Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Věděli jste, že to přijde!

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6  Next
AutorZpráva
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sat Mar 26 2016, 23:10

Yuki Igaku

Uh, zmenili sa mi oči? Preletelo jej hlavou no nebola nejak extra prekvapená, vedela že prechádza zmenou no netušila že to bude aj vidieť navonok. podal je nejakú striebornú platničku ktorá bola určená na výrobu liekov. Uvidela ich. Jasne zelené oči ktoré pred tým videla u Zanchiho. Ak budem mať rovnaké schopnosti ako Zanchi tak to bude zaujímavé. Poznamenala Skorej pre seba no bolo z toho jasné že vie o tých zmenách. Na to že jej brat odchádza reagovala zamávaním. Dávaj na seba pozor. Zakričala keď už bol vo dverách. Ostala tam len zo svojím otcom. O tých zmenách viem od Lorenza. Vlastne to začalo už keď som sa priblížila k Misuteri. Reagovala na poznámku svojho otca. No potom ostala prekvapená s toho ako sa spýtal na Naza. Čo tý dvaja majú spoločné? Preletelo jej hlavou a pritom sa zamračila na svojho otca. Keď som ho videla naposledy tak žil. Povedala a na chvíľku sa odmlčala. Neviem čo s ním potom urobili. Pokračovala no spomenula si na to čo videla v laboratóriu svojho otca. Sharingan. Už som ho raz videla. Videla som ho na obrázku u teba na stole. Povedal po chvíľke odmlčania sa. Vedel si o Nazovi? O jeho výzkume na tom mieste? O tom čo chcel urobiť? Na nič nečakala a spýtala sa rovno z vážnou tvárov. Čo všetko si vedel o Misuteri? Položila ďalšiu otázku.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Mar 27 2016, 03:12

Eve Kurosu

Na jeho slova kývala hlavou. Bylo jí jasné, že otec smrt její matky nenechá jen tak. Síla pomsty je velká a těžko se poráží. Eve to ale dokázala a věří také v to, že to dokáže její otec. "Jestli jsou blízko, tak nesmíme otálet. Nejdeš za ním jenom proto, protože mu chceš něco domluvit. Je to s ním určitě horší, než semnou. Musel toho udělat hodně, aby se dostal tak daleko. Ať už s ním uděláš cokoliv... ta kost, očistec... budu chtít rozhovor v soukromý mezi mnou a ním. Doufám, že to chápeš. Mám ho ráda a určitě ve tvém testu uspěje. Tomu věřím." Řekla a na jeho poslední slova znovu kývnula a otočila se směrem na Kaita. Seskočila k němu a podívala se na něho. "Prošla jsem." Řekla a pokrčili se jí trošičku ústa. Jakoby se chtěla pousmát. "Půjdu se Saiem, abych potkala svého otce. Potřebuju se ještě dozvědět spoustu informací. Děkuju za doprovod." Dodala a pravou rukou jemně zamávala. Třeba se posunout dál. Nakonec to šlo to i bez tvé pomoci. Nejspíš to tak bylo i správné... určitě rád potkáš svého minulého majitele. Řekla v mysli Chariotovi a namířila si to k té cestě mezi dvěma velkými skalami.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Mar 28 2016, 19:07

Malekai Kentiri

Kiro procházel hradem a potkal pár lidí, které moc nepoznával a ačkoliv se za ním otáčeli, tak na něho nikdo nepromluvil. Spíše z jejich výrazů poznal, že jsou překvapení, když ho takhle vidí procházet se v klidu po hradu. Moc dobře věděli, že je v bezvědomí, protože se tu informace tohoto rázu šíří velice rychle. Málokdo však věděl, že byl v Očistci, kde bojoval o vykoupení. Pomalu došel až k místu, kde uviděl dvě hlídky, byli to nějací mlaďasové, kteří byli pravděpodobně teprve naverbovaní do hlídky. Na nic se ho neptali, protože viděli, že zná kód zámku, takže to brali tak, že má oprávnění navštívit vězně. Po zdání kódu zámek cvakl a dveře se pomalu otevřeli. Kiro vešel dovnitř a byla tu jen tma, nic víc. Teprve až když se za ním dveře zavřely a znovu zamkly, tak se rozsvítilo. Bylo zde jasné bílé světlo. Kiro uviděl, že u dveří je další číselník, kam pak bude muset zadat ten samý kód. Před ním už byla tlustá skleněná stěna s malými dírkami uprostřed desky, aby bylo slyšet, co říká on i vězeň. Po stěnách okolo byly různé pečetě, které pravděpodobně udržovali vězně ve slabosti, aby se odsud nemohl dostat. Když najednou u stěny Kiro uviděl sedět muže, který měl hlavu opřenou o kolena a vypadal dost vyřízeně. „Koho pak nám to sem čerti nesou?“ Zeptal se Malekai aniž by se podíval. Poté pomalu zvedl hlavu. Kiro uviděl muže, který měl po celém obličeji modřiny a vypadá dost unaveně. Jenže když Malekai uviděl jeho, tak se prudce zvedl a rozeběhl se přímo do skleněné stěny, o kterou se zastavil silným nárazem celým jeho tělem a poté spadl k zemi. Na stěně zůstala jen krvavá stopa. Poté se znovu zvedl a naštvaně několikrát praštil pěstmi do stěny směrem ke Kirovi. Z úst mu zlostí vylétlo několik slin, které byly zbarvené do krve. „Ty?! Ty máš tu drzost mi sem lézt na oči? Ty hajzle!“ Zařval Malekai a zlostí bušil do stěny, dokud se neuklidnil. Kiro viděl jeho šílený výraz ve tváři, který neříkal nic jiného než jen to, že má chuť to sklo zničit a zabít ho vlastníma rukama. Poprvé uviděl de facto svůj výtvor.

Sayaru Igaku

Trochu nestíhal vstřebávat všechny její otázky a ani nevěděl, na kterou má odpovědět dříve. "Je dobře, že Nazo žije. Nevěděl jsem, co tam dělá, ani že je vůbec naživu. Když se tam sám vypravil, tak se nevrátil a tak jsme ho šel s Daisukem hledat, ale v té jeskyni byla jen tma a nikde jsme ho nenašli, proto se rozhodlo, že bude místo zakázané, abychom měli čas zjistit o co tam jde než se tam ztratí nebo umře někdo další. Proto jsem si myslel, že je mrtvý, ale asi není." Podivil se trochu nechápavě a pak přešel k další otázce. "Misuteri je bohyně temnoty a sestra Shinigami. Nic víc teda nevím, proč tě to tak napadlo? Pojmenování toho místa vzniklo od Daisukeho, protože tam byla taková tma, že jsme skoro nic neviděli a zároveň tam Nazo zmizel, proto to pojmenoval po zmiňované Misuteri." Vysvětlil a pak chtě přejít k otázce Sharinganu. Pomalu se rozešel ke dveřím a mávl na ní. "Pojď, okolo toho Sharinganu ti to budu muset ukázat."

Sai Kaguya

Eve neseskočila most, protože byl vysoko a zlámala by si minimálně nohy nebo by klidně umřela. Došla ke Kaitovi přes kamenné schody, které ji také dovedly až nahoru. Kaito seskočil z větve stromu a počkal až k němu dojde. Než se stihl na něco zeptat, tak mu oznámila, že se Saiem odchází za svým otcem. Nevěděl o jejím otci, takže se jen trochu pousmál. Nevěděl ani, že její otec patří do Akatsuki, protože mu tuhle informaci vůbec neřekla. Proto z toho nedělal nic velkého. "Fajn, ale vrať se. Nami by mi nikdy neodpustila, že jsem tě takhle nechal jít." Řekl tiše a pak také odešel. Eve došla za Saiem, který pomalu kráčel skrz dvě velké skály, kde byl slyšet orlí křik a jeden vysoko nad nimi klidně poletoval a skoro to vypadalo, že si je prohlíží. Pak ji Saio odpověděl na to, co mu řekla chvíli předtím než seskočil z mostu. "Svůj čas se svým otcem ti daruji, ale pokud ho nepřemluvíš, tak poputuje do Očistce, kde už si bude muset poradit sám. Přešel na hodně špatnou cestu a zrovna on tam nemá co dělat. Tvůj otec byl vždy zlatý člověk a to vím i z osobní zkušenosti vzhledem k tomu, že patřil mezi Poslední." Řekl jí svým typickým tónem v hlase. Měl vždy takový klidný a pomalý, jako kdyby vůbec nikam nespěchal a na vše měl spoustu času.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Mar 28 2016, 22:55

