Cesta za minulostí (Kiro a Eve)

(Song libovolný z předešlých postů )



Kiro “47” Suikafuurado

"Tak pojď!" Zařval bolestí jelikož jeho dlaň teď byla rudá od krve. Neproudila v něm chakra tak ho nemělo co chránit před takovým zraněním. Bylo to neskutečná bolest, kterou Kiro neočekával. Zpevnil ruku a jeho meč se zastavil. Kiro se trochu pousmál, protože se stalo to v co doufal. Krev pomalu barvila písek, jako kdyby byli v nějaké aréně. Kiro přehoupl svoje těžiště, že kopne soupeře, jenže to už nestihl. Něco ho zastavilo. Uviděl dýku, kterou mu Dvojka bodla do břicha. Co ..? pomyslel si nechápavě. Nemohl dýchat. Krev se mu pomalu hrnula do úst a Kiro cítil jak se sám dusí. Nezakřičel ani nevykřikl, přestával cítit své tělo. Pomalu se sesouval na svého soupeře a upustil Rothius, který byl zabodnutý do země.

Kiro seděl na nemocničním lůžku. Celou hruď měl obvázanou a přelepenou na jeho pravém boku. Co se vlastně stalo ? Jak jsem se sem dostal ? pomyslel si a prohlížel si okolí zeď byla kamenná a celkově to působilo dost studeně. Měl alespoň pohodlnou postel na které si připadal jako králem světa. "Nic si nepamatuji." pověděl nahlas, jelikož byl sám v místnosti a chytl se za čela. Uslyšel kroky a jeho hlava vystřelila ke vchodu. Opravdu za ním někdo šel. Ta osoba nedělala skoro žádný hluk, pohybovala se poměrně ladně. Najednou uviděl ženu ve dveřích. "Kiro..." vydala překvapeně jako kdyby ho spatřila po dlouhatánské době. Kiro nechápavě pohlédl nevěděl kdo to je. "Kdo si ?" Zeptal se poměrně ostře. Nevěděl, že to byla Maeko, jeho vlastní matka. Ta byla překvapená, to však stihla zakrýt během vteřinky. "Já jsem M...." nedořekla to, protože jí někdo přerušil. "BRATŘE!!" vykřikla postava v pozadí a Kiro se lekl. Maeko vypadala poměrně naštvaně, protože se tam ten další přiřítil jako malé dítě. Roztáhl ruce a utíkal ke Kirovi. Ten se ho pomalu lekl a trochu se zamračil s tím, že nechápal o co se jedná. "Nech toho Kaishine. V klidu!" Odepřela přísně Maeko, muži kterému říkala Kaishin jeho vřelé přivítaní. "Kaishin ?" Zeptal se Kiro nechápavě. To co se stalo před několika týdny si nepamatoval. "No jasně!" Odvětil Kaishin a usmál se. "Tak kde je ?" Ozvalo se nadšeně z chodby a přiřítil se starší muž, který také neskrýval svou radost. Byli tam všichni Maeko,Kokai,Kaishin a Kiro neměl žádnou představu ani vzpomínku, aby si je teď hned s někým spojil. "Kdo jste?" Vydal ze sebe potichu Kiro, který situaci vůbec nezvládal a prohlédl si všechny 3 jak s odstupem čekajíc na souhlas stojí v jeho pokoji.

Druhá zbraň, tentokrát meč projel jeho tělem a ten zastavil jeho sesun na soupeře. Už necítil vůbec nic, věděl, že se nic nedá dělat. Jeho cesta skončila právě teď bradu měl celou od krve a oči se mu pomalu zavírali ještě, ale chvilku bojoval se smrtí která přicházela. Uviděl obličej muže, který stál předním. "Kaishine..." Promluvil potichu a mohla to slyšet pouze dvojka. Nevěděl kde je, jestli je už mrtev nebo umírá. Viděl pouze muže s páskou přes oko a červeným okem, který vypadal jako jeho bratr. Kaishine... Maeko ... Kokaii .... Suizu ... omlou... Nestihl to, snažil si je všechny představit, ale neměl už dostatek síly. Snažil se s nimi naposledy smířit, ale nestihl to. Oči se mu už zavírali a poslední co uslyšel bylo slovo vykoupení jeho tělo spadlo na zem a Kirovy víčka ztěžkla. ..vám se Dokončil za cenu několika vteřin své poslední energie. Písek se zbarvil rukou krví a tělo bezvládně leželo na zemi.

"Hhh.." nadechl se a posadil se aniž by sám chtěl. Chvilku to rozdýchával jako kdyby měl tu nejhorší noční můru. Jaká se může člověku zdát. Okolí bylo velmi zvláštní černý písek. Voda v barvě krve. Nebýt těchto barev připadal by si jako ve svém snu. "Vykoupení." napadlo ho ihned. Bylo to poslední slovo které slyšel a první co vyslovil. Pomalu vstal, uslyšel, že zde není sám. "Tak takhle vypadá smrt?" zeptal se poměrně zmateně, protože se cítil celkem svěží až na to, že byl nejspíše ve skutečnosti mrtví. Pak si všiml dvou ozbrojených jedinců, muže a ženy, co se k němu přibližovali z dálky. "Kdo to může být ?" pomyslel si Kiro a neudělal nic. Čekal kdo přijde a co se stane. Celou situací byl strašně zmatený.

Daisuke Ryugo

Kokai přiložil svou dlaň na Kirovi rány. Díky tomu se Kirovi kolem bodných ran vytvořil led, který bránil potenciálnímu vykrvácení. Pomalu s ním došel až na loď, kde ho položil na jednu lavičku. Poté ho přikryl dekou a sedl si k němu. Vzal ho za ramena a posunul ho k sobě, aby si jeho hlavu položil na jedno stehno. Pak už na něj jen koukal a tiše k němu promlouval. Mezitím se Eve zaměřila na Daisukeho. Vychrlila na něho hromadu otázek, na které však nebyl čas, protože po nich stále šli lovci z Konohy. "Vysvětlím ti to na lodi, pojď." Pobídl ji a společně s Batsuem se dostali na loď. Počkali až nastoupí i Eve a pak Batsu loď rozjel a zamířili směr Suichu Kyanpu.

Daisuke pomalu došel k Eve a ukázal na lavičku. "Posaď se, Eve." Pobídl ji a sám si sedl, při čemž si dal ruku přes dřevěnou příď lodě a hleděl do dálky, kde stoupal černý dým z Konohy směrem k nebi. Bylo to vidět i přes to, že už byla tma. "Ptala ses na to, co vím o tvé kataně. Nikdy tě nenapadlo, proč vím o vesnici, ze které pocházíš a proč jsem tě jen tak nechal bydlet v Suichu aniž bych si nějak ověřil, kdo přesně jsi? Mohla jsi klidně být jeden z lovců." Dal ji pro začátek odpověď, která v ní musela vyvolat ještě více otázek. "Vím dokonce, že se jmenuješ Yami Kurosu a ne Eve. Znám tvé rodiče, protože tvůj otec patřil mezi Poslední. To je něco jako jakási stará organizace, kde byli dříve jen ninjové. A ano, tvůj otec umí ovládat chakru, ačkoliv ti to neřekl." Dal dalších pár informací. Pak stáhl ruku z přídě a sedl si tak, že se o příď opřel zády.

"Poslední je organizace ninjů a kunoichi, kteří měli jen jedno pravidlo. Pravidlem bylo to, že vyhubí každého zlého člověka, který chodí po tomto světě. Nešlo jen o lovce, ale i o ninji. Chtěli svět bez jakékoliv záminky zla. Věřili, že pokud ze světa vyprovodí každého, kdo má v sobě jen špetku zla, tak budou ninjové a lovci schopni žít společně a opět se celý svět usmíří. K tomu používali legendární zbraně. Jako máš třeba ty nebo já. Každá zbraň je něčím speciální. Některé mají v sobě něco zapečetěného, některé mají uvnitř sebe vlastní svět, některé dokáží načerpat neuvěřitelnou sílu, kterou předají uživateli a tak podobně. Zbraň, kterou máš ty." Řekl a ukázal na její katanu. "Je jediná katana mezi legendárními zbraněmi Posledních. Je tu spousta mečů, dokonce i kunaiů a podobných zbraní, ale katana byla vždy jen jedna a tu vlastnil tvůj otec než ji předal dál a následně se dostala k tobě. Jmenuje Feron Charioto a to kvůli tomu, že v ní je zapečetěný démon Charioto. Je velmi mocná, ale bere si zase něco zpět."

V ten moment, kdy ji tohle řekl, tak uviděla v dálce na jednom z ostrovu stojící postavu. Po chvíli si všimla, že jde o Kira, který na ní jen hleděl. Pak se ji v hlavě ozvalo "Tys mě zradila." a uviděla Kira stojícího hned za Daisukem. Poté její představa zmizela.

Eve Kurosu

Eve bylo řečeno, že její otázky budou zodpovězeny na lodi. Ani neváhala a průměrným tempem šla na loď. Ještě než se nalodila, tak se podívala na místo, kde seděla. Dělám to co uznám za vhodné... to, že lidi kolem mně trpí, je jen detail. Očividně budu muset hrát sama na sebe. Pomyslela si a nalodila se. Byla opravdu zvědavá, protože o své kataně nic v podstatě nevěděla. Jenom to, že je to určitě něco živého. Jinak by si ani ty hlasy nedokázala vyvodit. Na lodi se posadila a nastražila uši. Daisuke začal tím, že jí vysvětlil, jak je vůbec možné, že o tom všem ví tolik. Zmínil hlavně to, co Eve hodně zarazilo a v hlavě se jí začaly myšlenky přehazovat jedna přes druhou. Nani? Ne-... nemůžu tomu uvěřit. Ja-k? A p..roč? Věděl můj otec, že mám taky chakru? Proč?! Kladla si otázky v mysli a pak se podívala na Daisukeho. Nic neříkala, protože měla problém si to všechno ve své hlavě srovnat. Potom se Daisuke rozpovídal o tom, kdo vlastně Poslední byli. Bylo to hodně zajímavé a Eve něvěděla, jestli má být na otce naštvaná, nebo ne. Legendární zbraně? Poslední? Prolítlo jí hlavou, přičemž zpracovávala všechny informace. Nakonec se dozvěděla informace o její kataně. Podívala se na ní a vytáhla z pouzdra. Položila si jí na stehna a pevně jí sevřela. "Feron.. Charioto?" Řekla a sledovala katanu. Feron.. Charioto? Zopakovala si v mysli a pak se podívala na Daisukeho. "Démon? Něco takového existuje? A co si vůbec bere nazpět?" Opět začala střílet otázky, protože ze všeho toho, co řekl, jí tohle přišlo jako nejvíc důležité. Co si může brát nazpět? Má to nějaké spojení s Yasuri-Me módem, který mě dokáža tak vyčerpat? Pomyslela si a vypadala hodně zamyšleně. Když tak sledovala Daisukeho, tak naprotějším ostrově se objevil Kiro, který řekl něco, co Eve nechtěla slyšet. "Kiro? Gomene..." Řekl tichým tónem, ale Daisuke jí slyšet mohl. Bylo jí to divné, ale svojí chybu si jasně uvědomovala. Jenom si teď nedokázala vysvětlit vo co šlo, ale nejspíš to byla stejná vize, kterou měla ještě na pláži. Tohle mám za trest? Pomyslela si a katanu ještě více sevřela.

Daisuke Ryugo

Kokai seděl u Kira a hleděl na něj. V tom k němu přišel Batsu, podřepl si k němu a podíval se přímo na Kokaie. "Kaishin to probudil. Je dědicem." Řekl mu a v tom se na něj Kokai nevěřícně podíval. "Kaishin? To znamená, že už musela započít jeho zkouška, že?" Zeptal se ustaraně a Batsu jen přikývl hlavou. Mezitím Daisuke dál odpovídal Eve. Když vytáhla katanu a vyřkla název té katany, tak si všimla, že se čepel zbarvila lehce do ruda. Ne nějak extra, ale všimla si toho. "Podle vyprávění si bere démon z uživatele životní sílu. On ti poskytuje svoji, ale zároveň se v kataně udržuje při životě díky uživatelově životě, proto po delší době užívání uživatel dá katanu pryč, protože cítí značné oslabení a ví, že nad ním přejímá kontrolu samotný démon." Vysvětlil ji krátce. "Nevím teda přesně jaké schopnosti ti poskytuje, ale vím, že tvůj otec byl vždy hrozně rychlý a silný. Pak jsem jednou uviděl, že celá katana zrudla, ale nevím, co přesně to udělalo." Pak však Eve uviděla Kira a promluvila. To Daisuke uslyšel a trochu se vyděsil. "Vídáš nebo slýcháš lidi?" Optal se ji.

Eve Kurosu

Eve teď byla celkem rozhozená z toho, že vidí Kira na místě, kde ani nemá být. Proto si pohledem jezdila z Kira na Kira a snažila se pochopit o co se jedná. Tohle si nedokážu vysvětlit... určitě to musí dělat ta kost, kterou mi nechal vjet do těla. Pomyslela si a pak se dozvěděla další užitečné informace. Nedokázala si přesně odvodit, co to znamená životní síla, ale musela si vyjít s tím, že nejspíš bude slabší a slabší. Takže mně to jenom oslabuje? To je potom ta katana celkam na... Nedořekla si v mysli a katana se jemně zabarvila do ruda, jakoby reagovala na oslovení. Feron Charioto? Zopakovala a pak se znova podívala na Daisukeho. "Takže to je nástroj, který pomalu uvede svého uživatele do záhuby? Co když nebudu schopná jí pak dát pryč?" Kladla další otázky a potom jenom zakývala hlavou na to, na co se ptal Daisuke. "Ano, ale dle situace bych řekla, že jenom těch... mrtvých." Řekl a poslední slovo s prodlevou vyslovila tiše. Trochu jí to opět navrátilo vzpomínky na matku a také na to, co se stalo před několika sedítky minutama.

Daisuke Ryugo

Viděl, že nad něčím přemýšlí, proto ji nechal v klidu, aby si vše urovnala ve své hlavě. Bylo toho na ní dnes dost, což Daisuke nevěděl, protože netušil, co se přesně stalo v Konoze. Poslal za nimi Batsua, aby nejel do Konohy sám, protože je v boji k ničemu, takže musel mít nějaké strážce, což Eve a Kiro složili dobře, jelikož měli velkou motivaci, aby se dostali do Konohy ve zdraví. "Většinou dotyčný sám není schopný zbraň odevzdat, stane se na ní trochu závislí, protože si přestane uvědomovat, že síla, kterou získává mu zároveň škodí. Proto jsou důležití přátelé a rodina. Musíš si kolem sebe udržovat lidi, kteří pohlídají tvůj stav a zbaví tě té zbraně ve chvíli, kdy to bude nejvíce třeba." Řekl a podíval se směrem ke Kirovi, čímž ji chtěl naznačit, že Kiro je ten správný člověk. Přeci jen oba pochází z programu očíslovaných ninjů a celkem si i rozumí. Jenže Eve se bojí sblížení a přátelství, proto se stalo to, co se stalo a oba za to trpí. To ji Daisuke nemohl říct, protože o tom nevěděl. "Jde o Saiův trest. Chce, aby ses nějak vykoupila. Jakmile se smíříš s tím, co jsi kdysi udělala a napravíš se, tak představy úplně zmizí. Pokud ne, tak tě jednoho dne Sai dostihne a on vždy zabije toho, kdo dostal šanci na vykoupení, ale nevykoupil se. Jde o jakési prokletí." Vysvětlil ji. Z dálky už viděli Suichu. Byl vidět mohutný dým, který byl vytvořen tím, že Kaishin zapálil obrovskou oblast.

Eve Kurosu

Eve se cítila hodně divně. Jakoby procházela nějakým divným stádiem, který se nedokázala vysvětlit. Feron Charioto.. jediná katana mezi lefendárníma zbraněma Posledních, která si z uživatele bere jeho životní sílu. Přeměňuje jí tak na svojí a dokáže se tak udržet při životě. To znamená, že ten den... kdy jsem jí ukradla z Doja senseie Aoima, se musela nějak probudit, když vycítila mojí chakru. Zajímavé. Pomyslela si a pak katanu namířila před sebe. Podle popisu si celkem uličník, Charioto. Řekla si v mysli a doufala, že jí její katana slyší. Pak se otočila na Daisukeho a sklopila oči směrem dolů. "Myslím si, že Kiro semnou už nepromluví." Řekla a pak se podívala na jeho tělo. "Nemyslím si, že moje rozhodnutí jsou špatné... jestli to jsou vůbec moje rozhodnutí." Dodala a nevěděla co si o tom má myslet, protože její rodina se úplně rozpadla. "Nejspíš se nedokážu smířit s tím, co jsem kdysi udělala... já... prostě... to nedokážu." Řekla a pak si znovu položila katanu na nohy a položila na ní obě ruce. Sklopila hlavu tak, že jí vlasy přepadli přes tvář, takže jí do ní nebylo vidět. Můžu si neustále opakovat to, jaká to byla chyba, jenže... Už pomalu ani neměla sílu nad tím přemýšlet, protože jí to hodně štvalo. Mohutný dým zatím ignorovala.

Daisuke Ryugo

Eve se pokusila promlouvat ke své kataně, ale ta ji naprosto ignorovala. Vůbec ji neodpovídala. Eve ještě nevěděla, že legendární zbraně dokáží ke svým uživatelům promlouvat, každopádně u její to bylo úplně jinak. Démon v její kataně je dost arogantní a svého uživatele považuje za podřadného, takže trvá delší dobu než k uživateli promluví. "Kiro prochází něčím, co si málo kdo dokáže vůbec představit. Buďto se vrátí takový, jakého ho nikdo nezná a nikdo ani nebude chtít znát a ty budeš první na jeho listu mrtvých nebo se vrátí takový, jakého ho známe a bude podobný jeho bratrovi a odpustí ti. Vše záleží na tom, jak se to vyvine v místě, kde se právě nachází." Vysvětlil ji její situaci s Kirem a pak ji odpověděl na další její slova. "Každý si myslíme, že naše rozhodnutí jsou ta správná, ale poté co mají následky, tak si teprve uvědomujeme, zda byla dobrá či špatná. Ty máš teď šanci na to, aby sis vše uvědomila a Saiovo prokletí tě bude pronásledovat do té doby než uzavřeš svou minulost a nějak se s ní smíříš. Pokud ne, tak tě dožene samotný Sai." To už ale dojeli lodí přímo k pobřeží Suichu. Všude okolo byly trosky jiných lodí. Hrad měl zdemolovanou nejvyšší věž, jednotlivé vchody byly rozbité, okolní část byla spálená na prach a všude byla mrtvá těla. Všichni na to z lodi hleděli a nemohli uvěřit svým očím. Kokai seděl u Kira a jen koutkem oka sledoval, co se v Suichu během dne stalo. Loď zastavila u mola. Kokai vzal Kira do náručí a všichni pomalu vykročili z lodě na molo. (Pokračování v Suichu Kyanpu)