Hrdina opět mezi živými!

Midari

Chvíli jsem nevěděl jak Natsuki odpovědět. "No...je...chová se jinak než přettím." Odpověděl jsem stejně potichu jako Natsuki. "Jedno překvapení za druhym, napřet to "myšlenkový spojení" s Natsuki a teť Dante je totálně mimo."

Takže som tu späť po necelých troch týždňoch. Napíšem nový post, ale neviem či som presne tam kde mám byť v tej situácií. Už som zabudol na nejaké veci takže skúsím napísať post a snáď budem zasa normál aktívny.

Simon

Utakata mi nakázal dávku svojej krvy dať do ruky z vody, ktorú som vytvoril. Zobral sm si kunai a porezal som sa presne v strede dlane. V tom som sa pozrel na ruku a strčil ruku do vodnej ruky a nechal ju tam asi desať sekúnd. V tom som ju vytiahol a pozrel sa na Utakatu, pretože som nevedel čo mám robiť ďalej...

Jiro

"Chtějí Jashina uvolnit, protože vědí, že je jeden z nejsilnějších a nejmocnějších. Oproti němu je Kage jen něco jako pro tebe jounin. On sám by si s dvouma Kagema pohrál jako s kostičkama. Akatsuki proto útočí na všechn vesnice, aby nás před nástupem Jashina co nejvíc oslabila a Jashin tu pak neměl žádné nebezpečí, proto uvolnili i jeho čtyři syny. Ale existuje někdo, kdo by ho mohl porazit, pokud se objeví." Řekl jsem a podíval se k nebi. "Klan Aburakoji jsou něco jako prodloužená ruka andělů. Ale asi nevíš, kdo podle legendy vytvořil tvůj klan, že? Byl to Yorish, což je Jashinův bratr." Řekl jsem ti a podíval se ti do očí.

Kaze - Dante mě neměl vidět, byl jsem na stromě, ale to je jedno.

Seskočil jsem ze stromu, když jsem z dálky viděl ty nechápavé výrazy Natsuki a Midariho. Pomalu jsem k vám kráčel. V tom Natsuki uslyšela v hlavě co si myslí Midari a v zápětí Midari zase uslyšel co si myslí Natsuki. Došlo vám dvoum, že teď došlo ke kompletnímu ukázání vaší propojenosti. Nejen, že jste cítili jak se ten druhý má, ale teď i slyšeli co si myslí. To už jsem tam došel a když se Dantemu Ryo neozval, tak jsem se jen podíval na Natsuki a pak na Midariho "Všechno je v pořádku." Řekl jsem jim a pak se podíval na Danteho. Když jsem se na něj podíval, tak ke mně ucítil jakousi nenávist, která ho nutila mě skoro až zabít, ale věděl, že zatim není příležitost.

Sedmiocasý

Klasicky jako vždy jsem spal, přeci jen co jiného může dělat flegmatický démon v někoho těle. "Hm, jseš nějaký příjemný ne? To ode mě zase něco chceš nebo co?" Zeptal jsem se při čemž jsem jako konec věty zabručel a pochopil jsi, jakobych se probíral, protože klasicky, když spim, tak po probuzení se musim pořádně probrat, abych byl schopný vůbec komunikovat.

Yukiko

"To jo, ale on je démon a nic mu nevadí, udělá cokoliv chce. Ty jsi člověk a naše svědomí je to, co nás dělí od démonů. Vim, že je těžké nechat to jen tak být, jedná se o démona, který nás chce všechny vyvraždit, ale pamatuješ si vůbec jeho jméno?" Zeptal jsem se tě a v tom jsme došli na to místo, kde bylo několik děr na umístění těch lístků a tam už na nás čekal vlk Hiruko a doběhl k nám. "My lidi si pamatujem, koho zabijem ať už to byl kdokoliv, ale démon to neřeší." Řekl jsem než došel Hiruko a sedl si vedle mě. "Tak tam jdem rozmístit ty lístky a vždy tu díru zahrabej hlínou, která je vedle." Řekl jsem ti a dal ti polovinu lístků, co mám.

Aiko

Společně se Shinju jsme došli na louku a kluky jsme položily na trávu ke stromu, kde si hráli s malými klacky. Postavila jsem se naproti tobě uprostřed louky a pousmála se na tebe. "Fajn, zkus to, tady by se nemělo stát nic vážného." Pobídla jsem tě a čekala co se bude dál dít.

