Hadí cesta (Natsuki)

Kaze čekal u jižní brány až dorazíš.

Natsuki Yoake

Vyrazila som za senseiom a za chvíľku som ho už dohnala. Trošku som si vydýchla keď som ho tam ešte uvidela a podišla som k nemu, už som tu, ohlásila som sa a čakala som čo bude ďalej.

Kaze

Všimla sis, že mám na zádech velký batoh, ze které čouhaly dvě tyče. "Tak vyrazíme." Řekl jsem a vyšli jsme z mlhy a šli lesem.

Natsuki Yoake

Prikývla som a išla som za ním, hmm sensei? to existuje miesto ktoré sa volá dedina hadov? či ako ste to povedali? spýtala som sa ho a prečesala som si rukou vlasy. A kde to je? niekde na horách? Dodala som ešte keď som si všimla ten jeho batoh a palice ktoré mi trocha pripomínali vychádzkové palice.

Kaze

Zasmál jsem se. "Ne, jmenuje se to jinak, ale hold nemám pamatováka na jména." Řekl jsem ji a pak se zastavil. "Víš ty co, už mě nebaví chodit pěšky. Je to v bažinách a ty jsou na kraji naši země, takže trošku uskoč." Řekl jsem a kousl se do prstu. "Kuchiyose no jutsu!" V tu chvíli se před námi vznášel velký netopýr a já na něj naskočil. "Naskoč."

Natsuki Yoake

Keď vyvolal toho netopiera tak som sa naňho trocha udivene pozrela, ešte viac som zneistela keď povedal aby som naskočila, keď to musí byť, zahundrala som si v duchu a naskočila som na toho netopiera, chvíľku mi trvalo kým som sa snažila ako tak udržiavať rovnováhu no o pár sekúnd to už bolo ok a ja som sa pozrela na senseia, je rýchli? spýtala som sa a bolo vidieť že ma to naozaj zaujíma.

Kaze

Při otázce jestli je rychlí jsem se musel lehce pousmát a hodil ji do ruky jakési černé lano, které se v tu chvíli zarylo do netopýra a ty jsi se ho měla držet. "Drž se." Řekl jsem a netopýr zvlétl do oblak a v tu chvíli se rozletěl hroznou rychlostí až to Natsuki nutilo přizavírat očí z toho rychlého větru.

Natsuki Yoake

Sotva som to stihla chytiť a aj keď som to chytila tak som takmer zletela z netopiera. Menší výkrik ktorý mi vyšiel z úst z prvotného šoku sa stratil v prudkom vetre a ja som radšej zatvorila ústa aby mi tam niečo nevletelo.

Letěli jsme asi hodinu až jsi ucítila jak pomalu zpomalujeme a dokonce i klesáme. V tu chvíli se netopýr snesl k zemi střemhlav dolů a vypadalo to, že napálíme do země, ale v tu chvílí jsme jakoby zemí proletěli, jelikož jsme vletěli do nějaké bažiny a jakýmsi potrubím jsme padaly dolů až jsme dopadli na jakousi zem, která byla špinavá a všude byli hadi.

Natsuki Yoake

Postavila som sa na nohy a s kritickým pohľadom som si oprášila oblečenie. Po tom som si všimla kde to sme a trochu ma myklo. Koľko ich tu je. Poznamenala som pri čom som mierila na počet tých hadov.

Kaze

"Stovky, možná více. jednou už jsem tu byl, tak mě tu znají. Dojdeme za hlavním hadem. Až ho uvidíš tak se nelekni." Řekl jsem a seskočil na zem. Hadi mi neuhybali a já je musel překračovat, ale když šla Natsuki, tak hadi sami odlejzali pryč a tvořili ji jakousi cestičku.

Natsuki Yoake

Keď som išla za senseiom tak som sa cítila trocha divne, tiež som a trocha divila že mi tie hady v podstate robia cestu zatiaľ čo Sensei si musel dávať pozor aby na nejakého nestúpil. Radšej som sa však neozívala a následovala som ho.

