Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Nejsme zvěř!

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3, 4, 5  Next
AutorZpráva
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Nejsme zvěř!    Thu Apr 14 2016, 16:42

Před několika dny - během Malekaiova útoku na Suichu

"Já tam jdu s otcem! Nemůžeme nechat padnout Suichu Kyanpu!" Řval 15ti letý chlapec, který si akorát nasazoval svoji zbroj, kterou ještě nikdy nepoužil v boji. Vyrobila mu ji právě jeho matka Olia Igaku, která se v rodině specializovala na výrobu různé zbroje, která měla v sobě různé vychytávky. "Ale já nechci, nejsi připravený." Řekla mu matka a chytila ho za rameno, jenže kluk sebou škubl a dostal se rychle ke dveřím, ze kterých vyběhl a rozeběhl se do hořícího prostředí přímo před hradem, kde boj teprve začal. Jenže ve chvíli, kdy dorazil, tak uviděl, jak k zemi padá jeho vlastní otec se šípem v srdci. "Neee!" Zařval naštvaně a rozeběhl se do spárů války.


Olia rychle vyběhla z hradu a hledala svého syna, jenže první co uviděla bylo mrtvé tělo jejího manžela. Vypadala na zhroucení, protože nikdy neviděla takovou bitvu. Rozklepala se jí kolena a jen hleděla na mrtvé tělo. Pak si všimla svého syna, který zrovna bojoval s jedním z lovců. V dálce za nimi viděla přicházejícího Malekaie, který už jen od pohledu působil jako vůdce. Hned věděla, že je to on, kdo je za tohle zodpovědný. "Pozor!" Zařval na ní Sayaru, který ji následně strhl k zemi, protože se jeden z lovců pokusil propíchnout její krk z boku, neboť byla úplně v transu při pohledu na Malekaie. Sayaru se rychle zvedl a lovce zabil, při čemž odskočil a pustil se do boje. Žena byla úplně vyřízená, nevěděla co má dělat a jen tak tam slabě ležela na zemi, protože nebyla schopná se zvednout.

"Mami!" Zařval její syn, který si všiml, jak se po ní sápe jeden z lovců. Přiskočil k ní a lovce pohotově zapíchl svým kopím. Olia když ho uviděla, tak se oklepala a uvědomila si, co se tu děje. Chytla se za synovu ruku, který ji chtěl pomoct zpět na nohy. V ten moment ale Kaishin vyskočil z nejvyšší věže pomocí svého démona a pustil se do boje s Malekaiem. V ten moment každý ztuhl a jen hleděl na mocného bojovníka. "Vidíš to ma...?" Nedořekl to syn, protože mu skrz břicho projela černá katana a začal padat na matku, která ho chytla do svého náručí. Vykulila oči na lovce, který stál proti ní s úmyslem, že ji zabije. Prosím. Pomyslela si a se slzami v očích zavřela oči, jelikož čekala na to až lovec dokončí to, co začal. Jenže to se nestalo, protože ji opět zachránil Sayaru Igaku. Žena stála vedle mrtvého těla svého muže a v náručí držela své mrtvé dítě. Hleděla na tu spoušť a pak omdlela.

Den poté

"Co, co se to děje? Kde jsem?!" Zařvala Olia, která se probudila v bílé posteli v místě, které sloužilo jako menší nemocnice Suichu Kyanpu. Kolem ní v postelích leželo dalších několik ninjů. "V klidu!" Zvolala Emi Ryugo, Daisukeho žena, která k ní ihned doběhla a začala se o ní starat. "Musela jste se nadýchat toho kouře, protože jste na bitevním poli omdlela." Vysvětlila ji a pomalu se snažila nahmatat její pulz. Žena ji však odstrčila. "Co můj syn a muž?" Zeptala se, ale Emi jen zakroutila hlavou ze strany na stranu. Olii hned došlo, že se ji to nezdálo, že se to skutečně všechno stalo. Musela se ihned postavit zpět na nohy a odejít pryč. Emi se ji snažila zastavit, ale neměla šanci. V Olii byla taková zloba, že by ji teď nikdo neuklidnil. Pak se však otočila. "Přežil z nich někdo?" Emi jen přikývla. "Ano, máme v držení jejich vůdce." Nenapadlo ji, že by se mohlo něco stát, protože by to do takové ženy neřekla. Do ženy, která na bitevním poli omdlela, jak moc byla vystrašená, ale najednou byla plná nenávisti a měla potřebu se pomstít.


O několik dní později - před půl hodinou

Kiro akorát padl k zemi a Yuki poprvé viděla duše mrtvých. Olia seděla s dalšími asi 15 lidmi ze Suichu ve svém bytě, kde všichni přikývli hlavou a následně se rozešli směrem ke sklepu, kde je vězněn samotný Malekai. "Jdeme si pro něj." Řekla Olia, ale stráže neuhnuli. Proto v dlani rozdrtila kuličku, která vypustila jed a oba strážní v ten moment usnuli. Došla k číselnému zámku, který rozbila kunaiem a začala přemisťovat různé drátky. Je to jednoduché pro člověka, který tenhle systém vymyslel a sestrojil. Pomyslela si s nadšením, ale to už se otevřely dveře před nimi stál vyřízený Malekai. Rychle otevřeli skleněnou stěnu a pomalu ho vytáhli ven, při čemž obdržel několik ran různými tyčemi, lokty či pěstmi. Dotáhli ho ven z hradu, kde začali společně skandovat "Upálit!" Všichni z hradu to slyšeli a pomalu začali vycházet, ale to už se Olii postavil do cesty nejdříve Kiro a pak samotná Yuki. "Ty! Ty, který jsi se vrátil před rokem a něco a budeš nám tu říkat, kdo zůstane ve vězení? A ty? Holčička, která ani neví co chce, neumí se zapojit a zajímavá jen tím, že její otec je pravděpodobně nejlepším vědcem? Nebudete nám říkat, kdo ponese trest za své činy. Dnes je ten den, kdy končí nadvláda těchto hnusných Kentiri. Nejdříve tenhle a pak si dojdeme i pro toho z Konohy!" Zařvala Olia, ale to už bylo venku hrozně moc lidí. Někteří se k nim dokonce přidali a dalších pár si zase stouplo za Kira s Yuki, aby je podpořili. Další zbytek stál stranou, protože se báli zapojit. "Kde jste byli, když nás napadli? Kde?! Jste k ničemu, tak nám jděte z cesty ať můžeme pomstít naše rodiny!" Zařvala žena, ale to už kolem nich prošel Kokai Suikafuurado, který se postavil vedle svého syna. "To by stačilo. Nejsme zvěř, abychom se mohli rozhodovat o tom, že někoho upálíme. Chápu ztrátu vás všech, také jsme někoho ztratili, ale tenhle muž nás může dovést k tomu, abychom už nemuseli bojovat a hlavně abychom se nemuseli již schovávat. My ho potřebujeme." Řekl a dál stál. Žena si odplivla. Nad Malekaiem v ten moment rozdrtila průhlednou kuličku a z té vyšel kouř, který se následně nalepil na tělo Malekaie. "Mě to nezajímá, tenhle muž tu nebude dýchat, pokud jsou zde lidé, kteří kvůli němu trpí." Poté vytáhla sirku, která se náhle rozhořela a držela ji přímo nad Malekaiovou hlavou.

