Věděli jste, že to přijde!

Kaishin Suikafuurado

Následoval tedy otce do jejich sídla, ale když dorazili k domu, otec se zastavil. Kaishinovi bylo hned jasné jakou to má příčinu a tak otci položil ruku na rameno a optimisticky na něho kývl. Nevěděl jak mu v tu chvíli pomoci. Dokázal si představit jak ho to musí bolet tu být bez své lásky, protože i on sám trpěl ze ztráty matky. Uložili tedy Kira a Kaishin si ho prohlédl od hlavy až k patě.
"Odpočiň si brácho. Nevím co se stalo, ale bude to dobré, si silnější než si myslíš tak to hlavně nevzdávej." Promluvil na něho, ikdyž ho v tu chvíli asi neslyšel a pak se obrátil na Kokaie.
"Souhlasím, máme si toho hodně co říct, ale odpočinek je teď hodně důležitý." Odpověděl mu a poplácal ho při odchodu po zádech.
"Kdyby něco, klidně mě vzbuď. Neměl bys být teď sám." Řekl ještě naposledy a znovu se usmál. Když došel do svého pokoje, vslíkl se a skočil rovnou do postele. Neměl chuť ani spáchat hygienu byl prostě dost vyčerpaný a chtěl hlavně spát. Když si ale lehl, zasunul si ruce pod polštář aby je měl zároveň i pod hlavou. Když tam však zaplula jeho ruka, ucítil nějaký papír.
"Co to?" Zeptal se sám sebe překvapeně a ihned kus papíru vytáhl který vypadal jako nějaký dopis.

Kaishin->

Dopis

Dopis byl poměrně krátký a písmo bylo poměrně nevkusně naškrábané, ale přečíst se dalo. Bylo vidět, že autor neměl moc zkušenosti se psaním.

Ahoj Kaishine,

na stole v jídelně jsem nechal zprávu, že se brzo vrátím. To, ale bylo hlavně pro Maeko a Kokaie. Chci ti, ale říct, že jsem odešel do Konohy. Měl bych se vrátit brzy, ale měl jsem takový pocit, že jsem ti o tom měl napsat, jelikož mám takové podezření, že o tom nikdo kromě Batsua a Daisukeho neví. Mám z toho takový divný pocit. Batsu to sám ani nahlas neřekl, že by to plánoval Daisuke a vypadal u toho poměrně podezřele. Nemám z Daisukeho dobrý pocit a nelíbí se mi, že se nás takhle snaží někam nevědomě poslat. Jenže já to musím zjistit. Musím zjistit co se stalo v Konoze. Jaký jsem byl a jestli si vás vůbec zasloužím. Nikdy jsem moc nemluvil, ale hodně přemýšlel. Kdybych se nevracel nějakou dobu. V mém pokoji v šuplíku u stolu je ještě jeden dopis. OTEVŘI ho však v případě, že se nebudu vracet. Řekl bych abys pozdravoval Maeko a Kokaie, ale to by se hned dozvěděli kde jsem. Myslím si, že to víš jenom ty a je na tobě jak stou informací naložíš.

Díky,
47

Eve -> Pokusila se své kataně odpovědět, ale Charioto už se zpět neozval. Jako kdyby ji neslyšel nebo s ní dál nechtěl mluvit. Ve chvíli, kdy si vzala Namiin župan, tak v kapse cítila jakýsi kus papíru nebo tak něco. V kapse skutečně papírek byl, který když rozbalila, tak v něm našla krátkou zprávu. Pokud si jej přečetla, tak zjistila, že jde o krátkou báseň, ve které se ukazuje to, že je Nami krásnou a silnou osobou a autor ji přirovnával k rudé růži, která je na pohled nádherná, ale na dotek už je to bolestivé, čímž chtěl autor říci, že se Nami bojí připustit ke svému tělu ostatní lidi. Na druhé straně byl podpis Kaito, což ji došlo, že jde o toho muže, který ji nedávno chytil u vstupní cesty do Suichu a došlo ji, že je do Nami pravděpodobně zamilovaný. Pokud jej nečetla, tak si v klidu lehla a mohla usnout. Jakmile usnula, tak se jí zdál podivný sen spojený s jejím prokletím, které ji předal Sai. Stála na jednom útesu a před sebou viděla dlouhý dřevěný most, který byl uchycený tlustými provazy. Na druhé straně byl druhý útes, kde stála její matka společně s Kirou. „Tohle jsi nám způsobila ty!“ Zvolala její matka a Kiro vzal svůj Rothius, kterým usekl jeden provaz a most byl teď nakřivo, jelikož se držel jen na jednom provazu u protějšího útesu. „Jak můžeš žít s tím, že jsi opustila dva lidi, kterým na tobě záleželo, a nechala jsi je na pospas smrti? Jak s tím sakra můžeš žít?!“ Zařval Kiro a kroutil hlavou. „Ty bys měla být na našem místě! Měla bys sama zemřít!“ Řval Kiro a pak usekl druhý provaz, při čemž se most zhroutil do propasti. Eve se najednou probudila celá zpocená a s možným křikem. Cítila bolest na svých žebrech, kde měla Saiovu kost. Bolest pak však odešla a Eve mohla jít v klidu spát. Před tím než usnula, tak si uvědomila, že poblíž Suichu viděla tyto dva útesy, které byly dost podobné těm, které viděla ve svém snu. Zároveň si všimla, že její katana trochu červeně září. Vnitřně cítila, že Charioto chce, aby uchopila katanu.

