Pouhé seznámení? (Tsugumi, Reiki)

Torio Reiji

"Ale no tak děcka, trochu života. Máte konečně tým. Nová dobrodružství jsou před vámi. Poznáte spoustu nových lidí!" řekl sám nadšeně, ale spíše to dělal kvůli nim. Měl po krk veškeré negativity, protože jeho klan toho byl plný. Vešli jste do lesa a šli po vyšlapané cestičce. "Tak povězte něco o sobě, a neberu něco ve stylu jmenuji se Torio a jsem z Kumogakure." pověděl a hodně měnil pozici hlasu v mluvě, takže to ke konci znělo dost ironicky. "Co vás zajímá? Co vás baví? Teď jsme tým a znát se prostě musíme." řekl a vám to mohlo znít definitivně. Stále jste pokračovali po cestě.

Tsugumi

Sensei měl hezkou poznámku a já se akorát usmála a kývla hlavou. To určitě ano. Řekla jsem a pak nám bylo řečeno, že se máme nějakým způsobem představit a nevadilo mi začít. Přeci jenom ta hromádka odpadků toho moc nenamluví. No.. já jsem Tsugumi a pocházím z klanu Arimasu. Příroda je mým druhým domovem, takže nemám problém se v ní orientovat a přežít. Je mi 15 let a většinou jsem hodně aktivní, avšak dneska tu panuje trošičku divná aura. Představila jsem se a při zakončení poslední věty zamračila oči a podívala se na Reikiho.

Reiki

Vydali jsme se tedy na cestu bůhvíkam. Netrvalou dlouho a za chůze nás sensei pobídl, aby jsme se představili. Neměl jsem zrovna chuť mluvit o sobě a tak začala Tsugumi mluvit o svým nudným životě a já v půlce už protáčel oči vsloup. Když dořekla pár těch věcí o sobě který mě ani vskutku ani trošku nezajímali, nejspíš přišla řada na mě a já se na senseie podíval takovým divným pohled jakože "To jako vážně?". Pak jsem se zhluboka nadechl abych se vůbec přemohl k tomu něco říct.
"A jaký tohle má smysl? To že jsme tým neznamená, že někdo potřebuje vědět o tom druhém co ho baví nebo co ho zajímá. Jsme tým snad pro to, aby jsme plnili mise pro vesnici a zdokonalovali se. Nemám chuť ani zájem se s někým bratříčkovat." Řekl jsem znechuceně a ještě víc znechuceným pohledem jsem se podíval na tu puťku Tsugumi která se na mě mračila jak kdybych jí sežral snídani.

Torio Reiji

Poslechl si oba dva a hlasitě povzdechl. Zastavil se na cestičce mezi stromy a otočil se na oba dva. "Víte, přijde chvíle, kdy budete ručit za životy toho druhého. Pokud si nebudete věřit navzájem, nebo budete odtažití. Tak to prostě dopadne špatně. A to já nemůžu dopustit. Raikage vás z nějakého důvodu určila spolu do týmu, ani se s ostatníma neporadila." Pověděl jim popravdě. A bylo vidět jak konečky jeho vlasů na malý moment zrudli, ale jen asi tak jeden centimetr. Otočil se a pokračoval. Ani on sám nevěděl jestli něco vyřešil. Znával spoustu tvrdohlavých kluků, když byl jeho klan početný. Teď jsou jen dva v Kumogakure.

Tsugumi

Po řeči toho kluka jsem jenom zakroutila očima a malinko si povzdychla. Tak proč tu vůbec je?.. bože. Pomyslela jsem si a pak promluvil sensei, což by mohlo donutit toho kluka ke komunikaci. Situaci jsem nijak nekomentovala a jenom se na senseie usmála. Vypadalo to, že by ho sensei mohl donutit k trošku přátelskému chování.

Reiki

Znovu jsem hlasitě povzdychl po senseiových slovech a prohrábl jsem si ofinku.
"Hm, Raikage mě zřejmě musí milovat." Pronesl jsem ironicky po tom co mě přidělila do takového týmu a ještě mojí "úvodní zkoušku" plánovala ona sama. Bylo to celkem zvláštní, začínalo mi vrtat hlavou jestli to má nějakou spojitost či je to jen náhoda. Strčil jsem však ruce do kapes a dal se znovu do kroku.
"Jmenuju se Reiki... Mám rád ticho a klid, rozvíjení svých schopností ...a tetování. Je mi 15 let a nejsem zdejší, nevěřím jen tak někomu a nepouštím si každýho rádoby ninju k tělu - což mi tu vlastně radíte." Řekl jsem svým chladným tónem a pohled jsem odvrátil na Tsugumi aby bylo jasné o kom je řeč.

Torio Reiji

"Dobře!" zvolal vítězně. "Něco jsme z tebe dostali." dodal. Chvilku jste mlčky pokračovali. Šli jste asi další hodinku, ale ani vám to nepřišlo. Byl to náročný terén z kamení se spousty překážek. Došli jste na malý palouček široký tak 5 metrů. Museli jste se probojovat přes křoví, a pak jste uviděli místo dělané jak na táborák. Kolem jámy z kamení bylo pár velkých pískovců na posezení. "Sednout. Musím vám něco říct." změnil svůj přistup. Nějakou únavu jste cítit museli, protože to byl opravdu náročný terén.

Tsugumi Arimasu

Ze zamlklé princezny nakonec něco vylezlo a já se usmála. No vida. Řekla jsem a po tom, co na mně odvrátil pohled, jsem se ušklebila. Celou cestu jsme šli po kamenném terénu až byl vidět hodně zarostlí palouk a po prosekání se skrz se objevil táborák. Nebyla to náhoda, spíš to byl úmysl nás sem zavést. Celkem divné místo. Má to úplně opačnou auru, než ten palouk, který mi ukazoval otec. Pomyslela jsem si a sedla si na jeden z těch pískovců. Cesta byla vskutku náročná a proto jsem se snažila při sezení uvolnit.

Reiki

Protočil jsem oči vsloup po jejich reakcích na mé představení a pokračoval jsem v cestě. Netrvalo dlouho a poměrně náročným terénem jsme došli na palouček. Trochu mě bolely nohy z toho terénu ale nejsem žádná citlivka takže jsem kupodivu ani nebyl zadýchaný. Sednul jsem si do dřepu a pohlédl na senseie. Tak schválně co z něj vypadne tentokrát...