Chidori Kaname

Jméno:
Chidori Kaname

Věk:
18

Oblíbené:
Jídlo, sníh, samota

Neoblíbené:
Teplo, Hluk, Malé děti

Rodina:
Nepamatuje si.

Povaha:
Klidná samotářka.
Ovšem když jí něco vytočí umí být i pěkně nepříjemná.

Historie:

Chapter one: Tragédie

Byla chladná noc, foukal studený silný vítr že přez něj nebylo nic slyšet. Někde mezi zasněženými skalami zavyl vlk. Chidori se ohlédla a pohledem projela vrcholky hor. Od sněhu jenž je pokrýval se odráželo krásné měsíční světlo které lehce kolísalo jelikož ho čas od času překryl nějaký ten mrak.Kaname vstala z prken na verandě jejího domu a sešla tři dřevěné schůdky. Ohnula se a šáhla na sníh jenž pokrýval skoro vše. Nabrala si jej plnou hrst a foukla. Sníh se krásně rozletěl do okolí a stříbřil se ve svitu měsíce.Vítr ustal a přestalo sněžit.
Všude nastalo ticho. Najednou se před kaname sneslo černé pírko a dopadlo na bílí sníh přední. Pohlédla nahoru ale nikde nic nebylo.
Kaname se pomalu otáčela a chtěla se vrátit dovnitř, když v tom před ní spadlo další černé pírko. Za ním letělo další a další jakoby místo sněhu padalo peří. Otočil se nazpět a rozeběhla se od domu. Rozhlížela se kolem ale nikde nikdo nebyl. Otočila se zpět a uviděla muže v černé kápi. Když zaostřila uviděla něco nečekaného. To co považovala za plášť, plášť nebyl. Byla to křídla. Černá křídla která ho omotávala kolem dokola. Kaname se ho odhodlala na něco zeptat ale než stačila otevřít pusu dům s jejími rodiči vybuchl. Kaname odlétla pár metrů, když se zvedla stál před ní ten muž. Nyní ho ty křídla neobalovala, byla roztažená do své pravé velikosti. Z levého oka mu vytékala černá slza a na špičkách svých černo šedých vlasů čerstvou krev. Tvář jenž měl schovanou pod kapucí lemovaly plameny ze zničeného domu.
Kaname stojící a hrůzou udivená chtěla sáhnout po kataně. To ovšem nestihla. Muž byl za ní a poslední co cítila bylo pálení na obou lopatkách a potom obrovskou ránu.

Chapter Two: Znovuzrození

Malé kamínky dopadli na střechu jednoho dřevěného srubu jenž stál pod obrovskou skálou. Slabé ťukání na střechu probudilo spící Kaname.
Pomalu zvedala hlavu a snažila se zaostřit. Měla rozmazané vidění a jedinou věc kterou trošku viděla bylo jakési červené plápolající světlo.
Když její zrak přišel trošku k sobě uviděla oranžový měsíc který svítil do naproti její posteli. Kousek od ní v pravém rohu seděl na židli jakýsi muž v černé kápi a četl si knihu. Kaname se pokusila nenápadně zvednout ale její snaha byla mraná. Dřevěná postel zaskřípala a muž sedící v rohu se přestal houpat na židli. Kniha jenž mu zakrývala obličej se mírně posunula dolu aby jedním okem viděl na Kaname. Takže šípková růženka se nám probudila... řekl směrem k ní potichu a s klidem v hlase.Prospala jsi celé dva dny. dodal a vstal ze židle.
Došel za její postel a po chvíli se vrátil. Podal kaname sklenku s vodou. Viděl že se nemůže ještě pořádně hýbat tak ji postavil na noční stolek vedle svíčky.Kde jsem se tu vzala ? zeptala se kaname potichu udiveným hlasem. Našel jsem tě celou odřenou a popálenou na jedné z ledových planin mezi skalami. Teď ale spi ať se pořádně zotavíš. odvětil a ťukl kaname na čelo. Ta okamžitě upadla znovu do hlubokého spánku. Nejspíš to fungovalo... pomyslel si muž a znovu se posadil na židli a vzal si knihu. Druhou rukou zatáhl za šňůru která byla přivázaná k jeho židli a zabouchl okenice.

