Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Nejsme zvěř!

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next
AutorZpráva
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat Apr 23 2016, 17:52

Bijin

Sedla si pomalu na zem, kde trochu rozdýchávala to, co se tu vlastně stalo. Jak je to možné? Proč se to děje všechno znovu? Pomyslela si ustaraně, ale to už její myšlenky narušila Yuki. Podívala se na ní a s vystrašeným pohledem promluvila. "Jde o velkou skupinu ninjů pod vedením Subeta. Subeto je muž, který se nikdy moc neukazuje a nechává své lidi dělat špinavou práci. Mají svůj tábor na nějakém velkém ostrově, který je celý obrněný a je zde spousta obrany. Nejhorší na tom všem je to, že podle zdrojů má nějakou dohodu s Jirem, takže po nich nejdou lovci, tudíž mají volné pole působiště a každý se k nim chce přidat. Jenže na ostrově nemají obživu, takže vydírají ostatní tábory, kteří když nezaplatí, tak je Subetovi lidé pozabíjí. A mluvíme zde skutečně o hodně silných ninjů." Vysvětlila a zakroutila hlavou. "Byl to jeden z důvodů, proč naše rodina odešla z předchozí vesnice, protože Yoi nedokázal nátlak Subeta vystát a začal vzdorovat, na což následovalo několik úmrtí. Proto jsme raději odešli a přišli sem." Řekla a pak se podivila otázce Yuki. "Bohužel nežiješ v iluzi, ale v kruté realitě. Jen bychom si přáli, aby šlo pouze o jakousi iluzi." Dodala smutně a trochu se ji strachy třásl hlas. Subetova parta na ní fakt měla silný a špatný vliv. Kort když Bijin vždy působila jako hodně silná kunoichi, která se nenechá jen tak něčím rozhodit.

Kiro -> Kiro se zachoval tak, jak by se zachoval snad každý normální člověk, který v sobě nemá špetku zla. Zachoval se tak, jak by se měl zachovat člověk, který prolezl celým očistcem. Jednoho muže natlačil na zeď a přiložil mu meč ke krku. Co však bylo zvláštní, tak cítil, jak ho Rothius skoro nutí, aby probodl muži krk. Jak to chce, jak mu dává signály podobné těm, když ho před nějakou dobou povalil na zem. Kiro byl však silný, takže Rothius sám od sebe neprobodl muže. Druhý muž chtěl Kira chytit zezadu a hodit s ním o zem, ale muž natlačený na zdi jen zakroutil hlavou, aby to nedělal. "A myslíš si, že nám záleží na takovém muži? Co muži, zvířeti! Nemá žádné chování a jen chodí a zabíjí nevinné. Nikdo z mrtvých ninjů mu nic neudělal a on je stejně dál zabíjel. Neměl k tomu důvod, takže na mě přestaň mířit tím mečem nebo se mnou budeš mít sám teď problém! Myslíš si, že když jsi syn Kokaie, že se z tebe poseru? Já jsem pod vedením Daisukeho a nikdo jiný nemá právo mi říkat co mám a co nemám dělat, takže se uklidni!" Postupně docela zvyšoval hlas. Začal sebou docela dost cukat, aby ho Kiro pustil. Druhý muž stál za zády Kira a měl v ruce připravený kunai, aby se pokusil zasáhnout, kdyby se to zvrtlo. Oba muži byli naprosto oddaní Daisukemu a byli by schopni klidně zabít obyvatele Suichu, jen aby dodrželi Daisukeho rozkazy. To co ten muž řekl znělo až trochu slepě. Skoro jako kdyby v Daisukem viděli nějakého boha.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon Apr 25 2016, 10:16

Yuki Igaku

Pozorne počúvala to čo jej Bijin hovorí. Dokonca ju aj dosť prekvapilo ako ju to celé dokázalo vykoľajiť a vystrašiť. Akoby si začala o Bijin robiť starosti. No, tie praktiky ľudí pod vedením Subeta sa jej nepáčili. Prišlo jej hlúpe vyvraždiť niekoho kto im nechce dať zásoby. To že by ho o ne okradli a potom sa vrátili znovu keď by sa spamätal jej prišlo rozumnejšie, no takto si zobrali zásoby tak či tak, s tým že do budúcna odtiaľ žiadne zásoby nedostanú. Hmm, dohoda z Jirom. Zamyslela sa nad tými slovami. Nevedela či vie Jiro o tom že jeho syna držia tu v Suichu, no bola si istá tým že ak by si to o nejakom tábore čo i len myslel, nasmeroval by naň svoj hnev. Prisunula sa k Bijin trocha bližšie a objala ju okolo ramien. Neboj. Tu ste v bezpečí, my už niečo vymyslíme. Povedala jej na ukľudnenie a upokojenie a úprimne sa pritom na ňu usmiala. Síce nevedela čo by mohli vymyslieť a bála sa toho čo by sa stalo keby sa im postavia no na to teraz nechcela myslieť a snažila sa to nedať nijako poznať.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon Apr 25 2016, 16:22

Kiro "47" Suikafuurado

Naštvaně pohlédl na muže co stál na druhé straně a držel Kunai v ruce. Nepředpokládal, že by chtěl projít přes Rothiuse, bylo by to nejspíše to poslední co by udělal, protože neručil za Rothiuse, ze kterého cítil nemalé napětí a touhu se nasytit. Pak se zpátky koukl na muže, kterého měl předtím pod krkem a poslouchal ho. To Kira ani trochu neobměkčilo jeho slova ho trochu zasáhla, ale ne tak jak by ten muž doufal na chvilku přitlačil muže trochu více na stěn a po té trochu povolil. Hlavu trochu pootočil, aby si zkontroloval, jestli ten druhý přeci jenom nebude odvážný a nebude chtít přes Rothiuse projít. "Zvířata jsou lidé, kteří toto schvalují. On je muž, který je ztracen mezi svým přesvědčením a pomstou. Jeho rodina byla zabita ninji. Přesto, že se jich snažil zastat, i přestože je synem svého otce. Nevíte nic a jenom tupě posloucháte rozkazy muže, který nechal mávnutím ruky zničit půlku Konohy, kde museli být i nevinní lidé. Muže, který má své vlastní plány a využívá všechny kolem a nechává je v nevědomosti." Kiro doufal, že Malekai spí nebo ho vůbec neposlouchá a když už tak, že se do toho zpovzdálí nepřidá, aby neosvětlil pravdu ohledně jeho rodiny. Kiro přitlačil muže trochu tvrději, když mluvil o Daisukem, bylo vidět, že jenom pomyšlení na něho ho štve. Po pár vteřinách povolil úplně. Poodešel tři krok a zahleděl se na druhého muže, který měl u sebe nebo u krku Rothiuse. Bylo vidět, že si z toho všeho Kiro nic nedělá bylo mu jedno jestli mu to způsobí potíže, protože se cítil nezávisle a šel si za svým. "Následujte toho muže, pokud chcete. V tom vás nepřesvědčím a ani nemám důvod. Jen plňte své povinnosti a nepleťte se mi do cesty." Odsekl a sundal tomu muži Rothius z krku. Bylo to velmi těžké. Cítil jakousi povinnost mu vyhovět, ale nechtěl. Bojoval za své přesvědčení. Musím pomalu vypadnout pryč. Musím najít způsob jak uklidnit Rothiuse. Pomyslel si a doufal, že ona stráž odpustí nějaké protesty, protože Kiro jim nechtěl ublížit, ale byl několikrát svědkem jak nedokázal Rothius ovládnout a bál se toho, že pokud dojde na nějaký boj tak to Rothius vycítí a on ho nezastaví.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 26 2016, 22:08

Bijin

Seděla tam a jen koukala do blba. Nevěděla, jak má teď přesně reagovat. Celou dobu žila v tom, že jsou zde v bezpečí, ale tak to nebylo. Pak se však konečně probrala. Začala si uvědomovat, že zde získali novou šanci, kterou nemohou promarnit. "Nevím, co k tomu říct. Myslím, že budeme muset všichni počkat na Daisukeho, který jistě bude mít nějaké řešení." Řekla tiše a pak se pomalu začala zvedat. Yuki najednou viděla, jak kolem Bijin létají duše. Které ve chvíli, kdy se Bijin zvedla a usmála, tak se rozplynuly, jako kdyby je zahnala tím, že se ji zlepšila nálada. "Jdeme někam?" Zeptala se s úsměvem. Jenže to už Yuki z dálky uviděla kráčet nějakou postavu. Měl bílé dlouhé vlasy a na jedné ruce měl podivný železný mechanismus. Kráčel si to v klidu a pohodě přímo k nim. Yuki ho neznala, ani Bijin, ale šlo o SuiSuie, který přicházel z Konohy.