Kokai Suikafuurado

Kaishin v klidu usnul. Měl velmi klidný spánek a pravděpodobně si ani nepamatoval, o čem se mu zdálo. Byl totiž tak unavený z toho všeho, že usnul jako špalek. Ráno se probudil jen díky slunečním paprskům, které mu dopadly přímo na obličej. Z okna mohl vidět, jak už je Suichu v plném proudu. Lidé uklidili celé prostory a znovu se pracovalo na opravách vchodových vstupů do hradu. Mohl vidět několik ninjů, kteří procházeli po Suichu se svěšenými hlavami, protože byli stále smutní, že jim zemřel někdo blízký. Z vedlejšího pokoje, kde je kuchyň a jídelna slyšel několik zvuků. Když tam vkročil, tak uviděl svého otce, který polepil celou zeď velkou mapou a různými dalšími papírky. Na mapě byly vyznačené všechny velké vesnice, kde žijí lidé. Jinou barvou zde byly vyznačeny jednotlivé tábory, které patří ninjů. Od táboru k táboru byla vždy natažená jakási nit, která určovala nejlepší trasu, jak se dostat z jednotlivých táborů do Konohy. Na další části zdi bylo velkým písmem napsáno jméno Sai Kaguya a od něj několik dalších linek. Hlavní linka byla pojmenována Očistec a od ní vedlo dalších několik k různým otazníkům. A poslední kus zdi byl nadepsán „Pětiocasý“ a od něj tři linky. U jedné bylo jméno Kaishin. U druhé linky bylo jméno Suizu a u poslední linky byl otazník. Kokai si najednou všiml, že je Kaishin vzhůru. „Ah, jsi vzhůru. Jak se ti spalo?“ Řekl. Bylo na Kokaiovi vidět, že toho moc nenaspal. Vypadalo to, že přemýšlel co dál a chtěl mít úplně vše pod kontrolou. Tentokrát chtěl být na vše připravené a rozhodl se k jedné věci. „Získal sis teď ostatní lidi ze Suichu. Pokud budeš souhlasit, tak budu kandidovat na nového vůdce a tebe chci mít vedle svého boku, abys mi pomohl s veškerým rozhodování. Nechci už, aby žili lidé Suichu v nevědomosti.“ Vyřkl dost velkou žádost a zároveň i nabídku, která by mohla Kaishinovi dost změnit život.

Eve Kurosu

Eve celkem rychle usnula, ale ne na moc dlouho. Zdál se jí totiž sen, který rekapituloval všechny vize, které se za celý den přihodili. Jenom tam chyběla ta s Batsuem, což naznačilo Eve to, že ta poslední vize musela být zapříčiněná Chariotem. Vzhledem k tomu, že to byly ty samé kecy, které slýchávala v těch vizích, tak jí to nijak nerozhodilo, aby díky tomu musela vyvádět. "Nepovídej. Kdo jiný by to udělal." Řekla na první větu od matky. Pak Kiro přeříznul lano a celý most se nahnul. "Je to jednoduché, ale ty tomu nikdy neporozumíš." Řekla na Kirovu první větu a pak se podívala na okolí. Je to tu krásné. Pomyslela si a pak se znova podívala na Kira. "Měla? Hm... třeba se někdy na druhé straně potkáme." Dořekla a pak přesekl poslední provaz, který držel most. "Měl bys..." Nedořekla a hned se probudila. Prudce se zvedla a rukou si projela obličej. Sen? Vize? Kso.. to je tak otravné. Pomyslela si a pak se hned musela chytit za místo, kde jí vjela kost do těla. *Kschh..* Zasyčela bolestí a po malinké chvilce bolest zmizela. Takže za tohle může ta dívná kost... opět jsem viděla ty dva. Přemýšlela nad tím a pak se podívala na svojí katanu. Takže to, co se stala u vody, musela být tvoje práce. Řekla si v mysli a katana začala trošičku zářit červenou barvou. "Huh?" Vydala ze svých úst a natáhla se pro svojí katanu. Uchopila jí za rokojeť a položila si jí na nohy. "Copak? Vypadá to, jakoby tu taky nemohl někdo "spát"" Řekla mu v mysli a čekala, co z něho vypadne, protože to určitě musel být nějaký signál. Mezitím Eve přemýšlela nad těma útesama, protože jí něco říkalo, že už ty útesy někde viděla a bylo to poblíž Suichu. Otočila hlavu směrem na okno, které nebylo zatažené. Co když tam bude čekat? Ten ninja, který mi dal do těla tu kost... bude mně chtít zabít. Prolítlo jí hlavou při pohledu na hvězdy.

Kaishin Suikafuurado

Vzbudil se po dlouhém medvědím spánku a plný energie vyskočil z postele. Bylo mu asi 100x líp po tom co se vyspal a už neměl tak černé myšlenky. Měl teď taky mnohem zdravější úsudek k tomu všemu a tak vyndal dopis z pod polštáře a strčil si ho do kapsy. Pohlédl ven z okna kde viděl pracovité lidi co dál budují a opravují Suichu na což byl sám hrdý.
"Takové vedení si opravdu nezaslouží..." Pomyslel si když si vybavil Daisukeho a to už zaslechl nějaké zvuky z vedlejšího pokoje. Automaticky tam vyrazil a otevřel dveře kde stál jeho otec s plánky na zdi. Na první pohled to vypadalo děsivě.
"D-dobrý ráno tati. Víš o tom že teď vypadáš jako sériový vrah co si lepí fotky svých obětí na zeď?" Zavtipkoval a usmál se na něho. Potom mu ale pověděl něco, čímž ho zaskočil.
"To myslíš vážně? Zní to jako skvělý nápad! Naprosto s tebou souhlasím. Jak někdo může vést lidi když jim zavazuje oči?" Řekl nadšeně a ukázal na něho palec nahoru. Uvědomoval si jak velké to může být břímě, ale dostat šanci bylo to, co si vždycky přál. Pohlédl znovu na jeho zeď a trošku si promnul oči když viděl své jméno u "pětiocasího".
"No na tohle.. budu potřebovat kafe."