Jenže to už Yuki pocítila bolest hlavy a přímo před jejíma očima se ji zableskl ten pohled na stojící osobu v masce před Suichu, která byla zničená. Pak zase uviděla to, co se děje teď. Jenže to už vzduchem něco prosvištělo. Všem přítomným okolo Malekaie to nadzvedlo vlasy, jako kdyby byl silný vítr, ale přitom vítr nebyl ani trochu. Když se lidi podívali do strany, kde se ozval jakýsi svištivý zvuk, tak uviděli zabodnutou katanu ve stěně hradu a z katany odkapávala krev. Katana byla tak tenká, že u její špičky byla zapíchnutá sirka od té ženy. Když se všichni podívali zpět, tak před nimi stála žena držící Malekaie, které najednou spadla hlava i zápěstí, ve které držela sirku, k zemi a následně i celé tělo. Malekaie už nikdo nedržel, proto se vyčerpáním skácel k zemi. Následně se každý podíval k místu, odkud přišel ten podivný vítr a odkud přilétla katana. Následně se katana vrátila zpět k majiteli, který ji chytl za rukojeť a máchl před sebou tak, že většinu lidí ohodil krví mrtvé ženy a poté si zasunul katanu do pouzdra na zádech. Měl přes obličej masku stejnou, kterou Yuki viděla ve své jakési předtuše a dokonce šlo i o stejnou osobu. "Zdravím ve spolek." Řekl muž zpoza masky.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 14 2016, 21:15

Yuki Igaku

To ako na ňu Olia zaútočila, avšak nie fyzicky, ale slovne ju trocha zarazilo a bolo vidieť že na ňu hľadí prekvapivo. S tým že je zaujímavá len pre to že je jej otec najlepší vedec nesúhlasila. Pochybovala o tom že by Olia zvládla namiešať jedy rovnakých kvalít ako to vedela Yuki, samozrejme že si vážila jej prácu, no to Yuki mala plný skleník rôznych bylín o ktorých si niektorý ľudia myslia že už dávno sa stratili. Aj keď bola zarazená podarilo sa jej nejako spamätať a rýchlo si spojila to koho tu chcú vlastne upáliť. Čo myslíš že sa stane ak tu upáliš tohto človeka? Dosiahneš svojej pomsty? Uľaví sa ti? Spýtala sa jej úplne kľudne. Nie. Stihla jej rovno aj odpovedať na svoje otázky. Spôsobíš to že niekto bude prahnúť po pomste tiež. On príde a vezme si všetkých, celá suichu zhorí. Snažila sa skladať slová aby Oliu presvedčila o tom ako veľmi sa míli a že sa chystá urobiť chybu ktorá by mohla stáť životy ich všetkých a všetkých svojich blízkych. Myslíš si že som bola niekde na výlete? Pozrieť si ako vyzerá svet z vrcholkov hôr? Toto si myslíš? Reagovala na ďalšie jej výčitky pričom nechala pauzu aby si všetci urovnali v hlave čo sa vlastne pýta, teraz už mierne zvýšeným hlasom. Tak to ťa asi sklamem. No tiež som bojovala o svoj život. Síce inde, ale bol to boj. Povedala pričom si vydýchla a urobila k nej krok bližšie. Nebála sa jej, nebála sa toho že by jej bola schopná nejako ublížiť. Prišiel Kirov a Kaishinov otec, ktorý ich podporil. To ju trocha potešilo, lebo vedela že konečne prišiel niekto rozumný, ktorý pozerá ďalej ako to čo bude na druhý deň, pozerá viac do budúcnosti a celú situáciu vidí inak. No Olia sa nedala nijako presvedčiť a stále si stála za svojím. Yuki sa ani nepohla, nevrátila sa späť ku Kirovi. Videla ako Olia vytiahla tú guľôčku z ktorej vyšiel dym. Vedela že je zle, stačilo aby tú zápalku hodila na Malekaia bol by koniec a on by vzbĺkol ako živá pochodeň.

Rozbolela ju hlava, trocha sa pri tom zapotácala a skoro neudržala rovnováhu. Videla ho. Videla tú osobu ktorú už raz videla vo svojej vízii zničenej Suichu. No zároveň sa jej s tým mužom v maske vybavilo aj všetka tá hrôza ktorú vtedy mohla vidieť. ľudia čo k nej boli bližšie mohli vidieť že jej v jej očiach strach. Začala sa obzerať či niekde vidí svojho otca a brata, alebo či nezbadá toho brat. To už mohli vidieť strach v jej očiach a zmätenie aj ľudia ktorým bola doteraz otočená chrbtom. Je tu. Povedala vystrašene, ani sama nevedela prečo to povedala, no samo jej to vypadlo z úst. Bála sa toho čo príde a bolo to na nej dosť poznať. Stalo sa to tak rýchlo. Zacítila len závan vetra a začula zvuk tej katany ako sa zabodla do steny. Začalo to? Preletela jej hlavou myšlienka a s ňou ďalší prílev strachu. Pozrela na Oliu a videla len to ako sa jej zosúva hlava a padá na zem. Z krku jej vystrekla krv, ktorá ju a Malekaia pokropila, keďže stála dosť blízko. Oliono telo padlo a Yuki sa roztriasli kolená. Pred očami znovu videla svojho mŕtveho otca a brata. Všetku tú hrôzu mala znovu pred očami. Podlomili sa jej kolená a ona ostala kľačať na zemi. Nie, nie, nie... Opakovala stále dookola, lebo nechcela aby prišlo to čo videla. Niekomu sa mohlo zdať že ju tak ranila smrť Olie, keďže boli prakticky rodina, aj keď sa teraz nepohodli. No tak to nebolo. Pozrela tam kde pozerali ostatný ľudia a uvidela ho naživo. Stál tam, ten muž v maskou ktorý spôsobil skazu celej Suichu. Len tak na neho pozerala pričom bolo vidieť že mala slzy na lícach. Kto? kto si? Spýtala sa ho pričom sa postavila na nohy a pomaly sa vrátila ku Kirovi. Nebol čas na to aby tam len tak ostala zamrznutá. Už som ho raz videla. Povedala tak aby to počul Kiro a Kokai pričom stále hľadala v dave svojich najbližších.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 14 2016, 22:13

Kiro "47" Suikafuurado

Bylo to rychlé, velmi rychlé a nikdo to nečekal. Bylo to jako sfouknout svíčku na dortě. Kiro zakmital očima mezi katanou a ženou. Ta se rozpadla na tři kousky. Kiro byl překvapený. Opravdu byl. Nikdo nejspíše nedokázal vysvětlit co se stalo. Kiro polkl knedlík v krku a otočil se za hlasem. Sprška krve ho zasáhla do obličeje. Nebylo toho moc. Kdo to sakra je ?  Pomyslel si a pak se otočil na Yuki, která chvilku bojovala s balancem. Zase ? pomyslel si. Tentokrát u toho ještě mluvila. Kiro se jí snažil poslouchat. Mračil se, protože právě teď nechápal o co se jedná. Yuki klečela na kolenou a vypadala dost zdevastovaně, alespoň po psychické stránce. Vrátila se za nimi a oznámila jim, že už ho viděla. Kiro se zhluboka nadechl a pozoroval muže s maskou, který je pozdravil jako kdyby se nic nestalo. Mezi skupinkami a jím byl pomyslný trojuhelník a uprostřed Malekai. "Hm." Zabručel a vystoupil, kdyby ten muž měl Katanu v ruce tak by asi, zůstal stát. Pomalu šel ke Malekaiovi. Odhodlaně, ale přitom sledoval toho muže. Měl takové divné tušení.  Nemůžu ho nechat uprchnout. Pomyslel si. Prostě nemůžu. Míjel krvavé zápěstí, ze kterého se valili poslední kapky krve a došel až k dekapitulovanému tělu. Jenom na vteřinu na to tělo pohlédl, protože se mu dělalo špatně. Postavil se před Malekaie, vydal se na milost, jako kdyby ho chtěl chránit. I když věřil, že přesně kvůli Malekaiovi tu ten muž je. "Malekai tu zůstane." Zopakoval vážně a složil ruce na hrudi. Rothius byl stále klidný v krytu na zádech.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 14 2016, 23:10

???