Chapter Three: Nová cesta

Závoj noci opadl a na nebe se začínalo dostávat slunce.Rudý východ slunce doprovázeli první sluneční paprsky jenž protínali sněhové vločky padající na zem. Muž v černé kápi spal na židli a knihu měl položenou v klíně. Jeden z paprsků prošel skrz díru v okenici a udělal tečku na protější zdi. Zafoukal vítr a ofoukl muži v židli tvář. Ten pootevřel oko a pohlédl na světlo na stěně. Celou chatkou prošlo jeho lehké zamručení a židle zaskřípala. Muž vstal a přešel nad postel Kaname.Pořád spí... pomyslel si a nalil si vodu z lahve. Sklenku vypil a šel si opět sednout. Knihu jenž odložil na židli když vstával shodil na zem. Kaname se ránou jenž se ozvala při dopadu knihy na zem vzbudila.
Pomalu otvřela oči a pohlédla na muže jenž k ní byl otočen zády.Kdo jsi ? zeptala se a dala nohy z postele. Vzala do ruky sklenku vody a vypila ji. Jmenuju se Renji Hitsuke... ale lidé kteří mě znají mi říkají Padlí Anděl odpověděl a otočil se k ní čelem. Jelikož byl den viděla mu dokonce do tváře, kterou měl schovanou pod kápí. Černé vlasy mu překrývali levé oko. Pravé měl výrazně žluté a směrem k zornici mu přecházelo do oranžova. Na tváři se mu táhla dlouhá jizva která byla ohraničena jakousi pečetí. Tvoje jméno? zeptal se jen aby se neřeklo. Chidory, Chidori Kanameodvětila a stoupla si. Rozhlížela se kolem, nic zajímavého na chatce nebylo. Byl tu jeden krb, okno a dveře které nejspíše vedly ven.Během toho co jsi spala jsem si všiml několika pečetí na tvém těle. Včetně těch dvou co máš na zádech na lopatkách. Předpokládám že jsi Shinobi. řekl a podíval se na ní vážným pohledem i když k němu byla otočená zády.Docela by mě zajímalo co dokážeš... dodal aniž by počkal na odpověď. Kaname se na něho podívala s lehce vyděšeným výrazem. V tom na ní už ale letěl kunai. Ona vytáhla katanu a okamžitě ho odrazila pryč.Co jsi zač? zeptala se a zaujmula bojové postavení.NA to bych se měl zeptat spíš já tebe! Vím co ty pečetě na tvých zádech znamenají. Kde si k nim přišla? vyhrkl na ní a vytáhl další kunai. V tu ránu na něj ale letěl kunai který předtím odrazila. Muž okamžitě rozrazil okenice a vyskočil ven z okna. Kaname vyskočila za ním ale on jakoby se vypařil.


Chapter Four: Souboj

Kaname se rozhlížela všude okolo sebe ale muž jakoby se vypařil. ZAfoukal silný vítr a zdvihl sníh kolem kaname že nemohla vidět ani na krok. Čas od času viděla jakousi černou šmouhu v tom bílém závěsu. Sníh opadl. Před kaname stál muž kterého pronásledovala z okna, nicméně už to nebyl on. Na pravé lopatce mu čouhalo křídlo z černé chakry které mu zakrývalo půl těla a půl obličeje. Levé oko měl úplně černé jako by přišel ze samotného pekla. Kaname ho s údivem pozorovala. Její údiv netrval déle jak minutu jelikož tak jako se zjevil tak také zmizel.Proto mi říkají padlý anděl. ozvalo se odnikud a vtom už kaname ucítila chakru která se kní nemilosrdně blížila. Když se podívala nad sebe uviděla obří černý shuriken který se na ní řítil. Nebyl z kovu ale z chakry která byla stejně černá jako křídlo padlého anděla. PRvnímu útoku se vyhnula. Druhý útok ji však zasáhl vší silou. Černé kopí z chakry jí probodlo levé rameno těsně nad pečetí. jeho konec svíral ten muž jenž na ní prvně hodil shuriken.