Eve -> Když se natáhla pro katanu, tak ještě chvíli nespala. Podívala se na hvězdy a pak už si uvědomila jen to, že se ji samy zavírají oči až opět spadla do hlubokého spánku. Chariota přestalo bavit mluvit s ní jen skrz její hlavu, protože nevěděla, zda s ní komunikuje on nebo má vize kvůli prokletí. Proto ji skrz sílu katany nechal usnout a dostal se do jejího snu. Eve se ocitla v temnotě. Stála na jakémsi velkém kusu kamene. Byl velký asi jako nějaký tréninkový plac. Kus kamene se vznášel v temnotě - nikde v okolí nic nebylo, skoro jako kdyby byla ve vesmíru. Když se rozhlédla, tak uviděla na druhé straně dřepící postavu. Po chvilce se postava zvedla a pomalu k ní přicházela.


Osoba měla schované oči za nějakými černými brýlemi. Úsměv měl od ucha k uchu, ale jeho zuby byly vybroušené do špičáků, takže to působila, jako kdyby šlo o nějakého žraloka nebo tak něco. Na zádech měl jakési ozubené kolo, které vypadalo jako nějaký upravený fuuma shuriken. Když k ní došel, tak se pousmál. Šel trochu shrbeně. "Konečně se shledáváme tváří v tvář." Řekl tiše a jeho hlas byl přesně takový, jaký slyšela předtím ve své hlavě. "Už mě přestává bavit to, že se neumíš chovat a ničíš si život. Musíš najít toho hajzla, co ti způsobuje ty vize a já ho pak za tebe zabiji, protože ty jsi k ničemu. Akorát ohrožuješ lidi kolem sebe a s takovým chováním brzy zemřeš a to já zrovna moc nechci." Řekl nafoukaně, ale zároveň dost naštvaně.

Kokai Suikafuurado

Když mu řekl Kaishin poznámku o sériovém vrahovi, tak se musel sám zasmát. Byl rád, že je Kaishin stejný jako vždy. Kaishin byl vždy po svém otci. Drželo ho takové to vtipkování a optimistický pohled. V této době bylo pozitivní myšlení hodně důležité. "Fajn. Daisuke je silný vůdce, ale má velké mínus, že si vše nechává pro sebe. Volby proběhnou za pár dní, proto chci mít připravených několik kroků, které budu chtít provést až mě případně lidé zvolí. Což zvolí, pokud budeš po mém boku." Řekl a pak poodešel trochu stranou, kde Kaishinovi nalil kafe, které mu donesl. "A to podpoříme tím, že tě jmenuji novým vůdcem rodiny Suikafuurado." Řekl mu další celkem šokující zprávu, kterou ale ihned vysvětlil. "Je tradicí, že vůdcovství převezme vždy někdo z blízké rodiny bývalého vůdce. Jelikož byla tvá matka vůdce, tak bych měl být teď já, ale to mohu přenechat někomu jinému, koho si zvolím. Takže zvolím tebe a společně oznámíme, že se chci stát vůdcem vesnice a tebe budu mít jako pravou ruku." Řekl s úsměvem svůj plán. Byl do toho dost zapálený, protože de facto jejich rodina to odnesla teď nejvíce. Nechtěl, aby se něco takového stalo znovu, proto se do toho chtěl opřít co nejvíce to jde. "A když už jsme u toho. Je čas si promluvit o tom, co jsi v sobě probudil." Ukázal prstem na titulek "Pětiocasý".

Eve Kurosu

Eve se koukala na hvězdy a pak zase upadla do hlubokého spánku. Tentokrát to nebyla osoba, nebo nějaké útesy. Tentokrát to byla sama temnota. Ale no táááák... Prolítlo jí hlavou, když seděla na nějakém kameni, který levitoval uprostřed ničeho. Rozhlédla se a všimla si osoby, která tentokrát nevypadala jako její matka a ani jako Kiro, nebo Batsu. Super, tak tu máme něco nového. Pomyslela si a pak ta osoba promluvila. Byl to sám Charioto, který nevypadal moc na to, jak si ho Eve představovala. Vyčetl jí spoustu věcí a Eve seděla dál a jen pokrčila očima. "Ahoj." Pozdravila a pak si ho prohlédla od hlavy až po paty. "Tak mně pouč. Ukaž mi jakou cestou se mám vydat. Podle toho, co říkáš, to bude pro tebe jenom a jenom lepší." Řekla a povzdychla si. Lítám z vize do snu a do dalšího snu a další vize a... já už nevím co se vůbec děje. Pomyslela si a vypadalo to, jako by se Eve začala pomalu vzdávat toho všeho, co se stalo.

Charioto

Opět nastal její lhostejný přístup, který mohl za to všechno, co se v poslední době stalo. Charioto je dost arogantní, ale zároveň to není žádný hlupák a když k němu promluvila tak, jak promluvila, tak si jen naštvaně odfoukl a následně ji udeřil fackou přímo do tváře, což ji položilo k zemi. Byla to facka přes klouby, takže mohla zabolet. Sice ji udeřil ve spánku, ale během toho se jejímu spícímu tělu objevila jakási modřina u koutka úst. "Přestaň se chovat jak nějaké tupé děcko. Nikoho už nebaví to, že neumíš s ostatními mluvit a jen jsi tupě drzá. To tě akorát přivede do hrobu. Tvé lhostejné chování ti zapříčinilo to, že tě našel ten blbec Sai a proklel tě tou svou kostičkou. A ty si pak stěžuješ, že máš vize svých činů. Dokud se k tomu budeš stavět jak malé děcko, tak to nepřestane a pořád budeš jedno velké nic, které se neumí chovat. Není ti 12, aby ses takhle chovala." Řekl vytočeně, ale rozhodně nekončil. Byl na ní dost vytočený. Nešlo o to, že by mu na ní záleželo, ale o to, že od ní čerpá dost síly, kterou potřebuje. "Už jsem prošel pod rukami mnoha lidem, ale ty jsi nejvíc na kraji života a smrti a věř mi, že když jsi zabila pár lidí, tak nejsi nijak extra. Zabila jsi jen nějaké cucáky, kteří sotva udrží kunai." Ironicky ji zatleskal a pak zakroutil hlavou. "Nejde o žádnou blbou cestu, ale o tvůj přístup. Proč myslíš, že kolem sebe nikoho nemáš? Nemůžeš si s nikým promluvit a pak ani nevíš jak se máš v určitých situacích chovat? Hm?" Než však stihla promluvit, tak ji do toho sám skočil. "Protože jsi otravná a nudná." Řekl ji dost tvrdě a pak se zakroucením hlavou poodešel trochu dál, kde se k ní otočil zády a hleděl směrem nahoru. "Proč zrovna ona?" Zeptal se sám sebe potichu.

Eve Kurosu

Charioto jí dal facku a Eve trochu zasyčela, protože to nečekala. Měla nehezký pohled a zároveň chápala, jak se Charioto cítí. Věděla, že její chování není dobré, že dělá blbosti a nedokáže si udržet nikoho po její straně. Nevěděla ani, jak se k tomu postavit. Veškerý čas v Shosan. trávila sama při tréninku a kamarády si nikdy neudělala. I když měla tu možnost, tak to skončilo zle, přesně tak, jak to Charioto popsal. Byl hodně naštvaný, ale to zase znamenalo, že ho něco hodně žere. Podle Daisukeho popisu Eve věděla, že jí Charioto potřebuje, ale nebyla si jistá, jestli může změnit majitele. Nechtěla už riskovat. Vždycky, když zariskovala, tak se to podělalo a Eve si už žádnou takovou chybu nemohla dovolit. Těžké bylo, že ho chápala, ale nedokázala k tomu říct něco, co by dávalo smysl. Snažila se přemýšlet, ale cítila se strašně omezeně. Nemohla přijít na ty správné slova, které chce Charioto slyšet. "Rozumím." Řekla a postavila se, protože z té facky se doslova posadila na zadek. "Je... je to těžké. Věděla jsem, co všechno na mně čeká, ale i přes to, jsem se odhodlala uskutečnit svůj životní čin, který mi změnil život. Myslela jsem si, že to tak bude lepší, ale podle toho, co se děje, to je jenom a jenom horší. Nechci, aby lidé kolem trpěli jen díky mé blbosti... Chci to změnit, ale není to pro mně lehké. Většinu lidí, kterým jsem mohla věřit, jsou mrtvý a..." Dál už to nedořekla, protože už neměla slova. Eve si byla jistá, že jediný člověk, který by jí teď mohl s něčím pomoci, byl Daisuke. Pomalu si začíná myslet, že jenom ona jediná v něm vidí skvělého vůdce, ale může to být opět její "lhostejnost", která z ní mluví. Mluva Chariota jí dala co proto a proto se jednoznačně rozhodla. Už nemohla žít s tím vším, co se děje. Potřebovala změnu, která jí snad pomůže ven z veškerých problémů. "Je čas na změnu. Chci se změnit a ty to taky chceš. Je jenom na tobě, jestli mi pomůžeš tu změnu vykonat." Řekla když k ní byl otočen zády. Dokázala si vyvodit, že toho lituje, ale to Eve mohla taky nad tím, že si vůbec vzala tuhle katanu. "Prvně se zbavím toho-... zbavíme toho ninji s tou kostí a pak uvidím, co se bude dít. Daisuke říkal, že se musím usmířit s tím, co jsem v minulosti udělala a osvobodit se tak." Dodala a čekala, co řekne Charioto. Čekala další nával nadávek a vzteku, ale to by jí jenom potvrdilo to, že jí pomoci nechce a chce se jenom na někom vyřvat a uklidnit se.

Kaishin Suikafuurado

Kaishin zůstal stát jako opařený když to na něho všechno otec vybalil a překvapeně na něho zíral.
"D-děkuji." Vydal ze sebe když mu podal kafe a pořádně se napil.
"To zní jako dobrý plán, ale myslíš že jsem na to připravený? Je to velké břímě a já bych tě nerad zklamal tati." Řekl upřímně ale vypadal celkem spokojeně když mu dal takovou nabídku. Podíval se tedy na plánek kde bylo jeho jméno a pak zase na Kokaie.
"Ano, o tom bych s tebou rád mluvil. Dost mě to zajímá. Mluvil jsem s nějakým mluvícím kamenem a připadám si trochu jako pošuk." Řekl a zasmál se aby opět ulehčil situaci. Byl rád že se otec stále dokáže zasmát a chtěl tu být pro něho protože to teď opravdu potřeboval.

Charioto

Pozorně ji poslouchal stojíc k ní zády. Vypadalo to skoro, jako kdyby ji vůbec neposlouchal, ale když domluvila, tak se pomalu otočil. Došel k ní a na jeho tváři nemohla poznat, zda je naštvaný nebo je naopak spokojený. Poznala to až ve chvíli, kdy na ní promluvil. "Správně, takhle se mi líbíš." Řekl tiše se svým úsměvem od ucha k uchu, který však nevypadal moc příjemně. Někteří lidé by se holt neměli smát, protože zrovna Charioto svým úsměvem akorát tak nahání strach. "Je to jednoduché. Pokud budu mít jistotu, že jen tak nezemřeš, tak k tobě přilnu a nebudu schopný změnit uživatele. Pokud jistotu mít nebudu, tak tě nechám zemřít a najdu si jiného uživatele." Řekl ji a pak se pousmál nad tou informací, že se má odprostit od minulosti. "To je jednoduché. Já dostanu Kira z Očistce a tím pádem bude tvůj hřích napraven. Ale kvůli tomu se musíme sejít s tím blbcem. Až se probudíš, tak zajdi na to místo ze snu. Myslím si, že ho tam najdeme." Řekl ji klidně, ale už ji nenechal promluvit nebo se na něco zeptat, protože se v ten moment probudila do krásného dne.

