Cesta do Suichugakure ( na Chuuninské zkoušky )

Vydali jste na delší cestu do Suichugakure poklidným lesem plným krásných stromů a keřů kteří zdobily cestu jako ozdoby vánoční stromeček. Jounin a Sensei Kiyoshi Yuichi šel úplně vpředu a vedl celou skupinu geninů.. Kromě cvrlikání a ostrého slunečního světla se nedělo nic neobvyklého..

Daisuke Shiritsu

Tak je to tady! Pomyslel jsem si nadšeně, ikdyž mě stále trápil pocit, že mi vůdce zatajil něco o mém klanu, ale hold se nedalo nic dělat, musel jsem se soustředit na zkoušky. Docela jsem čekal, že uvidim své členy týmu, které už jsem neviděl docela dlouho, takže jsem se celou cestu rozhlížel, zda už jsou někde u mě.

Hiromi
Šla som medzi poslednými.
Predsa som len nikoho nepoznala a nechcela som otravovať.
Musím ich splniť! Povedala som si v mysli.

Bunzo

Šel jsem celkem vzadu, ale ne moc, aby to nebylo nápadné a užíval jsem si okolní přírody. Tak chuninské zkoušky, nejsme vůbec secvičení, neznám pořádně ani schopnosti parťáků , nemáme vymyšlené taktiky ani nic podobného. Takže to bude super, procvičím se v improvizaci a navíc bez toho by to nebyla sranda. a začal jsem hledat parťáky z týmu.

Likku

Šel jsem vepředu za seneiem a často se ohlížel po spoluobyvatelých vesnice, abych analyzoval jejich sílu, ale bohužel jsem se nemohl soustředit, protože jsem musel myslet na to, co my před chvílí řekl sensei. Sakra, řekl jsem si, že si nebudu dělat vazby s nikým v okolí... Původně jsem měl ze senseie jen užitek, ale začínám ho mít rád... Musím s tím něco udělat...

Nero

Kráčel jsem mezi ostatními a hleděl jsem do země... Otče...tohle může být můj první důležitý krok jak se dostat blíž k tvojí síle...může ze mě být chuunin.. musím zvítězit!

Josuke

Sbalil jsem si vše potřebné a vyrazil na Suichugakure no sato, kde se měli vykonávat chunninské zkoušky.Tohle bude poprvé co budu tak daleko od mé rodné vesnice. jsem zvědavý na chunninské zkoušky,z doslechu jsem slyšel , že se to tam hemží samými silnými ninji.

Akimatsu Michidori

Pripojila som sa ku skupinke ktorá mierila do Suichu na skúšky.
Huh... ešte že som sa zbalila včera... inak by som to nestihla... usmiala som sa a kráčala som popri nich.
Obzerala som si ostatných ale neodvážila som sa ísť k niekomu bližšie.

Fenris

Spolu s ostatními jsem kráčel k Suichu s poměrně klidným výrazem na tváři. Příchozí zkoušky na mě neměli žádný vliv, tedy alespoň jsem se tak snažil tvářit. Ve zkutečnosti to však ve mě vřelo jako v papiňáku. Všechna ta touhaukázat své schopnosti, porazit nepřátele, stát se Chuuninem a dokázat tak sílu Kumo.

Daisuke

Rozhlížel jsem se kolem sebe a na zádech se mi leskly rukojetě tří katan, za kterými vlály tři rudé stuhy. Najednou jsem uviděl jednoho člena mého týmu a to Fenrise, hned jsem zpestřil a došel pomalu k němu. "No ahoj, Fenrisi. Tak jak se těšíš?" Zvolal jsem s nadšením.

Fenris

Mé přemítání nad tím jaké budou zkoušky přerušil člen mého doufám že ještě současného týmu se svou otázkou.
Hehehe, nemůžu se dočkat až těm srábkům ukážu co je to zkutečná síla Kumogakure
zasmál jsem se a před svým obličejem zaťal pravačku v pěst.
A co ty Daisuke?

Daisuke

Zasmál jsem se a nastavil ve vzduchu dlaň, aby si se mnou plácnul. "Ukážeme jim co to je blesková vůle!" Zvolal jsem nadšeně. "Oba se staneme chuuniny, tomu věř." Řekl jsem nadějně a porozhlédl se kolem. "Jsem slyšel, že je to tam zasněžené, to tam bude pěkná zima." Dodal jsem k tomu.

Fenris

S úsměvem jsem si plácl s jeho nataženou dlaní.
Hmmmm, zasněžené...
podíval jsem se na svou lehkou absenci trička.
Fajn, aspoň budu moct trénovat své tělo i když se budu jenom procházet.
začal jsem se smát.

Nero

Když jsem zaslechl ty 2 (Daisuke,Fenris) tak jsem trošku spomalil a zařadil jsem se přímo mezi ně.. Ahojte..tak co,těšíte se ? Usmál jsem se na ně a v jejich tvářích jsem zahlédl nedočkavost...

Daisuke

Podíval jsem se na Fenrise a také se začal smát. Pak jsem se podíval na sebe, při čemž jsem uviděl jen zelenou košily, která je i lehce potrhaná kvůli tréninku s Rudým bleskem. "Asi tam zmrrznem a budou z nás sněhuláci." Měl jsem radost, že jsme s Fenrisem už kámoši, protože naše první setkání nedopadlo moc dobře. Pak už k nám dorazil někdo další, neznal jsem ho, ale byl docela v pohodě. "Ahoj, no já se těšim, jako když jsem se měl stát geninem. Pořádně jim to tam natřem." Řekl jsem natěšeně, přičemž jsem mu podal ruku. "Já jsem Daisuke Shiritsu."

Nero

Já jsem Nero Kuchiki.. těší mě.. Usmál jsem se na něj a potřásl jsem mu rukou přičemž jsem se taky koukl na své oblečení a přidal jsem se do jejich konverzace.... No..co se týče tý zimy..asi nebudete jediný kdo tam zmrzne.. Zrudnul jsem když jsem se koukl na své nahé břicho (Jako má Sai) na kterým byla pečeť Jinchuurikyho..

Daisuke

Zasmál jsem se a kývnul hlavou, že mě těší. Jenže pak už mé oči uviděly tu zvláštní pečeť, což jsem nevěděl, že značí pečeť jinchuurikiho. "A co je tohle za pečeť?" Zeptal jsem se ho zvědavě.

Nero

No víš...než můj sensei..Jiruga Raguki zemřel..vybral mě..protože mi věřil..abych se stal Jinchuurikym Sanbiho..toto je jeho pečeť... Trošku jsem zasmutněl a sklopil jsem hlavu..

Daisuke

On je jichuuriki? To máme něco podobného, akorát já svého "démona" v sobě již zkrotil. Pomyslel jsem si, při čemž jsem si všiml, že je docela smutný. "Nebuď smutný, vím jak těžké je někoho ztratit, já nemám ani svoji rodinu, jediné co teď mám jsou přátelé a můj sensei. Na zkouškách mu ukážeš, že jsi hodný toho nést takové břemeno a staneš se chuuninem, protože on se na tebe stále dívá, tomu věř." Řekl jsem povzbudivě a usmál se na něj.

Nero

Též jsem se na něj úsmál.. Děkuju za povzbuzení...je to od tebe milé..

Fenris

Lehce jsem hvízdl.
Tak to máš být na co hrdý, Jinchuurikym se nemůže stát jen tak někdo

Daisuke

Podíval jsem se na Fenrise. "Výhoda to je veliká, ale v minulosti po jinchuuriky šla nějaká skupina nukeninů, ale tak to je přece jen minulost. Takže to je teď už jen výhoda." Začal jsem se smát.

Fenris

Lehce jsem si povzdechl.
Myslel jsem to tak že mu vesnice prokázala velkou čest a důvěru když mu svěřila takovouhle sílu.

Daisuke

Trošku jsem se začervenal, při čemž jsem dal ruce za hlavou, jako to dělal Naruto a na tváři se mi objevil úsměv. "Jééj, jsem trošku mimo no." zasmál jsem se. "To je těma zkouškama, tomu věřte." Dodal jsem k tomu a dál pokračoval v chůzi s rukama za hlavou a úsměvem ve tváři.

Fenris

Hlasitě jsem se zachechtal a poplácal kolegu po zádech, nebo alespoň z mého pohledu. Z jeho to musela být docela slušná šlupka.

Jasně, jasně...když už mluvíš o zkouškách, je to ještě daleko?