Kiro -> Rothius mu začal v ruce vibrovat. Dával čím dál tím více najevo, že chce někoho zabít. Kiro cítil neskutečný tlak na jeho ruku a sotva Rothius držel. Pro něj to bylo, jako kdyby ho někdo na druhé straně u špičky držel a táhl ho směrem k muži. Jako kdyby se někdo pokoušel ten meč zabodnout do jednoho ze strážných. Najednou se však proti Kirovi rozmáchl muž s Kunaiem, protože viděl, jak Kiro na druhého tlačí, ale to už ho obalilo jakési bílé lano, které krásně zářilo a přivázalo ho k zemi, což ho také zachránilo od propíchnutí Rothiusem. "Kiro." Ozvalo se ze strany, kde stál Lorenzo Hyuuga. "Pusť toho muže, plní své rozkazy." Řekl a muž, kterého Kiro držel pod krkem, se jen zasmál. "Jo a zalez do boudy štěňátko bez vlastního rozhodnutí." Vysmíval se mu.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue Apr 26 2016, 23:15

Kiro "47" Suikafuurado

Ucítil vibraci, kterou pomalu nemohl zvládnout. Věděl, že po tom rothius touží. Koutkem oka uviděl jak se ten muž rozmáchl. Věděl, že teď už to nezastaví musí se bránit a Rothius toho využije. Pevně ho sevřel a bodl přímo proti tomu muži. Bylo to tak snadné, ale nic se přitom nestalo. Muže obalilo podivné bílé lano a zachránilo mu život. Poutník ? Pomyslel si a pak ho uviděl a uslyšel. Pohlédl na něho. Věděl, že zachránil tomu muži život a byl mu vděčný, jenže to všechno přehlušil smích muže, kterého Kiro držel pod krkem. Pevně sevřel rukojeť Rothiuse, kterého měl namířeného na druhou stranu. Teď pomalu připažoval takže byl blíže k jeho tělu. Bylo vidět, že to tentokrát Kira dopálilo. Celá ta situace, kdy jim chtěl jenom vynadat pohrozit se začínala zvrtávat a i přesto, že jeho kolegovi Lorenzo zachránil život si stále dovoluje, zpochybňuje Kira. Myslí si, že ho Lorenzo zachrání ? Ptal se sám sebe a pohlédl mu do očí. Silněji přitlačil a přidusili ho, takže se smích mohl změnit maximálně tak v kašel. "Bez vlastního rozhodnutí ? Já se rozhoduji celý život podle sebe a ne podle nějakého falešného vůdce!" Skoro to na něj zakřičel a zintenzivnil stiskl a už teď se ten ninja musel dusit. Měl sto chutí mu ukázat jak se dokáže rozhodnout. Neustále ho tlačili temné myšlenky a do toho ještě Rothius, který byl neústupný ve svém snažení se nakrmit. Nebylo to nejlepší ? Rothius se nakrmí a já budu mít klid. Na světě bude o zvíře míň. Není to přece o to o co se snažím ? Ptal se sám sebe. Bylo to v jeho hlavě, ale pohyboval rty jako kdyby mluvil nahlas. Propnul několik prstů a znovu pevně uchopil rukojeť Rothiuse. Nesmím. Nebude to lehké, ale nesmím. Opakoval si na druhou stranu zaostřil na obličej toho muže. U teď se nejspíše několik vteřin dusil a možná zmítal. Jsem přeci Anděl ze Suichu Kyanpu..... Aiko.. "Sakra!!" Zakřičel nahlas na toho muže. V místnosti se zvedl vítr jako kdyby něco způsobilo prudký průvan.Kiro se podvolil vůli a síle, která ho nutila udělat prudký pohyb. Kiro posunul čepel a bodl proti tomu muži. Jenže druhou co ho škrtil škubl do strany a muž se svalit na zem a nejspíše lapat po dechu. Během toho dokončil svůj pohyb, ale našel pouze zeď do které se Rothius zabodl, protože bylo jasně vidět jak jím prošla fuutonová chakra, která z úderu udělala velmi účinnou zbraň. "Sakra!" zakřičel znova, protože pocítil tlak, který do úderu dal, ale také silnou vibraci z Rothiuse, který nenašel svůj cíl. Ještě si pomohl dupnutím, aby to ze sebe dostal. Pustil Rothius, který zůstal ve stěně "Já jsem Anděl ze Suichu Kyanpu! Vykoupil jsem se ze všeho špatného. Přežil svou vlastní smrt. A udělám vše co bude v mých silách, abych se zbavil zla. Nenechám se vyprovokovat nějakýma blbečkama a jejich neschopností!" Dostal to ze sebe a to potřeboval. Potřeboval to negativní doslova vykřičet, protože to celou dobu držel v sobě. Bylo mu jedno jestli to někdo bude považovat jakože tu tropí nějaké scény. Nepřirozeně rychle přejel pohledem na Lorenza. Kirův pohled byl všeříkající. Jako kdyby hledal odpovědi na své otázky, které měli být napsané přímo na něm. Znovu uchopil Rothius a prudkým pohybem ho vyndal z kamenné stěny. Už se na ty dva ani nepodíval. Uložil Rothiuse do krytu a odcházel. Tím vším křikem si dokázal vytvořil neskutečnou mentální bariéru, která by ho měla před nutkáním Rothiuse na chvilku uchránit. Právě teď se rozhodl a dokonce to zpečetil i činem. Odcházel ven z vězení na chodbu, kde si chtěl utřídit myšlenky.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Wed Apr 27 2016, 21:11

Yuki Igaku

Ako tam tak sedela a pozorovala Bijin začínala si o ňu robiť starosti. Bola úplne iná, ako vtedy keď ju poznala. Vyzerala ako keby tu ani nebola s ňou a myšlienkami bola úplne niekde mimo. Uhm, čo to? Začudovala sa keď zbadala že okolo nej krúžia nejaké duše. Zrejme jej oči sú každým okamihom silnejšie a ona začína vidieť viac a viac vecí. Začudovane si Bijin prezerala, čo sa jej mohlo zdať divné. Zakrútila hlavou. Na toto si budem musieť ešte zvyknúť. Povedala nevedomky nahlas, čo sa Bijin mohlo zdať divné, lebo tá nemohla mať ani tušenie k čomu jej slová vlastne patria. No keď sa Bijin usmiala a tie duše zmizli, usmiala sa aj ona. Lorenzove slová o posledných a o tom ako dokážu zlé duše posadnúť človeka jej teraz dávali úplne iný význam. Po tom čo videla ako sa zakrádajú k Bijin a snažia sa jej dostať do srdca, ako pochybnosti a strach. Spýtala sa či pôjdu. No mohli by sme niekam ísť. Povedala pričom sa zamyslela kam by vlastne mohli zamieriť. Hmm, dlho som nebola v prístave.Napadlo ju a nadšene to Bijin povedala, no v tom si uvedomila že by bola blbosť nechať cestu nestráženú. No, mali by sme počkať než... Nestihla dopovedať že by mali počkať na niekoho zo stráže, lebo zbadala ako k nim kráča nejaký muž. Ostala napätá a pokojne povedala. Niekto sem ide. je to muž, má biele vlasy a na ruke niečo zvláštne, vyzerá to ako nejaký nástroj. Opísala jej čo vidí, aby jej mohla Bijin povedať či niekoho takého pozná, alebo je pre ňu tiež neznámi. Musíme byť v strehu. Pošeptala smerom k Bijin a nachystala si do ruky guľôčku z jedom ktorý by toho muža mal v ideálnom prípade paralyzovať. Ostala pozerať jeho smerom a sledovala to ako pokojne sa k nim blíži.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 29 2016, 12:50

Lorenzo Hyuuga

Lorenzo zachránil jednoho, ale druhého už nechal být, protože sledoval Kirovo chování. Chtěl vědět, jak to celé dopadne, protože tu šlo o boj samotné vůle. Šlo o to, jestli Kiro poslechne svůj meč, které má být pánem nebo dupne a porazí chutě Rothiuse. Lorenzo si tímhle chtěl něco ujasnit. Muž už sebou pomalu přestával cukat, protože začal omdlévat, jelikož mu docházel vzduch. Pak ho Kiro odhodil a zabodl meč do zdi. Muž zůstal ležet na zemi a byl v bezvědomí. Kirovo škrcení by dokázal zvládnout, jenže tomu pomohla ještě chakra, kterou už porazit nedokázal. Pak však Kiro řekl něco, co Lorenza překvapilo. Celou dobu měl klidný výraz ve tváři, ale když řekl, že je andělem, tak trochu vytřeštil oči, které však hned uvolnil, aby si toho Kiro nevšiml. Pak se jejich pohledy střetli a Lorenzo hned věděl, že je Kiro v koncích a potřebuje pomoct. Nechal ho odejít a pak se podíval na ty dva muže, ke kterým si hned sedl a každému na krk přiložil svůj ukazováček, který zazářil bíle. "Kenbo" Řekl tiše a mužům se na krku udělala jakási bílá pečeť, která chvíli zářila a pak zmizela. Oba muži zapomněli co se stalo během poslední hodiny, ale to už byl Lorenzo na odchodu. Došel ke Kirovi, který vypadal dost špatně. Chvíli na něho hleděl a bylo vidět, že přemýšlí. Je to on. Bude dědicem. Pomyslel si a pak k němu došel. "Jsi v pořádku Kiro?"