Kokai Suikafuurado

Společně se usadili ke stolu. Kokai se na něj podíval a trochu se usmál. "Jsi připravený. Není to tak složitá pozice, jen se tě budou lidi různě ptát a budeš mít hlavní slovo. Jestli je někdo z klanu připravený, tak jsi to ty." Povzbudil ho. Pak přešla řeč na pětiocasého. "Kokuo." Zdůraznil jméno tohoto démona. "Ano. Dříve jsme o tomto démonovi neslyšeli, ale podle všeho je počátkem našeho klanu a existuje třetí linie tohoto klanu, což jsou dědicové tohoto démona. Podle všeho jsi jím ty. Poté matčin bratr Suizu, kterého jste s bráchou nikdy nepoznali a pak ještě nějaká neznámá žena. Je to pětiocasý démon, který umí ovládat všechny elementy a vzhledem k tomu, že je pětiocasý, tak si myslím, že někde musí být i zbytek ocasých démonů." Řekl mu vše, co věděl o Kokuovi. "Majitel tohoto démona získá obrovskou zásobu chakry a podle všeho se mu automaticky otevřou všechny elementy a je schopen je užívat." Dodal ještě spekulativní myšlenku. Nebyla totiž nijak potvrzená a šlo jen o báchorky, které se říkaly v jejich klanu. "Máš v sobě jednu třetinu tohoto démona, proto nejsi schopen využívat plně jeho potenciál." Pak však někdo zaklepal na dveře. Kokai se pomalu zvedl a došel otevřít. Neměl tušení, kdo by teď mohl klepat. Otevřel a ve dveřích se objevil zrovna ten poslední člověk, kterého by tu čekal a kterého by chtěl vidět. "Ještě než přede mnou zabouchneš Kokaii, tak mám nabídku. Nelíbí se vám, jak vedu tento tábor, což naprosto chápu, ale právě mířím na sraz všech vůdců větších táborů, kde všechny své plány ukáži a nabízím, aby se ke mně přidal na cestu tvůj syn, jakožto můj doprovod, aby pochopil jaký jsem vůdce." Řekl. Kokai na to nereagoval a jen se podíval na Kaishina. Byl na Daisukeho naštvaný, ale tohle byla zajímavá příležitost, o které chtěl nechat rozhodnout svého syna.

Kaishin Suikafuurado

Usadil se s otcem ke stolu s chutí se napil horké kávy. Otec mu začal sdělovat dost zajímavé informace o démonovi který v něm údajně sídlí, nebo alespoň jeho část. Usmál se na něho a opřel se o židli.
"No, démon mi sdělil takovou zajímavou věc. Řekl mi i že jednu část má Suizu a ta poslední je někde blízko Suichu. A taky to, že pokud chci kompletní sílu, musím zabít Suizua. Což mi přijde trošku kruté vzhledem k tomu kdo to je." Pověděl a než si stihl poslechnout Kokaie reakci tak někdo zaklepal na dveře a on šel otevřít. Byl to Daisuke, kterého jsem stejně jako můj otec vidět nechtěl. Podal mi však nabídku která se dá se říct nedala odmítnout. Pokud říkal pravdu a chtěl tam vyložit své karty, byla to jedinečná příležitost zjistit co má vlastně celou dobu za lubem. A to by se mě i otci hodilo. Nechtěl však vyskočit jak on pískne a tak ho chtěl Kaishin trochu pozlobit. Založil si ruce do kříže a trochu zamračeným pohledem se na něho podíval.
"Hmm. A co z toho budu mít kromě toho že tě pochopím? - očemž silně pochybuji." Řekl a čekal na jeho reakci.

Daisuke Ryugo

Chtěl se rozejít do pokoje s úmyslem, že se posadí na jednu ze židlí, ale v tom mu zabránil Kokai, který ho konečky svých prstů popostrčil dozadu - zpět za práh. Daisuke se podíval na Kokaiovu ruku, kde viděl odřené klouby, což bylo kvůli jejich předchozí rvačce. Daisuke ale neměl žádné viditelné zranění, protože pomocí svých kostí dokázal rozhýbat krvinky a podobné věci, které mu urychlily hojení. Poté však promluvil Kaishin. Daisuke se jen usmál a podíval se přímo na něj. "Nic z toho mít nebudeš. Maximálně se potkáš s ostatními vůdci a podíváš se do jiného táboru. Nebudu tě nijak nutit. K volbám ohledně nového vůdce klidně dojít může. Jen ti dávám nabídku, abys pochopil vše, co jsem dělal a mohl s tím naložit jak uznáš za vhodné. Vyrážím za půl hodiny. Buďto budeš před hradem nebo mě doprovodí Kaito." Řekl a pak se s kývnutím na Kokaie rozešel k odchodu.

