Co je ve mně?! (Usui a Lei)

Pokračuj zde.

Usui Shimizu

Pohlédl jsem na ní a pozoroval jsem ji. Za zkoušku nic nedáme, kdyžtak přes ty kameny přeskáčem a nebo prorazíme skrz. řekl jsem a protáhl jsem si ruce. Byl jsem rád, že místo třech dnů půjdeme jen půl dne. Pak jsme prošli okolo stráží. Nic nedělali, pouze na nás civěli a nic neříkali. Pohlédl jsem na ni. Pochopil jsem, že ji zřejmě znali, takže buď je opravdu silná a nebo nějaká slavná. Pokynul jsem rameny. Vyšli ven z vesnice. Šel jsem stále vedle ní, protože jsme bedlivě sledoval trasu cesty, abych kdyžtak věděl kudy zpátky.

Lei

Šli jsme asi 4 hodiny dost nudnou cestu, ale tak to se dalo čekat. Prošli jsme kolem louky, pár malých lesíků a hlavně jsme přešli přes nedávno posekaný les, jelikož dřevo se vezlo do Suichugakure na výstavbu a opravu budov. Najednou jsme však došli k té stezce, byla to jakási dost úzká chodba mezi dvouma skalama, kde jsme museli jít za sebou. Šla jsem až za tebou, protože na hlídání zad jsem byla lepší. Když jsme byli tak v půlce té cestičky tak jsi najednou nechtěně přetrhl jakýsi provázek na zemi a ozval se obří výbuch přímo za tebou a tebe odhodila tlaková vlna, při čemž tě pořezalo několik ostrých kamenů. Nic vážnýho, ale jakmile jsi se podíval za sebe, uviděl jsi tam hromadu kamení a mě nikde. "Usuii!" Zvolala jsem spoza kamenů a čekala až se ozveš. "Nedostanu se přes tu hromadu, musim to obejít, ale ty jdi dál, možná nemáš čas. Poslouchej mě pozorně. Půjdeš od skal kilometr a pak u jezera zahneš doleva po jakémsi kamenném mostě. Na malém ostrůvku uprostřed jezera je dřevěná chatrč a tam je ten muž. Řekni mu, že tě posílá Lei Naka Bělokřídlá. Bude snad vědět."