12. sraz vůdců

...

Kaishin Suikafuurado

Vstoupil k Daisukemu do kruhu a ten ho varoval před tím, co přijde. Navíc mu vysvětlil proč ho bral sebou a jak to chodí. No taky ho pokáral jak se má chovat, jakoby to byl jeho syn a on se jen ze široka usmál.
"Vím jak se mám chovat ve společnosti. Mám dobrého otce." Popíchl ho a přikývnul. Nahromadil chakru do nohou aby mu nebyla zima v Yuki a pak jen čekal co se bude dít. Daisuke je oba přenesl na místo srazu a Kai byl trochu zděšený z toho přenosu. Byl to divný pocit a ty bílé pláně tomu moc nepomohly. No to už Daisuke na nic nečekal a seskočil ze skály. Kaishin ho tedy následoval a udělal úplně to stejné co on.
"Fajn, tak tohle je horší než jsem si myslel." Řekl nahlas a zasmál se když dopadl vedle něho.

Daisuke Ryugo

Poznámku o tom, že ví jak se chovat, protože má dobrého otce raději neřešil, protože věděl, že má Kaishin pravdu. S Kokaiem mají dlouhou historii a vždy v nich byl značený rozdíl, že Kokai dělal přesně to, co je důležité pro jeho rodinu a Daisuke na druhou stranu byl ten, co dělá takovou tu špinavou práci, tudíž byl zvyklý, že se na něj někteří dívali skrz prsty, ale vždy říkal, že je lepší působit zle, protože od něho pak nikdo nečeká nic dobrého a tudíž může překvapit a zároveň vzbuzovat respekt. To už vedle něho na sníh dopadl Kaishin. "Fajn, to bychom měli, teď ještě tak dvacet minut cesty než dojdeme k místu." Řekl při čemž ukázal směrem dopředu, kde byla vidět jakási skála. Byla daleko, takže vypadala dost male. "Tam je Yuki Kyanpu." Řekl a pomalu se dali do chůze. "Teď máme trochu čas si promluvit." Řekl mu, ale zároveň pokračoval, protože mu chtěl nejdříve říct něco sám než se případně na něco zeptá. "Chci tě připravit na to, co se dozvíš na tom srazu. Znají mě tam všichni a každý z nich ke mně chová velkou úctu, protože vědí čeho jsem schopný a zároveň ví, že jsem kvůli dobru ninjů schopný jít přes mrtvoly. Někdy dělám sice špatná rozhodnutí, ale to snad každý člověk. Na srazu vyjde ven s plánem, který obnáší spoustu mrtvých, ale zaručí ninjům svobodu. Proto ti teď řeknu můj plán, abys nebyl na místě překvapený." Dořekl a trochu se nadechl. "Hodlám spojit všechny tábory, aby v jednu dobu zaútočily na velké vesnice, kde jsou nejvyšší vůdci lovců a převzali jsme nad těmito místy vládu, abychom nastolili pořádek a mír. To znamená, že pozabíjíme všechny vysoce postavené, kteří nutí ostatní lidi pracovat jako lovci."

Kaishin Suikafuurado

Kráčel vedle Daisukeho a ten se rozhodl mu sdělit jeho plán. No spíš skoro sen protože to sice znělo hezky, ale trochu nereálně. Kai tedy jen poslouchal a potom se trochu pousmál.
"Hm, to je docela utopická představa. Ale nebylo by to špatné. Myslím že očistit lovce od všech vysoce postavených je celkem chytré. Měli by jsme ale počítat s tím, že i oni mají plány a určitě i spoustu věcí v rukávu. Nejdřív by to chtělo hodně informací o těch dotyčných aby nás nemohli tak lehce překvapit." Řekl mu svůj názor a čekal na jeho reakci. I přesto co si o něm myslel, ho teď bral celkem s nadhledem a nestranně. Pracovali v něm emoce kvůli smrti jeho matky a tak se to snažil udusit. Poté si ale na něco vzpomněl a trochu nápadně se začervenal.
"Kde je vůbec Yuki Igaku? Při obraně Suichu jsem jí neviděl a ani na pohřbu. Mám o ní... trochu strach." Dodal a odvrátil svůj pohled mimo jakoby se trochu styděl.

Daisuke Ryugo

Celá oblast byla zasněžená a na oko to vypadalo, že zde vůbec nic není. Jen čistota a klid. Sem tam se ozvalo nějaké to hvízdnutí větru, který poletoval skrz hory, kterých zde bylo nespočet. Člověk by si řekl, jak je možné, že tu vůbec někdo může žít. Je zde akorát zima a nic živého v okolí. Jak by zde mohl být nějaký tábor ninjů. Pomalu kráčeli zasněženou oblastí. Kráčeli směrem k jedné velké skále, která sahala až do oblak a byla neskutečně mohutná. Zároveň byla místy i světle modrá, neboť na ní byl zmrzlý sníh, který se za tu dobu proměnil v čistý led. Kaishin se zeptal na Yuki. "Yuki nevím kam zmizela. Byl jsem v Konoze, takže nemám tušení." Bylo těžké tudy chodit, protože byly až po kolena ve sněhu, což je výborné pro bojové podmínky, jelikož na to jsou místní ninjové zvyklí, takže by zde žádný lovec neměl šanci a hlavně by se zde ani nikde neschoval. Možná mezi horami, kterých zde bylo mnoho, ale zase by neměl přehled o okolí. Bylo to zde dokonalé pro obranu, ale stále zde byla otázka, jak by zde mohl někdo přežít, když zde není možnost nějakého chovu nebo pěstování.
Jakmile byli u velké skály, tak se Daisuke usmál a koukl na svého společníka. Poté pomalu zvedl ruku, kterou mířil na skálu a pomalu se k ní blížil. Ruka jako kdyby zmizela ve skále. „Koncentruj chakru a pomalu vkráčej do skály, to je vchod. Bez koncentrování chakry se tam nedostaneš.“ Řekl a v ten moment už vešel do celé skály. Vevnitř to vypadalo jako v jiném světě. Bylo to tu úplně jiné, než jak to vypadalo venku. Skála byla zevnitř krásně průhledná ven a ninjové zde tudíž viděli každý pohyb několik kilometrů před táborem. Byla zde normální zeleň, několik stromů, statků i chovatelských farem, díky kterým zde ninjové přežívali. Podél skály byly různé věže, při čemž na každé věži byl jeden ninja, který to tu hlídal a měl na zábradlí věže přichycený jakýsi stroj, jehož hlaveň mířila ven z táboru. „To jsou chakrová děla. Uživatelé se učí několik let, jak je správně použít, protože jde o koncentraci chakry na vysoké úrovni. Pokud by to nezvládli, tak hrozí výbuch děla a tudíž i narušení velké maskovací bariéry, kterou jsme teď prošli. Říká se, že je tohle to nejbezpečnější místo na světě. Lovci to tu ani jednou nenašli a pokud měli podezření, tak je pomocí děl odstřelili několik kilometrů daleko a sníh následně zakryl jejich mrtvá těla, tudíž je nikdo nikdy nenašel a nevzniklo podezření, že by zde byli schovaní ninjové.“ Vysvětlil dlouze Daisuke a pomalu kráčeli po cestě dál k největšímu domu, co zde byl.
Procházeli kolem několika statků, kde byly chované ovce a hlavně pěstované stromy s různým ovocem. Na druhé straně byly jakési kovárny, kde byli ninjové, kterým vycházel z úst černý kouř, kterým foukali přímo na zbraně a ty zbraně se zbarvovaly do černa. „To jsou ninjové, kteří mají díky svému kekkei genkai uhlí ve svých plicích a pomocí toho umí ovládat veškerý kouř. Jsou také tvůrci bariéry, kterou jsme prošli. Celá skála je vytvořena z pevného kouře, proto působí tak reálně.“ Vysvětlil a procházeli dál. Bylo naprosto jasné, že zde Daisuke už někdy byl a má to celé nastudované. Další zvláštností bylo to, že kousek od velké budovy běhaly děti, které měly psí uši a hlavně měli černé oči. Vypadalo to dost děsivě, ale Daisuke se tomu smál. „Tohle je zase rodina, která bojuje s pomocí svých vlků. Jsou to speciální vlci, kterým se říká Vlk Lidský, jelikož jsou schopni chodit po dvou a zároveň umí mluvit a jsou neskutečně chytří. Spolupracují s tímto klanem a jejich uživatelé jsou již od malička schopni absorbovat tohoto vlka a být díky tomu mnohem silnější. Vlk z nich může zároveň i vyskočit pomocí jakési pečetě, která funguje jako Kuchiyose no Jutsu, což je jutsu, co dokáže něco nebo někoho přivolat. Říkají si Ookami a slyšel jsem, že tento druh vlků spolupracuje jen s nimi, ale stejně se našel nějaký chlapec, který z klanu vůbec není a spolupracuje s jedním z těchto vlků.“ Vysvětlil dlouze a v ten moment viděli, jak se jednomu dítěti vrátily normální oči i uši a z jeho břicha skrz černou záři proskočil malý vlk, který se postavil na zadní a plácl si svou tlapkou s dlaní toho dítěte. Daisuke se na to jen usmál, ale to už byli před velkými dveřmi, které se pomalu otevřeli a mohli vkročit dovnitř.

Vešli dovnitř a mohli si všimnout, že je zde velká vstupní hala, která byla tvořena černými kameny, pravděpodobně uhlím, které mohli během chvíli změnit na kouř a díky tomu měli v zásobě obrovskou bitevní surovinu, kterou mohli použít proti potenciálnímu nepříteli. Po stranách haly bylo několik dalších dveří, které vedly do jiných místností, ale je zajímaly jen dveře, které byly přímo naproti nim. „Tam.“ Řekl a rozešli se k hlavním dveřím, které otevřeli a před jejich oči stál obrovský kulatý stůl z černého uhlí a přibližně 16 mohutných židlí, které byly pravděpodobně z černého železa. U stolu seděli už 4 ninjové a za nimi seděl vždy jeden další, který byl jako doprovod. Proto zde bylo 16 židlí. 8 hlavních hned u stolu, kde seděl vůdce a dalších 8 vždy vedle té hlavní židle, ale kousek vzadu, aby měl přehled a mohl si všimnout případného útoku. K útoku tu však nikdy nedošlo, protože vůdci drží za jedno, jelikož vědí, že hlavním nepřítelem jsou lovci. Daisuke se poklonil a došel ke své židli, kde stál nápis Suichu. Byla to židle hned vedle Tokai Kyanpu a Ame Kyanpu. Tokai ani Ame tu ještě neměli zástupce. Ukázal na židli vzadu, kde si měl sednout jeho doprovod a sám si sedl na svou židli. Židle pro doprovod byla skutečně dost blízko ke svému vůdci, aby si mohli tiše radit nebo se o něčem dohodnout. Naopak židle ostatních byly dost vzdálené, aby nemohli slyšet, pokud si něco dva ze své vesnice šeptali. Uprostřed velkého stolu byla jakási průhledná a velká skleněná koule. Každý měl pak před sebou stříbrný pohár a u něj džbán s vodou nebo džbán s vínem.

Daisuke pokynul, aby si Kaishin sedl na židli kousek za ním a vedle něj. Pak se sám usadil a podíval se na další 4 vůdce. Trochu se naklonil do strany směrem ke Kaishinovi a začal mu něco šeptat. "Tamto je vůdkyně Suna Kyanpu - tábor poblíž Sunagakure a uprostřed velké pouště. Jejich tábor je schovaný díky neustálé písečné bouři, která na jejich místě je. Mají šílené podmínky pro život, ale zároveň jsou dobře schovaní. Jsou tam všichni dost drsní, dalo by se říct, že pro zábavu loví lovce a svou smrt berou jako jakési odpuštění." Pokynul hlavou na vůdkyni Suny.


Pak promluvil o muži vedle ní, který vypadal dost mladě. "Tohle je vůdce Koku Kyanpu. To je tábor ukrytý v hlubinách moře. Předností ninjů je to, že ovládají bubliny a díky tomu udržují ve svém táboře kyslík a dokáží díky nim dopravovat i potravu." Představil dalšího vůdce.


Pak uviděl Kaishin muže, který měl jakési šedivé nebo možná bílé oči. "Ten pochází z Yuki Kyanpu. Je to muž, který se sžil se svým vlkem natolik, že přišel o zrak a vidí jen skrz oči svého vlka. Jeho vlk seděl na židli vedle něj. Je hodně uznávaný a nikdy nedělá nic, co nemá nějak promyšlené."


Řada přišla i na posledního účastníka, který zde byl přítomný. Už chyběl jen zástupce Ame Kyanpu, Oto Kyanpu a Tokai Kyanpu. "No a tohle je zástupce putovních ninjů. Mají obrovské dřevěné karavany, ve kterých cestují z místa na místo a jsou skryti pomocí silného genjutsu." Dal mu informace i o posledním vůdci, co tu zatím byl.


Nikdo z vůdců je ani nepozdravil, protože všichni čekali až zde budou i ostatní.

Aizen Girihari

Aizen kývnul hlavou a jakmile Saniro aktivoval svitek, tak se ihned přemístili. Na místě byl všude sníh a ve vzduchu vločky, které se pomalu vznášely na bílou pokrývku na zemi. Aizen se rozhlédl okolo a poprvé mohl pocítit to, jaké to je být někde jinde, než v Tokai. "Woaaah!" Vydal ze sebe a ihned si klekl ke sněhu a nabral si ho do rukou. Není to sen... je to skutečnost! Wooa!! Strašně moc se těším na ostatní věci, které v Tokai nejsou! Létalo mu šťastně v mysli. Sníh Aizena studěl, ale to mu nevadilo. Byl strašně rád, že vidí sníh a celkově tak krásné okolí. Vyhodil ho do vzduchu a lehký větříček sníh rozprášil okolo. Aizen vypadal jako dítě, což mu nevadilo, protože takový pocit stál za to. Oklepal si ruce a otočil se na Sanira. "Je to tu úžasné. Těším se, až toho uvidím víc!" Řekl hodně aktivně a rozešel se vyznačenou cestou. Cesta byla trochu brodivá, ale Aizen si to užíval. Celou tu dobu měl ruku ve vzduchu a chytal vločky, které mu na ruce roztály na vodu. To je něco neskutečného... Pomyslel si při chůzi a sledování oblohy, která vytvářela jednu vločku za druhou. Po několika minutách si nabral sníh do ruky a usmál se. Vždycky jsem si něco takového chtěl zkusit, ale nikdy nebyla ta příležitost. Snad to Sanirovi-sama nebude vadit. Pomyslel si a v rukách si vyplácal kouličku. Otočil se a kuličku hodil na Sanira. "Chytejte Saniro-sama!" Zakřičel a užíval si ten pocit. Jenom doufal, že ho po tom Saniro nezadupe do země. Avšak Saniro to mohl chápat, jelikož někdo, jako Aizen, nikdy neopustil Tokai do takových podmínek.

Kaishin Suikafuurado

Dorazili pomalu k velké skále která sahala až k mrakům. Kaishin se jen nechápavě podíval na Daisukeho a pak zpátky na špičku skály.
"Eh no, víš, normálně po kapsách nosím horolezeckou výbavu, ale zrovna dneska jsem jí zapomněl doma.." Prohodil vtipnou poznámku, ale to už Dai podal instrukce a oni společně vstoupili skrze onu bariéru dovnitř. Kaishin zůstal překvapeně civět na vše kolem něho a jen nevěřil svým očím.
"Tak to je hustý..." Řekl potichu a vydal se s Daisukem přímo na sraz. Cestou viděl dost zvláštních věcí, které mu ale hned vysvětlil za což byl rád. Nejvíc ho asi zaujali chakrové kanóny které vypadali fakt dost nebezpečně. Netrvalo ale dlouho a dorazili do místnosti, kde se sraz konal. Kai se tedy usadil hned za Daisukeho a vyslechl si jeho informace o ostatních. Bedlivě si je prohlídl a trochu nasucho polknul. Seděl tu mezi elitou, kterou ani nestačil obdivovat. Naklonil se tedy k Daisukemu a zašeptal mu do ucha.
"Hele, zbušíme je a vezmem si na hrad ty děla, co ty na to?" Prohodil aby trošku odlehčil situaci a potichu se mu taky zasmál do ucha.

Saniro

Přenesli se celkem bezstarostně a Saniro jen mlčky sledoval Aizena, který si sníh užíval jak dítě vánoce. Měl z toho dobrý pocit a byl rád že je tak zvídavý a nadšený. Ušli teda několik metrů k velké skále a Aizen samým nadšením hodil po Sanirovi sněhovou kuličku. Rozprskla se mu o hruď a on se zastavil. Zatvářil se dost kysele načež zatnul ruku v pěst.
"Za tohle, zemřeš..." Řekl vážným tónem a trochu se odmlčel. V tu chvíli opravdu vypadal ještě děsivěji než normálně. Po několika vteřinách se ale ušklíbl, přičemž se hlasitě zasmál.
"Ne dělám si srandu prosímtě..." Mávl rukou ať se uklidníš a popošel blíž k tobě. Otřel si sníh z hrudi a sáhl do kapsy.
"Tím si mi něco připomněl..." Řekl a vytáhl z kapsy svitek který před sebou rozbalil na jedné hroudě sněhu. Složil pár jednoduchých pečetí a před ním na svitku se objevili dva krásné stříbrné pláště. Shodil své potrhané triko a hodil přes sebe jeden z plášťů na kterém v oblasti zad, bylo zlatým písmem napsáno "Tokai" v kanji pod sebou. Pod pláštěm byla taktéž ve stejné stříbrné barvě páska na oči. Otočil se k tobě zády a sundal si z obličeje tu svou, která vypadala jako utrhnutý kus rukávu. Místo ní si nandal tu stříbrnou a zase se k tobě otočil přičemž se usmál. Vzal druhý plášť a podal ti ho.
"Na, budeš tím lépe reprezentovat místo, odkud pocházíš. Myslím že pro Girihari je to ideální a měla by to pro tebe být čest." Řekl a zase se usmál, přičemž se dal zase do chůze.

Aizen Girihari

Saniro po zásahu sněhovou kuličkou nebyl moc šťastný a jeho slova byly jako z pekla. He..he měl jsem tě rád Aizene. Pomyslel si. "Ale-e notáá-áák." Řekl s trochu panickým hlasem a udělal dva kroky dozadu. Saniro ale prohlásil, že si dělá srandu a Aizen si zhluboka vydechl. Pffchch.. díky bohu, že v sobě nějaký to světýlko má. Pomyslel si. "Meh... jsem rád, že to berete pozitivně. Takováhle možnost se nevyskytává často. Řekl s úsměvem. Mírně potom pokrčil obočí, když vytahoval svitek a rozložil ho na sněhu. "Hm?" Vydal ze sebe a sledoval, co Saniro vyčaruje. Vyčaroval 2 pláště s identifikací "Tokai". "Tak to je drsný". Řekl a hned si na sebe vzal ten fešný plášť. "Ano to je. Rád budu reprezenzovat Tokai v tom nejlepším světle." Řekl Sanirovi. Vyrazil hned za ním a vždycky se koukl trochu do strany, aby viděl pořádně do dálky, jestli se už blíží.

Saniro Itazuki

Opět se usmál na tvou reakci a mírně přikývl hlavou.
"To jsem rád, hrdých ninjů co reprezentují svůj domov není nikdy dost." Řekl a nahodil si kapucu od pláště, protože sníh mu zřejmě nebyl zrovna příjemný. Kráčeli jste několik minut po sněžných pláních a pomalu jste dorazili k vysoké skále, která byla větší než si kdy viděl.
"Než tam vstoupíme, chci tě varovat. Bude tam spousta velmi vážených ninjů a vůdců. Někteří jsou chytří až moc a někteří zase prohnaní. Nikdy přesně nevíš jestli jim doopravdy můžeš věřit. Buď stále ve střehu a hlídej si záda. I když si každý moc dobře uvědomuje, že hlavní hrozbou sou lovci a konflikty mezi ninjami by nebyli zrovna nejvhodnější, stejně nikdy nevíš." Vysvětlil a tvářil se docela vážně.
"Po tomhle srazu pro tebe mám jeden velmi důležitý úkol. Bude jen na tobě jestli do toho půjdeš, nechci tě nutit protože to je velmi nebezpečné. Jde ale o dobro Tokai a vzhledem k předešlým událostem, je třeba jednat." Dodal a poklepal ti na rameno. Jeho silou to sice bylo jako poklepání železnou tyčí, ale bylo vidět, že ti docela věří.
"Aby si prošel dovnitř, musíš silně zkoncentrovat svou chakru. To by ale pro tebe neměl být problém." Dodal a usmál se. Pomalu vešel do "skály" a doslova prošel skrz. Uvnitř byl skrytý Yuki Kyanpu a Saniro tam na tebe čekal.

Daisuke Ryugo

Naklonil se ke Kaishinovi a lehce se pousmál. "Brzy ta děla nebudeme potřebovat." Odpověděl mu a pak položil dlaně na kraj stolu. Kaishin ani nikdo jiný si toho nevšimli, ale Daisuke skrz stůl posílal své tenké kosti do všech stran. Byly to duté kosti, takže ani nepadaly kousky vyvrtaného stolu na zem, protože zůstávaly v kostech, kde byli pomocí chakry ničeny. Tenké kosti procházely uvnitř stolu až pod jednotlivé džbány s vodou a vínem u všech míst. Jenže to už se přímo nad stolem vytvořila jakási bílá koule. Z té bílé koule vycházelo silné světlo, před kterým si museli všichni dávat dlaně před oči, aby je napálily. Jen Daisuke ani Kaishin nemuseli, takže Kaishin přesně viděl, co Daisuke udělal. V tu chvíli totiž ze stolu vylezly tenké kosti, které se naklonily nad džbány a z část z nich se odlomila a spadla do džbánu, kde se během vteřiny rozpustily. Když záře zmizela, tak už Daisuke seděl normálně a ruce měl skřížené za hlavou, při čemž se o ně opíral. Světelná koule se pomalu zvětšila a pak z ní vyskočila jedna osoba, která byla celá v černém a dopadla na vzdálenější židli, která patří společníkovi vůdce z Oto Kyanpu. Následně z koule vyskočil i samotný vůdce a koule poté zmizela.


Kaishin si všiml, že když se ten muž usadil, tak koukal jen na Daisukeho a poté kývl hlavou, což následně udělal i Daisuke. Jako kdyby byli domluveni na tom, že všechny ozáří, aby jim mohl hodit něco do džbánů s pitím. Pak se Daisuke naklonil zpět ke Kaishinovi. "Tohle je vůdce Oto Kyanpu. Je to mé dvojče Yoshiro Ryugo." Řekl něco, co Kaishin asi zrovna moc nečekal. Už se čekalo jen na Tokai Kyanpu a Ame Kyanpu. Ame Kyanpu však nemohli dorazit, protože byli nedávno kompletně vyvražděni.

Aizen Girihari

Na Sanira kývnul s úsměvem a následoval ho. Po nějaké té době se Aizenovi začal rýsovat vysoká skála, která byla pro Aizena doslova gigantických rozměrů. Rozhodně větší, než Tokai. Co všechno budou vevnitř ukrývat? Hm... těším se! Pomyslel se a pak si vyslechl Sanirova varování. Kývl hlavou a trochu se nad tím zamyslel. To nezní moc dobře. Bylo by hodně špatné, kdyby v průběhu té schůze někdo zaúročil, nebo se pokusil o kontrolu ostatních. V takové situaci se opravdu může stát cokoliv. Jenom si nedokážu představit, co ostatní vůdci umí. Určitě zde existují jiné mocné schopnosti, než ty, které máme v Tokai. Celkem dlouho nad tím bloumal, ale pak ho Saniro opět oslovil. Zmínil, že pro něho má opravdu obtížný úkol, ale pro dobro Tokai. Aizen nahodil vážný výraz a pokývnul hlavou. "Půjdu do toho se vší úctou. I když jsem zrovna nestranný, tak pro Tokai udělám cokoliv." Řekl a pak si pokroutil ramenem. Tyjo... ten by mi dokázal pouhou fackou vystřelit všechny zuby. Proletělo mu hlavou a to už byli u té skály.  Saniro mu dal návod a pak prošel skrz. Vypadalo to hodně šíleně, ale jako maskování to bylo doslova boží. Aizen zkoncentroval svojí chakry a s očima, které měl pokrčené, prošel skrz. Na druhé straně je pořádně rozevřel a rozhlédl se okolo. Tak to je hustý. Řekl si v mysli a stoupl si vedle Sanira. Zaujalo ho všechno, co viděl. Vypadalo to pro něho tak víc "moderně", než v Tokai. Tady mají na obranu nechutně hustý kanony, mezitím co my máme pastičky a pečetě. Je úžasné, jak se od sebe každá Kyanpu liší. Doslova úžasné. Pomyslel si a pomalu se rozešel kupředu, protože ho zajímalo více.

Kaishin Suikafuurado

Chvilku jentak prohazoval pohled po vůdcích, když v tom Daisuke udělal něco zvláštního. No spíš skoro podlého a to Kaishina zarazilo. Nad stolem se objevila světelná koule která vyplivla ty dva z Otogakure a Daisuke zřejmě využil té záře. Poté se k němu naklonil a představil mu dalšího účastníka.
"Hm a ten trik s kostma bylo co? Zase něco co nevím?" Šeptl mu do ucha a nahodil trochu zkažený výraz. Neměl z toho moc dobrý pocit, moc dobře věděl jak Daisuke umí hrát ve stínech a rád by mu Kai viděl do karet, když už jsou tu spolu jako tým.

Saniro Itazuki

Čekal na tebe uvnitř a trochu na tebe přikývl když sis stoupl vedle něho.
"Nezapomeň co jsem ti řekl, tady nejsme doma." Řekl potichu jen pro Aizena a kývl hlavou aby si ho následoval. Pomalu jste se tedy vydali na místo, kde se konal sraz. Cestou jste zahlédli spoustu zvláštních věcí, ale Sanira to moc nepřekvapovalo. Tvářil se dost lhostejně ať už to znal, nebo ho to prostě moc nezajímalo. Přidal do kroku a zanedlouho jste se ocitli před velkými dveřmi které se rozevřeli a vy jste vstoupili dovnitř. Bylo zde několik černých kamenů a vypadalo to jako vstupní halá s několika bočními místnostmi. Ty ale Saniro ignoroval a pokračoval ke dveřím které byly přímo naproti. Opřel se do nich dlaní jak měl zvykem a dveře se rozrazili, že je zastavila až boční zeď v místnosti. U Sanira to nebylo nic zvláštního a on jen přikývl na Aizena aby za nimi zavřel. Došel k židličce která byla určena pro Tokai a sunda si kapuci z hlavy načež mírně přikývl na Daisuke a mírně se usmál. Vypadalo to jakoby pozdravil starého známého a pak už jen čekal až se za něho posadí Aizen.

Daisuke Ryugo - Vůdce Suichu Kyanpu

"To je taková pojistka, která poslouží k vyššímu dobru. Chceme snad, aby ninjové byli zpět na vrcholu ne? A pokud ano, tak proto musíme učinit nějakou tu oběť." Řekl mu tiše, aby to slyšel jen on, ale to už do místnosti vkročil muž, kterého Daisuke dobře znal. Byl to Saniro, který byl jako zástupce Tokai Kyanpu. Kývl na něj a v hlavě přemýšlel, kde je Osore. Každopádně si s tím nic nedělal, protože byl naopak rád, že přišel Saniro, jelikož si o Osorem myslel, že je to špatný vůdce, který v tomto světě nemá co dělat a naopak Sanirovi rozuměl. Daisuke se pomalu postavil a pokynul hlavou na všechny zúčastněné. Ve chvíli, kdy pokynul hlavou, tak se Vůdce poutníků napil a dokonce se napil i jeho společník. Pili víno, ve kterém bylo to, co tam Daisuke nasypal. Kaishin si toho samozřejmě všiml. Kdyby mohl, tak se teď na Kaishina otočí a tiše by mu řekl, že poutníci vždy pijí víno a nic jiného, podle všeho s tím mají spojená svá jutsu.

Daisuke se otočil na svého bratra Yoshira Ryuga a kývl na něj. Následně přejel pohledem na vůdce poutníků. "Nevíte něco o Ame Kyanpu?" Zeptal se a muž se zelenými oči přikývl. "Ano, byla před měsícem vyvražděna Malekaiem, myslel jsem, že tuto informaci již máte." Daisuke zakroutil hlavou stejně jako zbytek zúčastněných, neboť o tom skoro nikdo nevěděl. Bylo to kvůli tomu, že Ame Kyanpu sídlila na ostrově, tak se tam špatně dostávalo a zároveň od nich bylo málo informací a zpráv. Daisuke sklopil hlavu, protože ho to dost zamrzelo. Každopádně nebyl čas na žádné truchlení. "Nuže, prvně chci poděkovat vůdci Yuki Kyanpu za poskytnutí azylu, který je asi nejlepší, co jsme si mohli přát, neboť jsme naprosto v bezpečí. A teď bych rád přešel k první věci, kterou bych rád řešil. Na Suichu Kyanpu před pár dny zaútočil Malekai se svou skupinou lovců z Kumogakure a byli poraženi, při čemž jsme zajali samotného Malekaie. Mezitím jsem nechal vybuchnout polovinu Konohy, kde utrpěli zranění hlavně lovci, momentálně se tam opravují budovy. Jak jsem avizoval na 11. srazu před půl rokem. Nejsem ninja, který se spokojí s tím, že se budeme věčně schovávat. Do funkce vůdce jsem přišel s tím, že znovu navrátím vládu ninjů a potlačím všechny vůdce velkých vesnic, kteří nám v tom budou bránit. Momentálně je úplně nejlepší čas, protože Kumogakure je téměř bez lovců a hlavně bez své nejmocnější hlavy. Konoha je polorozpadlá a díky mému kontaktu jménem Suizu Suikafuurado máme připravenou armádu lidí, kteří budou bojovat po našem boku. A máme i největší eso v rukávu co se týče Jirova syna Malekaie, kterého můžeme využít pro odvedení pozornosti." Vysvětlil, co chce dělat a do toho mu vstoupil vůdce Oto Kyanpu. "Máš prsty i v Otogakure, kde byli zabiti i nevinní ninjové?" Zeptal se ho, ale Daisuke zakroutil hlavou, protože o tom nic neví. Ostatní vůdci stále mlčeli, protože věděli, že má Daisuke něco dalšího na srdci. Jenže on nepokračoval. Ta informace o Otogakure ho dost překvapila. "Víte někdo něco o Otogakure?"

Aizen Girihari

Na Sanirovu poznámku pokývnul hlavou a neustále se ohlížel. Bylo toho zde tolik, co bylo úplně jiné a u Aizena to vyčarovalo velký obdiv. Je to tu úžasné. Líbí se mi tu. Kupodivu jsem to čekal horší. Pomyslel si. Byl hodně zaujat tím, čeho tu ninjové jsou schopní. Malý děti tady mají velký talent. Další generace... Prolétlo mu hlavou s úsměvem. Yuki Kyanpu si opravdu oblíbil. Hlavně doufal, že mu ten pocit nikdo na srazu nepokazí. Hodně doufal v to, že takový sraz bude probíhat v pořádku a bez konfliktu, ale zapomněl na to, že to je sraz všech vůdců a při něčem takovým se může stát cokoliv. Saniro svým nástupen, který měl na denním pořádku, opět vyrazil dveře a ty se zastavili až o stěnu. Meh... Prolétlo mu hlavou. Kývnul na Sanira a zavřel za ním dveře. Cítil se hodně divně, protože byl někde, kde je hodně mocných ninjů a velitelů. Proto se všem uklonil a šel si sednout na židlu, která byla vedle Sanira. Po chvilce se již začalo hovořit a Aizen ničemu nerozuměl, protože vůbec nevěděl co se kde děje a jak na tom ostatní jsou. V Tokai to bylo jiné, tam věděl, jaké jsou podmínky. Poslouchal a snažil se tedy vstřebat nějaké ty informace. Hmm... Jedna Kyanpu je už smazaná. Suichu Kyanpu byla pod útokem stejně, jako Tokai... To nejsou moc dobré zprávy. Pomyslel si, protože to je asi jediné, nad čím se mohl pořádně zamyslet. Aizen trochu pokrčil oko na Sanira a čekal, co řekne ohledně Tokai. Sice to tak moc nevypadalo, ale těšil se na jeho řeč.

Saniro Itazuki

Poslouchal Daisukeho proslov a dá se říct, že s jeho vizí a plány souhlasí snad ve všem. Nedával to ale nijak najevo, jen tak seděl se svou kamennou tváří jako to má ve zvyku. Když vůdci prohodili několik slov trochu to v něm hrklo. Byl překvapený z toho že Ame Kyanpu už není. Silný tábor který byl dobře chráněný a teď byla napadena Otogakure. To už Sanira trochu znepokojilo a tak si mírně do pěsti odkašlal jakože chce něco říct.
"Nejdříve se omlouvám že ti skáču do řeči Daisuke-san, ale aby ostatní nebyli znepokojení... Mé jméno je Saniro Itazuki a zastupuji Tokai Kyanpu. Osore Natsuin je z válečných důvodů nedostupný a proto tu jsem dnes místo něho. Nejprve bych chtěl říct že i náš tábor byl včera napaden celkem promyšlenou strategií, kterou nikdo z nás nečekal. Stejně jako nikdo z nás nečekal, že se mezi námi objeví i zrádci.... nicméně jedná se o armádu ze severní pevnosti lovců. Před několika lety jsem zabil jejich vůdkyni. Při útoku se ukázalo, že jí po její smrti zastoupila její sestra která si říká Hime. Tu se mi však taktéž podařilo pohřbít." Dořekl a trochu se odmlčel. Daisuke musel vědět o jakou pevnost se jedná, stejně jako věděl o původní vůdkyni těch lovců. Saniro nevypadal moc spokojeně a po své krátké pauzičce pokračoval.
"... Nevím však na jak dlouho. Její výzkumy vždy byli na velmi vysoké až nebezpečné úrovni a mám takový špatný pocit, že zničením jejího těla to nekončí. Důvod proč vám to říkám je ten, že je tu ještě jedno potenciální nebezpečí na severu země které jsme podcenili." Dořekl a pak se ohlídl po ostatních vůdcích.
"Otogakure byla, je pod vládou lovců ne?" Dodal otázku protože taková situace ho celkem překvapila.

Daisuke Ryugo

"Ano, stejně jako většina velkých vesnic. Jenže poblíž máme tábor, ze kterého posíláme ninji jako špehy právě do Otogakure a dokonce i ti ninjové byli zavražděni. Nikdo však nic neviděl, protože to pravděpodobně přišlo z ničeho nic a zase to naopak rychle odešlo." Odpověděl Yoshiro Ryugo, který je vůdcem Oto Kyanpu. Pak promluvil vůdce Yuki Kyanpu. "Vy tedy říkáte, že na severu jsou místa, která mohou být potenciální hrozbou." Směřoval pohledem na Sanira a pak přešel na Daisukeho. Byl slepý, ale viděl skrz oči svého vlka, proto vlk hýbal hlavou stejně jako jeho majitel. "A vy Daisuke, zase říkáte, že je vhodná doba pro útok. My v okolí nemáme velkou vesnici, kde bychom mohli napadnout lovce, proto navrhuji jednu věc. Suna Kyanpu zaútočí na Sunagakure, Oto Kyanpu zaútočí na Otogakure, která je pravděpodobně dost oslabená. Koku Kyanpu se vypořádá s Kumogakure, která je momentálně bez vůdce, protože Malekai je v Suichu. Suichu Kyanpu dorazí Konohu, což už jste započali a zřejmě i využijete Malekaie jako páku proti Jirovi. Poutníci se zaměříte na blokaci obchodních cest, abychom pár dní před útokem zamezili dodávání zásob ostatním vesnicím. A Tokai se zaměří na zbylé základny, což bude pravděpodobně nejkomplikovanější, a proto jsem ochoten vám poskytnout své vojsko." Navrhl vůdce Yuki Kyanpu. Daisuke si přejel prsty bradu a zamyslel se. Souhlasil s tím, že je nejlepší čas na útok a pokus o převzetí vlády nad velkými vesnicemi, což lovce položí na kolena, pokud budeme přímo na místě, kde jsou jednotliví vůdci. Proto po chvíli kývl hlavou "Souhlasím." Poté přikývl každý z jednotlivých vůdců a Daisuke se otočil na Sanira. Sice nečekal, že by nesouhlasil, protože v tomhle si jsou dost podobní, ale stejně si nikdy nemůže být jistý. Jakmile by Saniro odkýval, tak byl Daisuke připravený přijít na stůl s něčím, co změní úplně celou hru.

Saniro Itazuki

Vyslechl si vůdce Oto Kyanpu a trochu ho to zarazilo. Znal spoustu různých ninjů ve světě, ale nenapadl ho nikdo kdo by jentak mohl napochodovat do Otogakure a pomlátit lovce, lidi i skryté ninji. Přejel si prsty po pásce kterou měl přes oči a mírně pozvedl hlavu.
"Hm, že by tu byl konečně někdo, kdo by se dal považovat za nebezpečí?" Byla to spíš narcistická řečnická otázka která zněla, jakoby tu ještě nebyl nikdo, kdo by se mu vyrovnal. Pak se ale dal do řeči vůdce Yuki Kyanpu a Saniro automaticky přikývl.
"To zní jako dobrý plán, je načase vyjít na světlo se silami kterými disponujeme. Rád přijmu vaše vojsko a skoncuji se severní pevností." Reagoval vzápětí a odvrátil pohled na Daisukeho který vypadal, že chce přijít ještě s něčím.

Aizen Girihari

Aizen nikdy takové jednání neviděl a byla to pro něho velká pocta, zde dnes sedět. Informace lítali ze strany na stranu, které Aizen nestíhal pomalu ani vstřebávat. Takže každá Kyanpu si vezme na starost svojí okresní vesnici. Tokai s pomocí vyhladí severní pevnost... a co potom? Pomyslel si Aizen. Neodvážel se nic říkat, protože měl ke všem velký respekt a jejich rozhodnutí považoval za správné. Aizen se v tomhle měl hodně co učit. Neustále ale byl ve střehu, protože Sanirovi v tomhle věřil. Dal si ruce do kříže a hlavu otáčel vždy na toho, kdo měl slovo. Oční kontakt při diskuzi byl totiž důležitý a hlavně to je zdvořilé.

Daisuke Ryugo

Kývl hlavou na vše, co bylo řečeno. "V pořádku. Útok bych naplánoval během následujících týdnů. Nemusíme útočit najednou, neboť budeme ve výhodě, pokud se rozhodnou jiné vesnice podpořit další, takže budeme schopni napadnout místa, kde v tu dobu nebudou lovci. Každopádně vám přeji hodně štěstí. Mám zde však ještě jednu věc, kterou bych chtěl probrat." Řekl a pak se postavil, při čemž si sáhl pod tričko a vytáhl si před něj jakýsi přívěsek s diamantem. Následně si vyhrnul rukávy a z jeho zápěstí na pravé ruce vylezl další přívěsek, ale tentokrát si jinou barvou. Uchopil ho do dlaně. "Toto jsou amulety zatracení." Otočil se i do stran, aby je každému ukázal. "Existují ještě dva další, které jsou samostatně úplně k ničemu, ale pohromadě jejich majitel získá velkou moc." Řekl a v ten moment se ozvala vůdkyně ze Suna Kyanpu. "Jakou moc?" Daisuke se jen trochu pousmál. "Moc o které se vám nikomu ještě nezdálo." Daisuke se podíval směrem k vůdci poutníků, který se trochu stáhl a držel si něco u prsou. "Vím, že to máte." Řekl Daisuke a vůdce poutníků se jen trochu pousmál. "Ano, mám, ale nechci vám to vydat, protože jste nám zatím neřekl, jakou moc to uživateli přináší." Daisuke přikývl na jeho poznámku a nechal si jeden amulet zajet zpět mezi kosti a druhý si znovu schoval pod své oblečení. "Jakmile se spojí všechny amulety, tak budu schopen provést ultimátní Edo Tensei, díky čemuž budu schopen vrátit život všem mrtvým, kterým budeme chtít. Můžeme znovu oživit mrtvé hrdiny, kteří udrží tento svět v bezpečí a míru. Budu schopen každému z vás navrátit nějakého blízkého, o kterého jste kvůli této nesmyslné válce přišli." Řekl a podíval se koutkem oka na Kaishina, který si teď mohl uvědomit, že ho tu chtěl právě kvůli tomu. Kvůli tomu, že mu může dopomoct k návratu jeho matky. Vůdce od poutníků však zakroutil hlavou. "Nejdříve obstarejte poslední amulet a pak se znovu všichni sejdeme, při čemž provedeme vaši techniku, abychom nad tím měli všichni dostatečnou kontrolu a nemohl jste toho nějak využít." Daisuke se jen pousmál a přikývl hlavou. "To je ode mě vše."

Saniro Itazuki

Chvilku poslouchal debatu mezi členy srazu a pak nedůvěřivě přenesl pohled na Daisukeho který tímto nejspíš chtěl ukončit celou debatu.
"A co když se ti Edo-tensei vyjme z kontroly Daisuke-san? To už tu totiž jednou bylo..." Řekl tajemně jako nějakou narážku na minulost což mohlo většinu překvapit. Než však stihl něco dalšího dodat tak v něm trochu hrklo až sebou cuknul.
"Tamae..." Pomyslel si nervózně a naklonil se že židle směrem k Aizenovi.
"Musíme jít, něco se děje v Tokai a já se musím vrátit..." Pošeptal mu aby mu vysvětlil své počínání a hned na to vstal ze své židle. Pohled přesunul po všech vůdcích a mírně přikývl.
"Souhlasím s útoky v nejbližší době. Chci vám poděkovat za pozvání do této krásné země, ale my už budeme muset jít. Omlouvám se za nezdvořilost, ale pokud je to vše tak vyrazíme." Dodal a pohled přesměroval na vůdceho Yuki Kyanpu, jestli nebude chtít podat nějaké informace co se týče armády kterou nám chce poskytnout.

Kaishin Suikafuurado

Byl z celého sněmu tak trochu zmatený a překvapený. Nevěděl co si o tom všem myslet. Muž s páskou přes oči co se tu ukázal jako poslední ho trochu znepokojoval a cítil z nějak nějaké nebezpečí. Daisuke však přišel s něčím co nečekal a trochu s větším překvapením na něho hleděl.
"Tak tohle měl v plánu? To hraje celkem divoce když na to spoléhá a nechává za sebou kvůli tomu mrtvoly." Pomyslel si a ruce si založil do kříže. Rád by znovu viděl svou matku mezi živými ale celé mu to přišlo trochu šílené a hlavně z části nebezpečné.

Daisuke Ryugo

Sanirova poznámka znepokojila skoro všechny okolo, protože tím přímo narážel na minulost. Daisuke však zůstal v klidu, protože věděl na co naráží. Než však stihl cokoliv říci, tak se Saniro zvedl, že musí odejít. To už se zvedl i samotný Daisuke a pokynul hlavou. "Stejně tu už asi všichni končíme." Řekl a usmál se, při čemž ostatní pokynuli hlavou a také začali odcházet. Vůdce poutníků odešel jako poslední a jeho společník šel ještě mluvit s vůdce Yuki Kyanpu. "Musíme jít Kaishine." Popohnal ho a společně se vypravili za vůdcem poutníků. "Kaishine, mám to celé pod kontrolou, edo tensei se nemůže nijak pokazit, protože tohle plánuji několik let a vím, že jsem nasbíral dostatek informací, které mi dopomohou k bezpečnému provedení, takže tě teď žádám, abys zůstal v klidu." Řekl, ale v ten moment Daisuke luskl prsty a vůdce poutníků se skácel k zemi. Byli v té první velké chodbě, kde teď už nikdo nebyl. Všichni odešli a jen společník vůdce poutníků zůstal s vůdcem Yuki kyanpu v sále, ze kterého však neviděli. Daisuke k němu doběhl, mohlo to vypadat, že mu chce pomoct. Místo toho se na něho podíval a sáhl mu pod tričko, odkud mu sebral drahokam, který předtím ukazoval a nechal si ho zajet mezi kosti. Mezitím už tam doběhl společník vůdce poutníků a klekl si ke svému vůdci. "Co s ním je?" Zeptal se vyděšeně. Daisuke se pomalu postavil. "Já nevím, najednou tady sebou seknul." Ten vůdce byl v bezvědomí. Nebyl mrtvý, ale spíše ho Daisuke nějak ochromil a pravděpodobně mu tím narušil i mozek, aby zapomněl na posledních několik hodin a nemohl z ničeho Daisukeho obvinit. "Jdeme Kaishine?" Zeptal se.

Saniro Itazuki

Kývl na rozloučenou všem v místnosti a mávl na Aizena ať ho následuje stejným tempem. Než se však nadál, Saniro skoro jak vítr zmizel ve dveřích. Aizen ho tedy následoval co nejrychleji mohl a doběhl ho až na kraji bariéry kde na něho Saniro čekal.
"Poslyš, musím se okamžitě vrátit do Tokai. Nevím co, ale něco se tam děje takže budeš muset improvizovat víc než jsem čekal. Věřím ale že ty to dokážeš." Pověděl rychle a stiskl ti rameno jako důkaz důvěry. Sice ti opět málem zlámal všechny kosti v ruce, ale na tváři se mu objevil menší úsměv.
"Nemám ani čas na vysvětlování, proto se vše dozvíš až na místě. Vše bude záležet jen na tobě a nebudu ti nic nalhávat. Nejspíš to bude tvá největší zkouška v životě." Pověděl a z kapsy vytáhl svitek u kterého byl přivázaný i nějaký papírek.
"Svitek rozlož, stoupni si na pečetící značku a použij "Kai". Přenese tě na místo, kde tvá mise začne. Dopis u něho jsou instrukce a seznámení se situací kterou ti teď nemohu vysvětlit. Takže si ho přečti až na místě. Hodně štěstí Aizene." Domluvil a přikývl na tebe na rozloučenou. V tu chvíli ale prošel skrz bariérou a rychlým tempem se vydal někam pryč.

Kaishin Suikafuurado

Kaishin se trochu vyděsil po tom co mu Daisuke řekl a nevěřícně se na něho podíval.
"Hej a to ti mám jako věřit?!" řekl vytočeně ale potichu aby ho slyšel jen Daisuke, když v tom se vůdce poutníků skácel a Daisuke ho cikánsky okradl. Když to Kai viděl tak jen rozzuřeně zatnul ruku v pěst až mu na čele vyběhla žilka. V tu chvíli se trochu zapotácel, že se musel zády opřít o zeď na chodbě. Před očima mu proběhli vzpomínky na nedávné události a Daisuke jakoby mu vše špatné znovu připomínal. Zavřel oči a zhluboka se nadechl aby se trochu zklidnil.
"Jak může být tak sebestředný, po tom všem?!" Pomyslel si a to už Daisuke uklidnil společníka čímž mohli oba dál v klidu pokračovat. Kai se k němu při chůzi naklonil a pošeptal mu.
"Tak takhle ty chceš dosáhnout svého? Není ti to ani trošku blbé?!" Pověděl a znovu se od něho odklonil a negativně zakýval hlavou.

Daisuke Ryugo

Dai neviděl to, co se stalo s Kaishinem, když uviděl to co Dai udělal vůdci poutníků, takže si myslel, že to zvládl, ale realita byla jiná. Kaishin byl kvůli posledním událostem na kraji svých myšlenek. Byla to doba, kdy se Kaishin rozhodoval, jak se zachovat, protože byl tak trochu středem všeho. Daisukemu došlo, že Kaishin není ve své kůži nebo, že na něho možná nezapůsobil tak, jak původně chtěl. Došlo mu to ve chvíli, kdy na něho Kaishin tiše promluvil. Měl i docela štěstí, že Kai nevybuchl a neprozradil vše okolním lidem, protože to by mohlo znamenat velký problém, jak pro Daisukeho, tak pro celou Suichu. Pomalu kráčeli středem vesnice a Daisuke mu odpověděl až ve chvíli, kdy byli u bariéry, aby nemohlo dojít k nějaké scéně. "Není mi to blbé. Nejsem tu od toho, abych konal dobro a každý byl na mě pyšný, Kaishine. Nejsem v čele vesnice, abych byl v budoucnosti znám jako nejhodnější vůdce, který každému pomohl. Nejsem tu od toho, abych zasadil kytičku a zaléval jí, aby ji pak mohl nějaký hnusný člověk bez milosti zašlápnout." Řekl. Metafora o kytce byla myšlená tak, že nechce vytvořit něco hezkého, aby to pak někdo jen tak zničil. "Za posledních několik let jsem udělal spousty věcí, na které nejsem vůbec pyšný, ale musel jsem je udělat. Poštval jsem proti sobě vlastního syna, který nevím, kde teď je. Prostě utekl z táboru. Ale je to má daň pro lepší budoucnost. Je to jedna z daní, které jsem schopný zaplatit, aby se ninjové měli lépe. Aby ty i tví potomci nemuseli utíkat lesem se strachem, že je někdo doženě a prodá do otroctví. Jsou to daně, které jsem schopný zaplatit, abychom se každý den mohli probouzet a nemuseli nic dělat. Nemuseli přemýšlet, co uděláme další den a nikdy se nemuseli ohlížet za své záda. Chci pro ninji to, aby se nemuseli bát založit rodinu. Chci zpět staré časy, ve kterých byli ninjové na vrcholu." Vysvětlil mu a koukal na něj. "Můžeme odejít?" Zeptal se ho.

Kaishin Suikafuurado

Chvilku poslouchat Daisukeho a tupě zíral do země. Byl úplně mimo a v hlavě měl docela slušný guláš. Ne proto, že by něco nechápal, ale proto, že nevěděl co si o tom má vůbec myslet. Co je správné a co ne? Kde je ta hranice mezi lidskostí a radikálností? Byl úplně mimo, ale vařilo se v něm cosi, co stále bylo proti. Proti Daisukemu. Možná to bylo nenávistí kterou k němu choval kvůli smrti jeho matky, možná jen proto, že měl mnohem lidštější přístup k životu. Ale věděl jedno, oživit mrtvé není správné ať už je to pro jakékoliv účely. Co je mrtvé, by mělo zůstat mrtvé.
"Takhle já nemůžu... Odpustíš mi to tati?" Pomyslel si a pevně zavřel víčka, aby se mu nespustili slzy.
"Promiň Daisuke, ale v tomhle ti já pomáhat nebudu. Nevrátím se s tebou do Suichu, musím si pročistit hlavu... a být sám." Odpověděl mu a odvrátil pohled směrem do přírody. Trochu zalhal, protože věděl co chce udělat a co je podle něho správné. Možná to bude šílené a hloupé, ale jeho dobré srdce vždy vítězilo nad myslí a tentokrát to nebyla vyjímka.

Daisuke Ryugo

Kaishin řekl něco, co teď zamíchalo se všemi kartami. Daisuke měl s Kaishinem jasné plány, které chtěl po příchodu do Suichu ihned uskutečnit. Měl pro něj připravenou jasnou cestu. Chtěl ho v Suichu jmenovat svým zástupcem a získat si ho skrz představu, že mu může vrátit matku. Věděl, že Kaishin má v sobě část démona, které Daisuke dokázal využít, takže ho chtěl mít u sebe. Chtěl ho mít jako velkého spojence, jenže to se teď změnilo. Daisuke na jeho připomínku kývl hlavou. Netvářil se nijak smutně a ani překvapeně, protože si chtěl udržet neutrální výraz. "Dobře Kaishine. Řeknu tvému otci, že chceš strávit chvíli sám, abys poznal sám sebe. Zrovna on pro to musí mít pochopení." Řekl a plácl ho po zádech, při čemž se usmál a pomalu odcházel pryč z vesnice, což znamenalo projití skálou.