Suizu Suikafuurado

Doufám, že tam je Daisuke. Musí ihned zrealizovat svůj plán, jinak se vše pokazí. Teď je čas jednat. Pomyslel si kousek před Suichu. Viděl dvě osoby, které stály u věže. Čekal tu spíše Kaita, který byl vždy tím člověkem, který tu dohlížel na možné příchodové cesty. Ani jednu z těch osob nepoznal. Další věc, která ho dost zarazila, byla velká díra uprostřed skály. Zvláštní jak se to tu během těch let změnilo. Jsem zvědavý jak vypadá Kaishin. Pomyslel si a došel pomalu k Bijin a Yuki. Obě stály v bojovém postavení a kolem Bijin začal poletovat železný prášek. "Kdo jsi?" Zvolala Bijin a prach se pomalu formoval do jehel. Suizu se trochu uchechtnul. "Já jsem Suizu Suikafuurado a kdo jste vy, že na mě takhle útočíte?" Zeptal se a pak se podíval na Yuki a její krásně zelené oči. Chvíli si ji prohlížel a pak promluvil. "No Yuki vypadáš úplně jinak než jsi vypadala, když s tebou rodiče přišli do Suichu." Zasmál se. Narážel na to, že moc dobře věděl, že je Yuki jen jakýsi Sayarův výtvor a pamatoval si ji ještě v době, kdy neměla takovou barvu, jako normální lidé. Byl jeden z mála, kdo to v Suichu věděl. Yuki to však mohla brát tak, že prostě jen vyrostla.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 29 2016, 13:09

Yuki Igaku

Ten muž bol stále bližšie. Videla že Bijin sa chystá do bojovej pozície a okolo nej poletuje železný prach. To ako sa prach víril a sformoval do ihiel, prišlo Yuki dosť zaujímavé, vlastne Bijin samotná bola pre ňu zaujímavá už od prvej chvíle čo sa stretli. Muž sa predstavil. Suikafuurado? Rovnaké meno ako má Kiro, Kaishin a Kokai? Nespomínam si že by som ho tu niekedy videla. Počudovala sa pri tom ako počula ako sa volá. Dokonca ma pozná? Musí to byť predsa len niekto z hradu. Začudovala sa ďalším jeho slovám. Vyrástla som. Odpovedala mu, inak jeho slová ani pochopiť nemohla, deti predsa rastú a menia sa výraznejšie ako dospelý. Vidím, že sa nemusíš pýtať kto sme, keď vieš ako sa volám. Odpovedala mu a pozorne si ho prezerala. Uhm. Ty si nejaký príbuzný Kaishina? Spýtala sa. Musela sa to spýtať, ak by jej povedal že ho pozná vedela by že pochádza odtiaľto. Stále si ho pozorne prezerala svojimi jasno zelenými očami. Odkiaľ sem vlastne prichádzaš? Spýtala sa ho na ďalšiu vec. Stále bola podozrievavá, na Bijin len kývla hlavou aby tiež ostala v strehu, nevedela čo je ten muž zač, no on vedel o nej viac ako si len mohla myslieť.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Fri Apr 29 2016, 16:34

Kiro "47" Suikafuurado

Kiro bral schody i po dvou. Utíkal jako kdyby se chtěl vzdálit od místa činu. Poslední shod přeskočil a když vyběhl na chodbu tak zalapal po dechu, protože zapomněl na pravidelné dýchání. Zhluboka se nadechoval a rukou se opřel o protější stěnu. Rothius už měl na zádech, jelikož ho zasunul do krytu během vyšlapu schodů. Hlavou se mu honilo tolik myšlenek, že je ani teď nedokázal rozlišit a nemohl nad konkrétní zapřemýšlet. Napřáhl se a dal pěstí do zdi. Sakra.. Nebylo to ani tak plné energie jako zoufalství. Kiro ucítil přítomnost někoho dalšího, věděl, že přišel Lorenzo, který ho pozoroval. Kiro se otočil zkřivil obličej do provinilé grimasy. Rukou rozepnul sponu a druhou chytl padající kryt s Rothiusem opřel se o studenou kamenou stěnu a sjel až na zadek. "Jsem ? Já ani nevím." Odpověděl a následně o tu stěnu opřel i hlavu, aby viděl Lorenza, který byl teď výše. "Ale děkuji. Děkuji, že si tomu ninjovi zachránil život." Hlasitě povzdechl a oči mu chvilku tikali, po chodbě a hledali co nejzajímavější tvar kamene ve stěně. Pak pohlédl zpátky na Lorenza. "Co se to děje. Jak jsem mohl odsoudit muže, který jen plní své rozkazy..." Zapřemýšlel nad tím a znovu si to představil. Znovu viděl zbitého a zničeného Malekaie a jejich až moc dobrou náladu. Možná jim to jenom záviděl. "Jenže jak se tak někdo může chovat. Jak může někdo něco takového provést. Je mi jedno i kdyby tam byl samotný Jiro. Nikdo si nezaslouží takové zacházení. Hloupá válka. Za ty roky není nikdo bez viny. Jak můžou nazývat Malekaie monstrem, když jsou ještě horší. Nikdo neví pravdu. Nikdo neví to, že se Malekai pomalu za ninji postavil. Jenže pak jsem přišel já a všechno zkazil. Nevědomě jsem posunul válku na další stupeň. Další krveprolití. Kiro pozoroval své dlaně, jako kdyby na nich všechnu tu krev co Malekai prolil viděl. Pak je, ale zatnul a vážně pohlédl na Lorenza. "Nebudu se, ale litovat. To všechno už je zamnou. Prošel jsem očistcem, protože jsem si dal cíl a směr. A nevzdám se ho. Nenechám se zastavit nějakými hlupáky, ani lítostí. Gaido ve mě věřil. Viděl ve mě onoho Anděla ze Suichu." Řekl a sám se nad tím pousmál, protože mu to přišlo ironické. "Já ho nehodlám zklamat." Dodal a vstal. Sebral opřený kryt a připnul si ho i s Rothiusem na záda. "Nehodlám zklamat ani sebe, Aiko, otce, ani tebe Poutníku." trochu se pousmál. Prvotní zmatení nálada trochu opadla, jako kdyby se z ní vymluvil. Konečně to vychrlil na někoho jiného než, aby to dusil v sobě nebo si povídal s němým Malekaiem. "Musím se pohnout z místa. Vysvětlil si mi fungování Rothiuse. I tam dole jsem ho cítil. Nevím jestli si to viděl, ale doslova mě nutil konat. Pokud ho nějak nenakrmím nemůžu zůstat zde, mezi těmi všemi lidmi. Nemůžu riskovat." Zakončil a dal mu také prostor. Stále nebyl v dobré náladě, ale už nebyl posmutnělí nebo naštvaný.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 01 2016, 21:24

Suizu Suikafuurado

"Nějak moc otázek ne? Pamatuji si chvíle, kdy jsi jen hlasitě křičela a nikdo tě nemohl uspat." Zasmál se, ale to už byla Bijin docela nervní, neboť si myslela, že jde o někoho od Subeta. Teď když věděla, že se Subeta zaměřil na Suichu, tak si nemohla být ničím jistá a věděla, že teď bude žít ve strachu. Udělala krok dopředu a jehly se rozletěly směrem k Suizovi. Zastavily se kousek před ním. "Poslal tě Subeta?!" Zařvala vytočeně a Yuki si mohla všimnout, že se ji klepou ruce. Bála se a zároveň byla vytočená. Suizu se jehel ani trochu nelekl. Bylo to tím, že by se ihned proměnil ve vodu, kdyby ho měly zasáhnout, takže byl v klidu. "Holka, tebe neznám, ale buď v klidu. Já nejsem nepřítel. Jsem strýc Kaishina a přicházím z Konohy, kde jsem žil dlouho let kvůli jednomu plánu. Situace si však žádá, abych se vrátil zpět do vesnice a promluvil si s Daisukem. Buďto mě k němu zavedete nebo se zde můžeme navzájem přemlouvat, že nejsem nepřítel." Řekl a koukl se nejdříve na Bijin a pak na Yuki, protože věděl, že Yuki je z těch dvou zrovna teď víc v klidu, takže nebude jednat bez rozmyslu.

