Cesta vědění (Kiyo)

Vyšel si ven před Tokai a nikdo se tě po cestě ani nepokusil zastavit. Přes noc se slavilo, takže většina lidí ještě spala nebo se někde poflakovala. Před jeskyní se před tebou zjevil hustý les, který v tomto klidu vypadal ještě větší než normálně. Všude bylo ticho a sluneční paprsky dopadající na krásnou floru tvořili nádherné okolí. Cítil si se díky tomu mnohem svěžejší a naladěnější než uvnitř v jeskyni. Už nebyl nikdo, kdo by ti mohl bránit v tvé cestě za poznáním.

Kiyo Natsuin

Až ho trochu zarazilo, že po cestě ven z táboru potkal tak málo lidi, skoro nikoho. Ale bral to tak, že bylo skutečně ještě brzy. O večerních oslavách nic nevěděl, neboť spal kvůli svému záchvatu, ale stejně by se jich nezúčastnil, jelikož nebyl zrovna v rozpoložení, aby se něčeho takového zúčastnil. Když vyšel ven, tak se před ním rozprostřel krásný, ale zároveň i dost záhadný les, ve kterém pravděpodobně nikdy nebyl, protože čas trávil spíše jen v zničené vesnici, která byla nad jejich táborem. Hlavně pomalu a opatrně. Pomyslel si, když vkročil do lesa. Dával si pozor na různé pasti a snažil se jít dost potichu, aby slyšel vše okolo sebe. Paprsky na něj dopadaly skrz koruny stromů, což bylo pro něho něco naprosto neuvěřitelného. Cítil, jak ho slunce pálí na rukou, což cítil jen když sedával ve zničené vesnici, ale jen málo kdy, protože většinou musel být schovaný. Měl radost, když mohl konečně zase cítit svěží vzduch a hřejivý pocit, jak na něho dopadaly paprsky slunce. Vždy byl typem člověka, který si dokázal užívat maličkosti, ale tohle už pro něj nebyla maličkost, tohle pro něj bylo něco, co chce zažívat každý den. Bylo to jeho motivací, aby se snažil a dopomohl ninjům zpět na vrchol, aby už se nikdo nemusel nikdy schovávat. Aby všichni byli rovnocenní. Rukou si přitáhl pořádně svůj batoh, ve kterém měl jídlo, pití, několik pečetících papírků a pár dalších drobností. U opasku měl roličku papírů, na kterých byly pečetě a v nich byly zapečetěné drobnosti. Jako třeba útočné jehly, shurikeny, nějaké pilulky na posilnění a další podobné drobnosti. Nevěděl, co ho čeká, proto si vzal vše možné. V batohu měl dokonce i lano. Mohl se klidně vrátit během chvíle zase domů, protože nic nenajde a nebo se také nemusel vrátit nikdy, což v tuhle chvíli neřešil. V tuhle chvíli mu to bylo jedno a neuvědomoval si, že kdyby se nevrátil, tak už neuvidí svoji rodinu. V tento moment věřil, že jestli chce být Uzumaki a chce změnit rodinu Natsuinů, tak proto musí něco obětovat.

Procházel si opatrně hustým lesem který uvnitř vypadal i dost nebezpečně. Vzhledem k nynější situaci nebylo jisté jestli někde není nějaké skryté nebezpečí nebo něco, co by mohli nastražit lovci. Po několika minutách si ale zaslechl něco zvláštního. Něco co určitě nepatřilo k této přírodě. Byly to hlasy. Ušel si ještě kousek a před tebou se rozprostřel malý palouček který měl všudevšudy pár metrů. Stáli tam dva lovci kteří se spolu bavili docela hlasitě takže si zřetelně slyšel každé jejich slovo ikdyž si od nich byl několik metrů.

"Hm, měli by jsme se vrátit do zelené zóny. Tady jsme dost blízko těm zpropadeným ninjům."
"Ale ale, snad se nebojíš ty posránku."
"Nejde jen ty o ninji, někde tu byl spatřen víš kdo. Já myslel že máš svůj život rád."
"Ah, proč já musím sloužit zrovna s tebou..." Povzdechl si a oba se rozešli směrem na sever, čili opačným směrem než si byl ty.

