Bitva

Na žádost adoptovaného, je to sice trochu jinej žánr, než na kw, ale doufám, že se bude líbit a očekávám jakoukoliv kritiku
Král je mrtev" ozývalo se z Haly králů. Každý člověk království doufal, že se král probudí z hlubokého spánku a určí dědice trůnu. Ale nestalo se tak a poprvé za lidskou historii nebyla vyslovena věta: "A´t žije král" Knížata, dokonce ita z cizích zemí, zapomněla na svá přátelství a začala bojovat proti sobě. Možná I zvířata temné příšery vycítila královu smrt, nebo prostě přišla přiživit se na mrtvolách. A nebyl nikdo kdo by je odrazil, ba naopak sousedé štvaly příšery divou zvěř, nemyslíce na to, že později se obrátí proti nim.Pouze rytíři královy gardy bránili hlavní město, nebojujíce se sousedy.
V tom se ale ukázal jev neméně častý, v hlavním městě se ukázal hraničář. Došel na schody Haly králů. "Orkové jsou na hranicích" vyřkl a padl do bezvědomíl. Tato zráva se brzy dostala ke všem knížatům a ta začala shromažďovat své vojsko. Nejdříve vojsko vytlačilo příšery za hranice Tulerie a potom se shromáždili u pevnosti Elok.Dokonce i elfští a trpasličí vojáci přišli na pomoc lidem.
Mezitím se Malwen, vůdkyně elfů a Libash, vůdce trpaslíků, dohadovali na strategii.Když v tom vstoupila postava v plášti a přes záda měla meč."Myslel jsem, že už nepřijdeš, Athosi." řekl Libash. Athos si sundal plášť. Jeho vlasy byly už spíše šedé než hnědé. A jeho oči už viděly mnohé věci a byly poměrně chladné. "Byl jsem jednou jmenován do čela armády, tak jsem přece musel přijet. odvětil".
A jakmile svyšel ve stanu, tak všichni v něm poznali přítele zemřelého krále a skvělého vojevůdce a začali jásat a jeden voják k němu přišel a řekl: Lidé jsou připraveni, můj pane a orkové už jsou v dohledu. Všichni vojáci čekali na jeho rozkaz a on si vychutnával tento moment. Vychutnával si icestu ke svému věrnému koni a dokonce I cestu ro prvních řad a pocestě se díval na trénované lučištníky, poté na pšchotu a nakonec na rytíře oděné v těžké zbroji a na jejich panoše. Sám se zařadi do středu první linie mezi královu gardu a konečně zařval to , na co všichni čekali."Útok."
Jízda se rozjela, pěchota rozběhla."Pal" zařval Athos, jakmile se dostali orkové na dostřel a oblohu zatemnila mračna orckých, elfích a lidských šípů. Athos a královská garda se na hrotu armády blížil k prvním orkům. "Za krále Gedeona." Zařval Athos a rozpůlil orkovi lebku ve dví. Athos jel dál na svém koni, kosil orky vpravo i vlevo, když v tom se mu ork, kterému usekl obě ruce, zakousl do nohy. Athos byl tak překvapený, že spadl z koně a ocitl se v zelené záplavě. Myslel si, že už je s ním konec, ale v tom přijela králova garda. Probila se až k Athosovi a obklopila ho svými vlastními těly. "Nesmíš umřít,"zavolal na něj velitel,"kdo by potom velel vojsku."
A tak se Athos na koni s gardou probíjel zkrz orky, až mu zabili celou gardu, ale on přesto pokračoval, až k vůdci orků,Gahnosovi. Jakmile se dostal až k Gahnosovi, tak orcký vůdce přesekl jednou ranou své obouruční sekery koňovi šíji i přes to, že měl brnění. Byli společně na vyvíšeném kopci a nikdo je nechtěl v jejich souboji, kvůli dávným tradicím. Athosův kůň se v posledním tažení vzepjal a zalehl ho.Athos si myslel, že přišla jeho poslední minuty, když mu na hlavu mířila jeho sekera. Malwen mezitím bojovala s orky vepředu, ale jakmile toto uviděla, tak vzala svůj luk a vychýlila sekyru, která se zasekla do země vedle Athosovi hlavy. Gahnos se pokoušel vyprostit sekyru ze země a mezitím se Athos vyprostil z pod koně. Uviděl Malwen, jak ji vlají vlasy ve větru a krev stéká po hrudníku od nože, který ji trčel ze zad. Jejich oči se střetli a on cítil, jak z ní vyprchává život a Athos se svýma očima zadíval do minulosti.