Lorenzo Hyuuga

Nechal Kira, aby řekl vše, co měl na srdci. Pak si k němu beze slov sedl a opřel se zády o zeď. Hleděl před sebe přímo do zdi, která byla tvořená velkými kameny, které byly zpevněné železem, o což se postarala nově příchozí rodina. Chvíli ještě mlčel, jelikož si chtěl pořádně uspořádat své myšlenky. Poté však konečně promluvil. "Víš Kiro, my jsme se nenarodili, abychom rozhodovali o tom, co je špatné a co dobré. Jsme schopni řešit jen momentální situace, které si žádají řešení v konkrétní čas a na konkrétním místě. Rozhodujeme jen o tom, jak nás budou vnímat ostatní lidé a máme v rukou to, jestli budeme chápáni jako ti dobří nebo ti špatní. Momentálně jsou zde obyčejní lidé s lovci a na druhé straně barikády jsou ninjové a každý si o tom druhém myslí, že je špatný a ačkoliv se můžeme snažit jak chceme, tak mír nepřijde. Jedna strana prostě musí padnout, aby se později postavila na nohy. Tak to bylo, je a vždy bude. Pokud jsi svým jednáním ovlivnil Malekaie, tak nemůžeš po ostatních chtít, aby to tak vnímali. To je tvé břemeno a v tvé moci není to, abys někomu vnucoval to, jak se má k někomu chovat. Malekai je podle všeho hodně nevyrovnaný a ostatní kvůli němu trpěli, takže se není čemu divit, že s ním ostatní zachází tak, jak zachází." Řekl dlouze a pak přejel pohledem na Rothius. "Můžu?" Zeptal se a bez čekání na meč položil své dlaně, které zazářily bíle a rozzářil se diamant na rukojeti meče. Kiro pocítil, jak mečem proudí velká moc a pak v hlavě uslyšel hlas. "Konečně." Promluvil k němu Rothius, který se nasytil Lorenzovou chakrou. Stáhl ruce a zhluboka vydechoval. Dal Rothiusovi dost své chakry, která ho měla uklidnit.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 01 2016, 21:48

Kiro "47" Suikafuurado

Poslouchal ho a byl rád za každá slova, která řekl. "Já vím." Řekl zprvu a pak pokračoval. "Vím jak to myslíš, ale přesto kdo je zastaví když ne já ?" Zeptal se a připadal si sám. Připadal si jako jediná osoba ve stínu, která hledí na dav lidí, co pospolu žijí a budují. Chtěl by se přidal, aby nebyl sám, ale nemohl akceptovat jejich přesvědčení. Neexistoval způsob jak se začlenit ani do jedné skupin. Osoba se otočila a odešla. Zůstala sama, protože věděla, že je to tak lepší. Kiro si promnul oči a pohlédl na Lorenza, který se ho na něco zeptal. Kirovi bylo hned jasné, že se jedná o Rothiuse. Nechal ho, aby provedl své. Bylo to fascinující. Kiro cítil jak Rothius absorbuje sílu a to samotné ho trochu potěšilo. Uslyšel hlas, po kterém mu naskočila husí kůže. Ještě jednou si ho prohlédl a vrátil ho do krytu. Je opravdu užasný. Opravdu se z něho stala jaká si živá bytost. Pomyslel si. Bylo to poprvé co to tak cítil a bylo to v tu chvilku kdy jím proudila chakra. Pak pohlédl na Lorenza. "Děkuji poutníku, ale už to prosím nedělej." Pořádal ho a chvilku zvážněl. Viděl jak zhluboka oddechuje. "Už si mi pomohl dost. Dal si mi nové informace. Zachránil si tomu muži život a dokonce si svou chakru vložil do Rothiuse. Přesto, že nemáš důvod mi pomáhat. Jsem ti opravdu vděčný." Pak se zhluboka nadechl a usmál se. "Yuki měla pravdu, když mi říkala, že si z jiné doby. Si jiný než ostatní. Nejsi zkažený dnešní válkou. Jsem rád, že jsem poznal." zakončil a usmál se. Byl upřímně rád. Lorenzo byl jiný a připadalo mu, že jemu samotnému dost rozumí.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon May 02 2016, 14:08

Yuki Igaku

Na jeho poznámku o tom že má nejako veľa otázok a pamätá si ju ako ukričané decko, sa len mierne nafučala a prebodla ho pohľadom, čo mohlo práve teraz vyzerať celkom komicky. No potom Bijin urobila celkom scénu. Niečo také od nej vôbec nečakala, to skorej čakala že by spravila ona sama, no svojím spôsobom ju vlastne aj chápala. Naklonila sa k nej. Pokoj. Pochádza zo Suichu. Pošepkala jej do ucha aby ju aspoň trocha upokojila. Nemohla si nevšimnúť to ako sa jej trasú ruky a je celá nesvoja z toho všetkého. Aspoň jej teraz nepridávala starosti s tým že by počula nejaké hlasy. O tom že vidí duše a že ich videla krúžiť okolo nej, jej isto povie, no nie teraz, to by Bijin zrejme ešte viac vystrašilo. Uhm, žil v Konohe? Začudovala sa pri jeho slovách a znova ho prebodla pohľadom, pričom sa jej od náhrdelníka v ktorom bola časť démona odrazil slnečný svit. Možno by bol lepší nápad, keby ho nosí pod oblečením, alebo ho schová u seba v laboratóriu. pokiaľ nepríde správny čas. Dobre. Odvedieme ťa do Suichu. Prehlásila rozhodne a energicky. Daisuke tu stále nieje. Zoberieme ho za Kokaiom. No o tom teraz vedieť nemusí. Pošeptala Bijin a pri poslednej časti sa mierne usmiala. Prišlo jej ho zobrať za Kokaiom ako skvelý nápad, keďže boli prakticky rodina a dlho sa nevideli.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon May 02 2016, 21:15

Daisuke Ryugo

Šel zasněženou pustinou, kde nic nebylo. V klidu si kráčel po sněhu, jelikož ho nadnášela chakra. Došel až ke kamenům, přes které se sem původně s Kaishinem dostali. Poskládal několik pečetí a pak zmizel. Měl se objevit hned před hradem Suichu, ale to se nestalo. Objevil se uprostřed nějaké pouště. Bylo zde mrtvo a skoro tu nebyl ani kyslík, jen suchá poušť a neskutečně dusno. Daisuke se rozhlédl ze strany na stranu a nechápavě hleděl do dálky, kde nic nebylo. Když v tom se za jeho zády ozval hlas, který on moc dobře znal. "Neotáčej se a dál koukej do nicoty." Slyšel a za ním stála postava v černém plášti s rudými mraky. "Synu?" Zeptal se Daisuke, i když hned poznal, že jde o jeho syna. "Již dávno nejsem tvým synem, Daisuke. Nemohu ti odpustit to, co děláš jen kvůli tomu, abys zachránil sám sebe. Našim údělem je bojovat a zemřít v době, kdy je nám to souzeno. Je to úděl našeho klanu a ty se snažíš to obejít zakázanou a prastarou technikou, která nenapáchala nikdy nic dobrého." Řekl, ale v ten moment se chtěl Daisuke otočit, jenže nemohl. Jako kdyby ho něco neviditelného drželo. Úplně cítil něčí ruce na svých nohou, rukou, ramenech, ale i krku. Jako kdyby kolem něj stálo dalších deset lidí, kteří ho drželi. "Chtěl jsem tě jen naposledy vidět, protože vím, že ti dochází čas. Víme i o vašem plánovaném útoku na Konohu, což bude jedna z tvých posledních akcí. Pak se vrátím do Suichu za moji matkou a převezmu po tobě vládu, abych naplnil svůj úděl v Akatsuki." Řekl a přitom pomalu přešel před Daisukeho. Jediné co však Daisuke viděl, byly oči svého syna, které byli jasně zelené, skoro až zářily. Daisuke chtěl něco říct, ale muž před ním jen zakroutil hlavou. "Už jsi toho nakecal dost." Řekl a máchl jakousi zvláštní zbraní, která vypadala jako meč, ale byl něčím zajímavý a Daisukeho vše pustilo. "Shledáme se na druhé straně, Daisuke." Řekl a rozplynul se ve vzduchu. Daisuke tam zůstal jen stát a zhluboka vydechoval, pak se však rozkašlal a na jeho dlaň dopadlo několik kapek krve. Musím pohnout. Pomyslel si a otřel si krev z úst a pak se chytl za náhrdelník, který má na krku. Vše se změní.

Lorenzo Hyuuga

"Jsem z jiné doby, ale nebyl tam rozdíl. Možná by se dalo říct, že jsou tyto dvě doby skoro totožné. V mé době byli loveni jen určité rodiny, ale zároveň ninjové válčili mezi sebou. Teď jsou ninjové loveni a zároveň válčí. Vždy bude nějaký problém. Kisuke Uchiha, což je můj dlouholetý společník, má jakýsi plán, kterým by dokázal vytvořit mír, ale k tomu potřebuje, aby padli obyčejní lidé a ve vedení musí být ninjové. Právě kvůli tomu zde jsme." Vysvětlil mu a pak se pomalu postavil. "Neboj, tvému meči již nepomohu. Teď bude už vše v tvých rukách a budeš o všem rozhodovat sám. Každopádně jsme tu od toho, abych pomohl a vidím, že ty s Yuki jste budoucností, kterou tento svět potřebuje. Jenže válka je nevyhnutelná." Dořekl několik věcí a připravil se k odchodu.

Suizu Suikafuurado

Bijin se pomalu uklidnila. Kdyby tu však nebyla Yuki, tak asi vyjede a strhlo by se to tu v boj, což by nikdo nechtěl. Když ji řekla o tom, že ho vezme za Kokaiem, tak kývla hlavou a jehly, které byly před Suizem se pomalu vrátily a zalezly jí do těla. Nezalezly ji tam jako jehly, ale už jako železný prášek tak drobný, že ji to ani tolik nenarušilo pokožku, tudíž nevytekla krev. "Dobře, já tu budu jako stráž, než se vrátí tvůj bratr." Řekla tiše, ale stále nespouštěla Suiza z očí. Suizu se konečně rozešel trochu blíže a automaticky zamířil směrem k hradu. "Vím, že je těžké někomu uvěřit, že odsud pochází, když jsi mě celý život neviděla, ale kdybych byl nepřítel, tak rozhodně nezvolím příchodovou cestu." Trochu se zasmál a pokračoval v cestě. Všiml si, že je hrad větší, protože přibyla věž nové rodiny. Zároveň ho zarazila zničená skála a ohořelé prostranství před hradem, což je tu od minulého boje. Byl z toho celkem dost překvapený, ale nemluvil o tom, protože věděl, že mu vše řekne Daisuke.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue May 03 2016, 01:26

Yuki Igaku

Sledovala to ako sa Bijin prášok vracia do jej tela. Znova ju dokázala fascinovať. Čiastočky toho prášku boli tak drobné, že ich bolo ledva vidieť preto ani nijak Bijin neporadili. Takto by sa mohol jed dostať do tela oveľa rýchlejšie a nenápadnejšie. Preletelo jej hlavou keď to videla a trocha zažmurkala. Jej hlava si pohrávala z myšlienkou že by poslali Subetovi otrávené zásoby. Bola to len myšlienka, drobná a načas uložená hlboko v podvedomí. Myšlienka ktorá čaká na prebudenie a vhodný okamih, kedy môže vyplávať na povrch. Na to že Bijin ostane ako stráž prikývla hlavou. Dávaj tu na seba pozor. Povedala a venovala Bijin úprimný úsmev. Keď sa Suizu  rozišiel automaticky k hradu, ako keby to tu dobre poznal, išla za ním. Musela pridať trocha do kroku aby ho dohnala, či skorej predhonila. Niekto by s tou dierou mal niečo spraviť. Preletelo jej hlavou, keď sa znepokojene pozerala smerom kde ešte pred časom stála hora. Vlastne za tých posledných pár týždňov sa toho zmenilo až príliš veľa. vyzeralo to tu jednoducho inak. S tým čo povedal vlastne súhlasila a mala na to rovnaký pohľad ako on. Bolo by hlúpe snažiť sa dostať do tábora po tej najviditeľnejšej ceste, len súhlasne prikývla a pokračovala v ceste. Pomaly prišli až k hradu. Poď za mnou. Povedala pričom cez rameno pozrela na Suizua a rozišla sa smerom k časti hradu ktorý patril rodine Suikafuurado aby ho priviedla ku Kokaiovi. Nemala potrebu mu hovoriť že tu Daisuke nieje, pričom to už dávno nemusela byť pravda, nemohla vedieť či sa medzi tým nevrátil. Ísť rovno za Kokaiom jej prišlo ako najlepší nápad.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Tue May 03 2016, 01:50



Kiro "47" Suikafuurado

Ninjové válčili mezi sebou. Lovili určité rodiny. Opakoval si Kiro. Lorenzo mu to pověděl s klidem jako kdyby to byla hotová věc. Pro Kira to bylo skoro k nepochopení. Minulou dobu si představoval úplně jinak a nikdo mu nikdy neřekl jak to chodilo. Byl to pro něho poměrně šok a dost to podtrhávali minulá Malekaiovi slova. Kiro nevěřícně zakýval hlavou, ale poslouchal dále. Pár věcí ho šokovalo. Ve vedení musí být ninjové. Musí padnou obyčejní lidé. Přemýšlel o tom co řekl a těchto pár slov ho trápilo. Kiro také vstal a věděl, že už by Lorenzo rád šel. "Neznám tvého přítele Kisukeho, ale myšlenka kde ve vedení musí být ninjové, mi nepřijde jako ta správná. Ti ninjové by museli být opravdu pro mír a žádné takové neznám." Zhluboka se nadechl a ještě jednou to celé promyslel. "Snad tě tedy nezklamu poutníku." Řekl a s úsměvem kývl hlavou. Někdo by řekl, že se i možná trochu poklonil. Otočil se a kráčel pryč.

V hlavě už neměl takový zmatek. Byl rád, že potkal někoho jako je Lorenzo, hodně mu pomohl, dal mu spousty nových informací a pomohl mu pochopit Rothius. Nojo Rothius. Pomyslel si, když kráčel po kulatých schodištích do nejvyšší části hradu. Najdeme způsob jak tě krmit. Najdeme cestu po které se vydáme. Společně. Měl dobrou náladu. Pomalu vyběhl poslední shody, otevřel dřevěné dveře a vyšel na vysoké hradby. Byly to hradby směrem k moři. Chvilku se procházel a pak se uprostřed zastavil. Hrad nebyl v tak dobrém stavu jakém si ho pamatoval a nová věž jeho tvaru také vůbec nepasovala, ale to nebyli problémy, kterýma se Kiro trápil. Hlasitě povzdechl a vyskočil na kamenné zábradlí na které si sedl. Nohy mu vyseli ve vzduchu a on sám seděl několik desítek metrů nad zemí, ne-li skoro sto metrů. Někdo by měl strach, někdo by se bál pádu nebo výšky samotné. Kiro, ale ne. Předním se rozléhali malé poničené doky od nájezdu armády lovců, ale hlavně obrovské modré moře. "Tak to vidíš." Promluvil nahlas a vlasy mu neposedně vlály, jelikož v takové výšce už byl pořádně prudký vítr. "Trvalo to nějakou dobu, ale jsme zase tady. Na místě, kde to všechno začalo kde jsem se narodil." Na chvilku se odmlčel a prohlédl si oblohu. "Ale co dál ? Kam nás naše putování zavede ? Jedno vím jistě. Rád bych prozkoumal svět. Společně, ještě s Aiko." Řekl a pak se zamyslel. Jeho pohled se ztrácel v nekonečném moři. "Kde pak asi je. Doufám, že to všechno zvládla. Ona by věděla co dál. Odešli by jsme tam kde je nás nejvíce potřeba." Zakončil tajemně. "Co ty na to ? Furt mlčíš, ale to je asi dobře." Řekl a trochu se zasmál. U toho ztratil balanc, ale ihned ho zase nalezl a stabilně seděl na kamenném zábradlí. Rothius plnil funkci jakého si němého společníka, jelikož očekával, že on s ním stejně nepromluví. Kirovi proudilo v hlavě tolik myšlenek a nápadu, co by nejraději s někým sdílel, jenže neznal nikoho komu by se mohl svěřit, ani Kokaie. Všichni by ho označili za zrádce nebo necitu. "Možná bratr. Kde pak ten furt vězí ?" Zeptal se a smutně pohlédl na širé moře. Přeci jenom byli dvojčata a i když si nebyli vůbec podobní. Kirovi jeho bratr chyběl.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Wed May 04 2016, 21:09