Kiro “47” Suikafuurado

Prošel postupně přes všechny dveře a zadával kód, který se naučil z papírku. Je opravdu střežen dobře. Pověděl, ale na stráž se nekoukl. Prošel posledními dveřmi a vešel do vskutku zajímavého vězení. Kolem něho byli pečetě a jeho a Malekaie oddělovala jenom skleněná zeď. Nikdy v životě ho neviděl, tedy alespoň si na něho nepamatoval. Kiro si ihned všiml modřin. Asi ho mučili předpokládal a taky předpokládal, že nic neřekl. Potichu polk. Malekai mě poznal, samozřejmě, že mě poznal. Pomyslel si a trochu se zamračil, nebylo to ani tak na něho, ale na to jak vypadal. Byl unavený, zbitý a teď byl i plný zlosti. Někdo by řekl, že si to zaslouží, ale Kiro ne. Přešel tak jeden metr od skla. Byl velmi blízko. Za tu dobu nepromluvil. Bedlivě sledoval vztek v očích Malekaie a tvářil se vážně. Sedl si jako kdyby šel meditovat. Čekal na toto setkání příliš dlouho a chtěl se posadit. "Čekal jsem, že se setkáme za jiných okolností." Promluvil konečně Kiro, který si ani nedovedl představit jak toto setkání bude probíhat. Mluvil pomalu, aby byl schopen zachytit každé slovo i kdyby bušil do stěny. Pak nastala pauza. Kiro se tvářil vážně, ale bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Viděl před sebou muže, který zabil jeho matku, při takových myšlenkách ho bolelo srdce. Viděl může, který zabil nespočet ninjů. Byl synem úhlavního nepřítele jejich samotné existence a chakry. Nejspíše druhý nejnenáviděnější muž ve světě ninjů. Každý mu přeje smrt a každý by mu jí rád dopřál, ale já tu vidím muže, kterého jsem obral o život. Všichni říkají, že je špatný, ale co když jsem to já. Jak by muž, který má být lstivý a nevyzpytatelný dokázal zešílet při pohledu na mě. Zahodil všechny zábrany a chtít mě prostě zabít, protože jsem mu ublížil. Kiro opět sklouzl k myšlenkám, které vytěsnil pomocí očistce, ale i tam se něco naučil a hlavně si tam něco slíbil, že bude lepším člověkem. Kdybych se chtěl pomstít za svou matku, pak bych si své vykoupení nezasloužil. Vždyť jsem tomu muži ublížil víc než on mě. Promiň Kaishine, Kokai a Maeko. Promiň Suizu. Udělal jsem něco co ho dokázalo naprosto změnit. Tak si to, alespoň Kiro myslel, i přes to, že všichni kolem něho tvrdili opak. Bylo to pro něj velmi těžké, protože před očima viděl svou matku, na kterou se tak těšil. O to pro něho bylo těžší se zachovat tak jak si myslel, že by se od něho v očistci očekávalo. Anděl ze Suichu. pomyslel si a viděl všechny ty ninji kolem sebe, které si ho tak zapamatovali. Z kraje víčka mu stékala jedná malá slza. "Asura." vyslovil její jméno. Věděl, že to nejspíše bude fungovat, jako spouštěč časované bomby, což ale nebyl jeho cíl. "Je mi doopravdy líto." Řekl jen, během předpokládaného výbuchu jeho emocí. Věděl, že to pro něj nebude nic znamenat, možná si bude myslet, že na něho Kiro něco hraje, ale snažil se co to šlo, aby ta slova vyzněla co nejvážněji a nejpravdivěji. Věděl, že mu může Malekai vyčíst mnoho věcí a proto nic víc neřekl, zatím nevěděl co mu doopravdy má říct. Chtěl ho vidět a poznat ho.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Mar 29 2016, 00:00

Yuki Igaku

Začal jej postupne odpovedať na jej otázky. To znie ako nejaká rozprávka. Preletelo jej hlavou pritom čo jej hovoril o tom ako sa z Daisukem vydali hľadať Naza no čakala ich tam len temnota podla ktorej to miesto Daisuke aj pomenoval. Prišlo jej to trocha divné, keďže keď tam bola ona bolo všetko zaliate svetlom a trocha sa zamračila. Kto to miesto len postavil? Pomyslela si, lebo laboratórium postel a ďalšie veci sa tam nezoberú len tak z ničoho nič. Všetko to bolo pre Yuki až moc zamotané a stále nejasné. Len, tak chcela som vedieť prečo tumu hovoríš Misuteri, keď mne to zrovna ako temné miesto neprišlo. Odpovedala na otázku prečo sa pýta ma Misuteri pričom sa trocha zamyslela, ako keby hľadala nejakú spojitosť, alebo ďalší otáznik. Tie veci čo sa tam o nej dozvedela nijak nezmieňovala a ani to nemala v úmysle teraz vyťahovať, vlastne si povedala že to nepovie nikdy ak to nebude nutné. Potom ju zavolal ku dverám aby jej ukázal ako to je zo sharinganom. Vyšla s postele a hodila na seba nejaké oblečenie, aby nepobehovala po hrade len tak a nespôsobila zase pohoršujúce pohľady ako keď sa spoznala z Bijin. Pomaly prišla k svojmu otcovi ktorý stál pri dverách. Čo Bijin? Je v poriadku? Spýtala sa zamyslene a trocha ustarane. Asi by som sa jej mala ukázať že som v poriadku. Letmo prehodila a trocha sa pri tom usmiala.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Mar 29 2016, 13:54

Malekai Kentiri

Kráčel z jedné strany na druhou a svými oči sledoval stále jen Kira. Měl je krvavé, protože v nich měl popraskané žilky. Byl skutečně dost dobitý, což znamenalo, že se na něm fakt někdo vyřádil. Byla to Nami Suikafuurado, která je pravděpodobně nejlepší v mučení a i tak z něho vůbec nic nedostala. Když se Kiro podíval blíže, tak uviděl, že Malekaiovi chybí několik nehtů a je tam jen krvavé maso. "Však my se setkáme za jiných okolností. Myslíte si, že mě zadrží nějaké tohle vaše sklo a stupidní pečetě, které mě vyčerpávají? Vůbec nevíte, kdo jsme. Nepochopili jste sílu obyčejných lidí, protože slepě věříte, že to vy jste těmi nejsilnějšími díky chakře." Řekl naštvaně a trochu povýšeně, při čemž stále kráčel z místa na místo a hleděl přímo na Kira. Jenže potom Kiro řekl nahlas jméno Malekaiovi největší lásky, kterou zabil. Malekai se ihned zastavit a znovu praštil do skla. "Ještě jednou vyslov její jméno a přísahám, že před tvými oči zabiji každého, na kom ti záleží. Moc dobře víš, že najdu kohokoliv." Řekl vytočeně a šíleně se k tomu pousmál. Oblízl si své rty. "Tvůj otec je přesně ten případ, ze kterého se bude svlékat nádherně kůže. A tvůj bratříček? Myslím si, že by mu to slušelo, kdyby mu chybělo i to druhé oko." Řekl s arogantním úsměvem. "A jako poslední přijdeš ty."

Sayaru Igaku

"Když jsi byla v Misuteri, tak ti to tam nepřišlo tak temné? To je hloupost, aby to tam Nazo nějak vybudoval za ty roky. Někdo by si všiml pokud by z toho místa vycházel ven, aby získal věci na nějaké vybudování. Ani nechápu, co to tam s tebou bylo za lidi. Je to zvláštní, až se vrátí Daisuke, tak si s ním o tom pravděpodobně promluvím." Řekl ji, ale to už kráčeli směrem dolů do sklepa, kde zabočili doleva, aby se dostali k jeho laboratoři. "Bijin je v pořádku, pomohla chytit Malekaie. Její síla ovládání železa je neuvěřitelná na to kolik jí je let. Teď je asi ve své části hradu, kde dohlíží na léčbu jejího bratra, který málem v bitvě padl." Řekl ji momentální situaci okolo Bijin, ale to už se dostali do jeho laboratoře. Byla v pořádku, protože výbuch vznikl až nahoře u vchodových bran. Mrtvé tělo lovce už zde nebylo. Došli pomalu až na konec místnosti, kde bylo obrovské akvárium, které mělo asi 2 metry výšku a do dálky mohlo mít klidně 10 metrů, protože na konec akvária neviděli. Bylo podél celé stěny, takže opravdu obrovské. Bylo tam několik ryb, různých vodních rostlin a v dálce byla jakási temná silueta. Sayaru zaťukal na sklo a silueta se pohnula, při čemž se najednou rychlým tempem objevila přímo před nimi a vznášela se přímo před nimi. Byl to člověk, který byl celý světle modrý, měl žábry a na rukou i nohou měl blány, aby mohl dobře plavat. Neměl vůbec vlasy a byl pokryt modrými šupinami. Když otevřel oči, tak Yuki uviděla Sharingan, který viděla u Kisukeho. Viděla rudé oči s černou čočkou kolem které byly tři černé bodky. "Na tomhle jsem s Nazem a Daisukem kdysi pracoval. Vytvořili jsme Sharingan."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Mar 29 2016, 15:54

Kiro "47" Suikafuurado

Přešlapoval a tak ho viděl ze všech stran. Nejvíce Kirovi vadili ty nehty. Udělalo se mu trochu špatně, ale snažil se to nedat najevo. Jediné co ho prozradilo bylo rychlé polknutí, když si ho celého prohlédl. Poslechl si ho celého, asi se nikdo nedivil, že to v něm vřelo a kdyby se tohle stalo před několika dny, už by celý nesmyslně na něho řval a pokusil ho zabít. "Mě si, ale nenašel. Já si nakonec našel tebe. Bohužel až po tom co si mi zabil matku a po tom co si zabil desítky, možná i stovky nevinných. Kdyby si dostal příležitost neváhal by si zabil by si bratra a otce. To nebylo a není kvůli válce, ale kvůli osobní pomstě." Začal a vstal ze země. Zhluboka se nadechl. Bylo vidět, že je to pro něho těžké. Stát tváří tvář Malekaiovi, ze kterého měl strach a zároveň tomu muži dokázal hodně ublížit. Teď už věděl jak začít. "Zemřel jsem, za to co jsem provedl." Promluvil na něj a smutně na něj kývl, aby pochopil jaký čin myslí. "Užíral jsem se jak jen mohl. Otřáslo to celým mým myšlením. Nikdy v životě bych to neudělal, ani kdyby mě k tomu někdo donutil. Jenže ten jed." Zakončil a vypadalo to jako kdyby se to všechno snažil svést na ten jed. "Ale vykoupil jsem se a přišel jsem za tebou, abych tě poznal. Doufal jsem, že to tu dnes všechno uzavřu, ale..." Zastavil se deset centimetrů před sklem a pozoroval ho. Kirovi naskočila husí kůži, protože si zblízka prohlédl Malekaiovi zranění. Kdo byl toho vůbec schopen? Pomyslel si a skoro se na něho smutné pohlédl. Kiro sice byl půlku svého života ve vězení, ale nikdo ho nemučil, aby se pomstil nebo získal informace. Možná, že ho zachránilo to, že žádné neměl. Nejraději by odešel, ale pak si znovu v hlavě přehrál tu výkružku od Malekaie. Kiro se najednou uklidnil. Trochu se i usmál. Připadal si jako kdyby stál proti svému Waru Tamashi. Slýchal stejná slova jako teď. Stejné vyhrožování. Podobné pocity. Mohlo to být, velmi zvláštní, možná by to vypadalo od Kira arogantně, že se směje jeho výhrůžkám, ale tak to nebylo. Představil si, že stojí v očistci a tohle byla poslední zkouška. A před ním nestál Waru Tamashi, jako jeho zlé já, ale Malekai jako výtvor jeho činů. "Předtím než jsem zemřel. Jsem tě chtěl potkat a vydat se ti na milost. Nechtěl jsem žít s myšlenkou, toho co jsem provedl. Myslel jsem, že by to tak bylo správné, ale byla by to hloupost. Zabil by si mě a ani na chvilku by si nezaváhal. Skoro určitě by si mě i mučil a kdyby si dosáhl své osobní pomsty. Nezměnil by si se. Pokračoval bys v zabíjení, protože tvoje trápení trvá už moc dlouho a kompletně tě ovládlo. Si jako moje Waru Tamashi, ale mnohem brutálnější a s cílem." Mohl znít tvrdohlavě a věděl, že něčemu rozumět nebude nebo, že ho vlastně taky nemusí vůbec poslouchat. S tím vším počítal, protože Waru Tamashi by se mu jenom vysmálo. U něho by to, ale dávno vzdal, protože Waru Tamashi bylo ke zlu stvořeno. Kiro stále věřil, že Malekai ne. Věděl co mu udělal a být na jeho místě tak by to také nezvládl, možná by nezešílel až tolik, ale jeho bolest chápal. Jenom myšlenka, že by s Aiko byl několik let a někdo by jí chladnokrevně zavraždil ho dokázala naprosto vykolejit a co teprve kdyby se to doopravdy stalo. Pak o krok odstoupil. "Všichni by tě okamžitě zabili. To co jim brání si ty sám. Tvé postavení a znalosti. Já si myslím, že smrt nic nevyřeší. Ani má, ani tvá. Nikomu z nás se neuleví. Pokud však jednou zaútočíš na mojí rodinu pak by i ten poslední ninja nad tebou zlomil hůl. Budu vědět, že jsem selhal. Zabil si mojí matku a i přesto jsem zde, abych ti odpustil." Zakončil, připadal si zvláštně. Sám pomalu nevěřil ani těm slovům co říkal, ale pak si vzpomenul na očistec a na Saie. Dostaneš šanci na vykoupení. Po mém.. Přešel do prostředku místnosti kam si zase sedl, jako kdyby chtěl meditovat a nechtěl odejít.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Mar 29 2016, 16:18

Yuki Igaku

Moc dobre vedela že Bijin je jednoducho úžasná. Sama sa o tom presvedčila už dávno. To nieje dobré že sem prišli a hneď boli tak ohrozený. Pomyslela si a zamračila sa pri tom, no to už išla dole schodmi do podzemia ich časti hradu. Prišli až dolu k Laboratóriám kde zamierili do sayareho labáku, určite tu nebola po prví krát, no sama vlastne ani nevedela koľko krát tu v skutočnosti bola. Doviedol ju až k tomu veľkému akváriu, či skorej nádrži čo tam mal kde žilo veľmi tvorov, ktoré boli občas divný. Pozerala na tú siluetu čo bola úplne vzadu. Pozorne sa na ňu zahľadela. Keď jej otec zaťukal na sklo, obyčajné zaťukanie ako keby chcel vyplašiť nejakú rybu. V nádrži nastal pohyb a silueta sa presunula behom malej chvíľky až celkom k nim. Toto ju samozrejme vyľakalo ako bola uprene zahľadená do nádrže. Cukla sebou a za pišťavého zvuku trocha uskočila. Čo to je? Vyletelo jej z úst. Pozerala sa na niečo čo malo formu človeka, no bolo to uspôsobené pre život pod vodou. Bolo to zvláštne, no ako na to dlhšie pozerala pripomínalo jej to každou sekundou viac a viac Nazov výtvor, ktorý stretla v Misuteri. Otvorilo to oči pozeralo to na ňu. Rovnaký... Vypadlo jej z úst. Veď predsa rovnaký Sharingan videla u Kisukeho. Len nech... Vírili sa jej v hlave myšlienky. Len nech to nie sú oči Kisukeho Brata Pozerala sa tomu do očí a premeriavala si to. Má ta vec vlastnú vôľu? Spýtala sa z náznakom strachu v jej hlase. Otočila sa a pozrela na svojho otca. Ako to myslíš vytvorili? Položila mu otázku a prehltla. Tak mocné oči len tak z ničoho nemôžeš predsa vytvoriť. Pokračovala. Celé sa jej to zdalo až príliš zamotané a niečo jej na tom viac a viac smrdelo. Nejako odmietala veriť, že by sa im čistou náhodou podarilo vytvoriť sharingan. Pozerala na svojho otca a premeriavala si ho svojimi teraz inými očami, čakala na odpoveď aj keby mala byť akákoľvek. Jednoducho stála pred veľa otázkami a len málo dverí bolo otvorených. Čo ak som aj ja výsledok nejakého ich chorého experimentu? Preletela jej hlavou myšlienka. Myšlienka ktorá ju dosť znepokojovala a dalo sa to na nej aj ľahko poznať. Po tom čo zažila to aký je Nazo hnusil sa jej. Hnusila sa jej predstava že by z takým človekom spolupracoval jej otec.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 14:04


Malekai Kentiri

"Od té doby, co jsi mi chladnokrevně zabil ženu a mé dítě jsem zabil přesně 215 ninjů a budu zabíjet dokud nezemřeš i ty." Řekl tiše na jeho poznámku o tom, že zabil desítky ninjů. Je to velké číslo, protože ninjové jsou sice po celém světě, ale schovávají se, proto je skoro nemyslitelné, že by jich tolik našel. Jenže on tomu zasvětil de facto celou druhou část svého života. Slepě šel za svoji pomstou, při které chtěl dosáhnout smrti Kira, že mu bylo jedno kolik nevinných ninjů zabije. On byl ten první lovec, který si nebral servítky. Jeho otec byl na ninji vysazený, ale chtěl je využívat jako otroky, což se mu dařilo, dokud nepřišel samotný Kiro, který hnul s Malekaiem a změnil veškerou situaci. Malekai poslouchal, co mu Kiro chce říct. Když se zasmál, tak se na něho zle podíval a měl nutkání rozbít sklo a skočit po něm s tím, že ho popadne za krk a na místě ho uškrtí. Jenže to už z Kira vypadlo, že mu odpouští. Něco, co s Malekaiem pohnulo, protože se zastavil na jednom místě a koukal do země. Jako kdyby se Kiro dotkl jeho lidské části předtím než mu zabil ženu.

"Jsem doma Asuro!" Zvolal Malekai a pomalu vyšel po schodech do jejich ložnice. Dveře byly otevřené, což většinou nejsou, protože Asura za sebou vždy zavírala, jelikož to byl signál pro očíslované ninji, že nechce být rušena. Už jen to Malekaie zaskočilo, protože z místnosti neslyšel žádné hlasy, které by slyšel, když jsou otevřené hlasy, logicky by tam s někým byla. Pomalu rukou sáhl na dveře, které otevřel dokořán a uviděl zkrvavenou zem i postel, kde ležela jeho mrtvá žena. Krev pocházela hlavně kvůli tomu, že při boji s Kirem byl narušen její plod. "Asuro?" Vypadlo z něho a bez přemýšlení se rozeběhl k jejímu mrtvému tělu. Vzal si ji do náruče a vyděšeným pohledem si ji prohlížel. "Ne, co je s tebou? Asuro! Promluv!" Řval tak, že do místnosti přiběhl druhý očíslovaný ninja, který se staral hlavně o úklid domu. S Kirem přišel málokdy do kontaktu. "Co se děje pane?" Zvolal než uviděl mrtvé tělo jeho ženy. Hned mu došlo, co se tu stalo a udělal dva kroky dozadu, jenže to už se na něho podíval Malekai s uslzenými oči, které zároveň byly přivřeně a působily dost naštvaně. "Pojď sem." Řekl, při čemž položil tělo Asury na postel a počkal až k němu ninja dojde. Ve chvíli, kdy byl u něj, tak ho popadl svou rukou za krk a natlačil ho ke zdi. "Kdo to byl? Kde je 47?" Řekl vytočeně. Dříve ho nazýval Kirem, ale najednou nemohl to jeho jméno ani vyslovit. "Já, já nevím! Vím jen, že jsem ho celý den neviděl a ani neudělal to, co udělat měl, pane." Vypadlo z něj dost těžce, protože se pomalu dusil. "Aaaah!" Zařval vytočeně Malekai a dál držel ninju pod krkem, dokud se nepřestal svíjet. Poté ho pustil a bezvládné tělo dopadlo na zem. Pomalu se otočil k Asuře a lehl si vedle jejího těla, přičemž položil hlavu na její břicho a nezastavitelně mu tekly slzy z očí. Bylo to poprvé, co zabil ninju, poprvé co vůbec někoho zabil.

Malekai hleděl k zemi a přemýšlel. V hlavě se mu honilo tolik myšlenek. Pak se však otočil směrem ke Kirovi a zakroutil hlavou. "Proč ty bys měl odpouštět mně?" Zeptal se a musel se z toho všeho také posadit, byl dost unavený. "Vy ninjové si myslíte, že jste středem vesmíru, že se točí vše jen kolem vás. Neberete ohled na své činy a myslíte si, že se vše vyřeší samo. Ještě k tomu máš tu drzost za mnou přijít a říct mi, že mi odpouštíš. Za to, že jsi se měl jako jeden z mála očíslovaných ninjů dobře a zavděčil ses mi tím, že jsi zavraždil mou ženu." Řekl vytočeně. Nebyl vytočený, jako když ho poprvé viděl, protože ho to dost unavilo a ty zdi z něj čerpaly sílu. "Podívej se na mě! Podívej!" Ukázal na ruce plné modřin, zkrvavený obličej a otrhané oblečení. "Viděl jsi snad někdy lovce, který by takto mučil ninju? To jen vy jste takoví! Proto jste loveni a od malička převychováváni, abyste se učili chování a mysleli na druhé. Já zabil hodně ninjů, dokonce i nevinných, ale vždy to bylo rychlé a bezbolestné. Já trpím za to, že se snažím pomoct světu, aby nebyly války, abyste se naučili chovat a aby už nedošlo k tomu, že někdo někomu zabije ženu." Řekl a hleděl na něj.

Sayaru Igaku

Vodní muž tam stál u stěny a prohlížel si zvídavě Yuki. Jeho pohledy a chování připomínalo mladé štěně, které kroutí hlavou, když vidí něco, co ho zajímá nebo něco, co vidí poprvé. Viděla v něm velké nadšení. "Ano, má vlastní vůli, ale ještě není jako člověk. Stále je zaseknutý v myšlení zvířete. Není schopný komunikace a ani jiných podobných schopností člověka. Nemohu se pohnout dál." Řekl a pak po chvilce dodal "Bez Naza." Nechtěl o tom mluvit, protože věděl, že Yuki má k Nazovi hodně špatný přístup, jelikož ho zastihla v době, kdy už mu z Misuteri hrabalo. Nenechal ji promluvit a ihned ji vysvětlil, jak to celé myslí, protože viděl, že je z toho celá mimo. "Abych ti to vysvětlil. Nazo nebyl takový jakého jsi ho pravděpodobně poznala v Misuteri. Byl něco jako já. Hodně zvídavý a všechno chtěl vyzkoušet. Měl skutečně velké zapálení do života, neboť si dokázal užívat každou chvíli. Byl neuvěřitelným vědcem, kterého si hodně oblíbil Daisuke. Myšlenka o vytvoření vlastního člověka se zrodila ještě předtím než jsi se narodila. Společně s Nazem jsme vytvořili tohle." Ukázal prstem na vodního muže, který dál stál před nimi a nechápavě na ně hleděl. Měl přesně ten hloupý výraz štěněte, který se každému líbí. "Daisuke se to dozvěděl a byl z toho velmi nadšený, proto se nám svěřil s tím, že během svých cest objevil s jedním mužem čtyři těla. Tři těla byla v jakýchsi tekutinách a jedno bylo pečetí obaleno nějakými bandážemi. Pečetě prolomili a objevili muže, který měl Sharingan, což byla pro ně velmi zajímavá věc. Respektive zajímavé oči. Donesl nám sem to tělo a my s Nazem udělali několik pokusů. Nesli ho sem až z Konohy a Nazo se dozvěděl, že je tam více těl, proto pro ně odešel, abychom měli více materiálů. Já chtěl vzít jen pár vzorků a vrátit těla na místo, ale Nazo zešílel, chtěl oči vzít a nechat si je voperovat, což jsme mu nedovolili, ale místo uposlechnutí rozkazu těla někam schoval a poté se odstěhoval někam do lesů, kde nějakou dobu žil a pak zmizel pravděpodobně v Misuteri. Já díky výzkumům dokázal vytvořit kopii tohoto Sharinganu, ale dokud bude tento muž tak hloupý, tak nebudeme vědět, zda fungují." Doufal, že to vysvětlil správně, aby to jeho dcera pochopila. V ten moment však vodní muž přitiskl svou pravou dlaň na sklo a koukal na Yuki. Jako kdyby chtěl, aby si s ním podala ruku. Sayaru to uviděl a zatvářil se dost překvapeně, protože to bylo gesto, které pomalu připomínalo chování lidské bytosti.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 16:03

Kiro "47" Suikafuurado

Kiro seděl jako meditující socha poslouchajíc Malekaie, jenže dech mu vyrazili slova, že mu zabil i ženu i dítě. Kiro na něho poprvé překvapeně pohlédl a zkameněl jako socha Dítě ? Asura byla těhotná ? Přemýšlel a přemítal. Nevěděl o tom. Rozhodně mu byla milejší myšlenka, že lže. Proč by to však lhal. Pomyslel si Kiro a sledoval ho. Malekai si také posadil a začal mluvit. Zněl klidněji oproti minulému výstupu a Kiro poznal, že už se uklidnil. Byl rád, že i jeho slova tomu mohli dopomoci, protože tu nebyl aby ho provokoval nebo psychicky mučil. Nevěděl odkud začít. Malekai je všechny označil za ty špatné a bylo vidět, že pevně věří tomu, že jsou ninjové zlý. "Já se do války narodil. Jako každý z nás. Když jsem byl malý tak jsem chtěl poznat svět. Myslíš, že mě nějaká válka zajímala, že jsem chápal proč musím značnou část života vyrůstat na hradě a nesmět se kouknout do světa. Nestačilo mi to a tak jsem utekl a zaplatil jsem za to. Vyrůstal jsem v tmavém vězení, kde jsem dostal číslo jako nějaká věc. Necítil jsem nic. Nikdo mě nepřevychoval, ale zbavil pocitů. Zůstal jen strach a studená prázdnota. Za ty roky jsem ani nevěděl jestli žiji. Dělal jsem vše co se ode mě očekávalo. Nezajímal jsem se. Nic jsem necítil. Nevím co jsem ani dělal. Pak jsem najednou dostal nějakou tekutinu. Bylo to jako kdybych se probudil z několika letého spánku. Všechno to ve mě bouchlo. Ovládl mě vztek a ..." Nedokončil to. "Odpustil jsem ti tvoje činy, ale neočekávám, že ty odpustíš mě. Možná jsem i naivní." Na chvilku se odmlčel, jako kdyby zapomněl proč to vlastně říká. Snažil se mluvit otevřeně. "Pochybuji, že si někdo pamatuje opravdoví cíl války." Zhluboka se nadechl a opětoval mu oční kontakt. "Nevěřim, že tak světu pomáháš jako nevěřím, že světu pomáhá to, že před mými oči vybouchla Konoha." Byl trochu naštvaný, protože z jeho slov bylo vidět, že se cítí být nad ninjama a považuje je za něco co musí ze světa zmizet. "Existují nebezpeční ninjové co prahnou po krvy, odplatě nebo válce." Pak trochu zbystřil. "Jako existují vědci, vrahové co škodí celému světu. Viděl jsem pohled lovce, kterého jsem ušetřil a jak na mě hleděl, když jsem pomohl ninjovy, který jí potřeboval. Byl překvapený z toho, že jsem vůbec projevil soucit. Viděl jsem lidi, kteří se za nás stavěli. Chápali naší pozici. Chápali, že ninjové není zlo, jak se snažíte vy všichni tvrdit. Že to jakým způsobem se loví, už není válka a není to správné. A já se ti to snažím dokázat. Myslíš si, že neberu ohled na své činy ? Myslíš, že jsem spokojen s tím co se stalo. Nejsem, ale minulost už nezměním. Proto jsem dostal druhou šanci. Vykoupil jsem se ze své smrti a vrátil jsem se mezi živé, abych ukázal, že chci pomoci světu. Vykonat dobro. Žít v míru a ne ve válce. Poznat svět, který skrývá spoustu tajemství. Být s Aiko a pak poznat pravý důvod proč vlastně žijeme. Nechci být vrah a chci smýt z rukou krev lidí, kteří zemřeli, kvůli několika událostem, které ovlivnili chod světa." Pohlédl na svou otevřenou dlaň a pak na Malekaie. "Myslíš, že jsou to stvůry, protože tě mučí ? Oni tebe považují za zrůdu co zabíjí nevinné a užívá si to. Oni neví nic tak jako ty nevíš nic o nás." Odvětil mu a pak povolil svaly na obličeji a vypadal dost uvolněně a zároveň psychicky unaveně. Ani si neuvědomil, že zmínil Aiko, prostě to z něho tak vyšlo. Nevěděl co by mu měl dál říct, než ho nechá mluvit. Byl to stále kluk a takhle viděl svůj pohled na svět. Nechtěl se přikládat ani na jednu stranu, protože si chce vynahradil léta, která byl ve vězení a chce být s Aiko,Bratrem a Otcem. Nechce válčit a zabíjet, protože to někdo chce. Chtěl by naivně spasit všechen svět i když sám ví, že na to sílu nemá.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 16:24

Malekai Kentiri

Kiro se dost rozmluvil. Malekai se dost uklidnil. Nejde říct zda to bylo kvůli tomu, že byl dost unavený nebo kvůli tomu, že ho uklidnila Kirova slova. Prostě jen seděl a poslouchal. Svůj hněv projevil už na začátku, takže teď zůstal jen sedět. Aiko. Pomyslel si v hlavě. To zní jako Asura. Pak pozvedl čelo a pohledem se zastavil na Kirovi. "V tvých slovech je něco pravdivého. Něco co není jen hloupé přemýšlení mladého ninji, který nic nezažil. Je v tom nějaká zkušenost. Takového si tě nepamatuji. Něčím sis musel projít." Řekl tiše a dál na něj hleděl. "Je vidět, že tě mrzí vražda mé ženy. Slyším ve tvém hlase to, že bys chtěl změnit celý svět nebo alespoň dosáhnout míru mezi lovci a ninji. Jenže tomu tak nikdy nebude. Mír v tomto ohledu neexistuje. A ani existovat nemůže dokud tu budou dvě strany. Vždy musí jedna strana padnout, aby zůstala jen jedna, která se v průběhu let rozdělí na další dvě a takhle to půjde dál a dál." Vysvětlil mu svůj pohled na věc a pak to celé zakončil svým pohledem na něj. "Je to jako mezi námi. Každý zastupujeme jednu stranu, oba si myslíme, že zrovna ta naše strana je správná. Ty jsi došel do té fáze, kdy jsi ochotný mi odpustit a nechat to jít. Já do té fáze dojdu až ve chvíli, kdy tě uvidím ležet na zemi. Je jedno jak moudrý jsi nebo, co z tebe jednou bude. V mých očích budeš vždy ten, kdo mi zavraždil ženu s dítětem a poslal mě na tu cestu, po které právě teď kráčím. Třeba se odsud dostanu, třeba mě využijete k poražení lovců, je mi fuk, co se stane, protože vím, že nastane den, kdy se střetneme tváří v tvář bez jakýchkoliv zábran nebo stěn a z toho místa odejde jen jeden živý." Jenže tím rozhodně neskončil. Jako poslední větu dodal: "Mezitím budu mít spoustu času najít tvoji Aiko."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 17:04

Yuki Igaku

Pritom čo jej hovoril že ten tvor má vlastnú vôľu stihla si toho všimnúť už sama. Prišiel jej zaujímavý a zvláštny. No prejavoval záujem pričom mu opätovala pohľady. Ako sa voláš? Preletelo jej hlavou, no nespýtala sa na jeho meno, ak teda vôbec mal nejaké meno. Potom jej otec hovoril o tom že Nazo bol kedysi úplne iný, teda aspoň pred tým ako stvrdol v Misuteri. Takže ty si ich spoločný výtvor? Spýtala sa v svojej hlave a pozerala na to stvorenie, pričom jej prišlo občas smiešne. Zdalo sa jej že vyzerá tak nevinne a nepoškvrnene, bez toho aby poznalo ako funguje tento svet. Takže ich sem priviezol Daisuke. Počudovala sa, lebo si myslela že Lorenzo, Zanchi a Kisuke boli v tej jaskyni už dávno pred tým. Lorenzo, Zanchi a Kisuke. Povedala nahlas. To sú tí ľudia z Konohy ktorých našiel Daisuke. Nazo. Nazo sa snažil získať ich schopnosti a nejakým spôsobom ich chcel dostať do seba. Snažila sa nejakým spôsobom povedať čo sa tam v Misuteri vlastne stalo. On, bol šialený, hovoril veci, veci o ovládnutí sveta a ja som ich dostala z tých nádob. Povedala a na chvíľku sa odmlčala. To mŕtve telo zo Sharinganom. To bol Kisukeho brat. Jeho telo sme našli v jednej z chodieb a nemalo oči, na svet pozerali len prázdne očné jamky. Povedala a trochu ju pri tej spomienke zamrazilo. Možno povedala až príliš no po tom čo jej otec povedal znova sa jej vracala dôvera k nemu. No jej pozornosť upútalo to stvorenie v nádobe, ten vodný tvor pritlačil svoju dlaň na sklo a pozeral na ňu. Pozorne si ho prezerala, vlastne premeriavali sa navzájom. Videla v ňom niečo viac ako jej opísal jej otec. Vystrela ruku a priložila ju na sklo ako keby ju mala priložiť na jeho ruku a usmiala sa naňho. Dúfala že nespraví žiadny prudký pohyb, alebo podobné veci, lebo by ju asi zrejme vyľakal. Má aj nejaké meno? Spýtala sa pričom ho stále pozorovala a mala pritisknutú ruku na skle.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 17:09

Kiro "47" Suikafuurado

Seděl klidně a nechal ho mluvit. Nebyl důvod mu nějak skákat do řeči, hlavně když byl klidný. Měl z toho dobrý pocit. Malekai, který byl známí svou zuřivostí a brutalitou tu teď seděl a bavil se s mladým ninjou, který na něj měl značný vliv. Válku dvou stran přirovnával k jím dvoum. V hodně věcech s ním Kiro souhlasil, ale byl příliš odhodlaný a naivní, aby to vzdal a ztotožnil se s jeho názorem. Před válkou to tak fungovalo, určitě musí existovat způsob. pomyslel si. Když zmínil to, že mu Kiro dokáže odpustit tak jenom kývl hlavou na souhlas. Pak, ale Malekai, dokončil svou myšlenku a Kiro se trochu zamračil. Takže je to tak. Nakonec se jeho názor potvrdil. Jeho vztek a cesta pomsty trvá už příliš dlouho, aby se od ní dalo jen tak odpoutat. Pomyslel si. Nakonec to zakončil tak jak Kiro vůbec nečekal. Hlasitě polkl a trochu znervozněl. Až teď si uvědomil, že zmínil Aiko. Ne, to jsem neměl. Bylo vidět, že ho Malekai zasáhl. Postavil se. "Do té doby se může stát ještě spoustu věcí." Řekl a znovu-nalezl svou jistotu. "Pokusím se udělat vše co je v mých silách, abych to dokázal." Pak se zhluboka nadechl a naposledy si ho prohlédl. Otočil se a odcházel. Cestou pryč se s ním ještě rozloučil. "Sbohem Malekaii." Řekl klidně a vřele. Nevěděl co s ním bude. Třeba také se vůbec nedostane ven a zabijí ho. Musel čekat na ostatní, teď o tom nemohl rozhodnout. Mávl za sebou a otevřel dveře, které hned zavřel.

Sakra. pomyslel si a vzpomněl si na Aiko. Mířil rovnou domů. Nechtěl jsem jí do toho zatáhnout. Ona musí být ušetřena nějakému boji, nebo válce. Zhodnotil. Představil si její úsměv a její pozitivní myšlení nechtěl, aby se změnila, protože udělal chybu a nedával si pozor. Celou cestu se tvářil ještě více zamyšleně, ale zároveň spokojeně ohledně Malekaie. Otevřel dveře od klanového sídla a vstoupil dovnitř. Otec tam ještě byl a když na něho pohlédl tak se na něho usmál. "Neboj už jsem tady. Vše je v pořádku." Řekl docela klidně. Což mohlo být i svým způsobem děsivé, protože se dokázal v klidu usmát. Došel až ke stolu, kde znovu pohladil čepel rothiuse. Nejraději by šel ven a trénoval. Splnil si další cíl a to poznat rothiuse, ale jeho pohled spočinul na velké mapě před kterou viděl otce. "Co to je ?" Zeptal se zvědavě a došel až k němu. Byla to mapa, která mapovala Kaishinova démona, se třemi šipky. "Kaishin, Suizu, Otazník? Démon?" Co to je ?" Zeptal se znovu a pak se zatvářil překvapeně. "To je SuiSui ?" napadlo ho a pozvedl obočí, protože znal někoho s jménem Suizu a byl mu velmi blízký. Navíc šipka byla v konoze.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Wed Mar 30 2016, 18:39

Eve Kurosu

Snad se vrátím... Prolétlo jí hlavou, když si to mířila za Saiem, který již pomalu procházel skrz velké skály. Došla k němu a rozhlédla se po obloze. Stejný orel, který létal v tu dobu, když jsem dorazila do Suichu Kynpu? Zamyslela se nad tím, protože jí to bylo hodně povědomé. "Je možné, že se mi to nepovede. Nejsem zrovna dobrý řečník, ale budu se snažit. I tak si myslím, že můj otec by uspěl. Nikdy jsem jeho sílu neviděla... neměla jsem ani příležitost, ale... ale věřím, že je dle tvého popisu dost silný a dobrý na to, aby uspěl." Řekla a pokývnula hlavou. Když se teď Kiro vrátil, tak to znamená, že bude taky jiný. Každý jsme si prošli nějakou značnou změnou, ale nejsem si jistá, jestli mě vůbec rád uvidí... budu muset doufat. Pomyslela si. "Mohl by si mi po cestě říct více ohledně Posledních a i otci? Kupodivu toho o něm víš mnohem víc, než já." Zeptala se ho, protože mít informace se vždy hodí.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Thu Mar 31 2016, 23:03

Sayaru Igaku

"Nazo ty oči nevzal, kdyby je vzal, tak by už dávno nebyl tam dole. Podle toho, co mi tu teď říkáš, se musel dost zbláznit a věří jen v to, co mu nabídla ta jeskyně nebo co to vlastně je. Snad je v dobrých rukách u těch dvou, kteří tam zůstali." Řekl tiše, ale pak uviděl, jak se ruka Yuki i vodního tvora střetly na skle a Yuki se usmála. V tu chvíli tvor hlavou zamířil blíže ke sklu a koukal se na její úsměv. Jeho rty sebou dost cukaly, ale pomalu se usmál a byly vidět jeho špičaté zuby. Jeho úsměv byl dost nucený, ale podle Sayarova výrazu to bylo asi poprvé, co se vůbec usmál. "Asi se mu líbíš." Řekl Sayaru radostně a pak odešel k blízkému stolu, kde zaznamenal den, čas a to, co se teď právě stalo, neboť to byl posun, na který nějakou dobu čekal. "Do teď jsem mu říkat 3.01, ale asi ses mu tak zalíbila, že by bylo vhodné, kdybys mu dala jméno ty." Pobídl ji a zůstal stát u bloku s tužkou v ruce, při čemž čekal na její jméno, aby ho tam rovnou zapsal.

Kokai Suikafuurado

Malekai už mu dál neodpověděl a jen se mu v hlavě točila jedna myšlenka. Aiko, Aiko, Aiko. Snažil se, aby si zapamatoval její jméno a až se odsud dostane, tak měl v plánu najít snad všechny Aiko, které na tomto světě žijí a to z jednoho prostého důvodu. Kiro došel až do jejich bytu, kde uviděl pracujícího Kokaie. "Ah, to jsem rád, že sis to vyřešil." Řekl a opětoval mu svůj upřímný úsměv. "Ano, je to SuiSui. Je to tvůj strýc, je bratrem tvé matky." Očima zajel ke stropu, protože si vzpomněl na Maeko, ale pak zase zpět na Kira. "Tvůj bratr má v sobě pětiocasého démona, což je prastarý démon, který mu může dopomoct k velké síle a velkým činům, ale má v sobě jen jednu část. Další část má Suizu a třetí část nevím, kde je. Proto se ji snažím najít, abych ji dal Kaishinovi a dopomohl mu k větší síle. Věřím totiž, že se blíží velká změna. A jen vy, jakožto mladá generace rozhodnete, jestli je to změna k lepšímu nebo horšímu. Ty, Kaishin, Eve a Yuki. Všichni mladí. Je tu teď i další mladé děvče jménem Bijin, která má obrovský potenciál a pokud se vy všichni spojíte, tak jste schopni velkých činů." Vysvětlil mu trochu i důvod, proč se snaží tohle všechno vypracovat.

Sai Kaguya

U poznámky ohledně síly jejího otce se musel trochu pozastavit. Nenechal ji skoro ani domluvit a už musel něco říct. "Tvůj otec má neuvěřitelnou sílu. Ovládá umění, které ovládá strašně málo ninjů. Dokázal nějakým způsobem splynout s přírodou. Sám ani nedokáži jeho sílu popsat, ale je to něco neuvěřitelného. Ani se nedivím, že se o něj Akatsuki začala zajímat, protože v této organizaci byli vždy originální a silní jedinci." Řekl ji něco málo o jejím otci, ale pak přišla její otázka, kterou však otočil on svou otázkou. "Už o tom něco určitě víš, protože znáš Daisukeho, takže mi řekni, co víš a já tě doplním, ať nemusím zbytečně říkat úplně všechno." Pousmál se, ale ve skutečnosti ho zajímalo, zda jí Daisuke řekl pravdu nebo něco záměrně zatajil, jak je u něho dost často zvykem.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Fri Apr 01 2016, 00:09

Kiro "47" Suikafuurado

Nahodil překvapený výraz když zjistil, že Suizu je jeho strýc. "To jsem nevěděl. A to ho znám roky." Řekl mu a nakonec se usmál. "Tehdy to byl on kdo mě zachránil a schoval mě. Když jsem utíkal od Malekaie po tom co ..." Nedokončil, protože věděl, že to nebude potřeba. Na chvilku mu klesl úsměv, ale hned to napravil. "Takže brácha má v sobě část démona jo. To je docela děsivý." Uznal a odkráčel od mapy a sedl si ke stolu. Pak zkoumavě pozoroval Kokaie. "A Suizu taky. Hmm. To bych neřekl, ani do jednoho. Démon mi zní dost zle a oba jsou přitom hodní." Prohodil a přemítal si jeho slova.Démon. Jak se k němu proboha dostal. Pomyslel si. "Vtipné je, že v očistci mě ostatní ninjové nazvali Anděl ze Suichu." Pousmál se nad tou ironií. A chvilku koukal do neznáma. Eve. Promítal si poslední chvíle kdy jí viděl, jako kdyby si teď rozpomněl. Jak té se daří. Byli to poslední vteřiny jeho života, které věnoval pohledu na ní. Jak sedí a sleduje jeho prohraný boj se Saiem. Říkala, že se nemůže hýbat a tak se Kiro snažil. Snažil se porazit Saie, sám. Pro oba. Pro všechny. Oklepal se. "Bijin ? Yuki ? Ty neznám." Pověděl a zakýval hlavou a rameny. Bijin přišla, když odjel do Konohy a Yuki si z dětství nepamatoval, protože tam nebyl ani tak dlouho a hlavně jí potkával občas, ale podle jména si nikoho takhle vybavit nedokázal. Pak se, ale vrátil k myšlence jeho řeči, jen mu neměl co říct po konverzaci s Malekaiem byl ohledně takového tématu rozhozený. Velká změna. Pomyslel si a vstal. Pevně uchopil Rothiuse. "Půjdu ven. Musím toho spoustu dohnat. Když jsem byl v očistci tak jsem ohledně své chakry pokročil. Dokonce jsem provedl i techniku." Řekl mu a usmál se. Odběhl si pro kryt a ten si upevnil na záda do něhož zasunul meč. "Nechám tě tu pátrat po otázníku. Víš kde mě najdeš." Řekl mu a chystal se odejít, čekal však jestli ještě něco nechce.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Fri Apr 01 2016, 15:29

Yuki Igaku

Jej úsmev opätoval, bolo to zvláštne, podla toho čo jej povedal otec, niečo takéto nečakala. Aj keď sa jej jeho úsmev zdal, dosť nútený, alebo mierne strašidelný neodradilo ju to a stále ho pozorovala. Si výnimočný. Pošepkala aj keď vedela že cez také hrubé sklo ju počuť určite nebude. Na otcove slová že sa mu asi páči sa len zasmiala. Myslím si že sa chce učiť. Povedala a stále ho sledovala pričom mierne naklonila hlavu. Čakala či urobí to isté, alebo či vôbec bude nejako reagovať. Všimla si že jej otec si všetko toto zapisuje, zrejme to bol pre neho pokrok, mala dobrý pocit že mu pomohla istým spôsobom z jeho výskumom, aj keď to bola skorej náhoda. Potom ju otec ponúkol aby ho pomenovala. Ehm. Vydala zo seba a trocha sa zamračila. Ako? Tie šupiny, podobá sa na jaštera, na draka. Premýšľala aké by preňho bolo vhodné meno. trvalo nejakú dobu no niečo sa jej podarilo vymyslieť. Budeš sa volať Ryuu. Povedala a usmiala sa pri tom. Čo povieš? Páči sa ti to meno? Ryuu. Spýtala sa ho ako keby čakala nejakú reakciu.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 03 2016, 15:19

Kokai Suikafuurado

"Yuki je dcera Sayara Igaku, což je jeden z nejlepších vědců, kterého tu máme. A Bijin přišla teprve nedávno. Je neskutečně silná v ovládání železa, jakmile ji potkáš, tak mi věř, že ji hned poznáš." Zasmál se, ale to už viděl, jak si bere Rothius na záda a má namířeno ven, kde bude chtít pravděpodobně cvičit. Ta informace, že byl schopen využít techniky ho dost potěšila, ale nijak na to nereagoval. "Dobře, pokud bych něco potřeboval, tak za tebou zajdu. To samozřejmě platí i pro tebe." Odpověděl mu a pak ho nechal klidně odejít. Následně se postavil ke stěně, kde hleděl na otazník okolo poslední části démona. Když Kiro úplně odešel, tak došel do místnosti, ze které předtím Maeko vzala Rothius a dala ho Kirovi. Procházel si různé bedny, jako kdyby něco našel a pak v rohu uviděl krabici, ze které vykukoval černý plášť s rudými mraky. To zde nemá co dělat. Pomyslel si a zastrkal plášť Akatsuki dospod krabice, při čemž se otočil na druhou stranu, kde uviděl knihu, kterou hledal.

Sayaru Igaku

Zapisoval si úplně vše. Když řekl jméno, které pro něho vymyslela, tak přikývl a zapsal si ho. Bylo to dobré jméno, neboť z něho úplně vyzařovalo, takže s tím Sayaru souhlasil. Ryuu Se přiblížil blíže ke stěně a zadíval se Yuki přímo do očí. Ona pocítila jako kdyby ji Ryuu volal, jako kdyby ji chtěl něco sdělit, ale nemohl. Bylo to vidět i v jeho tváři, že se o něco fakt snaží a dost ho štve, že není schopen ji to říct. Jenže pak Yuki pocítila něco zvláštního. Uviděla, jak se mu roztočily bodky v jeho očích a ona najednou stála úplně někde jinde. Stále před Suichu hradem, který byl úplně zničený. Všude kolem ní hořelo a díky tomu viděla na celý prostor i přes to, že byla tma. Kousek před hradem bylo několik mrtvých těl a přímo za jejími zády viděla přístav, kde byla voda zbarvená do jasně rudé barvy. Poté z trosek hradu uviděla vycházet úplně zkrvaveného Daisukeho, který sotva udržel svůj rudý meč a jen co udělal několik kroků, tak padl na kolena. Kolem něj následně prošla Bijin, která měla uříznutou ruku a tvář od slz. Hned po ní vyšel i Yoi Goyoshi, její bratr, který se opřel o Daisukeho rameno. "Já ti říkal, že jim máme dát vše, co chtějí." Řekl a v ten moment jako kdyby se Yuki vnesla k nebi a uviděla tu velkou spoušť. Všude kolem zničeného hradu byla mrtvá těla a spoustu z nich znala. Bylo tam mrtvé tělo jejího otce, bratra a ostatních obyvatel tábora. A v dálce viděla osobu, která měla maskovanou tvář a na zádech měla dvě zvláštní katany. Najednou se však opět objevila před velkým akváriem, kde na ní Ryuu hledí. "V pořádku Yuki? Na vteřinu jsi se nějak zapotácela, skoro jako kdybys měla omdlít." Zeptal se otec.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 03 2016, 16:44

Kiro "47" Suikafuurado

Poslechl si ho a kývl hlavou. Yuki a Bijin. Pomyslel si. Jejich jména slyšel poprvé, ale zaujala ho schopnost ovládání železa. "Dobře. Tak zatím." Pověděl mu a vyšel ven ze sídla. Upravil si róbu na sobě a pokračoval po hradě. Všiml si, že se toho tu dost opravuje a hrad byl v rozhodně lepší kondici než odjeli do Konohy. Pomalu vyšel ven a protáhl se. "To je krásně" zvolal a protáhl se. Bylo mu jedno jestli byli kolem něho nějací lidé, protože on si užíval čerství vzduch a krásné počasí. Zastínil si dlaní slunce a rozhlédl se po tréningových placech. Usmál se a vyrazil na jeden volný. Připadá mi to jako věčnost co jsem byl naposled trénovat. Pomyslel si. Ještě jednou se protáhl. Postavil se panáky kolem sebe jak to často dělával. Tentokrát to, ale bylo jiné. U neměl katanu, ale rothius a už uměl ovládat chakru. Vytáhl Rothius ze krytu a pár krát s ním zamáchal. Ještě jednou si projel pozici několika panáků a pak přenesl těžiště na pravou nohu se kterou udělal první krok a vystřelil proti prvnímu panáku. Už nepotřeboval čas, aby probudil chakru zkrze svůj meč. Kirovi zavlály vlasy a panák se rozdělil na dvě části. Zarazil se o zem a vyrazil jako střela proti druhém kolem, kterého se obtočil a zabodl rothius do třetího dřevěného panáka, který ten nápor nevydržel a rozpadl si na několik kusů. Horní část panák, kolem kterého se předtím obtočil pomalu sjíděla na zem a byli slyšet dvě rány. Kiro se spokojeně usmál. Cítil jak jím proudí chakra a jak jí dokáže vycítit kolem sebe. Byl to pro něho pokrok. Pak přešel do středu placu a sedl si do meditační polohy. Meč si položil na kolena. "Sai tě ovládl a tys ho poslechl. Nějakým příkazem. Řekl Aki." Mluvil přímo k Rothiusu a přiložil dlaň na jeho čepel. "Při boji se ke mě vracíš, ale jinak zůstáváš nečinný. Co se v tobě skrývá..." Položil řečnickou otázku. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Když posledně meditoval zdál se mu sen. Doufal však, že pomocí své chakry, kterou koncentruje do Rothiusu něco vyvolá. Nemohl si dovolit používat meč, když ho dokáže ovládnout někdo jiný.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Sun Apr 03 2016, 21:34

Eve Kurosu

Hodně jí zaujalo to, co říkal Sai ohledně síle jejího otce. Možná proto odložil Chariota? Kvůli této síle? Pomyslela si. Zavřela oči a hned si otcovu sílu představovala. Podle toho, jak to Sai řekl, tak musí být hodně mocný. Avšak... jestli to tak je, proč... Zamýšlela se, ale jakmile došla hlouběji, tak se zastavila. Něco jí říkalo, že nechce opět přemýšlet nad tím, co se stalo. Bude mít příležitost všechno zjistit. Nic na to ani neříkala. Její zamyšlenost mohla být jasnou odpovědí. Pak otevřela oči a podívala se na Saie. "Jediné co vím, je to, že si celou dobu hrál na něco jiného, než skutečně je. To zahrnuje pouze to, že patří k Posledním." Řekla a pokrčila ruce. Vždycky si myslela, že svého otce zná moc dobře. Je to přeci jenom její otec, ale nakonec se ukázalo, že toho skrýval hodně. Dokonce víc, než si Eve dokázala představit. Ani si moc nebyla jistá, jestli je připravená se dozvědět pravdu. Bylo jí ale jasný, že s pravdou se jí bude lépe žít. Taky si nebyla jistá, jestli jí vůbec pravdu řekne. Nad tímhle neustále pracovaly všechny její myšlenky.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Apr 04 2016, 00:13

Yuki Igaku

Niečo nebolo v poriadku. Cítila ako keby k nej chcel Ryuu prehovoriť, niečo dôležité jej povedať. Bolo pre ňu až smutné sledovať to ako sa veľmi namáha a ako nevie nájsť spôsob ako s ňou komunikovať. Na jej tvári už nebol úsmev, vystriedali ho spustené kútiky úst a ľútostivý pohľad na Ryuua. Videla na jeho tvári že sa hnevá sám na seba, aj keď to bol experiment jej otca prišiel jej dôležitý a výnimočný. Ich pohľady sa stretli a videla, videla ako sa bodky v jeho očiach roztočili a mala pocit ako by jeho oči vťahovali do vnútra. Všetko potemnelo no nie na dlho. Priestor pred ňou začal osvetľovať oheň. Najskôr videla len hrubé obrysy lebo bola tma, no čím viac oheň horel tým jej to miesto kde teraz bola bolo povedomejšie. Miesto tak známe, no predsa úplne iné. kde to? Čo sa to deje? Preletelo jej hlavou keď stála pred zničeným hradom. Pred Suichu ktorá bola na kolenách. Obklopovali ju trosky a mŕtve telá. Pomaly sa otočila smerom k prístavu. Do oceána stekali potoky krvi a na pláži a v prístavbe sa penila rudá voda. Voda zafarbená drahou krvou statočných ninjov zo Suichu. Dola zdesená, nezmohla sa na slová, na žiadny pohyb a len tam tak stála uprostred všetkej tej skazy. Uvidela postavu. Niekto vychádzal z hradu. Celý od krvi, zlomený na duchu. Nespoznala ho, až keď prišiel bližšie a padol na kolená spoznala v jeho tvári tvár Daisukeho. Toho Daisukeho, ktorého nikdy nevidela takto zlomené, porazeného, ktorého nikdy nevidela na kolenách. Z hradu vyšla ďalšia postava. Síce ju dlho nepoznala ho netrvalo jej tak dlho ako pri Daisukem zistiť kto to je. B... Bijin. Zaznelo jej v hlave keď ju uvidela ako si drží svoju ruku, teda skorej to čo z nej ostalo. Natiahla ruku a chcela sa k nej rozbehnúť, no nemohla. Neurobila ani krok, chcela vykríknuť. no hrdlo mala zovreté a nevydala ani hlások. Prišla k nim ďalšia osoba, osoba ktorej slová si dobre zapamätala. Dať im všetko čo chceli. Zopakovala v svojej mysli. Nemohla sa ani pohnúť a jej telo sa chvelo. Nohy sa jej odlepili od zeme a ona stúpala. Stúpala do výšky, kde sa jej naskytol pohľad horší ako zo zeme. Jej oči videli desiatky, ba stovky mŕtvych tiel. Ležali tam nehybne, medzi troskami hradu. Uvidela ho, svojho otca a hneď o kus ďalej ležal jej milovaný braček. Oči mala plné sĺz a keby nebola vo vzduchu padla by na kolená. Nevedela si to vysvetliť, toľko skazy pohromade. Toľko vyhasnutých životov. Stratila svojich milovaných. život pre ňu nemal význam, ostala sama. Slzy jej stekali po tvárach a do srdca sa jej vnárala temnota. No cez oči plné sĺz videla postavu. Mala masku a na chrbte dve katany, no niečo na nich bolo iné, nikdy také zbrane nevidela. Zatvorila oči. Svet skončil

Jej oči preniklo svetlo a keď ich otvorila pozerala na Ryuua. Bola zmätená nevedela čo sa stalo. Nezmohla sa na žiadne slová. No keď začula hlas svojho otca ako hovorí jej meno vrhla sa mu okolo krku. Silno ho objala a po tvárach jej stekali veľké slzy. Ja... Ja... Povedala roztraseným hlasom. Ja, som myslela že som vás stratila. Pokračovala a hlas sa jej stále triasol a jej zlzy padali na kamennú zem. Ty a Kaizen. Ležali ste tam mŕtvi. Povedala a prehltla. Začínala sa upokojovať. Rukami si pretrela uplakané oči. Videla som Suichu v plameňoch. Zničenú. Porazenú. Povedala svojmu otcovi čo videla v tej zvláštnej vízii, alebo správe od Ryuua. Na chvíľku sa odmlčala. Ryuu. Ryuu mi to ukázal. Povedala z vážnym hlasom. Mohlo sa zdať že sa zbláznila, lebo práve povedala že jej niečo ukázal tvor bez rozumu, ako by niečo také len mohol vedieť. No bola si istá a nechcela nad tým len tak mávnuť rukou. Nie po tom čo sa naplnila jej posledná vidina. Bol, tam muž. Muž z maskou, stál tam a všetko pozoroval. Povedala ďalšiu vec ktorú videla. Vrátila sa k Nádrži a pozerala na Ryuua. Ako je to možne? preletelo jej hlavou. Ako niečo takéto môžeš vedieť? Spýtala sa úplne po tichu, no Ryuu videla ako sa jej pohybujú pery.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Apr 04 2016, 20:04

Kiro -> Panáci byli zničení a Kiro se odhodlal k meditaci, která mu měla dopomoct k pochopení jeho zbraně. Ke svému meči dokonce i mluvil, což pro jednoho pozorovatele mohlo být lehce komické. Kousek od něj totiž seděl Lorenzo Hyuuga na jedné větvi stromku, který rostl poblíž tréninkových míst. Seděl zde z jednoho prostého důvodu - přišel také trochu relaxovat, protože přitom dokáže výborně přemýšlet. Když uviděl Kira, tak zbystřil a věnoval mu svoji pozornost, protože mu něco říkalo, že ten meč už někde viděl. Poté však seskočil. Seskočil úplně bez jakéhokoliv zvuku, skoro jako kdyby ho zbrzdil samotný vzduch. Bez jakéhokoliv zvuku došel až ke Kirovi, před kterého se sám posadil a chvíli na něho hleděl až do té doby, než to začalo být Kirovi nějak zvláštní. Cítil, že u něj někdo je a hledí na něj.

Sai Kaguya

Řekla mu, že vlastně o Posledních nic neví, což ho trochu zarazilo vzhledem k tomu, že mluvila s Daisukem, který by ji toho dokázal říct spoustu. Každopádně se ujal jejího zasvěcení a pověděl ji něco, co už ji kdysi řekl Daisuke na lodi, když pluli od Konohy. "Poslední jsou skupinou ninjů a kunoichi, kteří si dali za cíl, že zničí všechno zlé na této planetě a to jakýmkoliv způsobem, aby zde bylo jen dobro. Byla to skupina, která čítala tak 12 lidí, kteří se o to snažili, ale postupem času každý člen prozřel a došlo mu, že to je honba za něčím, čeho nemůžeme nikdy dosáhnout, proto se všichni dali na svou cestu. Já jsem asi posledním členem Posledních, který se stále snaží urovnat tento svět. Zbraně, jakou máš třeba ty nebo já, jsou zbraně, které v sobě mají něco zapečetěného a má to sílu nám to pomoct v boji se zlem. Charioto, katana, kterou používáš, je třeba speciální v tom, že dříve byla schopna pohlcovat démony. Nemyslím démony, jakého máš uvnitř, ale menší zlé duše, které se dostávají na tento svět, protože utíkaly z Očistce. Dříve tvůj otec s těmito démony bojoval, ale pak jsme si uvědomili, že nejsou moc škodní, protože nemají hmotnou formu a tudíž nemohou napáchat zlo." Vysvětlil ji dlouze a přihodil i další informaci o její kataně.

Sayaru Igaku

Dcera se mu vrhla kolem krku a on s nataženýma rukama zůstal nechápavě hledět do akvária. Nevěděl, co se ji stalo, dokud mu to neřekla. Pak si stoupla zase k akváriu, kde hleděla na Ryuua. Otec nevěřil tomu, co mu řekla, ale vždy věděl, že Ryuu nebude nic obyčejného, že se mu povedlo vytvořit neuvěřitelné dílo. Pak si ale začal uvědomovat, že Yuki si nic nevymýšlí, neměla by k tomu důvod a začalo to ve chvíli, kdy si s ním podala dlaň, jako kdyby díky tomu Ryuu získal jakýsi kontakt skrz který jí následně mohl něco sdělit. "Takže tohle ti ukázal Ryuu?" Podivil se a pohlédl na modrého tvora, který tam před nimi jen tak stál a nechápavě na ně koukal. Vypadal tak nevinně. Jako kdyby ani nebylo možné, že by dokázal ukázat takovou hrůzu. "To co jsi viděla nemůžeme brát na lehkou váhu. Není tu ale Daisuke, který by se o to postaral. Pokud ti Ryuu ukázal budoucnost, tak s tím musíme začít něco dělat a být připraveni." Řekl ji a vypadal dost zamyšleně. "Možná Kokai by mohl něco vědět."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Mon Apr 04 2016, 22:47

Kiro "47" Suikafuurado

Meditoval. Vnímal svojí chakru jak jím protéká. Cítil skoro každý záhyb v jeho oběhu a snažil se jí porozumět. Poprvé jí cítil když meditoval. Dříve jenom z boje nebo návalu adrenalinu. Tak moc ho to těšilo, že by ho možná nikdo nepochopil. Poslední roky se snažil nalézt něco co ztratil a nemohl přijít na způsob jak to získat. Nebyla to jenom chakra, ale i sebevědomí. Chuť do života. Byl to pro něho jeho vlastní očistec, proto tak rád meditoval. Uklidnil své srdce a jen vnímal sám sebe a okolí, byl klidný a vyrovnaný. Nikomu by to asi nedokázal popsat, někomu by to přišla jako nuda, ale je mu to dost pomáhalo. Něco mu, ale přišlo zvláštní. Vždy měl pocit, že se na něj upírá pohled spousty očí, ale toto bylo jiné. "Tebe neznám." Vydal ze sebe Kiro vážně a měl stále zavřené oči. Jenom to tak odhadl, protože měl takový zvláštní pocit a věděl, že blízko k němu by přišel jenom bratr nebo otec a kdyby to byl někdo cizí už dávno by na něj promluvil. "Musíš tu být nový." Řekl a pak se usmál. myslel si to z důvodu, že se k němu vůbec takto přisedl. Otevřel oči a spatřil před sebou Lorenza. Nikdo ho tu předtím neviděl. Pohlédl mu do očí, jako kdyby tam měl nalézt veškerou pravdu, bylo to zvláštní, že si takhle k němu někdo přisedl, rozhodně to v něm vzbuzovalo zvědavost. Neslyšel ho přicházet, takže si nebyl jistý jak je tu dlouho. Už jenom podle toho mu ta osoba přišla klidná a vyrovnaná. On sám se dokázal pohybovat skoro tak potichu a k tomu mu dopomohla meditace. Díky ní dokázal ovládat své tělo, proto si myslel, že on bude podobný. Klidný a vyrovnaný pomyslel si Kiro, protože další z věcí, bylo to, že když si přisedl tak nepromluvil. "Jsem 47, Kiro Suikafuurado. A ty ?" Zeptal se přátelsky, ale neustále se mu koukal do očí. Bylo to pro něho jako nějaká soutěž a on chtěl vyhrát.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 05 2016, 00:12

Lorenzo Hyuuga

Když na něho Kiro promluvil aniž by otevřel oči, tak se trochu pousmál. Líbilo se mu to. Pak otevřel oči a jejich pohledy se střetly. Lorenzo neměl nutkání mu nějak dlouze koukat do očí a ani to nebral jako nějakou výzvu, protože mrkl a pohledem se porozhlédl po okolí. Mohlo to pro ostatní lidi vypadat trochu vtipně, když tam proti sobě takhle seděli dva muži a ani jeden moc nemluvili. Jenže to už se Kiro představil. "Bez toho čísla. Naše jména jsou naším označením. Čísla jsou pro věci a lidé nejsou věci." Řekl tiše aniž by se na něho podíval, ale pak na něho přejel pohledem. Chvíli mlčel, ale pak se konečně i on představil. "Mé jméno je Lorenzo Hyuuga a máš pravdu, jsem tu tak trochu nový." Věděl, že Kira bude zajímat, proč si takhle vlastně přisedl, protože to bylo poněkud divné, že by si někdo cizí přisedl k někomu cizímu a ještě k tomu na tak krátkou vzdálenost. "Jistě tě zajímá, proč jsem si k tobě takto přisedl a pravděpodobně tě i vyrušil při tvé meditaci, že?" Podal trochu řečnickou otázku, kterou následně doplnil svou vlastní odpovědí. "Zaujala mě tvá zbraň a hlavně tvůj tok chakry. Tvá zbraň má vlastní chakru, která se na tebe napojuje a míchá se s tou tvou. Víš o tom?"

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   Tue Apr 05 2016, 11:16

Eve Kurosu

Dozvěděla se od Saie něco víc, což pro ní bylo přínosem. Takže to je pravda. Pomyslela si. Podívala se zamyšleně na svojí katanu a jemně jí chytila za rukojeť. "Pohlcovat démony, hm? Něco takového sloužilo "dobru"?" Zeptala se. Je to sice můj problém, ale musím se zeptat. Informace z více stran se opravdu hodí. Prolétlo jí hlavou. Svůj pohled opět obrátila na Saie. "Netušíš náhodou, proč by mi můj otec tajil něco takového? Tu vaší organizaci, jeho pravé já, chakru... a když je tak mocný, proč se nepostavil tomu Ma...Malekaiovi? Mohl zachránit... matku." Řekla hlasem, který zdůrazňoval to, že to Eve celkem trápí a nechápe to. Mohlo za tím něco být, ale stále doufala, že v tu dobu byl ještě doma.
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Věděli jste, že to přijde!   

Návrat nahoru Goto down
 
Věděli jste, že to přijde!
Návrat nahoru 
Strana 4 z 6Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Suichu Kyanpu :: Herní místnost-
Přejdi na: