta za minulostí (Kiro a Eve)

Batsu

Batsu netrpělivě čekal u přístavu a koukal se do svého zápisníku, při čemž se vždy po pár vteřinách podíval na slunce a zkontroloval rychlost větru pomocí hýbající se plachty na lodi. Jako kdyby se zkoušel vypočítat za jak dlouhou dorazí do míst poblíž Konohy. Zhruba 4 hodiny? To je dobré. Zapřemýšlel a kývl si sám na souhlas hlavou. Pak zandal zápisník a vzápětí vytáhl kapesník, do kterého opět vykašlal trochu krve. Kiro a Eve přišli ve chvíli, kdy kapesník opět dával zpět do kapsy. Podíval se na ně a lehce se pousmál, protože byl rád, že přišli ještě dříve než měli. V přístavu nikdo nebyl, protože všechny rybářské lodě vyjely na vodu už brzy ráno. Byla zde jen jedna středně velká loď. Loď měla krásně bílé plachty a na bocích lodi byly nakreslené černé znaky Konohy, aby to fungovalo jako kamufláž. "Dobře, nastupovat." Řekl a ukázal směrem na schůdky k lodi. Ve chvíli, kdy nastoupili, tak na nic nečekal a odpoutal loď, při čemž díky větru vypluli pryč z přístavu na širé moře. "Až doplujeme k pobřeží poblíž Konohy, tak tam na nás budou čekat batohy s převlekem, abychom zapadli mezi lidi z Konohy a nikdo nás nepodezíral." Vysvětlil jim. Bylo zvláštní, že najednou na začátku věty nekoktá, jako koktal předtím.

Kiro “47” Suikafuurado

Byli jsme zde všichni, takže naše cesta mohla začít. Poslechl Batsua a nastoupil na loď. Našel si i poblíž něho místo, aby se s ním mohl bavit. Nakonec jsme vypluli z přístavu. A Kiro pozoroval fascinovaně moře. Přemýšlel jako při tréningu s Kokaiem nad tím jaké jsou tu pasti, že se k nám z moře nedostanou. Z toho ho vyrušil Batsu, který představil část plánu. Převleky. Pomyslel si. Co pak, ale s mečem? Zapřemýšlel pak se koukl na Eve. I ona tam pomalu lépe zapadla se zbraní díky číslu. On však žádné na sobě už neměl a nechtěl nechávat na lodi tuhle zbraň. Vyřešíme potom pomyslel si a pak se koukl na Batsua. "Tak co si tam musíš vyřídit." pověděl poměrně přímočaře a vypadal, že se nespokojí s odbytím. Je možnost, že už se nikdy nevrátíme. Může se stát cokoliv pomyslel si a sledoval pozorně Batsua. Považoval se mu za sobě rovného na této akci.

Eve Kurosu

Eve celou dobu nic neříkala, jenom se rozlížela okolo s takovým pohledem, jakoby se loučila. Nastoupila na loď a sedla si co nejdál od nich. Pozorovala moře, protože to pro ní bylo něco, co jen tak u nich ve vesnici nebylo. Viděla dokonce i nějaké ryby, které proplouvaly těsně nad hladinou. Je taiyaki z moře?   Pomyslela si, protože zrovna  taiyaki je její oblíbené a ve vesnici se o tom moc nedozvěděla. Budeme se muset převléct za lidi z konohy... co naše zbraně? Přemýšlela nad tím, co řekl Batsu. "Hloupost..." Řekla tiše do větru, protože jí něco smrdělo na té celé výpravě, ale mohla být jenom šíleně naivní. Oběma rukama si podepřela hlavu na lodním zábradlí. Z dálky to mohlo vypadat, jakoby jí něco trápilo, nebo se nedokázala vyrovnat s tím, že hned po jednom dni opouští svůj nový domov. Vítr si hrál s jejími vlasy a ty krásně vlály do jedné strany.

Batsu

Zareagoval nejdříve na to, jak Eve řekla, že je to krytí hloupost. Podíval se na ní a promluvil. "Nevíš, jak to funguje v Konoze, že? Tam není nic jako nějaké kontroly, aby zjistili, zda jsi ninja. Tak 80% lidí v Konoze žije v chudobě, takže budeme oblečeni jako oni. Zbytek Konohy žije v centru a nezajímají se o okolí, protože si myslí, že jsou něco víc." Pak se však zamyslel "Jediný problém jsou vaše zbraně. Pokud tam budou nějaké kabáty, tak je schováte pod ně, ale jinak je budete muset nechat někde poblíž Konohy. A ty si budeš muset zakrýt to číslo." Dodal s prstem ukazujícím na její číslo u krku. Poté k němu promluvil Kiro, který se zeptal na to, co tam jde dělat Batsu. Batsu chvíli mlčel, ale oni to viděli tak, že sleduje okolí, protože udělal ve chvíli, kdy se ho začal ptát pohyb hlavou, který vypadal, jako kdyby něco slyšel. Proto je nemohlo napadnout, že v hlavě přemýšlí, co odpoví. "Nuže, jelikož odtamtud pocházím, tak se pokusím dostat do svého bývalého domu, kde je svitek, který obsahuje mapy jednotlivých středisek Lovců ninjů Je tedy nějakou dobu starý, ale ta opuštěná střediska by se podle mě dala nějak využít." Odpověděl jim.

Eve Kurosu

Eve sledovala menší vlnky, které směrovaly od lodě pryč. Byl to pro ní celkem zážitek se plavit se na lodi. Batsu slyšel její poznámku na celou výpravu, což jí celkem zaskočilo, protože měl na "normálního" člověka hodně dobrý sluch. Eve porkoutila očima a jednou rukou chytla svojí katanu. "Bez svojí katany v Konoze běhat nebudu." Řekla hlasite, aby jí bylo slyšet. Batsu upozornil na to, že si má zakrýt svoje číslo. Eve pokrčila hlavu a sklopila oči. Odkryla si vlasy a natočila se tak, aby viděl, že svoje číslo již zavázané má. Udělala to už v Suichu v domě Nami. Hm? Proletělo jí hlavou a začínala si myslet, že je nějak nemocný, nebo jenom nedává pozor, což je celkem chyba, když se právě plavíme do Konohy. Něco mi na tom prostě nesedí... Kiro je nejspíš zaspelený svojí minulostí. Nebo možná taky něco tuší. Pomyslela si a zatím neplánovala si k nim přisednout.

Kiro “47” Suikafuurado

Asi každý cítil, že Eve je z toho nesvá. Kiro to tak neviděl, ale on měl vlastní plán. Pohlédl na ní a snažil se jí, alespoň trochu podpořit. "To nějak vymyslíme." pověděl jí, ale znělo to přesně naopak než mělo. Kiro neměl takový klidný postoj nad věcí. A zněl spíše lhostejně, možná to podporovalo i to, že ani on se svého meče nechtěl vzdát. Pak se otočil zpátky na Batsua a chtěl, aby bylo vidět, že se ho jen tak nezbaví. Plány ? Pochybuji, že by je chtěl pro sebe. pomyslel si Kiro překvapený jeho odpovědí, i kdyby nemluvil pravdu takhle to vyznělo, že je součástí nějakého velkého plánu, protože si opravdu Kiro nemyslel, že by všechno dělal na vlastní pěst, neviděl totiž důvod proč. Moc dobře ho neznal. "Kdo všechno ví o tom, že plujeme do Konohy?" zeptal se ho přímo, přišlo mu to divné a byl zvědavý co mu Batsu odpoví, protože bylo vidět, že má Kiro spousty otázek a další budou přicházet.

Batsu

Ve chvíli, kdy Eve ukázala, že má už číslo schované, tak začal Batsu kašlat, při čemž rychle vytáhl kapesník, do kterého opět vykašlal krev. "Eh." Vypadlo z něj. Zastrčil si kapesník do kapsy. "Jen já a bude něco tušit i Nami, když mě za vámi poslala. Původně jsem se chtěl plavit sám, ale pokud vám mohu pomoci, tak vás beru s sebou, protože vím, že vy zase můžete pomoci mě." Opět zalhal. Vždy když nějak lhal nebo nemluvil úplnou pravdu, tak vůbec nekoktal, protože se až moc soustředil na to, aby jeho proslov vypadal přirozeně, že se koktání ztratilo. Pak se podíval na Eve. "Proč mi nevěříš?" Zeptal se, aniž by mu někdy řekla, že mu nevěří. Vypadlo to z něj úplně z ničeho nic.

Kiro “47” Suikafuurado

"Aha." pověděl a vstal. Bylo jasné, že tohle mu Kiro nevěří. Nevěří, že by se obyčejný člověk sebral a šel vyhledat mapy, které by mohli pomoci nám a ještě k tomu podle toho jak říká na vlastní pěst. Na tomhle mu něco nesedělo, ale nakonec to neměl chuť to rozebírat, jelikož svojí pozornost upřel na Eve a Kiro tak v klidu mohl přemýšlet. Zakroutil nevěřícně hlavou a odešel. Poodešel dál přímo na příď lodi. A nataženýma rukama se opřel o zábradlí a pozoroval moře. Konoha. Ani nevím kde začít. pomyslel si. Nakonec mu stejně děláme jenom osobní stráž. Byl strašně rozpolcený jelikož nevěděl co si má o tom myslet. Nevěděl co zjistí a co ho čeká. Vítr si pohrával s jeho vlasy a jeho pohled se ztrácel mezi vlny širého moře. Otevřené moře na něj působilo dost melancholicky. Nakonec udělal krok zpátky. Dnes ještě nemeditoval a tak chtěl toho času využít, teď už cítí svojí chakru a možná dosáhne nějakého pokroku. Odepnul si kryt s mečem a položil ho na zem pak si sedl a se zavřenými oči se zhluboka nadechl.

Eve Kurosu

Moře je vážně fajn. Chtěla bych se v něm někdy vykoupat. Pomyslela si Eve při pohledu z lodě.   Pak se podívala celkem nehezkým pohledem na Batsua a postavila se. "Odpověď hledej v sobě." Odpověděla mu nahlas a pak dala ruce podél těla. Svojí pravou ruku měla těsně od pažby své katany. Vytáhl tuhle otázku jen tak? Je nejspíš nemocný o tom není pochyb, ale něco se mi prostě nezdá. Trochu se v něm pošťourám. Naplánovala si v hlavě a pohled na něho se změnil v takový, který říká "Mám chuť tě zabít" . "Proč si v Suichu koktal jako jetej a teď, když jsme na palubě, tak všechno co řekneš, je čisté bez jediného zádrhu?" Zeptala se a pomalu šla k němu. Kiro si toho možná nevšiml, protože strašně moc chtěl znát pravdu, až ho oslepila jeho minulost. Eve chce také znám pravdu kolem těch čísel, ale už od začátku, co vyslovil, že zná tajnou cestu do Konohy, jí bylo hodně podezřelé a hlavně z jakého důvodu by tu něco takového bylo, kdyby se to dalo využít pro dobro toho Hradu. "Tajíš nám něco? Nebo tě okolní moře záhadně vyléčilo?" Dodala a čekala, co mu na to řekne.

Batsu

"Nakonec mu stejně děláme jenom stráž." "Trochu se v něm pošťourám." Slyšel Batsu ve své hlavě a pozorně tomu všemu naslouchal. V hlavě měl úplné ticho a jen z jedná strany vnímal myšlenky Eve a z druhé vnímal myšlenky Kira. Kiro najednou zmlkl, protože začal meditovat, takže jeho hlava byla úplně čistá. Za to v Eve to dost vřelo. Položila mu otázku, na kterou měl připravenou odpověď již dávno, protože takovou otázku dostal hned několikrát. "Jak sis jistě všimla, tak mám trochu fyzické problémy, které se mi dost promítají do psychiky, proto mám problém mluvit s lidmi, se kterými se vidím prvně v životě nebo s nimi poprvé mluvím. Teď když jste mi ukázali svou důvěru, tak jsem svůj strach překousl a mohu zase mluvit." Řekl a lehce se usmál. Bylo na něm vidět, že se moc často nesměje.

Kiro -> Dostal se do hluboké meditace, což způsobilo i to, že se loď příjemně kývala a slyšel v okolí šum moře. Najednou se objevil na místě, o kterém se mu vždy zdálo. Ostrov, moře, tornádo. Najednou moře opět zamrzlo a z dálky po něm přicházela jakási osoba. Osobu chvíli nepoznával, ale pak si uvědomil, že jde o jeho otce Kokaie, který byl celý od krve. V ten moment se z meditace probral.

Kiro “47” Suikafuurado

Konverzaci neposlouchal. Bylo mu jasné, že si to nějak musí vyříkat mezi sebou, jelikož Kiro měl jasno. Pak konečně nastal klid v jeho těle a duši. Naposledy když meditoval byl po tréningu. Teď už měl za sebou první boj, získal nový meč a sblížil se s rodinou. Všechno bylo tak náhle, ale nakonec příjemné. Existovala však zeď, kterou nedokázal zbourat. Musel se ohlížet za minulostí, protože si musel být naprosto jist, že si tohle všechno může dovolit přátelé, rodinu a svobodu. Že může bez trestně zavřít dveře za minulostí a být tím, kým chce být. Aniž by se bál, že ho jednou něco dostihne. Jeho podvědomí se však přesunulo na pláž. Nikdy předtím se to nestalo, vše bylo jako při snu. Co se mi snažíš říct.... pomyslel si a pomalu kráčel k moři. Bylo pokryté ledem a tak na něj vstoupil. Chodidla ho studila a Kiro hledal nějaké nové vodítka. Určitě se tam nepodívám. pomyslel si a sledoval silnou vrstvu ledu pod nohy. Nechtěl vidět další mrtvé tělo. Nakonec uviděl v dáli osobu. Hm? pomyslel si, protože nevěděl kdo by to mohl být až pak ho rozpoznal. "Kokai ?" pomyslel si, byl překvapený a až pak uviděl, že je celý od krve. Trochu vykulil oči, ale to už celý svět zmizel a on slyšel jak trup lodi proráží vlny, které se snaží vzdorovat. Stále seděl v posedu a nechtělo se mu vstát. Kokai ? Celý od krvé ? pomyslel si, neusmíval se ani se nemračil, jeho výraz byl bez emocí, což nikdo nemohl vidět, jelikož byl k ním zády, ani nevěděl, jestli se už do hádali, protože nevnímal nic jiného než šumění moře a své myšlenky. Snad je vše v pořádku... pomyslel si a teď už se tvářil trochu smutněji, protože si uvědomil jak to bylo s 39kou. Jenom špatná noční můra... akorát při meditaci. Zhodnotil a pomalu vstal meč si zase připnul na záda a napnutýma rukama se opřel o zábradlí pozorujíc okolí a moře, které ho uklidňovalo.

Eve Kurosu

Zastavila se a doposlechla si Batsua. Zakroutila hlavou do stran a otočila se a mířila na svoje místo, kde seděla. "Baka.." Řekl tiše, ale bylo jí jasné, že to stejnak uslyší, když jí předtím slyšel na takovou vzdálenost. Důvěřuje nám? Nemáme nic společného, ani si u nás neprojevil nějakou úctu.. nic. Třeba být neustále ve střehu. Možná to nakonec bude celé v pořádku.   Létalo Eve hlavou a když došla na své místo, tak se posadila a stiskla k sobě nohy. Svůj pohled upřela na moře, ale tak, aby i z části viděla Batsua. Pomalu si začínala přát, aby už byli v Konoze.

Plavili se dál a dál. Skoro nikdo za celou cestu nepromluvil. Batsu hleděl do dálky a bylo vidět, že nad něčím dost přemýšlí. Jenže to tak mohli vidět jen Eve a Kiro, ve skutečnosti se soustředil na jejich myšlenky. Nebyl to zlý člověk, jen má těžkou minulost, která ho dost ovlivnila a kvůli tomu není schopný působit důvěryhodně. Sám nedokáže rozlišit jestli koná dobro či zlo. Jediný čemu za poslední roky věří je slovo Daisukeho. Daisuke se o něj totiž kdysi dávno postaral, když byl Batsu terčem lovců ninjů, protože v Konoze žil celý život a již od malička si ho dobírali kvůli tomu, že věděl vše o všem a mysleli si o něm, že je to nějaký robot. Nadávali mu tak, že jeho otec, který byl vysoce postaveným obchodníkem, musel svého syna opustit, jelikož mu kazil pověst a to v obchodu nedělalo dobrotu. Batsu proto od malička vyrůstal sám a tak, že byl skoro na pokraji vlastní smrti kvůli podvýživě a nemocím, které chytil, když přespával venku na ulici. Pak si ho však všiml jeden z vědců v Konoze a využil toho, že nic nemá. Navrhl mu, že pokud bude jeho pokusným králíkem, tak mu zajistí bydlení a potravu. To Batsuovi stačilo, takže souhlasil. Po několika testech začal pociťovat slabost a zároveň si uvědomil, že přestává cítit různé věci, jak fyzicky tak i psychicky. Proto utekl, ale byl loven Lovci, jelikož byl až moc cenný pro místní vědce. V tu dobu ho zachránil Daisuke, protože si myslel, že loví ninju. Až později se ukázalo, jak moc je pro Daisukeho Batsu cenný.


"3, 2..." Uslyšel v hlavě Batsu, ale ani Kiro ani Eve nevypadali, že by si zrovna v hlavě něco odpočítávali. "Bacha!" Zařval, ale v ten moment uviděli všichni tři jakousi bílou zář na obloze. V ten moment pocítili, že se jim začíná chtít spát. Nemohli s tím nic dělat. Batsu se pokusil udělat pár kroků k Eve, která u něj byla nejblíže. Zkusil ji podat jakousi ampulku s jehlou, aby si ji píchla. Než to udělal, tak se zavrávoral a spadl. Stihl ještě dát Eve do dlaně ampulku s jehlou, jenže ta si ji nestihla aplikovat a také usnula. Hned po nich usnul i Kiro, který jako jediný uviděl, jak na palubu z vody vylézá několik postav oblečených, jako byl nedávno muž v lese.

Eve i Kiro otevřeli oči současně. Viděli, že jsou na jakési pláži, ale mají spoutané ruce i nohy. Eve měla stále v dlani jakousi ampulku s jehlou, kterou u ní nenašli, protože jak byla omámená, tak omámili i její nervy, tudíž její dlaň zůstala uzavřená. Seděli na zemi v trojúhelníku. Batsu seděl nejblíže vodě, u které byla zakotvená jejich loď. Batsu byl ještě stále omámený. "Ale, ale, průzkumníci se nám probudili." Ozvalo se a najednou před ně vstoupil muž, který byl oblečený jako vědec a na zádech měl jakýsi dvě bomby a na pravé ruce přidělanou jakousi trubku, při čemž v dlani držel jakýsi spouštěč.