Eve Kurosu

Má jedničku a není si jistý, že byl první? Může ještě existovat nultý ninja? Pomyslela si. Trošku pokoulela očima, když jí otec řekl, že se ho má zbavit dřív, než bude pozdě. To furt není to, co potřebuji vědět. Řekla si v mysli. "Normální život... " Řekla tiše. Mít normální život... to už nikdy mít nebudu. Pomyslela si. Nechtěla se Chariota zbavit. Byl to její jediný zdroj síly a bez něho by nebyla nic. Sice by dokázala bojovat s obyčejnou katanou, ale už by to nemělo takový ten efekt. "Budu se muset nějak rozhodnout." Řekla a pak Chariota sundala ze stolu a opět si ho položila na kolena. Charioto k ní promluvil a doporučoval jí zabít jejího otce. To nepřipadalo v úvahu. "Nikdo nebude trpět? Spousta lidí bude trpět... hlavně já." Řekla Chariotovi. Tím hlavně chtěla dát najevo, že to neudělá. "Moc si mi o Chariotovi neřekl. Očividně se o tom nechceš moc bavit. To chápu, ale až učiním svoje rozhodnutí, tak bych popřípadě chtěla být připravená na vše." Řekla mu vážně. "Zajímá mě úplně vše... Jelikož si můj otec, tak bych strašně ráda věděla, proč zrovna tohle." Dodala a pak se opřela a čekala na informace.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat May 07 2016, 12:48

Suizu Suikafuurado

Kráčeli hradem, ale Yuki ho vedla úplně někam jinam, než chtěl jít on. Mířil k Daisukemu, ale ona ho vedla k rodině Suikafuurado, což nechápal. Nevěděl, co by Daisuke dělal v Suikafuurado části. No nic nenamítal. Jak kráčeli, tak po cestě potkali Sayara, který když spatřil Suiza, tak se zastavil. Měl v očích trochu strach, což Yuki viděla. Jako kdyby nebyl rád, že Suiza vidí. "Ahoj Sayaru." Ušklíbl se Suizu a trochu se pousmál. Nebylo poznat, zda ho pozdravil jako nepřítele nebo jako přítele, ale Sayaru evidentně nebyl nadšený, protože zrychlil krok a skoro si Yuki ani nevšiml a už mizel po schodech dolů do laboratoře. "Tvůj otec má asi dost práce. Nic nového pod sluncem." Dodal, ale to už byli před dveřmi Kokaie, které byly otevřené, takže Kokai hned viděl, kdo za ním přišel a nevěřícně zůstal stát. "Suizu?" Vypadlo z něj nevěřícně. Suizu se k němu rozešel a potřásl si s ním rukou. Pak se rozhlédl po bytě a viděl hromadu papírů, map a plánů, což viděla i Yuki, protože ji Kokai pozval dovnitř a zavřel za ní dveře. Yuki tohle předtím neviděla. Vypadalo to skoro jako doupě nějakého maniaka. Suizu přišel kvůli jednoduchému úkolu a tím bylo podat informace Daisukemu a teprve pak se chtěl zajímat o rodinu, takže řeč o Maeko ještě nebyla. "Kde je Daisuke?" Kokai pokynul rukou, aby se oba posadili. "Je na srazu vůdců." Odpověděl mu a sám se posadil. "Co mu chceš?" Zeptal se, ale Suizu mlčel. Chvíli koukal na Yuki, jako kdyby to před ní nechtěl říct, ale pak máchl rukou. "Čert to vem. Jsi z klanu Igaku, ti vždy uměli udržet tajemství. Jsem tu, abych potvrdil, že je vše připravené na útok na Konohu a musí se provést během následujících několika dní nebo půjde veškeré plánování do kopru. Musíme zmobilizovat celou Suichu a ihned vyrazit do Konohy." Řekl a Kokai jen nevěřícně koukal. Konečně vyšlo najevo to, co Daisuke celou dobu plánoval.

Kiro -> Když Kiro dodal větu, že by musel usednout na trůn ninja, který chce čistě jen mír, tak se Lorenzo pousmál, ale to už byl ke Kirovi zády. Hlavou mu proběhlo několik slov. Však takoví zde jsou a proto tu jsem. Našel jsem takové. A v mysli měl představenou tvář Yuki a Kira. Poté odešel pryč. Ve chvíli, kdy Kiro vylezl na hradby, tak akorát přišel Suizu do hradu, takže se akorát minuli. Jak hleděl do dálky, tak viděl čisté moře, které už odplavilo trosky lodí z Konohy a dokonce se již vyčistila hladina od krve. Byl to krásný výhled, který nebyl ničím zkažený. Jak mluvil k Rothiusovi, tak ani nedoufal, že by mu odpověděl zpět. Jenže najednou se zvedl vítr, ale ne nijak z dálky, ale přímo z jeho meče. Jako kdyby z něho něco vyšlo. V ten moment se vedle Kira zformoval Kirův větrný klon. Vypadal úplně stejně, ale měl stříbrné duhovky v očích. "Nejdříve práce, potom zábava, Kiro." Řekl tiše a tajemně. Pak se podíval do dálky. "Ty to nevidíš, ale nad světem se stahují mračna a chystá se velké krveprolití, které je však nezbytné, aby svět mohl docílit míru." Dodal.

Yarami Kurosu

Nepochopil poslední otázku. Nebyl si jistý, zda mluví o kataně nebo o Akatsuki, ale jelikož se o kataně nechtěl bavit, tak raději zvolil vysvětlení jeho společníků. "Když jsi utekla, tak se stala spousta věcí. Jistě víš, že Malekai zavraždil tvou matku. Nemohl jsem dál skrývat svou sílu, takže jsem odešel do vyhnanství, kde jsem hledal skupinu lidí, která společně se mnou vyhladí všechny lovce. Potkal jsem jednoho muže, který byl oblečený v černém plášti s rudými mraky a řekl mi o Akatsuki. Než mě však přijali, tak jsem prošel zkouškou, abych prokázal, že mé schopnosti jsou unikátní a dobré. Muž, který vede Akatsuki je totiž něco jako sběratel a sbírá ty nejzajímavější ninji po celém světě, se kterými bude schopen splnit svůj plán. A jelikož jedna část plánu je vyvraždění všech lovců, tak jsem se přidal, protože chci, aby na světě bylo bezpečno." Vysvětlil ji a pak se trochu pousmál, při čemž dodal jednu větu. "A chci, abys patřila mezi nás."