"Takovou reakci jsem nečekal." Řekl pobaveně, když viděl, co před ním předvedla Yuki. Vedle Yuki už ale stál i Lorenzo, který se chtěl ujistit, že je v pořádku, protože bral vážně svůj slib, že ji dluží svůj život a bude ji vždy chránit. Pak předstoupil Kiro, který řekl něco o Malekaiovi. Muž v masce se jen tlumeně zasmál. "Je mi tenhle človíček ukradený. My chceme něco jiného." Řekl a udělal pár kroků dopředu. To už tam ale doběhla Bijin, za kterou šel pomalu Yoi, který chodil ještě o berlích, protože byl stále zraněn z boje s Malekaiem. Dobelhal se až ke Kirovi, Yuki a Kokaiovi. Poté se pořádně podíval na muže v masce a trochu sebou cukl, což udělala i Bijin, protože oba toho muže poznali. "Jsem tu kvůli vašim zásobám ve jménu..." Promluvil muž a jméno, které následně dodal, pošeptal společně s ním i Yoi. "Subeta." Kiro i Yuki slyšeli jak to řekl ten maskovaný muž a za jejich zády to pošeptal i Yoi. "Tebe si pamatuji, Bělásku." Řekl maskovaný a ukázal na Yoie, který jen zakroutil hlavou. "Myslel sis, že utečete před Subetem? Kdepak, víš kdo to je a kdo jsme my, takže potvrď svým novým přátelům, že to myslíme vážně." Řekl, ale Yoi mlčel, byl vystrašený, což byla i Bijin a Yuki věděla, že Bijin je málokdy vystrašená. "Mlčíš? Hm?" Dodal a zasmál se. "Tak to tedy řeknu já. Vždy jednou za čtrnáct dní se stavíme pro polovinu vašich zásob, pokud nám je nevydáte, tak tu prolijeme krev." Řekl maskovaný muž a pousmál se. Yoi stále mlčel, byl vystrašený, což napovídalo o tom, že to myslí vážně.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 12:40

Kiro "47" Suikafuurado

Byl překvapený z toho, že se vůbec nezajímal o Malekai. Dobrá pomyslel si. Trochu pootočil hlavu a podíval se na ležícího Malekaie, který byl celý od krve té ženy. Pak to ten muž vysvětlit. Zásoby, proč...  Nechápal. Přišel sem nějaký muž, který oddělal ninju z našeho tábora. Shodou okolností nejspíše zachránil Malekaovi život. Všiml si, že se zajímá o nějakého kluka co se tam přibelhal po berlích. Kiro ho nikdy neviděl. Vypadalo to, že Kirovi uniká spoustu věcí. Yuki ho jednou viděla a teď ještě k tomu reaguje na nějakého kluka. Jenže když se Kiro rozhlídl, tak byl zbytek nejspíše stejně překvapen jako on sám. Šel z něho respekt a strach, to potvrzovali jeho dovednosti s katanou a vystrašené obličeje nově příchozích, těch co ho znají. Kiro si ho znechuceně prohlédl. Přišel k nám do vesnice s tím, že rovnou zabil jednu z nás. Začne nám vyhrožovat a chce nás okrást. Takovými lidmi by se Rothius klidně mohl krmit. Pomyslel si Kiro a znechucovala se mu myšlenka, že by se na jejich úkor museli omezit. Musel něco říct, když už takhle vystoupil z davu. Dělali to sice kvůli tomu, aby zabránil útěku Malekaie, ale po tom co jim ten muž tak klidně vyhrožoval něco musel říct. "Kde bereš tu jistotu, že se vám to podaří ? Za 14 dní tu najdeš připravenou vesnici, která bude bránit své zásoby." Řekl odhodlaně a pak pokračoval. Byl to jenom on, to byl ten hlavní důvod proč Kiro mluvil tak odhodlaně. "Vyhrožuješ tu celému táboru a si zde sám. Měl bys raději odejít!" Řekl mu klidně, ale s výhrůžkou.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 13:14

Yuki Igaku

Trochu sa jej uľavilo keď svojich najbližších nikde v tom dave nevidela. Ach, veď predsa braček išiel na hliadku. Spomenula si čo jej vlastne hovoril keď bol na odchode. Kiro sa rozhodol brániť Malekaia, no ukázalo sa že to vôbec nebola potreba. Všimla si že prichádza Bijin ešte z niekým, koho ako sa zdá nepoznala, no bol dosť poznamenaný minulým bojom. To čo ju prekvapilo bolo to že ich ten maskovaný muž poznal a že z neho mali strach. No keď povedal svoje požiadavky, konečne si uvedomila čo vtedy vo svojej vízii videla. Konečne sa jej podarilo všetko spojiť vo svojej hlave. Musíme im dať to čo chce. Povedala potichu, že to počuli len ľudia ktorý stáli okolo nej. Mohli si myslieť že sa snáď zbláznila, alebo je jednoducho len zbabelá a nechá sa vykorisťovať. No nikto z nich ani netušil čo vtedy videla. Ako zmasakroval celý tábor len pre to že nedostali svoje výpalné. Kiro. Nie! Už dosť. Preletelo jej hlavou čo začula Kirove slová, ktoré ju vytrhli zo zamyslenia. Povedal presný opak toho čo by mali podla nej spraviť. Vedela že z jej návrhom by ľudia nesúhlasili, vedela aj to že by sa postavili na odpor, no to že prišiel tak skoro nebolo dobré. Nechcela Kira nijak zhodiť, zvlášť po tom čo sa ešte pred chvíľkou postavila na jeho stranu. Naklonila sa ku Kokaiovi a pošepla mu. Budeme musieť niečo prebrať. Na chvíľku sa odmlčala. Budúcnosť Suichu. Dodala vážne. Nevedela, či jej otec jej víziu povedal len Daisekemu a či sa vôbec k tomu už dostal, alebo o tom vedel aj Kokai, no dôležité teraz bolo aby ten maskovaný muž čo najskorej zmizol. Kiro hlavne nevyvolaj žiaden konflikt. Povedala po tichu a pozerala zúfalým pohľadom po Kirovi.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 14:20

???

Když Kiro řekl výhrůžku o tom, že je zde sám a měl by odejít, tak muž zakroutil hlavou. "Asi je čas ukázat vám všem, že to myslíme vážně." Řekl pobaveně a pak dvakrát zatleskal. Jakmile zatleskal, tak se skoro všichni chytli za uši, protože to bylo až moc hlasité. "Hleď, mladý hlupáčku." Řekl a když se podívali za neznámého muže, tak na velké hoře, ve které byla díra od příchodu Malekaie, stojí strašně moc lidí, kteří měli podobné masky, jako tento muž. Bylo jisté, že je jich mnohem více než obyvatel Suichu. Jediná Yuki však viděla, že má každý z těch maskovaných lidí v ruce zbraň, která byla od krve. Z jejího pohledu vypadali dost hrůzostrašně. Kokai pomalu předstoupil před svého syna, když si vyslechl Yuki. Sayaru s ním totiž už mluvil a hned mu došlo, že přesně tohle je to, co Yuki viděla, že by se mohlo stát. Věděl, že v té vizi vystupoval hlavně Daisuke, proto chtěl využít toho, že zde není a promluvit. Než však stihl cokoliv říct, tak na něho muž ukázal prstem. "Ty jsi vůdce?" Zeptal se a Kokai chvíli mlčel, ale poté promluvil. "Ano." Zalhal. Jenže to už všichni uviděli, jak do zad maskovanému muži letí šíp, který zářil rudým bleskem a přímo za ním běžel Kaito, který nechal Kaizena samotného u věže a chtěl se vypořádat s tímto podivným chlapem. Šíp však mužem prolétl a než stihl kdokoliv zareagovat, tak se zabodl do hradu. Poté se muž prudce otočil, popadl Kaita za krk a třískl s ním o zem. Kaito se ani nehnul, ten muž měl velkou sílu. Maskovaný se hned podíval směrem k ostatním a jen tiše řekl "Nikdo se ani nehne nebo tenhle muž zemře a umře i ten, kterého jste nechali u věže." Dodal a Yuki ihned došlo, že myslí jejího bratra. "Víte, my máme ve zvyku udělat vždy něco, díky čemu nezapomenete na naší dohodu. A většinou to spácháme na vůdci táboru, ale když se nabídl tenhle hrdina." Kokai si všiml, že se chce někdo hnout a napadnout toho muže, porot rychle rozpažil ruce, aby zabránil případnému napadení. "Můžeme to vyřešit jinak." Řekl Kokai, ale to už měl Kaito v obou očích zabodnuté jehly a svíjel se na zemi v ukrutných bolestech. Maskovaný muž se znovu napřímil a pomalu přešel blíže ke Kokaiovi a Kirovi. "Všechno jasný? Co chlapečku? Jasný?" Lidé, kteří stáli na skále, pomalu zmizeli a maskovaný muž tam stál sám a čekal, co vypadne z Kira.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 15:21

