Den šťastných občanů

Vrátili jste se do vesnice někteří jako chunninové a někteří jako geninové se zkušenostmi. Dorazili i senseiové a tělo Sayara bylo zatím někde skryto, protože nikdo nevěděl jak to Jirovi říct.

Tatsuya

Pustil jsem Shinju se slovy. "Já... řeknu to Jirovi..." I když to asi už ví... Pomalu jsem zamířil směrem k Sendokageho kanceláři a zaklepal jsem na dveře jeho kanceláře, když už jsem byl vevnitř. Nevím co... co mu říct... Ale já jsem vinej tím, že Sayaru zemřel.

Iwashi

prišli sme z bratom do dediny
ale ja sám som okamžiťe ako sme prišli do dediny odišiel od brat na jednu z tréningových luk tam som začal cvičiť ako cvok som jediný s týmu stále len Gennin stále my behalo hlavou

Shinju

Nepustila jsemm ho ani k kanceláři.
Na Tatsuyo. Tohle je moje práce zůstaň zde řekla jsem mu rozhodně a pomalu vešla k JIrovi do kanceláře.
Ahoj bráško....

Tatsuya

Šel jsem s Shinju. Nehodlal jsem jí v tom nechat. "Dobrý den, Sendokage-sama," řekl jsem velmi formálně.

Shinju

Když jsem ho tam viděla hodila jsem po něm zlostný pohled.
Bylo vidět že jsem doopravdy naštvaná že šel taky. Běž pryč. Prosím.

Nami

Když jsem dorazil do vesnice tak jsem se šel domů vyspat.

Montaro

Odběhnul jsem pryč ... Tak co už si spokojenej ?? .. zeptal jsem se boha .. jestli už mně přestal ignorovat

Saburo
Seděl jsem na jedné ze střech a přemýšlel jsem...

Tatsuya

"Ne, Shinju... Není to jediná věc, kterou budeme muset Jirovi říct," bylo vidět, že myslím na tamtu věc. "Jiro-sama," řekl jsem lítostně, ale podíval jsem se na Shinju, že bude lepší, aby to řekla ona.
"Tak já teda jdu," řekl jsem jí, když mě její pohled doslova probodl srdce.

Jiro

Usmál jsem se. "je ahoj sestřičko a Tatsuyo. Vy dva uličníci. Tak jak jste dopadli? A jak se vám líbilo překvapení Sayara? A kde ten blázen zase vězní? Zasmál jsem se a v tom tam přišla i Aiko. Znovu jsem se usmál. "Tak mě nenapínejte. Povídejte jak se dařilo."

Montaro -> "Hm, ne." Ozvalo se v temnotě mezitim co ty jsi ležel na zemi v bezvědomí a stál v temné místnosti v mysli. "Měl jsi sebrat uči těm uchihům. Zklamal jsi mě. Brzy čekej novou zkoušku." Pak jsi se probral a ucítil jsi silnou bolest v hlavě jakoby jsi protrpěl hrozně silný stres a smutek.

Montaro

Co Co ? .. říkal jsem si překvapeně ... To dík no ale pochvala by nebyla co ?? .. řekl jsem arogantně a pak jsem se pomalinku zvedl a šel domu

Masaru

Byl trošku sklamaný, že se nestal Chunninem, ale respektoval jejich rozhodnutí, asi ještě nebyl připravenej. Vedl Soru za ruku a už byli skoro v Suichu.

Sora

Těšila se až se vrátěj zpátky do Suichu,tak to jsme zvoraly,totálně ale naděje byla,akorád..... ještě kousek zamumlalasi

Tatsuya

Čekal jsem na chodbě a mé srdce krvácelo. Proč? Vždyť... Už je to vlastně jedno... Je to její bratr a do její rodiny mi nic není... Nic mi do ní není... To znamená... Vyběhl jsem ven před budovu a zmizel jsem v davu. Jak chce... Má mi to říct rovnou, že mě do rodiny nechce... Furt jenom obchází, aby mi neublížili a mě už je to jedno. Sedl jsem si na střechu toho starého domu, který mi byl domovem. Už toho mám plný zuby... Já jsem k ní teď připoután a jak se mi odvděčí... Prostě mě vykopne z rodinného kruhu. Teď už je to jedno... Svoje připoutání k ní už nezměním a moje city se taky nezmění... Ale už to dál nepůjde... Méďa už se nehodlá řídit podle vůle ostatních.

Masaru

Už byli blízko louky, na které vždy trénovali. Masaru došel ke stromu a rozvalil se pod něj Sem.... tak unavenej a začal podřimovat.

Sora

Z vyčerpání si sedla vedle něj tak co? dnes už asi trénovat nebudem co ? zeptala seho vyčerpaně ale stejnak dnes už trénovat nebudu kdyžtak až zítra,odešla jsem jako genin a vracim se jako genin.

Masaru

Trénovat............. To ho probudilo Dit sem to uplně pos*al měl bych kua trénovat a né chrápat Ano určitě by sme měli trénovat! Řekl rozhodně a začal dělat kliky.

Sora

Když Msaru začal dělat kliky tak jsem si klekla a strčila doněj,netrénuj eště nejsi pořádně uzdravený a já též řekla s úsměvem

Masaru

Heeeej.... Jak do něj strčila, tak protože se nesoustředil přepadl na bok, vypadalo to srandovně, pak si Masaru sedl a začal se deb*lně smát.

Tatsuya

Najednou jsem někoho srazil a on spadl na zem. "Ach jo... Zase ty," řekl jsem směrem k Montarovi, který byl nejspíš překvapený tím, že mě potkal a tak jsem mu podal ruku, abych mu pomohl na nohy.

Montaro

Zase ?? .. řekl jsem .. Taky se stal asi chuninem .. možná ví i o mně nebo ne .... víš že jssem tě po celý skoušky hledal ?? .. řekl mu
ale ty si byl furt pryč ... vstal a popošel dál od davu

Tatsuya

"No, jo no... Měl jsem trochu," vzpomněl jsem si na tu příhodu se Shinju: "Moc práce..." řekl jsem přiškrceně, protože pouto, které jsem mezi námi vytvořil mě začalo trápit. Možná toho budu brzo litovat. Já toho lituju už teď... Ty jí odevzdáš svůj život a ona Tě pak vyhodí z kruhu rodiny... To je při nejlepším dost sprosté... Většina normálních zvířat by poutu už zrušila, ale ty jaksi.. Nemůžu... Jediné, co by pouto zrušilo by byla její smrt... Cítím to tak... Jako jsem cítil ten její vztek na mě, když jsem chtěl být u toho, až to Jirovi řekne... Jednoduše mě probodla srdce... Nelítostně... Chytil jsem se na hrudi, přesně tam, kde má většina lidí srdce, protože jsem tam cítil bolest. Velmi ostrou a silnou bolest.
"Takže chuunin, co," řekl jsem Montarovi s úsměvem, i když jsem mu stále nezapomněl ta zvířata.

Montaro

Jo .... cos čekal že proletím ?? .. zasmál se ... možná už se semnou znova začne bavit

Tatsuya

"No, to jsem rozhodně nečekal... S tvojí povahou jsi hotový shinobi," řekl jsem mu pohrdavým hlasem, ale nechtěl jsem na něj už být tak zlý. Přeci jen to bylo jen genjutsu... Alespoň doufám... "A zbytek týmu," zeptal jsem se ho.