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat May 07 2016, 23:16

Kiro "47" Suikafuurado

Dočkal se pohledu v jaký doufal. Krasně čisté modré moře, bez jakékoliv známky narušení. Krása. Pomyslel si a pak už přemýšlel o tom jaké by to bylo, kdyby byl s rodinou od začátku. Vyrostl s bratrem, mamkou a taťkou chodili trávit společný čas. Kdyby nebyli uprostřed války a mohli se svobodně pohybovat. Najednou něco uslyšel. Ani se neohlédl, neměl to ve zvyku čekal až se daná osoba představí, jenže když nad tím zapřemýšlel nebylo to ani tak daleko, dokonce by řekl, že to byl i Rothius. Koukl vedle sebe a uviděl sám sebe. Opět. Tentokrát nebyl zlý a pokud by pominul, že byl tvořen větrem, byl mu dost podobný, ale ty oči ho opět prozrazovali. "Ah.." Vydal ze sebe překvapeně a potutelně se usmál. Jeho němý společník promluvil. Bylo to jiné než předtím a bylo zvláštní, že nabral zrovna Kirovi podobu, nebo mu to alespoň zvláštní připadalo. Poslechl si ho. Pak pohlédl na ono moře. "Já vím. Já vím..." Zopakoval si pro sebe a tvářil se posmutněle. "Nemám strach z krveprolití, ale z toho co z něho vzejde." Vysvětlil a pravou dlaní oprášil kus kamene vedle sebe, aby se rozptýlil. "Nejsem naivní, abych si myslel, že slova můžou ukončit válku. Ten střet je nevyhnutelný, přestože považuji tuto válku za nesmyslnou od obou stran." Pak se podíval na svého větrného klona do, kterého se Rothius nejspíše zhmotnil. "Nechci svůj osud vložit do rukou někomu jako je Daisuke. Nechci prolévat krev, nevinných lidí, co jen poslouchají rozkazy. Chci dostat jen ty viníky, kteří si to zaslouží. Tím není třeba Malekai, ale jeho otec Jiro nebo muži co jsou vysoce postavení kolem něho a také rozhodují." Vysvětlil. Byl to vždy jeho cíl. Pak svou pravou ruku sevřel v pěst a trochu s ní praštil o svojí hruď, aby zdůraznil své myšlenky a plány. "Věz však tomu, že jestli přežiji a my vyhrajeme, nebude to konec. Bude to teprve začátek naší cesty. Postavím se komukoliv, kdo by chtěl ohrožovat mír svou mocí." Zakončil a tvářil se vážně. Když už jeho němý společník vyšel a promluvil velmi zajímavým způsobem chtěl toho využít. Vysvětlit mu svůj postoj. Pokud za ty roky se z něho stala živá bytost vytvořená z Lorenzovi chakry jak on sám tvrdí. Potřeboval si být jist, že ho bude následovat kamkoliv Kiro půjde a jakkoliv se rozhodne. "Žádné omezování svobody nebo nesmyslné války. Ninja nebo obyčejný člověk. Všichni by si ve výsledku měli být rovní." Pak se už trochu usmál jako kdyby si to všechno přepočítal. "K tomu potřebuji tebe. Potřebuji, aby si souhlasil a dal mi možnost naplnit své cíle. Nejsi pouhý meč, ale živá bytost. Já to budu respektovat a také se ti odvděčím." Řekl trochu pokorně a pozoroval svůj klon. Jestli se mu takto zjevil Rothius bylo to pro něho velmi dobré znamení, a i když měl na něho tisíce otázek, chtěl si být jistý tou jednou.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 08 2016, 21:07

Rothius

Rothius hleděl do dálky a užíval si tento pohled. Moc často se totiž nestávalo, že by byl schopný nabrat fyzickou formu. Bylo to pravděpodobně tím, že ho Lorenzo nakrmil chakrou, která ho zároveň i vytvořila. "Daisuke je jen další osobou, která se žene za lepším zítřkem. Je to jedna část jing jangu. Jiro a Daisuke teď proti sobě stojí a spoléhá na ně celý svět. Ať už chceme nebo ne, stejně dojde k velkému střetu. Proto s tím musíš počítat a v hlavě musíš zatratit myšlenky, že je někdo zlý a někdo dobrý. Musíš jednat tak, abys neohrozil svou rodinu a naopak ji dovedl k lepší budoucnosti, což je teď pro tebe právě cesta Daisukeho." Řekl tiše a pak se trochu pousmál. "Budu při tobě vždy stát. Původně jsem nechtěl, ale vidím, že jsi rozumný muž a jsem rád, když jsem v rukou někoho takového." Pousmál se na něj a podíval se mu do očí. Pak však přejel pohledem do dálky. Jenže to už uviděli jakousi rudou záři přímo na mole. Vypadalo to trochu strašidelně, ale z té záře pak vyšel Daisuke. Jenže bez Kaishina.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 08 2016, 22:41

Kiro "47" Suikafuurado

Zaostřil a prohlížel si Rothiuse. Měl z toho všeho dobrý pocit, protože přesto jak ho popisoval Lorenzo. Rothius nemluvil jako někdo, kdo chce pohlcovat duše a přitom mu je jedno jaké. Poslouchal ho se zvláštním zaujetím. Věděl, že Daisuke prostě chce pro ninji to nejlepší, ale také věděl, že je to někdo kdo to chce za každou cenu. Byla to pro něho těžká situace, ale věděl, že se z ní dá také i něco vytěžit. Pak mu Rothius řekl něco co ho nesmírně potěšilo. Budu při tobě vždy stát. Zopakoval si v hlavě a usmál se. "Děkuji." Promluvil a byl právě teď nesmírně rád. Jenže najednou se objevilo něco zvláštního. Nějaká podivná záře na molu. Hm. Co to ? Podivil se a najednou vyšel Daisuke. Už se vrát... Nedokončil zamyšleně se zamračil a rozhlédl se jestli ho zrak nešálí. Věnoval rychlý pohled Rothiusu. "Ještě jednou děkuji." Pak se překlonil a odskočil z hradby. Bylo to neskutečná výška, ale to byl problém obyčejného člověka a ne ninji. Kiro koncentroval chakru do svých nohou a doslova letěl po stěně dolů. Předpokládal, že se jeho vzdušný klon rozptýlil. Trochu se zvedl vítr a ten Kirovi zaházel s vlasy. Pak se odrazil a dopadl na pevnou půdu. K molu to byl jenom kousek a tak tam do sprintoval během pár vteřin. Uviděl Daisukeho a svým postojem jako kdyby mu zkřížil cestu. Kiro přimhouřil oči, už ona samotná záře se mu nelíbila. Nezajímal ho nějaký sraz nebo Daisuke, teď ho zajímal jenom jediný člověk. "Kdo je bratr ?" Zeptal se Kiro a vypadal dost napjatě. Byl to nějaké ten pátek, co viděl Daisukeho. Naposledy to bylo když bojoval se Saiem. Na Kirovi bylo vidět jak přepočítává a domýšlí si všechny situace, co se mohli stát.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon May 09 2016, 21:02

Yuki Igaku

Ako ho viedla cez hrad, nie zrovna tak kam chcel ísť stretla svojho otca, na ktorého sa usmiala, no ten si ju ako keby ani vôbec nevšimol. No ona si všimla až veľmi dobre ako pozeral na Suiza, ako keby ani nechcel aby tu bol. Vždy má veľa práce. Reagovala na jeho poznámku a pokračovala ďalej až do Kokaiovho bytu. Tu ich pozval do vnútra. Útulné. Nemohla si pomôcť a vypadlo jej z mierny smiechom z úst, keď videla, dalo by sa povedať že až skoro ten neporiadok. No boli to rôzne spisy mapy a podobné veci. Ako keby Kokai niečo plánoval, no nie zrovna najlepšie sa mu to darilo. Pozorne si prezerala svojimi očami všetky papiere, ktoré mohla vidieť bez toho aby sa ich dotkla. Nechcela pôsobiť až príliš zvedavo. Naviac od Kira vedela že jeho otec hľadá časť démona a nebola si istá, či je v tom nejak úspešný. Pozvanie na sadnutie si prijala a sadla si na nejaké kreslo trocha v kúte kde ticho pozorovala tých dvoch. Bavilo ju to ako pred ňou Suizu nechce povedať to s čím prišiel. Ako keby jej neveril. No rovnako mu nemusela stále veriť ani ona. Ďakujem. Povedala pokojne keď sa nakoniec odhodlal prezradiť to s čím prišiel a spomenul že Igaku vedia držať tajomstvá. Pozorne počúvala čo hovorí. Útok na Konohu? Začudovala sa tomu čo počula. Nejako si nevedela pripustiť že celú dobu vodca ich tábora plánoval útok a nikto o tom ani len nevedel. Pozrela zmätene na Kokaia a v jeho tvári videla podobný výraz aký mala zrejme ona sama. Aký charakter má mať ten útok? Spýtala sa váhavo, no bez vyzvania. Zničenie Jira, alebo zničenie celej Konohy? Prehltla a pokračovala v svojej otázke. To že sa Daisuke snaží zničiť Jira, uplne chápala, ale ak by malo ísť o zrovnanie celej Konohy zo zemou a vyvraždenie všetkých jej obyvateľov, neboli by o nič lepší ako lovci.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sat May 14 2016, 23:16

Eve Kurosu

Poslouchala ho a pak se na chvilku zamyslela. Sbírá ninji? Divná úchylka. Pomyslela si. Charioto byl najednou úplně ticho, jakoby konečně bral její slova a začal jí poslouchat. Nebo v tom mohlo být i něco jiného. Pokroutila hlavou do stran a podívala se mu do očí. "Nechci být něčí sbírkou." Řekla mu na rovinu. Opravdu nechtěla někomu dělat část své sbírky. Taky jí lítalo v hlavě to, že po něm jde Sai. Hodně jí zajímalo, proč vůbec něco takového Sai dělá. Určitě to má nějaký smysl a systém, ale každý jednou sejde z cesty a je jenom na nich, jestli se vrátí, nebo ne. Určitě nechtěla, aby ho Sai poslal do očistce. Jenom nevěděla, kde má začít. Na pohled jí ani nepřišlo, že by sešel z dobré cesty. "Pomsta... všechny užírá pomsta a nenávist. " Řekla tiše, ale její otec jí mohl slyšet. "Prý si sešel z té dobré cesty na tu špatnou... Proč? Všechno kvůli matce? Znám ten pocit.. znám jaké to je sejít z té dobré cesty." Dodala a pak se zadívala do stolu. "Nechci, aby si kráčel po té špatné cestě. Život je složitý... hodně složitý. Hlavně chceš, abych měla normální život. Ten mít nebudu, pokuď si nebudu jistá, že opravdu nejsi na té správné cestě." Řekla a podívala se na něho. "Tvoji společníci mi jenom dávají najevo, že sem nepatříš. Možná bojují proti lovcům, ale všechno je úplně... špatně." Dodala. Potom už nic neříkala, protože chtěla slyšet to, co jí na to otec řekne. Taktéž doufala, že jí pochopí, jelikož si nebyla jistá, že to od ní pochopí správně.
Návrat nahoru Goto down
Aspi
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 8281
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 24
Bydliště : Kolín

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 15 2016, 18:19

Daisuke Ryugo

Když se vrátil do Suichu, tak se netěšil pouze na jednu věc a teď se mu právě teď měla stát. Z vysoké věže seskočil Kiro, který byl posílen fuuton chakrou, což mu ulehčilo dopad na zem. To přišlo ještě dříve, než jsem si sám myslel. Pomyslel si a zakroutil hlavou. Ještě jednou si přejel zápěstím nos a pusu, aby se ujistil, že mu nikde neteče krev. Pokračoval dál v cestě, dokud se spolu s Kirem nestřetli, pak se ihned zastavil. Přemýšlel, jak bude Kiro reagovat a věděl, že nebude reagovat klidně nebo že bude mít nutkání Kaishina hledat, což by byla ta nejhorší volba. Musel mu to vysvětlit tak, aby to pochopil. Chystá se velká bitva, ve které bude potřeba každý silný ninja, a kdyby odešel i Kiro, tak rozhodně nemůže počítat s Kokaiem. "Jsem rád, že jsi zpět Kiro. Tvůj bratr se rozhodl strávit nějaký čas v Yuki Kyanpu, kde chce nalézt sám sebe. Potřebuje si ujasnit několik věcí, protože toho na něj bylo poslední dobou moc." Řekl s menší lží, protože Kaishin nechtěl zůstat v Yuki, ale chtěl chvíli cestovat, ale to říct nemohl, protože by se o něj Kiro začal bát, proto zvolil tu nejlepší cestu lži. "Ale nemám na to teď čas. Pojď se mnou za svým otcem, musím vám něco říct." Plánoval jim říct o blížícím se útoku na Konohu.

Suizu Suikafuurado

Kokai stále přemýšlel a snažil si dávat všechny informace dohromady, aby vše chápal. To však narušila Yuki, která se zeptala na důležitou otázku, která by hrála roli v uvažování každého obyvatele Suichu. Kokai na její otázku kývl hlavou, aby dal najevo, že s ní souhlasí. "Daisuke chce zničit Jira a jeho lovce. Chce dát lovcům na vybranou, aby se stáhli a pustili zbraně a byli ušetřeni, pokud naivně budou chránit Jira, tak padnou, ale zbytek Konohy chce nechat být. Jen se chce zbavit všech velkých vůdců lovců, kterých je v Konoze nejvíce. Poté se chce vrátit zpět sem, kde chce vytvořit velkou vesnici, kde budou moct žít všichni lidé v bezpečí, protože už nebude hrozit útok lovců." Vysvětlil Suizu. Bylo vidět, že ví dost věcí, protože s ním byl pravděpodobně Daisuke celou dobu v kontaktu. "Tohle vysvětluje tvůj odchod ze Suichu, když jsi se z ničeho nic sbalil a odešel. Řekl tiše Kokai a kýval hlavou. Ale Suizu jen zakroutil hlavou, že nesouhlasí. "Ne, můj odchod byl kvůli tomu, že jsem čekal svého potomka. Potomka, který je momentálně v Konoze." Řekl celkem nečekanou věc, protože Kokai celou dobu netušil, že by Suizu měl nějakou přítelkyni. O jedné známosti věděl, ale to bral jako úplný nesmysl. Suizu se totiž jednou zamiloval do jedné lovkyně, ale to nebylo možné.

Yarami Kurosu

Pozorně poslouchal její slova. Pak přikývl a trochu se pousmál, což moc nebylo vidět. "Víš, Eve, to je dost složité. Pomsta není dobrá věc, ale jsou chvíle, kdy si nemůžeme pomoci, kdy zkrátka máme potřebu něco uzavřít. Máme pocit, že musíme něco udělat, jinak se sesypeme. Zde se konečně cítím dobře. Neplním jejich vedlejší plány a držím se pouze hlavního plánu, kdy mám možnost přispět k vyhlazení lovců. Pokud tu nechceš s námi zůstat, tak tě nemohu nutit, ale zároveň tu ani nebudeš moct se mnou zůstat. Za prvé by se to vedení Akatsuki nelíbilo a za druhé tě bude potřebovat tvůj nový domov." Vysvětlil ji dlouze a podepřel si bradu oběma rukama. Hleděl na ní a bylo vidět, že je fakt šťastný, že ji konečně vidí. "Daisuke se vrací do Suichu a Suichu pak potáhne proti celé Konoze, takže budeš mít podle mě uplatnění a já si tě případně později sám najdu." Dodal.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Myri
Chunnin
Chunnin
avatar

Počet příspěvků : 321
Datum založení účtu : 29. 05. 15
Věk : 22

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Sun May 15 2016, 21:50

Eve Kurosu

"Za tu dobu jsem se toho naučila hodně. Dokázala jsem se zbavit emocí, pocítila jsem všemožné stavy utrpení, bolesti, agonie. A dokonce i vykoupení ze Saiovi blbosti." Řekla a podívala se mu vážně do očí. "Dělala jsem spoustu špatných věcí. Zabíjela jsem hodně mladé lovce, špatně se rozhodovala a hlavně kvůli tomu málem zemřel můj... kamarád." Dodala. Celkem nečekaně pomyslela na to, co říkal Charioto. Byla pravda, že nic nevěděla o tom, jestli to je skutečně pravda, nebo ne. Něco jí prostě říkalo, že by se nad tím měla více zamyslet. "Pocit se totálně sesypat jsem měla neustále, ale řídila jsem se svým osudem a díky tomu tady teď sedím. Pomsta není řešení." Řekla a pak obrátila svoje oči na svojí katanu. Chvilku nic neříkala a pak mu položila jednu otázku. "Co budeš dělat, až si pro tebe přijde Sai? Má na tobě červený křížek. Zabiješ ho?"
Návrat nahoru Goto down
Juto
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 825
Datum založení účtu : 29. 05. 11
Věk : 25
Bydliště : Letničie

PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    Mon May 16 2016, 14:12

Yuki Igaku

Počúvala plán, ktorý mal Daisuke. Znelo to síce pekne, no vysalo nad tým jedno veľké ale. Po tom čo videla čoho sú niektorý ľudia v tábore schopný a v aký po krvi prahnúci dav sa dokážu zmeniť, dokázala si predstaviť to ako by sa celá táto akcia na zvrhnutie vlády Jira, zvrhla na totálne vyvraždenie Konohy. Nemohla, niekto nemohol vedieť, či by sa Daisukemu podarilo udržať ľudí na uzde. No naviac o tom že by sa lovci len tak vzdali a otvorili im cestu k Jirovi dosť silno pochybovala. Veľká dedina v ktorej vy všetci žili v bezpečí. Zopakovala a tvárila sa nanajvýš zamyslene, pričom si v kresle prekrížila nohy. Neviem, ako dlho by takýto mier vôbec vydržal. Povedala a na chvíľku sa odmlčala. Pred očami sa jej zjavil maskovaný muž. Jeho oči na ňu civeli z pod masky. Naviac. Jiro nie je jediný problém, ktorý by nás mal trápiť. Dokončila aby sebe a Kokaiovi pripomenula tú demonštráciu sily, ktorý mohli vidieť celkom nedávno. S toho že spomenul svojho potomka a to že ho nechal v Konohe, ostala celkom prekvapená. Nechať dieťa u svojho nepriateľa. Preletelo jej hlavou a trocha sa pritom zamračila, no nijako to nekomentovala.

____________________________
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Nejsme zvěř!    

Návrat nahoru Goto down
 
Nejsme zvěř!
Návrat nahoru 
Strana 2 z 5Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Suichu Kyanpu :: Herní místnost-
Přejdi na: