Nová hrozba!

V Konoze se lidé pomalu vzpamatovali z nedávného útoku, který na ně poslal Daisuke Ryugo. Všichni přiložili ruce k dílu. Bohatá čtvrť začínala opět vypadat čistě a Jiro Kentiri se přemístil do vedlejší budovy, kde si vytvořil svou provizorní kancelář. Uplynulo pár dní od té doby, co Jiro Kentiri dal SuiSuiovi podmínku, že má dostat do Konohy ninji, kteří stáli za útokem, jinak už neuvidí svou dceru. V chudé čtvrti se říká, že v tu chvíli Suizu sbalil své věci a někam odešel. Vedení přenechal někomu jinému, svému věrnému poradci, který zde dohlížel na dodržování pravidel, která tu Suizu vytvořil. V chudé čtvrti byl klid, protože se nikdo neodvážil dělat nějaké nepokoje, když tu Suizu není, protože každý věděl, že to on je tu drží při životě, takže se stáhli do ústraní a nijak raději nevyčnívali. Nikdo neví, kam Suizu odešel, ale každý doufá, že se brzy vrátí. Jiro Kentiri má jeho dceru stále v držení a nikdo neví kde, proto nechtějí nic riskovat, aby jeho dcera nepřišla k úrazu, jelikož každý ví, že je Jiro dost vytočený, protože byl napaden a zároveň je jeho syn pohřešovaný, proto by stačila jen malá chybička a Konoha by mohla být prolita krví.


Poblíž Konohy se však něco dělo. Lesem probíhala skupinka lidí tak rychlých, že kolemjdoucí viděli jen černé šmouhy, které přeskakovaly ze stromu na strom. Věděli, že jde o ninji, protože lovci takhle rychlí většinou nejsou, ale nestihli nic nahlásit, protože skupinka dorazila do Konohy velmi rychle. Stráže u brány si jich všimli ve chvíli, kdy měl každý kunai přímo v krku. Skupinka přeskočila zdi a dopadla přímo do chudé čtvrti. Byla to skupinka o sedmi lidech a každý měl na sobě černý plášť, který měl na sobě rudé mraky. Pomalu společně kráčeli přes velkou ulici v chudé části Konohy. Všichni na ně hleděli z oken, ale nikdo se neodvážil vylézt, jelikož nechtěli nic provádět dokud zde nebude samotný Suizu. Došli pomalu až k budově, kde sídlil Suizu. Beze slov si před ní stoupli a jen čekali dokud nevyšel Suizův zástupce. Ve chvíli, kdy vyšel ze dveří, tak zatnul pěsti a hrubým hlasem promluvil. "Nechceme problémy, náš vůdce tu není, takže jestli něco chcete, tak to řekněte a pak vypadněte." Když tohle zástupce dořekl, tak jeden ze sedmičky předstoupil blíže k němu a pomalu si sundal kapuci.


Pomalu šel blíže k zástupci Suiza a nebylo skrz jeho bandáže přes pusu vidět jak se tváří, proto nikdo nevěděl zda je zde jako nepřítel nebo naopak spojenec. Zastavil se kousek před zástupcem. "Mé jméno je Yarami Kurosu a jestli přicházíme v míru je jen na vás." Konečně promluvil a zástupce si dal ruce v kříž na svůj spodní hrudník. "Poslouchám." Odpověděl mu a Yarami kývl hlavou, při čemž spustil. "Jsme Akatsuki a chceme po vás všech, abyste neprodleně zaútočili na kancelář Jira Kentiriho. Pokud tak uděláte, tak zůstaneme spojenci." Řekl. Zástupce se na chvíli odmlčel a přemýšlel, co přesně znamená slovo Akatsuki. Hleděl na jejich černé pláště s rudými mraky. Yarami nechtěl čekat, byli dost ve spěchu, což bylo poznat podle toho, jak rychle probíhali skrz les. "Asi jsem to neřekl dostatečně jasně. Já jsem ten Yarami, neboli Jednička." Řekl a poté si sundal obvazy přes tvář a zástupce uviděl, že má na krku vytetované číslo jedna. Když to uviděl, tak spustil ruce podél těla a udělal dva kroky dozadu. Bylo vidět, že mu to nahnalo strach. Nemohl skoro ani mluvit. Yarami jen zakroutil hlavou a udělal pár kroků do strany, při čemž se otočil směrem k šestici svých společníků. Podíval se však směrem jen k jednomu z nich, který kývl hlavou. Ve chvíli, kdy to udělal, se Yarami rychle otočil a byl v jakémsi pokleknutí, při čemž ukazoval ukazováčkem v dráze otočky. Poté se znovu postavil a zástupcovo tělo se rozdělilo na půlku, při čemž vrchní část těla spadla k zemi a poté i nohy a kolem těla se vytvářela obrovská kaluž krve.

V ten moment z baráku začali vybíhat ostatní lidé z chudé čtvrti a byli připraveni k útoku. Rozeběhli se směrem ke skupince, ale jeden z členů Akatsuki jen rychle roztáhl ruce a všichni útočící narazili do neviditelné bariéry, která je ihned posadila na zadek. Yarami si znovu obmotal tvář obvazem a poté promluvil. "Tohle můžeme dělat celý den. Máte čas do zítřejšího večera, pokud nezaútočíte na Jira Kentiriho, tak se vrátíme a věřte mi, že tohle nebude jediný, kdo tu bude rozpůlený na půl." Řekl nahlas a lidé pochopili, že to myslí vážně. Nasadil si opět svoji kapuci a společně s ostatními pomalu odešli pryč. Jeden z lidí to nevydržel. "Si myslíte, že vás budeme jen tak poslouchat?!" Zařval a s mečem se rozeběhl na skupinku, jenže pak se najednou zastavil. Vystouply mu všechny žíly a začala mu vytékat krev z nosu, uší, očí i z pusy, dokud nehybně nepadl k zemi. Všichni, co to viděli, měli ve tváři vyděšené výrazy a skoro se ani nehýbali. Akatsuki zmizela z chudé čtvrti a lesem znovu utíkali pryč. "A teď za Suizem, aby mi řekl, kde je má dcera." Zvolal Yarami a utíkali dál.