Suichu vs. Konoha!

Kiro i Yuki byli už před hradem, kde se pomalu začali scházet všichni občané Suichu Kyanpu. Zvony, které se předtím rozezněly znamenaly příchod nějakého nebezpečí, proto už byl každý oblečený ve své zbroji. Každý měl připravený své zbraně a hlavně se každý rozhlížel do dálky, jelikož čekali, že na ně někdo útočí, ale to se nedělo. Ba naopak, přišel čas odplaty. Slunce pomalu zapadalo za horami a před hradem už stál skoro každý ninja. Nebyl zde však Kaito, který ležel na ošetřovně. Byl tu však každý člen rodiny Goyoshi, kteří byli připraveni na jakoukoliv výzvu.


Najednou všichni ztichli, jelikož uviděli, že se jim vrátil vůdce, který přichází ve své rudé zbroji. Pomalu prošel skrz všechny přítomné. Za ním kráčel Kokai Suikafuurado ve své nablýskané světle modré zbroji a na zádech měl svůj ledový meč, ze kterého vycházel kouř, který je vytvářen velkým chladem. Za samotným Kokaiem šel i Suizu Suikafuurado, který byl oblečený jako vždy a hned za ním už přicházel Sayaru Igaku, který měl na sobě lehkou plátěnou zbroj a na opascích měl připravené různé ampulky a kuličky, ve kterých byly tekutiny nebo jakýsi prášek či kouř. Přešli až doprostřed náměstí, kde se vyrovnali vedle sebe a obrátili se k všem přítomným. Z davu se ozvalo "Co se děje Daisuke?" V ten moment přešel dopředu samotný Daisuke Ryugo, který rukami naznačil, aby se každý uklidnil, že vše ihned vysvětlí.

"Několik desítek let jsme se všichni schovávali. Nikdo z ninjů nebyl v tomto světě v bezpečí, protože jsme byli považováni za nějaký plevel nebo odpad společnosti. Byli jsme naháněni jako nějaká zvěř a nikdy jsme si nebyli jistí, že jsou naši blízcí v bezpečí. Proto jsme se schovali na nejvzdálenější místa a žili v drsných podmínkách, aby nás lovci nemohli najít a mohli jsme si dožít své dny vedle našich blízkých." Započal svůj motivační monolog a většina lidí přikyvovala, ale nevěděli, co se teď vlastně bude dít, proto Daisuke po krátké odmlce pokračoval.

"Dnes přišel den, kdy ninjové vyjdou ze svých nor a nastolí v tomto světě rovnováhu, na kterou jsme tak všichni čekali. Dnes je ten den, kdy všichni ukážeme našim předkům, že schovávání nebylo marné! Že jsme dokázali shromáždit potřebnou sílu k příchodu zpět na vrchol. Dnes si dojdeme pro ty, kteří nás celou dobu tak strašně utlačovali. Dnes započne nová éra ninjů a my konečně získáme respekt, který si zasloužíme!" Zvolal Daisuke a spousta lidí začala pokřikovat a zvedat ruce, protože je dost motivoval a každý s ním souhlasil. Nikoho už nebavilo schovávání ani bojování o svůj život. Všichni chtěli žít v klidu a beze strachu, že si pro ně někdo jednou dojde a zabije jim blízké.

V tom skrz dav začal procházet Malekai spoutaný v řetězech, za které ho drželi dva strážci, se kterými měl Kiro předtím menší potyčku. Vypadal dost dobře, na to že byl před pár dny úplně zničený. Daisuke se o něj musel nějak postarat, aby vypadal opět jako člověk. Někdo z lidí na Malekaie začal pokřikovat, ale to Daisuke ihned zarazil. "Uklidněte se! Tento muž je ve vašich očích jen zvíře, ale těmi vy jste se stali taky, když vám někdo zabil blízké! Skutečný nepřítel je tam venku! Skutečný nepřítel se schovává v Konoze, odkud spřádá své sítě a podlé činy! Dnes díky Malekaiovi sesadíme jeho otce Jira, který bude litovat toho, že si zahrával s ninji! Nejdříve to zkusíme po dobrém, kdy vyměníme Malekaie za to, že se Jiro vzdá svého trůnu a nechá na něj usednout jednoho z ninjů. Pokud to nepůjde po dobrém, tak jim všem ukážeme sílu ninjů!" Zvolal a to už stál Malekai přímo za ním a trochu se pousmál. "Jestli si myslíš, že otec opustí svou pozici jen kvůli mně, tak se šíleně pleteš. Mému otci na mě zase tolik nezáleží." Řekl tiše, aby to slyšeli jen ti ninjové vepředu.

Daisuke na to vůbec nereagoval, protože chtěl jít do bitvy s tím, že budou mít ninjové naději, že nebude muset být prolitá žádná krev a vše proběhne hladce. "Takže teď se rozdělte do dvou divizí! Každá bude na jiné straně Konohy a já společně s Kokaiem, Malekaiem a pár dobrovolníky budeme u hlavní brány, kde proběhne vyjednávání!" Zvolal a lidé se začali rozdělovat do dvou skupin, při čemž se přihlásil Kaizen Igaku, že je jedním z dobrovolníků, který s nimi půjde před hlavní bránu.

Kiro "47" Suikafuurado

Svůj posmutněli výraz změnil a nenápadně se usmál. Děkuji. řekl si v hlavě pro sebe. Byl rád, že tu nakonec zůstala. Zvolila diplomatickou variantu. "Už, aby tu byli." Promluvil a za ty slova schoval svůj předchozí úsměv. Pak se nakonec objevili. Vyšli poměrně honosně a dost ozbrojeně. I proti nim Kiro, který byl jen v tunice vypadal jako kdyby vůbec nikam nešel. Zpočátku to vypadalo jako nějaká přehlídka a pak se Daisuke dal do slov. Kira moc nezasáhli. Taková slova u slyšel tolikrát a jeho mentální blok, který ho varoval pokaždé když byl Daisuke na blízku a něco říkal byl v plném proudu. Jedno ho však stejně překvapilo a to, že Daisuke zarazil křiklouny. Jenže pro Kira to mělo dvojí efekt. Ještě teď měl před sebou vyděšený zničený výraz Malekaie, když popisoval jak se Daisuke účastnil jeho mučení. Na to nikdy nepřistoupí. Pomyslel si Kiro. Pak Daisuke zopakoval to co už věděli oni ze schůze před nějakou chvilkou. Kiro si utáhl jednu z červených stuh a mrkl na Yuki. Nevěděl jestli půjde taky, ale předpokládal, že ano. Rozešel se směrem k Daisukemu spol. "Mě se rozhodně nezbavíte." Řekl a bral to jako samozřejmost, že půjde taky. Nejenom, že tam byl jeho otec, ale i Malekai, kterého chtěl mít pod kontrolou a na blízku.

Yuki Igaku

Netrvalo dlho a prišli sem v plnej kráse, vyzeralo to ako prehliadka kto má lepšiu zbroj a kto si tým dokáže vzbudiť väčší rešpekt, alebo zanechať lepší dojem. Aj keď nemala právo ich za toto odsudzovať keď sama prišla s korunkou na hlave a dosť nablízkanou zbrojou, aj keď bola jednoduchá a schovávala ju zväčša pod plášťom. Vlastne v tomto si bola z otcom podobná, lebo jeho zbroj vyzerala o dosť jednoduchšie ako Kokaia a Daisukeho. Na perách sa jej zjavil úsmev keď zbadala svojho otca. Už nemusela hľadať. Keď daisuke hovoril svoju, už dosť motivačnú reč, no pre ňu nepovedal nič dobré naklonila sa celkom blízko ku Kirovi. Som zvedavá koho nechá tu pre obranu tábora. Spýtala sa ho šeptom aby to nepočul nikto ďalší. Keď uvidela Malekaia nebola ani veľmi prekvapená že vyzerá celkom k svetu. Určite si ho zobral do parády niekto z ich rodiny, aby pôsobil že má väčšiu cenu. Uhm, braček? Preletelo jej hlavou keď zbadala svojho brata ako sa hlási na post jedného dobrovoľníka čo pôjde v čele z Daisukem. Nemusela nad ničím rozmýšľať, presne vedela čo urobí, rozhodnutie jej netrvalo ani sekundu. Chcela vystúpiť ako prvá, no Kiro ju stihol predbehnúť. To že je k Daisukemu tak nejak podozrievavý tak nejak vedela, takže ju to neprekvapovalo. Hneď za ním sa pridala a pristúpila bližšie k tejto elite tábora. Niekto tu predsa na vás musí dať pozor. Povedala z úsmevom a mala taký dobrý pocit z toho ako teraz vyzerá že medzi nich celkom dobre zapadne.

Kaishin Suikafuurado

Chvilku poslouchal Kisukeho a pak se nenásilně pousmál.
"No, na to že jsou mrtvé, tak fungují dost dobře řekl bych." Dodal na jeho vysvětlení, ale dál to neřešil. Nebyl čas teď rozebírat něčí oči a myslím, že Kisuke si to dost dobře uvědomoval. Pak jen Kaishin přikývl a vážným pohledem se mu podíval do očí.
"To je v pořádku, ochranu snad nebudu potřebovat. Přenes nás rovnou do centra prosím. Je to naléhavé. Mimochodem, tvá nabídka zní dobře. Bohužel ti teď ale nemohu nic slíbit protože ani nevím co a jak bude. Když to dobře dopadne, vyhledám tě a rád s tebou podniknu to dobrodružství." Pověděl celkem mile. Cítil se zavázán za takovou pomoc a tak by to rád Kisukemu někdy vynahradil.

Daisuke Ryugo

Když viděl, že se k němu přidá Kiro i Yuki, tak se trochu pousmál. Yuki jde s námi, protože se přidal i její bratr, ale Kiro má něco zalubem. Nevěří mi vůbec nic. Zvláštní. Pomyslel si. "Fajn, jednu skupinu povede Kokai, ta půjde přes rozbité katakomby a druhou povede tady Sayaru, kteří půjdou skrz chudou čtvrť, kde je posílí lidé od Suiza. Suizu, Kaizen, Kiro, Yuki a já budeme u hlavní brány vyjednávat s Jirem. Každý vůdce skupiny zná dva signály. Jeden znamená útok a druhý je stáhnutí k hlavní bráně, kdyby pomohlo vyjednávání." Zvolal a v ten moment se oba vůdci rozešli ke svým skupinám. "Jdeme na to." Zvolal Daisuke a začal skládat pečetě. Skládal je asi minutu, protože jich bylo fakt hodně. Najednou se kolem každé skupiny začali na zemi vytvářet různé pečetě. Skládal dál a dál. V oknech hradu stál Yoshiro Suikafuurado a v dalším okně byl třeba i Batsu, kteří zde byli, kdyby se něco pokazilo. Pár lidí vědělo, že Batsu má nějakou schopnost komunikovat s ostatními přes myšlenky na velkou vzdálenost, takže bylo logické, že si ho tu chce Daisuke nechat. Najednou značky začaly zářit. Všechny zářily krásnou rudou barvou. V ten moment se trochu natrhla země kolem každé skupiny a všichni přestali vše vidět. Měli před sebou jen černo. Když v tom se Daisukeho skupinka objevila přímo před hlavní bránou Konohy. U vchodové brány stáli dva strážci, kteří ihned vyběhli kupředu, ale Daisuke mávl rukou, aby se zastavili, což se taky stalo, jelikož by byla jejich blbost, kdyby zaútočili do tak velké početní převahy. "Chci mluvit s Jirem!" Zařval Daisuke a oni jen zůstali stát jako opaření, když viděli, jak Daisuke před sebe dovedl Malekaie v řetězech. Nic neříkali. "Slyšeli jste mě?" Zeptal se nechápavě a v ten moment Yuki svými oči uviděla, že se v lese něco pohybuje, že tam chodí nějaká skupinka lidí, což nebylo v plánu, že by u hlavního vchodu byl někdo další kromě nich. V ten moment najednou popraskaly všechny Malekaiovy řetězy a ten následně ihned odskočil směrem ke strážcům. Někdo v tom lese mu pomocí jakési techniky ty řetězy rozbil, jako kdyby to byl někdo z klanu Goyoshi. To už ale z lesa vyběhlo asi 5 ninjů s čísly na krku a postavili se před Malekaie do bojové pozice. Malekai se pak rozeběhl směrem do Konohy. Celou dobu vypadal úplně zničeně, ale najednou mohl fungovat jako normální člověk. "Je nám líto, ale k Jirovi vás nemůžeme pustit." Řekl jeden z očíslovaných ninjů s číslem 48. Kiro si ihned vzpomenul, že jde o ninju, který byl kousek od něj zavřený za mřížemi a vzpomněl si, že se s ním dost dlouho bavil. Daisuke tam zůstal stát jako opařený, protože někdo musel říct o jejich připraveném útoku na Konohu. Musel je někdo napráskat, což ho dost silně zarazilo. To už ale Kaizen padl v bolestech k zemi, protože od jeho stínu vedl nějaký jiný stín směrem do lesa, kde ho ve své moci držel nějaký ninja skrz své stínové jutsu.

Kisuke Uchiha

Kisuke přikývl hlavou. Postavil se přímo proti Kaishinovi a jeho oči se proměnily v Mangekyou Sharingan. Dotkl se Kaishina za ramena a ten najednou pocítil obrovskou bolest po celém těle, která trvala jen pár vteřin a najednou stál uprostřed Konohy. Byl tam bez Kisukeho. Nikdo tu však nebyl, protože všichni očekávali útok Suichu Kyanpu, takže byli na bojových pozicích. Jenže někdo přeci jen přišel. "A ty jsi?" Ozval se drsný hlas mohutného muže, který stál kousek od něj. Pomalu se ke Kaishinovi přibližoval. Byl tak o hlavu větší a ramena měl tak dvojnásobná. Byl to Jiro Kentiri, který zrovna odcházel k hlavní bráně, kde si chtěl vychutnat zavraždění Daisukeho. "Budeš se mnou mluvit nebo chceš, abych ti tu tvoji ninjovskou hlavičku rovnou rozmáčknul?" Zeptal se ho trochu vytočeně, když stál přímo u něj.

Kiro "47" Suikafuurado

Daisuke rozdělil úkoly a Kiro přikývl. Yuki se přidala jak předpokládal. "Tak jdeme na to." Pověděl Kiro a na chvilku si myslel, že opravdu půjdou, ale to tak viděl jak Daisuke začal skládat techniku. Takže takhle jsme se měli dostat z Konohy. A teď se tam vracíme pomyslel si a usmál se. Zahlédl ještě svého otce a věnoval mu poslední pohled. Pečetě rudě zazářili a oni na chvilku osleply. Bylo to podobné jako minule, ale minule za to mohl Sai a ne Daisuke. Dostali se do Konohy celkem rychle. Kiro si připadal hloupě, když si myslel, že půjdou pěšky. "Hm." Zabručel během toho když Daisuke zvolal své požadavky. Nebylo to na něho, ale na to, že opět vidí tyto pekelné brány Konohy. Zajímalo ho, jestli se to někdy změní. Ten pocit z tohoto místa, kde prožil většinu života. Bylo to během chvilky a Kiro nestačil zareagovat. Malekaiovi povolili řetězy a Kiro ho nestihl zachytit. Sakra Pomyslel si, když udělal jeden krok a prohmatal vzduch. Udělal ještě jeden krok vpřed a stál vedle Daisukeho. Viděl jeho výraz, viděl jak je zaražen a toho trochu zahřálo u srdce, jelikož jeho brilantní plán skončil během deseti vteřin, ale úplně nadšený z toho nebyl, protože to znamenalo spoustu problému. Malekaie ztratili a bratr Yuki padl v bolestech. Viděl stín, který se ploužil od jeho vlastního někam pryč, ale moc dobře to nechápal. "Líto?" Zeptal se Kiro sám pro sebe nahlas, ale mohla to slyšel jenom jejich skupinka. Vrhl pohled na 48ku. Znal ho, něco mu to říkalo už jenom to, že měli podobné číslo. 48 .. 48 .. možná máme štěstí. opakoval si pro sebe, jen nevěděl jestli on zná jeho. "48ko!" Zvolal Kiro a šel krok před Daisukeho. Rothiuse měl stále v krytu a bedlivě pozoroval zem, aby se vyvaroval jakého si stínu. "Copak to nevidíš ? Je konec. Je čas žít. Tys byl vždycky ten optimista. Já tomu nevěřil, ale děje se to." Zvolal nahlas Kiro a všechny si prohlížel. Přecházel z místa na místo. Mohlo to vypadat jakože ho opravdu zná, ale Kiro si jen matně vzpomínal a doufal, že to tak bylo. Snažil se jim získat co nejvíce času, aby něco vymysleli. Tušil, že to s ním ani nehne, protože pokud byl podobné číslo znamená to, že tam mohl být stejnou dobu, ale Kiro utekl. On ne. Mohl být zmanipulovaný a nebo být v pasti a nemohl jednat jinak.

Yuki Igaku

Rozdelili sa, to že sa rozdelili jej najbližší z toho veľmi nadšená nebola, no o otca mala akosi menší strach ako o svojho brata. Po nejakých tých úvodných informáciach nasledovalo to čo ju zaujalo asi najviac. Celá táto teleportačná technika bola zaujímavá, no nezdala sa jej zrovna dobre využiteľná ak sa človek potrebuje niekam rýchlo dostať, alebo sa rýchlo dostať preč. Celé to trvalo až príliš dlho a bolo to moc nápadné, keďže to červené svetlo čo ju dokonca nakoniec aj oslepilo sa zrovna prehliadnuť nedalo. Keď sa konečne rozpozerala po tej dočasnej strate zraku videla niečo úplne iné ako pred tým. Stáli pred veľkou bránou do Konohy. To že ju strážili len dvaja lovci jej prišlo celkom divné, no stála mlčky a počúvala Daisukeho požiadavok. No v tom to zbadala, bol to pohyb v lese, ľudia. Niekto tam... Dostala zo seba no nestihla to dokončiť keďže z Malekaia opadli okovy a ich eso bolo na úteku. To že sa všetko pokazí tak skoro zrovna nečakala. No a to že Daisuke tam ostal stáť ako obarený jej tiež zrovna nepomohlo k tomu cítiť sa viac v bezpečí. Jeho plán zlyhal. Pozrela na Kira ktorý sa niečo hovoril jedného tomu očíslovanému mužovi, zdalo sa jej ako by ho poznal, alebo ho určite nevidí prvý krát. Začula to. Išlo to od jej brata, keď sa k nemu otočila už videla len to ako leží v bolestiach na zemi. Nevedela čo má robiť, ani čo sa stalo, no keď pribehla k nemu tak si všimla toho ako z lesa mieri tieň až k jej bratovi, akoby to bol jeden a ten samý tieň. Nikdy nič také nevidela. Kľakla si k nemu na zem. To bude dobré braček. Vydala zo seba roztraseným hlasom a pohladila mu čelo. Nevedela čo urobiť, cítila sa tak bezmocná. Mohla do lesa vypustiť otrávenú hmlu a doslova vydymiť tých čo tam ostali, no nemohla si byť istá tým či by to skorej neuškodilo, ako pomohlo. Čo teraz? Čo teraz? Čo teraz? Opakovala si stále v hlave. Melekai... Jed... Vybavili sa jej v hlave slová. Skúsi blafovať, teraz sa už mohla len spoľahnúť na to, že Daisuke z Kirom neostanú ešte viac vyjavený ako už boli, dúfala v ich spoluprácu. Nikto sa ani nepohne. Zakričala a postavila sa smerom k tým čo stáli pred bránou. Malekaiovi v krvi prúdi jed. Povedala dosť presvedčivo a odhodlane, pričom si z vaku vytiahla malú guľôčku z jedným z jej najsilnejších jedov. Ak nedostane protijed, do dvoch-troch hodín zomrie. Dodala pričom im pred očami zamávala tou guľôčkou aby v nich vzbudila presvedčenie že to je ten protijed, aj keď opak bol pravdou. Len nech to vyjde. Nech to vyjde. Opakovala si celý čas v hlave a dúfala že ostatný budú spolupracovať.

Kaishin Suikafuurado

Kisukeho oči se změnili a on ho nějakým způsobem přenesl do konohy. Přenos byl velmi bolestivý a intezivní.
"Co to?!" Vydal ze sebe Kaishin v bolestech, ale ty ihned ustoupili když se ocitl na místě a promluvil k němu nějaký hlas. Byl to samotný Jiro Kentiri kterého si přál vyhledat. Vypadal jinak než si ho představoval. Byl to dnes už druhý silák z kterého šel čistý respekt. Kai na něho pohlédl a pak se rozhlídl kolem. Byla mu ihned jasná situace konohy a tak se zatvářil trochu naštvaně.
"Nestihl jsem dorazit v čas?" Pomyslel si a pak upnul svůj pohled na Jirovi který se k němu přiblížil.
"Mé jméno je Kaishin Suikafuurado a pocházím se Suichu Kyanpu. Jsem tu kvůli vám." Řekl na uvítanou a mírně pozvedl ruce aby je Jiro dobře viděl.
"Nejsem tu jako nepřítel..." Pověděl potišeji s dlouhou odmlkou na konci. Z hluboka se nadechl protože i pro něho to bylo těžké, ale věděl co je správné a co musí udělat.
"Přišel jsem vás varovat. Koukám že už jste armádu ninjů pochodujících na konohu zpozorovali, přesto však mohu být nápomocný. Abych to vysvětlil, byl jsem na srazu vůdců všech Kyanpu. Celé to je plán Daisukeho, který se chce zmocnit konohy." Řekl a svěsil ruce podél těla.
"Ovládl sílu všech amuletů které hledal. Pomocí nich chce uskutečnit Edo Tensei, přivolání z nečistého světa které oživí mrtvé ninji. A já jsem zásadně proti tomu. Oba jistě víme jaký Daisuke je a já nedovolím aby ninja vlastnil takovou moc, která již jednou působila na tomto světě zkázu. Natož v rukách Daisukeho..." Vysvětlil a mírně zatnul ruku v pěst. Když to dořekl, tak jakoby se v něm otevřely staré jizvy a on si vzpomněl na Maeko.
"Chci Daisukeho mrtvého... Tím se dostáváme k tomu, proč tu jsem. Chceme totéž a můžeme si jeden druhému pomoci. Nikdo jiný ho nezastaví a proto vás potřebuju. Mohl bych pomoci se strategií a na bojišti. Mou pomoc určitě nebudou čekat a s vašemi technologiemi, by jsme je mohli překvapit." Sám nevěřil tomu co říká, ale věděl že to je jediný způsob jak zastavil toho podlého hajzla který na srazu jen potvrdil, co si o něm Kai celou dobu myslel. Věděl že nemůže dovolit aby někdo jako Daisuke s takovou mocí byl ve vedoucí pozici.
"Pomáhám lovcům, to je to co se ze mě teď stalo? Promiň otče, Kiro... Yuki... Tohle je jediný způsob jak zabránit tomu, aby tu po pádu Jira nenastal diktátorský režim pod vládou Daisukeho. Musí zemřít..." Řekl si sám sobě, jakoby se tím snažil uklidnit. Znovu se hluboce nadechl a pohlédl Jirovi do očí.
"Jak znám Daisukeho... Bude se ohánět vaším synem, Malekaiem." Dodal jako první strategický náznak, na který je třeba něco vymyslet.

Daisuke Ryugo

48čka se jen trochu usmál. "47čko, ty jsi stále tak naivní. Nechápeš to, že my jako ninjové můžeme s lidmi vycházet, ale musíme pro ně pracovat. A co jiného chceš dělat s naší mocí? Jsi jen zbytečný človíček, který naivně věří, že lidí s ostatními ninji mohou jen tak vycházet. My jsme lepší, když nás vede někdo normální. Ale ty stejně dnes zemřeš." Řekl a proměnil se v jakýsi oblak, který prolétl vzduchem. Zasekl se až u Daisukeho, který ho nějakým způsobem popadl a 48čka se u něj opět zformoval do lidského těla. "Na Kira ani nesáhneš." Řekl tiše a jak ho držel za krk, tak pevně stiskl a následně táhl rukou zpět, díky čemuž mu vyrval ohryzek z krku. To už se zbytek ninjů rozeběhl přímo proti nim. Jenže pak vystoupila Yuki se svým podlým plánem. Všichni se zastavili. Daisuke se na ní pomalu otočil. Věděl, že v Malekaiovi není jed, protože by se k němu nedostala, ale rozhodl se to s ní uhrát. Proto nic neřekl a jen si očistil ruku od krve. Jeden z ninjů předstoupil. "Pokud tomu tak je, tak pojď s námi a uvidíme. Můžeš si sebou do Konohy vzít jen jednoho jako doprovod. Ostatní tu zůstanou." Řekl. Ale Daisuke udělal krok dopředu. "To teda ne. Jak můžeme věřit, že ji nic neprovedete?" Zeptal se. Mezitím stín od Kaizena zmizel a on se normálně postavil a rozdýchával tu bolest. "Musíte. Nejste teď v situaci, kdy byste mohli vůbec vyjednávat. Vaše dva další týmy jsou v obklíčení. Pokud uzdravíte Malekaie, tak s vámi bude možná Jiro mluvit." Řekl ninja s číslem a pak se pousmál. "O katakombách nám řekli a chudá čtvrť byla nedávno vyvražděna členy Akatsuki. Váš plán selhal. Teď budete muset doufat, že Jiro bude shovívavý. Tak jak to bude?" Zeptal se s pohledem na Yuki.

Jiro Kentiri

Jiro si myslel, že je to jen další ninja, co se snaží zachránit vlastní krk. Jenže to přešel ve chvíli, kdy řekl své jméno. Suikafuurado. Odkud to jen znám. Přemýšlel a pak mu to vše došlo. Kiro Suikafuurado a Kokai Suikafuurado. Ten Kokai, co vyvraždil spoustu lovců. A ten Kiro, který zabil ženu a dítě mého syna. Zajímavé. Normálně by se Kaishina ihned pokusil zabít, protože by nepřijal pomoc od ninji, ale šlo o syna muže, kterého neměl rád a bratra muže, který měl na svědomí zbláznění jeho syna. V hlavě se mu hned vytvořilo několik nápadů, jak by mohl Kaishina krásně využít. Z dálky se pomalu blížil Malekai, ale toho si Jiro zatím nevšiml. "O jeho pláně dávno vím. Na srazu jsem měl špeha, který mi vše řekl, ale Daisuke zaútočil dříve než jsem myslel, takže ostatní vesnice pravděpodobně padnou. Ale Konohu si nenechám vzít." Řekl tiše. Kaishin si v tuhle chvíli mohl uvědomit, že na Jira nějakým způsobem zapůsobil. "Daisuke dnes zemře, to je jistá věc. To, co se stane s ostatními ninji už záleží jen na nich. Buďto pokleknou a budou věřit mým rozhodnutím nebo budou hořet vedle Daisukeho mrtvoly." Řekl mu jasný dnešní plán, ale to už k nim doběhl Malekai. Malekai Kaishina ihned poznal a pokusil se ho zezadu beze slov udeřit. Jenže to už Jirovi popraskalo oblečení a Kaishin uviděl lesklé železné ruce. Jedna z nich mu proletěla kolem hlavy a z její dlaně se rozletěl malý projektil, který Malekaie odhodil pryč. "Ne! Tenhle ninja se nám bude hodit!" Zařval Jiro na Malekaie, který padl k zemi a pomalu se zvedal. "Tenhle? Vždyť jsem mu nedávno zabil matku. To se nechceš pomstít, chlapečku?" Zasmál se Malekai, který stál hned naproti Kaishinovi. Jiro jen čekal, jak Kaishin zareaguje. Jestli vystartuje, tak by se do něj ihned pustil. Pokud však Malekaie nechal být, tak by Jiro zůstal klidný, protože by věděl, že mu může věřit, jelikož mají společného nepřítele.

Yuki Igaku

Zo svojim jedom pred nimi nemávala zase nejako extra dlho, aby si presne nezapamätali akej farby tá guľôčka vlastne bola. Rýchlo si ju zase schovala, keby sa jej ju pokúsil niekto zobrať. No to už tiekla prvá krv a ani si to nejak veľmi neuvedomila už ten očíslovaný muž s ktorým sa Kiro zjavne poznal ležal mŕtvi pri Daisukeho nohách. Konečne sa spamätal. preletelo jej hlavou keď videla jeho pohľad, rozhodol sa spolupracovať. Keď ju ďalší muž vyzval rozhodne vystúpila o krok bližšie a každého jedného si prehliadla. Odľahlo jej keď sa konečne uľavilo aj jej bratovi a on sa zbieral zo zeme. Čo teraz? Preletela jej hlavou otázka. Síce sa Daisuke postavil na jej obranu, no to nič nezmenilo a musela sa rozhodnúť čo urobí. Ak nepôjde všetko zlyhá, naviac majú v šachu aj jej otca. No ak pôjde nevedela s kým. Niečo špatné sa mohlo stať tak jej ako aj ostatným. Pozorne si ich ešte mlčky prehliadala a rozmýšľala čo urobí. Akú mám záruku že sa nikomu nič nestane? Spýtala sa podozrievavo a pozorne si prezerala toho muža. nevedela či im môže teraz zrovna veriť, no bola rozhodnutá, ak pôjde tak s Kirom. Daisukeho nechá tu, nech dá pozor na jej brata. naviac Kiro v Konohe žil, síce ako zajatec, ale žil. kiro? Povedala a pozrela naňho, vedela že to pochopí, vedela že to pochopia aj ostatný. Mala strach, už teraz boli v takej kaši, no všetko sa mohlo pokaziť ešte viac. Nad tým čo dá vlastne Malakaiovi musela ešte porozmýšlať po ceste.

Kaishin Suikafuurado

Pozorně poslouchal Jira a ihned mu došlo, že ho nějakým způsobem přesvědčil k důvěře.
"To byl první krok a stále žiju... to je dobré znamení." Pomyslel a mírně přikývl.
"V tom případě ti rád pomohu k tomu aby Daisuke zemřel." Pověděl klidným hlasem, když v tom se ho pokusil napadnout Malekai. Pomalu o něm ani nevěděl jak byl ponořený ve svých myšlenkách, takže byl Kai dost neobezřetný. Jirovo počínání v něm trochu hrklo, ale to už viděl projektil který odrazil Malekaie společně s jeho útokem. Kai se mírně pootočil a pohlédl na sbírajícího se Malekaie.
"Tenhle chlapeček tě málem zabil. A kdybych se chtěl pomstít, popravil bych tě při tom, když tě přiváděli do konohy. Ale teď není čas na to, abych upřednostňoval osobní pomstu kvůli několikaleté válce mezi ninji a lidmi. Už tak mi přijde dost absurdní, stejně jako to abych tě tu zabil." Pověděl směrem k Malekaovi dost hlasitě a pak se odvrátil směrem k Jirovi.
"Mě můžete věřit Jiro, ale měli by jsme začít jednat. Nevím ani jaká je tu situace. Jediné co požaduji tak vaší výstroj lovců. Dokud to půjde, rád bych zůstal v utajení abych pak mohl Daisukeho překvapit." Pověděl s naprostým klidem a doufal, že Jiro začne něco dělat. Pokud už tu je Malekai, tak se už muselo něco stát.

Kiro "47" Suikafuurado

Kiro posmutněle kýval hlavou při slovech 48ky. Prázdná slova. Je mi to líto, ale už je pozdě. Říkal si Kiro ve své hlavě a poslechl si ho. Nebral je vážně nic z toho. Věděl, že pro jeho kolegu je pozdě. Ať už to Jiro dokázal jakkoliv nebyl to ten samý člověk, kterého si Kiro pamatoval. Najednou zaútočil. Kiro byl docela překvapený a ustoupil o pár kroky, nepředpokládal, že sám dorazí až k ním, ale mýlil se. Zastavil ho až Daisuke, takže Kiro nemusel vytáhnout Rothiuse. Byl u něho blízko slyšel jeho slova, ale spíše si myslel, že se přeslechl. Přeci jenom měl k Daisukemu vztah na bodu mrazu. Kiro položil dlaň na rukojeť, ale najednou vykřikla Yuki. Kiro se docela podivil a otočil na Yuki. Byl překvapený, nevěděl co si o tom má myslet. Strávil s Malekaiem spoustu času a většinou byl v poslední době pod jeho dohledem. Navíc se tam nikdo moc nemohl dostat, i pro Kira to bylo složité a pomohl mu s tím Kokai. Nakonec však polevil. Kývl hlavou a pustil rukojeť, a čekal jaký to bude mít efekt.

Kiro sledoval situaci. Nechal Daisukeho a Yuki mluvit. Nechal je v tom improvizovaném plánu pokračovat. Sám měl hlavu plnou různých myšlenek. 39, 48 a čísla spousty dalších. Nikdo si nezaslouží takový život. Vy jste tu možnost neměli. Já měl to štěstí v neštěstí a stojím zde. Před Konohou. Hodlám uzavřít kruh, který se tu před 10 lety spustil. Uslyšel Yukiin hlas a ten ho vytrhl z myšlenek. Hm ? Otočil se a to už mu to došlo. Kývl Yuki na souhlas. Došlo, mu že má být ten jeden. Polila ho husí kůže. Za tou branou ho čekal Malekai a Jiro dlouho čekal na tu chvíli, ale vždy si jí představoval jinak. Myslel si, že tu bude sám. Že sám bude čelit osudu, kterému on sám jde naproti. Za tou bránou se může stát cokoliv. Pomyslel si. Čekal až k němu Yuki příjde, aby jí mohl následovat. Ona je jedním z těch překvapení. Suizu, Daisuke, Yuki a Kaizen. Myslel si, že tu bude stát sám, ale teď tu sám nestojí. Pohlédl na Suiza a naposledy se usmál. On sám musel být zmatený ohledně noviny, kterou oznámil jeden z ninjů. Akatsuki... Už o té organizaci slyšel, ale to teď nebyl jeho problém. Teď to řešit nemohl. Podíval se ještě na Daisukeho, ale se naposled ujistil. V posledních momentech ho překvapoval. Možná ho předtím neměl rád, ale byl si jist, že všichni co tu s Kirem před bránou stáli tak chtěli jedno a to samé. Chtěli mír, chtěli ukončit tohle nekonečné krveprolití. Koneckonců, nakonec bojovali za stejnou věc. Kiro chtěl hlavně uzavřít svůj kruh. Trochu se protáhl a pohlédl na Yuki. "Budu tě následovat." Řekl jí a byl připraven. V jeho slovech bylo v tom trochu víc. Než sem dorazili věřil tomu, že za Yuki bude stát spousta lidí, ale pokud půjdou společně za tu bránu. Bude tu jenom on. Jenom on jí bude moci ochránit a to měl také v plánu.

Daisuke Ryugo

Než se Kiro s Yuki rozešli, tak Kira chytl Daisuke za rameno. Nebylo to nějaké napadení ani silný dotyk. Jen se ho lehce dotkl, aby ho poslouchal. "Jiro nikdy nekývne na to, abychom žili všichni v míru. Nedopustí to, aby ninjové byli na stejné úrovni jako ostatní lidé. Dej si pozor." Řekl tiše, aby to neslyšeli ti očíslovaní a pak pustil jeho rameno. Suizu stál vzadu a jen rychle mrkal očima, protože nevěřil tomu, že by padli všichni jeho společníci. Na nic nečekal a rozeběhl se do strany k bráně, která vedla přes chudou čtvrť. Jenže to už se za běhu zastavil, jako kdyby ho něco zmrazilo. Opět ho dopadl ten zvláštní stín. Nijak mu neubližoval, ale prostě mu nedovolil opustit místo. To všichni viděli, takže se rozhodli neklást odpor. Kdo mě sakra zradil? Kdo ze srazu je na straně lovců? Musel to být vůdce poutníků, jinak si to nedovedu představit. Yuki a Kiro, je to teď na vás. Přemýšlel Daisuke a dál zkoumal situaci, jak by z ní mohli vybruslit. Ninjové s čísly i strážci brány ustoupili stranou, aby Yuki s Kirem mohli bezpečně projít. Pak jeden ze strážců zvedl ruku a zápěstí si přiložil k ústům. "Jiro, jdou k vám přes hlavní bránu dva ninjové, kteří tvrdí, že otrávili Malekaie. Chtějí vyjednat podmínky. Držíme zde Daisukeho i Suiza. O zbylé týmy je postaráno, všichni jsou obklíčeni." Domluvil a v tu chvíli se ozvalo zašustění. Měl v ruce nějakou vysílačku. Yuki a Kiro už byli dál, ale poprvé v životě slyšeli Jirův hlas. Hlas muže, který držel ve strachu všechny ninji už několik generací. "Dobře, jsem na ně připraven." Poté se očíslovaní i strážci postavili do cesty a nechali Yuki i Kira odejít. Oba procházeli Konohou. Pro Kira to byl nával nostalgie, jelikož si tato místa vybavoval, když zde musel doprovázet vážené pány nebo jejich ženy. Yuki už však z dálky uviděla mohutného Jira, Malekaie a osobu, která k nim byla zády, ale moc dobře poznala o koho jde. Jenže ta osoba byla oblečená jako lovec. Od nich utíkal pryč jeden lovec, který sem pravděpodobně předtím donesl to oblečení.

Jiro Kentiri

Líbila se mu reakce Kaishina. Viděl v něm neuvěřitelnou nenávist vůči Daisukemu. A to pro něj bylo klíčové. Pokud ninja nenáviděl jiného ninju ještě více než lovce, tak se s tím dalo pracovat a mohl by si z Kaishina udělat silného partnera, díky němuž by mohl konečně podrobit zbytek světa a tedy ninjů. Věděl totiž, že pro něj jeho otec udělá vše a jeho otec byl mezi ninji dost vlivný. Když kvůli Kirovi pozabíjel nespočet lovců, tak kvůli druhému synovi by klidně přísahal věrnost. Malekai se pomalu zvedl a na Kaishina se jen trochu pousmál. Viděl v očích svého otce, že tu jde o něco mnohem většího, takže do jeho plánů nechtěl zasahovat. Pak Kaishin řekl, že chce oblečení lovců. Zajímavé. Pomyslel si a pak se podíval do jednoho z oken a mávl svou obrovskou železnou rukou. Kaishin viděl, jak na něho z okna něčím míří, vypadalo to jako nějak upravená kuše. "Dones sem hadry." Zvolal na něj Jiro a muž sklopil kuši a po pár vteřinách vyšel z budovy a donesl Kaishinovi lovecké oblečení. Kaishin pocítil tu krásnou lehkost, skoro ani nevěděl, že by na sobě měl nějaké oblečení. Cítil, jak mu to oblečení udržuje chakru, protože bylo udělané tak, aby odráželo chakrové útoky. Nebyly v něm však žádné vychytávky. Pak však něco zašumělo. Kiro zvedl ruku a z dlaně mu vyjelo nějaké komunikační zařízení. "Jiro, jdou k vám přes hlavní bránu dva ninjové, kteří tvrdí, že otrávili Malekaie. Chtějí vyjednat podmínky. Držíme zde Daisukeho i Suiza. O zbylé týmy je postaráno, všichni jsou obklíčeni." Ozvalo se z vysílačky a pak promluvil i Jiro. "Dobře, jsem na ně připraven." Zajela vysílačka a Jiro se podíval na Malekaie. "Tebe někdo otrávil?" Malekai se však začal smát. "Mě? Však víš, jaké je mé tělo. Kdyby mě někdo otrávil, tak se tomu jedu celé tělo přizpůsobí. Není šance, aby mě někdo zabil jedem." Řekl tiše a začal se smát. Protože věděl, že teď už Daisukeho ninjové nemají skoro žádnou páku, která by jim mohla vyhrát tento boj. V ten moment zpoza rohu jednoho domu vyšla Yuki a Kiro. "Jsou tady."

Yuki Igaku

Kiro sa k nej pripojil. Tým získala trochu pocit bezpečia, no stále jej v hlave vysala otázka. Čo ak sa všetko pokazí ešte viac? Premýšľala, musela mať záložný plán. Jednoducho by použila otrávenú hmlu, čo by ich sčasti skrylo a zároveň nikto z lovcov by nemal tušenie že to je jed. No ak by to použila musela by Kirovi nejakým spôsobom podať protijed, ideálne ešte pred tým ako by k niečomu takému prišlo. Snáď na to bude vhodná príležitosť. Daisuke ešte niečo vravel Kirovi, no nepočula ho tak jasne, keďže to vravel dosť potichu a ona stála o kúsok ďalej, no všetko podstatné z toho čo počuť mohla pochopila. Informácia o to že Suizovych blízkych vyvraždili Akatsuki ho celkom zobrala a keď sa rozbehol zrejme mal namierené do chudinskej štvrti, no zastavil ho ten istý tieň ako jej brata. Tieň sa jej zdal otravný a dosť nebezpečný, Možno keby bola tma by nefungoval. Napadlo ju, no to už sa rozišli smerom do centra Konohy, avšak pred tým ešte venovala pohľad svojmu bratovi. Budem v poriadku. Povedala a otočila sa. Už boli pár metrov za bránou no ešte počula ako ich lovec ohlašuje a odpoveď Jira že už je na nich pripravený. Ako to myslí? Spýtala sa potichu skorej samej seba ako Kira. Keď už boli dosť ďaleko aby ich od brány nebolo dosť dobre vidno, siahla do jednej svojej kapsičky s ktorej nenápadne vytiahla malú guľôčku ktorú si skryla v ruke. Kiro, podaj mi ruku. Povedala, no keď jej ruku podal mohol ucítiť že v nej niečo má. Zober si to. Je to protijed, keby sa náhodou niečo pokazilo. Pošepkala tak aby ju mohol počuť len on a nikto iný, no to už v diaľke zbadala trojicu. Mohutného Jira, Malekaia a nejakého lovca. No keď sa pozrela lepšie na toho lovca, uvedomila si koho vidí. Zastavila z ničoho nič. Kaishin? Vypadlo jej z úst. Pre Kira mohla pôsobiť teraz dosť zmätene, vlastne nemusel vôbec chápať čo hovorí. Čo ten tu robí? Nemá byť v Yuki? Nechápavo pozerala do diaľky a v hlave jej zneli otázky. nejako sa jej podarilo spamätať. Tam s Jirom a Malekaiom je aj Kaishin, no oblečený ako lovec. Povedala Kirovi, pričom mu venovala zmätený pohľad. Nevedela čo tam robí, no museli sa pohnúť, aby nevzbudili príliš veľké podozrenie. Vlastne ich prechod cez prázdne ulice Konohy bol hladší ako si myslela. No celú cestu, sledovala aj okolité strechy či z nich náhodou niekoho neuvidí. Keď prišli až pred Jira a zbadala ho z blízka tak len prehltla, to aký bol mohutný, ju dosť desilo. Mala strach s toho čo bude. No zároveň ako ju Jiro desil, Kaishinovi venovala dosť pichľavý pohľad, bolo na nej vidieť že moc dobre vie, kto to je.

Kaishin Suikafuurado

Kaishin jen přikývl na Jira jako náznak vděku za oblečení a rychle se do něho nasoukal. Nasadil si i černý šátek přes ústa a černou kapuci aby nešli vidět ani jeho fialové vlasy. Cítil úžasně lehký oblek který byl zároveň i odolný jak už jednou zjistil. Byl to zvláštní pocit oproti svému brnění. Své oblečení předal tomu sluhovi co donesl nové a ten ho v zápětí taky odnesl. Prokřupl si prsty a čekal co Jiro vymyslí. V tom se ale ozvala Jirova vysílačka která sdělila nynější situaci.
"Daisuke je v šachu? Hm..." Pomyslel si a trošku se pod šátkem ušklíbl. Jakoby to teď ani nebyl on. Cítil ten nával nenávisti a jediný cíl který hodlal dnes uskutečnit. Malekai se ohnal tím že na něho žádný jed ani působit nebude a na to se jen Kaishin znovu pousmál.
"Takže nemají takřka nic." Pověděl vklidu jen mezi nima a to už spatřil Kira a Yuki kteří vyšli zpoza rohu.
"Kiro?! Yuki?! Proč vy?! Co tady sakra děláte?!" Hrklo v něm ale snažil se udržet v klidu. Věděl že nemůže dát najevo slabost pro ty dva a taky věděl, že by to teď k ničemu nebylo. Pomalu tedy popošel stranou a upjatě je sledoval kdyby se o něco pokusili.
"Prosím, nebuďte hloupí... Nechci s vámi bojovat." Modlil se v duchu ale věděl, že ho dnes nic nesmí zastavit.

Kiro "47" Suikafuurado

Kiro se otočil proti Daisukemu a svojí ruku přiložil na jeho, na tu co měl na jeho rameni. "Nemusíš se bát. My nebo Jiro" Řekl mu odhodlaně a souhlasně. Pak poodstoupil a postavil se vedle Yuki, která přišla k nim. Ten muž mluvil přes zařízení s Jirem. Jeho hlas se nedal zapomenout byl to hlas, který vyslovil verdikt Kirovi spolubydlícímu, 39ce. Pak to přišlo brána se otevřela a Kiro s Yuki mohli vyrazit. Konoha.. V jiném světle než když tu byl naposled. Tehdy proklouzli přes chudou čtvrť, ale tahle část byla ta, kterou podvědomě znal. Rozhlížel se a snažil se vzpomenou. Yuki ho požádala o podání ruky a Kiro byl překvapený, ale nechápavě jí podal a když se ho dotkla tak se i při takovém tlaku a myšlenkách dokázal trochu zčervenat. Pak, ale pochopil, protože mu v dlani zůstala pilulka. Sevřel jí v pěst a před sebou si jí zandal do jeho jediné části brnění na zápěstí, pod červenou pásku. "Děkuji." Řekl a kývl. Pak se porozhlédl. "Je to tu tak prázdné..." Nelíbilo se mu to, ale také to znamenalo, že jsou lovci na svých pozicích a nikdo neotálí. "Nemá v sobě jed že?" Zeptal se Kiro, nedalo mu to klidných myšlenek. Neviděl způsob jak mu ho podat, leda že by byl velmi dlouho neaktivní. Kiro chápavě kývl když dostal odpověď. Máme tedy šanci jen vyjednávat.

Pak už nebyl čas Yuki se najednou zastavila a Kiro na ní udiveně pohlédl. Neviděl tak daleko a viděl jen tři osoby o kterých si myslel, že to bude Malekai a Jiro. "Cože ?!" Podivil se Kiro a nechápal. "Bratr ?" zopakoval nahlas. A pak se mu dostalo vysvětlení. Otočil se zpátky na ty tři postavy a měl zamyšlený výraz. Bratr ? Kaishin ? Kai ? Opakoval si pro sebe a následoval Yuki po jejím boku. Nechápal to. Absolutně neměl páru. Co se to děje. Proč je tu sakra bratr a proč je sakra v té výzbroji lovců ? Napadli ho různé myšlenky, ale nenapadala ho žádná, který by bratra dokázala očistit a odůvodnit jeho jednání. Daisuke říkal, že je v Yuki, že by Kaishin utekl od Daisukeho do Konohy a Daisuke se snažil chránit náš úsudek? Proč ? A sakra proč má tu výstroj lovců. Zopakoval si znova to už došli k těm třem. Je to on... Povzdechl a věnoval dlouhý pohled svému bratrovi. Bratrovi, kterého už neviděl strašlivě dlouho a tak se na něho těšil. Nikdy by si, ale nepřipustil, že ho objeví po boku Jira. Bratra, který byl zapřísáhlí, že se postaví obyčejným lidem. Teď mu dokázal věnovat pouze dlouhý pohled, protože on sám byl zmaten. Jeho oči byli ty, které Kira osvobodili ze zapomnění. Otevřeli mu vzpomínky na jeho dětství. Teď všechno bylo až děsivě špatně. Byl to pohled neporozumění a odcizení. Jenom těžko ho přetrhával, ale musel. Musel si to všechno vyjasnit. Nebyl tu jenom jeho bratr byl tu i Malekai, který si musel užívat svobody. Byl tu však i Jiro. Pamatoval si ho jen matně. Rozmazaně ze svých vzpomínek. Muž, který rozdával rozsudky. Muže, kterého se všichni báli. Kiro si ho prohlédl. Jelikož následoval Yuki tak byl o krok za ní. Viděl jak pohlédla na jeho bratra. Položil jí ruku na rameno, aby jí dodal podporu a posunul se vedle ní. On tu byl pro ní a slíbil si, že kdyby se cokoliv pokazilo tak jí z toho dostane. "Přišli jsme to ukončit Jiro. Přiznej porážku a obyčejní lidé budou ušetřeni. Vůdci potrestáni a už nebude tento hloupý konflikt pokračovat. Zajistíme mír mezi oběma stranama a nedojde k žádnému krveprolití. Potrestáme kohokoliv, kdo se bude snažit o opak. Ať už obyčejný člověk nebo ninja." Pro jednoho to mohlo znít naivně, už jenom proto, že Kiro věděl jak Malekai bude reagovat, nebo alespoň co si bude myslet. Na svého bratra ani nepohlédl, jako kdyby neexistoval. Kdyby se na něho v takové situaci pohlédl, asi by se rozsypal, teď však nemohl. "Desetiletí jste se roztahovali a podrobovali jste si svět. Přesto tu jsme. Přesto jsme povstali. Když se dnes vzepřete povstanou další, kteří dokončí to v čem jsem já zklamal." Neexistoval způsob, aby Jiro pokračoval. Kiro ze všech lidí věděl jak je krutý na vlastní kůži. Neexistuje něco jako soucit. Teď když ho viděl a mluvil s ním. Se ten pocit umocňoval nechuť k tomu člověku byla až nesnesitelná. Kiro se na tuto chvíli připravoval dlouho. Ve svých myšlenkách tvořil cestičky možností, ale vše spělo k jednomu bodu. Bratra mohl překvapit jeho vzhled, ale hlavně jeho chování, protože když Kiro viděl naposled tak utropil možná pár slov.

Kaishin Suikafuurado

Mlčky tam stál a sledoval bratra a Yuki. Ubíjel ho ten bodavý pohled od holky, ke které by se nejraději hned rozeběhl a objal jí. Nedokázal jí ale věnovat dlouhý pohled protože byl dost překvapený z Kirova jednání. Od té doby co ho poslal Daisuke do konohy se obrovsky změnil. Byl mnohem víc sebevědomý a věděl naprosto co chce. Jako by se v něm konečně probudil starý Kiro kterého znal z dětství. Na tváři se mu vytvořil upřímný úsměv, který ale přes šátek nebyl vidět.
"Bratře, jsem rád že si to opět ty. Chyběl si mi.." Pomyslel si ale dál se k tomu nevyjadřoval. Nechtěl na to nijak reagovat protože věděl, že bratr má pravdu ve všem co řekl. Nemohl mu oponovat v tomto globálním pohledu na věc a ani nechtěl. Šlo mu jen o jedno a tak dál nedočkavě čekal na to, co Jiro řekne aby se konečně mohl přiblížit k Daisukemu.

Jiro Kentiri a Malekai Kentiri

Oba stáli a sledovali střetnutí těchto tří. Jiro Kira moc dobře poznával, protože nikdy nezapomene na muže, který zabil ženu jeho syna. Nechoval k němu zášť, chtěl jen, aby každý ninja poklekl. První promluvil Kiro, který spustil svou záchrannou řeč. Všichni ho poslouchali, protože chtěli vědět, co má na srdci. Pak se však rozesmál Malekai. Jiro zvedl svou železnou ruku s ukazováčkem nahoru, aby naznačil Malekaiovi, že má zmlknout. "Takže ty si sem nakráčíš se svým Daisukem a myslíš si, že před vámi jen tak pokleknu? Myslíš, že stačí jen tohle k tomu, abych začal brát ninji vážně a nechal je rozhodovat? To se šeredně pleteš chlapečku. I tvůj bratr pochopil, která strana je silnější, protože my nic netajíme. My jednáme tak, jak jsme byli stvoření. Co chceme udělat, to uděláme. Netajíme to podle jako Daisuke, který dnes tak či tak prostě zemře. Dnes je den, kdy Daisuke poklekne. Buďto ho přemluvíte vy nebo poklekne kvůli tomu, že ve své ruce budu držet jeho hnusné ninjovské srdce." Řekl a zatnul pěst, protože si představil, jak v ní drží jeho srdce. Malekai už to však nevydržel a musel se jim vysmát. "A to, že mám v sobě jed je fakt vtipné. Mé tělo je dost modifikované a je přizpůsobeno jedům, takže si na ně během pár vteřin vytvoří protijed. I kdybych byl něčím nakažený, tak to nevadí." Zasmál se pobaveně a sledoval je svými oči. Pak Jiro pozvedl ruku a opět řekl do vysílačky pár slov. "Přiveďte Daisukeho." Z druhého konce se ozval jen tichý souhlas. Poté promluvil znovu. "Přiveďte Kokaie." Řekl a opět se ozval souhlas. Pak dal ruku dolů a podíval se na Yuki i Kira. "Kokai i Daisuke jsou nejdůležitějšími členy vašeho táboru. Oba dostanou možnost tu přede mnou pokleknout a já ušetřím všechny ninji. Pokud se tak nestane, tak zemřou. Daisuke dnes zemře určitě, Kokai se však ještě může zachránit. Nedostane svobodu, jakou jste doteď měli. Dostanete čísla a stanete se vojenskou sílou. Nebudete otroci, jako dříve, ale vojáky. Vojáky, na které dohlédne tady Kaishin." Řekl tiše a pak se trochu pousmál na Kaishina. Přejel pohledem na Yuki a dlouze se ji zadíval do očí. Yuki najednou viděla, jako kdyby se Jirova tvář změnila v tvář nějakého kostlivce, ale jen na vteřinu a pak byla zase normální. Hned ji došlo, že Jiro je už ztracený, protože ho žene kupředu nenávist.

Yuki Igaku

Počúvala Kirovu reč a bolo jej trocha hlúpe to že ona tu len tak potichu stála, pritom celé to vlastne spískala ona, bol to jej geniálny nápad. No ten samozrejme zlyhal, ako sa za pár chvíľ dozvedela od Malekaia, no to nemohla teraz tušiť. Kaishin tam stál tiež dosť potichu. Každý sme na inom brehu. Preletelo jej hlavu a natiahla ruku smerom ku Kaishinovi. kaishin. Povedala a ruku držala natiahnutú pričom sa milo usmiala. Poď s nami. Vráť sa so mnou a Kirom. Dúfala že otočí, že jej slová v ňom z niečím pohnú a pridá sa k nim. Že nebude stáť po boku človeka ktorý sa celý svoj život snaží len ničiť. Pritom ako hovoril jej bolo z jeho slov zle, pochybovala o tom že by sa pred ním Daisuke zohol, že by zahodil všetko o čo budoval. Väčšiu starosť mala skorej o Kokaia, no dobré bolo aj to že nespomenul to aby priviedli jej otca. No to už len začula to hnusné pichnutie od Malekaia. Informácia ktorá jej zničila plány. Proti normálnemu jedu možno. Istila samu seba, že jej jedy predsa nie sú obyčajné látky, brala ich ako žive organizmy, ktoré sa menia. Ich výskumu venovala dosť času na to aby s nimi dokázala niekoho zabiť. Pozrela na Malakaia a prepichla ho pohľadom. Mala som ťa nechať zhorieť. Precedila medzi zuby, pritom ako poznala jeho chovanie mohla očakávať že po tomto príde z jeho strany scéna. No, to už ju zarazila informácia o tom že by z nich bola armáda ktorú by viedol Jiro. Nechcela tomu veriť. Armáda čoho? Armáda nájazdníkov? Tých ktorý po sebe nechávajú len spálenú zem a nič iné? spýtala sa, no celý čas pozerala na Kaishina. No keď venovala svoj zrak Jirovi videla to. Videla mŕtveho muža, mŕtveho a prehnitého. Nemusel tu byť nikto aby jej vysvetlil čo videla, moc dobre to chápala. Nebol to človek, bolo to len zlo v ľudskej schránke. Kaishin, myslíš si že po boku Jira budeš slobodný? Myslíš si že na tom budú ninjovia lepšie ako sú teraz? spýtala sa pričom odvrátila pohľad od Jira a pozerala Kaishinovi znova rovno do očí. Jiro je mŕtvi. Neostalo z ako z človeka nič. Jediné čo stojí vedľa teba je hnev. Stojíš po boku človeka, ktorý nenávidí ninjov a nezastaví sa dokým ich sám nezničí. Čo potom? Čo sa stane keď prestane existovať ten na koho sústredí svoj hnev? Začne si ho vybíjať na všetkých ostatných, až ho nakoniec niekto predsa len zvrhne, no bude to za vyššie cenu ako teraz. Hovorila, pričom stále pozerala Kaishinovi do očí, dúfala že to s ním niečo spraví, dúfala že sa spamätá a vráti sa s nimi. keď to zlyhá vedela čo spraviť. Cítila tú guľôčku vo svojom vrecku, Ak by vypustila mlhu zasiahlo by to všetkých. Prepáč Kiro, Kaishin.

Kaishin Suikafuurado

Pozorně poslouchal Jirovu reakci na Kira a na jeho poslední slova jen s úsměvem přikývl. Kai tak trochu tušil že ho snaží zmanipulovat co nejvíce, ale to v tuhle chvíli neřešil. Na něho reagovala Yuki a její slova vedla přímo ke Kaishinovi. Snažila se ho přesvědčit o tom že stojí na špatné straně a on jí naprosto chápal. Neměl co vytknout ani jí, ani Kirovi. Pomalu si tedy stáhl šátek a kapuci která opět odhalila jeho fialové vlasy.
"Odpusť mi Yuki, ale nemohu s vámi jít. Jiro a lovci mají špatnou minulost. Nikdy jim neodpustím co provedli mému bratrovi a jiným ninjům. Ale vy se jen snažíte dosáhnout toho, co tu celou dobu bylo. Abychom dosáhli jednoty musíme věci změnit. Sama dobře víš, stejně jako já že ninjové v minulosti natropili více škody než užitku. Nekonečné války o moc které měli dopad na obyčejný lidi kteří se ani tomu nemohli bránit. Nastala revoluce která takový svět změnila. A i když ne dobře, tak věřím že po tomto konfliktu se věci změní. Jak řekl Jiro, můžeme být svobodní pod jeho vedením. Jedním vůdcem který sjednotí lovce i ninji tak, jak tomu doposud ještě nebylo. Staneme se armádou této říše a budeme jí bránit aby se zase nerozpadla. To je mír který tu ještě nebyl. A i přesto že Jiro udělal spoustu špatných věcí, tak je to přímočarý člověk který se nebojí vyjít na světlo se svými plány a nic netají. Pro mě je správný vůdce ten, kdo před svými lidmi jedná narovinu a upřímně. To Daisuke nikdy nedokáže a proto mu v životě věřit nebudu. Byl jsem s ním na srazu a viděl jsem čeho je ten člověk schopný jen aby dosáhl svého. A já nedovolím aby někdo jako Daisuke dosáhl takové pozice kdyby porazil lovce. Nikdo by neměl mít takovou moc a natož někdo jako on." Rozmluvil se dost hlasitě a při posledních slovech zatnul ruku v pěst jakoby v něm přímo vřela nenávist když zmínil jeho jméno. Ruka v pěsti mu trochu načernala, ale pak se zase hned vrátila do normální barvy kůže.
"Dnes Daisuke zemře za své činy. Ať už mou, nebo rukou Jira protože on si nic jiného nezaslouží. To je má cesta ninji..." Prohlásil ještě hlasitěji a pak odvrátil pohled na Jira.
"Nemám důvod mu nevěřit a proto tu teď stojím po jeho boku. Jen on má stejný cíl a jen on mi dokáže pomoct se zbavit Daisukeho." Dodal a pak pomalu popošel směrem ke Kirovi a Yuki. Vážný pohled v jeho tváři se vůbec nezměnil. Byl přesvědčený pro svou věc a byl ochotný si za tím jít.
"Ano Yuki, budu víc svobodný než jsem doteď byl pod vedením Daisukeho. Proto vás žádám, Yuki jako tvůj přítel, Kiro, jako tvůj bratr... Podvolte se a založte semnou novou říši. Zemi, kde budou žít lidé a ninjové pod vedením Jira bez dalších zbytečných bitev a krveprolití. A věřte nebo ne, s Daisukem vás nikdy nic dobrého nečeká protože teď už konečně vím, že jemu se věřit nedá." Domluvil a pohledem přejel mezi nimi. Pohledem který byl plný sebevědomí jako vždy, ale také prosebný aby je v téhle bitvě nemusel ohrozit na životech. Za žádnou cenu jim nechtěl ublížit a proto doufal že je přesvědčí pro jeho věc ikdyž to bylo skoro nemožné.

Kiro "47" Suikafuurado

Od Malekaie se mu dostalo přesně té reakce co čekal. Jiro to však byla jiná. Odpověděl mu s mrazivým klidem bez náznaku nějaké emoce. Kiro to prostě skusil a jak předpokládal tak to nevyšlo, ale dostal z něho alespoň něco a to bylo to co má v plánu. Když zmínil jeho bratra tak ho to překvapilo. Kaishine. To snad nemyslíš vážně. Nevěřil tomu, že by snad chtěl velet nějakým jednotkám. Nechápal jak vůbec mohl věřit, že to Jiro udělá a že ho jenom prostě nevyužije. Působilo to na něho dost silně. Teď to bylo na Yuki. Nevěděl jak se s tím vypořádá. Pustil její rameno a pohlédl na ní. Chtěl zjistit co udělá. Zachytit každé slovo. Každý detail. Chtěl vědět jestli tu není vlastně sám a apeloval na její myšlenky. Doufal, že bude s ním. Pozoroval jí, jak byla rozhodná a jak se nedala. Rozhodně to na Kira zapůsobilo a ihned litoval toho, že by mohl o Yuki pochybovat. Kiro byl přesvědčený, že Yuki ví čeho se snaží dosáhnout a fascinovaně jí pozoroval poměrně uznalým pohledem, protože ho nepřestávala překvapovat. Pak si Kaishin stáhl šátek a Kiro se na něho konečně po dlouhé době podíval. Bratře.. povzdechl si ještě jednou byla to celá věčnost, ale byl stále stejný. Vypadal stejně. Nevypadal jinak než předtím, o to bylo pro Kira smutnější, že právě teď stál na druhé straně. Kaishin mluvil zaníceně a dost sebevědomě. Mluvil o světě, jako kdyby nebyla jiná možnost. Jako kdyby chtěl smíchat obě tekutiny dohromady, ale Kiro byl přesvědčený, že to není dobrý nápad. Všichni se oháněli Daisukem. Používali ho jako svou zbraň, výmluvu či nástroj. Co pouhý muž může rozpoutat. Pomyslel si Kiro. On sám si prošel zajímavou proměnou názoru po tom co poznal Daisukeho lépe. Nesnášel ho, neměl ho rád. Nevěřil mu ani slovo, ale všichni ho přesvědčovalo, že je to ten správný muž, kterého by měli ninjové následovat. Všichni věděli, že to bude on, ten který osvobodí ninji a co bude dál to se uvidí. Kiro se ocitnul v propasti myšlenek.
"Dnes Daisuke zemře za své činy. Ať už mou, nebo rukou Jira protože on si nic jiného nezaslouží. To je má cesta ninji..." Zopakoval si Kaiova slova a kýval hlavou pozorovávajíc svého bratra, toho tvrdohlavého muže, který byl vždy zapálený pro věc, ale teď ho nepoznával. To nebyl jeho bratr.

Kiro a Kaishin stáli v lese. Nebyli o nic mladší než jsou teď. Kaishin měl své brnění a Kiro dlouhé vlasy, které mu dopadali na jeho robu. Tam byl Kiro mrzutý a zamlklý. Nepamatoval si nic než tvář svého mladého bratříčka, který vyrostl a nevěděl co všechno je předním. "Kiro... Nikdo po tobě nechce aby si byl jako dřív, aby ses tvořil podle něčích představ. Si můj bratr a vždycky budeš ať už budeš jakýkoliv. Rodina tu je od toho aby při tobě stála i v těch nejtěžších chvílích. Ani já, ani otec ani nikdo jiný si nedokáže představit čím sis musel projít nebo jak se teď po tom všem cítíš. Ty ale nejsi sám, nikdy nebudeš, nemusíš to trápení nést sám a dusit to v sobě. Máš mě o koho se můžeš opřít a i když zřejmě nechceš, budu tu pro tebe kdykoliv to bude potřeba." Promluvil Kaishin a naštval se. Další slova už Kiro moc nevnímal, protože byl trochu zaražený. Byl zaražený z toho, že to na něho nemá takový vliv.

"Mluvíš jako hlupák Kaishine." Promluvil ostře a střetl se s jeho vážným pohledem, právě teď ho neměl chuť oslovovat bratře. "Co se ti stalo, že si musel zradit nás všechny?" Bylo to řečnická otázka, protože ihned na ní sám odpověděl, když viděl jak se jeho bratr pomalými krůčky přiblížil. "Nic. Nestalo se ti vůbec nic. Ninjové bojovali o svoje přežití po celém světě. Skrývali se a trpěli, protože neměli jinou možnost. Nebylo to kvůli Daisukemu a jeho rozkazům, ale tlaku Jira nás všechny vyhladit. Já tu žil jako otrok. Jako věc s číslem a ty si vyrůstal v naprosto klidném prostředí, které zajistil náš otec společně s Daisukem. Pověz bratře, kdy si se stal tak krátkozrakým a sobeckým ?" Todle už otázka byla, ale Kiro mluvil dál, nechtěl se zastavil viděl bratra po tak dlouhé době, ale přitom právě teď mluvil s naprosto jinou osobou. Trochu se zamračil a pokračoval. "Lidé tu žili v bídě a strachu ze svého samozvaného vůdce. Ten muž vládne pouze strachem a silou. Ne, ty nemůžeš být můj bratr. Nemůžeš být takový. Ani já nejsem dokonalý, ale poučil jsem se ze svých činů. Změnil jsem se. Prošel jsem očistcem. Odpustil Malekaiovi a dokonce mu pomohl, přesto že jsem to byl já kdo mu zavraždil ženu a dítě." Ani nepřejel pohledem po Malekaiovi, nevěděl jestli vybouchne jako posledně, protože předtím to Kiro říkal s pokorou, úctou, ale teď to vzal jako hotovou věc. Prostě se tak stalo. Pomyslel si a věděl, že pokud by Malekai začal Jiro by ho usměrnil, protože tento boj ho nesmírně těšil. "Na rukou mám část krve všech co zemřeli touhle hloupou válkou." Říkal mu to, proto aby to pochopil Kirovo jednání. "Nechtěl jsem tu ani být, ale přesto tu jsem. S Yuki, která má více kuráže, než my všichni. Pochopil jsem co Daisuke zamýšlel. Co plánoval a pokud za ním dokáže stát náš otec a strýc pak i já. Budu věřit raději jemu, muži co zachránil stovky ninjů a ochránil naší rodinu, než muži, kterého žene nenávist a touha po vyhlazení ninjů. Raději to risknu s Daisukem, který chtěl ušetřit obyčejné lidi a potrestat ty zodpovědné než s popravčím." Domluvil a zamračil se na svého bratra. Kiro udělal několik kroků, ale nešel úplně dopředu. Stoupl si před Yuki, jako kdyby chtěl Kaishinovi zabránit k tomu, aby se k ní ještě přiblížil. Stál bokem k ním a tak na něho pohlédl koutkem oka. "Pokud si za svým plánem stojíš...Tak není jiná možnost. Kaishine. Dnes si nepokleknu a ani nikdo z nás." Dopověděl a ta slova ho viditelně tížila, ale on musel. Pokud by chtěl ublížil lidem kolem něho musí se nejdříve vypořádat s ním. Ať už by to byla Yuki či Daisuke. Pak odvrátil pohled a sledoval doby před sebou. Z oka mu stékala slza, kterou viděla Yuki, protože stékala na straně na které k ní stál bokem.

Jiro s Malekaiem tam jen tak stáli a pozorovali to, jak postoupí vztah a napětí mezi těmi třemi. Mezitím už skrz bránu vedli dva lovci Daisukeho, který měl spoutané ruce pomocí pout, které zabraňovali průtok chakry. Daisuke nechtěl, ale bylo mu něčím vyhrožováno. Něčím, co ho donutilo dát ruce za záda. Z druhé strany Konohy šel Kokai, který neměl ruce spoutané, ale strkali do něj zezadu dva lovci. Zatím byli ještě daleko od skupinky, která vše řešila na náměstí. Kiro vzpomenul Malekaiovu mrtvou ženu. Ten se na něj podíval naštvaným pohledem a pak se usmál ve stylu "Ty půjdeš." Dál to však neřešil, protože by ho otec stejně zastavil. Pro Jira bylo velmi zajímavé sledovat spor mezi bratry. Byl to skvělý materiál, kterým může Kaishina oblbnout a dostat ho na svou stranu. Původně chtěl dostat ninji skrz Suiza, kterému drží v zajetí dceru, ale tohle bylo mnohem lepší.

"Přestaňte, už mě z vás bolí hlava. Nepřesvědčujte jeden druhého, protože stejně ninjové dnes nemohou vyhrát. Všichni jste vběhli do jedné velké pasti. Buďto dnes zemřete všichni nebo zemře jen Daisuke a budete moct dál žít. Nevím, co je na této logice složitého, podle mě je to jasně pochopitelná situace." Řekl opět klidným hlasem a podíval se do dálky, kde už vlekli Daisukeho. Pak se otočil a z druhé strany vlekli Kokaie. Ten hned uviděl Kaishina. Kaishine? Oblečení lovců? Pomyslel si nechápavě a přitom se zastavil na místě, protože něco takového nečekal. Dva lovci do něj zezadu strčili a on se zase rozešel. Daisukeho dva lovci hodili na zem, pak ho chytli za triko a cloumali s ním dokud se zase nezvedl a nestál na nohou. "Kaishine, koukám, že sis vybral. Docela dobrý přidat se k někomu, kdo zničil dětství tvému bráchovi a drží v zajetí tvoji sestřenici." Zvolal na něj Daisuke. To už vedle něj postavili i Kokaie. "Nuže, abych vám vysvětlil situaci pánové." Řekl Jiro Kentiri a pomalu před ně předstoupil. "Věc se má tak, že Daisuke přede mnou poklekne a zemře, při čemž ninjové budou pod moji vládou a budou jako vojáci, které povede tady mladý Kaishin. A nebo budeš držkovat, zemřeš stejně, ale zároveň zemřou i ostatní ninjové." Zasmál se Jiro. Kokai se vytřeštěně podíval na Daisukeho a pak zase zpět na tři mladé ninji ze Suichu. Daisuke se podíval k zemi.

Sunagakure, Otogakure, Amegakure, Iwagakure a Kumogakure no Sato byli obsazené. Ninjové zvítězili. Všichni vůdci klekli nebo jsou mrtví. Uslyšel Daisuke v hlavě. Ozval se mu v hlavě hlas Batsua, který mu přenášel veškeré informace. Celý svět je obsazený ninji. Lovci padli. Pomyslel si Daisuke a hned poté znovu zvedl hlavu a podíval se přímo Jirovi do očí. "Nepokleknu." Řekl a když to uslyšel Kokai, tak se trochu pousmál, protože v tuhle odpověď doufal. Ať už šlo o cokoliv, tak by nikdy nechtěl, aby ninja poklekl před mužem, který způsobil tolik neštěstí. Daisuke byl hlavně jeho nejlepší kamarád. Ačkoliv se stalo poslední dobou dost věcí, tak takové přátelství se prostě nezapomíná. "Nepokleknu, protože je tohle jediná vesnice, která ještě nepadla. Celý svět padl rukama ninjů. Už není ve vedení ani jeden vůdce lovců. Dnes končí éra lovců a přichází éra ninjů." Zasmál se Daisuke.

Jiro Kentiri pozvedl ruku a začal mluvit do dlaně, do své vysílačky. "Suno? Hlaste se?" Nic se však neozvalo. Jiro věděl, že Daisuke asi mluví pravdu. Chvíli mlčel a pak se také pousmál. "Možná jste obsadili vesnice, ale stále je zde spousta základen, které jsou právě teď na cestě do vesnic. A hlavně ti vaši poutníci. Vědí, že už tušíš, že tě zradili, takže ví, že před ninji nebudou v bezpečí. Hádej dvakrát, kdo je teď na straně lovců." Zasmál se Jiro. Oba teď na sebe koukali dost nenávistnými obličeji. Daisuke chtěl něco říct, ale v ten moment dostal obrovskou ránu od Jira až ho to položilo na zem, kde do prachu vyplivl krev. Lovci ho zase postavili na nohy. "Nene, mluvení bylo dost. Teď budeš poslouchat." Řekl pobaveně Jiro a pozvedl své velké ruce do nebes. To už měl Kiro, Yuki i Kokai na svých tělech různé červené tečky, protože na něj z oken mířili lovci svými upravenými kušemi. To samé se stalo i na místech, kde byli drženi ostatní ninjové. "Jak jistě vidíš, tak jsou zde všichni v nebezpečí a stačí jen to, že poklekneš a nebudeš klást odpor až tě tu zabijeme. Chci jen tvoji smrt, kterou vyměním za životy ostatních ninjů." Vysvětlil mu Jiro. Daisuke mlčel. "Nedělej to. Radši tu padnu než, abych poklekl před takovým člověkem." Řekl Kokai a pak přejel pohledem na Kaishina. Najednou se Daisuke rozkašlal a z úst mu vytekla krev. Někdo si mohl myslet, že jde o to, jak dostal ránu, ale pak někomu mohlo dojít to, že jako Ryugo už není nejmladší a pravděpodobně umírá.


Daisuke pomalu mířil koleny k zemi.

"Nemůžeš zůstat v Suichu, Suizu." Řekl tiše Daisuke, když u něj v kanceláři seděl on, lovkyně a malá holčička, která byla čerstvě po porodu. "Jsme v hledáčku lovců a to hlavně ty, když vědí o tom, že jsi to táhl s jednou z nich." Řekl a podíval se na mladou lovkyni, která byla strachy bez sebe. Suizu ji držel kolem ramene a tiskl si ji k sobě. "Je tu několik ninjů, kteří by tě pověsili za to, co jsi udělal." Řekl Daisuke další informaci. Suizu kývl hlavou. "Kam ale máme jít?" Zeptala se lovkyně a Daisuke vytáhl svitek, který rozevřel a byla to jakási mapa. Prstem ukázal na Konohu. "Tam nemůžeme, však tam je Jiro." Řekla vyděšeně a začala kroutit hlavou. "Ano, ale ten žije v bohaté čtvrti a o chudou se nezajímá. A zároveň, kdo by vás hledal v centru všech lovců? V chudé čtvrti je spousta silných lidí, kteří potřebují vůdce a tím budeš ty, Suizu." Řekl a podíval se na něho. "Neříkej jim, že jsi ninja, rozhodně ne hned, ale ukaž jim svou sílu pomocí tvých vůdcovských smyslů. Budou tě následovat a ochrání tvou rodinu. Později díky nim porazíme všechny vůdce lovců." Vysvětlil mu a ona i Suizu kývli. "Dejte se na cestu. U věže hlídá Kokai, takže máte volnou cestu." Dodal a vedl je směrem ven ze své kanceláře. Mezi dveřmi však ještě zastavil Suiza. "V Konoze je Kiro." Dodal mezi dveřmi.

Pomalu pokládal první koleno na zem, protože si vybavil to, jak kvůli jeho plánům už zemřelo dost lidí a konečně uspěl. Věděl, že ostatní ninjové ve vesnicích vyhrají a nemá cenu klást odpor zde, když jsou v pasti. Věděl, že je pomoc z Yuki Kyanpu na cestě do Konohy a pomohou lidem ze Suichu.

"Nemůžeš to dělat takhle! Musíš to lidem v Suichu říct a zaútočit přímo!" Řval na Daisukeho jeho vlastní syn. Stáli uprostřed lesa, kde na zemi ležel mrtvý ninja a Daisukeho syn měl katanu od krve, kterou zrovna vytáhl z toho ninji. "Akatsuki nám s tím pomohou! Oni nás zachrání!" Řval na něho a Daisuke jen nevěřícně přihlížel, jak jeho synovi přeskočilo. "Akatsuki nám pomůže, ale pak budou chtít vládnout a já nenechám vládnout ninji, kteří bez slitování vyvraždí malé vesničky, aby získali to, co chtějí. A ty se prober! Akatsuki nejsou dobří lidé." Zařval naštvaně, ale syn mu nenaslouchal. Dál si říkal to svoje. Byl úplně zaujatý. "Promiň synu, nechtěl jsem, aby to zašlo takhle daleko, ale bohužel nemám na vybranou." Řekl a otočili se, při čemž se rozešel pryč od svého syna. "Kam jdeš otče! Ještě jsme neskončili!" Řval a rozešel se za Daisukem s tím, že se natáhl s katanou, kterou po něm chtěl švihnout. Jenže to už se zastavil a z jeho těla vykukovala zvláštní zbraň. Padl k zemi a za ním stál Sai Kaguya, který si jen otřel meč o kus oblečení, aby na něm neměl krev. Poté si klekl k synovi Daisukeho a zavřel mu oči. "Dostaneš šanci na vykoupení." Pošeptal a pak pohlédl na Daisukeho, který pomalu odcházel pryč.

Pomalu na zem dopadl i druhou nohou a otočil svou tvář na Kokaie. Kokai kroutil hlavou. "Nedělej to. Nemůžeš se vzdát takovému muži!" Zařval Kokai na Daisukeho, ale ten se jen pousmál. Kokai se chtěl k Daisukemu rozeběhnout a začít vytvářet jutsu, ale to mu hned před nohy proletěl šíp, který hořel a vypouštěl nějaký fialový dým. Nebyl to otrávený kouř, ale jisté bylo, že na hrotu šípu byl jed. Daisuke se jen pousmál. Věděl, že stejně umírá a tohle byla jeho poslední možnost, jak by mohl ostatní přesvědčit, že byl dobrý člověk.

Kokai stál na nějaké louce, kde před ním ležel lovec, který měl zlomené obě nohy a celkově byl neskutečně domlácený. Kokai si k němu klekl a kunaiem ho bodl do boku pod žebra a začal kunaiem pomalu otáčet. Lovec řval a z očí mu tekly slzy. "Hned mi řekneš, kam vodíte mladé ninji nebo ti tvých posledních pár minut udělám tak bolestivé, že budeš litovat toho, že ses vůbec narodil." Vyhrožoval mu Kokai a usmíval se u toho, jak lovec trpěl. V ten moment však bílé kosti prorazily lovcovi lebku a ukončily tak jeho trápení. "Co děláš?!" Zařval Kokai a vyběhl proti Daisukemu. Daisuke lehce uhnul, chytl Kokaie za záda a hodil s ním do dálky, kde se zastavil až o nějaký strom. Daisuke se pak objevil přímo vedle něj a prudce mu kopl do břicha. Když Kokai ležel na zemi, tak Daisuke počkal až se zvedne. "Už ses vzpamatoval?" Zeptal se Kokaie a čekal na odpověď, která nepřišla. "Máš doma ženu a mladého Kaishina, kteří potřebují podporu! A tu nedostanou od muže, který plýtvá svým časem na lovení bezvýznamných lovců! Začni se chovat jako milující manžel a otec!" Řekl mu a Kokai stále mlčel. Měl sklopenou hlavu, ale pomalu začal přikyvovat. "Takže se zvedni a jdi domů. Tohle si vezmi s sebou a pak se za mnou stav v kanceláři, dostaneš úkol, který ti pomůže dostat tvého syna." Řekl mu a podal mu Akatsuki plášť. Kokai si ho vzal a pomalu mizel pryč. Konečně mu trochu někdo otevřel oči.

Daisuke si konečně klekl na zem a podíval se směrem na Kaishina a trochu se pousmál. Pak přejel pohledem na Yuki.

"Neměl bys to dělat, Sayaru." Řekl tiše Daisuke a hleděl, jak na stole leží Sayarova žena. Byla to taky velká vědkyně, takže souhlasila se Sayarovým pokusem. "Proč ne? Tohle je velký posun. Víš, jak budeme pak schopni pracovat s lidským tělem? Budu schopen vymyslet lék na vaše umírání. Budeš se moct dožít starého věku." Řekl Sayaru a žena přikývla. Daisuke mu však z ruky vzal jakýsi přístroj a rozdrtil ho. "Nebudeš dělat pokusy na lidech. Ani si nedokážeš představit, jak by pak tvé dítě reagovalo, kdyby se dozvědělo, že je vytvořené takovým způsobem." Řekl Daisuke a odhodil zařízení na zem. "Nechci, aby se pod mojí střechou něco takového dělalo!" Zdůraznil mu ještě jednou a pak odešel pryč.

Pak už úplně poklekl a Jiro se začal společně s Malekaiem nahlas smát. "A pak že to nepůjde." Řekl Jiro a podíval se na Kokaie, který jen nevěřícně zůstal stát a hleděl na Kaishina. "Jak tohle můžeš dopustit. Myslíš si, že tohle je to, co by ninjové chtěli, Kaishine?" Vypadlo z něj, ale to už Jiro ukázal rukou směrem k Daisukemu. "Je to tvé. Můžeš být ten, kdo ukončí život tohoto mučitele." Pobídl Jiro Kaishina a usmál se na něj.

Yuki Igaku

Kaishin ty hlupák! Bežalo jej celú dobu pri jeho rozhovore zo svojím bratom. To že si nedal povedať od nej, bola vec jedna, no to že si nedal povedať ani od svojho vlastného brata, od svojho dvojčaťa, bolo úplne o niečom inom. Bol len bábka v rukách Jira, ktorý sa na tom teraz dobre bavil a hralo mu do kariet že s ním môže tak jednoducho manipulovať. Mala chuť Kaishinovi jednu vraziť. Zlomiť mu nejaké kosti v tele, jednoducho nejako mu pomôcť k tomu aby sa nejako spamätal. Ruka jej zovrela jej nôž no to sa medzi nich postavil Kiro, vlastne ju dobre vykryl pred výhľadom JIra a Malakaia. Musím mať niečo, keď sa to pokazí ešte viac. Preletelo jej hlavou a ruka jej skĺzla na taštičku v ktorej nemala jedy, ale skorej iný prípravky. Vedela že to tam je. Že tam niekde je striekačka ktorá obsahuje látku na zvýšenie sily. Nenápadne ju vybrala z taštičky a v zatvorenej dlani si ju pichla do svojho tela. Nejaký čas by to malo vydržať účinkovať. Oreletelo jej hlavou a rýchlo ju schovala v kapse. No to už si všimla ako k nim vlečú Daisukeho a z druhej strany postrkujú Kokaia. Treba zmení názor keď ich uvidí. Naplnila ju myšlienka a dúfala že to tak bude, že to je všetko len hra na zmätenie Jira. Nehybne sledovala čo sa deje. Správa že ostatné vesnice boli oslobodené ju potešila, zradili len Daisukeho ostatných nie. zrazu si všimla že na nej svieti nejaká červená bodka za chvíľku si všimla ďalšej. rovnako ako na Kirovi a Kokaiovi. Ako to že som si ich nevšimla? Vystrašila sa. Boli v pasci, už znovu, to keby ich tými šípmi prevŕtajú skrz na skrz, nevidela ako reálne šance na prežitie. No to už sledovala ako Daisuke padá k zemi, ako sa snaží skloniť pred Jirom, zlomený. Ostala zarazená, nečakala že ohne svoje koleno, no ona niečo takéto v úmysle nemala, verila že nič také neurobí ani Kiro ani Kokai. Jediné čo Kaishin dostane bude vojna medzi ninjami, presne to čo nechce. Uvedomila si pri tom čo videla, aj keby niekto nasledoval Jira, čomu neverila, musel by bojovať proti svojim bratom. Kaishin. Vykríkla keď mu dal Jiro moc nad osudom Daisukeho. Možno to bolo viac nahlas ako chcela. viac hysterické ako si myslela. no musela mu povedať to čo mala na srdci. Ak popravíš Daisukeho, môžeš rovno pokračovať so mnou, Kirom a tvojim otcom. Povedala odhodlane a prehltla. Nikto z nás nezohne v Konohe svoje kolená. Nebudeš veliť nikomu komu zabiješ ich vodcu. Dohovorila a pozrela na Kira a Kokaia, hľadala v nich podporu.

Kaishin Suikafuurado

Pozorně poslouchal Kira který před něho předstoupil a řekl mu svůj pohled na věc. Závěr byl jednoznačný stejně jako u Yuki. Nepoklene, nikdo z nich. Kaishin jen trochu zklopil hlavu a zklamaně zavrtěl hlavou. Než však stihl něco říct na bratrova slova, už zahlédl v dálce Daisukeho a Kokaie které právě přivlekli. Nastala ostrá slova Jira vůči Daisukemu který byl v tuhle chvíli naprosto v šachu. Jirovi se neohlásila Suna, tudíž ostatní ninjové nejspíš uspěli všude ve světě a to Kaie trochu zarazilo. Že by to bylo až tak jednoduché se mu prostě nezdálo ale dál to neřešil protože Daisuke pomalu ale jistě padal na kolena. Kaishinův nenávistný výraz ve tváři při pohledu na Daisukeho se nijak nezměnil. Čekal až padne úplně což také udělal i přes velký nával přemlouvání od otce.
"Tak přece... Daisuke tu teď předemnou klečí a čeká na svůj osud. Nemohu uvěřit že tento den nastal." Pomyslel si překvapený sám ze sebe a to už se na něho odvrátili pohledy všech přítomných. Jiro mu dal volnou ruku aby mohl Daisukeho konečně potrestat za své činy ale Kai jen odvrátil pohled na Yuki která k němu naposledy promluvila.
"Ak popravíš Daisukeho, môžeš rovno pokračovať so mnou, Kirom a tvojim otcom." Proběhli mu hlavou její slova která byla bezpochyby pravdivá. Kaishin věděl že tu nikdo z nich nepoklekne takže je čeká osud stejný jako Daisukeho. Nastalo ticho které znázorňovalo jen to, jak všichni čekají na Kaishinovo počínání.



"Já nevím co by ninjové chtěli otče..." Rozřízl ticho svými slovy a mírně přikývl na Jira přičemž v zápětí odvrátil svůj bodavý pohled na Daisukeho. Pomalým krokem se vydal k tomu klečícímu muži. Jeho kroky byly velmi pomalé a krátké jako kdyby napínal samotného Daisukeho před jeho osudem.
"Vím jen to, že krev za krev plodí jen další války a další oběti. Jednoty kterou vytvoříme společně s lovci to vše ukončí. Už nebude další krveprolití když to nebude nutné." Pokračoval ve své řeči ale to už všichni moc dobře věděli, protože to už tu říkal jen v jiném podání.
"Ninjové toho nikdy samy nedosáhnou... Bude to tu znovu a znovu a kdo to odnese? Obyčejní lidé kteří si právě kvůli tomu vytvořili lovce a zavrhli ninji. Jejich důvod byl jasný, ukončit nekonečné války ninjů což se jim povedlo. Copak to nechápete? Copak se na to dokážete dívat jen takhle černobíle?" Zvýšil hlas a pomalu z kapsy vytáhl svůj ostrý kunai s kterým si při chůzi pohrával v rukách. Jeho kroky ustaly a Kaishin se ocitl přímo před Daisukem který už byl nejspíš smířený s tím co ho čeká.
"Tohle vykoupení tvojí krví bude začátek nového společného žití mezi lidmi a ninji." Prohlásil, ale místo toho aby Kunai použil k rychlému zabití Daisukeho, tak ho zabodnul vedle sebe do země. Jeho pohled ve tváři se trochu změnil. Nebyl jen nenávistný, ale trochu i vytočený jako kdyby v sobě hromadil všechen vztek a to co v sobě dusil už nějakou tu chvíli. Jeho ruka pomalu zčernala  a ještě pomaleji jí zatnul v pěst. Bez jakéhokoliv náznaku ho v tu chvíli tvrdě udeřil do tváře svou zkamenělou rukou. Věděl že Daisuke díky svým kostem pár ran snese a proto vzápětí druhou rukou ho udeřil do tváře z druhé strany.
"Za všechno..." Řekl hlasitě a nenávistně přičemž ho znovu udeřil svou pravačkou. Údery střídal po každé co pronesl část své věty.
"Co si způsobil..."
"Svým lidem..."
"Kteří ti věřili..."
"Jen proto..."
"Aby si dosáhl svého..."
"Tohle je konec tvých špinavých intrik a lží!" Dořekl a na poslední ráně si dal opravdu záležet.



Ruce mu znovu zesvětlaly a zhluboka se nadechoval po té fyzické zátěži. Svůj pohled zvedl k nebi a chvilku k němu mlčky vzhlížel.
"Doufám, že tahle situace ho alespoň trochu ponaučila. Měl by se zamyslet sám nad sebou a nad svými činy." Pomyslel si a pak pohledem přejel po všech kolem načež zůstal hledět na svého otce.
"Je na čase, abych si zase zahrál na hrdinu." Pověděl s klidem a usmál se na něho. Bez jakéhokoliv náznaku se otočil čelem k Jirovi a Malekaiovi. Odrazil se pomocí chakry v nohách a rozletěl se přímo na Jira s tím že ho udeří svou kamenou rukou, která opět zčernala. Věděl že nejspíš neuspěje, ale doufal že lovci s kušema kteří na všechny mířili, se budou snažit bránit Jira a svoje hledáčky zamíří na něho. Spíš byl smířený s tím že ho přitom nějaký šíp zasáhne. Šlo mu zkrátka o to aby odvedl pozornost na sebe.
"Bojujte! Vykonejte to, kvůli čemu jste sem všichni přišli!" Zařval hlasitě na všechny aby začali něco dělat. Spoléhal především na bratra a Yuki kteří nebyli nijak zpoutaný a mohli něco udělat. Spoléhal taky na to, že tohle Jiro a Malekai nečekal, tudíž by se mu ten úder mohl povést. Byl tu Daisuke i otec a v téhle kombinaci byla šance tu Jira i s jeho synem porazit.

"Tohle nejspíš nepřežiju... Ale nikdy bych nemohl dopustit aby otec, bratr ... a Yuki... " Řekl si sám sobě ale v té rychlosti ani neměl čas dokončit svou větu.

Kiro "47" Suikafuurado

Ať chce nebo ne. Je v tom sám a může si za to sám. Pomyslel si, když Yuki domluvila a potvrdila tak Kirova slova. Kiro se ani nehnul, protože čekal co jeho bratr udělá. Jiro si byl vším jistý. Kaishin byl slepý vůči svým činům a Daisuke po tají věděl, že vyhrál. Věděl to i Kiro a to se snažil celou tu dobu říct. Pokud je teď a tady pozabíjí přijdou další. Jednotnější a silnější. Už bude jenom Konoha, která bude klást odpor. Přišlo mu, že to Kokai tak neviděl, ale Kiro jo. To, že si Daisuke poklekl neznamenalo, že se vzdává, že Jiro vyhrál ba naopak právě teď začal jeho konec a Daisuke to ví. Takhle to viděl Kiro, která pozoroval svého bratra jak se rozhodne. Oponoval otci a oponoval jejch slovům. Měl jakýsi zvláštní pohled, že za všechno můžou ninjové a všechny k tomu navedl sám Daisuke. "Daisuke toho udělal pro ninji víc než ty Kaishine. Pokud tě ostatní přímou já už ne. Nemám žádný důvod." Promluvil Kiro, ale bylo mu jasné, že na to nijak nezareaguje. Byl totiž příliš zaneprázdněn a zaslepen. Chtěl jenom, aby to věděli ostatní, aby to věděl jeho otec. Z Kirova pohledu Daisuke nebyl tím viníkem, protože bez něho by tu vůbec nestáli a ninjové by nejspíše byli na úplném sklonku vyhubení, ale to Kaishin nevidí. Kdyby mohl tak zasáhne. Všechno změní, neměl strach o sebe, ale o ostatní. Udělat něco hloupého na konci jeho cesty, aby všechno přišlo nazmar bylo zbytečné. Slíbil jsem si, že ochráním Yuki. Rodinu. Pomyslel si a kdyby chtěl využít příležitosti tak by ohrozil jak jí tak otce. Věděl, že by to zvládl, že dostatečně trénoval na tuto chvíli, jeden pohyb a mohl by ukončit vládu tyrana, neviděl překážku, neviděl důvod, který by ho mohl zastavit, ale cena by byla příliš vysoká. Nakonec se ze svých myšlenek musel probrat, protože uslyšel křičícího Kaishina, který se otočil a zaútočil na Jira. Kiro, mu v tom rozhodně nechtěl a hlavně nemohl pomoci.  Velmi rychle vytáhl Rothiuse a pozoroval střechy, okolí. Očekával salvu, šípy a byl tu od toho, aby pomocí své rychlosti ochránil ostatní.