Kiyo Natsuin

Byl unesený celou tou krásou přírody. Nebyl žádný greenpeacák, ale zkrátka celý život byl spíše v jeskyni, takže si tam tohoto moc neužil. Proto se mu líbil každý maličký detail, počínaje listím a končící letícím ptactvem. Tohle je paráda. Tohle je to, co všichni potřebují. Na chvíli vypadnout a vypnout. Pomyslel si, ale pak zakroutil hlavou. Nebo se zkrátka stále neschovávat. Jenže z přemýšlení ho pak něco dostalo. Byly to hlasy. Hlasy, které rozhodně nemohli znamenat bezpečí. V těchto místech si nemyslel, že by potkal nějaké své budoucí kamarády, ale naopak jasnou smrt. Proto ihned zpomalil a lehce se přikrčil. Vykukoval vždy v nějakých krátkých intervalech, aby si ho nikdo nevšiml a on naopak někoho uviděl. Chtěl mít tu výhodu, že je uvidí první a bude se moct vydat jinou cestou, protože si byl plně vědom toho, že není bojový typ, i když by to o něm každý na první pohled řekl vzhledem k jeho dobré postavě. Šel pomalu a co nejvíce potichu dál, dokud je neuviděl a zřetelně jim nerozuměl. Poslouchal každé slovo a postavil se pořádně až ve chvíli, kdy věděl, že lovci odešli. Byl tu spatřen někdo nebezpečný? Pomyslel si a instinktivně se hned podíval za svá záda, zda třeba nejde někdo za ním stejně nepozorovaně, jako šel Kiyo za těmi lovci. Lovci se bojí někoho více než ninjů? Někdo je pro ně nebezpečnější? Někdo, kdo loví lovce? Napadlo ho. Chvíli přemýšlel, že bude lovce sledovat, ale tuhle myšlenku hned zavrhl. Nebyl na misi, která má táboru podat informace. Byl na cestě za poznáním, aby pomohl dívce, kterou nedávno poznal. Proto čekal nějakou dobu, aby měl jistotu, že jsou lovci pryč a následně se vydal na cestu k místu, které mu ukázal otec.

Pokračoval si tedy v cestě skrz les na místo, které ti ukázal tvůj otec. Cesta se zdála víc než dlouhá a les pořád nekončil. Opatrným a pomalým tempem to trvalo snad věčnost a asi po 2 hodinách si dorazil na konec lesa kde byl strmý útes kamsi do nějakého údolí. Byl tak strmý že tvořil jakousi propast že si sotva viděl koruny stromů které byly dole. Problém byl v tom, že podle mapy si musel pokračovat tímto směrem. Než si se však stihl porozhlédnout po možnostech, do oka ti padlo něco zvláštního. Kus útesu který tvořil jakýsi kamenný bodec dlouhý asi 5 metrů nad onu propast. Na špičce seděla osoba. Pokud sis ho pořádně prohlídl, zjistil si, že to je muž s černou uniformou lovců. Byla však ošoupaná, potrhaná a na ní několik doplňků vlastní výroby. Kožené pásky, šátek kolem krku a další věci které nejsou u lovců běžné. Na zádech měl vedle sebe dvě katany, přičemž jednu další držel v ruce. Měla černou čepel která byla také celá popraskaná a na ní byly vylomeniny od úderů jiných mečů. Pokoušel se jí ale brousit kusem železa kterým tam jen mlčky přejížděl. Po chvilce ale pozvedl pohled a podíval se na nebe.
"Rychle nebo pomalu?" Řekl směrem k tobě, ale stále k tobě seděl otočený zády.

Kiyo Natsuin

Došel až k útesu, který však nebyl zakreslený na mapě. Bylo to zvláštní. Že by zrovna jeho otec měl nějakou špatnou informaci? To si nemyslel. Jenže i když nad tím přemýšlel, tak nebyl schopen vymyslet, proč tu byl právě tento útes. Poté však chtěl najít cestu, kterou by se mohl dostat dolů, což však neudělal, protože ho přerušil pohled na nějakou záhadnou osobu, která vypadala jako vysloužilý lovec. Chvíli ho pozoroval a pak začal dělat pár kroků dozadu, protože chtěl odsud odejít, než si ho všimne. Jenže to už zazněla otázka. Rychle nebo pomalu? Zopakoval si v hlavě ještě jednou tu otázku a přitom se zastavil. Skoro jako kdyby ho někdo zmrazil. Zůstal stát na jednom místě a chvíli trvalo než odpověděl. "Myslím, že to nebude nutné. Nejsem ninja, který by dokázal někoho ohrozit." Zvolal, aby ho slyšel. "Já jsem Kiyo Uzumaki." Představil se, protože si myslel, že to uklidní situaci.

???

Pomalu se zvedl a otočil se k tobě čelem. Pomalým krokem sešel z vystouplého kusu útesu a došel pomalu k tobě s jakýmsi nedůvěřivým pohledem ve tváři. Na odhalených částech těla měl spousty jizev a dokonce i jednu širokou na tváři.
"A já si myslím že na tom teď vůbec nezáleží, nesnáším lháře." Odvětil a namířil katanu přímo k tvému krku. Tvářil se dost vážně a trochu i podrážděně když si zmínil své jméno.
"Co tu děláš takhle sám když se to tu hemží lovci? Nemáš ráda svůj život?" Dodal a katanu ti hrotem přitiskl ke krku.

Kiyo Natsuin

Muž se zvedl z útesu a pomalu si to namířil přímo ke Kiyovi, který však zůstal stát na místě. V hlavě měl spoustu myšlenek na útěk nebo jak by se mohl zachránit. Je nebezpečný nebo není? Mám utéct nebo nemám? Počkat. Pomyslel si ve chvíli, kdy už byl kousek před ním a řekl, že nemá rád lháře. Kiyovi došlo, že nezalhal, jen ve chvíli, kdy řekl, že se jmenuje Uzumaki. Ví o Uzumaki klanu? Musí tedy vědět i to, že pravděpodobně již neexistují a nebo naopak ví, kde žijí nebo kde se schovávají. Nemohu utéct od člověka, který ví něco podstatného. Od člověka, který mi jako jediný může něco sdělit. Přemýšlel tak moc, že si ani neuvědomil, že má hrot katany přímo u krku. Teprve až když pocítil ten chlad, tak sebou trochu škubl, což zapříčinilo, že se o špičku trochu řízl, naštěstí jen povrchově na kůži. "Mám rád svůj život." Řekl tiše, ale až potom se podíval muži přímo do očí. "Právě protože ho mám rád, tak jsem zde venku." Dodal něco ze své filosofie, ke které přišel teprve před krátkou dobou, kdy si uvědomil, jak je ten svět kolem něj krásný a celou dobu si toho nevšiml, protože byl zavřený v jeskyni, kde o tomhle všem mohl jen číst. "Pocházím z malé vesnice, kde jsem strávil celý život snahou nalézt informace o světě, démonech a podobných věcech, ale až nedávno mi došlo, že doma nic nezjistím, že musím ven." Vysvětlil. Nešlo o to, aby ho nějak přesvědčil nebo mu vysvětlil, proč je zrovna tady venku. Spíše si sám ujasňoval, proč tu je. Sám si potřeboval ujasnit, proč tohle vše dělá. "Proč jsem podle tebe lhář?" Zeptal se přímo a snažil se zůstat v klidu, protože nikdy nebyl takto přímo konfrontován a nikdy nebyl takhle blízko k smrti, kdy by stačil jeden špatný pohyb a byl by mrtev. Hlavně nikdy nejednal s někým, kdo evidentně není lovec, ale zároveň může být dost nebezpečný. Jenže jeho touha po vědění byla silnější.

???

Trochu se pousmál a negativně zakýval hlavou přičemž sklonil svou katanu.
"Mluvíš o životě který máš rád a přitom se sám na vlastní pěst vydáváš někam do neznáma, kde ani nevíš co na tebe čeká." Odpověděl a pomalým krokem začal chodit dokolečka kolem tebe jako nějaká šelma co čeká na správnou chvíli. Mohlo to být dost frustrující, zvlášť když za sebou po zemi vlekl svou černou katanu a nepustil z tebe oči.
"Nikdy se nedozvíš to, po čem toužíš pokud si to nevybojuješ. Všechno něco stojí... a vědomosti nezískáš pouhým studováním." Řekl za chůze a po dvou kolečkách které kolem tebe udělal, si měl kolem sebe na zemi vyrytý kruh v prachu a písku. Zastavil se naproti tobě a bodavým pohledem se ti díval do očí.
"Si lhář, protože znám lidi, co si před dávnými doby říkali Uzumaki. Kdo opravdu si že o nich víš? A už se neopovažuj mi znovu lhát, kdyby si potkal jiného lovce, už by si byl mrtvý ninjo." Pověděl a trochu se zamračil.

Kiyo Natsuin

Chodil kolem něj tím stylem, že Kiyo čekal na chvíli, kdy ho popadne a hodí s ním o zem, což by se vůbec nedivil, protože to klidně mohl být lovec, ačkoliv tak na první pohled nevypadal, hlavně když lovci většinou chodí ve skupinkách, aby si navzájem hlídali záda. "Já vím, co na mě čeká." Dovolil si oponovat. Hlas měl ale klidný, protože nechtěl působit nějak neohrabaně nebo drze. Zároveň však chtěl působit sebevědomě. "Vím, že informace lze získávat i bojem nebo něčím podobným, ale proč bojovat, když vše lze řešit slovně. Teď nemluvím o sporu mezi ninji a lovci, neboť mi přijde naprosto nesmyslný a kdyby si to uvědomili ti nahoře, tak by jim došlo, že můžeme žít společně a být si navzájem prospěšní. Já jsem vyšel ven kvůli jednomu svitku, kolem kterého je spousta záhad a chci na něco přijít. Mám v povaze být zvídaví, ale naopak nemám v povaze být konfliktní." Vysvětlil mu, ale pak konečně řekl něco, co Kiya zaujalo ze všeho nejvíce. Řekl dvě důležité věci. Zná Uzumaki? On ví něco o minulosti nebo dokonce zná nějaké osobně? Že by se otec pletl v tom, že Uzumaki už nejsou? To není možné, aby se spletl. Pomyslel si a pak přemýšlel i nad tím, že řekl, že kdyby ho potkal jiný lovec, tak je malér. Nevěřil tomu, že by byl tento muž lovec, protože by zde nevedli tento dialog a pravděpodobně by byl Kiyo hned mrtvý. "Mé jméno je Kiyo Natsuin a pocházím s Tokai Kyanpu. Můj otec mi nedávno řekl, že jsme nová generace klanu Uzumaki, proto jsem se takto představil a rovnou mi to řeklo, že něco víte o tomto klanu. Nechci být drzý, ale je to jedna z věcí, která mě zajímá, proto se ptám, zda je nutné, abychom byli nepřátelé, když nejsem typ ninji, který by dokázal někomu uškodit." Řekl přímo, ale stále se vůbec nehýbal.

Nero

"Natsuin?" Zeptal se okamžitě a překvapeně čímž rovnou uklidil svou katanu zpět do pouzdra. Pak se ale pousmál se prohlídl si tě pohledem jakoby tě litoval.
"Ah chlapče, chlapče... Ty nejen že vůbec nemáš ponětí o tom co tě může potkat, ale navíc si neskutečně naivní když si myslíš že v tomto světě lze vše vyřešit slovně. Pocházíš z prokleté větve rodu Uzumaki, nejsi žádná jejich nová generace. Myslel jsem že vy jste ti sečtělí, ale kdyby si opravdu byl, věděl bys, jaké tu dřív byli konflikty a války." Pověděl a popošel k útesu na jeden malý výklenek že se mu na něj sotva vešly chodila. V tu chvíli bylo vidět že muž jako on opravdu nezná strach, protože jaktožto lovec a normální člověk kdyby spadl, tak by to nepřežil.
"Slova nikdy nic nevyřešila. Ti nahoře je používají jen jako předmět manipulace a ovládání pěšáků. Časem až budeš životem poznamenaný to všechno ale pochopíš lépe." Pověděl a otočil se k tobě čelem.
"Už jsem zaslechl že ve vašem táboře žijí Natsuinové a jsem rád že mám tu čest poznat jednoho osobně. Mé jméno je Nero a jsem ten, kterého vrány nazývají zrádcem - což také jsem. Rozhodně však nejsem tvůj nepřítel, pokud ty nejsi můj." Pověděl a trochu se pousmál. Po tom co ses mu popravdě představil, tak změnil celý svůj přístup k tobě. Nezarazilo ho ani to, že si venku kvůli nějakému svitku. Spíš vypadal že opravdu ví o čem mluví a spíš z vlastních zkušeností než že by si to někde přečetl.

Kiyo Natsuin

Naše jméno má tady venku takovou sílu? Pomyslel si nechápavě, když uviděl reakci Nera. Bylo mu to zvláštní, jelikož v táboře je skoro nikdo neuznává a tady venku muž, který by ho možná zabil jen pohledem, tak hned schoval katanu. Kiyo tohle nedokázal pochopit, bylo to pro něj neskutečně zvláštní a hlavně na to nebyl zvyklý. "Jsem naivní, protože ačkoliv si myslím, že vím hodně, tak nevím vůbec nic a to jen kvůli tomu, že jsem celou dobu vyrůstal v našem krytu, kde jsme se schovávali před lovci. A to, že jsme potomci Uzumaki klanu jsem se dozvěděl teprve nedávno, takže vlastně zjišťuji, kdo jsme. Respektive kdo jsem vlastně já." Vysvětlil mu a hleděl jak stojí na kraji útesu. Pomalu došel k němu, nechtěl totiž moc řvát, aby je někdo neslyšel. Nedovolil si však stoupnout tak ke kraji jako samotný Nero. "Vím, že slova jsou nejsilnějším nástrojem pro manipulátory, ale zároveň to může být také nejsilnější nástroj pro naši obranu a pro náš vývoj. Ale musím s vámi souhlasit, že o životě toho moc nevím, většinu znalostí, které mám, jsou pouze z knih a svitků." Pak si z kapsy vytáhl svitek, který pevně držel v ruce. "Jsem také rád, že vás poznávám, protože vidím, že máte pravděpodobně mnoho znalostí. Mířím k jednomu stromu, kam mě poslal otec." Pak pozvedl ruku se svitkem, aby mu ho ukázal. "Kvůli tomuto svitku."

Nero

Trochu se pousmál a přikývl.
"Koukám že si docela chytrý kluk. No teď si tady venku obklopený nebezpečím. Brzo spoustu věcí poznáš a pochopíš." Dodal protože na druhou stranu tě chápal kvůli tvému životu a neměl právo ti něco vytýkat. Pohled přesunul na svitek který si vytáhl z kapsy a trochu vykulil oči, jako kdyby podobnou pečeť už někdy viděl.
"Si opravdu zvídaví, to se mi líbí. Lidé jako ty mají dobrý smysl svého života. Taky jsem býval jako ty." Zavzpomínal a pak znovu pohlédl na svitek.
"Ano, vím který strom máš namysli. Pro Natsuina to však není moc bezpečné. Divím se že tam otec poslal, asi tě nemá příliš v lásce co? Nedivil bych se, si úplně jiný než by Natsuinové měli být." Dořekl a trochu se zasmál.
"Hádám, že ten svitek chceš otevřít že?"

Kiyo Natsuin

Hrozně ho potěšila Nerova slova, když mu řekl, že je chytrý. Nebyl na tohle zvyklý, protože v táboře to bral každý jako jasnou věc. Jasnou vlastnost každého Natsuina, tudíž neměli potřebu je za tohle chválit. Jakmile vytáhl svitek, tak bylo vidět, že ho Nero zná nebo znal něco podobného, což mu dokonce hned potvrdil. Že by mě otec poslal na místo, kde je nebezpečí? To k němu vůbec nesedí. Však zrovna on je ten typ člověka, který se snaží nebezpečí vyhnout. To je hloupost. Pomyslel si, ale dál se tím nechtěl zatěžovat, protože to bral tak, že otec to místo znal už z dřívější doby, takže se mohlo cokoliv změnit. Jsem jiný než ostatní Natsuinové? Pomyslel si. "Proč jsem jiný než ostatní?" Zeptal se a pak přejel pohledem zpět na svitek. Na Nerovu otázku přikývl hlavou. "Ano, je to jedna z věcí, které chci nyní splnit. Mám toho na seznamu mnohem více, ale uvědomil jsem si, že musím dělat vše postupně." Řekl tiše a znovu pohlédl na Nera.

Nero

Znovu se pousmál když si se zeptal na proč si jiný než ostatní.
"Proč si jiný než ostatní? Protože jiný Natsuin by pomoc od druhých nehledal. Choval by se povýšenecky a už vůbec by se tu nebavil s lovcem." Vysvětlil jednoduše a mírně přikývl.
"No, když už tě tvůj otec poslal do jámy lvové tak tě tam přece nenechám jít samotného. Mimo to, mohl by si rovnou pomoct i ty mě." Pověděl a znovu se otočil k propasti.
"Myslím že si zasloužíš spoustu odpovědí, hlavně co se tvé rodiny týče a já alespoň budu mít nějaký smysl v této těžké době." Zněl trochu odevzdaně při posledních slovech a zřejmě mu ta samota a potulování už lezla krkem.
"Každopádně, v první řadě musíme vyzkoušet jeden druhého. Nic není důležitější než důvěra pokud s někým máš spolupracovat. Určitě semnou budeš souhlasit. Ani jeden z nás se nechce ráno probudit s kudlou v zádech že?" Zasmál se ačkoliv to myslel smrtelně vážně a mávl rukou ať si stoupneš na kraj vedle něho.

Kiyo Natsuin

To jak mluvil o Natsuinech bral dost pozitivně. V posledních dnech se Kiyovi změnily veškeré představy. Ještě před týdnem věřil tomu, že jsou Natsuinové dobří a prospěšní, ale v posledních dnech viděl, že každý kope sám za sebe a to dokonce i vlastní rodina, když se jeho bratr i otec rozhodli nepodpořit Kiya v hádce se Sanirem. Takže teď už viděl nějakou tu logiku v tom, že Natsuinové kopou sami za sebe. "Určitě ti rád pomohu, ale chtěl bych se vyhnout nějakým bojům, protože v boji nejsem moc dobrý, nemám na to naučená žádná jutsu a taijutsu zvládám tak průměrně, takže na mě v tomto ohledu nemůžeš moc spoléhat. Ale můj mozek je ti k dispozici." Najednou mu přestal vykat. Tohle Nero neměl brát jako nějakou neúctu, ale naopak jako důkaz důvěry, protože mu Kiyo začal věřit. To se mělo ukázat za chvíli, když to Nero sám navrhl. "Určitě ne. Musíme si být jisti jeden druhému. Co mám udělat?" Zeptal se, ale to už mu Nero oznámil, že si má stoupnout vedle něj. Už teď nestál moc daleko, takže udělal asi jen dva kroky a stál na hraně stejně jako Nero. Když se díval dolů, tak se mu neudělalo nijak špatně, ale rozhodně měl dost nepříjemný pocit. "Co teď?"

Nero

"No, brzy budeš mít možnost mi ukázat, jak ostrý je tvůj jazyk a jak užitečný je tvůj mozek." Reagoval s úsměvem a mírně na tebe přikývl když sis stoupl vedle něho. Věděl že to bude dost nebezpečné, ale byl zřejmě dost zvyklý na takové extrémy a mohly by to být i dobrá zkušenost pro tebe.
"Co teď? No je to jednoduché, vy ninjové umíte pomocí chakry stát na zdi, na vodě a podobně. Takže..." Ušklíbl se a přicvakl ti karabinu s koženým popruhem za tvůj opasek. Druhý konec měl on přicvaknutý na své hrudi, na jednom ze svých kožených pásků.
"Zachraň nás..." Pověděl vážně bez jakéhokoliv náznaku úsměvu přičemž se ti silou opřel do zad, takže tě shodil přímo do propasti. Když si začal padat tak na tebe jen přikývl a skočil po hlavě za tebou protože kožený řemen měl asi jen 3 metry. Tentokrát ti ale volný pád trošku pokroutil žaludek a ty si ucítil opravdový strach. Ještě nikdy si nic podobného nezažil a tohle bylo poprvé kdy vlastně byl tvůj život dá se říct na vlásku. Když Nero viděl že si trochu v šoku tak se rozhodl, že i on začne něco dělat. Vytáhl katanu z pouzdra kterou měl na zádech a zabodl jí do "zdi" podél které jste padali. Katana projížděla stěnou a trochu ho to brzdilo. Odlomené kameny padali zákonitě na tebe což taky nebylo moc příjemné a když se od tebe trochu odbrzdil, tak se napnul řemen mezi vámi a jeho to zase stáhlo za tebou, takže opět nabral rychlost pádu. Katanu vybodl ze skály a připravil se to zkusit znovu.

Kiyo Natsuin

Takže asi budu muset někde lhát nebo tak něco. Navzájem si pomůžeme. On mě bude bránit fyzicky a já jeho slovně. To zní fér. Ale co se tedy stane? Přemýšlel, ale to už měl zaháknuté lano za opasek a než si stihl cokoliv uvědomit, tak padal směrem dolů. "Zachraň nás?" Vypadlo z něj, ale to už se mu dostal vítr do očí, jak koukal směrem dolů, kam padali. Dalo by se říct, že poprvé za svůj život pohlédl do obličeje samotné smrti a bylo pouze na něm, jestli ji plivne do tváře nebo skončí v její náruči. Cítil zvláštní pocit, který dříve nezažil. Byl to strach společně s adrenalinem. Bylo to něco, o čem dříve jen četl a teď to zažíval na vlastní kůži. Zažíval chvíli, kdy to stálo celé na něm a pokud selže, tak zemře i někdo další. Zemře osoba, kterou zná sice jen chvíli, ale za tu krátkou chvíli si k ní vybudoval respekt a ví, že Nera dost potřebuje. Normálně by přemýšlel nad tím, kdo Nero je, že mu je ukradené jestli zemře a svůj život klidně vloží do rukou neznámého muže. Co muže, ale ninji. Kiyo měl postavu velmi vypracovanou, takže kdyby měl katanu nebo tak něco, tak by byl schopen nějakým způsobem pracovat jako Nero, ale nic takového neměl. Kiyovi na tělo padaly kameny, ale toho si teď nevšímal, protože byl plný adrenalinu, takže mu pár škrábanců na těle i obličeji teď nevadily. Letěli dlouho než Kiya něco napadlo. Už skoro viděl na konec propasti. Když je Nero znovu zpomalil, tak dovolil Kiyovi sáhnout na stěnu, kde se zachytil o kus kamene a následně nakoncentroval chakru do nohou, kterými se opřel o nohy, jenže to už Nero začal padat dolů. Mysli! Ozvalo se mu v hlavě. Bylo to jako kdyby se zastavil čas a v jeho hlavě začaly proudit myšlenky. Zazářily mu modrofialově dlaně a z nich vyletělo několik kunaiů. Zhruba 8 a ty se zabodly do stěny. Popadl své lano a přehodil je přes kunaie. Mělo by to udělat jakousi páku, která by udržela Nera ve vzduchu a netlačilo to tolik Kiya, aby se dokázal udržet na stěně. Hned potom z kapsy vytáhl své dva tvrdé papíry, ve kterých měl zapečetěné kunaie s lankem. Jeden zarazil do stěny a druhý obalil okolo kamene, který následně hodil směrem k Nerovi, který by měl být pod ním, protože Kiyo se zachytil, takže by měl Nero být teď pod ním. Doufal, že to chytí, což by měl vzhledem ke zkušenostem, kterými zřejmě Nero oplýval. "Namiř tu pečeť vedle mě." Zařval na něj a když to Nero udělal, tak poskládal pečetě. "Fūinjutsu: Kakurenbo" Pošeptal a z obou papírku vyletěl jeden kunai s obvázaným lankem. Kunai, který vyletěl u něj, tak Kiyo chytl, aby neletěl pryč a kunai od Nera se měl zabodnout někde vedle něj. Rychle obmotal jednotlivá lanka a utáhl. Poté pomalu spouštěl kunai s lankem směrem k Nerovi. Lanka byla dost dlouhá, protože na sebe byla napojená, takže byla delší jak lano. "Chytni se kunaie a věř mi." Řekl a čekal až se chytne, při čemž si utáhl své rukavice na rukou a obmotal si je lankem, aby ho mohl odmotávat. Následně druhou rukou odpoutal lano a rychle se otočil na nohou. Nakoncentroval hromadu chakry a zapřel se. Po tváři mu začaly stýkat kapky potu, které padaly směrem na Nera. Kiyo ho pomalu spouštěl pomocí lanka dolů. Lanko je silné, protože bylo klasické ninjovské, které dokáže spoutat člověka atd.. takže síla byla velká. Pokusil se ho spustit až dolů a pak sejít za ním. Vynaložil na to však dost chakry, aby se udržel a zároveň i fyzické síly.

Nero

Vše se ti povedlo jak sis naplánoval. Nero svůj kámen v papírku chytil a nastavil ho jak si potřeboval. Chytil i tvůj kunai s lankem a pomalu ucítil jak ho spouštíš.
"Sakra.. je dobrej.." Pomyslel si a usmál se na tebe. To už ale na nic nečekal a znovu vytáhl svou katanu kterou zabodl pár metrů nad zemí. Pustil tvůj kunai a skočil až dolů na zem, aby si ho nemusel spouštět tak daleko.
"Skoč na rukojeť té katany a pak dolů ať se tolik nenadřeš blázne. Ale tu katanu vem sebou, mám jí celkem rád!" Zakřičel zatebou a hlasitě se zasmál. Vypadal dost spokojeně. Spíš vůbec nečekal že uděláš něco takového a tak začal pomalu tleskat nadšením.

Kiyo Natsuin

Byl dost spokojený s tím, že jeho plán vyšel přesně tak, jak sám čekal. Zároveň ho potěšil spokojený výraz Nera. To mu udělalo asi největší radost, protože to znamenalo, že si navzájem mohli začít věřit a Kiyo byl zase o něco blíže k zjištění některých informací. Ušel ještě pár kroků a pak skočil na katanu, ze které však málem spadl, protože levou nohu dal trochu dál a tak neměl stabilitu. Každopádně nakonec udržel stabilitu a pak se jednou nohou zapřel o skálu, rukou chytl rukojeť katany. Zatlačil na nohu a vytáhl katanu, při čemž se odrazil a pak dopadl na zem. Dopadl do lehkého pokleknutí, aby si neudělal něco s klouby. Poté se otočil k Nerovi a podal mu katanu. Otřel si pot z čela a zhluboka se nadechl. Vytáhl z batohu láhev s vodou a napil se. Pak nabídl vodu i Nerovi. Bylo zvláštní, že Kiyo neměl jedinou myšlenku na Tokai. Skoro jako kdyby v ní nikdy nežil. Od prvního kroku, když vyšel z jeskyně, tak jakoby úplně vypnul. Byl naprosto vyrovnaný a měl přesně daný cíl, což ve vesnici neznal, jelikož tam byla spousta proměnných a o všech Kiyo chtěl přemýšlet. Jenže když vyšel ven, kde to nezná, tak musel směřovat k jedinému cíli, což mu umožnilo uvolnit svou hlavu a přestat nad vším tak přemýšlet. Bylo to pro něj skoro jako jakési vykoupení. Momentálně byla úleva pro jeho hlavu mnohem důležitější než rodina, která zůstala v Tokai.

Nero

Převzal si od tebe katanu a uklidil si jí zpět do pouzdra. Také se od tebe rád napil a s úsměvem ti lahev vrátil.
"Zvládl si to na jedničku, myslím že nebudu mít problém s tím, ti pomoct." Znovu se usmál a pozvedl palec nahoru, když v tom se trošku zarazil. Jeho úsměv se vytratil a vážným výrazem se ti podíval do očí.
"Teď zjistíš důvod, proč tě otec poslal na tuhle sebevražednou misi" Řekl potichu a ruku si položil na rukojeť své katany, přičemž se otočil čelem vzad. Ze stínu jednoho stromu vyšla osoba. Byla to poměrně mladá žena která se tvářila dost podrážděně.



"Jasně jsem ti řekla, že už tě tu nechci vidět Nero. Nepočítej s tím že tentokrát ušetřím tvůj život." Pověděla klidným hlasem a Nero se postavil před tebe.
"Klid, normálně bych tě tu nebyl, ale mám tu kluka, který má sakra velký důvod tady být." Odvětil Nero a žena udělala pár kroků k vám, přičemž jí do ruky vklouznul kunai s výbušným lístkem.

Kiyo Natsuin

Pochválil ho. Už to udělal podruhé a Kiyovi to dělalo neuvěřitelnou radost. Cítil se být něčeho součástí, když někomu záleželo na tom, jak je v něčem dobrý. Nemohl však projevit svůj vděk, protože se vyskytl nějaký problém, který Nero označil tak, že teď zjistí, proč je to vlastně sebevražedná mise. Můj otec by mě do nebezpečí nikdy nevyslal. To je hloupost. Jak by on sám o nebezpečném místě věděl, když se jim straní? Pomyslel si, ale to už vyšla žena, která byla na pohled celkem přitažlivá, ale hned po její první větě bylo jasné, že nebude zrovna moc přátelská. Nero se před něj postavil. Bylo to něco, co měl udělat předtím jeho otec a bratr, když se hádal se Sanirem. Možná by tu vůbec nebyl, kdyby to udělali. Teď je ten správný čas dokázat, že nejsem zbytečný? Že mám nějaký úděl. Že dokáži být prospěšný, ačkoliv nejsem žádný zabiják. Pomyslel si a udělal pár kroků do strany, takže teď stál vedle Nera. Pomalu sahal do kapsy, ale druhou rukou s otevřenou dlaní ukazoval na ženu s tím, že udržoval oční kontakt. Působilo to tak, že dává najevo, že není čeho se bát, že chce jen něco ukázat. Následně pomalu vytáhl svitek a pevně ho stiskl, ale zároveň jím zamířil přímo na ženu. "Jsem zde kvůli tomuto svitku a musím jej otevřít." Řekl tak, aby to dostatečně slyšela a následně pomalu složil obě ruce podél těla.

Nero a ???

Dívka si tě chvilku prohlížela a když si sahal do kapsy tak ještě pevněji stiskla svůj kunai v ruce. Pak ale zahlédla tvůj svitek a trochu překvapivě si prohlédla pečeť, kterou byl svitek zadělán. Pak ale zase nahodila svůj nepříjemný, podrážděný pohled a namířila na tebe svým kunaiem.
"Kdo sakra si a kde si k tomuhle svitku přišel?!" Zeptala se nabručeně a to už Nero udělal krok v před a trochu se pousmál aby to celé odlehčil.
"Tohle vážně není nutný..." Než to ale dořekl, tak se pod ním na zemi v písku objevil jakýsi černý kruh s různými znaky uvnitř. Začal lehce svítit a Nero stuhnul jako socha. Nejspíš ani nemohl mluvit protože se ani trochu nepohnul. Z poza dalšího stromu vyšla další osoba. Byl to muž, který byl tak zahalený v černém hábitu, že mu šly vidět jen oči. Držel vztyčený ukazováček a prostředníček jednou rukou. Což značilo, že tím drží onu techniku.

Kiyo Natsuin

Ten svitek musí být důležitý. Že by byla její rodina? Hina Miu je s ní nějak spojená? Pomyslel si, ale to už Nero chytla podivná technika. Kiyo se na něj vytřeštěně podíval a nechápal, co se to děje. Byla to určitě technika ninjů, takže to znamená, že tu jsou ninjové. To už ale vyšla zahalená osoba, která ukazovala na Nera, což pravděpodobně znamenalo, že to on ho drží tou techniku. Neznámá žena na toho může nijak nereagovala, tudíž museli být parťáci. Kiyovi začalo dost vadit jednání všech lidí okolo, kteří chtějí nejdříve někomu ublížit a až pak se chystají mluvit. Celý svět žil v takovém strachu, že nikdo nebyl schopný někomu dalšímu věřit, každý musel ihned bojovat, aby nepřišel o výhodu. "Dost!" Řekl Kiyo naštvaně. "Jsem Kiyo Natsuin a mám tento svitek!" Neřval ani trochu, ale mluvil důrazným hlasem, aby ho konečně začali vnímat. "Mám ho od dívky jménem Hina Miu, která hledá svou rodinu! Nejsme tu s Nerem kvůli nějakým bojům, jen chceme rozluštit, co je to za svitek! Přestaňte se chovat jak banda děcek a začněte fungovat, jako dospělí a rozumní lidé. My nejsme nepřátelé." Zdůraznil a svitek schoval do kapsy. "Kdybychom byli nepřátelé, tak si sem rozhodně nenakráčíme jen tak ne?" Dodal už tišším hlasem a koukal na Nera, jestli je v pořádku.