Raikage

• JMÉNO : Takeru (Jméno mu bylo dáno otcem, kvůli proroctví které mu řekla žena na jeho misi, řekla mu že bude skvělý válečník, což také v podstatě Takerovo jméno znamená)
• PŘEZDÍVKA : Ochránce (Dána lidmi z kumogakure)

• POHLAVÍ : Muž
• VĚK : 26
• HODNOST : Raikage
• VESNICE : Kumogakure no Sato

• KLAN : Hinoi
• KEKKEI GENKAI :  (Ranton)
• PODSTATY :   (Raiton) (Suiton) (Katon)

• NAROZENÍ : 12.9
• DOVEDNOSTNÍ BODY
Síla- 5
Rychlost- 5,5
Inteligence- 3
Chakra- 4,5 (+1 Akira)
Ninjutsu- 4
Genjutsu(Zahrnuta i obrana proti němu)- 0
Taijutsu- 3,5
Ruční pěčetě (Rychlost skládání) - 5,5





________________________________________

Přesvědčení
Nedá se říct, že by Takeru měl nějaké přesvědčení. Je sám sebe pánem. Je Raikage, což znamená že je pánem ostatních. Lidí v jeho vesnici, kteří mu věří. Dá se říct že to je jeho přesvědčení. Chránit své lidi ve vesnici, svojí rodinu, ale především vesnici samou. Vesnice je pro něj vším. Od místa narození až po současné bývání. Ve vesnici si prožil spoustu let na které nikdy nezapomene a poznal spoustu přátel. Dá se říct že jeho přesvědčení je takové, že musí chránit sebe a své blízké. Pokud na něho, nebo někoho blízkých někdo zaútočí je jako stroj, nepřestane s bojem dokud nevyhraje, nebo neumře. Bojuje do posledního dechu pro to co je mu drahé a to je jeho přesvědčení, přesvědčení bránit své blízké a nikdy se nevzdávat.


Sen a Cíl
Jeho snem je založit si rodinu, vždy rád sledoval rodiny, které chodily po ulici, byly tak šťastné a pohromadě. Tak jak on nikdy nebyl a ani už nebude. Proto si přál všechno změnit. Chtěl si najít ženu s kterou bude mít dítě a dá mu to co on nikdy neměl a to co jeho otec nikdy nedokázal. Není to ale jediný cíl. Takeru je Raikagem a tak má na starost celou vesnici. Musí jí hlídat a musí hlídat i své lidi v ní. Hlavně svého bratra. To jsou Takerovi dva úhlavní cíle které musí splnit za jakékoliv podmínky. Dalším věcem v jeho myšlenkách už se nedají říkat sny a cíle, spíše nesplnitelná přání.


Vzhled a Oblečení
Takeru je asi 185 centimetrů vysoký a váží kolem 90 kilo, což je k jeho výšce a postavě v souladu. Má vytvarované tělo, po kterém je ale pár jizev, většina z nich je na zádech a jedna velká na břiše. Jeho oči mají křišťálově modrou barvu. Vlasy mají blond barvu a jsou trošku delší, o vlasy ale pečuje, a většinou si je několikrát denně musí prohrábnout aby měly svůj vzhled. Pleť má trošku tmavší, jak u lidí z Kumogakure bývá zvykem, ale není to nic extrémního, spíše úplně normálního. Nejraději nosí nějaké trika, všech možných barev a kalhoty šedé barvy, které má snad skoro vždy. Jeho boty jsou lehce upravené a to tak, že jsou z masivnější látky, na jeho vlastní přání. Když jde ale do úřadu, má na sobě tílko a svůj plášť, to je ale asi jediná změna kterou u něj lze na oblečení vidět. Samozřejmě že pod pláštěm má někdy tričko, někdy i košili, ale košile se vidí opravdu málo kdy. Velkou zvláštností je tetování na jeho zádech, které mu nechal udělat bývalý raikage.


Povaha a Vlastnosti
Takerova povaha je velmi špatně rozpoznatelná. Takeru je muž, který dokáže udělat pro záchranu svých přátel vše. Na druhou stranu v boji je velmi chladný muž s kamennou tváři. K lidem které zná je přátelský a vcelku hodný a mílí. K lidem které nezná, je temný, snaží se aby ho hned lidé neprokoukli a chvíli mu trvá než se začne chovat normálně, mezitím se vždy vyžívá ve své roli přetvářky, né proto aby člověka urážel a dělal si z něho srandu, ale aby zjistil co to je za člověka, a jestli má cenu se s ní spřátelit nebo raději jít dál. V boji má stále chladnou hlavu, nejde do ničeho po hlavě ale každý krok si kvalitně promyslí. Dokáže porazit stovky nepřátel sám, ale přesto si každý krok promyslí a je mu jedno jak dlouho souboj trvá. Stejně tak to má i se slabším nepřítelem. I když vidí že je výrazně slabší, promyslí každý krok aby neudělal začátečnickou chybu a nenechal se porazit. Dá se říct že je perfekcionista.


Koníčky a Záliby
Kvůli věcem které se udály byl už od mala učen boji, který se stal i jeho koníčkem, často si jen tak přes den zajde na cvičiště, kde si vyhlídne pár Shinobi s kterými bojuje, ať už i s ninjutsu, nebo pouze uměním Taijutsu. Někdy bojuje také s katanou, to mu ale moc nejde a tak většinou prohraje. Dokázal by ale někoho s katanou porazit svým taijutsu, nebo ninjutsu takže to že mu to s katanou nejde mu problém nedělá. Mezi jeho záliby patří spánek, ať už je to v noci nebo přes den. Když sedívá v kanceláři, většinou má hlavu položenou na papírech a podřimuje dokud ho někdo nevzbudí.


Oblíbené a Neoblíbené
Takeru je přímo alergický na nerozhodné lidi. Takové lidi by nejraději zavřel někam do kobky a nechal mučit. Další věc kterou nesnáší, jsou ty obrovská vedra, hlavně když cestuje do Sunagakure, kde je to neustálé. Nejraději by si lehl do písku a jenom tak ležel, bez pohybu a sledoval oblohu. To bohužel nejde protože ten zatracený písek je tak horký že by se o něj spálil. To je pár věcí které rád nemá, těch které má rád je ale vícero. Samozřejmě že má rád své přátele a blízké, poté svojí vesnici a nakonec dobré jídlo. I když na to nevypadá rád si dá dobré jídlo, ale ne žádný hnusy. Pořádné jídlo, v tomhle je hodně vybíravý. Dokázal bych klidně ochutnávat jídla, hlavně kdyby byly od nějakých šéfkuchařů, nebo mistrů. Po tom by se dokázal utlouct. Další věc kterou má rád je déšť. Miluje když mu studený déšť padá na tělo a stéká po něm, je to pro něj ulevující a zároveň osvěžující.

________________________________________

Styl Boje
Takerův styl boje je hlavně o ninjutsu, které zvládá na špičkové úrovni už od malička. Už od malička byl totiž dříč a to ho také dostalo tam kde je. Jeho ninjutsu bylo na špičce, díky neustálému tréninky, jeho styl využívání jej byl kombinace, kombinoval svá jutsu a díky tomu dokázal zmást nepřátele. Další jeho vlastností v boji je kuchyose a přeměna v Akira. Přivolá svojí smečku a společně se postarají o boj. Pokud dojde na boj z blízka, ani v taijutsu není Takeru úplně tak špatný a tak ani v tom nepohoří, pokud proti němu vytáhne nepřítel katanu, postačí mu Taijutsu a Ninjutsu úplně skvěle.


Zbraně a Výbava
Mezi jeho výbavu patří praktická sada, kterou si sám upravil podle svého. Patří sem 20 shurikenů a 20 kunaiů. Poté zde má střední lekárničku a asi dalších 10 označených kunaiů, s vlčí hlavou vyrytou v čepeli. Tyto kunaie jsou unikátní a nemá je u sebe nikdo jiný než on. Vytvořil je sám, dokonce i vlčí hlavu do nich vyryl sám. Proto to nejsou žádné obyčejné kunaie ale každý má svůj unikátní vzhled, protože každý se něčím lehce liší. Ty kunaie na sobě mají jeho značku, díky které se k nim dostane, ale dokáže použít i Serpu Jutsu, k tomuto jutsu jich ale potřebuje víc než jeden. Další věcí v jeho výbavě jsou svitky, kterých má opravdu dost kvůli jeho technikám. Poté zde je lanko, které je opravdu pevné a přitom skoro není vidět, dokáže ho použít v boji, nebo jako past. Další věcí kterou nikde nenechá jsou jehly, jehly tak tenké že je pouhým okem člověk nezahlédne, prozrazuje je ale blesk, který kolem nich lítá kvůli technice. Málo kdy se ale cíl vyhne. Tyto jehly má 3. Nakonec jsou zde výbušné lístky kterých má vždy pět.


________________________________________

1. Krušné doby Kumogakure
Do domu vběhly ANBU a celý ho zpřevracely naruby. Žena, která v tu dobu seděla v kuchyni ihned vstala a začala se jich vyptávat co se děje. Nikdo jí ale nic neřekl a poté zmizeli. O den později už před domem stál obrovský dav křičící 2 slova. "SMRT ZRÁDCŮM! SMRT ZRÁDCŮM!" Divila se co se děje. Ona nic neprovedla a její manžel také ne. Byla v osmém měsíci a měla před sebou krásný život s dítětem. Tak co se to dělo? Když vyšla před dům lidé po ní začaly házet vše co měly po ruce, dokonce i kameny, jeden jí trefil opravdu tvrdě do hlavy a tak se raději s brekem vrátila do domu. Po půl hodině breku v kuchyni se ozval zvuk v domě. Vzala do ruky první nůž co měla po ruce a svírala ho v obou rukou, dovnitř ale přišel její muž, který ihned začal mluvit. "Musíme ihned pryč" Přesto že to řekl v klidu v hlase, v klidu nebyl, sbalil nejpotřebnější věci a společně s jeho ženou odešly zadním vchodem domu. Odešly z Kumogakure a neměli v plánu se vracet. Když byly dostatečně daleko a už se stmívalo. Muž, Yukio našel místo, kde nechal svojí ženu a vydal se pro dřevo. V lese uviděl starou ženu zahalenou v tmavém oblečení. Když k ní přišel, jediné co řekla bylo. "Bude to velký válečník." Po těchto slovech zmizela pryč. Když se vrátil se dřevem, rozdělal oheň a začal mluvit. "Tatsu-" V tom ho ale jeho žena přerušila. "Co se to sakra stalo? Proč ty lidé křičely 'SMRT ZRÁDCŮM'? Proč jsme museli odejít?" Yukio s klidnou hlavou odpověděl. "Právě to ti chci vysvětlit. Nech mě mluvit. Někdo v radě na mě hodil špínu, která nejde jen tak smýt. V Kumogakure teď bude pro obyčejný lid život peklo. Někdo z Rady prodával informace snad každému Nukeninovi který si o ně řekl, informace u o rodinách, vesnicích, o všem. Tohle se nemělo stát. Myslím si že to byl ten had Takeo. Jako první obvinil mne. Měl i důkazy. Ty důkazy ale byly falešné, nikdy jsem nic takového neudělal a ani jsem nebyl na těch místech které spomenul." Tatsu ho s údivem sledovala, a po dokončení poslední věty promluvila. "Proč jsme se nebránily?" Yukio se pousmál. "Já, člen ANBU proti Kapitánovi ANBU a nejspíše jeho podřízeným? Má své lidi. Není sám a nikdy nebyl." Tatsu se na něj podívala. "Já bych také bojovala!" Yukio spojil svoje ruce a odpověděl "Dobře, ANBU a Chuuninka proti nim? Věř mi že by nás zabily dřív než by jsme použily nějaké jutsu." Odpověděl s klidem v hlase a se zavřenýma očima "Asi máš pravdu." Odpověděla Tatsu a ulehnula na tvrdou zem. O měsíc později, přesně na den se ráno Tatsu probudila s bolestmi, které jí nadále nenechaly spát. Yukio věděl o co jde, a protože byl nejen skvělý válečník, ale také doktor věděl co dělat. O hodinu později už držel v ruce dítě. O vše se postaral, věděl co s ním udělat pomocí pár jutsu. Oba byly šťastní, přesto kde byly. Yukio za ten měsíc hodně dokázal. Začal na kraji lesa stavět dům ze dřeva, který už byl v tuto dobu skoro hotov. Oba byly šťastní, více než v Kumogakure. Byly stále spolu, teď i se svým synem. "Takeru. Bude to Takeru" Řekl Yukio potichu s úsměvným pohledem na svého syna a Tatsu pouze kývnula na souhlas.


2.Notak synku, vzchop se!  
Po dovršení Takerovích 4 let ho začal Yukio trénovat. Začínal s taijutsu. Rozhodně svého synka nešetřil. Musel ho připravit na to co se stane, musel ho připravit na to že ho budou lidé nenávidět a budou se na něj dívat jako na zrádce. Yukio svého syna miloval a proto na něj musel jít tvrdě, i kdyby to znamenalo že ho za to bude nenávidět. Dny plynuly a rodina byla po kopě. Přesto Takerovi něco chybělo. Chybělo mu rodinné zázemí, chyběly mu přátelé. Ale nejvíce mu chyběla škola, tohle všechno znal z vyprávění. Vyzní to divně ale chyběla mu akademie, protože se chtěl zdokonalovat a to by mu akademie dovolila. Poté by se dostal do nějakého týmu geninů a třeba by se z něj jednou stal ANBU, jako byl jeho otec. Yukio myslel že ho Takeru nenávidí, kvůli nátlaku který na něj vyvíjel. Ale bylo to naopak. Takeru byl bystré dítě. Věděl proč to Yukio dělá a tak nikdy neustával, nikdy se neodvracel zády od tréninku a nikdy neustupoval. Takeru utrpěl za 2 roky tréninku několik ošklivých jizev. Když je Tatsu viděla, vždy jí naběhla husí kůže, ale věděla že to musí přetrpět. Tatsu byla ve své věci opravdu silná. Trpěla když viděla bolest vlastního dítěte. Nikdy ale neprojevila slabost. Slabost neprojevil nikdo z nich. V Takerovích sedmi letech Yukio přešel na první jutsu. Bylo to trochu pozdě, ale chtěl nejdříve zdokonalit jeho Taijutsu. Jako první ho naučil E-Rank techniky, což pro něj nebylo nic těžkého. Jako další ale musel začít s jinýma technikama. Napadlo ho, že by se Takerovi mohlo v životě hodit Kuchyose. Které bylo pro jejich klan samozřejmost. Jejich Kuchyose bylo specifické. Byly to vlci. Vlci kteří ale nebyly obyčejné velikost. Byly obrovský, někteří měly až 5 metrů, a nejvyšší z nich dosahovaly dokonce deseti. Všichni ale takhle velký nebyly, někteří byly menší, jako normální vlci a někteří ještě menší. Yukio věděl jak ho Kuchyose naučit co nejrychleji. Dostal Takera do nafingované situace po 2 týdnech tréninku pomocí Kage Bunshinů, kteří byly v Henge no Jutsu a začaly s ním bojovat. Znal techniku kuchyose, ale nikdy nedokázal žádného vlka přivolat. Když ale byl v ohrožení, věděl že musí to jutsu zvládnout. Přejel si prstem mezi zuby a obětoval pár kapek své krve, ruku přiložil k zemi a kolem ní se udělala pečeť, poté už jen stačilo říct ta slova, které zakřičel z plných plyc. "Kuchyoseee no jutsu!!" Před ním se objevil obrovský vlk který měl asi 7 metrů a zabil Kage Bunshiny jeho otce. Poté už mu nikdy Kuchyose nedělalo problém. Vlk kterého přivolal se stal jeho velkým přítelem a od té doby s ním byl skoro všude. Jmenoval se Amira, což znamenalo bystrost. Amirovou vlohou byla opravdu bystrost a díky tomu také to jméno získal.


3. Přišel čas vydat se na cestu.
Takerovi už bylo 13 let a byl z něho skvělí ninja. Děcka v jeho věku byly na úrovni geninů nebo chuuninů, on už se ale pohyboval na úrovni jounina. Yukio věděl že Takeru nezůstane věčně a jednou se vydá do světa, bude to chtít prozkoumat a bude se chtít naučit novým věcem. Před odchodem Yukio vypadal jako by mu to vůbec nevadilo a Takeru se loučil jenom s plačící Tatsu. O chvíli později ale Yukio vyšel z chatrče a šel ke svému prvorozenému synovi a dědici klanu. Po chvíli mlčení ho objal a bylo vidět že slzy byly na kahánku. Podíval se na něj s úsměvem a hrdě a podal mu do ruky svojí masku, kterou měl v den odchodu. "Nos jí hrdě. A přinese ti štěstí." Řekl a odkráčel zpátky do chatrče. Yukio se naposled rozloučil i s Tatsu a odešel pryč. Po roce potulování a plnění tuláckých misí pro chleba a vodu narazil na jednoho staříka, s kterým se nejdříve normálně bavil. Ten stařík ale po chvíli, kdy Takeru odcházel tasil kunai a hodil ho po něm. Takeru uhnul, ale poté začal boj. Nemohl uvěřit vlastním očím když toho starce viděl bojovat. "Nechci bojovat, staříku!" Zakřičel v zuřivém pěstním souboji. Bojovaly tvrdě, bez jutsu, jako kdyby ani jeden nechtěl. Oba si úžívali tento souboj po svém. Stařík ale nakonec Takera srazil k zemi a zasadil mu poslední ránu pomocí nějakého raitonového jutsu, které mu projelo hrudí. Nečekal že už se probere, ale opak byl pravdou. Probral se ve tmě, myslel si že je mrtví ale najednou k němu promluvil hlas. "Vedl sis dobře." Byl to starý a tvrdý hlas, jako samotná ocel. Když uslyšel Takeru kroky zbystřil. Přibližovaly se k němu společně s menším žárem ohně. Když uviděl postavu z blízka v ohni, věděl že je to ten stařík. "Proč jste mi pomohl, když jste mi to nejdříve způsobil?" Zeptal se Takeru udiveně, stařík mu ale s ponurým úsměvem odpověděl. "Byla to zkouška". Takeru nevěřil svým uším "Zkouška čeho sakra? Málem jste mě zabil!" Vyjeknul na něj. "Sklapni!" Zakřičel stařík a odešel. "Odpočívej." Řekl před odchodem. Po dalším probuzení se postavil na nohy a snažil se najít východ. Poté uslyšel tichá slova... "Tudy" Řekla. Věděl kdo to byl, byl to ten Stařík, Takeru se vydal k hlasu který slyšel a vyšel ven z místnosti kde byl. Byla to jeskyně v hoře. Opravdu velké hoře. "Tady žijete?" Zeptal se Takeru staříka a ten mu odpověděl. "Jo.. Jsem takoví samotář." Takeru ho sledoval. Musel být už hodně starý a přesto ho dokázal porazit. "Kdo jsi?" To je nepodstatné. "Odpověděl stařík, říkej mi jak uznáš za vhodné. No, k věci. Důvod proč jsem tě nechal žít je jednoduchý. Líbil se mi tvůj styl boje. Vydržel si celkem dlouho. Na tvůj věk. Myslím že by si mohl dokázat víc. Stačí k tomu jen správný mistr." Takeru ho pozorně poslouchal a poté mu odpověděl. "A to je podle vás kdo?" Stařík se pousmál. "Přeci já blbečku." Den na to začaly trénovat a po pár měsících tréninku se Takeru odvážil zeptat na to, na co se chtěl ptát už od začátku, po jednom tréninkovém boji řekl. "Hej, staříku." Stařík se na něj pouze podíval a on zase začal mluvit. "Ta technika kterou si na mě použil při našem prvním boji. Nauč mě jí prosím!" Stařík řekl s úsměvem. "To nejde ani kdyby jsem chtěl. Nejde to." Takeru řekl potichu "Aha.. No, co se dá dělat. Ém... A co kdyby jsme to udělaly trochu jinak? Né s Raitonem, ale s jinou podstatou?" "Hmm?" Podíval se stařík udiveně na Takera. "A jakou?" "Nó. Moje Kekkei Genkai je Ranton" Řekl Takeru hrdě. "Možná by šlo aby tu techniku zdokonalil pomocí něj, nebo snad ne?" Zeptal se Takeru a stařík se na něj pouze okem podíval. "Možné to je". Takeru se usmál a vyskočil z posedu. "Tak se do toho dáme ne?" Stařík ale stále seděl a odpočíval. "Posaď se!" Řekl trochu vyveden z míry. "Na tuhle techniku ještě nejsi připraven." Řekl stařík a k tomuto tématu se opět vrátily až po 2 letech tréninku. Přišel s ní sám stařík. Tu techniku doopravdy zdokonalily. Dokázaly z ní udělat Rantonovou techniku kterou Takeru dokázal ovládnout. Pojmenoval jí Reitoraku, a ani sám nevěděl proč. Možná že se mu to líbilo. Po tomto činu začal Takeru opět trénovat se staříkem, dokud nenadešel čas se rozloučit.


4. Jsem zpátky! Vlci budou moji!
Po několika letech trénování se Takeru vrátil zpět ke svým rodičům. Bylo mu přesně 20 let. Když se vrátil domů, stalo se něco nečekaného. Viděl svého otce jak trénoval nějaké dítě. Když přišel blíž, jeho otec se nechal udeřit a dítě začalo jásat. Bylo to kvůli tomu že Yukio znepozorněl když uviděl Takera. Rozeběhnul se k němu a poté ho objal. V jeho očích byla vidět radost kterou ale zakrývalo pár slz. Samotnému Takerovi pár slz ukáplo. "Mami, kdo to je?" Ozval se hlas malého kluka a Tatsu která stála v kuchyni vyběhla před dům, s brekem se rozeběhla k těm dvoum a vlepila se do jejich obětí. Klučina který stál opodál se rozeběhnul za svými rodiči a otec, který ho viděl se na něj s úsměvem podíval a vyzvedl ho na ramena a řekl mu."Hééj, Takeshi.. Tohle je tvůj starší bráška, Takeru." řekl to tak šťastně. Malej moc nechápal ale podíval se na Takera a něco z něj vypadlo "Líbí se mi, Taťko" Všichni se začali smát a Takeru počechral Takeshiho vlasy. "Nazdar mladej" řekl s úsměvem a poté všichni šly dovnitř kde jim Tatsu naservírovala oběd. Den na to se Takeru opět rozloučil s rodinou. Musel vyrazit kvůli tomu co mu řekl Akira. Akira použil obrácené Kuchyose a dostal ho na Vlčí horu, kde se Takeru začal učit sennin mód. Sennin mód se dokázal naučit, horší bylo že ho nedokázal získat v boji jeden na jednoho, pokud si ho nepřipravil už před soubojem. Proto začal brouzdat ve všech možných svitcích až zjistil jak to dělal naruto. Naučil se tedy s pomocí otce Kage Bunshin a Sennin mód dokázal získat i počas boje. Poté začal trénovat společně s otcem svého bratra. Tolik si to užíval. 2 roky tréninku opět se svým otcem. Bylo mu už 22 a toužil po tom se podívat do Kumogakure, vesnice kde se narodily a žily jeho rodiče, města kde měl žít i on.









5. Vracíme se!
Bylo ráno jako každé jiné a Takeru vyšel zrovna před chatrč ven. V tom ale uviděl neznámou postavu která ho sledovala. "Vylez!" Zakřičel a muž vyšel zpoza keře. "Heh, myslel jsem že si mě všimnete pane. Vypadáte pořád skoro stejně, snad ještě mladší" Cože? Zeptal se Takeru sám sebe. "O čem to mluvíte?" Zeptal se ho. "Nanmaru." Řekl se smíchem v hlase Yukio a přiběhl k té osobě. "Co tady děláš? Dostal si misi nás zabít?" Yukio to myslel sarkasticky, věděl že Nanmaru by nikdy takovou misi nepřijal. "Né, kvůli tomu tů nejsem. Poté co jste utekly z vesnice se Takeo stal důdcem ANBU. To se nemělo stát. Zkorumpoval většinu ANBU a hodně mocné shinobi. Dokázal jsem pár lidí dostat na stranu Kageho, ale nedokážeme to sami. Proto jsem sem přišel. Hledám tě už několik let. Od té doby co vím jaký je. A od té doby co vím  že si nevinný. Většinu ANBU co nepřijala jeho nabídku pomoci zlikvidoval, já jsem nabídku přijal, ale pouze kvůli přežití. Mojim úkolem je ochránit Kageho a to také udělám. Ale nedokážu to sám. Potřebujeme tvou pomoc. Si silný shinobi a možná by si se mohl stát i Kagem, kdyby vyšla pravda najevo. Teď už se musím vrátit. Útok převratu přijde za 2 dny, prosím. Buď tam." Muž to řekl s opravdovou nouzí v hlase. Poté začal odcházet. "Jo a Yukio. Ten kluk je vážně celej ty" Řekl s úsměvem a poté vyrazil, před odchodem mu ještě Yukio řekl. "Héj, Nanmaru. Nezabij se do tý doby než dorazím!" Oba se zasmály a poté Nannmaru zmizel pryč v lese. Yukio se ihned začal připravovat, vytáhnul svojí starou výbavu a obléknul se do ní, druhý den společně s Tatsu vyrazil. Předtím než vyrazily k němu ale přiběhl Takeru a objal ho. "Tati, chci jít taky!" S tím Yukio ale nesouhlasil. Chtěl aby se Takeru postaral o Takeshiho. "Né Takeru, musíš se postarat o svého bratra kdyby se nám něco stalo" Řekl to s úsměvem. "Dobře, ale něco ti musím vrátit. Řekl si že mi přinášela štěstí a že ho přinese i mě. Teď to štěstí přinese opět tobě." Takeru mu podal masku kterou mu Yukio dal před jeho odchodem. Poté společně s Tatsu Yukio vyrazil. Den na to to Takeru nevydržel, nevěděl co se s jeho rodiči stane a tak zde nechal dvojici menších vlků kteří si hráli s Takeshim a poté vyrazil do Kumogakure. Když se dostal před Kumogakure, už z dálky slyšel rány a křik. Byl to masakr. ANBU vojáci zabíjeli obyčejné lidi. Nemohl tomu přihlížet. Vyrazil do vesnice a pomáhal lidem, porazil několik členů ANBU dokud nezaregistroval chakru svého otce. Rozeběhnul se k němu. Dostal se na obrovskou pláň, kde leželo pár mrtvých shinobi, mezi kterými poznal i Nannmara, kterého poznal před pár dny. Viděl mezi nimi ale také jednu ženu, při které se mu do očí nahnaly slzy. Byla to Tatsu, jeho matka. Ležela v kaluži krve vlastní ale i ostatních shinobi. Nedokázal se na ní dívat a tak odvrátil zrak pryč. V tom uslyšel obrovskou ránu, rozeběhnul se k místu odkud vycházely rány. Zaregistroval zde svého otce, jak bojoval proti nějakému shinobimu. Byl opravdu vyčerpaný a když uviděl Takera znepozorněl. "Takeru! Co tu děláš?" Zakřičel na svého syna, jeho znepozornění se mu stalo osudným. Dostal finální úder od svého nepřítele, který ho probodl katanou. Když to uviděl, věděl že zabil i jeho matku. V jeho těle se nahromadil hněv který ho dohnal málem k šílenství. Poté ale uslyšel hlas svého otce. Poslední slova které od svého otce slyšel.. "Takeru, teď nastala tvá chvíle. Zachraň vesnici kterou jsem tolik miloval a pomsti své rodiče. PORAZ TOHO BASTARDA! Udělej to, co jsem nedokázal. Prosím. A Takeru, nezapomeň že já a tvoje matka jsme vás vždy milovali! Postarej se o svého bratra." Jeho hlas stále zeslaboval až vyhasnul úplně. Po jeho posledních slovech uslyšel tleskání. "Jak dojemné. Nikdy bych nečekal že něco takového řekneš Yukio" Ten hlas, znělo to jako od nějakého psychopata. Říkal to s takovým výsměškem v hlase a z toho mrazilo. "Takže ty si Yukiovo syn? No, skvělé. Alespoň se konečně těch zasraných blbečků z klanu Hinoi zbavím všech! Po tobě přijdou další dokud nepopadáte do jednoho!" Do jednoho? Další? Takže je nás víc? Pomyslel Takeru. Proč nikdo nepřišel? Proč nás v tom nechaly sami? Tohle Takerovi uvízlo v paměti. Teď před sebou ale měl souboj. "Kuchyose no Jutsu!" Ozvalo se od Takera a kolem něj se objevily dva, cca sedmi metroví vlci, a poslední z nich, třetí byl Akira na kterém Takeru stál. "Hej, Akiro, jsou připravení?" zeptal se Takeru a Akira jen zavrčel. Znamenalo to souhlas. Takeru použil další Kuchyose a objevili se zde dva malí vlci, kteří spíše vypadaly jak plyšáci, stály společně s Takerem na Akirovi. Jeden měl na zádech svitek který mu ten druhý sundal, když ho vzal do tlamy, poté ho tlapkama rozevřel, dávali si na čas ale jejich nepřítel to nějak neřešil. Takeru se ho mezitím zeptal. "Hej. Ty si Takeo, že?" Muž naproti němu byl opravdu Takeo. Jeho otázce se ale pouze zasmál. Když se svitek rozevřel jeden z menších vlků udělal obrácené kuchyose a přivolal takerův klon který Takeru nechal zmizet. Ten klon mezitím vstřebával energii na sennin mód, který poté dal Takerovi a ten započal boj. Po ukrutném boji Takeru vyšel jako vítěz a společně s ostatními přeživšími ovládly kontrolu nad Kumogakure. Během těchto bitev padlo spoustu lidí a Kumogakure to ohromně oslabilo, tato bitva přinesla spoustu útrap pro kumogakure, ať už kvůli útokům a přepadením nukeninů, nebo kvůli peněžní nouzi. Bylo zde málo ninjů což znamenalo málo splněních misí. Během bitvy zemřel také Raikage, kterého celá Kumogakure oplakala. Byl zde také těžce zraněn Akira, kterého Takeru zemřít nechat nemohl. Nechal Akira zapečetit do sebe aby přežil. Stali se jedním tělem. Takeru věděl že ho za to Akira ze začátku bude nejspíše nenávidět kvůli volnosti kterou mu upřel, ale musel zachránit svého nejlepšího přitele. Časem se Takeru dokonce dokázal přeměnit do vlčí formy, která mu dala volnost. Akira měl velmi znalostí, které se také projevily v bojích. Stala se z nich skvělá dvojice v jednom těle. No, vraťme se zpět po okolnostech po bitvě. Po smrti Raikageho se muse zvolit nový. Takeru přivedl Takeshiho do vesnice, už se mohl vrátit a žít svobodně ve vesnici. Dal se do hledání členů svého klanu. To se mu ale nepodařilo. Stále měl v hlavě slova otce. "ZACHRAŇ VESNICI KTEROU TVOJI RODIČE TAK MILOVALY." To mohl splnit jedině tak že se stane Raikagem. Byla to dlouhá cesta, která musel projít pro to aby se jím stal. Byl ve vesnici nováčkem, ale po očištění jména jeho otce a jeho klanu ho lidé začaly uznávat, viděli v něm někoho kdo zachránil vesnici.  Časem si ho lidé oblíbily i jako Raikageho. Officiálně se jím stal rok po útoku, kdy mu bylo 23 let. S jeho bratrem se společně odstěhovali do Kumogakure a Takeshi nastoupil na akademii, kterou časem prošel a stal se geninem. Takeru také začal pátrat po svém klanu, když se stal Raikagem ihned projel spisy a zjistil že jeho klan bývalí Raikage ukryl do vesničky kus od Kumogakure aby se na něj občané vesnice neslítli jako supy. Proto se tam vydal. Setkal se se svými strýci a tetami. Dokonce zde našel své bratrance a sestřenice, bylo jich celkem dost, klan o počtu asi 20. lidí. Klan ale neměl vůdce, členové se rozhodly být bez vůdce po odchodu jejich bývalého vůdce Yukia. Proto se jím nakonec stal Takeru. Takeru je teď v úřadu oficiálně 4 roky, za které se moc věcí neudálo, přesto se ale snaží jít příkladem pro celou vesnici.

KLAN

Jméno klanu:
Hinoi


Znak





                Kekkei Genkai:  Ranton
1. Popis KG -  Ranton je vytvořen z Suitonu a Raitonu, nedá se říct že je to opravdová bouře blesku jako spíše Energetický Paprsek. Dá se říct že Ranton je pouze vylepšený Raiton, což ale úplně není pravda protože Ranton je energie, naopak Raiton je obyčejný blesk.
                               
Historie
Historie klanu Hinoi sahá až do dob, kdy spolu velké klany válčili o území, ještě před tím než Bůh Shinobi, první Hokage stvořil listovou a uzavřel mírovou dohodu společně s Uchihy. Klan Hinoi byl velkým spojencem klanu Hagomoro, což značí že byl nepřítelem klanu Senju. Společně po boku svých spojenců bojovaly proti ukrutné síle klanu senju až dokud se klan Uchiha a Senju nespojil. V tu chvíli to vše skončilo a všichni z klanu Hinoi odešli za klidem. Dostaly se do země Blesku. Jejich cesta je zavedla až do rozestavěné vesnice, do které zažádaly o vstup. Vstup jim byl povolen a tím se klan Hinoi stal součástí Kumogakure. Do Kumogakure se tento klan dostal jako jeden z prvních a proto se zde stal velmi váženým. Nikdo z klanu se ale nikdy nestal Raikagem, až na současného Raikageho Takera. Nikdy o to moc zájem nejevily. Stačila jim jejich část vesnice. Klan byl celkem bohatý a to jim stačilo. Klan jenom rozkvétal. Před 4 velkou válkou ninjů zde bylo až 400 shinobi. To vše ale bylo zničeno tou zatracenou válkou kam odešli všichni schopní shinobi klanu. Zemřelo zde 300 členů klanu Hinoi a v jejich čtvrti byl dokonce vytvořen památník. Nejhorší zlo ale přišlo až s označením klanu za zrádce. Muž jménem Takeo uzavřel 200 členů klanu do kobek, kde byly mučeni a byly na nich používány různé látky. Staly se z nich obyčejní pokusní králíci. Byl to masakr. Z 200 členů zbylo asi 20 členů, kteří byly zachráněni Takerem, který se poté stal vůdcem klanu. Klan aktuálně vzrostl díky dětem a také členům klanu, kteří se vrátily do vesnice poté co zjistili že už je po všem asi na 50 členech.



Vůdce klanu
Takeru Hinoi