12. sraz vůdců

Kaishin Suikafuurado

Byl opravdu rád že to Daisuke vzal tak jak to vzal a neměl s tím žádný problém. Na jeho poplácání po zádech se jen mírně pousmál a přikývl na rozloučenou. Když Daisuke pomalu odešel skrze skálu, otočil se směrem k místu kde se konalo setkání vůdců. Rozeběhl se aby ještě chytil osobu s kterou potřeboval mluvit. Když doběhl zpátky na místo zasedání, rozhlédl se, zda tam ještě je vůdce Yuki, který byl právě jejich hostitelem. Pokud zde stále byl, doběhl k němu a mírně se uklonil.
"Omlouvám se, jestli vás ruším ale rád bych s vámi mluvil. Máte chviličku?" Zeptal se vážným tónem a mírně se přátelsky pousmál.

Hanta Ookami

Vlk seděl stále u stolu a prohlížel si celé místo. To znamenalo, že právě i vůdce Yuki si chtěl celý prostor prohlédnout, jelikož vidí očima svého vlka. Bylo to pro něj zvláštní, pořád se mu tu něco nezdálo. Měl hodně zlepšené smysly, protože vyrůstal téměř celý život bez svého zraku, takže byl schopen vnímat různé vibrace a sebemenší změny. Daisuke tu udělal změnu v bodově provrtání stolu svými kostmi, ale na něco takového se chystal již nějakou tu dobu, proto to měl dostatečně promyšlené, aby si toho ani Hanta nevšiml. Vlk najednou zpozorněl a prudce se otočil směrem k přicházejícímu Kaishinovi. Nejdříve vycenil zuby, ale pak se uklidnil, protože pocítil, že i Hanta je v klidu. Hanta se pomalu otočil a svými slepými oči hleděl přímo na Kaishina. "Ano, ty jsi ten, co přišel s vůdce Suichu, že ano? Kaishin jestli se nepletu, že?" Zeptal se tiše a přikývl, aby mu zdůraznil, že na něj má dost času, jelikož armádu momentálně dává dohromady vůdce armády.

Kaishin Suikafuurado

Mírně se na něho pousmál a taky přikývl. Než však něco řekl, tak zřetelně odsunul nápoj který měl vůdce před sebou. Nechtěl mu to nějak vysvětlit, spíš to byl takový náznak který dával najevo, že to rozhodně pít nemá. Ať už si to vysvětlil jakkoliv, rozhodně šlo vidět, že Kaishin s viníkem nijak nesouhlasí.
"Ano, mé jméno je Kaishin Suikafuurado. Jsem rád že máte chvilku čas, takže přijdu rovnou k věci. Chci aby jste věděl, že nesouhlasím s plánem svého vůdce a proto vás chci varovat. Daisuke vždycky hrál svou špinavou hru a ikdyž jeho úmysly možná zní dobře, vždycky skrývá něco co slouží jen v jeho prospěch. Nevím jak moc dobře ho znáte, ale rozhodně nechci aby za jeho sobeckost platili i jiní ninjové. Berte to tak, že ikdyž je spojenectví velkých táborů to nejhlavnější, měl by jste před ním zůstat na pozoru." Dořekl a pak se mírně pousmál aby zlehčil situaci.
"A ta druhá věc, je spíše prosba. Potřeboval bych se co nejrychleji dostat do Konohy, mohl by jste mi prosím poskytnout mapu nebo něco čím bych se tam dostal? Je to pro mě velice důležité a nevím na koho jiného bych se tu měl s takovou prosbou obrátit." Zeptal se a s úsměvem lehce pohladil vlka na hlavě, mezi ušima.

Hanta Ookami

Kaishin odsunul pohár. Na to reagoval vlk tím, že si k poháru čuchl a hned sebou trochu trhl, protože věděl, že je v tom něco špatného. Hanta se na to usmál. Kaishin si tímto gestem získal jeho důvěru, ale ještě větší si získal ve chvíli, kdy mu řekl své příjmení, jelikož si ho hned Hanto spojil s Kokaiem. "O Daisukem vím, neboj. Jsem v kontaktu s tvým otcem a ten mi řekl, jak to v Suichu momentálně vypadá. Daisuke hraje špinavou hru, ale nikdy by nenechal zemřít ani jednoho ninju. Jde si za svým cílem dost tvrdě, ale nenechal by nás zemřít, ať už by mu šlo o cokoliv." Pak se na chvíli zamyslel a tím pádem i odmlčel. "Kdysi mi tvůj otec řekl, že dobrého vůdce nedělají dobrá rozhodnutí. Dobrý vůdce stává díky těžkým rozhodnutím. A ty Daisuke musí dělat každý den. Tím ho však nechci obhajovat, vím moc dobře, že je to hajzl, ale jako vůdce je výborný." Trochu se zasmál, ale úsměv mu zmizel ve chvíli, kdy se ho zeptal na Konohu. To už ale z vchodových dveří přicházel nějaký muž. Byl ale dost daleko a Kaishin ho neviděl, jelikož stál zády ke vstupu. Zároveň pohladil vlka, což mělo jistý následek. "Přestaň mě drbat jak nějaké tvé zvířátko, ninjo." Řekl vlk. Byl to ten vyvinutý vlk, který je schopný i mluvit, což mohlo Kaishina vystrašit, jelikož asi mluvící zvíře ještě neviděl. "O Konoze ti nic nepovím, ale znám někoho, kdo tě tam může vzít, jelikož má stejnou cestu." Řekl tiše a to už se vedle Kaishina postavil dvoumetrový mohutný muž, který měl krásně černé oči a jeho pokožka vypadala trochu namodrale. Na rukou měl vystouplé žíly, protože měl své mohutné pracky neskutečně napumpované a na zádech měl velký Zabuzův meč. "Že Kisuke Uchiho? Tady mladý Kaishin by tě do Konohy rád doprovodil." Řekl Hanta a usmál se. Kisuke se pomalu ohlédl po Kaishinovi a čekal, co z něho vypadne.

Kaishin Suikafuurado

Mile se usmál na jeho reakci a mírně přikývl.
"Jeho špinavá hra stála v Suichu mnoho životů, protože místo toho aby jako vůdce bránil svůj hrad, tak byl bůhví kde a nechal své lidi napospas. Ale jak myslíte, iluzi o tom, že by nenechal nikoho zemřít vám nechám. Možná máte pravdu a možná taky ne." Reagoval na něho co se Daisukeho týče a pak už na něho promluvil sám vlk, což Kaishina trochu vylekalo.
"O-omlouvám se...pane vlku..." Vydal ze sebe s úsměvem, který mu ale ihned zmizel při pohledu na velkého ranaře. Nedíval se na něho s respektem nebo tak, spíš vděčně, protože on by mu mohl pomoci se dostat do konohy celkem snadno. Nebo na to alespoň vypadal.
"Děkuji, vážím si toho. Budu rád když mě doprovodíte Kisuke." Dodal směrem k němu a pak se znovu odvrátil na Hanta.
"Říkal jste že jste v kontaktu s mým otcem, mohl by jste si prosím mou výpravu nechat pro sebe? Zažil toho v poslední době dost a nechci mu přidělávat další starosti." Dodal úctivě a znovu se pousmál. Snažil se působit mile, protože jim neměl co nabídnout za jejich pomoc a navíc to byli úplně cizí ninjové. Všeho od nich si upřímně vážil.

Hanta Ookami

Na Kaishinovi odpovědi se vždy jen trochu pousmál. Věděl moc dobře jaký Daisuke je, takže i chápal Kaishinovi obavy. Nechtěl se však do tohoto tématu nějak extra pouštět, protože by to mohlo vznést otázky, na které Hanta nezná odpověď. "Tvou výpravu si nechám jen pro sebe. Pokud tě tu Daisuke nechal, tak má určitě plán, který bude znamenat to, že Kokai zůstane v klidu." Řekl s úsměvem. Jen nedopadni jako tvůj otec, Kaishine. Takhle to celé začalo s ním. Pomyslel si tiše, ale to už kývl hlavou a chtěl se dát na odchod. Kisuke se podíval na Kaishina a chvíli si ho prohlížel. "Ty jsi Kaishin jo? Ze Suichu Kyanpu, že ano?" Ptal se ho a chvíli si ho dál prohlížel než položil konkrétní otázku. "Znáš Yuki Igaku? Mladé a talentované děvče ze Suichu."

Kaishin Suikafuurado

Mírně přikývl na Hanta a pousmál se.
"Děkuju, vážím si vaší pomoci." Poděkoval Hantovi a uklonil se jako gesto, že už může odejít pokud chce. Že je to všechno, co mu chtěl sdělit. Poté se celý obrátil ke Kisukemu a opět přikývl.
"Ano, já jsem ten který vždy všechno nějak podělá." Pověděl a zasmál se, ikdyž to vlastně myslel upřímně. Byl ze sebe poslední dobou jen a jen zklamaný. Nedávné události ho tížili snad každým dnem víc a nevěděl ani co si má sám o sobě myslet. Povzdychl si a potichu dodal.
"Mou neschopnost brzy poznáte sám." A zase se široce usmál. Tenhle "otcův" přístup a chování bylo to jediné co ho drželo nad vodou takže se pořád snažil si udržet své pohodové působení. Nebo spíš alespoň jen navenek. Pak ale trochu zbystřil jakoby dostal facku štěstí.
"Ano! Jistěže znám, vy jí znáte? Je v pořádku?!" Vychrlil ze sebe protože si o Yuki už dělal trochu starosti. Při útoku na Suichu jí za celou dobu ani neviděl. Něco v něm ho nutilo se o tu holku strachovat. Už od doby, kdy ho poprvé objala.

Kisuke Uchiha

Neschopnost? Pomyslel si Kisuke a nijak na to nereagoval. Respektive chtěl reagovat, ale to už viděl, jak je Kaishin nadšený, že zmínil Yuki. "Ano, je naprosto v pořádku. V době útoku s námi byla v Misuteri, kde zapečetila část pěti ocasého démona. Teď na ni dohlíží Lorenzo, protože bude hodně důležitá a něco mi říká, že budeš i ty, pokud jsi její kamarád." Řekl až trochu tajemnou informaci. Kaishin zatím nevěděl, že Kisuke pochází z dávné minulosti. Mohl na něm však vidět naprostý klid. A klidných lidí v této době nebylo zrovna nejvíce, jelikož si každý dělal nějaké starosti a rozjímal o životě. "Abychom vyrazili. Musím do Konohy dříve než se to tam zvrtne, je tam pár věcí, které si musím vyzvednout. A ty mi alespoň ukážeš, jak moc neschopný jsi." Poprvé se trochu zasmál a tím dost uvolnil veškerou atmosféru. Pomalu se otočil a rozešel se směrem pryč z místnosti. Hanta už mezitím opustil budovu. Pak se však Kisuke zastavil a otočil se směrem ke Kaishinovi. V očích měl aktivovaný tří stupňový Sharingan. "Počkej." Řekl a nelítostně Kaishina popadl za rameno, kterého se předtím dotkl Daisuke. Z ramene mu strhl kus látky a hodil ji na zem. Poté složil pečeť a látka začala hořet. Kaishin mohl vidět, jak na kusu jeho oblečení byla nějaká pečeť. Kisukeho oči opět zčernaly a trochu se pousmál. "Mám dojem, že se tě pokusil někdo sledovat. Někoho asi zajímalo, kam máš namířeno." Vysvětlil mu, proč na něj tak rychle sáhl a strhl mu kus rukávu.

Kaishin Suikafuurado

"Zapečetila... pětiocasého?" Problesklo mu hlavou a chytil se za hruď jakoby se ho to nějakým způsobem týkalo. Pak se ale pousmál na jeho narážku a byl rád že i on umí odlehčit atmosféru.
"Jo souhlasím, musím se tam dostat co nejrychleji. Nevím jestli někdo jako ty bude potřebovat mou pomoc." Dodal a to už se na Kaishina podíval svýma nádhernýma očima.
"Uh, tvé oči..." Vydal ze sebe překvapeně a to už mu z ramene odtrhnul kus brnění. Respektivě ramenný chránič. Kus látky mu odtrhnout nemohl protože brnění které nosil, pokrývalo skoro celé jeho tělo a to i včetně ramen. Chránič dopadl na zem a on sebou cukl přičemž se proti Kisukemu postavil do bojové pozice. Neznal ho a tohle ho celkem vyděsilo. V tom už ale složil pečeť a ramenní plát začal hořet přičemž odkryl jakousi pečeť. Kisuke tím co řekl, to dobře odhadl. Kaishin se zase klidově postavil a na tváři se mu objevil znechucený výraz přičemž mírně přikývl.
"Určitě... Daisuke..." Řekl nenávistně a pak pohled odvrátil na Kisukeho.
"Díky... Obdivuhodné oči. Vážně nepotřebuji aby mě ten hajzl sledoval. Můžeme tedy vyrazit? Hádám že mi to brnění nespravíš." Zasmál se při posledních slovech a připravil se k odchodu. Čekal až Kisuke vyrazí a ihned ho následoval.

Kisuke Uchiha

Jak se sám sebe dotkl, bral to jako nějaký útok nebo něco? Je v něm další část pětiocasého? Pomyslel si při pohledu na reakci Kaishina. Nechtěl nad tím však dál přemýšlet, protože mu musel strhnout sledovací pečeť. Kaishin ihned zaujal bojový postoj, což se Kisukemu líbilo. Neměl rád lidi, kteří hned slepě někomu věří, aniž by o něm něco věděli. Tohle byla přesně ta reakce, kterou si Kisuke přál, protože věděl, že Kaishin bude schopný ninja. "Očím se říká Sharingan a je to mrtvá oční technika. Dalo by se říci, že jsem jeden z dvou posledních nositelů těchto očí." Tím samozřejmě myslel to, že někdo sebral oči jeho mrtvého bratra, takže tu někde je člověk, který má také Sharingan a Kisuke si pro toho dotyčného jednou dojde. Pomalu se rozešel a společně vyšli ven do zasněženého náměstí. "Nuže, můžeme jít pěšky nebo nás tam mohu přenést. Přenesu tě ale přímo do centra, kde to může být poměrně nebezpečné a já nebudu mít čas tě chránit. Musím si tam něco vyřešit a až si to oba zařídíme, tak spolu můžeme opět zmizet, protože potřebuji někoho, kdo se mnou vystopuje druhé oči." Pobídl Kaishina.

Aizen Girihari

Celou dobu srazu Aizen jenom poslouchal. Ani nad tím nějak extra nepřemýšlel, protože tu jenom dělal ochranku Sanira, který jí stejně nepotřebuje. Ale jako výlet někam, kde to Aizen neznal, to bylo doslova na jedničku. Líbilo se mu tady. Během rady Saniro něco ucítil a musel se vrátit zpátky do Tokai. Další útok? To snad ne... Pomyslel si. Před odchodem se uklonil a následoval Sanira. Ten pro něho měl speciální úkol, který ho zavede někam, kde to opět nezná. Tenhle den bych si měl někam zapsat. Procestuju toho dneska asi ještě hodně. Pomyslel si a odkýval Sanirova slova. Dostal svitek a instrukce. "Dobře. Nezklamu vás. Hodně štěstí" Řekl Aizen a dvouma prstama naznačil pozdrav. Ani se na nic neptal, protože to pak všechno vyčte v tom svitku, co má dělat a kde vůbec bude. Jakmile zmizel za bariérou, tak se Aizen ještě otočil a usmál se na Yuki. "Bylo super to tu navštívit. Snad se sem někdy v budoucnu vrátím." Řekl si pod nos a taktéž prošel bariérou. Rozložil svitek a stoupl si na něj. Ok. Jdeme na to! Povzbudil se a složil pečeť. "Kai!" Řekl a čekal na to, kde se objeví.