Eve Kurosu

Poslouchala Chariota a snažila se svoje oči udržet jinde, než na jeho tváři. Takže otec musel Chariota odložit dobrovolně, ale z jakého důvodu? Započínalo to, kdy na něho byl moc silný? Pomyslela si a pak mu vše odkývala. Než stačila něco říci, tak už se probudila a kupodivu bylo ráno. Ehh... Prolítlo jí hlavou a podívala se do okna. Venku byl hezký slunečný den, který si říkal o menší dobrodružství k těm útesům. Vstala a svlékla si Naminin župan. Položila ho na postel a oblékla si svoje oblečení. Mnohem lepší. Pomyslela si, když opět mohla pocítit tu volnost. Chariota vsunula do pouzdra a položila ho na stůl. Skočila si na záchod a opláchnout si obličej. Když si oplachovala obličej, tak si přejela přes tvář, kde měla modřinu od Chariota. *Kshh* Zasyčela bolestí a chvilku se prohlížela v zrcadle a rukou jezdila po té modřině. Sen propojený s realitou? Hm... Prolítlo jí hlavou a vrátila se zpátky do pokoje, kde vzala Chariota a svojí tašku. Z té vytáhla plášť a oblékla si ho. Chariota si připnula k pásku u sukně a byla připravena vyrazit. "Vyrážíme" Řekla a když vyšla z domu, tak se rozhlížela, kudy by se vydala k těm útesům.

Kaishin Suikafuurado

Pohled odvrátil na Kokaie a trochu ironicky se usmál.
"On si snad myslí, že tímhle něco změní. No každopádně to bude zábava když už nic jiného. Jdu se teda připravit na cestu." Řekl a vydal se zpět k sobě do pokoje kde se oblíkl, nasadil rudou pásku přes oko načež také své brnění. Sebral svou náhradní výbavu ninji takže u sebe měl konečně svůj vybavený váček a vtom si vzpomněl na dopis ve své kapse. Nenápadně přešel do Kirova pokoje a z šuplíku vyndal ten druhý který si ihned strčil do kapsy. Vydal se tedy zpět za otcem na kterého se usmál.
"Dobře, zjistím toho co nejvíc a pak ti dám vědět. Když to teda přežiju." Zavtipkoval ikdyž černý humor teď nebyl na místě.
"A dej pozor na Kira. Nechci přijít ani o jednoho z vás." Řekl ve dveřích a rozeběhl se směrem ven, před hrad.

Eve -> Jak se tak rozhlížela, tak si všimla záře ze své katany ve chvíli, kdy mířila pohledem k velké skále, ve které byla obrovská díra od předchozího útoku lovců. Charioto jí dával vědět, že je to ta správná cesta. Jak tak kráčela, tak se před ní kousek od skály zablesklo a z blesku vyšel muž, kterého znala. Byl to Kaito Ryugo. Ten zde figuruje jako jakási stráž a všiml si, že Eve někam odchází. Proto se ihned přemístil k ní, aby věděl, co má v plánu. Chvíli na ní jen tak koukal a pak konečně promluvil. "Kam jdeš, Eve?" Optal se jí. Nebyla zrovna moc dobrá doba na procházky mimo tábor vzhledem k nedávným událostem.

Kokai Suikafuurado

Viděl, že se jeho syn rozhodl přijmout Daisukeho nabídku. Nebyl zrovna rád, že odchází pryč ze Suichu, ale zase byl rád, že se začíná takto zapojovat do dění okolo vesnice. Byla to i skvělá chvíle, kdy mohl Kokai začít přesvědčovat lidi, aby ho zvolili vůdcem, když tu Daisuke nebude. O Kaishina se nebál, protože i když se stalo tolik věcí, tak ví, že Daisuke je jeho nejlepší přítel a už pokazil tolik věcí, že rozhodně nenechá dopustit na jeho syna. Kaishin si zabalil a pak se znovu vrátil do kuchyně, kde hodil nemístný vtip, kterému se otec moc nezasmál. "Hlavně se opatruj a všímej si všeho divného. Sice je hlavní problém mezi ninji a lidmi, ale nikdy nevíš, kdy se objeví nějaký pomatený ninja. Takže bacha na vše podezřelé." Řekl mu a pak ho objal. "Tak a teď už jdi." Dodal s úsměvem a nechal ho odejít. Kaishin vyšel před hrad, kde už stál připravený Daisuke a kolem sebe na zemi měl několik nakreslených černých pečetí.

Eve Kurosu

Když se rozlížela, tak jí Charioto hned dal vědět, kudy jít. Eve kývnula hlavou a rozešla se směrem k té skále. Když byla kousek od té skály, ale v tu chvíli se před ní zablesklo a Eve chytla rukojeť katany a pevně nastražila oči. Z blesků vyšel ten muž, který jí chytil před dvouma dněma před bránou do Suichu Kyanpu. Hned jí položil otázku a Eve pustila rukojeť. "Jdu se odprostit od svých činů." Řekla a pak pomalinku šla okolo něj. "Netřeba se strachovat. Nemám v plánu umřít." Dodala a pokuď jí nijak nezablokoval, nebo jí silně neokřikl, tak pokračovala dál.

Kaito Ryugo

Věděl o tom, že se střetli se Saiem, o kterém něco málo věděl. Dokonce mu i Daisuke řekl o tom, že Eve byla právě Saiem prokletá. Proto nebyl ani moc překvapený, jen se mu nelíbilo, že opouští sama tábor, kort když tu byl takový útok. Věděl, že v okolí lovci nejsou, protože to musel prozkoumat, aby si byli v táboře jistí, že jim nehrozí další útok, ale stále se mu nelíbilo, že jde sama. "Jdeš se sama postavit Saiovi?" Zeptal se ji trochu nechápavě a mohla v jeho hlase slyšet i trochu strach. Bylo to kvůli tomu, že věděl, že se o ní zajímá Nami a on Nami miluje, takže by se mu nelíbilo, kdyby se Eve něco stalo a musel by Nami říct, že ji nechal jít samotnou. "Nemám jít s tebou, Eve?" Zeptal se ji.

Eve Kurosu

Jakmile vyslovil to, že se hodlá sama postavit Saiovi, tak se zastavila a pootočila hlavu. On ho zná? A proč to zní, jakoby by se o mně bál. Pomyslela si a pak se otočila celým tělem. "Asi už máte veškeré informace. Takže byste měl vědět, že sama rozhodně nejsem." Řekla a sevřela pouzdro s katanou. Nechci, aby na mně někdo dohlížel, ale... Pomyslela si a pak znovu otočila tělo, aby byla zády ke Kaitovi ."B-budu rà-d-da, když půjd-dete sem-n-ou" Vysoukala ze sebe a pomalu se rozešla k te skále. Nemůžu všechno nechat náhodě. Když tam semnou někdo bude, tak budu mit určitou jistotu. Pomyslela si.

Kaito Ryugo

Koukl na její katanu, která opět trochu zrudla. Charioto začínal čím dál tím více reagovat na situace, které se kolem něho dějí. Začínal se k Eve poutat. Když Kaito slyšel, jak těžce ji jde z úst to, že může jít s ní, tak se trochu zasmál, protože věděl, že ani ona neví, zda má jít s ní. Možná to bylo tím, že byla vždy taková odtažitá nebo zkrátka neví, co jí vlastně čeká. On sám to také nevěděl, ale moc dobře věděl, že je Eve něčím důležitá pro Nami, tudíž musí být i pro něj. Hlavně je ve vesnici nová a chce jí poznat. "Půjdu s tebou. Má mě tu stejně za chvíli vystřídat Kokai, takže bych měl padla." Řekl jí a společně s ní se rozešel směrem pryč z táboru a vkročili do temného lesa. Kaito nečekal ani minutu a hned začal s Eve konverzovat, protože se o ní chtěl něco dozvědět. "Takže ty jsi se potkala s Nami někde venku jo? Říkala, že tě viděla v nějaké hospodě, zrovna když jsi tam měla nějaký problém." Vypadlo z něho a za chůze na ní koukal.

Eve Kurosu

Eve nasadila pomalé tempo, aby jí Kaito došel. Šla pomalinku vedle něho a neustále otáčela hlavu do strany, na které byl Kaito. Je to vtipné... pokusit se zasmát? Hm. Prolítlo jí hlavou, ale byla ráda, že může někoho rozesmát. Když byla malá, tak většinou matka rozesmívala jí, aby se cítila dobře. Kaito zmínil, že ho má vystřídat Kokai, což byl Kirův otec. "Umh.." Vydala ze sebe a pokývala hlavou. Snažila se odpovídat na vše, a celkově komunikovat, protože věděla, že jí to pomůže. Charioto jí úplně otevřel novou cestu, kterou právě kráčela. Pomalu zašli do temného lesa a a Kaito se hned zeptal na to, kde se potkali s Nami. Eve se zamyslela a přešně si pamatovala ten moment, kdy jí pomohla a řekla, že v Suichu Kyanpu najde nový domov. "Bylo to několik kilometrů od Suichu Kyanpu. Potřebovala jsem různé informace o tom, kde se dá usadit a kde také žijou ninjové, proto jsem vešla do jedné hospody v malé osadě. Otec mi vždycky říkal, že v hospodách se dozví vždy hodně z okolního světa. Proto jsem tam šla..." Řekla a pak se nachvilku odmlčela. Přemýšlela dál a po chvilce se znovu podívala na Kaita. "Bylo tam spousta takových těch... bouchačů, kteří nemají rádi, když jim někdo leze do jejich teritoria. Strhli mi plášť a za triko mně potáhli na dřevěný stůl. Chtěli vědět, co tam dělám a co chci, že tam normálně takhle mladí lidé nechodí. Ani jsem nemukla." Dodala a pak se opět odmlčela, protože nevěděla, jestli chce pokračovat. Sklopila trochu hlavu a rozmýšlela si to, ale neměla už co tajit, ani, když je to pro ní trapné. "Očividně je to bavilo a neměli nic jiného na práci... osahávali mně a i přes to, jsem nebyla schopna ani slova. Bránit jsem se také nemohla, protože mi při tom katana spadla na zem." Řekla tichoučkým tónem, ale Kaito mohl vycítit, že jí to bylo trapné a stydí se za to. "Pak přišla Nami. Nejspíš tam měla sraz s nějakým kontaktem. Všechny odrovnala a pomohla mi odtamtuď odejít. Řekla mi o Suichu Kyanpu a dala mi přesné instrukce k tomu, abych jí našla. Měla jsem štěstí." Dodala a hlavu zvedla do normální pozice. "Nami je opravdu skvělá. Starostlivá a... milá." Řekla a zajímalo jí, co z toho vytěží Kaito. Proč mu to vlastně říkám? Opravdu je součást dobré komunikace to, sdělovat takové informace někomu, kdo mi je neznámý a nemám s ním delší pouto? Aoimo říkal, že sdělování takových informací je hodně nebezpečné, protože se pak můžou dostat do špatných rukou, ale někdo, komu věří Nami, bych měla taky. Navíc mi něco říká, že tihle dva mezi sebou mají hodně pevné pouto. Taky bych takové někdy chtěla. Pomyslela si.

Kaito Ryugo

Nečekal, že se mu Eve takhle rozpovídá. Doteď o ní v táboře slyšel jen to, že je dost zamlklá a zároveň dost nekompromisní. Nekompromisní povahu měla podobnou s Nami, možná proto se ji ujmula. Viděl, že je z toho dost nešťastná. "Vůbec to neber jako tvé selhání. Lidé v okolních vesnicích a právě hospodách jsou dost nepřátelští. Jak jsi sama řekla, tak nemají rádi, když jim někdo vleze do jejich teritoria, cítí se trochu zranitelně, proto tak jednali. Hlavně to jsou opilci, kteří nemají nic lepšího na práci." Řekl ji, jelikož nechtěl, aby se kvůli tomu cítila nějak špatně. Je úplně normální, že někdy člověk není schopný se sám ubránit. "A potom, co mi o tobě pověděl Daisuke, tak vím proč se tě Nami tak ujala. Podle mě ji připomínáš jí samotnou v tvém věku. Taky byla dost nekompromisní a odtažitá. V táboře se s nikým moc nebavila, a proto je taky teď furt na cestách a zjišťuje hromadu informací. Měla by se zase brzy vrátit, protože tentokrát šla jen do nedalekého tábora, kde měla donést Daisukeho plány. Už se na ní těším." Jenže pak se zatvářil trochu blbě, protože si uvědomil, jakou řekl poslední větu, že se na ní těší. To původně měl jen v hlavě, ale najednou to řekl, což úplně nechtěl. Každopádně dělal jakoby to neřekl a trochu doufal, že to Eve nepostřehla. Prošli mýtinou, kde nedávno bojoval Kiro společně s Kaishinem proti jednomu z lovců. Na zemi byla ještě trochu krve a v dálce mohli vidět síť, ve které byl předtím chycen jeden muž a následně vybuchl, při čemž nakazil Kaishina a znemožnil mu užívat chakru. "Vůbec si tohohle nevšímej. Tento les už zažil tolik krveprolití, že je tu známka boje skoro na každém místě." Prošli kolem sítě, kde byly hnijící zbytky muže. Dost to tam smrdě a bylo to na pohled celkem nechutné, proto Kaito trochu přidal, aby se od tohoto vzdálili.

Eve Kurosu

Poslouchala Kaita a přitom se rozlížela po okolí. Jsem ráda, že se Nami vůbec objevila. Ve většině toho máme hodně společného a hlavně to je někdo, kdo mi důvěřuje a já můžu naopak důvěřovat jí. Pomyslela si a když Kaito ukončil svojí mluvu, tak se na něho podívala a trošičku naklonila hlavu ke straně. "Nami mi rozumí. Já rozumím jí. Je to jedna z osob, na kterou se můžu spolehnout." Řekla a pak chytla svojí katanu. "Pomalu začínám rozumět tomu, co znamená komunikace s blízkýma lidma a vytváření si pout." Dodala a oči se jí proleskly. "Jak moc máte blízko k Nami? V její přítomnosti to vypadalo, že k ní něco cítíte. Je to více než klasické pouto, kterému ostatní říkaj "přátelství"? Jak vůbec něco takového vzniká? Musíte se dobře znát, nebo se spolu dlouho přátelit?" Zeptala se a sledovala Kaita. Měla jiný výraz, než vždycky. Byl to takový radostný až zvídavý výraz, který se u ní objevil po hodně dlouhé době, ale sama o tom ani nevěděla, protože chtěla vědět, jaké pouto může mít mezi sebou a Kirem. V okolí kolem kterého procházeli, byla krev a různé náznaky bitvy. Tady muselo proběhnout hodně bitev. Proletělo jí hlavou při pohledu na to zdevastované okolí. Taktéž přidala na kroku, protože ten pach jí taky nebyl příjemný.

Kaito Ryugo

Eve na něj vyvalila spoustu otázek na téma, kterému se chtěl celkem vyhnout. V táboře každý věděl, co k Nami cítí a co naopak ona cítí k němu, ale nikdy se nedali dohromady, protože je Nami odtažitá a nechce se k nikomu vázat. Nikdy si o tom však neměl s kým promluvit, maximálně s Kokaiem, proto využil příležitosti, že si může promluvit s někým, kdo je Nami dost podobný. "Víš, náš vztah je dost složitý." Řekl a koukl se do země, protože ho to celkem mrzelo. Pak však zvedl hlavu a pokračoval. "Nejsme jen přátelé. Oba se navzájem milujeme, ale ona se nechce vázat, bojí se, že pokud si někoho pustí k tělu, tak ji to zraní. Proto také dost cestuje, aby nenavázala moc kontaktů a nikdy se nemusela o někoho vyloženě bát. Začalo to už v mládí, kdy jsme se dost bavili, jenže pak se něco stalo a ona úplně otočila a přestala si lidí okolo sebe všímat. Vím, že se mnou chce být, ale bojí se." Vysvětlil, ale to už pomalu vyšli z lesa a před sebou v dálce uviděli dva velké útesy. Jeden vystupoval ze země a byl opatřený kamennými schody a druhý byl naproti němu, ale jednalo se o obrovskou skálu, která pokračovala do dálky. Mezi těmito útesy byl přichycený na několika lanech dřevěný most, který vypadal dost chatrně.

Eve Kurosu

Eve se snažila co nejvíc naslouchat, protože by se mohla něco přiučit a hlavně dozvědět. Kaito vypadal, jakoby se o tom nechtěl moc bavit. Moc dobře to chápala, protože Eve se taky o většině věcí nechce bavit. Navzájem se milují? Milovat někoho, hm? Pomyslela si a dále přemýšlela nad tím slovem. "Hmm... takový vztah musí být hodně, hodně složitý. Milovat někoho a nemoc si s ním užívat... " Řekla zamyšleně a pak se rozhlédla po těch útesech. "Máte ale hodně silné pouto, a to vám závidím. Já si každé pouto, které si udělám, zničím." Řekla při pohledu na ty útesy. Jsme tu... Proletělo jí v mysli a šla pomalu k tomu mostu. Jestli to tak má být, tak se všechno odehraje na tom mostě. Pomyslela si.