Chrám Slunce (Pro sevena)

Další den odešel Ushio s Mnichem do Chrámu Slunce,aby se Ushio učil bojovým technikám řádu...
Byli jste před horou,na které je Chrám Slunce,je ráno slunečného dne...
Takže...Opravdu se chceš učit???
Zeptal se mnich...

Ushio

"Ano..." odpověděl jsem mírně rozhodným hlasem, protože jsem byl trochu zaskočen jeho otázkou. Může to být tolik nebezpečné, že se mě neustále ptá. jestli to chci podstoupit?

Mnich
Tak jo...Teď vyjít pětset schodů na horu a můžeš začít...Ber ty schody jako...Rocvičku...
Řekl jsem a vydal se do schodů...

Ushio

Pět set schodů... To snad nebude problém... Normálním krokem jsem šel za ním a přitom jsem se podíval úplně nahoru. Zas tak vysoko to není...

Ovšem schody daly za své...Asi ve pětině hory tě začaly neuvěřitelně bolet nohy...Byl jsi vyčerpaný...

Ushio

Do háje... Co to... Trochu jsem se přecenil... Ale musím to zvládnout. Nakoncentroval jsem chakru do nohou, abych si trochu ulehčil.

Sice jsi si zlehčil cestu,ale bylo to tak asi dvacet schodů a začalo to na novo...Bolest nechtěla odejít...

Ushio

Něco je špatně... Možná ta Aura... Prostě na takovou koncentraci nejsem zvyklý... Zbývá snad jen... Na chvíli jsem se zastavil a zhluboka jsem se nadechl. Musím se stát její součástí... Alespoň částečně.

Mnich vedle tebe se jenom usmíval...
Říká se,že tyto schody zázračné jsou...
Řekl s úsměvem...Na Mnichu nebyly známky únavy...

Ushio

Nejspíš jsou nahuštěny chakrou a mě se z toho dělá jen špatně... Rozhodně to ale nemůžu vzdát... Znovu jsem se dal do kroku, protože jsem měl silnou motivaci k tomu, abych se dostal až nahoru.

Snažil jsi se,ale nešlo to...Bylo to obtížnější,než to vypadalo...
Nejeden se snažil tyto schody vyjít...A nejeden to nezvládl a vzdal to...
Řekl usměvavý mnich...

Ushio

Nehodlám to vzdát... Už jsem došel daleko... A cesta nahoru je mnohem jednoduší než cesta, která mě čeká... Pokud chci s Lin žít, tak pro to musím něco udělat... Nejen ochránit ji, ale i celou vesnici, která je mi domovem. "Mám pro co to nevzdat," řekl jsem zadýchaně směrem k Mnichovi. I kdyby to měla být moje poslední cesta, můj poslední krok, tak to nevzdám... nemůžu to vzdát.

A takhle jsi šel dále asi ještě hodinu... Konec schodů se nepřibližoval...
Slunce bylo stále na svém místě...Všiml jsi si,že jeden kámen vidíš už asi potřetí a že nad tebou několikrát proletěl tentýž pták...

Ushio

"Déjà vu," řekl jsem si pro sebe a přemýšlel jsem. Je to dost divné... Chrám jakoby mě chtěl opravdu tvrdě vyzkoušet, ale Chrám je daleko... To ty schody... Mají určit, kdo vyhovuje a kdo ne... Ale jak to zvládnout... Rozhodně se nezastavovat... Ale takhle bych brzo přišel o rozum nebo o sílu...
Dál jsem se snažil dostat nahoru, ale vrtalo mi to hlavou.

Mnich se stále usmíval...Všiml si,že sis všiml,že něco není v pořádku...
Jen stále na něco čekal...

Ushio

Někdy je třeba zastavit, jindy změnit směr... změnit úplně cestu... Zrychlit... Ale tady to chce něco víc... Chce to odhodlání a... něco... něco, co nemám... nebo spíš nedokážu používat... Je to... srdce... Vždy všechno hodnotím nejdřív rozumem a pak srdcem... Ale srdce je naše statečnost, naše odhodlání... soudržnost a hlavně síla, síla v citech, které nám srdce dává... "Musím se zlepšit v mnoha ohledech..."

To ano...Třeba ve vnímání okolí...
Řekl mnich a potom se zarazil...
Už teď jsem toho řekl moc...
Zasmál se mnich a pokračoval v cestě...

Ushio

Vnímání okolí... Vnímání okolí... Zavřel jsem oči a soustředil jsem se na vítr, zem, oblohu. Okolí je... prázdné... Ale přitom plné... Život... Aura... Je jí tady dost... Proč jí necítím? Nebo to je to, co cítím... Ten zvláštní pocit plného prázdna?

Mnich
Jsi před problémem...Jsi od jeho vyřešení blízko,ale daleko...
Řekl jsem s úsměvem,protože on si toho ještě nevšiml,že chodí jakoby v kruhu...

Ushio

Pomalu chápu... Jsem blízko a daleko... Prázdno a plno... Je to jako bych neustále byl blíž a pak najednou dál... Jako bych chodil v kruhu... Že by na mě zkoušel nějaký podlý trik? Možná ano... "Kruh," pozvedl jsem obočí a podíval jsem se kolem sebe. Nevypadá to jako kruh, ale jak jinak vysvětlit ten pocit... Jsem k Auře blíž a blíž a pak najednou dál a dál...

Ano,kruh...Je to genjutsu pomocí Aury...Přišel jsi na něj celkem rychle...
Řekl mnich,složil pečeť a genjutsu zmizelo...Stáli jste před těmi schody...Ovšem vyčerpaný jsi byl...
Složil jsi první zkoušku...Z pěti...
Řekl mnich a vydal se směrem po schodech nahoru...

Ushio

"Abych se měl na pozoru," řekl jsem si pro sebe. Ještě čtyři... Může to být cokoliv... Absolutně cokoliv.
Bez dalšího rozmýšlení jsem šel za ním.

Protože jsi byl vyčerpaný z toho genjutsu,tak ti šla cesta poměrně špatně,ale vyčerpán jsi se dostal nahoru...
Viděl jsi mnoho chuuninů a jouninů,jak cvičí hmaty...Byl jsi fascinován jejich stylem boje...Přišel ti takový,lehký a jednoduchý...
V další zkoušce ukážeš Sílu ducha...Zatím si odpočiň...
Řekl Mnich a usmál se...

Ushio

Dřepl jsem si na zem a sledoval jsem jejich trénink. Alespoň něco bych mohl pochytit... Takový styl boje...

Mnich odešel za "Staršími" se dohodnout na tréningu...