Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Cesta za minulostí (Kiro a Eve)

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next
AutorZpráva
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 14 2016, 18:03

SuiSui

Eve odnesli do temné místnosti, kde ji v bezvědomí zašili rány a doplnili krev. Najednou se probudila v místnosti bez oken a všude jen svítila zelená světla. Z místnosti zrovna vycházel muž, který měl v ruce velkou injekční stříkačku, ve které byl zbytek podivné modré tekutiny. Těžko říct, co to bylo, ale když viděl, jak se probudila, tak tu stříkačku rychle zahodil pryč ze dveří s tím, že doufal, že to nevidí. „Ah, konečně jsi vzhůru. Nevěděli jsme, že máš taky číslo. Teď se můžeš připojit ke svému kolegovi.“ Řekl a pokynul hlavou, že se může zvednout. Na nohách neměla žádné zranění, jako kdyby se ji vůbec nic nestalo. Zároveň cítila svou chakru, byla zase plně při síle a přitom ji uzdravovali skutečně jen pár minut. Vedle postele měla na židli položenou svou katanu. Mezitím SuiSui společně s Kirem a několika muži vyšli asi tři patra než byly v úplně nejvyšším patře budovy, ze kterého Kiro uviděl bohatou část Konohy. Místnost byla obrovská. Byl zde kulečník, který začali ihned chlapi hrát. Byly zde různé mapy, portréty a několik stolů se židlemi. SuiSui si k jednomu sedl a pokynul rukou, aby si sedl i Kiro. „Tak Kiro.“ Řekl a usmál se, při čemž si položil ruce na stůl. „Ty si mě nepamatuješ, že?“ Zeptal se ho, jenže to už do místnosti vešla i Eve. SuiSui se na ni usmál a ukázal rukou, aby si k nim přisedla. „Koukám, že i tvá slečna má číslo.“

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 14 2016, 18:23

Kiro “47” Suikafuurado

"Tam už to padá lépe." Pomyslel si a uviděl z okna bohatou část Konohy. To samé musel i konstatoval o této místnosti, která mu připadala jako nějaká klubovna jejich skupiny. Sedl si ke stolu a svěsil na opěrce u židle, že si konečně odpočine. Byl to náročný den a vypadalo, to že si tu můžou chvilku odpočinout. "Nepamatuji, ale .." začal, ale přišla Eve a SuiSui pokynul, aby si sedla. Kiro jenom otočil hlavu, aby si jí prohlédl, že je celá. Vypadalo to, že je pořád trochu naštvaný. Pohlédl na SuiSuia, který zmínil, že má také číslo. "Ano, ale pouze to." řekl, protože Eve vlastně nikdy nebyla ve vězení nebo táboře. SuiSui mu byl sympatický a to, že ho tak silně objal udělalo na Kira dojem, že to byli přátelé a že se nemusí bát. "Nepamatuji. Nepamatuji si na nic, ze svého života. Byl jsem teď rok v táboře. To je vše co si pamatuji." Pověděl mu poměrně citlivou informaci o tom,že byl v táboře a hlavně o tom, že si nic nepamatuje. Věřil, že toho nijak nezneužije, jelikož měl takový pocit, že mu může důvěřovat. "Rád bych si na všechno vzpomněl. Proto jsem tu." Zakončil a své ruce přesunul na stul o který se opřel.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 14 2016, 19:20

Eve Kurosu

Probudila se v divném pokoji a všude byla zelená. Pro Eve to bylo celkem matoucí a jakmile si uvědomila, že je živá a při smyslech, tak si vzpomněla na Kira a v jaké byl situaci. Rychle sebou trhnula do sedu ."Kiro! " Řekla nahlas a pak otáčela zmateně hlavou do stran. C-co se stalo? Prolítlo jí hlavou a rychle odkryla deku a zkontrolovala si nohy. Ty byly v naprostém pořádku, což ji celkem uklidnilo. Byl to sen, nebo? Snažila si to nějak vysvětlit, ale pak si všimla toho může, který napadl Kira. "Ty..." Řekla nedůvěřivě a pak zmínil to, že má též číslo. Na to Eve reagovala tak, že si rukou projela po tetování. Nakonec z něho vypadlo to, že se může připojit k jejímu kolegovi. To dalo Eve najevo, že Kiro je v pořádku. Muž odešel a Eve se opatrně postavila i když měla nohy v pořádku. To je divné. Zamyslela se nad tím, ale pak to hned pustila z hlavy a vzala si svojí katanu. Dvakrát s ní sekla před sebe a pak ji zatáhla zpátky do pouzdra. "Nikdo jiný si s tebou hrát nebude. " Řekla přísně a pak se vydala za ostatníma. Když došla na místo, kde spolu ti dva diskutovali, tak se jen usadila a mlčela. "Tvá slečna "... Tsss.. Pomyslela si a nadále mlčela a prokazovala menší nezájem. Kiro je mohl znát, ale Eve to celé viděla úplně jinak, i když jí zachránili.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 15 2016, 00:49

SuiSui

Eve si k nim sedla, což SuiSuie uklidnilo, protože si venku všiml, že je trochu horká hlava. To oba mohlo klidně stát život, kdyby se Kiro nerozhodl říct pravdu. Kiro zmínil tábor. SuiSui se pousmál a mávl na jednoho z mužů rukou. Muž přišel a přinesl s sebou tři skleničky s vodou, které dal doprostřed stolu, aby si je mohla vzít Eve i Kiro. SuiSui si schválně nevzal první a vzal by si až tu poslední, aby si nemysleli, že je ta voda nějak otrávená, což by stejně nedávalo smysl. Kdyby je chtěl mrtvé, tak už by je zabili venku, kde by to bylo ještě lepší, protože by si to užili i diváci. "Takže." Promluvil SuiSui. "Abych se nejdříve představil, protože Kiro ty si na mě nevzpomínáš a tebe, 92ko vůbec neznám. Mé jméno je Suizu Suikafuurado." Řekl, což musela být úplně neuvěřitelná informace, protože v ten moment jim došlo, že jde o ninju ze Suichu Kyanpu.


Chvíli mlčel a koukal na Eve, od které očekával, že se také představí, protože jen její jméno neznal. Pokud to udělala nebo ne, tak po chvilce pokračoval ve svém povídání. "Není teď vůbec důležité, abych vám říkal, proč v Suichu už nepůsobím a proč jste o mně pravděpodobně ani nikdy neslyšeli. To je teď naprosto bezpředmětné. Jste tu určitě kvůli tomu, že nevíte, proč máte oba ta zvláštní čísla." Řekl a jen se na ně podíval, při čemž z jejich pohledů usoudil, že má pravdu. "Ta čísla označují ninji. Což vám také jistě došlo. Jenže správná otázka je ta, proč nepotkáváte více ninjů s těmito čísly." Odmlčel se, protože si vzal sklenici vody, ze které se následně napil. Položil sklenici a dal se znovu do vyprávění. "S tímto začal Jiro Kentiri, což je vůdce Konohy. Vede Konohu už nějakou dobu a kvůli němu je rozdělena na dvě části. Na chudou část, kde jste právě vy. Ta se skládá z lidí, kteří nemají žádné postavení a de facto je jim naprosto ukradená válka mezi lidmi a ninji. No a pak je zde bohatá část, kde jsou vysoce postavení lidé, lovci a vědci. Jsou tam technologie, o kterých se vám ani nezdálo a kdyby věděli vaše přesné polohy, tak se nedožijete dalšího dne. Jiro Kentiri je však klidný a vyčkává na svůj čas, proto si teprve získává informace o tom, kde jsou různé tábory, které poté zničí v jednu chvíli, aby nedošlo k tomu, že se ostatní tábory spojí a povstanou proti lidem." Vysvětlil nynější situaci v Konoze. "No a abych se vrátil k těm číslům. Původně to sloužilo k tomu, že lovci pochytali ninji, zavřeli je a očíslovali je jako dobytek, aby věděli, kdo je kdo a kolik mají ninjů. Následně byli ninjové prodáváni bohatým, kteří si s nimi dělali co chtěli, jelikož jim dávkovali jed, který tlumil jejich smysly a tok chakry. Ninjové byli strašně slabí a nedokázali povstat. A to je chvíle, kdy ses objevil ty." Odmlčel se a s pohledem na Kira dodal "Kiro."

"Ty jsi dostal své číslo. Byl jsi přiřazen k Malekaii Kentirimu, což je syn Jira, abys mu sloužil. Jenže jejich jed na tebe nepůsobil, proto jsi byl schopen přímo v domě Malekaie zabít jeho přítelkyni, která po tobě chtěla, abys jim hrál divadlo. Jed na tebe zapůsobil opačně. Zostřel tvé smysly a rozproudil chakru takovým způsobem, že jsi se neovládl a zabil jeho přítelkyni. Poté si utekl z jejich domu a doběhl jsi do této čtvrti, kde jsem tě našel já. Malekai tě chtěl mrtvého a že on když něco chce, tak za tím dost jde. Ukryl jsem tě tu a on tě nenašel, jenže tu pozabíjel strašně moc lidí." Znovu se napil, aby mohl v klidu pokračovat. "To Malekaiovi probudilo jakousi myšlenku. Nechtěl ninji prodávat, ale převychovávat je. Chtěl z nich udělat své vojáky, kteří by za něj bojovali a společně s nimi by zabil ostatní ninji. To se dostáváme k tobě." Ukázal na Eve a kývl hlavou. "Máš číslo 92, což jsi jeden z prvních ninjů, kteří měli sloužit pro boj po boku Malekaie. Podle mých informací byl první ninja po jeho boku s číslem 80 a ty jsi tomu dost blízko, takže jsi měla velké štěstí, že jsi zmizela dříve, než tě Malekai našel. Má nějaké metody, které ninjům úplně vymažou mozek a pracují pro něj jak nějaký zombie." Nad představou zombie se SuiSui trochu usmál. "Mezitím, co ses tu Kiro schovával, tak jsi trénoval s ostatními lidmi v této části Konohy a přidal ses do mého klanu. Společně jsme vytvořili arénu, kterou jsi venku viděl, která původně sloužila jako tréninkový plac, aby byli i normální lidé schopni se bránit, jelikož už nechtěli, aby sem jen tak lovci vtrhli a zabíjeli jejich rodiny. Jenže jednoho jsi úplně zmizel. Nebylo po tobě ani slechu ani vidu a žádný odkaz nebo něco takového. Byl jsi prostě pryč. Proto jsme mysleli, že tě našli a zabili. V ten den se to tu trochu vzbouřilo a lidé si uvědomili, že jsou stále v nebezpečí, když tu dokáže někdo jen tak zmizet a všichni se tu začali prát o moc až vzniklo několik dalších klanů, kteří mi jdou po krku, jelikož tomu tady chtějí vládnout." Vysvětlil trochu to, proč když přišli, tak se s jedním ze svých lidí pral o moc a vládu na chudou částí Konohy. "Pokud jsi kdysi utekla Malekaiovi, tak si buď jistá, že on si pro tebe jednoho dne dojde. Nikdo neví, jak to dělá, ale je opravdu dost schopný někoho najít." Řekl s pohledem na Eve.

Batsu

Otevřel poklop v temné uličce a pomalu do něho vlezl. Žebřík byl dost dlouhý než se konečně dostal na dno jakési kanalizace, tak uplynulo několik vteřin. Došlápl na chladný a vlhký povrch. Člověk, který by zde byl poprvé, tak by pravděpodobně uklouzl. Kráčel po tmě podél zdi dál a dál. Jako kdyby to tu znal. Skoro jako kdyby tu byl již několikrát a dokázal jít poslepu. Došel na jakousi křižovatku, kde se dal doprava a konečně uviděl jakousi zelenou záři, která vyzařovala z nějakého přístroje. Byl dost schovaný a člověk, který by nevěděl, že je to nějaký přístroj, tak by si řekl, že je to jen odraz světla, které sem pronikalo skrz jeden z poklopů. Došel tam, odkryl pár kamenů a uviděl dvě větší nádoby, ve kterých byla zelená tekutina a vše bylo napojené na jakýsi přístroj, na kterém bylo několik černých pečetí. Když se Batsu přiblížil, tak se pečetě rozzářily zeleně.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 15 2016, 11:29

Eve Kurosu

Eve seděla mlčky a pozorovala toho muže. Ten se představil a nesl jedno příjmení z rodin v Suichu Kyanpu. Hm. Takže je ze Suichu Kyanpu.... Ale co tu vůbec dělá? Vyhostili ho? Pomyslela si a pak dala ruce do kříže. "Já jsem Eve...." Řekla s konečnou prodlevou, kdy se ještě zamýšlela nad tím, jestli mu ma říci i příjmení, ale moc dlouho neváhala, protože působil víc důvěřivě než ten Batsu, který se vytratil a ani nemukl. "Eve Kurosu." Dodala a vzala si druhou skleničku vody. Měla totiž celkem žízeň po tom všem co se stalo. Pak jí položila zpět na stůl, protože začal mluvit o číslech a to Eve zajímalo nejvíc. Nejdřív jim řekl, jak to celé začalo a za jakým účelem to dělají. Šílený... Nelíbí se mi to. Pomyslela si a pak se zamyslela nad tím, jak mohli zjistit, že zrovna ona probudila chakru. Všiml si toho někdo?

5 let zpátky, Shosanbetsu, finále turnaje v kendu (mladší ročník)
"Dámy a pánové! Máme tu finální souboj mezi Yami, která doposud neměla problém projít jakýmkoliv testem a zároveň jednu ze 3 holek, které se zúčastnily lekce kenda." Řekl samurai a ukázal na levou stranu, kde stála Eve.
"Na pravé straně stojí mocný Toshimaru, který se dokázal probojovat všemi testy, které na něho čekali a se značně lepšímy výsledky prokázal to, že je opravdu silný a nebude mít slitování. " Dořekl samurai a ukázal na pravou stranu. Eve polknula a hluboce se nadechla. Ten kluk měl hodně sebevědomí a myslel si, že to pro něho bude lehké.
"Oy Yami! Připravena na porážku? Pošlu tě zpátky v lekcích a podstoupím tak pokročilý trénink kenda! " Zakřičel na ní a Yami se jenom usmála a zaujala svojí oblíbenou bojovou pozici.
"Nenechám ti vítězství jen tak...  Budu bojovat se vším co mám i kdyby mě to mělo stát život!" Taky na něho zakričela a atmosféra začínala být napínavá jako kšandy.
"Oba dva bojovníci jsou připraveni. Ten, kdo vyhraje, získá tu možnost poznat pravou cestu kenda. Je tu jediné pravidlo...  Jakmile jeden z vás nebude schopen boje, odchází jako poražený. " Řekl samurai a natáhl ruku.
"Začněte! " vykřikl a kluk vyrazila přímo proti Yami. Ta umělá dobře vykrývat útoky, ale tenhle byl zvláštní, protože Toshimaru ji nenápadně sledoval při trénování a tak si dokázal okoukat její blokovací schopnosti. Yami chtěla vyblokovat klasickým slidem, ale jakmile se dostala do slidu, tak jí meč najednou vystřelil pryč a Yami se nemohla bránit.
"Jsi slabá! " Zakřičel jí přímo do tváře a kopl jí do břicha. Yami odletěla na zem a chytla se za břicho.
"N-emohl si vyblokovat muj slide.... To prostě... Nejde... " Říkala Yami na zemi a Toshimaru se jenom hluboce zasmál.
"Jsi lehce předvídatelná. Umění kenda není jenom blokování, ale i síla a speciální taktika proniknutí skrz blokování tvé úrovně. " Řekl Toshimaru a Yami se postavila. Rychle si vzala meč, ale než se stihla dostat do pozice, tak ji znovu nakopnul, ale tentokrát do žeber. A aby to nebylo málo, tak jí ještě přerazil mečem nohy. Yami v bolestech spadla na zem a držela si oblast žeber rukou.
"Věděl jsem, že tě dostanu během chvilky. Jakmile se dostanu blízko tebe, tak už nemáš šanci. " Řekl a zasmál se. Pomalinku šel směrem k Yami, aby jí dokončil.
"K čertu s tebou!" Zařvala a strašně moc se snažila se postavit.
Notak... Nesmím dneska prohrát a už vůbec ne proti takovému hajzlovi. Musím.. Musím... Musím prostě vyhrát! zakřičela v mysli a v tu chvíli pocítila velký nárůst energie. Byla to chakra, která jí začala probudit celým tělem, ale nikdo to neviděl.
Takova síla... Je to? To o čem nám říkali Zdroj síly ninju... Teď je moje šance! Pomyslela si a jakmile byl dostatečně blízko, tak Yami použila Jiku a díky chakre to bylo tak rychlé a silné, že když ho udeřila do hrudi, tak odletěl tak daleko, až se naplacl na nejbližší strom. Yami koukala s vytřešténým pohledem a pak zvedla meč směrem k nebes.
"Nikdy nebudeš silnější... Jsem unikátní typ člověka.. Zrozen pro boj do posledního dechu." Řekla a otočila se na samuraie. Všichni zírali a nevěřili tomu, že Yami vyhrála. Toshimaru se nemohl ani pohnout.
"Panejo... Vítězem je Yami! " Zakřičel samurai a divně si prohlížel Yami. Ta ho viděla a byla si jistá, že za tohle bude jednoho dne pikat.



Hledám něco, co by mi dalo nějaké vodítko...  Někdo kdo mohl můj souboj sledovat a později to někomu nahlásit, že se u mně probudila chakra. Nerada bych věřila tomu, že by to mohl udělat můj učitel kenda...  To by neudělal..  Budu muset najít pravdu. Pomyslela si Eve, když pátrala v minulosti. Ten muž potom zacal mluvit o Kirovi, což Eve celkem zajímalo. Dozvěděla se spoustu věcí a zamyšleně sledovala Kira. Takže na Kira ty jedy platí opačným účinkem, hm? To je celkem výhoda proti těm lovcům. Pomyslela si a zaujala ji hlavně část, kdy Kiro zabil přítelkyni Malekaie. Hmm... Kiro tedy utekl odsuď. Prolitlo ji hlavou a pak začal mluvit k Eve. Ta poslouchala a hnusilo se jí to, co ji říkal. "Sloužit... Tss.. " Řekla si pod nos a po chvilce přišlo něco, co Eve zarazilo. "Hledá mně? " Zeptala se udiveně a pak jí hlavou něco proběhlo. Jestli mně hledá, tak určitě musel začít v Shosanbetsu... Což znamená, že buď celou vesnici obrátil vzhůru nohama nebo mi bude neustále na stopě. Pomyslela si a pak položila ruku na stůl. "Shosanbetsu... Jestli mně hledá, musel začít tam. Stalo se tam něco? " Zeptala se doufala, že jí k tomu řekne více, protože jí to hodně zajímalo a chtěla si být hlavně jistá.
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 15 2016, 22:42



Kiro “47” Suikafuurado

Sloužit... Tss Zapamatoval si, všechna trpká slova, která vyslovila a tohle bylo jedno z nich. Vybavila obavy o svou rodnou vesnici, ale to Kiro už nevnímal. Nevnímal vůbec nic, protože přemýšlel. Hledal pravdu ve slovech, která mu byla sdělena. Hledal souvislosti tam na místech, které ještě neprozkoumal. Sesunul ruce ze stolu a vstal. Jako tělo bez duše, jako loutka, která se řídí majitelovým příkazem, vyrazil k oknu, kde pozoroval bohatou část vesnice. Chvíli se nic nedělo, pokud někdo něco říkal tak to nevnímal. Jeden z mužů trefil kulečníkovou kouli, která se síle tyče musela podvolit a vyrazit směrem, který jí ten muž určil. Neměla na vybranou, musela se podřídit.

"Půjdeš s námi!" Zařval muž v masce na Kira, který byl v cele a zrovna se probouzel. Co se to děje ? Pomyslel si a snažil se probrat. K tomu mu dopomohl jeden kopanec do žeber. "Tak dělej vstávej!" zařval, aby Kira popohnal jako kdyby mu kopanec nestačil jako jasné znamení. "Opatrně, ty víš kdo si ho k sobě bere." konstatoval druhý muž v masce. "Nechceme ho přece poškodit" Dodal s úšklebkem, který Kiro rozmazaně zpozoroval. "Ha ha, máš pravdu tam zažije pekla až až." Zasmál se muž a strčil do Kira, aby ho vyhnal z cely. Ten se snažil udržet na nohou a pokračoval v chůzi. Kam mě to vedou? pomyslel si Kiro a snažil se pohnout rukami, ale měl je pevně svázané. Co se to dějě? Pomyslel si znovu Kiro a pomalu ho zachvátila panika. Ještě nikdy se nestalo, že by ho takhle samostatně vyháněli z cely. Ozářilo ho světlo, které pronikalo skrze mříže ve stropě. Nevěděl jak dlouho tu byl, ale uběhlo už spousty let. Paprsky slunce se dotýkali jeho obličeje, ale oči mu stínili dlouhé vlasy. Byl tu 8 let. Někdy vyšel ven, ale většinu času strávil v komplexu cel. Na obličeji se mu zaleskla jedna slza. Doufám.. pomyslel si Kiro a pohlédl skrze mříže ve stropě, což moc dobře mohl být kanálový otvor z druhé stany. ....,že už to skončí. pomyslel si, ale vysloužil si kopanec za to, že zdržuje. "Tak pohni!" Rozkázala mu stráž a Kiro poslušně pokračoval v chůzi. "Zasraná 47ka!" Zanadával muž, který ho měl plné zuby jak se pomalu vlekl. Veškerá snaha však byla marná, nemělo cenu odporovat, nemělo cenu se vzepřít a o něco se pokoušet. Kiro to už vzdal.

Rukou se opřel o rám okna a sledoval okolí. Cítil pohledy ostatních, protože ani on sám nevěděl jak moc dlouho tam takhle stojí. Nechtěl se otáčet neměl na to sílu, jelikož mu po tváři stékala jedna jediná slza. 10 let... pomyslel si a udělalo se mu špatně od žaludku. Pocítil velký nával stresu. Nechtěl, aby ho takhle někdy někdo viděl. Cítil se osaměle.

"Ták. Ano ano. To je ono. Přesně tak." Přikyvovala žena, která byla poměrně spoře oděna. "Teď se můžeš ukázat." řekla a bylo na ní vidět, že si to každým coulem užívá. Kiro byl ve velmi zvláštních honosných šatech, jako kdyby se někam chystal. "Nezapomeň! Chovej se slušně a udělej vše co bude chtít." Radila mu žena a popohnala ho ho do schodů. Nevěděl co se od něho čeká. Byl zde několik dnů a poprvé si ho takto zavolali nahoru. Ušel pár schodů a pak slyšel za sebou ještě tu mladou ženu. "Nezapomeň. Todle je dům pana Malekaie, chovej se slušně." zopakovala starostlivě, protože Kiro vypadal, že je úplně mimo. Vypadal jako lidská schránka, která se na nohou drží jen tak tak. Vyšel poslední schod a ihned uviděl honosný nábytek a všude spousty jídla. Měl strašný hlad, ale musel se ovládnout. Vešel do místnosti, která s porovnání jeho celou, vypadala jako hala králů. Všude spousty jídla a džbánů s pitím. "Tady je!" Vykřikla jedna žena radostně a další se přidala. "To je ten s tím, číslem 47 že ?" Zkonstatovali. "Zajímavé!" Doplnili, ale Kiro vůbec nevnímal, byl rád, že viděl něco jiného než celu nebo malinký pokoj, ve kterém si nemohl ani lehnout. Bylo zde několik žen a všichni byli v dobré náladě. Vypadalo, to že Kirovi nedají pokoj a budou se ho pořád na něco vyptávat, ale pozornost je hned přešla, když do místnosti vešla jedna žena. Všichni ustoupili od Kira a přesunuli se k ní. "Asuro.. Asuro..." furt slyšel jak na ní volali a její jméno mu uvízlo v paměti. Stál tam celou noc, jako socha a občas donesl pití, když na něj zavolali. Slyšel jak se baví o různých věcech a často zmiňovali jeho číslo na krku. Kiro však stejně nevnímal bylo mu to jedno. Takhle to chvilku trvalo než všechny ty ženy odešli a zůstala tu jen ona. Asura. pomyslel si. To jméno viděl pořád před sebou. Strašně se mu líbilo. Bylo takové jednoduché a zároveň tajemné. Jenže patřilo nesprávné ženě. "Tak Kiro. Co s tebou?" pověděla a přecházela ze strany na stranu. Byla jedna z mála, která mu říkala jménem. Dával to za vinu spoustě alkoholu, která žena v sobě musela mít. Bylo těsně před svítáním a Kira už boleli nohy. Uchopila ho pevně za čelist. "Jako mrtvola. Všichni jsou takový. Všichni se považovali za něco více a jak dopadli ?" Pověděla posměšně a trhla s čelistí do strany a poodešla pár kroků. "No jen pojď." Rozkázala mu klidně a Kiro poslechl. Byl strašně unavený a chtěl si jít lehnout, ale ona měla jiné plány. Po zbytek noci jí plnil vše oč si požádala nosil jí věci o které si řekla. Byl tak strašně unavený, že nemohl ani myslet a bylo to na něm vidět. Už se pomalu svítalo a Asura ještě stále nešla spát. "Si nějaký pobledlý." Pověděla a uchopila lahvičku do ruky a dýku, kterou vyndala ze šuplíku do druhé. Kiro nevěděl co tom má a co se děje. "Dělej pij!" Rozkázala mu Asura. Tak pěkné jméno, pro tak špatnou ženu. pomyslel si Kiro jako kdyby se probíral k životu a uchopil jed do rukou. Nevěděl co v tom je, ale musel to vypít. Špičku dýky mu přiložila na hruď a jemně zatlačila. Po špičkou se vytvořily malé kapky krve. Kiro ucítil pálení na hrudi a bolest hlavy. "Co se to děje?" Zvolal jako kdyby se probral ze spánku. Asura polekaně odskočila, ale pak se hned vrátila sekla Kira přes hruď. Ten najednou jako kdyby se probral k životu. Ucítil nával, který ho pomalu přidusil a pak jako kdyby ho něco povzneslo. Po hrudi mu stékala krev, jeho vlastní krev. "Co děláš ?" Polekala se Asura, protože nečekala tuto reakci. Zmateně se proti němu vrhla s dýkou. "Už nikdy..." Zařval Kiro a pevně chytl Asuru za zápěstí až upustila dýku. Druhou ruku vystřelil a chytl jí pod krkem. "....mi neříkej co mám dělat!" Dokončil Kiro a cítil jak celým jeho tělem pulsuje síla, která se ho snaží ovládnout a on jí nechává. Asura chtěla vykřiknout, ale Kiro jí zmáčkl krk velmi pevně. Byl slyšet jen malý pískot a Kiro jí odhodil dozadu na postel a vyrazil proti ní. Zasraná 47ka! Je k ničemu! Chcípni slyšel Kiro hlasy kolem sebe. Dopadl přímo na ní. A zezadu jí vzal za vlasy, které pevně držel. Druhou rukou šáhl po sklenici s vínem a rozbil jí o stůl. Sebral jeden střep, který ho pořezal na rukou. Trhl jí s vlasy do strany až zaječela. "Asura.. Tak pěkné jméno." pověděl hlasem, který ani pomalu nepoznával a pak té ženě prořízl hrdlo. To už slyšel další křik. Byla to ta žena, které ho strojila. Byl to šílený, křik, který přivolal všechny v baráku. Kiro neváhal a celý od krve odešel pár kroků od nehybného těla. Pak se otočil a rozeběhl se proti oknu, ze kterého vyskočil. Do těla se mu dostalo spousty střepů a pád byl velmi tvrdý. Musel však utéct. Štěrk mu rozedřel kolena, ale Kiro vstal a utíkal. Utíkal jako o život. Přeskočil několik stěn a baráků a pak ucítil jak ho jeho vlastní tělo zrazuje. Ztratil příliš moc krve z nedbalosti. Ani nevěděl jak na tom špatně je, protože bolest necítil. Tělo ho donutilo zpomalit až spadl na zem. Myslel si, že umře. Chtěl umřít, ale někdo se k němu blížil.


Pevně sevřel ruku v pěst. "Asura." pověděl tiše. Bylo to jedno z první slovo, které vyslovil. Bylo mu strašně špatně z myšlenek, které se probudili k životu. Pro ostatní to bylo jen pár minut, ale Kiro si vzpomněl na myšlenky, které formovaly jeho osobnost a pro něj to byla věčnost. Rukou se otřel slzu, která mu stékala po tváři a otočil se. Vypadal, že bude každou chvilku zvracet. Podíval se na všechny v místnosti a hlavně na SuiSuie a Eve. Měl jasno v tom co chce udělat. Co musí udělat. Nevěděl však jak jim to podat. "Nemůžu tu zůstat. Přinejlepším ještě neví, že jsem tady." Pověděl neústupně, avšak SuiSui v jeho plánu také figuroval. "Nemůžu vás znova ohrozit." Dokončil. Neřekl toho moc, protože ten hlavní boj se odehrával v něm. Nemůžu tu zůstat. Nemůžu se vrátit do Suichu. Ne po tom co jsem zjistil. Eve může doprovodit Batsua s novými informacemi. Můžou se ještě zachránit. Pomyslel a pozoroval je oba dva s velmi zamyšleným pohledem, který vypovídal, že nad něčím uvažuje.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Tue Feb 16 2016, 19:18

SuiSui

Shosanbetsu? Pomyslel si Suizu, když se ho Eve zeptala. Chvíli dál přemýšlel, ale pak bylo vidět, že ho něco napadlo nebo mu něco došlo. "Hej, Mione! Pojď sem." Zvolal a od kulečníku se k nim obrátil jeden z mužů, který měl dva metry a vypadal jak tři muži dohromady, jak velké měl svaly. Došel pomalu k nim a kývl na SuiSuie. "Ty máš někoho v Shosanbetsu, že?" Zeptal se ho Suizu. Mione kývl hlavou. "Co se tam stalo?" Mione se zamyslel a pak se dal do řeči. Jeho hlas úplně seděl k jeho postavě, protože byl dost hluboký. "Byl tam Malekai. Hledal tam nějakou holku, kvůli které zabil asi 5 civilistů a podle všeho její matku. Teď hledá jejího otce, který by ho mohl dovést k té holce." Řekl, při čemž na něj Suizu kývl hlavou a on opět odešel ke kulečníku. "To byla pravděpodobně tvá matka. Je mi to líto, Eve." Řekl a trochu sklopil hlavu. Jenže to už přišel Kiro a vedl svou řeč, že musí odejít. Na to zakroutil Suizu hlavou. "Nesmysl." Odpověděl mu SuiSui a pomalu se postavil. Přešel k oknu, kde byl předtím Kiro. "Jaké řešení to bude mít, že zmizíš? Od té doby, co Malekai přišel o ženu, tak je to magor. Úplně se změnil. Je mu jedno, co pro svou pomstu udělá. Je schopný vyvraždit klidně celý tábor a všechny ostatní jen, aby měl jistotu, že se tam neskrýváte. Jemu je úplně ukradené, co udělá pro svou pomstu. Naopak bys měl být poblíž své rodiny a společně se připravit na jeho příchod, protože on jednoho dne skutečně přijde." Vysvětlil Kirovi a hleděl na bohatou část Konohy. V tu dobu zrovna Malekai bojoval v Suichu aniž by to někdo z nich věděl. "Ale teď přejdeme k další věci." Chtěl změnit dost citlivé téma a sledoval Eve, jak novou informaci vstřebává. "Ninjové nejsou v boji proti těmto lidem sami. Nejsem tu jen tak. Trénuji zde ostatní, abychom mohli podnítit vzporu. Potřebuji, ale i sílu Suichu."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Tue Feb 16 2016, 21:05



Eve Kurosu

Ten muž byl zamyšlený a Eve doufala, že bude mít jenom pozitivní zprávy, ale zahulákal na jednoho muže v místnosti, který vypadal jako chodící hora svalů. Eve se pohladila svoje tenké ručičky a divné se na něho podívala. Oproti němu jsem jako párátko. Pomyslela si a ten muž se rozpovídal. To, že hledají holku brala. To, že zabili pět civilistů bylo ještě ok, ale jakmile zmínil to, že zabil její matku, tak sklopila hlavu a rukama pevně sevřela oblečení. Proč?... Proč si musel vzít život někoho, kdo s tím nemá nic společného. Pomyslela si a pak se postavila. "Gomene... " Řekla a pomalinku odešla z místnosti. Opřela se o zeď hnedka vedle dveřmi a hleděla do země. Malekai... Ty...  Opravdu ti jde jenom o tohle?! Říkala si v mysli a pak sklouzla na zadek a kolena si přitiskla co nejblíže k tělu. Na pohled to vypadalo, jakoby jí to moc neštvalo, ale uvnitř cítila velkou bolest, protože i přes to všechno trénování a učení se mimo rodinu, jasně viděla ty nejkrásnější vzpomínky, které měla se svojí matkou. Netekla jí žádná slza, pouze koukala na svoje kolena a vzpomínala.

Shosanbetsuj, 10 let zpátky, okraj města.

"Já tě najdu ty jedna uličnice! " Zakřičela matka vtipným hlasem a hledala Yami, protože se před ní schovala v keři.
"Hehahaha " Smála se Yami a rychle vyběhla z keře a schovala se za strom. Matka viděla, jak se keř hejbaj a tak to šla zkontrolovat.
"Už tě mám ty.... " Říkala při cestě ke keři a když ho roztahla, tak tam nikdo nebyl. To už slyšela opět smích, který směřoval ke skalce na které se Yami schovala.
"Neutíkej mi! Stejně tě chytím! Tyyyy!" Řvala a když doběhla ke skalce, tak po Yami nebyla ani stopa. Rozhlížela se a pak se podrbala na krku.
Kam se mohla podít?  Nah tohle hraní vždy zajde tak daleko. Pomyslela si její matka a Yami vyskočila z poza skalky.
"Baa-a o.. O. Ahhh!" Chtěla matku vystrašit, ale uklouzla po nějakým mechu a spadla ze skalky přímo k matce.
"Panebože! Yami! Jsi v pořádku zlatíčko?" Vyjela matka a hned jí pomohla stoupnout.
"Jauuu... Bolí to... " Řekla Yami a její matka si jí zvedla a dala za hlavu.
"Pevně se drž zlato. Dojdeme domů a hnedka tě ošetřím " Řekla a Yami se jenom usmála a pak zavřela oči a nechala se nést.


Shosanbetsu, 9 let zpátky, tréninkový plac.

Yami trenovala po boku jejího senseie samuraie. Učil jí jedny z útočných technik, které se uplatní úplně všude.
"Soustřeď se holka... Jinak nikdy nic pořádně nepřesekneš. " Řekl její sensei a ona se snažila pořádně soustředit. Šlo jí to celkem špatně, protože už byla hodně unavená.
"Sense... Já už.. Nemůžu". Řekla Yami a hluboce dýchala. Po chvilce se jí zatočila hlava a spadla na zem.
"Nesmysl... Nejsi schopna bojovat v tu chvíli, pokuď necítíš svoje tělo. Vstaň a ukaž mi, jak moc silná si! " Zakřičel a Yami se pomalinku zvedala, ale jakmile se postavila, tak se ji rozklepaly nohy a spadla znovu na zem.
"Ne-n-nem-užu....se-n-sei" Vykoktal ze sebe Yami a její sensei dupl do země a zakřičel.
"Dokuď slyším tvůj hlas, tak jsi schopná bojovat! Vstaň! Yami se o dřevěný meč snažila postavit, ale v tu chvíli se ozval hlas, který Yami znala.
"Stop! Přestaňte! To už stačí!" Zakřičela její matka a rychle přiběhla k Yami a podepřela jí. Na samuraie se podívala hnusným pohledem a pak spustila.
"Můj manžel chtěl, aby jste jí cvičil a ne mordoval! Je to ještě dítě sakra! Co si myslíte?!" Samurai byl celkem zaskočený, ale pak mavl rukou a šel směrem pryč.
"Do budoucna máte zakázáno vstupovat na tenhle plac. Stráže nebudou mit slitování s tím, vás odvést. " Řekl a když už byl daleko, tak se Yami rozbrečela.
"Arigato mami... Mám tě ráda. " Řekla a přitulila se k ní. Ta jí hladila po vlasech a usmívala se na ní.



Shosanbetsu, 8 let zpátky, Yaminy narozeniny

Yami se vracela z tréninkového doja úplně vyčerpaná. Myslela jen na to, jak si lehne a bude odpočívat. Avšak když dorazila domů tak se ozval zvuk foukačky. Yami nechápala co se děje, ale pak si všimla velkého nápisu, který byl ušítý. Bylo na něm napsáno ' Všechno nejlepší Yami! '.
"Všechno nejlepší!". Vykřikli a objali Yami. Yami stála jako šutr, protože nevěděla, co si má myslet. Nikdy takhle narozeniny neslavila. Po několika minutách mlčení Yami začala brečet. Avšak to byly slzy šťastnosti a Yami je též pořádně objala.
"Arigato mami, tati. " Poděkovala a nevěděla co dál říct nebo dělat.
"Jsou to tvé desáté narozeniny, které se musí pořádně oslavit! " Řekla matka a šťouchla do otce ať taky něco řekne.
"Už si velká holka Yami. Jednou budeš naše legenda, která prožene všechny ty ninji. Řekl otec a pohladil ji po hlavě.
"Yop! Ukážu jim, že my jsme ti nejsilnější! " Prohlásila Yami a dala matce i otci pusu na tvář. Yami byla hodně šťastná a tento večer pro ní byl hodně klíčový.


Eve litalo hlavou spoustu vzpomínek na matku. Všechny vzpomínky měly velkou sílu, která drtila Eve uvnitř srdce. Moje matka...  Vždycky tu byla pro mně... Vždycky mi pomáhala... Vždycky chtěla jen to nejlepší pro mně... Byla to osoba, která mi předala spoustu věcí. Nerozloučila jsem se, protože to byl jenom zmatek.. Zazmatkovala jsem a... Utekla... S tím skurveným číslem. Prohanělo se Eve hlavou a neustále byla v té samé pozici. Už na ní bylo vidět, že jí to hodně zasáhlo. Naše poslední slova...

Shosanbetsu, Nějaký ten měsíc zpátky, Domov Yami.

Yami se opět vracela z celodenního tréninku. Doma již čekala matka s večeří. Jakmile došla domů, tak ani nepozdravila a šla do svého pokoje. To její matku celkem znepokojovalo a proto se rozhodla jít za ní. To už ale Yami stihla jít do koupelny. Prohlížela se nahá ve zrcadle a počítala škrábance. Matka otevřela dveře a Yami pokrčila oči a hodila po ní osušku.
"Hej! Zaklepu než někam vlezu! " Vykřikla Yami a její matka ihned zabouchla a přes dveře jí řekla.
"Večeři máš na stole... " Pak si odešla lehnout. Yami se vysprchovala a snědla si jídlo. Ráno už spolu nemluvili, protože vsichni byli v práci.


Eve bouchla rukou do země a zavřela oči. "Naše poslední slova byly... Pomyslela si a bylo jasné, že lituje toho, že se spolu pořádně nerozloučili. Možná jsme se pořádně nerozloučili, ale ty mně tam ze shora vidíš, že? Vidíš co se semnou stalo... Určitě na mně nejsi pyšná. Možná si to už vzdala a nesleduješ, ale ja slibuju, že až dojde můj čas, při kterém se budu muset připojit k tobě.. tak ti slibuju, že budu mít hezký a dlouhý příběh, který ti povím. Bude to něco, co se vyplatí poslouchat. Bude to něco, čím tě určitě nezklamu. Určitě si obětovala svůj život, aby si mně ochranila, ale to byla hloupost... Jsem dobře trénovana a ještě trénovat budu.. a až potkám toho Malekaie, tak tě pomstím a prokážu to, že udělal velkou chybu a hlavně to, že i skrz moje chování, si byla ta nejdůležitější osoba v mém životě. Nakonec za to stejně můžu já... kdybych neutekla.. gomenasai mami. Udělala jsem chybu, kterou už nemůžu napravit... Eve měla plnou hlavu myšlenek ohledně matce. Doufala, že jí odpustí a že v ní bude i nadále veřit. Nehodlala se vrátit zpátky. Neměla vůbec náladu si teď třeba vyměňovat informace. Měla ale jasno, že chce Malekaie zabít svýma rukama.
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Wed Feb 17 2016, 18:56

Kiro “47” Suikafuurado

"Pak jsem ho stvořil já." Odporoval, ale nic si nevyčítal. Na chvilku se odmlčel. Eve zmizela z místnosti a Kiro jí v tom nepřekážel. Asi se také něco dozvěděla pomyslel si, protože v tu dobu kdy jí to SuiSui sděloval tak Kiro přemýšlel u okna a nevnímal, každý měl své trable. Byl tam sám se SuiSuiem a několika chlápky, kteří se nejspíše vrátili ke kulečníku. "Se Suichu ti nepomůžu, ale Batsu by mohl. Je zde v Konoze." pověděl, ale vypadal dost nesvůj. Nejspíše ještě vše zpracovával. Kde je vlastně Batsu ? pomyslel si, ale hned to uzavřel. Opřel se o zeď vedle okna, neměl teď pocit, že by si měl zpátky sedat. "Věřím tomu, že nás sem poslal Daisuke, vůdce Suichu." Pověděl mu to celé, jelikož nevěděl, jestli ho zná nebo ne za jeho časů mohl tábor vypadat úplně jinak. "Jenže každý má své plány." Pověděl poměrně zamyšleně a sledoval zem. Bylo na něm vidět, že se jeho pohled i výraz změnil, po té co mu SuiSui řekl o jeho minulosti. Bylo vidět, že si vzpomněl na něco co ho změnilo. Na pocit plný beznaděje a strachu. To začalo v jeho srdci převládat. Strach z nového, který pomalu vytěsnil těch pár pěkných vzpomínek na Suichu, jako setkání s bratrem nebo na Maeko, která mu věnovala meč. I krátká vzpomínka na trénování s Kokaiem se nyní vytrácela pod silou nových vzpomínek. Začal mít pochybnosti o celém tomto konfliktu. Viděl před sebou mříže, ale i mrtvé tělo, které chladně podřízl. Měl jsem na to právo ? Co když jsem opravdovým ztělesněním onoho monstra za které jsme považování. Co když si zasloužím žít v opovržení za takový čin. Přemítal na posledními událostmi a na chvilku zavřel oči a zhluboka se nadechl netrvalo to dlouho a Kiro pohlédl na Suisuie. "Nejsem žádný hrdina, ale chci se sám o sebe postarat..." Začal a pohlédl na SuiSuie. "Si z mého klanu. Nevím jak se ti podařilo se skrývat zde v Konoze a moc o toho o tobě nevím, ale chtěl bych se tě zeptat zda tu smím chvilku zůstat. Trénovat. Než odejdu." Zakončil svou prosbu a sledoval jeho oči, jestli neuvidí nějakou emoci.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 14:26

SuiSui

Eve odešla. To Suizu naprosto respektoval, potřebovala čas na to, aby vše vstřebala, nebyla to vůbec jednoduchá informace. Kiro řekl několik svých návrhů a pak dodal, že by tu rád zůstal. SuiSui zakroutil hlavou, že tomu nemůže uvěřit. Otočil se směrem ke Kirovi. Popadl ho za ramena a upřeně se na něj podíval. "Poslouchal jsi, co jsem ti tu teď řekl? Poslouchal jsi alespoň trochu?" Zeptal se, ale byla to řečnická otázka. Pustil jeho ramena a podíval se na vesnici. "Suichu je malý tábor, jakmile na něj lovci přijdou, tak je velká šance, že ho srovnají k zemi a ty mi tu řekneš, že se nemůžeš vrátit jen protože si zabil ženu jednoho hajzla, který využíval ninji jen jako posměšek? Omlouvám se, máme spolu velkou minulost založenou na upřímnosti, ale vážně se z tebe za ten rok stal sobecký idiot?" Zeptal se, ale opět nechtěl otázku. Nemohl uvěřit tomu, co mu Kiro zrovna řekl. Nevěřil tomu, že by se tu chtěl jako srab schovat a nechat Suichu na pospas všemu, když věděl jaký byl dříve. "Suichu potřebuje úplně každého ninju. Každý tábor ninjů potřebuje úplně každou potřebnou sílu. Každou!" Při posledním slově zvýšil hlas. "Tím, že tu zůstaneš uděláš co? Řekni mi, co tady dokážeš změnit? Co tady dokážeš natrénovat, když tu nemůžeš použít chakru? K čemu tu sakra budeš. Ano, zabil jsi ženu muže, ze kterého se teď stal chladnokrevný zabiják, ale co? Nejsi nic extra. Nevíš, kolik takových jich ještě ve městě. Smrt je pro ninji odproštěním, pokud by byl Malekai furt stejný, tak tu vidíš ninji, jak v poutech myjí podlahu a trpí. To cos udělal byla záchrana a probuzení pro všechny ninji. V tomhle jsi hrdina, tak se přestaň chovat, jako kdyby jsi mohl za vše na světě. Ve světě jsi nic, jako my všichni ostatní a jediné, co můžeš pro dobro všech udělat je to, že budeš stát společně s Eve po boku své rodině a ne se zbaběle schovávat." Promluvil mu do duše. Nechtěl na něj být zlý, ale iritovalo ho to, že se začal chovat tak sobecky a první na co myslel bylo to, že se chtěl schovat, aby se sám měl lépe. Takového Kira neznal.

Mezitím

Batsu

Byl v podzemí delší dobu, když v tom se mu protočily oči a měl vidět pouze bělmo. Padl k zemi a nepřítomně jeho bělmo mířilo ke stropu. "Jedu za nimi do Konohy a ty pojedeš se mnou." uslyšel, tím však jeho slyšiny nekončily. "Udělala jsi chybu, že chráníš takového hlupáka." Poslední co slyšel bylo "Věděli jste, že to přijde!". Poté se mu zobrazil pohled na události, které se staly v Suichu nebo se právě dějí. Hned potom se mu opět protočily oči a pomalu se postavil. Musím si pospíšit. Pomyslel si a dotkl se přístroje, který zazářil a najednou začal bublat. Fajn, čas jít. Pomyslel si a po tmě se vrátil k otvoru, kterým vylezl ven, vrátil poklop na stejné místo a otočil se k odchodu. Jenže to už před ním stál samotný Jiro Kentiri. "Batsu?"

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 16:46

Kiro “47” Suikafuurado

SuiSui se k němu přiblížil a popadl ho za ramena. To co mu předtím Kiro řekl myslel vážně, přesto však takovou reakci nečekal. Možná prostě tak nepřemýšlel, možná prostě byl opravdu sobecký. Vyslechl si ho, ale bylo vidět, že si Kiro stojí za vším co řekl. Vypadalo to, že za ty roky co tu Kiro byl si byli se SuiSuiem blízký, jenže teď byl pro Kira nikým. Ani nevěděl, jestli to vůbec ještě ninja je. Nevěděl o něm ni stejně tak jako o všech, které postupně za celý rok potkal. Nedokázal si pořádně vybudovat vztah. Celé mu to začínalo být lhostejné, protože se cítil jako kdyby ho do všeho každý nutil. Pořádně si prohlédl SuiSuiův obličej. Hlavu nesklopil a ani pohledem neuhnul. "Suizu.." řekl mu jménem a né přezdívkou. Vypadal stále poměrně pevně rozhodnut, ale v očích byl vidět, že má strach. ".. připomínáš mi Kokaie." Skoro až jako kdyby ho v něm vidět, jelikož si vzpomněl jak se SuiSui zatvářil a silně ho objal, když uviděl Kira, ale zároveň jak byl zklamaný nebo trochu smutný. Nevěděl co si o tom všem má myslet, protože se bál vykročit ze stínů a přiznat si pravdu. Přiznat si, že jsou zde lidé, kteří ho mají opravdu rádi, protože se bal, že je zklame. Proto podnikl tuto cestu, aby se dozvěděl jestli na to má vůbec právo. Prošel jako lem SuiSuie jako stín a jednu ruku položil na stůl, jako kdyby ho chtěl v něco změnit. "Nejsem hrdina, nehledám pomstu. Nehledám vykoupení. Cítím se jako sobec, ale vy všichni kolem to vidíte jinak." řekl a otočil se zpátky na SuiSuie. Rukou pevně uchopil Rothiuse a rychle ho vytáhl z krytu na zádech. Druhou rukou, dlaní, přejížděl po čepeli, aby viděl jak se od jeho kůže na dlani odráží modré světlo. Nevěděl jestli ho SuiSui znal, nebo ne nevěděl do jaké části rodiny patří. "Maeko ... Matka" opravil se a zhluboka se nadechl. ".. Mi svěřila tento meč, protože věřila, že ho budu hoden." Pak pohlede zpátky přesunul na SuiSuia. "Kokai, otec ačkoliv to tak na první pohled nevypadalo. Byl rád za každou minutu strávenou semnou. I když jsem žádné pouto necítil a nebyl jsem k němu úplně příjemný." Nadechl se, ale hned pokračoval. "Kaishin ... můj bratr. Na mě nikdy nezapomněl a vždy mě bránil i když jsem ho odmítal." Řekl a bylo na něm vidět, že teď už si není jistý ani sám sebou, bylo to úplně poprvé kdy ho nazval bratrem. "Ty mi tu vykládáš, co bych měl dělat. Co by podle tebe nebo všech bylo správné. Všichni očekáváte, že se chopím příležitosti nebo že všichni budeme držet při sobě. Co když takový nejsem ? Co když jsem opravdu sobec a chci mít jen toho trochu štěstí pro sebe, za všechny ty roky samoty a utrpení. Pár let někde v klidu žít a poznat život?" zvolal a vypadal, že je docela naštvaný. Vypadalo to špatně, co se týče jeho rozhodnutí. Pak se, ale zhluboka nadechl. "Ale bylo by mi líto vás všechny čtyři nějak ztratit. Mám takový zvláštní pocit, že mě znáte mnohem lépe než já sám." Dodal, což mohlo SuiSuia nakonec překvapit. "Asi přeci jenom budeme jeden klan, kterého jsem součástí." Vztek zmizel. Stál tam Kiro, který pomalu zandaval meč do krytu a i když nebyl plný odhodlání nebo elánu chtěl zkusit být trochu někým jiným nebo možná sám sebou po tom co se pozná.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 21:08

SuiSui

Pozorně si vyslechl vše, co mu Kiro řekl. Nijak nereagoval na jméno Maeko, protože mu nechtěl říct, že je vlastně jeho strýcem, nebylo to potřebné k jeho momentálnímu životu. Teď se musel společně s Eve soustředit na to, aby dorazili domů. Usmál se na Kira a sledoval dál Konohu. "Chápu to tedy dobře, že se vracíš do Suichu, že?" Radši se ujistil, ale pak mluvil dál. "Vyřiď za mě Daisukemu, že je vše připravené, bude vědět o čem mluvím." Dodal.


Mezitím

Batsu

"Co tu děláš Batsu?" Zeptal se Jiro Kentiri, který stál kousek před Batsuem. Batsu mlčel, nevěděl, co má odpovědět. Nemohl mu přečíst myšlenky, protože mu to Jiro blokoval. Jen tam mlčky stál a koukal se na velkého a mocného muže. "Jiro, vím, že v tvých očích jsem zrádce, ale víš sám moc dobře, že jsem byl vždy proti tomu všemu." Odpověděl konečně Batsu. Jiro zakroutil hlavou a přišel k němu blíže. "Já to nechápu. On ti zabije rodinu a ty jsi ještě na jejich straně. Jak to mám jako chápat? Proč bych tě tu teď neměl rovnou zabít?" Zeptal se ho Jiro, který mu hleděl přímo do očí, což Batsua docela znervózňovalo. Batsu odsekl a obešel Jira, při čemž se otočil a koukal mu na záda. Jiro se otočil zpět čelem k Batsuovi. "Nemůžeš vědět, že je zabil úmyslně. Ten plyn mohl uniknout. A zároveň se nikdy nepřišlo na to, jestli to byl Kaizen Igaku nebo Malekai. Je to sporné." Odpověděl a kroutil hlavou. Jiro Kentiri kýval hlavou a přitom se pomalu otáčel směrem k poklopu, ze kterého Batsu vylezl. "Na mně ti vždy záleželo. Takže mi teď řekni, proč jsi byl ve staré kanalizaci?" Optal se Jiro a dřepl si k poklopu. Batsu však jen zakroutil hlavou a udělal pár kroků dozadu. "Promiň." V ten moment se otočil a dal se na útěk. Než Jiro Kentiri stihl zareagovat, tak pod ním vybuchla zem. Hned na to vybuchly vedlejší domy a takhle to došlo až k hlavní budově na skále, kde sídlil Jiro. Celá bohatá čtvrť pomalu začala vybuchovat. Kusy baráků létaly do nebes a pak padaly k zemi mezi občany, kteří se snažili zachránit. Jen Batsu věděl kudy má přesně utíkat, protože tohle připravoval on sám už nějakou dobu.

SuiSui akorát dořekl svůj vzkaz pro Daisukeho, když v tom uviděl, jak vybuchla celá bohatá čtvrť. "Co?" Sám se podivil a hleděl jak oblohu zaplavuje černý dým. Slyšeli řev lidí, kteří se snažili zachránit z trosek Konohy. Viděli jak všude pobíhají zmatení lovci a snaží se zachraňovat ostatní zbohatlíky. "Dobře, není čas. Musíte s Eve ihned zmizet!" Eve už tam byla, protože samozřejmě slyšela několik hlasitých výbuchů, které vyhodily do povětří skoro půlku Konohy, ale jen bohatou část. Ale to už z okna uviděli běžícího Batsua, za kterým se hnali tři lovci. Lovci však daleko nedoběhli, protože se jim do cesty postavili Suizovi lidi a dali jim dost najevo, že zde jejich pravomoc končí a ať si řeší svůj nepořádek jen u sebe.

"Kiro! Eve! Haló!" Ozývalo se před budovou, kde ho nechtěli pustit Suizovi lidi dovnitř, jelikož ho neznali. SuiSui z okna jen pokynul rukou a Batsu vyběhl po schodech nahoru. Když doběhl, tak se potřeboval chvíli vydýchat než konečně řekl to, co chtěl říct. "Musíme zmizet. Suichu napadl Malekai." Záměrně však neřekl nic o Maeko, nechtěl nic bouřit, jen se potřeboval zase dostat k lodi, což pravděpodobně nebude teď tak jednoduché, jelikož ho Jiro zbrzdil a nedokázal odejít z bohaté části bez zpozorování. SuiSui kývl hlavou. "Budeme vás krýt, získáme vám nějaký čas."

Mezitím

"Modli se, aby můj syn a to děvče byli v pořádku. Jestli ne, tak lovci jsou tvůj nejmenší problém. Tímto jsi překročil veškerou hranici."
Řekl Kokai, který se plavil společně s Daisukem po moři. Venku už byla celkem tma, ale už z dálky viděli loď, na které odplul Batsu s Eve a Kirem. Ale to už uslyšeli výbuchy a viděli v dálce kouř, který stoupal ke nebi. "Proto jsi tam poslal Batsua?" Zeptal se a nevěřícně sledoval oblaka, která se míchala s černým kouřem a odrážela se od nich rudá barva kvůli početnému požáru. "Ano, brzy bude čas Suichu. Čas ninjů." Odpověděl Daisuke a lehce se usmál, když věděl, že plán vyšel.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 21:42

Kiro “47” Suikafuurado

"Pro teď ano...." Odpověděl mu, jelikož mu více slíbit nemohl. Ta druhá věc, se mu nelíbila, ale neměl problém to udělat. Zase Daisuke ? Takže je to celé naplánované ? pomyslel si a nevěděl teď pořádně o co se jedná. Pak za okny v bohaté části Konohy něco vybouchlo. "Co to ?" zeptal se nahlas, protože nechápal o co se jedná a bylo vidět, že to sdílí i ostatníma. SuiSui jim řekl, že musí zmizet. "Proč tak najednou?" Pomyslel si, protože nevěděl co bude následovat. To už se, ale přiřítil Batsu pod barák a SuiSui ho nechal vpustit dovnitř. Najednou ve vzduchu vyselo tolik otázek, že Kiro nevěděl co dříve. Ještě k tomu najednou zmínil, že Malekai zaútočil na Suichu. Takže takhle začíná válka ? pomyslel si a zakroutil hlavou neudělalo to s ním nic více, moc si nedovedl představit jak se do Suichu dostal nebo jak by dokázal porazit ty nejlepší z tábora. Pohlédl na SuiSuia, který říkal, že je pokryje. "Ještě se uvidíme. A pokud to bude hodně špatné můžete dorazit za námi." Řekl a kývl na SuiSuia na důkaz vděčnosti.  "Jdeme! Musíme si pospíšit k lodi!" Zavelel, protože si pomalu představoval jaký chaos teď nastane. Co si to Batsu provedl.. pomyslel si, protože nevěděl jestli to způsobil on nebo to je náhoda. Nečekal jestli někdo bude otálet a prostě vyrazil z místnosti.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 22:08

Eve Kurosu

Seděla za dveřma a snažila se v mysli přijít na to, kdo jí mohl nahlásit, jako uživatelku funkční chakry. Bylo toho hodně a Eve i skrz její bezcitné chování, litovala svojich činů. Co když ho sama neporazím? Možná mi pomůže Kiro. Pomyslela si a ráda by vyprodukovala nějakou tu slzu, ale nešlo to. Gomene... Jsem hloupá. Dořekla si v mysli a skrz dvířka slyšela, jak tam diskutuji, ale nerozuměla přesně slovům. Navíc jí to bylo jedno, protože se jí to netýká. Informace o číslech se dozvěděla. Takže už jí tu nic moc nedrželo. Postavila se a najednou se ozval výbuch. Celá druhá část Konohy vyletěla do povětří. Huh? Co se to děje? Pomyslela si, když se koukala z okna, které bylo v chodbě. Taky z okna viděla Batsua, což jí celkem naštvalo. Najednou se ukáže. Mám chuť mu něco udělat. Proletlo jí hlavou a na jeho volání jenom otočila hlavou. Když došel nahoru, tak na něho Eve ihned hodila vražedný pohled. Byl celkem vyplašený a říkal, že mají rychle zmizet, že Suichu napadl Malekai. "Malekai?!" Řekla a podívala se na Kira. "Jdeme ". Řekla doslova zatemělím hlasem, který projevoval její žal a spoustu nenávisti.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 22:45

Batsu

Rozeběhli se pryč z domu. Poslední co uviděli bylo to, jak z temných uliček vybíhali všichni muži i ženy s různými značkami a běží směrem k budově, odkud vyběhli. Běželi tam, protože se tam strhla obrovská bitva s lovci, kteří jednoznačně hledali Batsua. Uviděli jak z budovy vychází SuiSui a nasazuje si svůj náramek s hlavní na dlaň. Poté už vyběhli z Konohy. U vstupu už stráže nebyli, protože běželi pomoct. U stromu už ani neviděli mladého lovce, kterého využili. Když vyběhli z lesa, tak je zastavil natažený Daisukův meč, protože si s Kokaiem mysleli, že jsou to lovci, jelikož měli jejich oblečení. "Kiro?" Uslyše Kiro a kolem Daisukeho prošel Kokai, který se meče dotkl a stáhl ho k zemi. Došel ke Kirovi a hned ho objal, byl hrozně rád, že je v pořádku. Poté ho pustil a podíval se na Batsua. "Musíme do Suichu. Je napadena. Malekai ji objevil." Řekl Batsu a Daisuke zastrčil meč. "Fajn, je čas." Řekl a začal skládat pečetě. "Rychle všichni ke mně. To, co se tu stalo, vyřešíme jindy." Řekl Daisuke. V dálce slyšeli, jak několik lidí běží skrz les, pravděpodobně lovci.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 22:56

Kiro “47” Suikafuurado

Utíkali jsme pryč z Konohy. Drž se SuiSuii. Pomyslel si Kiro, když se naposled otočil za místem, kde stála budova. Musel uznat, že se rozhodlo bojovat dost lidí, a možná to i lovce muselo zaskočit. "Někdo tu ..." už to nedořekl a zasekl se s rukou poblíž zášity meče. Než se rozkoukal tak uslyšel hlas Kokaie. "K-Kkokai?" Kiro byl opravdu překvapený, nevěděl co má říct a tak neříkal vůbec nic. Kde se tu vzali? Otec ho objal a Kiro to oplatil. Batsu sdělil informace Daisukemu a Kokaiovi. Odkud to vlastně ví ? Že by to někde vyslídil ? Pomyslel si Kiro, protože byl překvapený a až teď si to uvědomil, kde asi tu informaci mohl získat. "Dobře tedy." Řekl a šel k Daisukemu. Nějaká rychlá přeprava ? Pomyslel si Daisuke byl jeden z mála se kterým se snad pomalu ani nesetkal, vůbec nevěděl co je vlastně zač.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Thu Feb 18 2016, 23:12

Eve Kurosu

Rozeběhli se z Konohy pryč. Malekai čeká... Já tě dostanu. Pomyslela si a už se ani neohližela za sebe, což Kiro udělal, protože musel utéct od známého člověka. Když už nám ty čísla tak dobře vysvětlit.. Co bude dál... Vyplatí se mi furt stát pri Kirově boku? Byla celkem zamyšlená a po cestě nic neříkala. Hnedka co vyběhli z lesa, tak se tam někdo objevil. Eve chtěla hned vytasit katanu, ale hned na to zapomněla, když zjistila, že to byl Daisuke a někdo další. Ten druhý muž objal Kira, což znamenalo, že musí být příbuzní. Já jsem vzduch? Řekla si v mysli a jaksi si už zvykla na to, že jí lidi přehlížejí. Nakonec z nich vypadlo to, že se mají seskupit. Eve přišla blíže a čekala, co se bude dít. Přenese nás do Suichu? Pomyslela si, protože by jinak byla blbost se zastavovat.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 21 2016, 15:37

Všichni si stoupli k Daisukemu, který začal skládat pečetě. Kolem nich začala země praskat. Ne že by se kusy země odtrhávaly do stran, ale jen lehce praskala vrchní část země. Z prasklin vyzařovalo černá záře. "Připravte se, bude to dost bolet." Řekl, protože se je pokusil všechny najednou přenést do Suichu. Všichni pocítily štípavou bolest, která procházela celým jejich tělem. Pak ale uviděli, jak uprostřed mezi ně dopadl šíp, který měl na špičce jakousi bílou kouli s černými pečetěmi.

Poslední co uviděli bylo to, že se koule rozsvítila a poté vybuchla. Následně se každý probral na pláži, kde stáli a snažili se přenést do Suichu. Pískalo jim v uších kvůli té bombě a viděli dost rozmazaně, při čemž měli na na sobě písek a celkem je i bolelo tělo, jelikož byli silně odhozeni k zemi. Když se začínali probírat, tak uviděli jak z lesu vychází nějaká osoba s fialovými vlasy. Pomalu se přibližovala a pak natáhla ruku. V ten moment mu z ruky vylétly jakési projektily, které se zabodly všem přímo pod žebra. Tam, kde končí poslední spojení, žeber, tak se jim zabodly ty projektily. Když se každý podíval blíže na to, co má v břiše, tak uviděl, že je to jakási kost, která má na svém konci pečeť. Ve chvíli, kdy se jim tam zabodla, tak pocítili, že nejsou schopni ovládat chakru, jako kdyby byla zablokovaná a pokud se dotkly kosti, tak jim kost dala elektrickou ránu, která neumožnila kost vytáhnout.


Když se všichni úplně konečně probrali, tak spatřili tu osobu. Měl pásku přes levé oko, druhé měl jasně rudé a vlasy měl fialové. Člověk by skoro i řekl, že jde o starší podobu Kaishina, ale nebyl to on. Co však ale Kira a Eve zaujalo nejvíce, byl pohled na jeho krk, kde bylo vytetované číslo 2. Daisuke, Batsu a Kokai se pomalu zvedli a podívali se na přicházející osobu, která měla na zádech meč a na krku jakási přívěsek, který byl schovaný pod košilí muže. "Ale, ale. Daisuke, rád tě opět vidím." Řekl muž s dvojkou na krku a hleděl na Daisukeho. Poté přešel pohledem na Eve a Kira. "A vy jste mí nástupci? Ale asi jste si zvolili dost špatnou stranu." Dodal a zakroutil hlavou. "To je škoda." Poté zpoza zad vytáhl konečně svůj meč, poté zpoza bočního pouzdra do druhé ruky vytáhl dýku. Meč i dýka vypadaly jako jeden jasný model, bylo zřejmé, že k sobě tyto dvě zbraně určitě patří.


Daisuke poté vytáhl svůj krásně rudý meč, který měl stejně jako ten protivníkův, jakýsi diamant u rukojeti. Ve chvíli, kdy ho vytáhl, tak se Daisukeho, dvojky ale i Kirův drahokam v rukojeti rozzářil. Kiro pochopil, že tyhle tři zbraně musí být pravděpodobně nějak spojené. To zaujalo dvojku, přešel pohledem na Kira. "Ty víš něco o Posledních?" Zeptal se ho, ale to už se musel vybránit Daisukeho útoku. Vyblokoval svým mečem Daisukeho úder a poté směrem k němu máchl svou dýkou. Ani se ho nedotkl, ale Daisuke už prolétl vzduchem a zahučel do vody. Kokai s Batsuem jen stáli a přihlíželi, protože Kokai je bez chakry úplně k ničemu, jelikož nikdy taijutsu nepoužíval a Batsu neumí bojovat. To za ně však vyřešil dvojka, kdy proti nim také máchl dýkou a oba odlétli do dálky a zahučeli do vody daleko od pláže stejně jako Daisuke. "Chci tu jen vás." Řekl při pohledu na Eve a Kira.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 21 2016, 16:25

Kiro “47” Suikafuurado

Pevně zatnul pěsti a připravil se na bolest, která za okamžik nastoupila. Probíjela celým tělem, ale Kiro to prostě musel vydržet, jelikož to byla jediná možná cesta teď. Všiml si jak mezi ně dopadl nějaký šíp. ale nebyl si tím jist, jelikož viděl rozmazaně. "Co to .. ?" začal, ale nedokončil. Nic si nepamatuje kromě ostré světlé záře. Byl zabořený do písku, kam je nejspíše odhodil výbuch. Kiro byl ještě otřesený, ale uslyšel něčí hlas, který mluvil na Daisukeho. Kdo to je ? Zeptal se a pomalu se sbíral ze země. Viděl ještě rozostřeně. "Kaishine?" Šeptal si, jelikož viděl siluetu muže, který se až moc podobal jeho bratrovi. Kiro byl celý od písku a i jeho dlouhé vlasy, vypadaly hrozně. Kiro si všiml kosti, která se mu zabodla pod žebra a blokovala mu chakru. Sakra Ten muž vytáhl zbraně. Jako kdyby je Kiro už někde viděl. Fialová.. pomyslel si ten krystal. Pak už konečně zaostřil a vidět, že ten muž je jen pořádně Kaishinovi podobný a co více měl na krku číslo 2. Dvojka ??? byl překvapený. Musel to být jeden z úplně prvních ninjů s číslem. Ten muž na Kira promluvil, ale ten neměl co říct hlavně, když viděl jak na něj zaútočil Daisuke, který měl velmi obdobný meč, ale rudé barvy jako Kiro. Zvláštní. Tři zbraně a jsou si velmi podobné, tedy alespoň... Šáhl po meči na zádech a vytasil meč, který si znova prohlédl. ..Krystalem. Ten tentokrát svítil. Daisuke odletěl do vody a po máchnutí dýky odletěl i otec a Batsu. Kiro se zamračil a špičkou Rothiuse zamířil na dvojku. Suichu musí počkat. Proběhlo mu hlavou. "Jestli si nás přišel zabít, tak ať je to ve férovém souboji." Zvolal a oči mu tikly na kost v těle a pak zpátky na něho. Spustil meč podél těla. Na jeho původní otázku mu neodpověděl. Jediné co o něm věděl je, že je to dvojka a má krystalem podobný meč jako Kiro a Daisuke.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 21 2016, 19:30

Eve Kurosu

Eve stála a čekala co se bude dit. Země se začala chovat divně a po chvilce začala citit bolest, kterou zmínil Daisuke. To přemistění je taková věda? Pomyslela si a pak koutkem oka uvidela šíp, který se rozzářil a najednou byli někde na pláži. Co .. Se to děje? Prolítlo jí v hlavě a šmourala očima, protože viděla strasně rozmazaně. Nah.. To je otravný Pomyslela si a sedla si do pisku. Byl tu Daisuke a Kirův otec, takže bezpeči bylo jasné. Po chvilce se objevila osoba  která vypadala, jako ten kluk, který Eve otevřel dveře a ona ho praštila. Co ten tu dělá? Pomyslela si a pak se jí vracela vize. To už dokázala poznat, že to je úplně někdo jiný. Prohodil pár slov ohledně toho, že si zvolili špatnou stranu. Na to Eve reagovala tak, že pokroutila hlavou. "Očividně máš vymitej mozek" Řekla, protože si vzpomněla na to, co jim říkal Susák. Daisuke se do něho pustil a odletěl do vody. To bylo celkem vtipné, protože čekala víc od někoho, jako je Daisuke. Daisukeho nasledoval Kiruv otec a Batsu. Všici se šli koupat a jen Eve s Kirem tam zustali, protože ten muž s nima chtěl určitě něco dělat. Ta kost jí moc nedělala, protože chakru využivala uplně minumalně, jelikož se nikde nenaučila, jak jí pořadně využivat. Bylo to ale otravné a chvilkama bolestivé. Proto seděla a soustředila se na svojí katanu. Kiro už zaujal bojovou pozici a Eve nedělala nic. "Snad si s ním poradíš. Ještě bych ti ublížila." Řekla hodně provinile, protože si uvědomila svoje chybky za posledních několik hodit.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Sun Feb 21 2016, 23:15

Sai Kaguya

Když se postavil Kiro do bojové pozice, tak se musel Sai zasmát. Došel pomalu ke Kirovi a když byl už kousek od něj, tak jen tiše řekl "Rothiusi. Aki." V ten moment aniž by to Kiro chtěl, tak se Rothius zabodl do země a Kiro ho nemohl vytáhnout. Zároveň z něho nemohl sundat ruku, kterou ho držel. Prost to nešlo, jako kdyby ho to nějak připoutalo. "Myslíš si, že když máš zbraň Posledních, tak ji budeš umět ovládat? To asi těžko chlapče. Kort když můj otec tyto zbraně sám vyrobil. De facto používáš něco, co je mé." Dodal a podíval se na Eve, která řekla, že by mu akorát ublížila a měla narážku na to, že je vymytý mozek. "Proč bych měl mýt vymytý mozek? Vždyť ani nevíš, kdo jsem." Přitom se trochu pousmál. "I když ono je to vlastně jedno, stejně oba zemřete, protože jste zradili. Poslední co uvidíte jsem já a poslední, co uslyšíte je mé jméno Sai Kaguya." Zasmál se a napřáhl se mečem přímo proti Kirovi. Mířil mu mečem přímo na břicho a chtěl ho probodnout. "A ty první, protože užíváš zbraň Posledních."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 22 2016, 00:11

Kiro “47” Suikafuurado

Rothius zajel do země. Co to děláš ?? Pomyslel si a snažil se ho pustit, ale nemohl. Ten muž se přibližoval. Mluvil něco o Posledních, jako předtím. Jací poslední ? pomyslel si a byl trochu nervozní, protože nevěděl co se děje. Jedno, ale věděl, ten muž ho opravdu šel zabít. Nevěděl jestli poznámka Eve nebyla náhodou trefná, přeci jen on byl dvojka. Je jeden z prvních. Mohli mu provést cokoliv. Ještě jednou pohlédl na Rothiuse. Cítil, že je v koncích. Jak je jeho otec mohl vyrobit, když ho podle Maeko užíval můj prapraděd. Pomyslel si zmateně, skoro by i řekl, že nakonec ani ten muž neví co povídá, ale přeci jenom zvládne ovládat meč. Ty patříš nám... pomyslel si.

Všechno ho bolelo a nemohl se hnout. Byl unavený, protože jed z něho vyprchával. Měl na něho opačný účinek. Ležel celý od krve v honosném šatu na špinavé zemi v té nejhorší části Konohy, nebo alespoň to se o ní říkalo. Krev, která mu tekla z krku skoro zabarvila jeho číslo 47, které měl na krku. Před někým utíkal, ale on sám nevěděl před kým. Tvář měl špinavou a poraněnou od střepů. Jediné co viděl ostře, byla jeho ruka, která ležela několik desítek centimetrů před jeho obličejem. Byla plná střepů a od krve. Jo to okno ... pomyslel si a trochu se usmál. Sotva si matně vzpomínal co se v posledních vteřinách stalo. Viděl obličej ženy, kterou připravil o život a pak už jen spoustu střepů a krve. Uslyšel kroky. Cukl se a celým jeho tělem projela bolest. Nemohl se hnout. Začal mít strach z toho co teď přijde. Doufal, že to bude smrt. Rychlá bezbolestná smrt. "Vemte ho." slyšel hluboký hlas, ale nevypadal, že by zněl nepřátelsky. Ucítil jak ho někdo zvedá z rudé kaluže a pak omdlel.

"Já jsem 47." Pověděl Kiro opatrně a seděl na velké truhle v domě. Měl kolem svých rukou obvazy. Stál předním muž, který mu byl sympatický. "A já jsem Suizu Suikafuurado." Usmál se a s klidem dodal. "SuiSui."

Muž se napřáhl, že ho bodne. "Rothius, patřil mému prapradědovi z klanu Suikafuurado!!" Začal potichu pak, ale zvýšil hlas. Jednu ruku měl volnou a jeho pohyb byl omezený, ale vzdát to nehodlal. Jediné co udělat mohl bylo, že druhou volnou rukou šel proti čepeli a snažil se jí chytit, nevěděl, jestli bude mít dostatek síly, ale i přes silné sečné zranění se snažil úder zastavit a nebo alespoň odklonit, aby ho mohl vší silou a celým tělem odkopnout pryč. A získat čas. Nesmíš mě zklamat! pomyslel si a snažil se vytáhnout Rothiuse, aby se mohl bránit dalším úderům.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 22 2016, 00:47

Eve Kurosu

Pořád seděla a soustředila se na svojí katanu. "Jako by mně to trápilo" Řekla na jeho poznámku a pak se podívala na Kira. Moje jednání není správně.. Nebo ano? Není chyba v někom jiným? Pomyslela si a už byla plně soustředěná. Ten muź pokračoval ke Kirovi a nejspíš ho chtěl zabít, nečekaně. "Škoda, že se nemůžu hýbat. Gomene Kiro." Řekla a pak se podivala na tu kost. Eve to jen hrála, ale to snad nikdo z těch dvou nepoznal. Pojď Kiro. Ukaž mu. Prolitlo ji hlavou a ten muž se už napřahoval a Kiro vypadal, že už něco udělá. Vykřikl a rozhodl se bránit jeho druhou rukou. Bylo to pro něho jediné řešení. To zvladneš. Zachvilku z vody vyleze rantamplant. Pomyslela si a koukala, jestli se stane něco zázračného. Opravdu nerada bych ti ubližila ..Kiro. Proletělo jí ještě hlavou.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 22 2016, 11:32


Sai Kaguya

Kiro chytl svoji rukou Saiův meč. Pocítil velkou bolest, protože si tak prořízl svou dlaň, ale meč skutečně zablokoval a udržel, ale Sai udělal druhou nohou krok blíže ke Kirovi a bodl ho svou dýkou přímo do břicha. Kiro zalapal po dechu, při čemž mu z úst vytekla krev. Poslední, co viděl, tak byla Saiova tvář a to, jak je ozářena fialovou barvou, která vycházela z meče, který projel taktéž jeho břichem, jelikož ho musel pustit ve chvíli, kdy byl probodnutý dýkou. "Dostaneš šanci na vykoupení." Pošeptal mu Sai do ucha, když Kiro zavíral své oči. Kiro nevěděl, co to znamená, ale věděl, že je tohle jeho poslední vteřina na tomto světě. Pustil Rothius, Sai z něho vytáhl dýku i meč, ustoupil a Kiro spadl na kolena, při čemž následně padl do strany a pomalu zavřel oči.

Sai se pak otočil přímo na Eve. "Nikdy jsem neviděl někoho, kdo by nechal padnout svého spojence. Ty nebudeš jen tak obyčejný ninja, že? Už kvůli tobě někdo musel padnout." Řekl ji a namířil na ní svým mečem. "Pro tebe smrt není vykoupením. Ty potřebuješ muka." Řekl ji, při čemž zasunul svůj meč i dýku do krytů. Následně složil pečeť a Eve ucítila, jak se ji zařezává kost přímo do těla. Kost se tam připojila k jejím kostem a pokud by doktor otevřel její tělo, tak by nepoznal, který kost je falešně připojená. Pak se ji zahojila rána a pocítila jakýsi nával bolesti v hlavě, poté uslyšela hlas své matky. "Proč jsi nám to udělala? Kvůli tobě jsem zemřela!" Znělo to tak, jako kdyby stála přímo za ní, ale pokud se otočila, tak tam nikdo nebyl. Naopak se z vody právě vracel Batsu, Kokai a Daisuke. "Až nastane tvůj čas, tak se pro tebe vrátím." Řekl Sai a rozpadl se na několik kostí, které se zahrabaly do písku.

Kokai uviděl bezvládné tělo svého syna. Rozeběhl se pryč z vody a celý mokrý doběhl přímo ke Kirovi. "Ne!" Zařval a popadl ho z ramena, při čemž měl položenou jeho hlavu na jedné ruce a hleděl do jeho tváře. Položil mu své čelo na jeho čelo a spadlo mu z očí několik slz. "Proč?!" Zařval naštvaně. Poté položil bezvládné Kirovo tělo na zem a prudce se otočil směrem k Daisukemu. Vytasil svůj meč, napřáhl se a s úmyslem, že ho probodne se do něj také pustil. Daisuke vytáhl i svůj meč a rychle vyblokoval Kokaiovu ránu. Ve chvíli, kdy se Daisukeho meč dotkl Kokaiova, tak se Kokaiův rozletěl na několik ledových kousků, protože ho ten Daisukeho zničil jednou ranou. "V klidu Kokaii, Kiro není mrtvý!" Zvolal, ale Kokai to nevnímal a jen mu napálil jednu do obličeje. "Slyšíš mě?! Kiro není mrtvý" Zařval znovu a Kokai se zastavil. "Jak to myslíš?" Zeptal se při pohledu na Kira. Pomalu znovu ke Kirovi došel a zkusil nahmatat jeho puls, který skutečně měl. Kiro nebyl mrtvý. "Sai Kaguya, ten muž, je jeden z Posledních a vlastní legendární meč s dýkou. Jeho zbraně mají schopnosti, stejně jako ten můj, Kirův nebo Eve." Řekl. To mohlo Eve dost překvapit, protože ona tam neměla žádný diamant nebo krystal a ani její katana nereagovala s těmi jejich meči. "Saiovy zbraně trestají lidi. Nerad lidi zabíjí, nemá to v povaze, ale rád je trestá a chce z nich dostat jejich pravé já. Pokud neuspějí v jeho zkouškách, tak teprve pak se vrátí a dotyčného zabije. Kiro je momentálně v bezvědomí. Sai vytáhl jeho duši a ta je momentálně v tom jeho fialovém diamantu. Pokud však Kiro uspěje, tak se mu duše vrátí. Pokud neuspěje, tak navždy zůstane v jeho diamantu a tím posílí Saiův meč." Vysvětlil Kokaiovi udýchaně a kroutil hlavou. "Musíme zmizet." Dodal Batsu. Kokai zvedl svého syna do náručí a došel pomalu k Daisukemu. To zvládneš Kiro. Pomyslel si Kokai. Jenže nemohli odcestovat pomocí teleportace. Daisuke měl teď narušenou chakru tím, jak měl v sobě předtím tu kost. "Musíme lodí." Řekl a rozeběhl se k lodi, což měli udělat i ostatní, aby se mohli dát na cestu.

Mezitím u Kira

Kiro ležel na pláži. Pláš tvořená černým pískem a voda, která ho probudila, tak byla jasně rudá. Vypadala jako krev. Probudil se tak, že se prudce zvedl s hlasitým nádechem, jako kdyby vstal z mrtvých. Když se rozkoukal, tak uviděl, že je na opuštěné černé pláži. V dálce slyšel hlasy. Někdo se k němu blížil. V tom z pralesa vyšly nějaké dvě osoby. Z dálky to vypadalo jako jedna žena a jeden muž. Nemohl vědět, zda přichází v míru nebo ne. Každopádně bylo poznat, že jsou ozbrojení. Kiro měl na zádech svůj Rothius.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   Mon Feb 22 2016, 15:29

Eve Kurosu

Eve měla zavřené oči a snažila se více promluvit ke své kataně. Komunikuj semnou... Vím, že za tím vším někdo stojí. Vždycky, když aktivuji Yasuri-Me mód, tak to slyším. Ten divný hlas.. divný jazyk? Co se v tobě skrývá? Bojíš se semnou komunikovat? Nemáš se čeho stydět... jsme jako jeden. Uživatel a zbraň, nic víc, nic míň. Spolu dokážeme velké věci. Bloumala a pak otevřela oči. Opravdu čekala, že Kiro něco udělá, ale skončilo to tak, že Kiro dostal přímý zásah. Skončilo to úplně stejně, jako by to skončilo v jiných situacích. Opravdu jsem tak špatná? Nedokážu si udržet odstup? Co vytváří ten můj hněv, který bere mojí kontrolu? Nenávist? Pomyslela si a Kiro spadl k zemi. Vypadalo to, že je mrtvý. Eve ho sledovala a pak se rozmluvila dvojka. "To si toho moc neviděl. Očividně si sedíš na hlavě." Řekla a pak vstanula. Otevřela oči, které měla jasně červené. "Smrt vykoupením? Jsi divnej. Až vzejde na můj čas, tak moje smrt bude jedině přínosem." Dodala a pak jí ta kost zajela do těla a nejspíš se spojila s ostatníma. Co to? Označkoval si mně? Prolítlo jí rychle hlavou a pocítila bolest, která říkala, že určitě není něco v pořádku. Než stihla vytáhnout katanu, tak už byl pryč a Eve projela jen vzduch a rozvířený písek. Zasunula Katanu do pochvy a otočila se na Kira. Vždycky si byl tak silný a najednou nic. Teď jsem si uvědomila, že mně vlastně postřebuješ. Pomyslela si a to už z vody vyběhli ostatní. Kirův otec byl hodně smutný a zároveň naštvaný. Chtěl si svojí zlost vymlátit na Daisukem, což Eve vůbec nechápala. Daisuke prohrásil, že je Kiro stále naživu. Kiro... máš silnou duši. Prolítlo jí hlavou a kdyby mohla, tak by se usmála. Byla řeč o legendárních zbraní a pak zmínil i katanu, kterou vlastnila Eve. Huh? Zná schopnost mé katany?! Pomyslela si a pak se na něho podívala. "Stejnou schopnost? Co vy víte o mé zbrani? Zajímá mně to." Řekla a čekala, co jí řeknou, protože jí to bylo opravdu divné. Zároveň jí lítalo hlavou to, proč vůbec Kirův otec útočil na Daisukeho, jaký to mělo význam?
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Cesta za minulostí (Kiro a Eve)   

Návrat nahoru Goto down
 
Cesta za minulostí (Kiro a Eve)
Návrat nahoru 
Strana 3 z 4Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Suichu Kyanpu :: Mise-
Přejdi na: