Naděje?

Tamae Itazuki

Promáchla. Jak to ? Pomyslela si, protože ještě před chvilkou ho tam viděla, cítila a přitom nic neslyšela. Tamae se zakymácela, ale na hladině se udržela. Rukou se opřela o stěnu a to už slyšela podivný zvuk. Místnost se rozzářila světlem a z pečetí přišla sprška zbraní. Bylo to spousty metrů, ale zbraně vyletěli z pečetí už s pěknou rychlostí. Nebyl čas na přemýšlení. Nedokážu odskočit. Pomyslela si a přestala koncentroval chakru do nohou. Sjela pod hladinu jako po klouzačce a napřáhla ruce proti hladině. Neviděla nic kromě světla protínající modrou hladinu pod kterou byla ponořena. Cítila jak je voda nasáklá její chakrou. Ta se zavlnila a zvedla se v místech, kde ležela, aby vyplnila prostor mezi dopadajícími zbraněmi a  ležící Tamae. To by mělo zbraně zpomalit nebo odklonit z jejího směru. Nevěděla, že mezi těmi zbraněmi je i Roose, který nejspíše mohl prorazit a hladinu a několik metrů vody, aby se dostal až k Tamae. Byla až na dně a zadržovala dech jak jenom mohla. Prozatím se jednalo o pár vteřin. Hlavou prudce cukla a skleněná růže v jejích vlasech se roztříštila na několik kousků.

Roose Natsuin

Zbraně začali dopadat do vody a díky koncentraci která nad tebou nahromadila větší vrstvu, se zbraně skoro zastavily a ke dnu začali klesat už hodně pomalu. Když v tom se stalo něco hodně divného. Voda kolem tebe se rozestoupila, že dva metry kolem tebe bylo úplné sucho a voda se od tebe držela jakobys měla nějaký silový štít kolem sebe. Cítila si že voda se pohnula i proti tvé vůli, neměla si v tu chvíli žádnou kontrolu nad ní. Tím že si ale ležela na zádech si přímo viděla padajícího Rooseho který tě měl na zemi jako lehký terč označený suchým místem. Na poslední chvíli ale odvrátil svou katanu malinko stranou a tobě se zabodla do ruky v oblasti ramene. Katana samozřejmě prošla skrz tvým tělem a normálně by se zastavila o kamennou podlahu, ale tím že na ní vlastně dopadl sám Roose tak ti jí protlačil tak hluboko, že se zabodla několik centimetrů do země. Byla si tedy v tu chvíli doslova přišpendlená k zemi. Zůstal ve stojice opřený dlaní o konec rukojetě a držel balanc bez pohnutí, jakoby to byl nějaký akrobat. Jeho dlouhé vlasy se ti spustili nad obličej, že ti jeho konečky přistály v tváři. Díval se ti do očí takovým pronikavým pohledem, že ti z toho naběhla až husina. Na tváři se mu opět objevil ten ďábelský úšklebek jakoby si tvou bolest i užíval.
"Hm, tohle je ta tvá síla? Tímhle si porazila Tokaie v kterého jsem tolik věřil, když jsem mu dal takový úkol? Ah.. jaké zklamání." Povzdechl si a olízl si rty když viděl tvou krvácející ránu.

Tamae Itazuki

Čepele se zastavili o hladinu a jejich rychlost se rapidně snižovala už nebyli takovým nebezpečím jako prvně. Jo! Zaradovala se Tamae v duchu a usmála se. Kyslík jí pomalu začínal docházet, ale chtěla se přesunout k dalšímu kroku. Dala si ruce k sobě. Tak jde.... Voda se rozestoupila a Tamae se náhle nadechla, takový přechod jí nedělal dobře. Bylo to jako kdyby se měla kyslíkem zadusit. I když ho už začínala potřebovat. Nebránila se a zhluboka se nadechla. Jak to? Podivila se a překvapeně hleděla na zbraně, které propadaly hladinou. Já jsem nic neudělala. Co se to děje ? Byla zmatená a na setinku si myslela, že za to může ona sama. Najednou ho uviděla. Rooseho, který proletěl hladinou. Viděla jeho rozmazanou siluetu, která se odrážela od částic vody. Proletěl vrstvou vody jako nůž máslem a pak pochopila. "Ne!" Zakřičela, ale bylo pozdě. Věděla, že se už nedokáže vyhnout, podcenila ho. Byl příliš rychlí a ona s tím nepočítala. Zorničky se jí užili a ona viděla jak v rychlosti přesouvá čepel. Otočila hlavu, aby viděla kam dopadá. Viděla jak se k ní blíží čepel, které se nedokáže vyhnout. Viděla jak protíná její kůži, trhá sval a láme kost. Čepel se jí zabodla do ramene a Tamae zakřičela. "Aarrgh! Né né.." Na obličej jí dopadla sprška červené krve a ona zavřela oči. Slzy se snažila zatlačit zpátky. Vždyť je přece velká holka a velký holky nepláčou. Todle, ale bylo něco jiného. Bylo to jako blesk z čistého nebe, ostrá bolest jí pronikala do každého nervového zakončení v okolí a ochromila jí půlku těla. Přetočila hlavu a otevřela oči. Viděla jak se Roose akrobaticky drží rukojeti a jeho vlasy měla kolem tváře. Chtěla mu to vrátit, chtěla mu ukázat, ale nemohla nic. Několik slz jí ztékalo od zarudlých očí ať už z vody tak i z tlaku, který vyvinula při přijmutí bolesti. Byla rány zvyklá rozdávat, ne dostávat. Snažila se zvednout druhou ruku. Nejraději by ho srazila z té katany. Nejraději by mu jednu vrazila, ale nemohla. Bolest jí otupovala smysli a jen hleděla na Rooseho, snažíc se nevydat hlásku. Věděla, že když se pohne bude to ještě horší. "Za tohle ... zemřeš!" Vykřikla naštvaně a trochu sebou škubla při posledním slově. To jí přivodilo další bolest. Tamae zaskučela a snažila si uklidnit. Hruď se jí zdvíhala jak zhluboka dýchala a snažila uklidnit. Nepociťovat bolest.

Roose Natsuin

Znovu se ušklíbl a udělal přes tebe přemet čímž v pohodě dopadl na nohy. Prohrábl si povýšenecky své dlouhé vlasy a prsty přejel po vodě která se držela jako za nějakou bariérou.
"Suiton... Opravdu si myslíš že mě něčím tak primitivním můžeš porazit?" Pověděl tajemně a hlasitě lusknul prsty. Voda kolem v místnosti se proměnila v oheň který ihned pokryl vše kromě kruhu v kterým jste stáli. Během několika vteřin ti bylo obrovské horko ale on pomalu došel k tobě jakoby teplo ani necítil. Byl bez jediné kapky potu. Pomalu se k tobě sehnul a prsty ti pomalu začal přejíždět od čela až k hrudi.
"Hm, opravdu si krásná po matce." Řekl když ti rukou zajel k prsům. Místo toho ale holou rukou uchopil čepel katany která byla v tvém těle jen kousek od toho místa a trochu jí ohnul, takže čepel se ti zařízla hlouběji do masa.
"Máme tu teď spoustu času na sebe! Teď tu hezky počkáme až se vrátí Saniro a zmocní se tě tady na té podlaze. Chci být u toho až uvidím tu vaší sílu. Chci být u toho až se z vás stanou moji nejsilnější pěšáci." Zašklebil se a dal ti pusu na čelo jakoby se nic nedělo. Pak se však podíval na střepy pod tvou hlavou a trošku se zasmál.
"Ah, ty sis rozbila kytičku? Myslíš že tě tady někdo z rodiny Girihari bude hledat?" Řekl rejpavě a klekl si vedle tebe jako kdyby jste byli na pokeci u šálku čaje. Bolest se tě zmocňovala ty si začínala být i dost dehydrovaná.

Tamae Itazuki

Vnímala jeho každé slovo. Soustředila se na jeho každý pohyb, jako kdyby hledala příležitost k útoku. Jenže se na nic nezmohla. Neměla sílu a hlavně neměla ani chuť sebou jakkoliv zavrtět. Její panenky ho pozorovali a ona pomalu přestávala věřit svým očím. Její suiton se proměnil v oheň a z příjemného chládku, který uklidňoval její rány se stal démon, který jí působil ještě větší bolest, jelikož se začala potit a rána začala víc krvácet. Nenávistně sledovala jeho ruku a oči se jí klepaly vzteky. Nakonec se několikrát pohnula, aby setřásla jeho dotek. Jenže bolest vyvolaná pohybem byla nesnesitelná, hlavně když se meč zařízl dále, pod silou jeho ruky, která meč ohnula. Tamae zavřela oči a poslouchala jeho slova. Je to jen sen. Jenom sen Opakovala si a z očí jí stékali slzy. Už nevydržela hrát si na tvrdou holku a vypustila to ze sebe. "Já tě .. zabiju!!" Zakřičela nenávistně, když dostala pusu na čelo a vyrazila proti němu. Byla to pouze vteřina, než Tamae dostala dostala paralyzující ránu a zase klesla zpátky na podlahu, za tu dobu zvedla hlavu a část těla.Začala vzlykat. "Já tě zabiju.... Otec se pomstí ... Za všechno .. za všechno co si udělal... Zabiju tě.. Zabi.." Bylo to pomalé, přerušované vzlykáním. Slzy se míchali s krví a Tamae zhluboka oddechovala. Otupující bolest a to vedro jí nedělalo vůbec dobře. Vypadala jako troska. Špinavá od krve a nepříčetná z toho vedra. Nevěděla co bude dělat. Nevěděla jak by ho dokázala přelstít, ale věděla, že v tomto stavu se o nic nemůže pokusit. Nevěděla kdy se všichni vrátí, jestli mluví pravdu a Ichiro jí nenajde. Musela počkat jestli bolest trochu zmizí nebo na jeho nepozornost než by se o něco pokusila, ale věřila, že je zde pouze zoufale malá šance.

Roose Natsuin

Hlasitě se zasmál nad tvými výhružkami a bezstarostně zavrtěl hlavou.
"Zabiješ mě? Ty? A jak bys to asi tak chtěla udělat?" Řekl a dál ti rukou začal přejíždět všude po těle. Věděl že je ti to nepříjemné a tak v tom rád pokračoval. Prohlížel si tě, jakoby přemýšlel co ti udělá dál.
"Hm tvůj otec se nepomstí protože nebude mít příležitost. Až mu nabídneš své tělo a on v sobě probudí spícího démona, tak už nebude takový jakého ho znáš. Dokázal jsem zmanipulovat hodně silných lidí, ovládnout běsnící monstrum bude celkem dost snadné." Pověděl s klidem jakoby to měl jisté a pak ti zničeho nic prudce vytrhnul katanu z rány, přičemž jí zahodil do ohně.
"Nechceme přeci abys nám tu vykrvácela že?" Složil pár pečetí a ukazováčkem ti zajel přímo do otevřené rány. Přímo do tvého těla, což bylo ještě nepříjemnější než ta katana. V tu chvíli si ale ucítila paralýzu v končetinách která zapříčinila i to, že si přestala cítit bolest. Prst vyndal z tvé rány a ta se pomalu zacelila.
"Hmm, řekni mi, jak moc umíš ovládat černou chakru? Ta holka co byla s tím bratrem v minulosti, dokázala ovládat černou chakru natolik, že dokázala pokrýt celé plochy temnotou." Zeptal se pořád s klidným hlasem a začal si hrát s tvým odkrytým bříškem, na které zároveň kreslil svým prstem, který měl od tvé krve.

Tamae Itazuki

"Prostě tě zabiju.... nevíš co dokážu!" Zakřičel na něj, absolutně neměla žádnou energii vymýšlet něco inteligentního co by ho mělo dostat do kolen. Škubala sebou jenom, aby se na moment zbavila jeho doteku. "Zabije .. pomstí mě." odporovala a snažila se uklidnit. Byla celá uslzená a sotva ho viděla. Najednou uchopil katanu a vybodl jí. Na malý moment tu svitla naděje, že se o něco může pokusit jenže než bolest odezněla a ona se proti němu chtěla vyrhnout tak jí zajel do rány a ona zaječela bolestí. Ještě k tomu nemohla cítit ruku, kterou naprosto svým úderem zdevastoval poblíž ramene. Najednou úplně oněměla. Žádnou bolest necítila, jenže ona necítila ani žádnou končetinu. Byla jako němá jenom bylo vidět, jak kmitala hlavou jako kdyby tomu nechtěla věřit. Byl to ten nejhorší přechod z bolesti do naprosté nicoty. Ucítila jeho prst na bříšku, jak jím přejížděl z místa na místo a ona nemohla udělat nic. Necítila žádnou bolest, ale přitom nemohla vykopnout a udeřit ho jak by si přála. Byl to neskutečný pocit zoufalství, bylo to ještě horší, protože teď to všechno cítila naplno, žádná bolest jí neotupila. Zavřela oči. Prosím... Prosím.. opakovala si a přehrávala si jeho slova, na která nereagovala. "Prosím.. nech mě..prosím.." škemrala a plakala, byla úplně jiná, ale už to pomalu vzdala. Nikdy se tak hrozně necítila nedalo se to porovnat z žádnou bolestí, kterou jí ta rána způsobila. Todle bylo psychická bolest, kterou zažila naposled když jí zemřela matka, kdy chtěla aby veškerý svět skončil, nebo aby ona mohla změnit naprosto cokoliv. Nevěděla jak proti tomu bojovat, nic jí nepomáhalo, neustále se cítila mizerně, protože jediné co tomu pomohlo byl čas.

Roose Natsuin

Poslouchal s úplným klidem tvé vzdechy a krátké věty které si ze sebe s obtížemi dostala. Znovu se jen ušklíbl a odhalil tvé bříško už úplně.
"Vím naprosto přesně co dokážeš. V téhle situaci... nic." Řekl a z kapsy vytáhl kunai, který bezmyšlenkovitě zabodl přímo do tvé pupíku. Ucítila si nevyslovitelnou bolest a pocit jak ti kunai celým svým ostrým zajel do těla až po rukojeť. Pomalu si ztrácela vědomí a začala ti být obrovská zima. Pod tvým tělem se pomalu začala tvořit kaluž krve a on se znovu naklonil nad tvůj obličej aby se ti podíval do očí. Své dlouhé vlasy si odhrnul za uši přičemž tě jednou rukou začal hladit po tváři.
"Jak se cítíš krásko? Jaký to je pocit když už si myslíš že horší to být nemůže a já to stejně horší dokážu udělat?" Zeptal se s úšklebkem ale na odpověď nečekal. Začal tě pomalu líbat na rtech které si už jen sotva cítila.

Tamae Itazuki

Nic... Zopakovala si pro sebe a ležela paralyzovaná na zemi. Nic .. nedokážu nic.. Opakovala si. "Prosím." Bylo opravdu zoufale, ale doufala, že by to mohlo pomoci. Jenže Najednou vytáhl kunai a zabodl jí ho do břicha. Viděla jak zajíždí jako nůž do másla. Nečekala to. Byla to další rána, kterou nečekala, protože doufala, že to nebude cítit. Jenže bylo to přesně naopak. Sevřela oči a hlasitě zakřičela bolestí. "Argh.. neeee.. neee..." Brečela. Chtěla se ohlédnout, ale nemohla. Chtěla se podávat jestli je to pravda, ale neměla sílu. Roose se nad ní naklonil a začal jí hladit po tváří. Něco jí říkat, ale ona už moc nevnímala. Objevovali se jí mžitky před očima a přestávala vnímat všechny barvy pomalu šedli. Stín jí obklopil tvář a ona cítila něčí rty. Toho muže už nerozeznala. Je to pořád Roose ? Kdo si ? Ptala se sama sebe a bolest jí celou otupěla. Tati už je to všechno v pořádku.... Pomalu se jí zavírali oči. Jenom si trochu odpočinu a až se proberu noční můra skončí. Pomalu zavřela oči, protože si chtěla odpočinout.

Pomalu si zavřela oči a ucítila si, jak tě pomalu opouští síla. Bylo to jako předtím když si kvůli paralýze necítila své tělo, jen tentokrát si přestávala cítit celé své tělo. Mohlo to znamenat jen jedno - umírala si. Uběhlo však pár vteřin a tebe znovu obklopilo teplo. Ucítila si nával života a jak tvá krev začala znovu proudit, tak si dostala mravenčení snad úplně po celém těle. Přišel i nával malého množství chakry který ti dovolil otevřít oči. Byl opravdu malý, ale vzhledem k tomu že si byla na pokraji sil, tak si cítila, jak i to málo znamená hodně pro lidské tělo. Tělo se ti třáslo a podlamovaly se ti kolena. Pro tvé tělo to byl šok, i ono nevědělo co si má myslet a ty si měla chakru sotva jen na to, zůstat při smyslech.



Roose a Saniro

Když si otevřela oči, stála si znovu někde uprostřed místnosti a 2 pochodně stále hořely jako předtím. Byl to ten moment, kdy Roose vyšel ze stínů s jinou tváří než si doposud znala a když pečeť na jeho čele zářila. Tentokrát na jeho místě byl někdo jiný, někdo má na svědomí i ty rozbořené kamenné dveře, které za tebou zaterasily cestu. Byl to Saniro, který zrovna vytahoval ruku z menšího kráteru v zemi který vytvořil svou ranou. Bohužel však minul, protože na místě kde nejspíš stál Roose už nikdo nebyl. Už jen to, že by Saniro se svou rychlostí minul bylo dost zvláštní a jeho to znepokojilo ještě víc.
"Si v pořádku Tamae?!" Zakřičel rozzuřeně a to už pozvedl hlavu ke stropu kde viděl Rooseho, který jako předtím, visel hlavou dolů. Pomocí chakry stál na stropě se svým ďábelským úsměvem na rtech.
"Tak konečně si dorazil. Už jsem myslel že se tě nedočkám." Řekl Roose s úšklebkem a složil v rychlosti pár pečetí. Přímo pod Sanirem začal zářit nějaký kruh z pečetí a z něho se začaly vynořovat nějaké chakrové chapadla. Ty pomalu začaly obmotávat Sanirovi ruce i nohy aby ho nějakým způsobem zpoutaly. No, to byla dost naivní představa i a samotného Natsuina. Saniro jen zabručel protože to ho vytočilo ještě víc. Holýma rukama začal trhat chakrová chapadla jako kdyby byly z papíru. Když se z nich trochu vymanil, pohlédl směrem nahoru a odrazil se od země takovým způsobem, že zem pod jeho nohama celá popraskala. V tu chvíli ale Roose hodil nějaký kunai přímo směrem k tobě. Letěl dost rychle a ty si postřehla jen to, jak ti špička škrtá tvář a pokračuje dál. V tom si ale ucítila vítr v zádech a někdo tě popadl zezadu pod krkem, přičemž ti přiložil onen kunai k srdci. To už Saniro udeřil pěstí do stropu, na místo kde před pár milisekundami Roose stál. Dopadl zpátky na zem a kolem něho se zřítilo několik obrovských kamenů.
"Hned jí pusť Natsuine a já ti slibuju, že až ti urvu hlavu tak to nebude bolet." Pověděl Saniro svým hrubým hlasem a zatnul obě ruce v pěst, až mu na nich naběhly žíly.
"No nevím jak bys to chtěl udělat když už si po druhé minul Saniro. Tak, teď když už vás tu mám oba, tak z vás udělám to, na co jste byly už od narození předurčeni." Odpověděl mu a znovu se ušklíbl.
"Já věděl že vám Natsuinům se nedá věřit. Dnes vidím, že jsem udělal dobře když jsem vás všechny vystrnadil ve vesnici."
"Hahaha a ty myslíš že mi to nějak vadí? Dnes nepotřebuješ oči k tomu aby si viděl kde stojím a co mám v rukách. Nijak ti tvé počínání nepomohlo a já opět vyhrál. Tokai je jedna velká iluze o uprchlickém táboře ninjů. Všichni jste jen figurky v mé velké hře která tímto začíná. A vy dva, jste mou největší zbraní!" Pověděl skoro až fanaticky ale bylo vidět, že mu to v hlavě ku*evsky pracuje.
"Když jsem před několika lety přivedl Natsuiny do Tokai. Věděl jsem, že tohle bude to pravé místo. Mohl jsem toho nastudovat tolik, že si to ani nedovedeš představit. Zatímco jsem vyčkával na to, až Tamae konečně bude schopná se s tebou spojit, jsem tu mohl plánovat 100vky kroků dopředu. A má vůdčí pozice? Ta mi dovolila z vás udělat loutky." Pověděl a rukou ti přejel po tetování které si měla na bříšku a to se ti rozzářilo.
"Pořád si myslíš že tu máš nějakou moc Saniro? Myslíš, že svět dobiješ holýma rukama? Mé jméno je Roose Natsuin a jsem jeden z mála přeživších tohoto rodu. Generace Natsuinů co se tu rodí a žijí, vlastně nejsou Natsuinové." Zasmál se při své poslední větě a díval se rozzuřenému Sanirovi přímo do očí.
"Byli to jen obyčejní ninjové, kterým jsem pomocí genjutsu vložil do hlavy umělé paměti. Ze svitků se naučili pár jednoduchých dětských pečetí a říkali si Natsuinové. Nikdo neměl důvod je podezřívat a tak začal nekonečný koloběh. Generace měli děti, které se už rodili s myšlenkou že jsou Natsuinové. Viděl si snad že by nějaký "Natsuin" udělal něco velkého za tu dobu tady v Tokai? Jedině já... Osore!" Znovu se zasmál a to už Saniro udělal jeden malý krok k vám.
"Ty...!" Procedil mezi zuby a tvářil se fakt vytočeně.
"Osore, který nikdy neexistoval a přesto jsem z vás všech udělal naprosté blázny. Tak co? Zeptám se tě znovu.. Opravdu si myslíš že si měl někdy nějakou moc? Zmohl ses jen na jednu ubohost, vzepřít se Yasuovi..." Dopověděl a to už jeho poslední slovo Saniro odsekl.
"Drž hubu!" Vykřikl a ty si ucítila závan temnoty. Bylo to jaký chladný dech který na vás dopadl, ale zároveň tebe zahřál u srdce. Kolem Sanirova těla se začala formovat viditelná černá chakra v podobě plamenu. Když ho celého obalila, ucítila si totéž co předtím když se postavil Hime.

Tamae Itazuki

Tati! vykřikla, ale neměla dostatek energie, aby to bylo nahlas. Přivřela oči a a usmála se. Bude to dobrý. Táta je tady. Pomyslela si a slzy jí stékali po tvářích. Na jeho otázku, jestli je v pořádku tak kývla hlavou. Chtěla mu pomoct, chtěla být silnější, ale nemohla. Neměla dostatek síly. Byla v šoku a byla zmatená. Neměla sílu a byla paralyzovaná, ale necítila žádnou bolest. To jí mátlo mnohem více. Necítila žádné bodné rány, které jí předtím způsobil Roose. Polkla a rozhlédla se kolem, tedy kam jí oči dovolili. Uvědomila si že vlasy má svázané a to růži. To se nic nestalo ? To byla nějaká iluze ? To už najednou kolem ní prosvištěl Kunai a řízl jí do obličeje. Pálilo to, ale nic to nebylo oproti tomu co cítila předtím najednou se zasekla, protože zničeho nic já Roose ze zadu chytil pod krkem a na zádech jí držel kunai. Byl až neuvěřitelně rychlý. Lítostivě hleděla na Sanira a poslouchala jejich konverzaci. Co se to děje ? Je to vůbec skutečné ? Pomyslela si a sledovala jak já prstem přejíždí na bříšku. Tetování se rozzářilo. Nebyl to snad jeho nápad ? Není to věc přes kterou nás může ovládat ? Přemýšlela nad nejhoršími scénáři. Z myšlenek jí vytrhl její otec a jeho křik. Kolem něho se zhmotnila černá chakra, kterou Tamae už viděla. Dokázala jí pocítit. Dokázala nasát tu temnou energii, která kolem jejího otce plála. Dovolilo jí to se uklidnit. Alespoň po psychická stránce. Neměla dobrý pocit z toho co může přijít. Její otec několikrát opakoval, že jí samotnou zachrání a pamatovala si na jeho slova než zabil Hime. "Opakuji... nikdo... nikdy.. jí nebude ubližovat.". Ona sama mu pomoci nemohla. Neměla černou krev a kdyby jí Roose probodl znamenalo by to smrt. "Tati." Promluvila nakonec a pohlédla na něho. Bála se, že to udělá znova, že propadne té temnotě jenom proto, aby jí zachránil, že opět použije své oči. Jenže tohle nebyla Hime, todle byl Roose, který vypadal, že se vším počítá. "Nedělej to. Nepoužívej ty oči. Nech mě. Odejdi. On ví všechno. Prosím." Žadonila svého otce, aby jí opustil po tvářích jí stékali slzy. Neměla z toho dobrý pocit. Věděla čeho chce docílit a věděla, že bude mít nějaký plán jak Sanirovu moc obrátit proti němu. "Pojednou mě nezachraňuj!" Vykřikla zoufale a trošku sebou škubla což se jí oplatilo větším sevřením. Samozřejmě ani on nemohl chápat co to povídá. Proč ho vyhání, ale Tamae tušila co by se stalo kdyby to všechno vypuklo. Pak už by ho nedokázala zastavit ani mu pomoci, protože by jí to dělalo dobře. Nechtěla by ho zastavit i když by to znamenalo zkázu. Teď byla nejvíce při smyslech jak jen to šlo.

Roose a Saniro

"Tamae... víš že to neudělám...nikdy." Odvětil ti rázně Saniro aniž by musel přemýšlet nad svou odpovědí. To už se ale Roose jen zasmál a negativně zakýval hlavou.
"Ne zlato, on nikam nepůjde. Ne dokud se tu nezmocní tvého těla na té chladné podlaze!" Odpověděl Roose a trochu ti přimáčkl kunai na záda aby upevnil svou pozici. To už ale temná, černá chakra kolem Sanirova těla zase ustála a on si pomalu setřel kapku potu na své tváři.
"Fajn, udělám co budeš chtít. Jen jí pusť a neubližuj jí. O nic jiného tě nežádám." Povzdechl a Roose se na to jen vítězně zazubil.
"Nono, to přeci nezáleží jen na mě. Tak co princezno? Půjdeš k tatínkovi a naplníš svůj osud dobrovolně? Nebo tě k tomu mám přinutit?" Pošeptal ti do ucha a pečeť na tvém bříšku se znovu rozzářila.

Tamae Itazuki

Nevěřícně kývala hlavou. Zavřela oči a představovala si, že to už brzo skončí, že brzy bude po všem. Ucítila tlak kunaie na zádech a hlasitě povzdechla. Nemohla se nijak bránit. Podle slov, které Saniro řekl předpokládala, že se vzdal svého úmyslu. Udělal to polovičatě. Chtěla, aby prostě odešel, aby jí nechal svému osudu, nebo aby se o ní postaral. Aby porazil Rooseho a zachránil jí. I kdyby chtěla naplnit onen svůj osud tak by to nedokázala. Ne po tom co já Roose provedl. Né po tom co jí prozradil svůj plán a způsobil jí neskutečnou bolest a agonii. Zakývala hlavou, i když to nebylo tak znatelné. Necítila bolest a to jí hodně ulehčovalo rozhodování. "To je vše na co se zmůžeš ?" Zeptala se, ale upřený pohled na Sanira zdůrazňoval komu to opravdu patří. "Jak to můžeš dovolit ? Slíbil si, že mě ochráníš. Slíbil si, že se mi nic nestane." Zakřičela na něho a po tváři jí stékali slzy. "A teď se tu vzdáváš. Všichni se tě tu bojí a je to k ničemu, protože sám máš strach před prvním mužem, který mě ohrožuje. Kdyby tu byl Ichiro věděl by co má dělat. Konal by. I kdyby mě to mělo ohrozit, protože on se nikdy nevzdává a je paličatý. Myslíš, že po těch dnech co jsem byla s Ichirem bych teď šla dobrovolně tebou ? Vždyť si se právě vzdal.A děláš přesně to co jiný rozkážou...." Bylo to jedovaté a ostré, ale byla to jediná šance. Vzpomněla si na slova Ichira, který řekl, že by ho zabil jen za polibek. Chtěla Sanira rozzuřit, chtěla, aby konal když už neutekl. Rozhodně nechtěla, aby to Roosemu všechno vyšlo i za cenu jejího života. Milovala ho. Milovala svého otce, ale musela ho ranit, protože věděla, čeho je schopný když je naštvaný i za cenu všeho. Roose byl moc nebezpečný a kdyby ovládl jejich sílu byl by to konec.

Saniro a Roose

Saniro poslouchal tvá slova a vypadal víc než ublíženě. Dotklo se ho to možná víc než si chtěla a on jen svěsil hlavu přičemž z pod pásky mu ztekla slza. Tentokrát to byla obyčejná slza, nikoli krvavá. Znovu zatnul ruku v pěst a setřel si slzu z tváře.
"Hm, asi není tak nebezpečný jak se o něm říká Tam..." Řekl hlasitě Roose ale nestihl sou větu dokončit. V tu chvíli se vedle vás zjevil Saniro díky své rychlosti a pevně uchopil Rooseho ruku s kunaiem kterou držel na tvých zádech. Než stihl nějak zareagovat tak mu Saniro brutálním způsobem zlomil ruku v zápěstí, že mu kosti projeli rukou ven a tak vznikla dost ošklivá, otevřená zlomenina. Kunai který držel v ruce ti přejel po zádech a docela hluboce tě říznul protože mu Saniro vytáhl ruku směrem nahoru. Roose jen hlasitě zařval bolestí a než stihl zareagovat, tak mu dal Saniro silný úder loktem přímo do žeber, čímž ho odmrštil na druhou stranu místnosti. Zastavila ho až zeď do které udeřil zádami a ihned se skácel na kolena. Tebe si však Saniro vůbec nevšímal, což bylo zvláštní. Přesto tě však přidržel aby si sebou pod tlakem kunaie nespadla. To už ale odvrátil pohled zpět na Roose který se sbíral ze země a byl dost rozzuřený.
"Ty...! Jak se opovažuješ... Jde vidět že si jen zvíře bez vodítka které potřebuje svého pána!!!" Zařval na něj a to už po schodech do místnosti přiběhli další osoby. Byli to všichni "členové klanu Natsuin". Kteří tu nyní žili. Viděla si i matku Kiya a jeho bratra. Všichni však měli zcela bílé oči a jejich tetování které doteď zdůrazňovalo členství v Tokai, ostře zářilo.

"Ještě se uvidíme. A příště... se už staneš mou loutkou. Na to vem jed.." Dodal Roose který vzápětí díky své technice úplně zmizel z místnosti. Saniro se jako zbavený smyslů otočil proti ovládnutým ninjům kteří jako loutky pomalu vytahovali své zbraně a pomalou chůzí šli přímo k vám. Po chvilce se i rozeběhli a mířili spíš na tebe než na Sanira.
"Všechny.. vás zabiju..." Zašeptal Saniro hrubším hlasem, který ani nezněl jakoby to byl on. Byl úplně mimo, jako kdyby byl zbavený všech smyslů. Jako kdyby se na povrch trochu dostalo to co měl celou dobu pod kůží. To už se ale zjevil před prvním ninjou kterého holou rukou probodl skrz na skrz, že mu vytrhl srdce z těla. Ninjovi ihned zhaslo znaménko a oči se mu vrátili do normálu. V tom už ale na něho Shin vrhnul svůj Fuuma Shuriken který se od Sanira zastavil jak kdyby narazil do zdi. Saniro se zjevil přímo za ním a brutálním způsobem mu zlomil vaz, že mu hlavu otočil směrem dozadu. Když jeho tělo padlo k zemi, mohla si vidět nepřítomný a naprosto ovládnutý výraz ve tváři tvého otce, z kterého teď byla doslova mašina na zabíjení. Další ninja ho v té chvíli napadl katanou do zad. Která se ale zastavila o jeho neproniknutelnou kůži. Otočil se a katanu uchopil za ostří, čímž mu jí vytrhl z ruky. Přehodil si jí do ruky a ninjovi usekl hlavu, že na Sanira dopadla pořádná sprcha krve. Asi na 2 vteřiny si prohlídl katanu jakoby se potkal se starou známou a pak zahlédl zbylých pár ninjů jak běží přímo k němu. Pomocí své rychlosti mezi něma prosvištěl jak blesk a všem ulétali končetiny, čímž místnost začala vypadat jako jatka. Pohled na to ti zákonitě zvedal žaludek, byl to neskutečný masakr, který si neviděla ani ve svých nejhorších snech. Jako poslední byla "Kiyova matka" která než stihla vytáhnout svůj kunai tak jí Saniro bodl do srdce. Katana jí projela skrz na skrz a on jí zvedl do vzduchu a to katanu držel jen v levé ruce. Pomalu se jí oči vrátili do normálu a na jejích rtech se vytvořil upřímný úsměv. Jakoby to bylo pro ní vysvobození. On však nelítostně otočil katanu v jejím tělem ostřím nahoru a vzápětí jí rozpáral vejpůl že všude vytekli její roztrhané vnitřnosti. Zůstal stát v kalužích krve a nepřítomným pohledem hleděl ke dveřím, jakoby čekal až přijde někdo další.

Tamae Itazuki

Nemohla se dívat co způsobila. Saniro vypadal, že ho to zasáhlo až moc. Když viděla jeho slzu, která stékala z jeho očích musela zavřít oči. Ten pohled jí moc bolel. Zvedla hlavu a se zavřenými oči sledovala strop. Ať se stane cokoliv, je mi to lí.... Nedořekla to, protože se najednou kolem ní událo spousta věcí. Uslyšela ošklivé křupnutí a otevřela oči. Její slzy, které se drželi na řasách náhle vzlétly a než stihla zareagovat ucítila jak jí někdo prořízl šaty a udělal řeznou ránu na zádech. Bolelo to jako čert. "Arg.." vycedila skrze zuby a klopítla. Mířila k zemi, ale dokázala se zachytit o Sanirovi ruku. "Já .. já .." Nevěděla co má povědět. Pustila se a snažila se postavit na svoje nohy. Nevěděla co má povědět, když na něho pohlédla a on jí nevěnoval ani pohled. Uslyšela kroky po schodech. Konečně někdo! Zaradovala se, ale moc dlouho to netrvalo. Pomalu se narovnala, ale bolest na zádech jí to nedovolila. Zůstala skrčená a přesunula se za Sanira. Uviděla jak jejich tetování svítilo a jejich oči byli bíle jako smrt. Ne.. ne.. Opakovala a oči jí tikali mezi Shinem a Roosem. Ten však najednou zmizel. On je ovládá! vydedukovala a snažila se natáhnout po Sanirovi a uchopit ho za triko, ale nezvládla to. Bolestí klopýtla a spadla na kolena. Nestihla to. Uslyšela Sanirův hlas a bylo jí jasné co bude následovat. Nemohla tomu zabránit. Natáhla ruku a zasyčela bolestí. Saniro už tam nebyl. Saniro už začal. Započal svůj tanec smrti. Brutální, nemilosrdný a bez jakýkoliv emocí. Tamae se zvedl žaludek, ale chuť vrhnout snídani zažehnala. Několika malými kroky, přešla ke stěně a pozorovala Sanira. Vyčerpaná a raněná. Nebylo to jenom fyzicky, ale hlavně psychicky. Vykulila oči. "SHINE?!" Nevydržela to a vykřikla. Uviděla jak mu Saniro nepřirozeně otočil hlavu. Když se otočil tak usekl hlavu dalšímu. Tamae třeštili oči a nevěřila svým vlastním očím. Všude bylo spousta krve. A pak to pokračovalo. Uviděla jak končetiny létali kolem a členové klanu Natsuin umírali. Tamae odvrátila pohled, ale už bylo pozdě bylo to jako rána do břicha. Její žaludek se převrátil a po dávivých zvucích přišlo zvracení. Byl to hnusný pocit, ale ještě horší byl pohled na to všechno kolem. Tamae se stáhnulu a zcvrkl žaludek jako nikdy. Zakašlala, aby ze sebe dostala poslední vzduch a několika belhavými kroky přešla podél stěny dál. Bylo jich opravdu jenom pár, protože šla jako v nějakém transu a pak se jí podlomili kolena a ona dopadla na tvrdou zem. Ještě jednou se rozhlédla kolem. Měla strach. Co.. co jsem to provdela Vinila se a celá se klepala, bylo jí špatně. Zůstala ležet na zemi a sledovala jak její otec probodává Kiyovu matku. Ženu, kterou moc dobře zná. Jenže to nebylo všechno. Zároveň s rozpůlením Tamae zavřela oči a nevydala ani hlásku. Objala svá kolena a přitáhla je k tělu. Mám strach... Pomyslela si a schoulená v klubíčku sledovala jak tělo odpadá a jeho částí letí do všech stran. Bez jediného tonů v hlase se z očích pustili malé stříbrné slzy a Tamae, která byla v klubíčku už neměla síly se na to dívat a raději zavřela oči. Věděla, že kdyby chtěla vstát tak to nedokáže. Nenašla by sílu a ani odhodlání. Chtěla to přečkat. Chtěla, aby ta noční můra skončila. Bylo to pro ní mnohem horší než předtím v té iluzi.

Psychické a fyzické vyčerpání na tebe dolehlo hned jak si lehla na zem. Pomalu se ti zatemnilo před očima a do několika sekund si omdlela. Když ses probudila, tak si ležela doma, nahá a ve své posteli. Na nočním stolku si měla zapálenou svíčku a dveře do tvého pokoje byly pootevřené. Ve vedlejší místnosti, kde byl takový menší "obývák" se svítilo a ozývaly se odtamtud divné zvuky. Jakoby tam někdo něco brousil ruční bruskou. Byly to celkem nepříjemné zvuky a tvojí bolavé hlavě to moc nepomáhalo. Ránu na zádech od kunaie si měla pečlivě zadělanou, takže si jí ani necítila. Jen tě trošku škrtil obvaz který si měla kolem pasu omotaný, protože byl dost pevně utažený. Hlava tě ale dost bolela, jako kdyby si v ní měla střep.

Tamae Itazuki,

"Nah Nah.. Co se to ?" Vyloudila ze sebe a pomalu mžourala očima po místnosti. "Doma ?" Zeptala se a usmála se. Noční můra ? Pomyslela si a pomalu se zvedala. Jenže to se jí trochu ozvala rána na zádech a ona ztuhla. Najednou se jí to všechno vrátilo a ona sklopila zrak. V hlavě se jí odehrál včerejší večer i když na něho před několika vteřinami úplně zapomněla. Ne ... ne ... To snad ne.. Opakovala si pořád dokola a pomalu si sedla na postel. To, že byla nahá bylo to poslední co jí teď zajímalo. Hlavu vložila do dlaní, chtěla ulevit bolesti. Nejenom psychické, ale i fyzické. Když se jí ta hrůza odehrávala v hlavě trošku zavzlykala. Co jsem to udělala. Co se to sakra stalo Polkla knedlík a pak jako kdyby teprve teď zaznamenala ty zvuky, které jí skřípali až do hlavy. Utřela si slzy a měla vlhké dlaně a tváře. Vstala a obalila se prostěradlem. Pomalu přešla ke dveřím opatrně je otevřela a beze slova nahlédla.