Kiro "47" Suikafuurado

Myslíme ? Pomyslel si Kiro. Nevypadal překvapeně, jelikož si snažil udržet vážnou a odhodlanou tvář. Přivřel oči a zatřepal hlavou. Bylo to velmi hlasité, ale mělo to svůj efekt. Kiro uviděl poměrně slušný počet můžu. To sem táhl celý tábor, kvůli oznámení? Měla to být výhrůžka, malé postrašení, ale ten muž se rozhodl ukázat snad všechny zúčastněné. To je mohli rovnou tak obrat. Předstoupil jeho otec, který se postavil před Kira. Tati... Považoval to za čin jako otce, který chce svého syna bránit. To Kiro bral dvousečně. Vůdce ? Podivil se Kiro, ale stále se vážně mračil. Najednou za mužem uviděl postavu muže a letící šíp. Nenene Pomyslel si Kiro. Neznal jeho jméno, ale vídával ho v Suichu často. Šíp z nějakého důvodu proletěl zkrze jako kdyby tam ten muž vůbec nebyl, prosvištěl kolem a zastavil se ho stěnu hradu. Muž zpacifikoval Kaita. Kiro se ani nehnul, ani to s ním necuklo. Nebylo mu to lhostejné, ale kdyby chtěl tomu muži vyhrožovat silou tak by v ruce dřímal Rothius. Mělo to být pouhé postrašení, známka odporu, kterou stejně rozdrtil svou podporou u skály. Celou situaci to jenom zkomplikovalo. To bylo, ale hloupost. Měli čas, mohli se připravit. I kdyby se mu ho povedlo zranit nebo zabít, jejich armáda by je stejně rozdrtila. Kiro vystoupil alespoň na úroveň svého otce, nehodlal se za ním schovávat. Muž šel pomalu k nim. Na Kirovi bylo vidět velké znechucení. Měl toho všeho doslova po krk a jeho pozitivní myšlení se začalo pomalu vytrácet. Sledoval krok po kroku je se ten muž blíží k němu a k otci. Zatracená nesmyslná válka. Ninjové se začali chovat jako zvířata. Dělalo se mu špatně z nich všech. Z toho jak Malekaie mučili a zostuzovali. Jak ho chtěli upálit, aby nakrmili své temné pomstychtivé duše. Z toho jak jiní ninjové, kteří díky síle i v časech války vykořisťují ty slabší. Nehledají spoluprací, závazky a spojence. Připadal si jako kdyby byl zpátky v očistci, místa, kde bylo plno lidí co neměli možnost se vykoupit a tak byli podlí a zlý. Znepříjemňovali život těm co si ho přáli a snažili se vykoupit, jenom protože oni mohli něco co druzí ne. Závist, sobectví a arogance, to byli jedny ze spousty vlastností, které Kiro nesnášel. Každým krokem co se ten muž blížil si přál vytasit zbraň a zaútočit. Napadli ho různé myšlenky, ale odváděl od nich pozornost. Nechtěl být takový. Chtěl být přece lepší. Aiko, kde si... Zapřemýšlel a představil si jí. Ona byla ztělesněním všech dobrých vlastností. Byla jeho andělem a povedlo se jí ukázat mu cestu, kterou se může vydat. ...Potřebuji tě.. Byli to zoufalé myšlenky. Potřeboval vidět světlo naděje v tomto válkou krvavém světě. Z jeho myšlenek ho vyrušil muž v masce. Pohlédl na něj. Čekal na odpověď. Kirovi tikali panenky. Tvářil se vážně a odhodlaně a bojoval sám se sebou. "Ještě se uvidíme." Odpověděl nakonec a zhluboka se nadechl. Možná čekal, že z jeho demonstrace na Kaitovi, bude vystrašený, ale na to neměl vůbec pomyšlení, bylo mu to upřímně jedno, protože po dnešku ho začínal opouštět soucit a trpělivost, když viděl čeho jsou schopný ninjové k vlastním druhům, jelikož to nikdy nezažil. A přesně těchto ninjů se chtěl zbavit.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 18:16

Yuki Igaku

Tak hlasité. Preletelo jej keď si rukami pridŕžala uši. Nebolo to ako keby tleskol on sám, ale akoby naraz tleskli tisíce. Uvidela ich. Toľko bojovníkov, ktorý vyzerali tak hrôzostrašne. Videla ich zbrane, ktoré boli zmáčané krvou. Možno pre to bolo v jej očiach vidieť viac strachu ako v očiach ostatných. Nie preto že by mala strach väčší, ale preto že videla viac, o veľa viac ako niekto iný. Kokai vystúpil z radu aby sa postavil medzi svojho syna a toho maskovaného muža. To že o sebe prehlásil že je vodcom tábora ju nijak zvlášť neprekvapilo. Bolo správne teraz zaklamať, bez vodcu by sa im zdali ešte viac úbohý ako teraz. Len tam stála a sledovala čo sa deje. Zase sa to celé zbehlo tak rýchlo. Neúspešný pokus o útok a Kaito skončil na zemi, ani sa nehýbal a muž z úst vypustil svoje hrozby. Netrvalo dlho a Yuki hneď vedela koho myslí tým druhým mužom u veži. Môj braček. Prepadla ju myšlienka na jej veľkého bračeka, ktorého tak ľúbila. Ako by stuhla, nemohla sa pohnúť a jej strach bol ešte väčší ako pred tým. Po tvári jej stekala slza. Bála sa o život svojho brata. Nevedela si ani predstaviť to že by odišiel. Že by odišiel navždy a už sa nikdy nevrátil. Prepadla ju úzkosť a pocítila bolesť na srdci. Bola ako v tranze, no prebudili ju z neho slová Kokaia a pohľad na zvíjajúceho sa Kaita ktorému z očí trčali ihlice. Chcela mu pomôcť. Chcela ho nejako zbaviť bolesti, no zo strachu o svojho brata sa nemohla pohnúť. Trápil ju pohľad ako trpí. Trpela s ním, no vo svojom vnútri. Keby mala možnosť podať mu nejaký liek na utíšenie bolesti. V ich rodine už by nejako prišli na to ako mu oči opraviť, či vrátiť mu zrak iným spôsobom. No nemohla sa pohnúť. Nemohla pre svojho brata. Dúfam že si v poriadku. Prosím buď v poriadku. Stále si opakovala vo svojej hlave a čakala kedy to konečne skončí, kedy ten muž odtiahne tak ako to urobili jeho spoločníci.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 15 2016, 23:38

???

"To si piš, že se uvidíme." Řekl tiše směrem ke Kirovi a pak složil pečetě a najednou se zahvízdlo a on zmizel. Všichni se rozeběhli k ležícímu Kaitovi, který řval bolestí. Nevytáhli mu jehly, neboť to chtěli udělat až bude na ošetřovně, takže ho tam všichni odnesli. Jenže jako kdyby najednou každý zapomněl na Malekaie, který tam ležel. Nebyl schopný utéct, protože by neskutečně domlácený - bylo to na oko dokonce i nechutné, jak ho Nami zřídila, ale ona se jen řídila rozkazy. "Musíme si promluvit Yoii." Řekl Kokai a Yoi vyděšeně pokynul hlavou. Pak se Kokai podíval na Malekaie. "Donesete ho někdo dolů?" Zeptal se.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat Apr 16 2016, 00:08

Kiro "47" Suikafuurado

Ten muž potvrdil Kirova slova. Složil několik pečetí, byl slyšet onen hvízd a zmizel.
Atmosféra povolila a všichni se seběhli ke Kaitovi, aby mu pomohli. Todle není dobrá situace. Pomyslel si Kiro. Nevěděl co se stane z 14 dní, ale věděl, že by bylo nejlepší najít způsob, aby k žádnému boji přímo v Suichu nedošlo. Jeho otec vypadal dost angažovaně, za což byl rád, všichni ho znali a tak spoléhal na jeho informace a schopnosti. Yoi. Dobrá Jméno toho kluka neznal a proto byl rád, že se ho dozvěděl, jelikož vypadal, že toho ví dost ohledně nové hrozby. Pohlédl na svého otce a Malekaie. "Vrátím se s ním do cely." Odpověděl mu hned a bylo vidět, že to opravdu chce. Rozhlédl se a našel Lorenza, vedle Yuki. "Lorenzo až se vrátím. Tak by jsme mohli pokračovat." Oznámil mu, ale na odpověď nečekal, chtěl se dostat k Rothiusu blíže, ale nejdříve musel uhasit jeden malér a to, že byl Malekai pryč z cely a byl to i vlastně důvod, který ho vyrušil předtím. Navíc chtěl být pryč od toho všeho nově vzniklého chaosu. Chtěl si vyprázdnit hlavu. Otočil se a ušel jeden krok, což byl rozdíl mezi Malekaiem a Kirem. Vypadal fakt hrozně. Nevěděl kdo ho tak zřídil, ale rozhodně se mu to nelíbilo. "Tak půjdeme." Oznámil mu neutrálně. Kiro nechytl řetěz, aby ho zvedl, ale snažil se mu pomoci tak, že ho zvedl za rameno. Řetěz nepovažoval za nutný. Hlavně když zde vysela otázka jak moc bude schopný chodit. "Kdo tě proboha tak zřídil...?" Zašeptal Kiro, byla to spíše řečnická otázka. Nečekal žádnou odpověď nebo, že by ho vůbec slyšel.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat Apr 16 2016, 13:11