Utakata

V tom ruka zrudla a najednou uplně zmizela. "Tak hotovo, nyní už tu ruku vyvoláš uplně bez problémů, ale teď je čas, aby jsi rychle šel do té podzemní chodby, kde je ta podzemní vesnice, jak jsi tam přišel k té andělské pečeti a vlezl dovnitř, já seženu zbytek týmu a přijdem tam. Musíme tam být dříve než ta Akatsuki." Řekl jsem ti, protože sám jsem měl pocit, že už je čas.

Dante

Ryo se mi neozýval. Pak ale přišel sensei. Nechápal jsem proč ale nenávist k němu byla silná. Nenávist pomalu přerůstala až v touhu ho zabít avšak nebyla k tomu vhodná příležitost. Nejen že sem věděl že by to bylo divné pokusit se o to před ostatními ale bez Rya jsem na to neměl ani dost sil. Hlavou mi problesklo co se kdysi dávno stalo. Vzpoměl jsme si na Kosu jenž zůstala v krabí vesnici.Sensei... vyhrkle jsem ze sebe.Mohly bychom se vydat znovu do krabí vesnice. Něco jsem si tam zapoměl. řekl jsem potichu a skryl všecku nenávist k němu chovanou a pro mě nevysvětlitelnou.

Kaze

Zafungovalo to parádně, teď Dante nesnáší mě, ale Natsuki má rád. Ta Zakázaná technika je fakt účinná. Pomyslel jsem si a na tvoji otázku jen zakroutil hlavou. "Kosa tam není, máš ji momentálně v sobě, ale ještě ji neumíš vyvolat, což však postupem času zjistíš, jak na to." Vysvětlil jsem ti a sám jsem z té tvé chakrové kosy a řetězu měl lehce strach. Sice jsem přeborník v používání zbraní, ale tvá chakrová síla je smíchána s Ryem a to by zničilu většinu mých zbraní a jelikož mě teď nesnášíš, tak jsem se bál, že by mě to mohlo i ohrozit.

Dante

Chtěl jsem tam jít ještě kvůli tomu summonovi. řekl jsem stejným tónem jako před tím.Dokončím tu novou techniku, pokusím se získat Summona a naučím se protahovat draka. řekl jsem si v duchu.
Hlavní je pomoci Ryovi Ozvalo se mi v hlavě. Potom jsem se podíval no svou ruku zkusil koncentrovat chakru což mohlo vypdat jako když chci na senseie zaútočit.

Midari

To myšlenkové spojení mezi mnou a Natsuki bylo znatelně silnější už jsme i navzájem slyšely svoje myšlenky, trochu mi to nahánělo strach že moje myšlenky nejsou tak úplně tajné, zřejmě to Natsuki poznala. "Měly bysme o tom říct senseiovi?" Myšlenku byla směřovaná k Natsuki, chtěl jsem tím zjistit do jaké míry je to pouto silné a jestli je pomocí něho schopné komunikovat. Hnet poté jsem trochu opožděně zareagoval na příchod senseie. "em...Zdravíčko sensei. Děje se něco?" Zeptal jsem se narovinu.

Soul

Byly jsme celkem ještě pár minut pomalé chůze od vesnice a tak jsem ještě mluvil normálním hlasem. Yazooa jsem si moc nevšímal ,ale moje zvědavost mířila na Andorua. Co to mělo bejt ? Jak se tam ten kluk dostal ? Zeptal jsem se celkem zvědavě ,ale pak jsem hlasitě povzdechl.A ... nebo radši ne. zdvihnul jsem ruku.Nechci to vedět. Důležité je ,že víme co dělat. Dodal jsem nakonec a překonal svoji zvědavost

Yazoo

Na někoho jako jste Vy bych spíš přiřadil zlejší povahu jestli víte jak to myslím... Dodal jsem po cestě k bráně .. Proč mu vůbec pomáhate ? Proč knim patříte ? Zeptal jsem se zvědavě ale otázka hlavně patřila Andorovi protože mi připadal jako milý chlapík a zároveň milující otec. Mluvil jsem trochu zakličovaně abych je neprozradil kdyby nás někdo špehoval ale i tak jsem se nachvilku zastavil a složil pečeť Hanto-Karyuudo .. Vystopoval jsem chakru z okolí abych se ujistil že nás nikdo nesleduje kdyby jo, na vzdálost odkud by nás mohl někdo vidět/slyšet bych pochytil i sebemenší závan chakry.

Simon

Sensei povedal, aby som išiel do toho podzemia, kde sa mi prvýkrát rozsvietila anjelska pečať. Hai. V tom som vyrazil smerom na námestie. Cestou som začal rozmýšľať nad tým, čo povedal. Že už je čas. Akatsuki prídu a budú chcieť nás zabiť. V tom som sa zastavil. Pozrel som sa do neba. Na tvári sa mi objavil úsmev, pretože som nechcel mať pocit neistoty a chcel som si to s nimi poriadne užiť. Viem, že boje sú o tom, aby sme sa snažili prekúsnuť bolesť, ktorá na nás útočí, ale taký pocit nemôže byť stále. Pretože kebyže to tak je stále, ľudia budú stále medzi sebou bojovať, budú si stále ubližovať a budú túžiť po pomste. Mali by sme sa milovať, pomáhať si a užívať si života. Ľudia nerozmýšľajú nad tým, čo bude. Stále žijú v prítomnosti a nevedia, čo poriadne z toho sveta chcú. Sú ľudia, ktorí sa vedia vcítiť do ľudí a poznať ich pocity, poznať ich bolesť a zmýšľanie. Ale toto si niekotorí ľudia nevedia uvedomiť, nevedia sa do toho vcítiť, a preto robia to, čo robia. V tom som akosi vošiel do reality. Otvoril som oči a uvidel námestie plné usmievajúcich sa ľudí. V tom som rýchlym otočením hlavy sa pozrel na miesto, kde bol vstup do podzemia. Pomaly som prišiel k nemu...

Cloud Gojo

Máš pravdu promiň...takhle jsem nad tím nepřemýšlel....řekl jsem a vzal si polovinu lístků. Na nic jsem nečekal a rozběhl se k dírám. Začal jsem tam ukládat lístky a zahrabávat je hlínou. Jediné co by mi mohlo přerušit můj plán by byli civilisti a náhlý objev démona. Ale toho prvního jsem se bál o hodně víc než toho druhého. Yukiko měl pravdu...My nejsme démoni...Když zabijeme člověka tak si to pamatujeme...Ale z mého pohledu je démon prostě démon. Ubohá věc čekající až ji někdo zabije. Nenáviděl jsem démony z celého svého srdce. Nevěděl jsem proč, nic až tak moc hrozného mi neudělali ale nenáviděl jsem je i přesto.

Yuu

Dostával jsem všechno postupně do hlavy, ale pak jsem se zarazil.
Počkat, ale není mi jasné proč by náš klan založil syn démona, copak měl něco společného s anděly?
A hlavně.. Kdo by mohl zastavit Jashina? řekl jsem udiveně a díval jsem se Jirovi do očí.

Masaru Yukisha

Seděl sem jen tak na střeše domu, kde byl můj byt. Bylo to několik hodin. Chvíli sem břečel, chvíli bouchal pěstmi do betonu a "zkrášloval" tak mou oblíbenou střechu. Celé se to pos*alo, vůbec nevím na koho se teď obrátit, musím zachránit Soru... Jiro se chová úplně jinak nepomůže mi. Mluvil sem sám k sobě. Aaa!! Vykřikl sem nenávistně a zoufale, z ruky mi vyletěla masa chakry a probodla kus betonového plotu, který se rozpadl a kousky betonu popadali dolů a skoro trefili vesničany, kteří uskočili a nevěřícně koukali nahorů.

Natsuki

/Gomeen ale poslednú dobu som to pozeral čoraz.. menej xD takže som si "oživenie" všimol až teraz O.o

Pozerala som sa na Kazeho, to spravil on? prebehlo mi hlavou po čom ma niečo napadlo, teda skôr som niečo započula.. od Midariho, boli to jeho.. myšlienky? .. následne som započula jeho otázku, nevedela som síce či to bude počuť znova ale.. "Myslím, že by sme mali".. odpovedala som mu v mysli a sledovala som rozhovor Danteho a senseia. "Je to v poriadku?, prečo mám pocit.. že s tým má čo robiť Kaze-sensei? s tým že ma má zrazu Dante.. rád? je to divné.". dodala som ešte no skôr pre seba.

Kaze - Sfrite laskavě piš myšlenky JEN kurzívou. Hyst a Caldar mohou kurzívou i tučně, protože to maj něco jako přímou řeč mezi sebou.

Natsuki a Midari normálně své myšlenky slyšeli, jakoby si to říkali přímo do očí. Byl to zvláštní pocit, který přišel až po setkání s Natsukinim bratrem Keijirem, což mohlo něco znamenat. Každopádně jsem se podíval na Danteho, který začal koncentrovat chakru do ruky a mě ani nenapadlo, že by zaútočil, protože uplně tak moc blbej není. Naopak jsem se pousmál na Natsuki a Midariho a pak i na Danteho. "Summona nejsi schopen mít, jelikož ho ani endokážeš ochránit, takže na summona zapomeň Dante." Řekl jsem ti narovinu, když jsi se zmínil o summonovi

Andoru Shiritsu

Kráčeli jsme skrz les, jehož cesta vedla k jedné z bran vesnice a Yazoo použil své senzibilské jutsu, které mu řeklo, že před sebou má asi kilometr již vchodovou bránu do Suichugakure. Ale ještě než jsme tam došli, tak jsem mu odpověděl na tu jeho zvláštní otázku. "Protože jsem zklamal vlastního syna a můj život už jsem si prožil a chci zemřít ve velké bitvě, kterou mi dokáže zajistit jen Akatsuki. Svět ke mně nebyl milý a tak nehodlám být ani milý já a holt pomohu záporné straně. Vůdce Akatsuki ví, že se nebojim srmti a spíše ji vyhledávám, takže usoudil, že pro Akatsuki jsem nepostradatelnym, a proto mě bez váhání přijal. Dalo by se říct, že jsem jediný z Akatsuki, který se postavil proti jeho ultimátní technice a ani jsem neuhnul." Řekl jsem Yazoovi, ale to už před náma stáli dva strážní, kteří udělali krok dopředu. "Kdo jste a co chcete?" Teď jsem čekal, že promluví Yazoo.

Simon -> Přišel jsi k tomu poklopu, který vypadal klasicky jako kanál, ale v tom se ti rozzářila pečeť a kanál se také rozzářil. Pomalu zakřupal a pak se otevřel a v tom jsi ucítil jakýsi tlak a najendou jsi se objevil v té podzemní vesničce, která byla osvětlená jakýmsi stropnim bílym krystalem, který tu však nebyl. Mohlo tě napadnou, že až teď se rozzářil, protože se ti konečně lehce aktivovala ta pečeť. Před sebou jsi měl jakýsi železný plac, na kterém stály dva pilíře a v každém byl malý otvor určen pro jakýsi náhrdelník. Oba pilíře lehce modře světélkovaly a ty jsi cítil jakoby v celé vesnici prostě žili lidé, ale přitom tu nikdo nebyl.

Yukiko

Pousmál jsem se na něj, když začal pracovat a kývnul na Hiruka, který začal pracovat taky. V tom se z nebe snesl Sakaryo, který také pomohl a šlo to rychle. "Fajn, jdu pro něj, tak buď připraven, máme jen jeden pokus, takže ho nesmíme pokazit." Řekl jsem a Hiruko se Sakaryem ti pomáhali dozahrabat zbytek jám a pak už se jen Sakaryo vynesl na oblohu a ty jsi měl ještě chvíli čas na přemýšlení, zda to byl vůbec dobrý nápad.

Jiro

Pousmál jsem se. "Yuu nepochopil jsi mě. Yorish je sice bratr Jashina, ale není to démon. Kdysi tihle dva byli normální ninjové jako ty a já. Jenže pak Jashin přešel na stranu zla a zjistil pár technik a stal se z něj démon, díky čemuž měnil lidi na démony a vytvořil svoji armádu. Zatim co Yorish zkoumal jen techniky světla, díky kterým získal zbraně, kterými lze démony zabít a zároveň vytvořil andělskou pečeť, která dokáže dát andělům křídla a proto jim tak také říkáme. Dá se říct, že jsou to něco jako hodní démoni s pečetí pro křídla. Podle všeho je Jashin nesmrtelný, ale když zemřou jeho syni, tak ztratí nesmrtelnost a v tu dobu je zranitelný." Vysvětlil jsem ti docela dlouze, ale co nejpřesněji jsem dokázal.

Masaru -> Prožíval jsi momentálně peklo a tebou překypovala chakra a adrenalin, který tě doslova zžíral. Nevěděl jsi co si máš o kom myslet a jak to všechno je vůbec možné, ale něčeho sis všiml, když jsi se naštvaně díval všude kolem sebe, tak jsi uviděl divné seskupení mraků nad určitým místem v Suichu. Mraky byly jakoby v malé spirále přímo nad jakýmsi poklopem, který byl ve slepé uličce u náměstí. Jakoby se tam k něčemu schylovalo.

Dante

Poslechl jsem si senseiova slova.Proto zesílím tak, abycch byl schopen ho ohcránit... Potom si pro summona dojdu a pudu pomoct Ryovi. pomyslel jsem si a nakoncentroval jsem ještě víc chakry do ruky.
Přidal jsem raiton ale nezačal to formovat do tvaru draka.Raiton: Ryuudan řekl jsem potichu a napálil to rukou s blesky do stromu.Já ty techniky dokončím! řekl jsem nahlas aniž bych si to uvědomil.

Natsuki

Poviem mu to ja.. pomyslela som si smerom ku Midarimu a následne som ku Senseiovi podišla kúsok bližšie. "Kaze-sensei?" začala som opatrne po čom som sa trocha s obavami pozrela na Sfrita, "chcela by som vám, ja a Midari-kun, niečo povedať.. a zároveň sa asi aj na niečo opýtať.." zamumlala so ešte a zrak som pre tento krát sklopila do zeme. Nikdy to už nebude.. také ako pred tým... sotva sa mu môžem pozrieť do oči. Prebehlo mi hlavou aj keď to bola iba myšlienka, aj keď ju Midari počul, nebola určená jemu.

Kaze

Na Danteho jsem se usmál. Zatim si drží chutě na dně, ale jednou přijde den, kdy se probourá ta předchozí nenávist k Natsuki a zjistí, že musim zemřít a do té doby musim zjistit, jak ho zbavit té šílené nenávisti. Pomyslel jsem si, ale to už ke mně Natsuki přišla docela důvěrně a já ji ťukl do brady zespoda, aby se na mě podívala trochu poodstoupila od Danteho, protože mě napadlo, že by se mohla chtít zeptat na to co je to s Dantem, což jsem očekával a jednou se stejně musí dozvědět veškerou pravdu o mně. "Co mi chceš říct Natsuki?" Řekl jsem dost daleko od Danteho, aby náš rozhovor neslyšel.

Natsuki

"Neviem ako to povedať tak.. to bude stručné.. "začala som po čom som sa len nadýchla a na chvíľku som zaváhala.. "Midari-kun a ja.. vieme na čo navzájom myslíme.. teda, počujeme navzájom svoje myšlienky." Povedala som takým pevným no mierne ustarosteným hlasom. Nevedela som ako na to zareaguje, či ma nebude považovať za blázna či podobne.. ja osobne som o tom nikdy nepočula a tak mi to prišlo prinajmenšom zvláštne. Len som sa na Kazeho po týchto slovách tak divne pozrela, nedalo sa z toho vyčítať, teda z môjho pohľadu v podstate nič, možno aj pre to aké som mala zmiešané pocity páč moja tvár nevedela reagovať tak rýchlo na všetky.

Yuu

Udiveně jsem se podíval do země a pak do nebe, pak zpátky na Jira.
Díky, už jsem to pochopil. řekl jsem.
Jiro-sama, máte nějaké přání nebo něco? Už tu stojíme celkem dlouho. připomněl jsem.

Simon

Pečať sa rozsvietila. Ja som sa zrazu ocitol v tej podzemnej miestnosti a pozeral naokolo. Uvidel som dva stĺpy, ktoré akosi svietili. Mal som také divné myšlienky, pretože som tam bol sám a nikde nikto, len akýsi ľudia, ktorých som v skutočnosti vôbec nevidel. Fuuuf. Mám z toho akýsi podivný pocit...

Dante

Všichni tři si tam něco šeptali a já sále poci´toval tu nenávist ke Kazemu.
Když se tam tak bavili nepozorovaně jsem se od nich vzdáli tak, aby na mě neviděli.
Na místečku kde jsem nemohl být rušen jsem se klidně posadil a poskládal pečetě.Dal jsem dlaně na sebe.
Raiton: Furu ookami no justu. řekl jsem a vytvořil chakrovou kuličku což jsem uměl i před tím. Pomalu jsem ji zvětšoval až nabrala velikost přibližně rasenganu. Potom jsem se jí snažil udržet mezi dlaněmi.

