Koutek s pískem

Takže vás všechny vítám tady v Koutku s pískem. Kdo chcete, sedněte si na lavičky v parku anebo si vlezte do pískoviště a stavte si z písku bábovičky, případně se nejdříve vraťte do svých dětských let. Docela nedávno mě napadlo, že tu vlastně nikde nemáme žádné mini-kursy japonštiny a to i přesto, že Naruto je vlastně japonská manga a anime. Proto jsem se rozhodl, že Koutek s pískem bude sloužit jako takové malinkaté pískoviště pro jednotlivé mini-kursy a zároveň pro vaše případné dotazy, ačkoliv bych byl raději, kdybyste zrovna tyto dotazy směřovali spíše do pošty, pomocí PM, protože se občas stane, že jediný dotaz dokáže spustit velmi dlouhou a někdy i nepříjemnou diskuzi.

První mini-kurs se bude týkat japonských jmen, neboť se tu často stává, že někdo si o nějakém jménu myslí, že je ženské anebo mužské a je tomu právě naopak, ale v japonštině jsou dokonce jména, která nejsou ani ženská ani mužská, protože jsou univerzální. Taková základní pravidla pro rozpoznání ženského jména a mužského jména vám vysvětlím v následujících řádcích.
Nejlépe by vám pomohlo, kdybyste uměli japonsky, protože přiřazení k pohlaví se řídí podle jejich významu, protože třeba syna byste určitě nepojmenovali "květina" anebo "perla" i v češtině to nezní zrovna jako vhodné jméno pro zástupce mužského pohlaví, u své dcery byste zase nevolili jméno typu "prvorozený syn" nebo "mužské vítězství". Proto jsou významy jmen docela dost podstatná pro rozhodnutí o tom, komu jej přiřadit. Nejjednodušší je se asi naučit základní koncovky, které z 90% případů odhalí, o čí jméno se jedná a zástupce jakého pohlaví se za ním skrývá.
Nejdříve tedy ženské koncovky: mezi ženské koncovky patří - -ko (dítě); -mi(krásná/kráska); -ka(květina/parfém); -na(rostliny/zelenina); -yuri(lotosový květ); -ou(květ třešně); -o(vlákno,centrum); -hime(princezna)
mezi mužské koncovky patří - -rou(syn), někdy se zkracuje na -ro; -o(hrdina/muž); -to(osoba); -ki(strom); -ta(obrovský/tlustý); -suke(vůdce,šlechtic); -ichi (jeden); hiko(chlapec/princ); dai(velký/skvělý/obrovský); -ma(skutečný/pravda)
Pozor na rozdíly mezi "koncovkami", což jsou vlastně jen koncová slova, ale v našem jazyce by sloužily jako koncovky, a na celá slova. Například hiko=chlapce pouze ko=dítě; stejně tak jako ou a o, pak už jen rozhoduje kanji, tedy význam, koncovky. Nebo Hinata, je to celé jedno slovo, které by se dalo přeložit jako "slunečnice" anebo "ta která čelí slunci", což je zase slunečnice . V tom jméně není koncovka, resp. část slova, která by znamenala obrovský anebo tlustý. Proto jsem hned na úvod řekl, že nejlépe by bylo, abyste japonsky již uměli, což bych to ale pak tady nemusel psát. Ale nikdy není problém pořídit si slovník

Co bych tu chtěl uvést ještě je skloňování japonských jmen. Skloňování japonských jmen je v podstatě triviální, skloňujeme je podle našich vzorů. Některým ale vzor nedokážeme nalézt anebo to prostě nejde. Poté musíme jít podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, ale problém nastává se slovy, která jsou univerzální, jako například sensei, sice to není ani jméno, ale v japonštině se používá jako oslovení a často i místo jména. Asi by se nikomu nelíbilo, kdybyste ho/ji oslovili sensei a skloňovali to podle jiného pohlaví. Jednoduchá poučka - skloňuje se pouze oslovení muže. Ten sensei, bez senseie, k senseiovi, senseie, senseii, o senseiovi, se senseiem - Ta sensei, bez sensei, k sensei, sensei, sensei, o sensei, se sensei. Jednoduché, není-liž? Pak tu máme dost japonských jmen, která končí na -a, tak jednoduše vzor žena pro ženy a předseda pro muže. Pak asi narazíte na dilema y/i, v podstatě to je jedno. Y je správně česky ale v japonštině se vždy čte jako "j" zatímco i se za souhláskou čte jako "i" a za samohláskou něco mezi "i" a "j" a za dalším i to předchozí i pouze prodlouží. Takže si v podstatě to které i/y můžete vybrat. Pak tu máme třeba ichirou, hachirou, sanrou, atd. skloňují se podle vzoru pán, sanrou/sanra/sanrovi/sanra/sanrou/sanrovi/sanrem. Ženská jména se většinou, pokud nemají očividný vzor, prostě neskloňují. Haruko/haruko/haruko/haruko/haruko/haruko/haruko. Nic složitého. A teď tu konečně bude alespoň malý pořádek ve jménech a já nebudu muset dělat při každém druhém/třetím postu. Co jste si mysleli? Že jsem to psal kvůli vám? No, vlastně jo, bylo to jen a jen kvůli vám