Yuki Igaku

Konečne odišiel. Konečne bol preč a nej sa uľavilo. Chcela sa pozrieť ako je na tom vlastne Kaito, no bolo okolo neho toľko ľudí, že by sa teraz k nemu ani pravdepodobne nedostala. Určite sa o teba niekto postará. Pomyslela si pričom pozerala smerom kde ležal a už ho dvíhali zo zeme aby ho mohli odniesť do hradu. Nejak vedela že o Malekaia sa postará Kiro, že ho nenechá len tak ležať vonku, ten nebol jej starosť. Mala celkom iné starosti a to bol jej brat. Otočila sa na Bijin. Poď. Odsekla jej a zdrapila ju za ruku aby ju nasledovala. Chcela, sa jej spýtať čo je ten muž zač a prečo sa tu vlastne objavil, čo mohla urobiť počas cesty k strážnej veži. Mohlo sa jej zdať že je na ňu až príliš hrubá a neopatrná. Rozbehla sa smerom k veži, ani neskontrolovala či vôbec Bijin ide za ňou, alebo ostala stáť pred hradom. Dúfam že si v pordiaku. Braček. Zašeptala pri tom ako utekala a na chvíľku zavrela oči aby sa jej pred nimi vybavila jeho tvár. Jeho úsmev, to ako stojí nad ňou a podáva jej ruku aby ju zodvihol zo zeme keď bola na dne. Snažila si vybaviť to objatie ktoré jej venoval keď sa vrátila z Misuteri. Otvorila oči aby znovu videla na cestu a neskončila niekde v jarku. Bijin. Prehovorila. Čo sú zač? Prečo sem teraz prišli a pýtajú zásoby? Spýtala sa jej a pokračovala v ceste dokonca mierne zvýšila tempo. Už len pár metrov. Preletelo jej hlavou keď už uvidela strechu veže. Dúfala že jej braček bude v poriadku. Že bude živý, že sa mu nič nestalo. Celé jej srdce ho chcelo vidieť usmiateho ako ju víta a povie jej že sa nič nestalo, že sa obáva zbytočne.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat Apr 16 2016, 16:21

Eve Kurosu

Jakmile vstoupila do místnosti, tak za sebou zavřela dveře. Její otec byl hodně překvapený. Byla ráda, že ho znovu vidí, ale zároveň v sobě držela spoustu otázek, na které chtěla odpovědi přímo od něho. Jakmile vyslovil její jméno, tak pokrčila pravé oko a udělala dva kroky dopředu. "Yami zemřela v tu dobu, kdy se jí na krku objevilo tohle tetování." Řekla a sundala si obvaz z krku. Natočila hlavu, aby viděl její číslo. "Teď se jmenuju Eve. Těžká změna, ale zvykla jsem si." Dodala. Pak se znovu narovnala a udělal další dva kroky. "Vyrostla jsem v něco, co si určitě nechtěl. Měla jsem hodně času přemýšlet nad tím vším a zdaleka jsem nebyla sama, kdo mi pomohl si ujasnit určité informace. Jsem tu jenom díky Saiovi." Řekla a popošla k okraji stolu. Konec konců. Můj otec je to poslední, co mi zbylo. Pomyslela si. Ani chvilku neváhala. Věděla, že její řeč ho trochu zmate, ale uvnitř byla strašně ráda, že ho vidí. Udělala pár dalších rychlejších kroků a snažila se ho obejmout. "Ale i tak... strašně si mi chyběl! Jsem ráda, že jsi v pořádku." Řekla s trochu zvýšeným hlasem, který naznačoval velkou radost.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon Apr 18 2016, 19:07

Malekai

Kiro ho pomalu zvedl a na svou otázku nedostal odpověď. Cítil, že Malekai sotva dýchá, takže ho musel vláčet, aby ho dostal do cely. Malekai pomalu našlapoval a měl svěšenou hlavu. Když šli po schodech směrem ke sklepu, tak hlavu konečně trochu zvedl. "Ta vaše červenovlasá coura. Nami nebo tak nějak." Odpověděl opožděně na otázku. Bylo slyšet, že se mu mluví dost špatně, protože měl pusu plnou slin, jelikož se mu špatně polykalo. Chodbou zrovna vyběhli dva strážní, kteří se před Kirem a Malekaiem zastavili. Vypadalo to tak, že se jim úplně ulevilo. "Uff, už jsme se báli, že utekl. Doveď ho zpět do cely." Řekl jeden z nich a usmáli se radostí, že nebudou mít průšvih u Daisukeho. Pomalu ho dovedl až k cele, která byla otevřená a když jej položil, tak se Malekaiovi trochu nadzvedlo tričko a na jeho žebrech byla úplně černá a krvavá modřina. Malekai byl na kolenou a dlaněmi se opíral o zem. Začal kašlat a vykašlal spoustu krve. Pak si otřel pusu a pomalu se na Kira otočil. "Tady brzy skončí naše společná cesta, Kiro. Kvůli té vaší mučírně mám narušené úpravy mého těla a pomalu, ale jistě umírám. Takže si v klidu můžeš žít svůj život, protože už tě nebude mít kdo ohrozit." Řekl tiše a spadl na bok a zůstal ležet, při čemž hleděl do protější stěny.

Bijin Goyoshi

Yuki ji chytla poměrně dost neohrabaně. Normálně by to Bijin nevadilo, ale byla v šoku kvůli muži, který tu před chvílí byl, takže se za ní vůbec nerozeběhla a jen tam hloupě stála a koukala na mrtvé tělo ženy, které pomalu bral Kokai, aby ho odnesl pryč. Yuki už byla daleko, kde konečně uviděla Kaizena, který zde byl opřený o věž a vůbec nic neřešil, jakoby se vůbec nic nestalo. Pomalu se zvedl a šel naproti Yuki, která vypadala dost vyděšeně a ustaraně. Viděl v ní strach. Proto se k ní rozešel. "Copak ségra?" Zeptal se nechápavě. Mezitím se Yuki probrala, když už tam zůstala stát sama a jen koukala na krev, která zůstala na zemi. Co se to děje? To nám nikdy nedají pokoj? Ptala se v hlavě sama sebe a pak už ji ale došlo, že ji Yuki někam táhla, takže se rozhlédla a uviděla ji daleko u věže. Na nic nečekala a rozešla se za ní.

Yarami Kurosu

"Ya...Eve. Jsem fakt rád, že tě vidím." Málem by ji zase oslovil předchozím jménem, ale hned se opravil a opětoval ji své objetí. Pak ji pustil a pokynul rukou na jednu ze židlí, aby se posadila a následně ji nalil šálek čaje. "Mám také číslo." Řekl a sundal si bandáž kolem pusy a krku. Eve uviděla, že má její otec ošklivě popálená ústa i krk a jen kolem jeho čísla je zdravá kůže, kde byla vytetovaná jednička. Pak si bandáž zase ovázal, aby zakryl svůj spálený obličej. Sai? Pomyslel si a podíval se na ní zamyšleně. "Odkud znáš Saie?" Zeptal se a pak se na chvíli odmlčel a dal ji další otázku. "Kde jsi se vlastně celou dobu schovávala? Poslední místo, kde jsem tě hledal, byla Konoha u SuiSuie, který ale nebyl na místě a prý byl někde na cestě."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon Apr 18 2016, 20:50

