Nová Kapitola ; Autor : Život

-Ej dúfam že nečakáte na mňa o.O Gomen

Aiko

Hai... prikývla som a posledný pohľad som ešte venovala Daisukemu a s úsmevom som odišla z miestnosti. Vyšla som pred nemocnicu a založila si ruky za hlavu. Porozhliadla som sa po okolí a nahlas si povzdychla.
Zmenaje život, čo? Ach jo.. Ale aj tak mi najviac chýba Konoha... zamračila som sa a čakala.

Ichiro

Naskočila mi husí kůže když začal mluvit o jeho druhém bratrovi , ale nepřeručoval jsem ho , veděl jsem ,že to nebude jediné co chce vedět a nechal jsem ho domluvit. "Daisuke." řekl jsem jenom potom všem a vstal jsem. Kouknul jsem se na okení dveře a přišel jsem k nim. Rozevřel jsem je a kouknul jsme se na Daisukeho ,at jde zamnou. Pomalu jsem vyšel na balkon a opřel jsem se o zabradlí , vzduch byl celkem teplý ,takže se nebylo čeho obávat. Počkal jsem ,než ke mě Daisuke přišel

Když tak učinil , stále jsem hleděl do dálek.



"Veděl jsem ,že jednou nastane den , kdy ti to budu muset všechno prozradit." řekl jsem ne přímo neutrálně ,ale nebyl jsem zrovna štastný toho co uslyšíš. Pak jsem si tě přeměřil pohledem a kouknul jsem se zpátky do dálky , předemnou nebylo pomalu kam hledět , byla lehká mlha , jak bylo u Kumo zvykem ,ale hlavně před Kumogakure bylo pusto , byla to prostě poušt , bez života. "Daisuke , dříve tu byla krásná zeleň , dříve tu bylo živo a Kumogakure obklopovala příroda , která v sobě měla plno taju a vodopády , které byly neuvěřitelné nádherné. Tudle daň si vybrala válka , neustálá válka ničí všechno nádherné kolem nás. A brzy ....." nachvilku jsem se zasekl ,pomalu jsem to nechtěl ani vyslovit ,ale musel jsem. "Brzy tu nebudu ,ani já. Jsem už starý a ty si další mladá generace , co převezme žezlo po nás."Nachvilku jsme se zastavil , chtlě jsem ,aby to zpracoval a já jsem se zhluboka nadechl. Do mých očích nebylo vidět ,ale asi si tušil co se děje. V mých očich se nyní nacházeli slzy. "Daisuke , ted je ten pravý čas ,abys převzal to žezlo ,než bude pozdě .... To co říkáš ,je pravda kledba na náš klan byla opravdu uvrhnuta a zemřela tak i tvoje matka a co je horší i tvé dvojče. Nevím kde si se todle všechno dozveděl ,ale to ted není důležité." Nachvilku jsem se odmlčel , ještě jsem nebyl uplně zotaven a tak jsem trochu popadal po dechu. "Nikdo nevý , kde se ta kledba zrodila nebo alespon z čeho vznikla , jedni tvrdí ,že to byla pomsta bohů za kruté činy , jedni zavist dalších klanů. A nebo také ,že jí na nás někdo seslal. Když zemřela tvoje babička.." Nachvilku jsem se zastavil ,jako kdyby se mi do hlavy vhrnulo mnoho vzpomínek. "Chtěl jsem se pomstit , chtěl jsem hledat důvod a chtěl jsem zjistit co se to vlastně děje , že to nebude schoda náhod , ale že to bude doopravdy náká kledba. Proto , jsem se nestaral o tvého otce , proto jsem ho zanedbával a proto jsem chtěl vyhledat tebe , veděl jsem ,že si také takhle dopadl , ale neveděl jsem co se stebou stalo a pak jsem tě našel ,ale to už odbočuji." řekl jsem a zavřel jsem oči. "Hledal jsem všude ,kde jsem mohl , přečetl jsem všechno co se dalo , ale marně. Nenašel jsem téměř nic , našel jsem jenom jedno vodítko ,ale nikdy jsem se za ním nevidal .... " řekl jsem a asi na minutu jsem se odmlčel.

Běžel jsem co mi jen nohy stačili. "Už tam budu." řekl jsem a zamtačil jsem se. Rychlee ! popoháněl jsem sám sebe a v běhl jsem do lesa. A ucítil jsem jak se ,asi kilometr předemnou zachvěla chakra rudého bleska. Zrychlil jsem a najednou jsem se zasekl , bylo kolem mě mnoho stop a já pochopil ,že je pozdě , už tu nejsou. Spadnul jsem na nohy a položil jsem tvář do dlaní a brečel jsem , na nic vích jsem se nezmohl.



"Zjistil jsem ,že můj syn , tvůj otec, odešel do Akatsuki a v tu chvilku jsem ho stratil. Nejdříve mi kledba sebrala manželku a pak i syna, neveděl jsem ,že ho dokážu najít ,když ho budu chtít vidět a tak jsem ho celej život jenom pozoroval jak vyrustál a on mě skoro nezná." A už si viděl jak mi tečou slzy proudem. "V tu chvilku ,jsem zjistil ,že jsem přišel o všechno a to proto ,že jsem se honil za kledbou celých 20 let. Přišel jsem o svého syna. Musel jsem tu stopu ukrýt a málem jsem jí i zničil ,ale nakonec jsem tak neudělal. V tu chvilku jsem si uvědomil , že honit se za tou kledbou nemá smysl , smysl má žit a pokud máš co stratit ,nesmíš dopustit ,abys to stratil !" Položil jsme obličej do dlaní a uklidnoval jsem se , byl to pro mě velký emocionální prožitek ,jelikož todle jsem v sobě dusil přez 30 let. Zachvilku jsem byl v klidu , za tu celou dobu jsem nenechal Daisukeho nic říct , chtěl jsem to říct všechno najednou. "Ukrývám tu stopu a přísně jí střežim ,tvůj otec odešel do Akatsuki a od té doby jsem o něm nic neslyšel. A on by nejspíše nerad slyšel něco o mě. Nebráním ti v tom ho najít nebo ho začít hledat ,ale ne nech se tím posednou a pomatuj. Stále je členem Akatsuki a nevím jestli je na živu." Poslední věta ,zněla trochu ostře ,ale nechtěl jsem Daisukeho zmást bylo to tak , je to dlouho co jsme ho viděl a nechtěl jsem ,aby pak byl zklamaný.

Daisuke

Poslouchal jsem pozorně jeho příběh. Bylo v něm mnoho poučných faktů, ale život se nedá žít bez nějakého cíle. Celý život jsem chtěl být jako Killer Bee nebo se stát Raikagem, ale postupem času, co stárnu už tolik netoužim po ničem z toho. Chtěl jsem být jako Neyro, ale došlo mi, že člověk nemůže jít v někoho stopách, musí jít vlastní cestou, tak dojde nejdál. "Nemohu být bez cíle, proto i potom co jsi mi zde řekl jednou svého otce najdu a odpustim mu, že mě kdysi jen tak nechal někde na pospas. Být na jeho místě, tak bych si to pořád vyčítal a bez odpuštění by se mi žilo sakra špatně. Proto ho jednoho dne najdu, tomu věř." Řekl jsem s mírným přikyvováním hlavy. "Dědo pokud mi již nic nechceš, tak půjdu trénovat. Zjistil jsem, že nejsem zrovna moc silný a většinu bitev vyhrávám jen s pomocí nebo se štěstim. Pokud chci být jednou slavný a považovaný za silného ninju, tak musim vyhrávat boje." Řekl jsem mu a čekal zda ještě něco řekne jinak už půjdu.

Ichiro

"Utíkej , Daisuke" Řekl jsem klidně a mírně , byl jsem rád ,že to všechno vzal dobře počkal jsem ,až odejde a pak jsem odešel z balkonu a zavřel jsem nad sebou, Aiko čeká... řekl jsem si a pousmál jsem se a vydal jsem se před nemocnici ,kde už mě mohla vidět , tedy pokud tam čekala.

Daisuke

Pousmál jsem se a už se rozeběhl pryč. Všiml jsem si během běhu, že je tam Aiko a tak jsem jen zařval "Děda už jde, tak na něj počkej." Pak už jsem jen běžel směrem k vodopádu. Musim jen doufat, že Neyro nelhal, teda on nikdy nelže, ale jestli to nebylo jen kouzlo vodopádu nebo tak nějak. Pomyslel jsem si za běhu, ale to už jsem proběhl skrz bránu a následně i k vodopádu, kde jsem se podíval na pozůstatky z té bitvy a pak už jsem si stoupl jen na vodu. "Neyro jsi tu?"

Daisuke -> Kolem tebe zafičel vítr a pozvednul ti vlasy ,možná to bylo jenom znamení , ale kdo ví , měl si takový zvláštní pocit ,ale přitom se nic nedělo. Ucítil si jka ti štít trochu vibroval na zádech a to během 5 vteřin přestalo. Možná by chtělo zapřemýšlet co vlastně Neyro řekl.

Aiko

Obzerala som si ľudí prechádzajúcich okolo, bolo iný. Celkom iná dedina, budem si tu asi ťažko zvykať. Raz za čas som pozrela smerom k vchodu nemocnice, aby som videla či už nejde Ichiro. Keď som sa tam obzrela posledný krát, stál tam a tak som k nemu rýchlo pobehla.
Ichiro-san... usmiala som sa a mierne sa predklonila na pozdrav. Na Daisukeho som sa nepýtala, aj keď mi neustále behal v hlave len on.