Kaze

Jenom jsem se na tebe chvíli koukal a pak přejel pohledem na odcházejícího Danteho, takže jsem mohl mluvit zase klidně nahlas. "Nevim o co jde, protože myšlenkové spojení vim, že existovalo v Konoze u jednoho klanu, ale takhle když nejste ze stejného klanu, tak nevim. S tim musí mít společného někdo, koho jste oba nedávno potkali." Řekl jsem a pak už jsem změnil téma na Danteho. "A jistě sis všimla Natsuki, že Dante je k tobě milý. Vy uplně neznáte to, kdo jsem. Mám na sobě plno pečetí, ve kterých mám schováno hodně zbraní a proto jsem něco jako dokonalý trezor, do kterého se nikdo nedostane. V historii mi lidé dávali různé zakázané techniky, které jsem uchovával v mých pečetích. Jednou však hrozilo nebezpečí, a tak jsem se musel jednu ze zakázaných technik naučit, aby mohla být zničena a uchovávána jen v mé hlavě. Jednalo se o převzetí citů z jednoho člověka na druhého. Takže jsem změnil Danteho city. A nyní cítí přátelství k Natsuki a ke mně cítí nenávist." Řekl jsem vám dvoum.

Dante -> Nebylo těžké to pro tebe takhle držet, jelikož jsi u toho seděl, a proto jsi se mohl dokonale soustředit a nic okolo tebe tě nerozptylovalo. Věděl jsi však, že v boji ti bude k prdu, když u toho budeš muset sedět, ale možná by šlo si to připravit za sedu a pak pomalu vstát.

Jiro

Zakroutil jsem hlavou, jakože ne a pak se pousmál. "Fajn v tom případě jdu vyřídit pár věci, snad se zase potkáme." Řekl jsem ti a rozloučil se, ale když jsem odešel, tak tam akorát doběhl Utakata a vypadal dost nervózně. Doběhl přímo k tobě. "Yuu! Musíš urychleně na náměstí Suichu a pak do té slepé ulice za obchodem se svitky. Je tam i Simon a vysvětlí ti co se děje. Běž tam rychle." Řekl jsem ti a čekal až se tam rozeběhneš, abych mohl jít hledat Clouda.

Simon -> Pomalu sis všiml, jak se ti od pečetě na ruce rozlezlo několik malých bílých čer po celé ruce a pokračovaly jakoby k zádům, kde jsi cítil, že se ti zřejmě brzy obět vytvoří ta křídla. Avšak se nevytvořily a místo toho sis všiml, jak na zemi pod tebou pomalu bělá podlaha a jakési bílé čáry proudí směrem k té obří železné desce na zemi, která začínala lehce zářit a ty dva sloupy se pomalu začaly točit dokola, opravdu pomalu. Bylo to neuvěřitelné. Ty jsi nějakým způsobem dával do pohybu starý mechanizmus, který zde zbyl z dřívější doby a to jen díky té andělské pečetě.

Dante

Techniku jsem nechal rozplynout a stoupl jsem si...Připravit to za sedu a pak vstát by bolo nejspíš jednoduší ale to mi bude v boji stejně k ničemu. pomyslel jsem si a znovu poskládal pečetě.
Raiton: Furu Ookami no jutsu. řekl jsem a dal dlaně na sebe. Zakoncentroval jsem do nich chakru a vytvářel pomaličku kuličku do velikosti rasenganu.

Simon

Prv som sa pozrel na ruky a pozeral som na to, že čo sa to deje. Pozrel som sa do zadu, ale žiadne krídla som neuvidel ako som tušil. Ale v tom som sa ocitol ako keby som bol v nejakom genjutsu, aj keď som v živote v ňom ešte nebol ale podľa teórie viem ako to asi tak vyzerá. V tom som sa pozrel rýchlo na tie dva stĺpy ako sa začali točiť. Nechápal som v akej som situácií. Pred chvíľou som bol vonku, kde je krásna príroda a zrazu sa ocitnem na akomsi mieste, kde sa akosi mení história či čo to. Pozrel som sa ešte na vchod či už niekto nejde, ale nikoho som ešte nevidel...