Kaze

Pomalu jsme došli ke stěně ve které byl otvor. "Dál musíš sama." Řekl jsem a ukázal na díru ve stěně.

Natsuki Yoake

Len som prikývla no hodila som trocha neistý pohľad na Kazeho, Potom som sa len zhlboka nadýchla a vydýchla a vošla som dnu.

Najednou tě obklopilo velké světlo od zařícího zlata všude kolem tebe, byla to místnost sice velmi stará, ale všude bylo zlato a různé cenné artefakty. Najednou jsi však uviděla několik lidských lebek, na kterých ležela velká anakonda a dívala se na tebe černými oči. "Sss, pojď blíže Natsuki."

Natsuki Yoake

Chvíľku som ostala trošku v šoku, možno by som nemala, ale nie, nesklamem predsa svojho senseia. Hovorila som si v duchu a pozrela som sa na tú Anakondu, Odkiaľ ale pozná moje meno? rozmýšlala som a postúpila som k nej bližšie.

V tu chvíli se ti nějaký had zakousnul do pravé ruky a druhý do levé ruky a pak tě pustili. V tu chvíli když jsi se podívala na ty rány, tak se ti tam tvořily jakési černé pečetě.

Anakonda

"Nebuď vystrašená Natsuki. Už od narození jsi měla v osudu stát se lidskou královnou hadů. Královnou jsi se nemohla stát, jelikož tvá matka to zamítla, ale stala jsi se aspoň hadí bojovnicí." Řekla jsem a zasyčela.

Natsuki Yoake

Ty .. ty si poznala moju matku? spýtala som sa a zapozerala som sa na tie čierne pečate na rukách. Hadia bojovníčka, šepla som a čakala som na odpoveď tej Anakondy.

Anakonda

"Ale jissstě, byla naši královnou. Zemřela, protože nám zakázala, aby jsme tě pasovali na další královnu, tak kvůli tomu objetovala život. To co umíš, tak je jen díky ní." Řekla jsem a pomalu se vynula okolo lidských kostí. "Ty pečetě ti teď pomůžou v hadích technikách. Díky nim je budeš moct rychleji vyvolávat, ale samozřejmě se to musíš nejdříve naučit."

Natsuki Yoake

Prikývla som na znak toho že rozumiem a stále som mala v očiach taký neprítomný pohľad, Takže moja matka je mŕtva. Pomyslela som si smutne a v podstate sa mi rozplinula jedna nádej na to že žije. Povieš mi, ako sa voláš? spýtala som sa tej Anakondy.

Anakonda

"Mé jméno je Nikku." Řekla jsem ji. "Nyní zvládáš kolik hadích technik?" Zeptala jsem se ji na rovinu a čekala na odpověď.

Natsuki Yoake

Jednu, teda aspoň myslím, nie som si istá, totiž stratila som pamäť, a za posledný rok som sa stihla naučiť jednu techniku a zároveň ovládnuť doujutsu. Povedala som a rozmýšľala som nad tým, kto je asi tak môj otec.

Anakonda

"Ztratila jsi paměť jo? V tom případě jsi právě zralá na učení nových technik. Nyní můžeš jít domů se svym senseiem. Tvému senseii jsem dala svitek s technikami. Podle jeho uvážení tě je bude učit." Řekl jsem ji a zasyčela.

Natsuki Yoake

Bolo mi potešením, Nikku. Povedala som na "rozlúčku" a otočila som sa späť do otvoru z ktorého som pred tým vyšla. Prešla som až do tej "jaskyne" de som uvidela senseia a podišla som k nemu. Myslím, myslím že už môžeme ísť. Povedala som a znova som si prezrela pečate na rukách.

Kaze Riun

Najednou sis mohla všimnout velkého svitku, který jsem měl na zádech. Na svitku byly zobrazeni malbou různi hadi. "Tak fajn, můžeme se vrátit." Řekl jsem a pomalu kráčel k velkému netopýrovi, na kterého jsem v tu chvíli vyskočil a čekal až naskočí i Natsuki, abychom mohli zase vzlétnout.