Byl letní večer a Athos se společně s Gedeonem, tehdy ještě princem, prosekával hustou džunglí. "Ty víš, jakou cestu vybrat." řekl Athos, " Jsi princ, mohli jsme se plavit po lodi , ale ne, my to musíme vzít přímo, abychom tam byli rychleji. " Ale no tak, vsadím se, že bys nevydržel na lodi ani dva dny." řekl pronc a poté dodal: "A navíc, by to nebyla taková sranda." A přitom spiklenecky mrkl na Athose a tomu nezbylo nic jinného než se pousmát a prosekávat se dál, protože ten, kdo jednou poznal Gedeona, si ho musel zamilovat. A tak se prosekávali dál, až když se náhle ozval divný zvuk. Gedeon naznačil Athosovi, ať je potichu a oba dva si pomalu vytahovali své meče z pochev, když v tom zjistili, že je obklíčila smečka vlků a první jedinci se nejistě přibližovali k nim. Společně se oba dobrodruhové postavili k sobě zády a Athos i Gedeon rozžehli své pochodně a statečně se bránili proti vlkům. Ale po chvíli statečného bránění se Athosovi zakousl vlk do meče a rval mu ho z ruky. Athos pohotově zareagoval a udeřil vlka pochodní. Ve vzduchu byl cítit smrad z spáleného masa, chlupů a kůže. Vlk se válel po zemi, v zoufalé snaze uhasit oheň. Athos se snažil vyrvat meč vlkovy tlamy , ale vlk držel meč ve smrtelné křeči.Když Athos zjistil, že meč vyprostit nelze, tak ho pustil, ale v tu samou chvíli na něho skočil vlk a jak padal, tak se udeřil kamenem do hlavy. Psolední věc co viděl byla, jak vlkovy protíná hlavu šíp.
"Tak thedy mi zachránila život a já ji ochránit nedokázal." povzdechl si Athos.Probral se, jakmile Gahnos vyprostil ze země svou sekeru. Úder následoval úder, jiskry odletovaly a ti dva spolu tančili smrtící tanec.Bylo jasné, že ten kdo udělá chybu, prohraje. Gahnos byl sice silnější, ale Athos se držel jenom díky svému mistrovskému ovládání meče. "Na tohle jsem už moc starý." řekl si Athos poté,co se dopustl několika menších chyb.V normálním souboji by tyto chyby byly bezvýznamné, ale v tomto souboji ne. Díky nim vyrazi orcký vůdce svou sekerou Athosovi meč z ruky a napřahoval se k závěrečnému úderu. To ovšem uviděl libash a začal kouzlit. Kouzlil jedinou magii, se kterou se kdy většina trpaslíku setká, ohnivou magii. "Aby to přeletělo takovou dálku, musí to být velká ohnivá koule" řekl si trpaslik a vystřelil na Gahnose největší ohnivou kouli, jakou dokázal. Byla to dokonce tak silná ohnivá koule, že ho zatlačila až po pás do země.Jindy obávaný bojovník se tak stal snadnou kořistí pro ostatní orky, dokud ho neobklopila jeho osobní stráž. "Arghhh." vydralo se z hrdla orckého vůdce, když ho zasáhla ohnivá koule. Athos nezaváhal, když byl Gahnos bezbranný a ukončil jeho trápení jednou přesnou ranou, kterou oddělil hlavu od těla.
"Musím ho najít." znělo v hlavě Athosovi, když se prosekávalhordami orků. Když konečně uviděl kruh trpaslíku a před nimi hradbu z mrtvol tak zajásal. Předčasně. Trpaslíciho sice pustili dovnitř, ale vrhali na něj soustrastné pohledy. To co tam viděl předčilo jeho nejhorší obavy. Libash tam byl do půlky v zemi. Měl rozřízlé břicho. Přežíval jenom díky štěstí. "Pomůžu ti" řekl Athos, který sice ovládal bílou magii, ale I on věděl, že je to marné. A tak aspoň dělal co mohl, zastrčil opatrně vnitřnosti zpátky a snažil se magií zacelit ránu. "Bože, dej mi prosím sílu." modlil se Athos. Libash s vypětím odstrčil Athosovu ruku. "Oba víme, že to nemá cenu, tak to vzdej a neplýtvej na, mě energií." řekl vůdce trpaslíků. Athos to přiznal a přestal ho léčit. "Raději jdi a vyhraj tuhle bitvu."
Athos se v tu chvíli změnil na stroj na zabíjení, sám zabíjel skupinky orků. Po této bitvě se vyskytly pověsti, že Athos sám zabil polovinu orcké armády. Nebyla to pravda, ikdyž to od ní není daleko. Athos při boji nedbal na zranění a neustal do té doby, než zůstal na bojišti poslední živý ork. Poté, až vymlátil duši z posledního orka, tak padl na kolena a opřel se o svůj svůj meč a přemýšlel:" Proč já, proč jsem přežil já, proč nemohli přežít oni", a ukázal směrem ke královské gardě ," anebo všichni ti mladí lidé, elfové, trpaslíci, ba i orkové. Proč sem místo nich nemohl umřít já, když už jsem starý a nemám toho moc před sebou."A poté vstal a odešel. Od té doby ho nikdo neviděl.