Poslední hlídka pro tým 2

K Shinju a Tatsuyovi doskočil chlápek a dal jim tam jendu obalku čimž pokazil Tatsuyovi plány a k Saburovi přiskočil také jeden a oznámil, že se mají sejít u severní brány.

Tatsuya

Možná je to znamení, možná osud... Nelelkoval jsem dál, zvednul jsem vlka do náručí a běžel jsem k severní bráně. Možná, že osud nechce, abych byl s Shinju.... Sice na takové hlouposti nevěřím, ale přeci jen..... Člověk nikdy neví.

Shinju

Ta.. Tatsuyo! řekla jsem rodostně poté co ten chlápek vypadnul...
Ty ses vrátil! zavolala sem a obejmula ho ještě dřív než stihl odběhnout......
Sem ráda že si neodešel...

Tatsuya

Byl jsem tím zaskočen, ale povinnost volala a tak jsem bez dalšího slova běžel dál. Byla tak šťastná, když mě viděla a já..... zase ji zklamu. Proklel jsem sám sebe v mysli a pospíchal jsem k severní bráně, kde již určitě čekal i sensei.

Sayaru Kentiri

Čekal jsem tam opřený o zeď a vedle mě stála ještě jedna postava.

Shinju

BYla sem trošičku zaskočená tím že znovu hned odběhl...
Doufám že už nikdy nebude chtít utíct... pomyslela sem si a taky rychle běžela k severní bráně...

Tatsuya

Doběhl jsem k severní bráně, kde už čekal sensei a... Kdo to je? Nepoznával jsem osobu vedle Sayara, ale ani já ani vlk jsme z ní neměli dobrý pocit. Nahání mi husí kůži. Došel jsem až k senseiovi. "Jaká je tedy naše mise?"

Shinju

Doběhla sem tam chvíli po Tatsuyovi.
Hm.. Co je to za divného chlápka? zeptala sem se sama sebe .
Jaký je úkol naší dnešní mise? zeptala sem se stejně jako Tatsuya.

Tatsuya

Podíval jsem se na Shinju a usmál jsem se na ní, potom jsem se začervenal a raději jsem odvrátil pohled na tu osobu, která tu stála. Kdo to jen může být? Chvíli jsem si osobu prohlížel, ale pak jsem ji raději dal pokoj. "Shinju, já..... se Ti omlouvám." Řekl jsem dost suše, ale upřímně Shinju, když jsem se na ní znovu otočil.

Sayaru Kentiri

Usmál jsem se. "Mise je, že máme prověřit hlídku na severu mezi skalama, protože hlídka už týden nedala vědět." Pak jsem ukázal na ženu vedle mě.

Spoiler:

"To je moje nová přítelkyně Shika a chtěl jsem vám ji jen představit. Ona s námi nepůjde." Řekl jsem a Shika jen mrknula a dala mi pusu a pomalu odešla.

Shinju

Zamávala jsem Shike a počkala až odejde.
Odpuštěno zasmála sem se na Tatsuyu a poté mrkla na senseie.
Sensei dostaneme už ty suinatarské zbraně? Prosíím usmála sem se na senseie.

Tatsuya

Měl jsem z ní husinu a vlk nejspíš taky. Něco se mi na ní vůbec nelíbí.... Ale to je jedno, pokud je s ní Sayaru-sama šťastný, tak proč ne. Takže, aby jsme vyrazili.... Kde je vlastně ten,....... Subaru? Nebo jak se jmenuje..."

Sayaru Kentiri

Ťukl jsem se do čela. "Málem bych na ně zapomněl." Řekl jsem a z batohu jsem vytáhl vytáhl stříbrnou krásně naleštěnou katanu podobnou jako měl kdysi Sasuke. "Váž si ji. Jmenuje se Usika a je to teď něco jako tvé dvojče. Ať se stane cokoliv. Nikdy ji nesmíš ztratit." Pak sjems e podíval na Tatsuyu. "Saburo nás dožene později."

Shinju

Opatrně sem si vzala katanu od senseie.
Měla sem teď oči jen pro ní...
Moc..Mockrát děkuju sensei... usmála sem se na senseie a nespouštěla přitom oči z mé krásné nové katany.

Sayaru Kentiri

Podal jsem ji ještě bílé pouzdro. "Nezapomeň na její jméno." Upozornil jsem ji a vyrazil.

Shinju

Usika usmála sem se na senseie a dala si pozdro přez rameno a pomaličku do něj zastrčila katanu.
Poté sem vyrazila za senseiem.
Kam si vlastně chtěl jít Tatsuyo? zeptala sem se ho se zájmem...

Tatsuya

Byl jsem šťastný za Shinju. Konečně ji něco udělalo radost a jsem rád, že dostala tak překrásnou zbraň.... To je jen další důvod k tomu, abych se ji odcizil.... Osude, proč to na mě tak křičíš? Teď už je jasné, že se ji nikdy nevyrovnám..... Budu ji moc jen z dálky sledovat, jak prožívá své úspěchy, jak je šťastná se svojí rodinou a jak je šťastná i se svým manželem a dětmi.... To však nic nemění na tom, že já budu šťastný, když bude šťastná oba, i když to znamená, že nebudeme spolu. Během toho, kdy jsem byl částečně mimo, mi zmizel úsměv na tváři, který přecházel do lehkého smutného výrazu a v očích se mi objevily malé slzy. Ty jsem si utřel a řekl jsem: "Jsem šťastný sensei, že jste si našel někoho, s kým budete moc trávit zbytek života." I když jsem se snažil, aby to vyznělo co nejupřímněji, tak v tom byla stále cítit jistá faleš.
Pak jsem se otočil na Shinju a se skleslým obličejem jsem ji řekl: "Nevím, .... prostě někam, kde.... budu sám... abych mohl přemýšlet a nakonec najít i svůj klan.... pokud tedy nějaký je."

Shinju

A to bys odemě vážně utekl? zazubila sem se a mrkla n něho...
Sensei jak daleko to asi je? zeptala sem se ho protože sem nerada chodila dlouhé tůry...

Tatsuya

"Nejspíš ano," hlesl jsem a vypadal jsem dost bledě. Já už... nemůžu nikomu ublížit.... Je na čase..... ochránit ostatní přede mnou samým. Potom jsem se usmál: "Ale teď už je to jinak." Bohužel Ti o mém plánu nic neřeknu, ani senseiovi ne. Chci, abyste si mysleli, že to byla jen nehoda. Na příští misi umřu...... Alespoň to tak bude vypadat..... Nevím, jak ostatní ochránit před moji sebelítostnou a sebestřednou osobností, ale.... Je to asi jediná naděje. Potom jsem se znovu usmál: "Takže by jsme mohli vyrazit."

Saburo
Dohnal jsem svůj tým...
Menší zpoždění,v pořádku...
Řekl jsem si,když jsem dorazil...
Ta ženská ti dá brzo košem...
Poznamenal jsem na Sayara...Jelikož jsem šel později,takže jsem je viděl z dálky u brány,ale ještě jsem se zastavil na ramen...
Doufám,že ze sebe zase nebude dělat chudinku...Už tak jsem pro něj nasazoval krk...
Přemýšlel jsem nad Tatsuyou...

Sayaru Kentiri

"Nehraj si na chytráka. Ani ji neznáš. Na tyhle kecy nemám náladu." Řekl jsem naštvaně a vytáhl z batohu katanu, která byla o polovičku kratší než ta Shinju a byla značně bronzová a někde trochu rezavá. "Tohle je tvá zbraň. Jmenuje se Veynas" Řekl jsem a podal zbraň Saburovi a dal mu i pouzdro.

Po chvíli se zvedla mlha a my kolem sebe viděli vysoké hory.

Saburo
Tohle je fakt moje zbraň???Trochu se za tohle stydím...
Řekl jsem pohoršeně a schoval jsem si zbraň...
Řekni...Větší zrezavlinu jsi nenašel???
Řekl jsem s úsměvem...
Veynas...Stvůrce mýho neštěstí...Bezva...Takže se ode mě nic nečeká...Ale i tak jim vytřu zrak...
Přemýšlel jsem pohoršeně a naštvaně,avšak navenek jsem nedával nic znát...

Tatsuya

"Nic si z toho nedělej, Saburo..... Jednou se určitě zlepšíš." Řekl jsem mu a plácnul jsem ho po rameni. Za nedlouhou dobu "umřu", tak ať mají alespoň pěkné vzpomínky.
"Sensei, kdy že tam budem?" Poznamenal jsem, když už byly vidět hory.

Saburo
Hodil jsem po Tatsuyovi podezíravý pohled...
Takhle se předtím nechoval...A tak rychlá změna...To nejde...Takže buď něco plánuje,nebo se nic neděje...Každopádně si na tebe dám pozor,Tatsuyo...
Problesklo mi hlavou...
Jo,jasně...
Řekl jsem trochu zmateně...

Tatsuya

"Ale co je?" Zeptal jsem se ho, protože mi přišel nervózní nebo zmatený. Co mu zas je?
Znovu jsem ho plácnul, ale tentokrát to byla spíš rána. "Tak co kdybychom byli konečně přátelé?"