Kiro "47" Suikafuurado

Nami ? Podivil se, znal jí. Byla z jeho klanu a byla poměrně dost mladá. Vždy jí považoval za mladou cestovatelku. Znal jí hlavně i díky tomu, že o ní mluvila Eve. Zabručel jako že ho slyší a pomáhal mu v chůzi. Zastavili se před nimi dva strážní. Kiro se na ně zamračil, ale nic neříkal. Kdyby jste nebyli neschopný pořád by tam byl... pomyslel si naštvaně, jelikož doufal, že kdyby mohli tak ten dav zastaví už právě kvůli zmiňovanému Daisukemu. "Jo. Spolehněte se." Řekl jim nezúčastněně a zakroutil hlavou když odcházeli pryč, bylo v tom asi nejvíce jedovatosti co Kiro kdy použil. Dovedl ho až do cely kde ho pustil, ale neodcházel. Viděl jak trpí viděl jeho krvavou podlitinu na těle. Nikdy takhle zbitého a mučeného člověka neviděl. Bylo mu jedno jestli to měl být Malekai. Bylo mu ho dost líto. On byl u nich 10 let a nikdy takhle nedopadl. Zacházeli s ním jako s věcí jako s otrokem, ale nikdy se mu nedostalo až takového ponížení a přitom oni mají být tou zvěří, jak obecně se o nich smýšlí. Stále neodcházel poslechl si ho a chvilku se po cele procházel až se nakonec opřel o zeď naproti. Bylo mu ho opravdu líto. Měl pohled plný soucitu a ani špetku pochopení, pro ono mučení. Kiro se zasmál. byl to ironický smích a bylo dost cítit, že je naštvaný. Pohlédl na strop vězení, chvilku si chtěl odpočinout od pohledu na zbitého Malekaie. "Nikdy nebudu mít klid. Najdou se jiný. Horší. Když se všechno změní a válka skončí. Tak někdo další zase povstane. Někdo jako ten hajzl co chce chodit pro naše zásoby. Někdo kdo nemá motiv, ani špetku cti. A je jedno jestli bude obyčejný člověk nebo ninja" Na chvilku se odmlčel a pak si prohlédl Malekaie, bylo vidět, že je naštvaný a to už jenom podle jeho vybraného slovníku. Temnota co ho začala svazovat od té doby co se objevil ten muž pomalu rostla. Vzpomněl si na veselý pohled ninji, co měl střežit Malekaie, byl šťastný, že nebude mít problém, ale bylo mu jedno jak vypadá, že sotva vůbec dýchá. "Dělá se mi zle z toho co Nami provedla. Dělá se mi zle z toho jak zoufalý ten dav byl...." V jeho hlase zněla zášť, která se nahromadila za poslední chvíle. Bylo to jako kdyby celý život přehlížel to co má před očima a najednou do toho všeho skočil po hlavě. Možná sem moc přísný, možná se na to všechno koukám z jenom z jednoho pohledu. Pomyslel si. "Ne.." Utnul všechny svoje myšlenky a narovnal se. "Ona je jako anděl víš. Anděl, který mi pomáhá najít tu správnou cestu. Kdyby nebylo jí možná bych zůstal v očistci. Možná by ses mě zbavil." Mluvil o Aiko, což mohlo Malekaiovi dojít. Pomalu se přesunul k protější zdi a sledoval ho z jiného úhlu. "A přesto jsem jí ublížil stejně tak jako všem tady. Zabil si jejího otce víš. Není to ironie ? Jelikož díky tomu jsem jí i poznal" Bylo vidět, že je rozladěný celou tou situací jako kdyby byl na hraně nějakého vážného rozhodnutí. Pak se na chvilku uklidnil a sedl si ke zdi.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 19 2016, 01:53

Yuki Igaku

Až keď uvidela konečne svojho brata uvedomila si že všetky otázky na Bijin hovorila do vetra. No ešte viac bola prekvapená že tam kaizen stál ako keby sa nič nedialo a o žiadnej prezentácii síl nad Suichu ani vôbec netušil. No nijako veľmi sa nad tým nepozastavovala. Bola rada že ho vidí a že je celý a zdravý. Rozišiel sa k nej. Vbehla mu do náručia a silno ho objala. Nahnal si mi taký strach. povedala mu a na očiach jej bolo vidieť že má slzy na krajíčku. Mám ťa strašne rada. Vypadlo z nej a ešte silnejšie ho objala. Budeš na seba dávať pozor. Áno? Povedala mu z trocha vyčítavým pohľadom. Bola strašne rada z toho že je v poriadku, že mu nič nieje. To že Bijin ťahala za sebou a nieje tu úplne vypustila z hlavy. Nevedela si ani predstaviť čo by robila keby ho tu nájde ležať v kaluži krvi. Na niečo také nechcela ani pomyslieť, snažila sa také myšlienky vytlačiť. Zodvihla hlavu a úprimne pozrela na Kaizena. Odkiaľ prišli. Tí muži. Spýtala sa ho vážne. Keď ako tak opadla jej radosť, začínalo jej to celé byť akési divné. Na povrch sa dostávali otázky. Ako to že tu len tak stojí akoby sa nič nestalo, prečo sa nepýta na to čo je z Kaitom keď sa nevrátil.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 19 2016, 16:21

Malekai

"Nikdo nebude horší než já. Vůbec si neuvědomuješ, že mojí smrtí se vše dá do pohybu. Donutíte mého otce udělat něco, co nechce. Donutíte ho jednat, aby vymazal veškerou vaší mizernou existenci a to jen kvůli mně." Řekl a rozkašlal se, při čemž mu z úst vytekla krev. Pomalu přejel očima na Kira, který akorát mluvil o Aiko. Malekai ho poslouchal, ale přemýšlel nad něčím jiným. Prohrabával si své vzpomínky a snažil si vzpomenout na holku jménem Aiko, které zabil otce. Nemohl si za boha vzpomenout. Pak nastalo hrobové ticho a Malekaiovi se rozzářily oči. "Hehe, už vím o jaké holce tu celou dobu mluvíš. To je ta holka, co si ráda hraje s vodou, že?" Zeptal se, ale když domluvil, tak se opět rozkašlal. Bylo vidět, že ho dost bolí, když mluví a následně kašle. "Tak to dokonce vím, kde hledat. Pamatuji si, jak jsem odcházel a z dálky přicházel muž, který ji něčím probodl a její tělo padlo k zemi. Myslím si, že už by tě nemělo zajímat, jak tu se mnou zacházejí, protože pokud se odsud dostanu, tak začni shánět kytky na hrob své milované." Bylo vidět, že je nadšený. Že dokázal zase bojovat s tou bolestí, protože měl motivaci.

Kaizen Igaku

Objetí ji opětoval, ale na jeho tváři bylo vidět překvapení. Dokonce se zatvářil dost nechápavě, když na něj mluvila. Co se děje? Pomyslel si a stále na ní nechápavě koukal. Pak se ho však zeptala na nějaké muže. Jenže on si byl jistý, že tu žádné muže neviděl.

"Vydržíš tu chvíli sám Kaizene?" Zeptal se Kaito, který vyklepával ze své lahve zbytky vody. "Jistě, co se děje?" Zeptal se a Kaito ukázal na svou láhev, která byla prázdná. "Došla mi zase voda, tak si dojdu pro novou a přinesu něco k jídlu." Řekl a Kaizen na nic nečekal a hodil mu i svou láhev, aby mu ji naplnil. "Jasně." Zvolal a v ten moment si Kaito dal láhve na poutko pod svým toulcem, kde měl šípy. Rozešel se směrem k vesnici a v půlce cesty pocítil jakýsi tlak na uši a když to přestalo, tak před sebou uviděl muž v masce, jak vyhrožuje ostatní lidem ze Suichu Kyanpu.

"O jakých mužích to mluvíš Yuki? Co se děje?" Zeptal se Kaizen se strachem v hlase. Nevěděl, co se s jeho sestrou poslední dobou děje.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 19 2016, 17:02

Kiro "47" Suikafuurado

Věděl, že mu neodpoví nic povzbuzujícího, nebo že s ním nebude souhlasit, ale přesně proto mu to Kiro všechno říkal. Alespoň si o tom všem s někým popovídal. Jeho výhrůžek ohledně otce se nebál, vzal to jako samozřejmost. Opřel si hlavu o stěnu a nic neříkal. Uslyšel zvolání od Malekaie, jeho hehe značilo, že poměrně ožil. Tentokrát nebyl tak v šoku, že něco o Aiko prozradil, protože to bylo cílené. Pohlédl na něho, aby si prohlídl naprosto zničeného člověka, co projevil nadšení. Byl to bizardní pohled. "Živí mě pouze myšlenka, malá naděje, že vůbec žije. Jak si sám řekl, ten muž jí probodl. Zemřela stejně jako já a rukou stejného muže." Dokončil a doufal, že ho to alespoň trochu zklamalo. Pak na něj, ale významně pohlédl. "Víš kdo je Sai Kaguya ? Má číslo dvě. Zajímá mě jak to, že ho tvůj otec vůbec nějak chytil nebo co se stalo. Nepřijde mi jako váš přítel, přesto, že jsme ho potkali před Konohou." Zeptal se ho a doufal v nějaké informace. Teď si to až celé uvědomil. Mohl by z něho zkusit získat informace z druhé strany. Za pokus to stojí. Pomyslel si nakonec, protože Malekai byl dost náladoví. Jednou se dokázal bavit v pohodě a po druhé se už choval jako šílenec.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 19 2016, 18:34

Yuki Igaku

O ničom nevie? Preletelo jej hlavou. Ale ako? nechcene z nej vypadlo. To že by sa tu nakoniec zjavila Bijin s tým ani nepočítala a to bola jedna z mála osôb ktoré by jej mohli vysvetliť čo to vlastne bolo. Uhm. Vydala zo seba a podišla k veži aby si tam sadla na zem a oprela sa o jej múr. Pozrela uprene naňho. Vieš. Olia chcela upáliť toho väzňa ktorého držíme v podzemí. Povedala z povzdychom. Lenže zastavil ju nejaký maskovaný muž. Naháňal strach. Pokračovala v svojom rozprávaní, či vysvetľovaní prečo mala vlastne taký strach. On. On svoju silu prezentoval na Kaitovi. Ten na tom teraz nieje zrovna najlepšie. Pokračovala pričom pri zmienke o Kaitovi sa jej pred očami zjavil obraz ako mu z očí trčia tie jeho ihly a striaslo ju pri tom. On sa vyhrážal, že ti ublíži. Že ťa zabije. Dostala zo seba. Pričom pri poslednej vete sa jej triasol hlas. Na chvíľku sa zamyslela. chceš mi povedať že si nič nevidel? Spýtala sa dosť prekvapene. Tam... Ukázala na tú dieru v hore kde boli tí ozbrojený muži. ... Bolo mnoho maskovaných mužov, s ktorých každý mal zbraň. Chcú po nás aby sme im dávali polovicu našich zásob. Dopovedala mu čo všetko sa stalo v tábore, zatial čo on bol na hliadke.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 19 2016, 19:19

Eve Kurosu

Pohled na jeho popáleniny nebyl zrovna příjemný. Jednička? Opravdu? Jakože vážně?! Pomyslela si. Posadila se a Chariota si odepnula ze sukně a položila si ho na kolena. "Takže to celé začalo u tebe... " Řekla s menší prodlevou. Pak se zeptal na Saie a Eve jakoby se zamyslela. "První setkání s ním nebylo zrovna hezké. Pronásledoval mně za moje činy. Jeho hobby určitě znáš." Odpověděla mu. Pak se vyptával na to, kde celou dobu byla. Pravda byla taková, že Eve furt někde běhala. Nikde nezůstala nějakou delší dobu. "Tak různě... většinou dlouho nevydržím na jednom místě, ale Suichu Kyanpu je můj... můj nový domov. U SuiSuie jsme byli včera. Řekl mi spoustu informací ohledně těch čísel." Řekla a pak pokroutila trochu hlavou. "Je možné, že se po našem odchodu SuiSuiovi něco stalo? V tu dobu tam všechno bouchalo. Bylo to celkem šílené." Dodala. Její otec měl po té době hodně otázek, ale to samé měla i ona. Položila Chariota na stůl a nehtama poklepala stůl. "O téhle zbrani toho víš hodně, viď? Určitě víc, než Daisuke, nebo Sai. Řekni mi, co o téhle zbrani, nebo spíše, o Chariotovi víš?" Zeptala se ho. Celou dobu si připadala, jakoby vedla rozhovor s úplně nikým jiným, než s jejím tátou. Nejspíš to bylo tím, že se dlouho neviděli.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 21 2016, 12:37

Malekai

"Sai Kaguya? Ten rozhodně číslo dva nemá. Už jsem o něm slyšel, ale já ninju s číslem dva moc dobře znám a tenhle to nebyl. Podle našich zdrojů si to číslo nechal vytetovat, aby zapadl. Respektive, aby k sobě přivolal pozornost, kterou dokáže zužitkovat." Řekl tiše a pomalu se dostal ke stěně, kde se opřel a hleděl na Kira. "Teď když jsem ti prozradil něco já, tak ty prozradíš na oplátku něco mně. Co víš o tom vašem vůdci? Ten Daisuke nebo nějak tak se jmenuje. To vám samotným nepřijde ten muž něčím zvláštní?" Zeptal se ho, protože nevěděl, že o něm Kiro vlastně moc neví. Jenže Malekai s Daisukem nějaký čas strávil, když jej Nami mučila. Dokonce si pamatuje jak to probíhalo.

"Řekni vše, co víš o amuletech Zatracení? Kde je ten čtvrtý, krvavý?" Zeptala se Nami a do boku Malekaiovi pomalu bodla jehlu, kterou následně hýbala ze stranu na stranu, čímž působila Malekaiovi ošklivou bolest. Daisuke beze slov seděl na židli kousek před nimi a sledoval, co se děje. Ani sebou necukl, když viděl jak Malekai trpí. "I kdybys mi dělala horší věci, tak vám to nikdy neřeknu. Nedal bych ninjům to, co chtějí. Klidně mě tu pomalu zabijte." Řekl naštvaně Malekai a plivl na Nami, která se v ten moment naštvala a dala mu takovou ránu do tváře, že se Malekai převrhl k zemi i se židlí. "Nic nám neřekne. Dělej si s ním co chceš Nami, ale nezapomínej, že musí žít. Mám s ním důležité plány. Teď jdu na sraz vůdců, kde proberu naši budoucnost." Řekl Daisuke a pak se zvedl, při čemž došel k ležícímu Malekaiovi. "Však ty nás ještě dovedeš k vítězství." Pošeptal a následně odešel, při čemž se Nami rozvášnila.

Vzpomínal Malekai na to, co se tu událo před několika dny. Viděl v Daisukeho očích něco víc, než vidí ostatní. Viděl v jeho očích hromadu tajemství a zároveň i bezcitnost, protože ať už je člověk jakýkoliv a někdo před ním mučí jeho nepřítele takovým způsobem, tak není schopen na to takhle přihlížet, jako to zvládl Daisuke. "Ten muž je zvrácený." Řekl tiše.

Kaizen Igaku

"Kaitovi někdo ublížil?" Zeptal se překvapeně a v jeho hlase byl slyšet strach, ale zároveň i zlost. Zatnul pěstí a podíval se k díře ve sklepě. "Yuki, já tu hlídal. V té hoře ani na ní nikdo nebyl." Řekl poměrně dost nechápavě. Jenže to už dorazila Bijin, která byla stále dost v šoku. Úplně beze slov si sedla hned vedle Yuki a následně si oddechla. "Muselo to být nějaké jejich genjutsu. Jsou dost silní ve vytváření iluzí, proto není dobré si s nimi zahrávat, jelikož nikdy nevíš, co je pravda a co naopak není pravda." Vysvětlila. Yuki mohla vidět, že je Kaizen dost nervózní a teprve až po chvíli zjistila proč tomu tak je. "Pohlídáte to tu? Musím se jít podívat na Kaita. Musím vědět, co se mu stalo." Zeptal se, ale nečekal na odpověď. Hned se rozeběhl směrem k hradu. Kaito, Kaizen i Kokai byli velmi dobří přátelé, protože spolu trávili dost času právě zde na hlídce, proto byl dost nespokojený, když zjistil, že někdo ublížil Kaitovi. "Suichu se těm lidem nemůže postavit. Není to bezpečné." Prohodila nešťastně Bijin.

Yarami Kurosu

Znáš se SuiSuiem? To oni jsou zodpovědní za ten útok na Konohu? Pomyslel si nechápavě. "Ano, SuiSuie znám moc dobře. Respektive on nezná mě, ale já znám jeho. O svém čísle na krku toho moc nevím. Podle všeho jsem zřejmě byl první, ale to není jisté, protože si na tu dobu moc nepamatuji." Pak položila svou katanu na stůl a poklepala na stůl, čímž dala najevo, že čeká nějaké vysvětlení. Nechtěl o té zbrani moc mluvit, protože to, co měl na obličeji, bylo právě kvůli Chariotovi. "Zbav se té zbraně dokud ještě můžeš. Ještě nejsi spojená se samotným Chariotem. Ještě máš šanci na normální život." Řekl vyděšeně a držel se od té zbraně dál. Najednou Eve uslyšela ve své hlavě hlas, který moc dobře znala. Opět šlo o hlas Chariota. "Zabij ho! No tak, zabij ho a budeme silnější. Získáš mnohem větší sílu, pokud zabiješ bývalé majitele katany. Dokážeme pak úplně všechno. Už kvůli tobě nikdo nikdy nebude trpět!" Pobízel ji Charioto. "Divím se, že ses stále nezeptala na lidi, se kterými jsem se dal dohromady." Řekl Yarami, protože chtěl změnit téma a nechtěl mluvit o Chariotovi, na kterého má jen špatné vzpomínky.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 21 2016, 14:43

Kiro "47" Suikafuurado

Byl překvapený, když mu říkal o tom čísle. Napadali ho spousty věcí, ale vše ztroskotalo na tom když začal uvažovat ohledně toho čísla. Podle nejnovějších informacích byl Sai velmi starý a tím ho považoval za velmi zkušeného a silného. Todle by dávalo smysl, ale Kiro nad tím nikdy tak neuvažoval. "Hmmm.." Zabručel a pozoroval Malekaie. Přeci mi odpověděl. Skoro se až divil a pak se Malekai zeptal. Kiro chvilku přemýšlel, ale jenom chvilku. Bylo to spíše na uklidnění myšlenek, než přemýšlení. "Není to můj vůdce." Řekl rázně. Věděl na co naráží. I jeho utec mu říkal, že ho Daisuke potřebuje. "Klidně ti řeknu co o něm víc." Začal a nadechl se. Možná Malekai čekal nějaký popis, nebo spoustu informací, ale to musel být rychle zklamaný. "Nevěřím mu a nemam ho rád. Není upřímný a není to někdo koho bych obdivoval. Nevím co s tebou Malekaii plánuje, ale rozhodně tě chce živého. To je vše. Možná ho znáš víc jak já." Řekl a pak si prohlížel strop. "Vše co budu dělat. Budu dělat pro mojí rodinu a pro ostatní co mě potřebují. Je mi jedno jestli to bude ninja nebo obyčejný člověk. Jenom vím, že Daisuke udělá vše proto, aby ninjové vyhráli." Zakončil a na chvilku zavřel oči, jako kdyby chtěl od těch všech myšlenek utéct.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 21 2016, 17:07

Malekai

"Hm, takže víš stejné prd jako já. Tak to mi jsi k ničemu. Byl bych rád, kdybys odsud konečně vypadl, stejně z tebe nic kloudného nedostanu a akorát mi lezeš na nervy." Posledních pár slov jen procedil mezi zuby, protože ho bolelo to, jak mluvil. Od schodů už pomalu přicházeli ti dva strážní, kteří byli úplně v klidu. Pravděpodobně ani nevěděli, co se stalo nahoře. Malekai se pomalu opět zchoulel do kuličky, aby ho nic nebolelo a pokusil se usnout. Pokud na něj Kiro zkusil mluvit, tak ho naprosto ignoroval. Nechtěl s ním vůbec mluvit. Chtěl mít jen svůj klid a přemýšlet.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Thu Apr 21 2016, 21:12

Yuki Igaku

Ako to že nikoho nevidel? Čo to hovorí? Preletelo jej hlavou pri tom čo ju presviedčal o tom že tam nikto nebol a tvárila sa nechápavo až zlostne. Nevedela čomu má veriť, veď predsa ich videla na vlastné oči. Celé jej to prestávalo dávať zmysel. No to už uvidela ako prišla Bijin a sadla si rovno k nej. Ilúzia? Spýtala sa nechápavo. Vedela o genjutsu, no netušila že by mohlo byť tak silné že by v ňom bol celý ich tábor a oklamalo by ešte aj jej oči a do takých detailov. Zakrútila hlavou. No to už jej brat bol na odchode. Snažila sa naňho ešte zavolať no nestihla to a ostala tam len z Bijin. Tak. Povedala a pozrela sa na ňu. Prečo sem prišli a čo sú vlastne zač? Spýtala sa trocha podozrievavo a na chvíľku sa zamyslela. Vieš. Ja som niečo videla. Videla som niečo čo ma znepokojilo a naháňa mi to strach. Nechcem aby sa niečo také stalo. Vyslovila obavu z miernym strachom v hlase. S tým že Bijin dojde že mala nejaké to ďalšie videnie nejako počítala. No teraz sa chcela dozvedieť viac, chcela prísť na to ako by mohla zabrániť tej katastrofe ktorú videla. Aj keď teraz si nebola vôbec istá s tým čo videla a nevedela čomu veriť. Čo ak som teraz v jednej veľkej ilúzii? Spýtala sa ako keby samej seba z dosť zamysleným výrazom.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 22 2016, 22:39



Kiro "47" Suikafuurado

"Bohužel." Odvětil mu Kiro klidně a pozoroval strop. Nechtěl se nikdy ocitnout na Malekaiově místě. Věděl, že si bude muset dávat pozor. Bude si muset dávat pozor na Daisukeho. Neměl o něm dobré mínění, ale když viděl Malekaiův pohled tak nebyla Nami ta zrůda v jeho očích, ale Daisuke. Kiro si horko těžko představoval co se tu událo, ale věděl, že Malekai se nezalekne jenom tak něčeho. Viděl jak se Malekai schoulil do klubíčka a dal mu tím najevo, že skončil. Kiro si ho ještě jednou prohlédl. Prohlédl si muže, ze kterého měl zvláštní pocity. Někteří ho už dávno odsoudili a označili za masového vraha, šílence. Zabil tolik nevinných, že by si to Kiro ani nedokázal spočítat. Odsoudil by ho také. Nic pěkného by mu nepřál. Vždyť zabil i jeho matku. Jenže on to prostě nedokázal. Neví co to o něm samotném vypovídá. Neoznačili by mě všichni za zrádce ? Pomyslel si a stále si ho prohlížel. Jenže oni nic neví. Nevidí jeho dobrou část, i když je jí málo a nevědí proč je zbytek duše tak zkažený. Pak už konečně vstal a velmi pomalu odcházel. Byl dost zamyšlený z posledních událostí, které se událi. Co po tom všem mám dělat ? Jak se po tom všem mám udržet na té správné cestě ? Jak budu vědět, že se jí vůbec držím.



Uslyšel blížící se kroky. Snad ne oni. Pomyslel si a jeho nálada se rapidně zhoršila. Měl prostě na ně pifku, už jenom díky té dobré náladě i přes všechny trable, které způsobili. Věděl, že jim je to jedno, že budou jenom rádi když už od něho budou mít pokoj. On jim to nemohl zazlívat, ale něco takového si nepřál. Vynořili si z chodby a byli to přesně ti, které Kiro nechtěl potkat. Čím více na nich pozoroval dobrou náladu tak se horšila ta jeho. Nevěděl co se to s ním děje, ale najednou je viděl jako překážku jeho cesty, jeho cíle. Ve své mysli je obviňoval z toho, že Malekaie nechali odvléct na náměstí. Že jim je naprosto jedno, že jim může umřít pod jejich rukama. Kiro se na ně usmál a kývl hlavou. Snažil se být dost upřímný v jeho pozdravu. Když byl od nich jeden krok něco se v něm zlomilo. Prudce pohnul a loket přirazil ninjovi nalevo na krk a snažil se ho zatlačil až ke zdi. Během toho už v tu chvilku měl vytasený Rothius, který měl špičku čepele u krku toho druhého, aby se nemohl hnout. Vzduch trochu prořídl a Kirovi zavláli vlasy. Hrál na překvapení, které mělo dost do této scény zasáhnout. Kirova tvář byla smrtelně vážná a on hleděl do očí tomu, kterého měl držet loktem. Už žádné srandičky. "Není nic vtipného, na tom, že vám vězeň umírá pod rukama. A jestli umře tak budete mít větší malér u mě než u Daisukeho." Řekl Kiro s mrazivým klidem a povolil jak svůj stisk tak i svůj meč, který pomalu svěšoval. Jsem dobrý člověk. Dělám dobré věci. Jsem anděl ze suichu... Jen tomu musím dopomoci. Opakoval si pro sebe a rty se mu hýbali bez jediné vydané hlásky.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    

Návrat nahoru Goto down
 
Nejsme zvěř!
Návrat nahoru 
Strana 1 z 5Jdi na stránku : 1, 2, 3, 4, 5  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Suichu Kyanpu :: Herní místnost-
Přejdi na: