Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Věděli jste, že to přijde!

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6
AutorZpráva
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sat Apr 09 2016, 22:02

Yuki Igaku

Sledovala to ako zareagoval na všetky tie informácie ktoré mu zdelila. Každý normálny človek by ju nazval bláznom a bola by mu len pre smiech. No on nie. Prekvapovalo ju ako ľahko jej príbeh prijal za pravdu a ešte sa tomu aj potešil, že mu teraz všetko dáva zmysel. Ty nemôžeš byť normálny. Pomyslela si a pozrela naňho trocha záškodníckym pohľadom, pričom sa zasmiala. Mohlo mu byť divné čomu sa to vlastne teraz smeje a mohol si pomyslieť, úplne to isté. Dokonca si to už dávno mohol myslieť. Potom sa jej poďakoval za tie informácie, čo je prekvapilo snáď viac ako to akým spôsobom ich zobral. Ak ti to pomohlo, tak nemáš začo. Povedala z úprimným pohľadom, už jej teraz nepripadal ako nejaký psychopat, vlastne jej začínalo byť jasné, že to bolo preňho naozaj dôležité, tak preto sa tak správal. No to ako stále spomínal ten meč jej trocha vŕtalo hlavou, nespomínala si že by jej hovoril ako k nemu prišiel. Uhm, ten meč. Rothius. Povedala. Dúfam že som si to meno zapamätala správne. Preletelo jej hlavou a tvárila sa trocha zamyslene. Ako si sa k nemu vôbec dostal? Nejaké rodinné dedičstvo? Alebo si ho niekde našiel čírou náhodou? Spýtala sa. Chcela vedieť o tom meči niečo viac keď bol preňho tak veľmi dôležitý. No, potom povedal ďalšiu vec ktorá ju zaujala. Vykúpil to svojich činov. Zopakovala si v hlave. Otec sa honí za démonmi. Zaujali ju ďalšie jeho slová. Trocha nechápavo naklonila hlavu a pozerala naňho. Ako to myslíš že si sa vykúpil zo svojich činov? Spýtala sa ho a stále premýšľala nad jeho slovami a čo by mohol mladý človek spraviť tak zlého. Čo máš na mysli tým že sa honí tvoj otec za démonmi? Položila ďalšiu otázku a tvárila sa zamyslene ako keby si toho démona chcela nejako predstaviť, ako keby si Kokaia predstavovala v lesklej zbroji v ktorej bojuje z drakom a Kiro z Kaishinom mu pri tom pomáhajú. Táto jej predstava jej prišla v celku smiešna, no snažila sa to nedať nijak na zreteľ, no bolo vidieť že v tej chvíli vyzerala že už sa jej myšlienky rozutekávajú.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sat Apr 09 2016, 23:05

Kiro "47" Suikafuurado

Vyslechl si její otázky a usmál se. Přestal se opírat o Rothius a znovu si ho položil na kolena. "Dědictví našich předků. Prapraděda,praděda,děda všichni meč užívali a teď ho vlastním já. Zároveň je to má nejsilnější a jedna z mála vzpomínek na matku, která mi meč předala." Řekl jí, a smutně se pousmál. Věděl, že se s tím nic nedá dělat. Jeho matka je pryč. Pohladil Rothius a pohlédl na Yuki, aby zjistil jestli jí ta odpověď stačila. Bylo vidět, že byla trochu zmatená ohledně toho vykoupení, které Kiro zmínil. Ten se vůbec nedivil. "Kdysi jsem provedl něco hodně špatného. Něco co změnilo a posunulo tuto válku na další úroveň, krvavější. Horší. Mám na rukou krev nevinných. A ten čin mě provází a je semnou spjat. Když jsem bojoval se Saiem, tím Kaguyou. Zabil mě." Mohlo to být poměrně zajímavé nebo možná i šokující zjištění. Kiro vypadal dost vážně i když se trochu usmíval. Bylo vidět, že si srandu nedělá. "Dostal jsem se očistce, kde jsem se mohl vykoupit ze svých hříchů, činů a svého jednání. Byla to moje poslední šance. Prožil jsem tam velmi zajímavé chvíle" Peoticky mávl rukou. "A pak jsem se vrátil. Vrátil jsem se mezi živé. Povedlo se mi vykoupit. Změnil jsem se. Ustanovil jsem si cíle. Snažím se být dobrým člověkem. Napravit všechno co se dá. Konat dobro." Mohlo to znít jako klišé, ale pro člověka co promrhal svůj život v zajetí, depresích, strachu a lítosti to bylo smrtelně vážné. "Říkám ti to, protože můj otec věří, že na nás padne osud našeho malého světa, že budeme ve středu dění a rozhodneme. Já, Kaishin, Ty, Eve, Bijin. Přijde náš čas a já se chci ujistit, že nikdo neudělá chybu jako já. Že nikdo svými činy neohrozí nás všechny." Zhluboka se nadechl. Připomněl si slova, která mu řekl Malekai. Existuje způsob a já ho najdu. Pomyslel si. "Věřím ti Yuki, proto ti to řeknu upřímně. Můj bratr má velkou sílu, která se v něm skrývá. Vlastní démona, který žije uvnitř něho." Řekl a sám nechápal jak to funguje. "Není však úplný. Moc démona se rozdělila na tři části. Kaishin, Suizu a o třetí části můj otec hledá. Studuje mapu a různé dokumenty. Sám tomu pořádně nerozumím, ale otec je přesvědčen, že Kaishin svou silou dokáže zajistit lepší budoucnost. Tedy až najdou a získají všechny části." Řekl a bylo vidět, že tomu úplně tak nevěří, že spíše opakuje něčí slově než jeho názor, protože když mluvil o svém názoru a minulosti tvářil se mnohem vážněji a odhodlaně.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 10 2016, 14:17

Yuki Igaku

Keď jej povedal že meč je dedičstvo predkov, trocha sa tomu potešila. Hneď sa začala hrabať vo svojom vrecku. Aj ja mám jedno rodinné dedičstvo. Povedala mu a z iskričkami v očiach k nemu natiahla ruku. Keď ju otvorila, v dlani jej ležalo päť guľôčok. Každá bola inej farby. Tie farby vyzerali ako živé akoby sa v tých guľôčkach rôzne miešali a prevaľovali. Jedna bola čierna, ďalšie diela, šedivá a zelená. Jedna vyzerala že je priehľadná, ako keby v nej nič nebolo, akoby bola prázdna. Patrili mojej mame. Vysvetlila mu a znova zavrela ruku v päsť aby si ich vrátila do svojho vrecka, presne tam kam patrili. Tie slová o tom že zomrel ju dalo by sa povedať mierne šokovali. Pozerala naňho a nevyzeral ako nejaká chodiaca mŕtvola, alebo podobné zjavenie. ale už videla ako so zoschnutá žena znova prebudila k životu a že bola teda poriadne živá, no nie nadlho. No potom jej to celé vysvetlil. To je zaujímavé. Pomyslela si, no nemala tušenie ako niečo také mohlo fungovať no už to neriešila. Uhm. Eve. To meno mi nič nehovorí. Povedala zamyslene pri tom keď spomenul myšlienku jeho otca, že oni sú budúcnosť. Kaishina a Bijin už samozrejme poznala a Kiro sedel priamo pred ňou, no o nejakej Eve nikdy v živote nepočula. Takže ty budeš taký náš ochranca? Vyletelo jej z úst a trocha sa pri tom usmiala. To že jej oznámil že Kaishin má v sebe démona ju prekvapivo nejak veľmi nešokovalo. Od tej chvíle čo stretla časť toho istého démona ktorá sa tak dychtivo snažila dostať ku Kaishinovi to nejak vo svojom vnútri tušila. Zvážnela. Vieš. Práve o tom démonovi som sa chcela z Kaishinom porozprávať. Povedala kľudne a vážne. Keď som stretla Lorenza, nebol jediný koho som stretla. Stretla som aj ženu, ktorá mala v sebe časť démona a chcela sa dostať ku Kaishinovi, len to sa jej tak trocha nepodarilo. Dokončila rovnako vážne. Tieto jej slová mohli Kira tak trocha šokovať a naschvál nepovedala že tú časť démona má vlastne teraz u seba, lebo jej to neprišlo dôležité a mala s ňou ešte nejaké vlastné plány. Myslím, že s týmto by som mohla tvojmu otcovi, a Kaishinovi samozrejme pomôcť. Povedala z jemným úsmevom na perách no jej tón ostal vážny. Uvedomovala si že to nieje len nejaká hračka a že v sebe skrýva ohromnú silu.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 10 2016, 16:33

Kiro "47" Suikafuurado

Podíval se ne kuličky co držela v ruce. "Nádherné, avšak abych se přiznal nevím co můžou znamenat. S vámi Igaku jsem se ještě nesetkal. Je to však vzpomínka na tvou matku, neustále si je drž při sobě." Řekl a zasmál se. Řekla, že nezná Eve což dávalo smysl. Ona tu tedy není? Pomyslel si, protože mu to bylo zvláštní. Myslel si, že jí zde potká, jelikož se všichni vrátili do Suichu z Konohy. Snad je vše v pořádku. Pomyslel si a vypadal chvilku zamyšleně pak se, ale usmál. "Eve má také číslo. Jen se jí zajetí podařilo utéct a přišla sem do Suichu Kyanpu." Pověděl, aby byla trochu v obraze. Ochránce ? Pomyslel si a podíval se jí do očí. "Asi bych se tak mohl nazvat. V očistci mě nazvali jako Anděl ze Suichu." Zasmál se a mávl rukou. Pak, ale trochu zvážněl, protože zmínila Kaishina. "Takže jsem byl poslední kdo nebyl v obraze." Odlehčil situaci a zakýval hlavou. "Pokud víš, kde by se ta žena nacházela tak by si měla jít za mým otcem. Vypadal, že je v koncích a pomoc by se mu hodila. Až se vrátí bratr, bude nejspíše velmi rušno." Pověděl jí a usmál se. "Já se také připravím. Promluvím si s Rothiusem." Řekl a když si to přehrál v hlavě tak mu to taky znělo zvláštně.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 10 2016, 21:51

Yuki Igaku

Pri reakcii na guľôčky len zakrútila hlavou. Sú hlavnou prísadou pre naše látky. Vieš, lieky, jedy a tak. Vysvetlila mu pričom prikyvovala havov a tvárila sa pri tom dôležito. Uhm, nejak sa nám tu množia uprchlíci. preletelo jej hlavou keď jej niečo prezradil o tej Eve, skorej ju znepokojovalo to ako sem vlastne našla cestu. No keďže sem trafili aj lovci nebola jediná kto to dokáže, aj keď by to malo byť problematické. Na myslel jej prišlo len to že majú vážny problém v zabezpečení, čo ju tak nejak znepokojovalo keďže nedávno videla to čo videla. No, určite za ním zájdem. Povedala mu a usmiala sa pri tom naňho. Myslím že bude milo prekvapení s toho z akou vecou za ním idem. dopovedala pričom sa trocha záškodnícky uškrnula, ako keby naňho niečo chystala. Uhm, prehovorí z Rothiusom? Začudovala sa pri jeho slovách, ako by len človek mohol komunikovať z nejakým mečom. No ak bola pravda to že pochádzali z rovnakej doby ako Zanchi, možné bolo všetko. Ja tu ešte nejakú chvíľku počkám na Lorenza, musím s ním niečo prebrať. Povedala z úprimným úsmevom. Neboj nebudem ťa rušiť. Dokončila pričom sa zasmiala a dvihla sa zo zeme. Oprášila sa a prešla k stromu kde sa chcela oprieť o jeho kmeň a nejakú tú chvíľku počkať, keďže sa jej zdalo že hodina už prešla dávno.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 10 2016, 23:20

Eve -> Pomalu došly až ke dveřím, které z blízka vypadaly dost mohutně. Mei je pomalu otevřela a Eve mohla vidět, že jsou skutečně dost masivní a uvnitř nich viděla, že jsou tam nalepené výbušné lístky, které fungovaly jako obranný systém, kdyby náhodou bariéra selhala. Ve chvíli, kdy vkročily dovnitř, tak Eve uslyšela hlasitou hudbu a uviděla něco, co rozhodně nečekala.


Celá pevnost byla jedna obrovská místnost, která měla uprostřed schody do druhého patra, kde byly už samostatné pokoje. Bylo zde strašně moc lidí, kteří byly oblečení v černém plášti s rudými mraky, ale každý měl svůj úbor nějak upravený – někdo jej měl zapnutý až ke krku, někdo měl výstřih, někdo zase plášť obvázaný kolem pasu a tak dále. Mei Eve vedla skrz celou tu velkou halu, kde hrála hlasitá hudba a svítilo zde tmavě modré světlo. Přímo u vchodových dveří viděla nejdříve dvě velké postavy, které pravděpodobně měli směnu na hlídání vstupu. Když se obě osoby otočili tváří k Eve, tak uviděla, že jsou to asi dva bratři, jelikož si byli podobní a jejich kůže se na některých místech drolila v písek, takže mohla předpokládat, že jsou zodpovědní za celou tu poušť a bezpečnostní opatření v podobě dvou kamenných postav.

Dále v rohu uviděla, jak je tam připoutaný řetězem jeden muž a jedna žena, kteří byli oblečení v úborech, které nosí jen lovci. Byli úplně domlácení. Muž už měl hlavu svěšenou dolů, protože byl vyřízený a žena sebou cukala, při čemž dost nadávala. „Pusťte nás! My vám nic neudělali!“ Řvala žena, což Eve slyšela jen tak tak přes tu hudbu. Pak se jim, ale řetězy nějak přitáhly ve chvíli, kdy jedna z osob z Akatsuki pozvedla ruku. Žena znovu zařvala. „Nechte ho jít! Nechte si mě! To já po vás hodila ty jehly!“ Řvala a v ten moment se k muži rozešla jedna z osob Akatsuki. Pomalu se dotkla jeho brady a pozvedla jeho hlavu nahoru, při čemž mu pohlédla do očí. „Fajn, takže tohohle už nepotřebujeme a vychutnáme si tebe.“ To už Eve poznala, že to mluví nějaký muž. Jak tak držel bradu domláceného lovce, tak se najednou ruka rozzářila zeleně a v ten moment se lovec rozlétl na prach a všichni zúčastnění se začali smát. „To je normální. Lovci nám tolik nevadí, ale nemáme rádi, když nám zkříží cestu.“ Pošeptala ji Mei do ucha a máchla rukou, aby pokračovaly dál.

Na druhé straně zase viděla velký ring, ve kterém se prali dva polonazí muži. Rvali se holýma rukama, ale vždy když jeden druhého trefil, tak to znělo, jako kdyby o sebe vzájemně narazily dvě železné desky. A většinou ta rána tomu druhému ani nic neudělala. Kolem ringu bylo dalších asi dvacet členů Akatsuki, kteří koukali na zápas a hlasitě skandovali dvě odlišná jména, neboť každý fandil tomu druhému. Pak se však jeden opravdu trefil a druhý padl k zemi, při čemž se snažil pomalu zvednout. Ten, co ho uzemnil, tak mu samozřejmě zase pomohl zpět na nohy a začali se smát. „Jsem ti říkal, že černé železo je mnohem silnější jak to tvé bílé železo. Asi budeš stále patřit jen mezi ty podpůrné členy.“ Zasmál se a ten druhý zakroutil hlavou. „Ne ne, jdeme znovu!“ Zvolal a dali se opět do zápasu.

Chtěly pokračovat dál, ale to už kolem nich prosvištěla nějaká osoba. Eve v ten moment dostala elektrickou runu do svých dlaních. Po chvíli dostala další ránu, ale zase zezadu. Nebyly to nějak velké pecky, spíše ji to mohlo polekat. „To je dobré. To zase jeden Igaku zkouší nějaký svůj nový lektvar, který mu prý dává nadlidskou rychlost. Za chvíli zase usne.“ Vysvětlila ji Mei a ukázala do dálky, kde na konci místnosti stál mladý muž s brýlemi, který koukal na nějakou ampulku, a z těla mu vycházely malé blesky.

Udělaly opět několik kroků, při čemž už se dostaly ke schodům. Za schody bylo několik stolů, kde několik ninjů zrovna jedlo, popíjelo, nebo tam i dokonce pár krásných žen tancovalo. „Tohle je první část budovy, které slouží pro volný čas členů Akatsuki. No a nahoře už bydlíme nebo jsou tam konferenční místnosti a podobné věci. Tam je samozřejmě i tvůj otec, který na tebe čeká.“ Řekla Mei a ukázala prstem směrem nahoru. „Hej Mei!“ Zvolal muž, který před chvílí usmrtil lovce. Držel řetěz a na jeho konci byla chycená lovkyně. Táhl ji za sebou směrem k Mei. Když k ni došel, tak řvoucí ženu zvedl a postavil ji k Mei. „Tady máš něco k snědku, už se nudím.“ Řekl a ukázal na krk té lovkyně. Mei nečekala a ihned se ženě zakousla do krku, při čemž ji pila krev. Eve obličej byl trochu pocákaný krví a zároveň viděla, jak Mei pulzují všechny žíly, které byly vidět. Nejvíce jich teď měla na krku. Muž se pak podíval na Eve. Nejdříve na obličej, pak pohledem přejel k nohám a opět zase na obličej. Zakroutil hlavou a pomalu odešel. „Zase nějaký nováček. Schválně jestli vydrží déle jak ten minulý, jehož ostatky teď asi žerou racci někde na tom ostrově.“ Zasmál se a to už Mei dopila krev té lovkyně a pohodila bezvládné tělo na zem. „No tak, běž. První dveře vlevo.“ Řekla ji, kde najde otce a pak už ji jen pobídla svou rukou, aby se dala na cestu. V dolní části budovy mohlo být kolem stovky členů Akatsuki.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Apr 11 2016, 22:28

Yuki a Kiro -> Celou dobu vaše konverzace probíhala klidně. Nic se nikde nebylo. Kolem vás akorát jednou prošel Kaito, který šel směrem k hradu, jelikož se vracel z hor, kde byl před nějakou dobou s Eve. Jinak si vás nikdo nevšímal a skoro jste ani nikoho nepotkali. To bylo samozřejmě způsobeno tím, že dost lidí v poslední době zemřelo. Pak však diamant na Kirově meči zazářil a Kiro pocítil obrovskou zátěž na svém těle. Byla to taková síla, že se nebyl schopný hýbat a táhlo ho to k zemi až se na ní i převrátil. Meč ho stáhl úplně k zemi. Nemohl se hýbat, jako kdyby Rothius ochromil jeho celé svalstvo. Pak však Kiro uslyšel ve své hlavě podivný hlas "Dej mi víc!". Jenže to už Yuki pocítila obrovské pálení ve svých očí. Vyhrkly ji bolestí slzy a když je otevřela, tak uviděla, jak kolem Kira stojí asi 5 postav nějakých osob, ale byly lehce průhledné a vycházela z nich zelené barva. Všichni se nakláněly nad ležícím Kirem a chtěly se ho dotknout. To viděla jen Yuki. Jenže pak diamant na meči opět zazářil a osoby byly najednou vcucnuté zpět do Rothiuse, při čemž se ulevilo jak Yuki, tak Kirovi, který se mohl zase hýbat. Jako na zavolání dorazil Lorenzo, který si všiml, že má Yuki slzy pod očima a Kiro se válí na zemi. "Přišel jsem pozdě?" Zeptal se.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Apr 11 2016, 23:01

Yuki Igaku

Ako tam sedela opretá o ten strom pomaly jej ťaželi oči, až ich úplne zatvorila. Bol to príjemný oddych, taký pekný relax na čerstvom vzduchu. Teda až do tej chvíle čo ju z jej odpočinku prebudila bolesť. Jej oči. Tá bolesť, ako by jej ich chcel niekto vytrhnúť. Bolesť bola tak silná že nevedela sústrediť svoje myšlienky. Jediné čo mala v hlave bola tá prenikavá bolesť. Z očí sa jej drali slzy a ona vykríkla. No cez tú záplavu sĺz videla že Kiro je zrejme na tom ešte horšie ako ona. Ležal tam len tak na zemi, meč v rukách a okolo neho videla päť postáv. Alebo niečo čo sa na ne aspoň podobalo. Ako keby neboli z tohto sveta, či v tomto svete ani neboli. nevedela či to je len halucinácia z tej bolesti, alebo sú reálny a ona ich vážne vidí. Vyzerali ako mŕtvi. Kameň na Kirovom meči zažiaril a bolesť zmizla. Zmizla tak jasne a z ničoho nič rovnako ako prišla. Len tam tak sedela pod stromom a celá sa chvela. Tá bolesť ju ochromila. Keď zavrela oči pred nimi mala stále tie zelené polo priehľadné postavy. Mŕtvi! Zašepkala rozochveným hlasom zrovna keď prišiel Lorenzo. Nič iné jej v tej chvíli neprišlo na um, len pomenovanie mŕtvi. Bola z toho akási zmätená. Videnia už mala pred tým, no žiadne z nich nebolo ako toto. Si. Si v poriadku? Spýtala sa stále ešte roztraseným hlasom Kira a pomaly sa pokúsila postaviť zo zeme a rozišla sa k nemu. Ako keby sa ťa chceli dotknúť. Povedala vystrašene. Mŕtvi. Zopakovala to slovo.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 12 2016, 00:15

Kiro "47" Suikafuurado

Usmál se na Yuki a vyslechl si jí. "To je dobře. Kdybych byl zra...Co to ?" Podivil se Kiro a Rothius se vzbouřil. Krystal se rozsvítil a meč celkově ztěžkl. Kiro chtěl jít do nějaké lepší pozice a nahnul se do strany. Pak přišlo, ale vypětí, kterého ho pomalu ochrnulo a on se nemohl hýbat. Přepadl na stranu a nemohl dělat nic. Zase ? Rothiusi. Pomyslel si Kiro a snažil se s tím bojovat, ale nenašel způsob. Dej mi víc! Uslyšel podivný hlas. Rothius ? Pomyslel si a pohlédl na Yuki, která brečela. Neznal důvod. Jelikož on ležel a nemohl se hýbat. Slyšel hlas a když hledal odpovědi uviděl Yuki od slz a její vystrašený výraz, jako kdyby spatřila samotnou smrt. Co se to děje ? Zeptal se Kiro sám sebe, ale měl tušení. Diamant za zářil Kirovi přímo do očí a najednou to přestalo. Kiro se převalil a nebezpečně sekl s rothiusem kolem sebe. Bylo to kvůli tomu, že to tak náhle skončilo. Přetočil se a vstal. "Mrví ?" Zeptal se jestli slyšel správně. Oklepal se. Byl překvapený tohle se ještě nestalo a do toho načasování Lorenza byla poměrně podezřelé. Kiro se ještě jednou oklepal a pevně sevřel Rothius. Máchl s ním a zvedl čepel, aby viděl na ten drahokam. Pohlédl na Yuki, u které bylo vidět, že se jí trochu ulevilo, i když byla v šoku. "Jsem v pořádku." Pověděl jí Kiro a usmál se na ní. Bylo velmi vřelé a přátelské. Chtěl jí uklidnit, říct, že je vše v pořádku, protože viděl její ustrašený výraz. Kiro však žádné duchy neviděl. Pak pohlédl na Lorenza a to už nebyl vřelí pohled. Nebyl naštvaný, i když jeho pohled mohl být tomu podobný. "Lorenzo teď už vím, že znáš Zanchiho." Mohlo to znamenat cokoliv. Mohlo být těžké poznat do jaké míry Kiro věděl a do jaké mohl působit, že ví. Jelikož Kiro zmínil Saie už když se bavil s Lorenzem a teď mluvil i o Zanchim. Mohlo to znamenat, že tuší nebo ví, že je to jeho otec, ale také si mohl myslet, že můžou být prostě z jedné rodiny. "Ten drahokam zářil jenom když jsem byl poblíž dalších dvou legendárních zbraní. A přímo tohle se mi nikdo nestalo. A soudím, že ty přesně víš co se děje." Kiro neví, že zbraň co používá Eve je také legendární. Nebylo to přímo utočné, ale byl čas pravdy a vysvětlení, protože byl Kiro dost zaskočený a poprvé si uvědomoval jakou zbraň vlastně v ruce třímá. Ta zbraň může mít ohromnou sílu. pomyslel si. Vždy nad tím přemýšlel jako nad mečem, který mu může pomoci a bude bojovat po jeho boku. Nikdy si vlastně neuvědomil co může znamenat vlastnit jeden z legendárních mečů.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 12 2016, 13:09

Lorenzo Hyuuga

Kiro na něho pohlédl dost zvláštním výrazem. Enzo si nebyl jistý, zda je to pohled naštvaný nebo jen zaskočený, každopádně ihned pochopil, že Kiro i Yuki hledají odpovědi. Něco, co spojí všechny jejich myšlenky a budou konečně chápat, kde se to právě ocitli. Lorenzo byl předtím v hradu, kde zkontaktoval Zanchiho, se kterým vedl delší rozhovor, aby pochopil vše, co se týče těchto zbraní, Posledních a podobných věcí. To se mu povedlo, a proto ihned pospíchal zpět k těm dvěma, ale přišel pozdě. Věděl, že Rothius je asi nejnebezpečnější zbraní z těch všech, co se točí okolo Posledních. "Vím skoro vše." Řekl tiše a pokynul hlavou, aby se posadili, protože povede delší monolog. Sedl si a následně se dal do řeči. "Sám jsem byl zmaten z Posledních a jejich zbraní, proto jsem zkontaktoval jednou technikou přímo Zanchiho, aby mi vše vysvětlil. Byl velmi zaskočen tím, že Yuki má stejné oči jako on a že se zde vyskytuje právě Rothius." Řekl a pak se na chvíli odmlčel, aby si srovnal v hlavě vše, co chtěl říci. "Začneme od začátku. Poslední byla malá organizace, která bojovala se zlem a zároveň vymítali zlo, které už není schopné se pohybovat po zemi, neboli vymítali démony, které lidské oko nepostřehne, ale stejně zžíralo ostatní lidi. Ačkoliv démony tohoto typu nevidíme, tak stejně je pociťujeme. Jsou to chvíle, kdy jsme smutní, naštvaní a v tu chvíli se kolem nás hromadí démoni, kteří díky tomu čerpají sílu a pokud jim člověk věnuje dostatek své síly, tak jej posednou. Ne že by ho ovládali, ale člověk už pak není schopen rozlišovat dobro a zlo a je jen zlý. Takto nějak vznikali největší darebáci na světě. Pochopil jsem, že v této době máte problémy s nějakým Malekaiem Kentiri, který se stal pravděpodobně obětí těchto démonů." Pak se opět odmlčel, protože se potřeboval napít, jelikož mu lehce vyschlo v krku. "Poslední proto tyto démony lovili a k tomu potřebovali zbraně, které vytvořil Zanchi Kaguya pomocí chakry různých lidí a nebo pomocí mrtvých démonů. Má chakra je například v tvém meči, Kiro. A v kataně, které se říká Charioto je zase třeba mrtvý démon. Každá ta zbraň měla určitou schopnost. Kaiovy dvě zbraně jsou propojené a pokud jsou daleko od sebe, tak nefungují, ale jinak jsou schopné posílat jedince do Očistce, kde mají šanci se vykoupit. Tvůj meč, Rothius, nemá žádného démona, proto nemá vlastní svět, ale je v něm má chakra, která se za tu dobu zformovala v jakousi živou bytost, která potřebuje krmit. Krmit dušemi. Pokud s Rothiusem někoho zabiješ, tak následně vsaje dotyčného duši, díky čemuž se v něm udržuje ta živá bytost z mé chakry. Pokud dlouho nedostane přísun duší, tak se začne bouřit proti svému majiteli a nutí ho někoho ihned zabít. Je mu jedno zda nasaje dobrou nebo špatnou duši. Na oplátku pak dává svému uživateli jisté vlastnosti a stane se loajální, takže nikdy nikdo není schopen ten meč použít kromě momentálního majitele. Těchto zbraní je celkem osm." Vysvětlil to, co se stalo Kirovi. Pak přejel pohledem na Yuki. "No a tvé oči jsou spojené právě s tím posmrtným životem. Nejen že jsi schopna vidět do dálky, ale zároveň jsi schopna vnímat svět duší, takže vidíš zlé démony. Teď jsi viděla, jak z Rothiuse vystupovaly právě ti démoni, kteří chtěli ublížit Kirovi, jako trest za to, že jsou uvězněné v meči. Rothius potřebuje další duši, aby se stal stabilním a nedošlo k úniku všeho, co za tu dobu de facto "snědl". Lidé s tvými oči vždy spolupracovali s Posledními, jako ve dvojici, protože jste viděli to, co Poslední většinou neviděli a byli jste jejich spojka se světem duší. Tyto oči mají tři stádia. První stádium je, když dokážeš vidět do dálky, tak ostře, jako nikdo jiný. Druhé stádium je, když dokážeš rozlišovat svět duší a svůj svět a třetí stádium je ve chvíli, kdy jsi schopna pomocí očí samotné démony zabíjet nebo jich využívat." Řekl ji, ale pak se zamyslel, protože mu došlo, že ji neřekl název jejich očí. "A říká se jim Desugan. Neboli Mrtvé oči."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 12 2016, 14:12

Eve Kurosu

Bezpečnost na vysoké úrovni... to se musí nechat. Pomyslela si při pohledu na ty dveře, když procházeli skrz. Hned ale za dveřmi začínalo to největší kouzlo. Hudba, spousta lidí. Bylo toho hodně, co Eve překvapilo. Čekala, že "Akatsuki" bude nějaká skupina ninjů, ale byla to celkem horda. Je jich tu tolik... Pomyslela si při pohledu do obrovské místnosti. Jakmile pomalu procházeli místností, tak viděla, že tu mají i zajatce, kterým zrovna nebylo hej. Viděla, jak se jim hýbe puse, takže si byla jistá, že něco ta paní říká... spíše křičí. Bylo to špatně slyšet kvůli té hudbě. Celkem se soustředila na to, aby něco zaslechla, protože jí strašně zajímalo, za jaký čin tady trpí. Vodí si sem lovce a tahají z nich informace? Nebo v tom je něco jiného? Vypadá to tu celkem šíleně. Jsem celkem ráda, že taková horda lidí drží s ninjama. Zamyšleně sledovala jejich zajatce. Po chvilce jeden z členů Akatsuki promluvil. Byl to muž, který udělal z toho lovce salát pouhým dotykem ruky. T... Než si stačila o tom něco pomyslet, tak jí Mei pošeptala, že to je úplně normální, jakmile se jim do cesty postaví lovci. Kývnula hlavou a dále jí následovala. Asi bych nedokázala bojovat, kdyby někdo takhle neustále skandoval moje jméno. Proletělo jí hlavou při pohledu na ten ring. Že je to vůbec baví. To nemají nic jiného na práci? Zamyslela se nad tím, ale očividně asi neměli. Přála si hlavně to, aby se dostala k otci v pořádku. Jaksi tomuto místu nevěřila, protože na ní zatím moc hezky nepůsobilo. "To moc prá-..." Ani nedořekla svojí větu a už schytala elektrickou ránu, která se jí prohnala dlaní. Co to..? Proletělo jí bleskově hlavou a pak dostala další ránu, ale tentokrát do zad. Otočila se a její ruka poklouzla po rukojeti Chariota. Hloupost... Pomyslela si. Hlavu otočila na Mei a jen pokroutila hlavou. "Tss.." Vydala ze sebe a prohlédla si toho jejich Igaku. Doufám, že se můj otec neproměnil ve stromeček. Trošku si začínám brát k srdci to, co řekl Sai. Zamyšleně ho sledovala. Po pár krocích již byla Eve i s Mei u schodů. Prohlédla si schody a pak hlavou kývnula na Mei. Chtěla se vydat nahoru, ale nevěděla, kde přesně ho má hledat. Chtěla se zeptat, ale to za Mei přišel ten muž, který udělal z lovce salát. Na vodítku si vedl tu ženu a nabízel jí Mei ke svačině. Mei se do ní zakousla takovým způsobem, že krev vystříkla až na Eve. Už asi vím, na co má tak špičaté zuby. Do... čeho si se to zapletl... otče? Pomyslela si při pohledu na Mei, která se nabíjela krví od lovkyně. Rukou si setřela krev z obličeje, protože jí to nebylo opravdu příjemné. Když si ten muž prohlížel Eve, tak si Eve prohlížela jeho. Sai by tu měl hodně práce. Proletělo jí hlavou a pak jenom pokroutila hlavou do stran. Mei už byla napapaná a hned jí řekla, kde se nachází její otec. "Děkuju. Snad ti dobře chutnalo." Řekla a pak se k ní otočila zády a pošpulila jazyk, protože se jí to celkem hnusilo. Pomalu vyšlapala schody a svůj pohled ihned upoutala na levou stranu. První dveře vlevo. Zopakovala si v mysli. Postavila se před dveře a dávala si načas. Nastal čas. Doufám, že jsi připraven. Řekla v mysli a dvakrát zaťukala na dveře.
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 12 2016, 20:08




Kiro "47" Suikafuurado

Lorenzo vypadal vážně. Kiro čekal co teď přijde. Čekal odpovědi na otázky, kterého tížili hodně dlouho. Lorenzo jim pokynul, aby si sedli a Kiro uposlechl. Přesto všechno si položil Rothius na kolena, jako předtím. Byl napjatý jako struna. A pak poslouchal. Byl to dlouhý monolog a Kiro měnil výraz tváře jako na horské dráze. Jednou to byl udiv, někdy překvapení a někdy zamyšlení. V hlavě si urovnával nové informace. Musel si všechno několikrát zopakovat, aby pochytil každé slovo. Nastala krátká pauza a Kiro měl šanci si všechno urovnat v hlavě. Poslední jsou tedy ochránci. Dává to smysl. Málo kdo tomu mohl věřit, ale je to v myšlenkách. Je to o cestě, kterou si poslední zvolili. Pomyslel si a pohlédl na Rothiuse. Byli snad můj praděda nebo prapraděda jedním z posledních ? Pomyslel si a pak Lorenzo pokračoval. Kiro znovu na něho pohlédl a poslouchal. Tentokrát to bylo o jeho meči, o zbraních, které poslední používají. Kiro se konečně dozvídal konkrétní informace. Bylo toho dost a Kiro opět střídal pohledy jak se jen dalo. Lorenzo potvrzoval Kirovi poslední myšlenky ohledně Rothiuse. Teprve až teď si uvědomil co vlastně v rukou dřímá. Je to i o zodpovědnosti, ale dříve mu to nikdo neřekl. To má matka nevěděla ? Pomyslel si. Tuto odpověď už nikdy nezíská. Lorenzo pohlédl na Yuki a i přesto, že Kiro poslouchal, zavřel oči. Jako kdyby se přesunul do svého vlastního světa. Do své vlastní říše. Do svého vlastního útočiště, kde si všechno potřebuje promyslet.

Takže takhle to je. Takový si. Všechno to pomalu dává smysl. Kiro seděl a měl zavřené oči. Slyšel co Lorenzo povídá, ale všechno se mu to v hlavě pospojovalo. Bylo to tak předurčeno ? Zdělil jsem poslání ? Zdědil jsem příležitost ? Přemýšlel nad vším co se za tu dobu odehrálo. Jeho minulost ho neustále svazovala, nedávala mu prostor žít, ale on se přesto dostal. Přežil vlastní smrt, vykoupil se, aby mohl dokázat, jako doopravdy je, aby si mohl splnit vlastní vytyčené cíle. Chtěl zabránit dalšímu konfliktu, masakru a pohromě. Vždy šel na to hlavou a sílu používal jen když musel. Zdědil však zbraň, která ho bude tlačit vpřed, která mu pomůže, ale zároveň ho sváže jako otroka svých vlastních cílů. Mám na to. Dokážu to. Pomáhal Kiro svým myšlenkám. On sám vytvořil zlo, které se dalo dokonce považovat za jedno z největších této doby. Lorenzo ani sám nemohl vědět jak se trefil do černého. Jak otevřel ránu, kterou se Kiro snaží zacelit. Malekai byl jeho prokletím. Byl důkazem, že je možné přejít za hranici, ze které není návratu. Člověk, která není schopen rozlišovat dobro a zlo. Je jen zlý. Zopakoval si Kiro to co řekl Lorenzo. Držím v ruce legendární meč, ne hračku. Vysvětloval si.
Zhluboka se nadechl. Kiro měl stále zavřené oči a přiložil ruku na svou čepel. Nevěděl co to udělá, ale musel to zkusit. Měl kolem sebe Yuki a Lorenza, kdyby se stalo něco zlého tak věřil, že oni zasáhnou. Nakoncentroval chakru do dlaně a následně jí vpustil do Rothiuse, nevěděl co to udělá, chtěl předat myšlenky, nebo se setkat s onou živou duší, která hladoví. Chtěl ukázat, že nemá strach, ale odhodlání. Pokud hladovíš tak já tě dokážu nakrmit, ale pouze zlem. Zlem, které je všudypřítomné. Temné myšlenky, které svazují naší mysl. Válka vytvořila spousty démonů, zlých myšlenek a špatných lidí. Pověděl. Doufal v nějakou odezvu, jelikož Rothius ho před chvilkou ovládl, potrestal a tak doufal, že se s ním dokáže spojit.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 12 2016, 21:00

Yuki Igaku

Pochopila že si má sadnúť, už tak nejak tušila že to vysvetlenie nebude len na pár viet. Mala s tým svoje skúsenosti. No ešte pred tým ako si sadla utrela si ešte ostatné slzy z tváre a okolo očí. Ešte že sa včera, alebo dnes nestihla namaľovať, lebo by to zrejme vyzeralo horšie ako normálne a naviac by mala od rôznych líčidiel celé rukávy. Zaujala nejakú pohodlnú polohu v tváre a počúvala čo Lorenzo hovorí. Rozprávanie o Posledných a o Kirovom meči bolo zaujímavé. Pozorne počúvala všetky slová, no keď videla aké výraze pri tom strúha Kiro prišlo jej to aj trocha smiešne. No zistila že za poslednými stálo niečo oveľa viac. Mali cieľ, poslanie dokonca by sa to dalo nazvať bremeno. Po tom čo jej ich spomenul Kiro by si niečo takéto nemyslela no bolo to inak. Zdali sa jej zaujímavý naviac s kombinácii s tými zbraňami ju to zaujalo ešte viac. No to už prešli k téme jej očí, pričom si všimla že Kiro zavrel oči svoje. Čo zaspal? Preletelo jej hlavou, pričom sa trocha zamračila. Ešte viac pozorne počúvala každé Lorenzovo slovo. To čo jej povedal jej nahnalo trocha strach. Náš svet a svet démonov. Zaznelo jej v hlave, no ešte viac ju trápilo ako vlastne k takým očiam mohla dôjsť. Znepokojovalo ju to už v tedy keď videla že sa zmenili, no teraz to bolo hlbšie. Videla niečo čo normálny ľudia nevidia a podľa toho čo jej hovoril Lorenzo to nebolo posledný krát. Mŕtve oči. Zopakovala zreteľne a nahlas. Až to naháňa hrôzu. Vykĺzla jej z úst jej vlastná myšlienka, tak sa jemne zasmiala aby odľahčila atmosféru. Uhm spolupracovali s poslednými. Preletelo jej hlavou. Z Kira teraz bude ako posledný a ja mu mám pomáhať? Začudovala sa vo svojom vnútri. Bola to len myšlienka no akosi ju nechcela prijať za svoju. Bude. Bude to vždy tak bolieť? Spýtala sa z malou dušičkou, lebo tá bolesť ktorú zažila bola neznesiteľná a nechápala k čomu by niekomu bolo vidieť démonov, keď by pre bolesť nemohol aj tak nič urobiť. V ktorom stupni teraz vlastne mám oči? Spýtala sa zamyslene. Do diaľky vidím ako nikdy pred tým, ale nemyslím si že by som niekedy videla mŕtvych. Teda pred tým. Povedala trocha zvedavo a zároveň tajomne. Mala nejaké tušenie že jej svet sa mení a že sa zmení viac ako sa zmenil do teraz.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Thu Apr 14 2016, 15:08

Yarami Kurosu

Seděl ve své kanceláři. Nebyla to přímo kancelář, neboť zde byla i postel a různé skříně, spíše to byl jeho pokoj, který si zároveň spojil s kanceláří. Zrovna koukal do jedné mapy, kde měl zaznamenanou lokaci Suichu Kyanpu. Nepochybně se tam chystal, aby našel svou ztracenou dceru. To ale netušil, že se jeho dcera objeví sama přímo před jeho dveřmi. Někdo zaklepal a Yarami se trochu podivil, neboť je zvyklý, že každý člen Akatsuki neťuká a rovnou vleze dovnitř. "Vstupte." Promluvil a Eve vstoupila dovnitř. Když ji spatřil, tak mu trochu klesla brada, protože nevěřil, že ji vidí. Nechápal to. Nebyl schopný skoro ani promluvit a jen tam seděl jako opařený. Poté se konečně zvedl a Eve mohla vidět široký a radostný úsměv. "Yami?" Zeptal se nechápavě a rukou pokynul k židli, která byla před jeho stolem. Nechtěl ji obejmout, protože nevěděl, jak tohle setkání proběhne a hlavně věřil v to, že na něj může být i dost naštvaná kvůli tomu, že ji neřekl nic o tom, že je i on sám ninjou, aby ji tím chránil. Následně se posadil i on. "Zrovna jsem plánoval cestu do Suichu Kyanpu, kde jsem tě chtěl navštívit, ale jak vidím, tak jsi vyrostla v samostatnou dívku, která si dokáže poradit sama." Řekl jí tiše.

Lorenzo Hyuuga

Kiro se pokusil zkontaktovat svůj meč, jenže to nebylo tak jednoduché, jako to třeba dokáže Eve se svým Chariotem, jelikož Charioto je sám o sobě démon, ale Rothius je uměle vytvořený skrz Lorenzovu chakru. Lorenzo si toho samozřejmě všiml a chtěl mu pomoct, ale vyrušila ho Yuki svou otázkou. "Bolí to prý jen chvíli a pak si oči již zvyknou, takže nic nebudeš pociťovat, ale nedokáži říct v jakém stupni se momentálně nacházíš, protože se v tom tolik nevyznám. Ale pravděpodobně jsi někde mezi prvním a druhý, když dokážeš vidět do dálky a zároveň jsi byla schopná vidět mrtvé duše." Vysvětlil ji a pak pomalu vstal a došel ke Kirovi. "Pomohu ti." Řekl a pomalu šel dlaní k Rothiusovi, do kterého chtěl vpustit svoji chakru, jenže to už je vyrušil jakýsi řev. Byl to řev toho, jak jedna žena z klanu Igaku vlekla spoutaného Malekaie směrem před hrad. Malekai byl tak unavený, že sotva chodil, ale žena ho táhla dost silně. Za ní kráčelo několik dalších ninjů, kteří skandovali "Upálit!" Bylo vidět, že jsou dost odhodlaní to udělat, protože to byli přesně ti ninjové, kterým Malekai svým útokem zabil někoho z rodiny a každý teď měl nutkání a touhu po pomstě.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Thu Apr 14 2016, 15:34

Kiro "47" Suikafuurado

Nic se nestalo Kiro to ještě jednou zopakoval. Ale no tak. pomyslel si. Doufal v to, že se stane alespoň něco. Hlavně když byl Rothius před nějakou chvilku nestabilní. Uslyšel hlas Lorenza, který říkal, že mu pomůžeš. Otevřel oči a sledoval ho jak se k němu blíží. Pevně stiskl rukojeť až mu zbělali klouby. Byl nervozní z toho co mohlo přijít, ale nakonec se nic nestalo, protože byl slyšet řev několika lidí. Co se to děje ? Pomyslel si a rychle vstal. Pak si toho všiml, že nějaká žena vlekla Malekaie, ven z hradu. Kiro si ještě vyměnil významné pohledy s Lorenzem a Yuki. Pak zastrčil meč do krytu na zádech. A rychlými kroky se blížil k davu. Co se to děje ? Má být ve vězení ? Jak ho odtamtud sakra dostala ? Spousta otázek a tak málo odpovědí. Kiro mohl jenom spekulovat. Nevěděl co bude přesně dělat. To jestli za ním Lorenzo nebo Yuki jdou už nesledoval. Bylo na něm vidět, že je odhodlaný a rozhodnutý. Šel naproti té ženě, která ho táhla ven. "Nikdo se dnes upalovat nebude!" Zakřičel naštvaně proti té ženě tak, aby je všechny přehlušil. Nechápal co se to děje. Mohl si jenom domýšlet nad čím vším ta skupinka teď uvažuje. Nikoho neznal, nebo si alespoň nikoho známého nevšiml. Věděl, že ho nejspíše odbydou, proto se před ně postavil a to asi nikdo nemohl pochopit. "Musí se vrátit do vězení." Prohlásil.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 24
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Thu Apr 14 2016, 15:44

Yuki Igaku

Dostala ako také odpovede. Je fajn že to už bolieť nebude. prehlásila z úsmevom. Teda aspoň dúfam. Prehnala sa jej zároveň hlavou mierna obava. Odpoveď o tom v akom stupni sú jej oči zas až tak jasná nebola. No to už išiel Lorenzo pomôcť Kirovi. Ehn, nevieš kedy... Chcela sa spýtať no niečo ich vyrušilo. Počula rev, hneď sa otočila smerom odkiaľ prichádzal a uvidela niečo čo nečakala. Čo to robí? Spýtala sa začudovanie a z mierne nahnevaným tónom. Nepáčilo sa jej že toho muža vlečie žena z jej rodiny a pritom sa tam všetci chovajú ako nejaký barbari. Kiro sa vydal k tomu hlúčiku po krvi prahnúcich ľudí. Na nič nečakala a nasledovala ho pričom stále nemohla uveriť svojim očiam. Už keď prišli k miestu diania, podporila kirove slová o tom že sa nikto upalovať nebude. Chováte sa ako zvery! Povedala a vyčítavo pozrela na všetkých ľudí čo chceli dosiahnuť svoju pomstu. Samozrejme že nevedela kto je ten muž a čo urobil, tak preto ju pobúrilo to ich správanie s ktorým rozhodne nesúhlasila.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   

Návrat nahoru Goto down
 
Věděli jste, že to přijde!
Návrat nahoru 
Strana 6 z 6Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Suichu Kyanpu :: Herní místnost-
Přejdi na: