Juno Kirizaghuaritchusi

Jméno:
Juno Kirizaghuaritchusi  [Džuno Kirizaghuaritsuči]
(Zkráceně to může být Juno Kirizaghua [Džuno Kirizaghua])

Věk:
16

Pohlaví:
Ženské

Narozeniny:
Říjen, 6.

Sexuální orientace:
Heterosexuální

Vesnice:
Kumogakure no Sato

Rank:
Genin

Podstata:
Aktuální Raiton: Klasický Raiton
Možný Raiton: Růžovobílý Raiton

-
(Růžovobílý raiton) Ještě neobjevený. Zatím její raiton má klasickou barvu.
Při aktivaci se jí po těle objeví růžové značky a její pravá ruka začne různě zářit a jemně probleskovat již zmínení růžový raiton. Viz: obrázek charakteru.




Oblíbené:
Špagety, dango, rámen, voda, ochucená limonáda, noc, tma, měsíc, slunce, kočky, cestování, hory, památky, záhadné místa, boje, běh, tréning, opalování, malování, tancování, flirtování, smích, vtipy, zábava.


Neoblíbené:
Namachrovaní lidé, vize na orgány, zvracení, zkažené jídlo, pach, arogance, ignorace, urážení, ubližování.


Zlozvyk:
Není to zlozvyk, ale spíš taková choroba. Juno od malička má menší výpadky paměti. Většinou zapomene na to, co se stalo během minulích 5-10 sekund. Jak  k tomu přišla se dozvíte v příběhu.


Cíl:
Dopracovat se na úroveň, která jí dovolí cestovat a poznávat tak nové místa, památky a přátelé.


Zajímavosti:
Juno má lehce růžové vlasy napuštěné černým odstínem.  Hodně lidí považuje tuto barvu a styl vlasů za celkem unikát. Její tyrkysové oči krásně proniknout ostatním klukům domysli a donutí je si jí hnedka zamilovat a skamarádit se s ní.  5 až 10 sekundové výpadky paměti. Má celkem pevný béčka a je flegmatička. Svojí chorobu někdy používá schválně. Žije s náhradní péčí, kterou jí odkázali rodiče před smrtí.


Povaha:
Milá, soustředivá, otevřená, ráda pomůže, nebojí se větší výzvy, v přítomnosti kluků málo akční, o samotě je hodně usměvavá a akční. Na starší lidi je velmi milá a snaží se jim jakkoliv vyhovět.


Náboženství:
Žádné nemá a snad ani nebude mít.








Výška:
171 cm


Váha:
56,7 kg


Vlasy:
Kratší růžové napuštěné černým odstínem.


Oči:
Tyrkysové


Oblečení:
Juno nosí lehké bojové oblečení kvůli tomu, aby se jí lépe bojovalo a dokázala se tak rychleji pohybovat.
Oblečení obsahuje:
Vnější:
Modřenašedivělá překrývka trička, rukavice, kalhoty, plášť + ze spoda červený.
Vnitřní:
Černé tričko, bílá podprsenka, bílé kraťasové kalhotky.


Kůže:
Humanoidní bílá, lehce nahnědlá v částech, na které se dostane sluníčko.


____






-- Hlavní rodina --


 
 Jméno:
Henji Kirizaghuaritchusi



Věk:
38



Post v rodině:
Otec, hlava rodiny.



Povaha:
Henji byl vždy starostlivý a milý.  Svoje mise plnil statečně a s hrdostí. Snažil se vycházet se všemi a byl to hodně přátelský element.



Rank:
Jonin



Stav:
Mrtvý







Jméno:
Minori Kirizaghuaritchusi



Věk:
32



Post v rodině:
Matka.



Povaha:
Minori je milá a přátelská žena. Vždycky byla proti násilí a výchovu brala trochu strachovaně. Byla velmi sympatická a měla smysl pro humor.




Rank:
--



Stav:
Mrtvá






-- Náhradní výchova --


 Jméno:
Taki Zunaki



Věk:
15



Post v rodině:
Bratr



Povaha:
Taki se snažil vždycky být milý a zcela upřímný. Byl chytrý a opatrný druh člověka. Po jeho nehodě byl chvilku agresivnější a arogantní, což během několika dnů odeznělo a byl zase milý.



Rank:
Student Akademie (Nevystudoval)



Stav:
Živý








 Jméno:
Chuji Tukashiru



Věk:
56



Post v rodině:
Chůva.



Povaha:
Chuji je velmi starostlivá paní. Je převelice milá a snaží se všem okolo pomáhat i když ona sama potřebuje taktéž pomocnou ruku.




Rank:
--



Stav:
Živá




Klan:

Juno v žádném klanu není.





Historie:

"Nikdy nemůžeme mít všechno co chceme.. buď nám něco někdo vezme, nebo se o to připravíme samy. Naděje umírá poslední."

Byl slunečný den. Den, který byl pro Henjiho a Minori velmi důležitý. Byl to den, kdy jejich potomek přicházel na svět. Byla to holčička a Minori jí dala jméno Juno. Byli velmi štastní, protože to byl jejich úplně první potomek a oba si dali za slib, že jí vychovají v nejlepším světle. Čas utíkal a Juno se naučila chodit a mluvit. Henji a Minori byli radostí na větvi a říkali si, že byli nejštasnějšími rodiči na světě. Henji se tak rozhodl, že jí uková meč, který jí bude provázet v budoucnosti a dovede jí k tomu, v co věří. Výroba trvala celkem dlouho a dokonce se u toho Henji párkrát zranil. Když Juno bylo 5 let, tak jí Henji ukázal meč. Vzal její ručičku a položil jí na rukojeď meče. Řekl jí, že to je meč, který jí přinese sílu. Juno se smála a objala tatínka. V tu dobu byla velmi ráda, že má tak super rodiče, ale to ještě netušila, co se blížilo. Přesně za rok, toho samého dne, se do jejich domu vloupal zloděj. Otec ho vyzíval k tomu, aby odešel,ale on odmítl a vytasil katanu, kterou Henjiho probodl. Henji padl na kolena a z pusy mu vytrysklo spoustu krve. Ten zloděj říkal, že je nebezpečné mít někoho takového v blízkosti. Henji akorát zmínil, že Juno nikdy nedostane. Upadl na břicho a v louži krve zemřel. Nemohl se ani pořádně rozloučit s Juno.. jeho poslední slova byla "dobrou, zlatíčko". Minori mezitím rychle popadla Juno a snažila se utéct, ale ten zloděj byl vybavený lankem, který hodil a spoustal tak Minorininy nohy, která spadla na zem i s Juno. Juno se bouchla do hlavy a bolestí se svírala. Minori se snažila vyprostit, ale vůbec jí to nešlo. Zloděj k ní přišel a nemilosrdně jí setnul hlavu přímo před Juno. Ta s vykulenýma očima začala brečet. Juno se přitisknula ke zdi a se silným brekem řvala o pomoc, ale bylo vidět, že nikdo neslyší. Zloděj si už kroutil katanou s úmyslem co nejdřív zabít Juno. Vedle Juno byla speciální váza, ve které byl zasunutý meč, který jí vyrobil otec. Vstala a než stihl zloděj zareagovat, tak vytáhla meč a máchla ním před sebe. Bylo to dost na to, aby zlodějovi udělila tržné poškozený od hrudi až po břicho. Zloděj se zhroutil na zem a stále opakoval, že je malá mrcha a že půjde do pekla. S nenávistí a očima plných slz mu máchla přez břicho ještě jednou a v tu chvíli si už byla jistá, že ten zloděj je mrtvý. V tu chvíli se jí zatočila hlava a díky tomu spadla na kolena. Po pár minutách se jí už hlava přestala točit a cítila se divně. Koukala na toho zloděje a pořád si v mysli opakovala jediné a to: ,,Kdo ho zabil?" Juno úplně zapomněla na to, že ho zabila. Vypadalo to, že celá tahle akce na ní udělala nějaký ten vliv. Klepala se a sledovala, jak z krku Minorin stříkala krev. Řvala hlasitě se sklopenou hlavou směrem dolů a při tom vypouštěla velké množství smutných slz. Bylo to divné, že tak malá holčička dokázala zabít zloděje, nejspíš to byla síla vůle, nebo síla meče, která chtěla Juno za každou cenu pomoci. Do rána byla na tom stejném místě, protože nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Všechna ta láska, smích, zábava byla ve mžiku pryč. Nahradila jí nenávist, smutek, a doživotní problém. Ninjové vesnice jí odvedli k jedné paní, která si říkala Chuji Tukashiru. Říkali, že když se něco stane, tak pro ní rodiče mají připravenou chůvu, která se o ní  postará. Juno byla úplně zmatená, protože většinu informací, které dostala, hnedka zapomněla. Chuji byla velmi milá paní, která se už starala o jednoho kluka jménem Taki. Byla si jistá, že výchova dvou malých dětí pro ní nebude problém a že právě díky výchově dvou dětí, si byla velmi jistá, že spolu budou dobře vycházet. Chuji se jí snažila pomoct s její poruchou, ale nemohla nic udělat, jedině jí vzít k doktorovi. Doktor prohlásil, že má poruchu mozku, která zapřičinuje výpadky paměti. Chuji byla celkem vyděšená, ale nic se s tím nedalo dělat. Jediná pozitivní informace byla ta, že dospíváním by se výpadky paměti měli snižovat. Chuji se snažila ze všech sil, aby Juno vychovala přesně tak, jak si její rodiče přáli. Mezi Chuji a rodiči Juno musel být nějaký vztah, který se nikdy nedozvěděla, jakoby tušili, že se to stane. Čím víc Juno rostla, tím víc měla chuť po tom trénovat. Na zahradě, kde byla pár stromů neustále sekala do jednoho z nich svým mečem. Zkoušela různé švihy a postoje, které by mohli v souboji být užitečné. Jednou do meče vložila takovou sílu, že ho po několika letech přeřízla a ten spadl. Chuji jí vynadala, ale zase chápala, že takové zlepšené je pro ní veliký skok na její životní lajně. Chuji přihlásila Juno do akademie, kde se dozvěděla spoustu věcí, které potřebovala na to, aby se mohla stát ninjou. Naučili jí ovládat chakru, a to byla ta klíčová věc k její síla. Díky tomu zjistila, že umí ovládat blesk. Doma na zahradě zkoušela svojí chakru pouštět do meče a to vyzařovalo určitou reakci. Juno věděla, že v tom meči je její osud a síla. Intenzivně každý den trénovala a snažila se využít svůj meč natolik, aby zvládla přeseknout strom na jeden švyh. Zkoušela to prozatím jenom na dřevěných tyčí, které koupila Chuji na bleším trhu. Jednou však nastal moment, kdy se meč rozzářil a proproudila v něm elektřina natolik, že když Juno švyhla po tyči, tak jí přesekla jako máslo a ještě odletěla někam daleko za baráky. Věděla, že to je ono a tak to zkusila znovu, ale tentokrát na strom. Strom přesekla a ten spadl těsně vedle ní. Juno se usmála a padla vyčerpáním na zem. Další den se probudila a Taki jí dal pusu na tvář a prohlásil, že se stala silnou kunoichi, když dokázala zvládnout Chakra Flow. Juno nevěděla vůbec vo co go, ale byla ráda, že v ní vidí někoho, kdo má naději uspět. Nepřestávala trénovat a čím více se to křížilo s akademií, tak tím víc cítila, že nabírá na síle.
Uběhlo pár let a během toho se Juno naučila svojí první techniku, která pošle blesk díky meči před sebe a tím dokáže třeba přeseknout velkou kládu, která stojí v cestě. Byla ráda, že se dostala tak daleko a rozhodně to nechtěla vzdát. Ve jméně její rodiny, s tímto mečem, bude bojovat tak dlouho, dokuď se nerozhodne ona sama zemřít. Taki byl velmi rád, že se konečně do ninjovského běhu zařadí i Juna. Vzhledem k tomu, že on skončil na vozíčku kvůli nehodě, která ho potkala při výletu. Teď jenom Juno čeká, až bude moc světu ukázat, že i ti lidé, kteří vše ztratí, nakonec neztratí vše, a jsou schopní bojovat a nikdy se nevzdát.


Vedlejší příběh: Taki, jak přišel k vozíčku?

(V tomto vedlejším příběhu se dozvíte i některé informace, které nebyli uvedeny v hlavním příběhu Juno.)

Byl den jako každý jiný a většina studentů ráno mířili do akademie. Dneska byl ale mimořádný den, protože se mělo jít na výlet, který ukáže studentům okolí vesnice a různé okolnosti, na které budou moc narazit, až vystudují akademii. Taki byl v jiné třídě než Juno, protože byl o rok mladší a méně zkušený. Na akademii se ani moc nevýdali, ale na výlet šli všechny třídy.

Taki v tuhle dobu byl už pod náhradní výchovou, protože jeho rodiče zemřeli na neznámou nemoc, která se nedala léčit. Od té doby byl hodně zamlklí a s nikým nechtěl vést konverzace. Na akademii ale poznal, že by se mohl stát silným ninjou, na kterého budou moc jeho rodiče být pyšní. Šlo mu hlavně o to, aby až přijde jeho čas, a bude muset odejít za rodičema, tak ať se mají na co koukat, ať je to něco, za co ho pochválí a řeknou mu, že odvedl opravdu dobrou práci a že jsou na něho hrdí. Neměl jiný sen, než se stát silným ninjou a tak se z zamlklého Takiho stal Taki, který v životě měl něco, co ho motivovalo k tomu, stát se silným.

Všichni byli připraveni a chunnini, kteří učili na akademii, vydali rozkaz o tom, že se vyráží. Po cestě byli všichni varování, aby nechodili na kraje pevniny, protože kraje byli kluzké a kdokoliv mohl spadnou. Děcka jenom kývali a vydávali tóny, které naznačují jedno a to, že to vědí a že jím to nemusí říkat. Inu, bylo to pro jejich bezpečnost. Po cestě se zastavili u menšího palouku, které rostly modré bylinky. Jeden z učitelů se zeptal dětí, jestli vědí, co to je za bylinku a kupodivu to nikdo nevěděl i přesto, že se to na akademii učili. Učitel se zeptal ještě jednou a z menšího seskupení pár kluků se zvedla ruka a Taki vykřikl, že to je bylinka, která značně zmírní bolest, ale zase nutí člověka více pít, aneb způsobuje dehydrataci. Taki byl pochválen a pokračovalo se dál. Většina jeho rádoby spolužáků si šuškali, že je nějak moc chytrej, přitom dával jenom pozor, když jim vykládali učitelé informace o bylinkách. Blížili se ke skále, která byla celkem nebezpečná, ale učitelé dohlíželi na to, aby se nic nestalo. Cesta byla velmi úzká a zdejší hajzlíkové si opravdu říkali o průser, protože do holek drcali a dělali si z nich srandu, že spadnou. Takimu se to nelíbilo a tak je chytl jednoho z těch hajzlíku za zápěstí a řekl ať toho ihned nechá, nebo uvidí. Většina se začala smát a ten hajzlík strčil do Takiho a tomu se pod nohama sklouzl kámen o který zakopl. A zachytil se za kousek větve, která trčela z hrany cesty. Nebylo to moc vysoke, ale škody z takového pádu by určitě byli. Dívky začali křičet na učitelé a ti se rychle přemístili směrem k Takimu, kterýmu docházeli síly a jeho ruce pomalu pouštěli větev. Učitelé mu podávali ruce, aby se chytl a když se Taki pokusil jednu z nich uchopit, tak mu ta ruku, se kterou držel větev, sklouzla a Taki během sekundy mířil směrem dolů. Když Taki padal, tak se snažil dopadnout na nohy, ale vzhledem k tomu, že jeho tělo ještě nebylo na tak vysoké úrovni, tak ten pád snášel jako obyčejný člověk. Při pádu slyšel z výšky akorád hlasy, které hlasitě vykřikujou „Taki!“. Takimu silně bušelo srdce a při dopadu na nohy slyšel a pocítil silné křupnutí v obou nohách. Ihned spadl na zem a bolestí se svíral. Nemohl hýbat nohama a se slzami v očích hlasitě křičel. Učitelé rychle seběhli cestu a namířili si to ihned k němu. Podle toho, kde se Taki chytal, věděli, že si udělal něco s nohama a tak ho vzali do náruče a rozhodli se s ním běžet znátky do vesnice. Měl to nastarosti jen jeden Učitel, protože ostatní museli pokračovat ve výletě. Ihned si to zamířili do nemocnice, kde Takimu píchli do svalů speciální tekutinu, která uvolnila bolest. Taki celý zničený ležel a pozoroval, jak za sklem učitel s doktorem probírají výsledky jeho nohou. Učitel zakroutil hlavou a smutně se podíval na Takiho. Po několika minutách přišel k němu a se sklopenou hlavou mu oznámil, že jeho nohy už nebudou fungovat tak, jak by měli a, že bude muset používat vozíček. Takimu se v očích uronilo několik slz a v tu dobu se mu zobrazovali jeho sny, kterých chtěl dosáhnout. „Jsem mrzák“ Vyslovil Taki a přemýšlel nad sebevraždou, ale pak mu učitel položil ruku na rameno a usmál se. Řekl mu, že i když bude na vozíčku, tak to pro něho nekonční, že život je to nejdůležitější. Taki pochopil, že i přesto, že je na vozíčku, může pomoci hodně lidem. Nic jiného mu nezbývalo, než se s tím smířit a pokračovat v životě jako mrzák. Od té doby doma pomáhal jeho náhradní výchově a to ve všem, v čem mohl. Nechtěl se vůbec omezovat a dělal maximum jenom pro to, aby co nejvíce pomohl. Každý den jednili ven a povídali si různé historky. Taki nakonec byl šťastný, ale jenom jakákoliv myšlenka na to, co se stalo, ho celkem srazí. Taki věděl, že jediné, co má, je Chuji, která se o něho tak hezky stará. Už bohužel rodiče neměl, ke kterým by se mohl tulit a sdílet s nimi svou bolest, ale Taki si myslí, že Chuji jeho rodiče dokáže nahradit, protože zrovna Chuji je opravdu milá a starostlivá paní. Měl jí rád, jako svojí babičku. Po několika letech, kdy Taki pomáhal loupat brambory, k nim domů přivedli dívku, která Takiho hned na první pohled oslnila. Taki přestal loupat brambory a rychle přijel k Chuji a zeptal se jí, kdo to je. Chuji Takimu představila Juno a také mu do ouška řekla, z jakých důvodů tu je a on se usmál a přestavil se jí. Byl velice rád, že v rodině mají někoho dalšího, kdo si prošel taktéž takovým brutem, jako Taki. V některých chvílích to vypadalo, jakoby se Taki do Juno zamiloval, ale spíš to byla taková ta „Bratrská“ láska. Byl za ní opravdu rád, že se mohla aspoň ona stát ninjou. I přesto, že jen pomyšlení na tu situaci ho znepokojuje, tak jí převyprávěl svůj příběh a Juno byla opravdu šokována i když si ten příběh pamatovala jenom z nějakých 65%, protože většinu toho stejně zapomenula, ale pochopila, jak na tom je a hodně ho litovala. Prohrábla mu vlasy a řekla mu opravdu nádhernou větu. „Když se nestaneš ninjou, tak se jím stanu já a ponesu všechny tvé sny ve svém srdci a budu se snažit, abych ti mohla splnit vše, po čem si kdy toužil.“ Taki nemohl uvěřit, že by vůbec něco takového pro něho mohla udělat, protože to přeci byl jenom mrzák na vozíčku. Nevěděl co jí na to říct, ale podle obličeje bylo vidět, že je velmi rád a doufá, že to Juno zvládne a, že na ní bude moc být jenom pyšný.


____




Meč Advari
Meč, který byl ukován Juniným tátou. Zaměřoval se především na to, aby dobře vedl chakru a pomohl Juně zdokonalit její shopnosti Raitonu. V rodině byl tradicí růžový blesk, který je plně kompatibilní s tímto mečem. Juno to ještě ale nevím, protože se jí růžový blesk ještě neprokázal.

Meč Advari je jedinečný meč a na dotek poslouchá pouze Juno a jeho stvořitele. Ty lidi, kteří se ho dotknout, dostanou velkou ránu elektrickým výbojem. Výboj je na pár minut znehybní a způsobí i celkem bolest. Vztahuje se to pouze na lidské části, či zvířecí části. Kovové a jiné části výboj nedostanou.







Používají se pro maskování, nebo únik. Taková věcička nesmí chybět v žádné výbavě a vzhledem k tomu, jakým stylem bojuje Juno, tak považuje tyto bombyčky za jasnou volbu.




   
 používají se k manévrování nebo jako spoušť k pasti. Mít pár takových drátků po ruce není vůbec k zahození.













Hlavní atributy:

Rychlost, reakce, kontrola chakry.

Specializace:

Ninjutsu na 50% a Tijutsu na těch zbylích 50%. Genjutsu jí moc nehový.


Techniky:

Chakura Nagashi (Chakra Flow)

Je omezený. Nedokáže ho použít na expertní úrovni, ale věří, že jednou ho zvládne.

Raiton: Kaminari – C

Juna díky Chakra Flowu vypustí po zemi elektrickou vlnu, která má cca metr do vzduchu. Dokáže to přepulit třeba strom,ale kov ještě ne,protože na to nemá sílu a chakru.


Zkušenosti:
Juno si umí dobře pohrávat s chakrou a díky tomu dokáže krásně ovládnout Chakra Flow. Hodně jí k tomu pomohla akademie, kde jí řekli, co by měla dělat a ona tak poslechla a trénovala svojí chakru a snažila se pořádně spojit s jejím mečem. Hodně jí pomohla akademie kde se dozvěděla více informací o chakře a její fukncí.


Za hrubky a někdy nejasné, či protiřečící věci se omlouvám. 5* Metaxa celkem boduje.