Mlha (Eimi)

Pokračuj zde

Eimi
Otočila som sa.
To je jak naschvál. Pomyslela som si pričom som sa zarazila.
Genjutsu?! Napadlo ma.
Spravila som pečať a po tichu som povedala: Kai!

Tohle genjutsu nešlo prolomit začáteční technikou, jednalo se o genjutsu co polapilo zřejmě celou vesnici, takže nic Éčkového. Jenže v tu chvíli se před tebou objevila černá silueta a ty sis všimla, že to má hlavu nějakého býka, ale tělo normální a oči zářily rudě. Bylo to jak v nějakém hororu.

Eimi
Sakra... Povedala som si a v tom som zbadala to monštrum.
Pomaly som začala ustupovať.
Kto, alebo čo to je? Behalo mi hlavou.

V tu chvíli oči zazářily tak, že jsi nic neviděla a když světlo zmizelo, tak tam ta postava zase nestála, ale ucítila jsi jakýsi tlak na nohy a v tu chvíli už jsi spadla na zem, ale ne do sněhu, kterého měla být plný Suichu, ale na tvrdou a suchou zem.

Eimi
Už ma to nebaví. Povedala som keď som dopadla na zem.
Dobre, tak ma už konečne pusti!!! Zakričala som ako som len mohla a snažila som sa postaviť.

V tu chvíli se ozval hlasitý smích. Před tebou se znovu objevila ta postava s býčí hlavou a dlaní tě praštila do čela. V tu chvíli jsi dopadla na zem, ale letěla jsi mlhou a dopadla jsi do sněhu a mlha už nikde nebyla. Avšak kolem sebe jsi viděla pár obyvatelů Suichu, kteří jen tak stáli a ani nemrkli a nehnuli se. Zřejmě byli v Genjutsu.

Eimi
To som vonku z genjutsu? Bolo prvé na čo som si pomyslela keď som ich uvidela.
Je tu niekto? Povedala som nahlas pričom som sa pozerala okolo či niekoho neuvidím.

"To bych ani nezkoušel." Ozvalo se za tebou. Když jsi se otočila, tak tam stál vysoký muž, docela silný a obličej měl celý zjizvený a každé oko mělo jinou barvu. Jedno bylo modré a druhé hnědé.

Eimi
Čo sa tu deje? pýtala som sa toho muža, aj keď som nevedela kto to je.
nevyzerá moc priateľský. Pomyslela som si.

"Neznáš historii Suichugakure? Nevíš o smrtíci mlze, která přijde vždy když dojdou oběti?" Zeptal se chlap a šel k tobě blíž a pak se šíleně zasmál.

Eimi
Odskočila som.
Nepochádzam odtiaľto. Odpovedala som mu pričom som začala rozmýšľať nad tou mlhou.

Darashi

"Buď ráda, že jsem tě sám pustil z genjutsu, mohl jsem tě v něm utrápit k smrti a pak si to vyřídit s vašim sendokagem, který nám dobrovolně neposkytl oběti." Řekl jsem ji s úsměvem a spoza rukávu mi vyjela dýka.

Eimi
Nepodceňovala by som ho. Pousmiala som sa a vybehla som na neho.
Dostala som sa ku nemu a snažila som sa ho seknúť.

Darashi

Na nic jsem nečekal a ukázal na ní rukou, v tu chvíli mi z ruky vyletělo několik krvavých vláken, které se ji snaží svázat nebo zpráskat.

Eimi
Sakra. Nemám moc ofenzívnych jutsu, musím niečo vymyslieť. Pomyslela som si no v tom už boli tie laná u mňa.
Nemala som čas odskočiť tak som po tých lanách sekla.

Darashi

Sekla jsi do nich a ony se rozpůlily, ale v zápětí letěly dál a hned se spojily, při čemž tě obmotaly. Jak tě obmotaly, tak se přichytily k zemi a tebe strhli k zemi, tak že jsi se nemohla hýbat. Na těch krvavých lanech ti přišlo něco divného, nebyly to ani moc krvavá lana, ale spíše malinaktý brouci, co se k sobě lepili.

Eimi
Super... Pomyslela som si keď ma priviazal reťazami.
No potom som si všimla tých chrobákov.
Nebudú to obyčajné reťaze. Povedala som si v mysli.
O čo ti ide? Zakričala som na neho pričom som sa stále snažila dostať z reťazov.

Darashi

Pomalu jsem k ní kráčel a z kapsy si vytáhl dýku, na které byly rudé pečetě, které začaly zářit. "Chceme vám ukázat jaké to je, když jste už od narození takhle zjizvení a musíte žít v mlze, aby se vás lidi nebáli. Každých deset let nám měla Suichu posílat oběti, kterým jsme vzali kůži, aby jsme se zkrášlili, ale neposílali, takže jsme opět zaútočili a ty vaše tvářičky si vezmeme." Řekl jsem a to už jsem stál u Eimi, ale najednou přede mne dopadl velký bílý medvěd, který se postavil na zadní tlapy a silně na mě zařval a tlapou mě odhodil do strany. V tu chvíli se vedle Eimi objevil Sendokage, který jen dupl do země a zvedl se sníh, který přestříhnul broučí řetězy.

Eimi
Ta, tati? Prekvapene som povedala pričom som bola šťastná ale aj smutná.
No, čo už. Pomyslela som si a vstala som.
Ďakujem. Povedala som a zo zeme som si zobrala tanto.
Ten summon bude asi jeho...

Darashi a Sendokage

Sendokage se podíval na Eimi a v tu chvíli si Eimi mohla všimnout, jak k ní běží ten medvěd a skočil na ní a v tu chvíli se objevila někde uplně jinde. V jakési bílé krajině, kde byla ještě větší zima než v Suichu a nikde žádní lidé. vedle ní se objevil ten medvěd, ale její otec ani ten podivný chlap nikde nebyli.

Mezitím v Suichu.

"Já jsem vám řekl ať necháte moji vesnici na pokoji." Zařval sendokage na Darashiho, který se na něj rozeběhl, v tu chvíli se sendokage skrčil a spoza něj vyletěl velký ledový bodák, který nabodl Darashiho a zabodl ho do jedné budovy.

Eimi
Pozerala som sa okolo seba.
Kam zmizla Suichu? Spýtala som sa seba.
Potom som si všimla toho medveďa ktorý bol v Suichu, ale otca som nikde nevidela.
V momente som vstala a ustúpila som trochu do zadu.
Obzrela som sa či neuvidím Suichu za mnou, no nie.
Kde to som? Povedala som si sama pre seba.

Medvěd

"Jsi v zemi bílých medvědů. Tvůj otec mě požádal, abych tě tu s někym seznámil." Řekl jsem ji a pak se trochu zhrbil. "Vlez mi na záda, ať jsme tam rychleji." Řekl jsem ji a čekal až udělá co jsem řekl.

Eimi
Rýchlo som podišla k medveďovi a naskočila som na neho.
Kam to ideme? Spýtala som sa ho ešte pred začiatkom cesty.

Medvěd

Na nic jsem nereagoval a běželi jsme bílou pustinou asi půl hodiny, až jsme viděli různá iglu a velké sněhové domy, kde byli medvědi, ale sem tam i lidé. "Jsme tu. Má vesnice."