Přešel doprostřed trojúhelníku. Eve s Kirem se stále nemohli moc hýbat, pořád cítili, že jsou omámení. Své zbraně měli pořád na sobě, protože nikdo nepočítal, že by se z toho mohli nějak dostat. Pak se však vědec otočil přímo na Kira "Hele, 47čka našla cestu domů?" Zasmál se, došel k němu a rukou ho chytl za vlasy, při čemž trhl s jeho hlavou do strany, aby se podíval na jeho krk. "Kdepak máš svou značku?" Zeptal se a pak kývl na lovce za ním. Přišli dva lovci, kteří nebyli moc obrnění, pravděpodobně to nebyli klasičtí lovci, ale v nějakém výcviku, jelikož Kiro ucítil, že mají poměrně malé ruce na dospělé muže, takže jim mohlo být kolem 16ti. Ve chvíli kdy chytli Kira za ramena, tak se vědec usmál a z trubky u jeho ruky najednou vyšlehl malý, ale dost silný plamen. "Tak se na to podíváme." Ve chvíli, kdy to řekl, tak plamenem začal pálit Kira přímo do krku, na místo, kde má Eve své číslo. Byla to pro něj neuvěřitelná bolest. Eve mohla vidět, jak se na jeho krku objevuje černě vytetované číslo 47 a kolem něj se vytváří popáleniny.

Batsu se najednou probudil a když uviděl, co se děje, tak se podíval přímo na Eve. Eve i Kira začali cítit svá těla a dokázali hnout svými prsty, jenže Kiro zrovna teď neměl náladu na nic jiného než jen zkusit přetrpět tu nesnesitelnou bolest. Batsu dupl do země, aby se na něj Eve podívala. Ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetli tak Eve uslyšela něco ve své hlavě. "Použij tu ampulku! Píchni si to do ruky, dostaneš sílu na přetrhnutí těch pout a tvá fyzická síla bude po dobu pěti minut zvýšena o 200%. Pozdrav od rodiny Igaku." Došlo jí, že k ní mluví Batsu. Vědec k ní stál zády a oba lovci se koukali upřeně na hořící Kirův krk.

#8000HYPE

Kiro “47” Suikafuurado

"L...lov..." nedokončil, jeho jazyk těžkl a obraz před očima se rozostřoval, sesunul se na zem. Nevěděl co ho tak skolilo, ale nemohl nic dělat. Usnul a nevěděl co se děje. To je špatný.. pomyslel si a sotva otevřel oči, viděl jak se k ním předtím blíž ninjové. Nemohl se hnout, ale ani za to nemohli ty pouta, ale spíše to,že byli paralyzováni. Ten pocit Kiro nesnášel. Samolibým hlasem se jim ukázal vědec, Kiro ho neznal, ale vypadal poměrně mocně, nebo to alespoň budilo to zařízení na jeho zádech. Plyn? pomyslel si, to však šel muž mezi ně a Kiro se tvářil znechuceně, ale své jiné obavy nechtěl na sobě nechat znát. Muž ho nejspíše poznal, protože ho oslovil jeho číslem. Kiro na to neodpověděl, věděl, že nemá cenu nic říkat. Pak mu trhl s krkem. Bylo to dost nepříjemný a Kiro měl sto chutí si ten krk promnout. Neměl však na to však čas ve zlomku vteřiny ucítil spáleninu a z té věci vyšlehl plamen. Bylo to jako kdyby se mu postupně odřezávala hlava, necítil jednotlivé nervy a tak to pokračovalo dál po celém krku. vydržel to jen vteřinu a pak začal řvát. Aaaaaaaaaarghhh!!! řval bolestí a nesnažil se nic zakrýt, nemělo to smysl, nedokázal se ovládnout. Nedokázal kontroloval ani svoje tělo, ani křik. Chtělo se mu umřít.

Eve Kurosu

Eve neustále přemýšlela nad tím, co je vůbec zač a jestli se mu dá věřit. Měla toho plnou hlavu. Po chvilce se něco stalo a díky tomu, že byla Eve tolik zamyšlená, tak nestihla ani nějak zareagovat a při pokusu o stoupnutí, spadla na zem a usnula. Probudila se na pláži v trojuhelníku, jakoby chtěli dělat nějaký obřad. Nečekaně. Pomyslela si a snažila se pohnout, ale to bohužel nešlo, protože nic necítila. Jejich cíl byl Kiro, který obdržel svoje čísličko přímo na stejné místo, jako ho má Eve. Vítej v rodině. Řekla si v mysli chladně a snažila se něco udělat, ale furt to nešlo. Kiro začal řvát bolestí a Eve se na něho jenom bezmocně koukala. Když se Batsu, kapitán lodi, probudil, tak začal promlouvat k Eve skrz mysl. Kývnula hlavou a když mohla cítit svoje tělo, tak jednou rukou si malinko šáhla na rukojeť, aby to nebylo vidět. Yasuri-Me Řekla v mysli a soustředila se na svojí katanu. Vzhledem k tomu, že to byla komunikace v mysli, tak mohl Batsu slyšel opravdu divné slabiky a různé hapačapa. Jakmile dokončila svojí komunikaci s katanou, tak si píchla tu ampulku a rychle si kleknula. Gome-n-e.. Kiro Prolítlo jí hlavou a vytáhla katanu z pochvy takovou rychlostí, že rozvířila písek, který se vířil přímo na ty lovce i na Kira. Účel měl být takový, že jim nějakou náhodou napadá písek do očí a zpomalí je tak v nějaké činosti. Celkově takový písečný vír mohl mít překvapující effekt a snad i poskytl Eve nějaký ten prostor. Jejím plánem bylo rychle sebrat Kira a dostat ho do bezpečné vzdálenosti.

Batsu

Co to mele? Pomyslel si a jen napjatě čekal, co se bude dít dál. Najednou však roztrhal svá pouta a katanou zvedla písek, který vymrštila na tři muže, ale i na Kira. Dva lovci to dostali přímo do očí. Vědec jen do zad, protože k ní nestál čelem. Jenže jak se lekl, tak se s ohněm prudce otočil a Eve trochu spálil levý bok, když běžela pro Kira. Kira samozřejmě v pohodě unesla, protože měla posílený fyzický stav. Donesla ho dál, kde by mu měla co nejrychleji zničit ta pouta. Kiro díky bolesti opět ovládl své tělo, protože se jeho buňky začali vzpírat jedu, jelikož cítily, že se děje něco s tělem, takže to byla automatická reakce těla. Batsu mezitím koukal, jak si jeden z lovců promnul oči a už zase viděl. Ten druhý, co byl Eve předtím blíže, tak už to tak slavné neměl, protože se mu stále nedařilo rozkoukat. Takže si proti Eve a spoutanému Kirovi stoupl jeden lovec a vědec zapnul svůj přístroj na maximální výkon, takže začal šlehat plameny přímo proti těm dvěma.

Kiro “47” Suikafuurado

Když mu Eve rozvázala pouta tak dopadl na všechny čtyři. Sakra!! jeho krk pálil jako kdyby mu stále hořel a oni se neodvážil se ho dotknout. V očích písek, mít nemohl jelikož musel sedět zády k Eve. Pomalu se rozkoukával a vracel se do normálu. Cítil jak zpátky nabírá kontrolu, ale ten krk ho tak pekelně pálil, že na to nemohl přestat myslet. Nebyl na něj naštvaný, byl doslova rozzuřený. "Teď chcípneš.." zašeptal si, ale nebylo to pořádně slyšet, jelikož zuřivě oddechoval jako býk. Připadal si jako kdyby mu nejen hořel krk, ale i oči. Vědátor přepnul svůj přístroj a bylo vidět, že půjde plnou silou. "Rozdělíme se." vyfrkl ze sebe skoro nesrozumitelně, protože to mělo dočasný vliv i na jeho hlasivky,doufal tedy, že ho Eve pochopí. Pevně uchopil čepel Rothiuse a uskočil do strany, aby se vyhnul vlně ohně. Ten vědec, nemůže pokrýt všechno. Pomyslel a sledoval na koho se zaměří ten lovec a na koho ten vědec. Tentokrát neměl chuť nikoho nechávat na živu.

Eve Kurosu

Eve vyprostila Kira a pak se chytila za bok, který měla popálený. "Moje tričko..." Řekla tiše a byla uvnitř sebe naštvaná, protože to bylo zrovna její oblíbené. Kiro se i přes tu bolest hodil dohromady a navrhnul rozdělení, což jim hrálo do karet. Kývnula hlavou a rozeběhla se do strany. Jestli zaměří mně, tak udělá životní chybu. Řekla si v mysli a už jí bylo celkem jedno, že jí poslouchá kapitán Batsu. Eve se chtěla postarat o toho týpka s tím plamenometem, protože díky své rychlosti a síle, by mu ho mohla zničit. Eve schválně nepoužívala svojí maximální rychlost, aby si vůbec vybral cíl, na který bude střílet. Jestli by zrovna střílel po Eve, tak by tomu díky své velké rychlosti unikla.

Batsu

Dobře, já jim pomohu a oni ani nepomyslí na to, že by mě také rozvázali? Pomyslel si lehce znechuceně a sledoval bojiště. Každý z nich poodběhl do strany. Kiro neměl v očích písek, protože předtím před ním stál vědec, který zablokoval písek svými zády. Vědec se s ohněm otočil přímo na Kira a na Eve se otočil mladý lovec. Stále však asi zapomínali na dalšího lovce, který měl dostatek času na to, aby si vytáhl z očí písek, což se mu také povedlo a vymrštil tři kunaie přímo na bezmocného Batsua, u kterého byl kousek Kiro. Eve stála proti ninjovy, který měl na rukou boxery, takže se proti ní hned ohnal. Pokusil se ji pravou rukou udeřit a druhou případně vykrýt její katanu, aby se mu podařila rána. Kiro se potýkal s vědcem, který na něj stále jen chrlil dost ohně, který se rozprostíral jak do stran, tak i do vzduchu a mezitím na Batsua letěly 3 kunaie.

Kiro “47” Suikafuurado

Někdo zvládá boj s adrenalinem na denním pořádku. Kiro to však nedokázal ovládnout. Byla to druhá vypjatá situace do které se dostal, ale cítil, že to v tom nebude. Vědec se věnoval Kirovi, což mu nevyhovovalo hlavně v tu chvíli, kdy na Batsua mířili tři kunaie. Musím.... pomyslel si, ale ani nemohl dokončit myšlenku kvůli pulsující bolesti, která se z krku přesouvala až do hlavy. Měl spoustu práce. Vytáhl zpoza zad ze krytu Rothiuse, kterého předtím svíral v ruce. Batsu byl pro něj priorita jedna, bez něho by se odsud nehnuli. Za běhu svěsil čepel až udělal malinkou cestičku v zemi. Všude kolem byl oheň nesměl se zastavit jinak by ho trefil. Rozhodoval se co udělá, jelikož byl v nelehké situaci. Nakonec se jednou nohou zapřel a udělal poměrně dost rychlou otočku, která vypadala jako rozmazaná šmouha, a při ní vymrštil Rothius přímo na toho vědce, ten by měl proříznout plamen a trefit ho, nebo alespoň zabavit, aby tu pořád nechrlil oheň. Navíc byl uprostřed takže Kiro věděl, že i kdyby ho trefil tak ta zařízení mohlo bouchnout, všechno od nich bouchalo. Vystřelil skoro jako šmouha směrem k Batsuovi, aby ho v té velké rychlosti srazil a dostal ho z dosahu. Tělem se instinktivně postavil směrem ke Kunaiům, ale věřil, že to rychlostně zvládne, protože v tom vynikal a jeho chakra ho podporovala. Také očekával, že se jeho meč vrátí do ruky, aby mohl rozvázat Batsua, jinak by ho tu tak musel ponechat a zaútočit na toho kluka beze zbraně.

Eve Kurosu

Šílený vědec si vybral za cíl Kira a Eve musela čelit mladému lovcovi, který se na ní řítil s boxerema. Byla celkem smůla, že netušil, že nemá šanci. Útočil pravou rukou a levou se chtěl bránit, což bylo úplně super, protože Eve mohla použít spiral. Spiral je kendo technika, která nejdříve odsekává útočníkovi jeho pravou ruku a hned se zavěsí na levou a přesekne i tu. Celý spiral končí tím, že oponent nemá ruce a zakončuje se setnutím hlavy. Eve šla na to. Při boji běhu proti tomu lovci zpomalila a při jeho útoku mu odsekla jeho pravou ruku, která odletěla do moře, protože její síla byla opravdu velká. Její katana rukou projela, jakoby ani neměl kosti. Přešla do druhé fáze a jeho branící ruku mu vzala tak,  že mu přesekla jeho boxer s prstama a kouskem dlaně. Dalším tahem mu odsekla celou ruku a zakončení bylo takové, že ho odkopla namísto setnutí hlavy. "Baka" Řekla a  katanu před sebe namířila tak, že kdyby se pohnul, tak ho pošle pod písek.

Kiro -> Běžel kousek od ohně, což způsobovalo to, že se začal dost potit a to i kvůli té bolesti, kterou musel teď zvládat. Vymrštil svůj meč přímo proti vědci, který to sotva viděl, jelikož ho zaslepovaly plameny. Meč prolétl plameny a zabodl se přímo do vědcova hrudníku. "Aah!" Zařval a spadl na záda. Spadl přímo na jeho plynové bomby, díky kterým chrlil oheň. Spadl však do písku, takže se tam jen zabořily a on se díval na meč, který mu trčel z těla. Najednou však meč modře zazářil a kolem vědcovi rány, ve které byl meč zapíchnutý se najednou objevily jakési modré žilky, které něco pumpovali přímo do meče. Vědec najednou umřel a měl šedivé oči. Poté se meč vrátil zpět do Kirovi ruky, který akorát zachránil Batsua, tudíž neviděl, co meč vědci způsobil. Mohl ho v klidu rozvázat a postavit se mladému lovci, který proti němu stál s kunaii v ruce.

Eve -> Muž nechápavě a s obrovskými bolestmi padl k zemi. Jak sebou ve vzduchu zmítal, tak mu sjela černá maska, kterou přes ústa a nos. V ten moment si Eve uvědomila, že je to jen dítě, kterému je tak patnáct let. Než stihla cokoliv udělat, tak se zhoupl nohama a pomocí toho se vymrštil nahoru tak, že ho Eve propíchla katanou a ukončila celé jeho trápení. Poté už jen viděla, že Kiro zachránil Batsua a teď stojí proti poslednímu lovci, který byl k Eve otočený zády.

Kiro “47” Suikafuurado

Kiro to stihl, za což by rád, nerad by schytal kunaie do zad, ale musel zachránit Batsua. Meč mu přistál v ruce. Rozvázal Batsua a kývl na něj hlavou za znamení, jestli je v pořádku. Vstal a viděl, že meč udělal svojí práci. "Pozdrav od 47ky!" zařval naštvaně směrem k mrtvému vědátorovi a pořád supěl, jelikož bolest ho nepřecházela a dalo se to zvládat jenom díky adrenalinu, který se mu hromadil v těle. Pohledem tikl na Eve na druhé straně. Vyřídila toho druhého.... pomyslel si a pak se podíval na posledního soupeře. Věděl, že to nejsou ani muži, jsou to chlapci, které možná ani neví proč tu jsou. Kiro k němu udělal pár kroků a napřáhl se zbraní. Vpřed se však a neposunul meč zabodl do země a pustil rukojeť. Mohl být naštvaný jak chtěl, ale věděl, že pro něho už nebude žádná hrozba. "Nechme ho 92ko." zakřičel, aby ho uslyšela. To, že jí tak řekl si ani neuvědomil. Prostě to tak z něho vylezlo. Mohl by se nám hodit... pomyslel si. Chápal, že nejspíše toho moc vědět nebude, ale tohle chtěl nechat na Batsuovi. Udělal k němu pár kroků. "Neudělej žádnou kravinu." pověděl poslednímu soupeři, ale těžko by se Kirovi dalo věřit, že to myslí vážně spíše vypadal, jako kdyby mu chtěl dát falešnou naději. také očekával i nějakou podlost. Lovci byli vybaveni různými zařízeními, proto byl stále ostražitý. Hlavně doufal, že ho Eve nezabije.

Eve Kurosu

Ten lovec ukončil svůj život a jeho tělo jenom odmrštila na písek. Eve si všimla toho, že to je nějaky mladší lovec, ale nějak ji to nevzrušovalo. Posílat někoho takového na bojiště... Pomyslela si a ten poslední lovec byl otočený zády k Eve, což byla její šance jak se ho zbavit. Vystartovala rychle, že se za ní i písek vířil. V tu chvíli zakřičel Kiro, že ho mají nechat. Eve se zastavila těsně za nim s nataženou katanou. "Hm" Vydala ze sebe a katanou si ho jistila, aby neudělal nějakou akci. Kiro je celkem silnej.. I skrz takovou bolest podat takový výkon. Zajímavé. Pomyslela si a čekala co provede Batsu.

Batsu

Sledoval, co se děje, i když přesně věděl, kdo co udělá vzhledem k tomu, že poslouchal jejich myšlení. Líbilo se mu, co udělal Kiro, když rozhodl, že tohoto lovce nechají. Lovec nechápal, proč ho nechávají žít a chvíli to vypadlo, že se i o něco pokusí, ale pak se mu rozklepala pravá ruka a pustil oba kunaie do písku. Sundal si pomalu masku a bylo vidět, že jde taky o nějakého patnáctiletého kluka. "Já nechci bojovat. Ale oni nás do toho všechnu nutí už od malička. Vůbec jsem nechtěl bojovat, ale on." Ukázal na mrtvého vědce. "Viděl vás jak se plavíte, tak jsme museli zaútočit." Řekl s jasnou dávkou strachu, protože se mu celkem klepal hlas. Batsu se konečně zvedl ze země, při čemž si prokřupal krk, protože ho měl celý ztuhlý. Došel pomalu ke Kirovi. Mezitím Eve pocítila, že její síla mizí, protože končí účinky té tekutiny, co jí dal Batsu. "Takže nás dovedeš do Konohy, když nechceš boj a pak budeš souhlasit s tím, že tě u Konohy uspíme a vezmeme si tvé věci, abychom měli lehčí vstup do Konohy?" Zeptal se Batsu a čekal. V myšlenkách chlapce neslyšel nic extra, protože se fakt bál a byl rád, že mu nikdo zatím nic neudělal. "Ano, ano. Má rodina stejně pochází z chudinské čtvrti a to asi nebude váš cíl, že ano?" Zeptal se ustaraně a Batsu v jeho hlavě slyšel jen "Hlavně ať nechají mou sestru a matku." Batsu přikývl. "Můžeme mu věřit."