Jeden krásný ukecaný den

Zrovna pršelo. Lesem se řinul chladivý vzduch přímo cestou, kudy procházel jeden muž. Už od pohledu byl svalnatý a nevypadal na slabocha.
Zrovna kolem něj proletěl kunai a on tasil katanu, která ještě jiskřila.
Pak letěl další kunai, kterému se jednoduše vyhnul a v pokleku složil pečeť. Další kunai ho řízl do ramene, protože měl zavřené oči a soustředil se na nějakou techniku.
Potom otevřel oči a něco zašeptal.
Pak vedle něj spadl ANBU. Nemohl se hýbat, ale ještě žil.
No a nakonec se ozvalo seknutí katany a zasouvání zpět do pouzdra.

Shitatsu Aburame

Procházel jsem lesem a věnoval jsem se svému koníčku, chytání brouků. "Takhle žádného nenajdu, zatracený počasí." Pomyslel jsem si, když vtom jsem uslyšel zvuk sekající katany. "To bylo dost blízko." Přikrčil jsem se k zemi a připlížil jsem se k místu odkud se ozval ten zvuk. Dostal jsem se k cestě a viděl nějakého chlápka nad tělem mrtvého ANBU. "Kdo to je? " Přikrčil jsem se ještě víc k zemi a pozoroval jsem co bude dělat.

Fuurashu Hiramaru

Pršelo, utíkal jsem lesem za zvukem bitvy. Konečně nějaká zábava, od mého útěku jsem zabil jen pár neschopných banditů. Očekával jsem jenom souboj nějakých slabochů, ale když jsem se konečně dostal na místo děje, ukril jsem se v koruně jednoho ze stromů a analyzoval situaci. Ta maska, to je ANBU a mrtvý! Ten druhý musí být silný shinobi... Zamyslel jsem se, těšil jsem se na shledání s někým, kdo bude hoden souboje se mnou, ale tenhle byl silný až moc, chtěl jsem se potichu odplížit, ale došlápl jsem na shnilou větev, která pode mnou praskla a já nápadně spadl na zem. Sakra, teď si mě musel všimnout. Pomyslel jsem si a vyděšeně na něj zíral.

Akaru Ioshi

Ani jsem se na ty dva chlapce nemusel dívat, ale věděl jsem, že mě sledovali a že jeden z nich sletěl na zem.
Amatéři...
Vypustil jsem ze svých nevymáchaných úst a prohlédl jsem si toho chlapce.
Ty taky můžeš vylézt.
Dodal jsem na toho druhého chlapce.
Zajímalo by mě, co tady v tomhle období dělají dva ... Jak bych to řekl ... Amatéři.
Dodal jsem s mírným úsměvem.

Fuurashu Hiramaru

Opatrně jsem vstal a ohlídl se na strom, kde byl ten druhý kluk. Hledám odreagování, ale tohle daleko převyšuje mojí úroveň, řekl jsem a podíval se na mrtvého ANBU, dobrá práce, čím míň jich je, tím líp, dodal jsem už klidněji, byl jsem však pořád ostražitý, tenhle týpek byl dost nebezpečný...

Shitatsu Aburame

Zvedl jsem se a ruce zkřížil na prsou. "Zbíram tu brouky." Odpověděl sem popravdě na jeho otázku zcel klidným hlasem, takovým muvím vždi když něco řeknu. "A on ke mě nepatří."ˇpronesl jsem o tom druhém a přitom jsem se ani nepohnul.

Akaru Ioshi

Myslel jsem, že zelenáči držej pohromadě... Jsem rád, že se shodnem.
Dodal jsem klidným hlasem.
Bohužel ... Viděli jste toho až příliš.
Dořekl jsem.

Shitatsu Aburame

"To chce bojovat?" Ani jsem se nepohnul, ale brouci v mém těle a v tykvi na zádech ožili a připravili se vylétnout a zaútočit. "A co asi udělá on." Pomyslel jsem na druhou osobu.

Fuurashu Hiramaru

Ale noták, neukvapujme se, řekl jsem a ustoupil o krok dozadu, nijak tě neohrožujeme. Pak jsem se podíval na toho druhýho kluka. Taky by mi mohl nějak pomoct ho ukecat, v boji nemáme šanci...

Akaru Ioshi

Ohrožujete mě tím, že tady jste a vidíte co vidíte.
Řekl jsem chladně a beze smíchu.
Tasil jsem katanu a kolem ní to zajiskřilo.

Shitatsu Aburame

"Proč máš strach z toho že sme tě viděli zabít toho ANBU? Řekl jsem na mě neobvikle dlouhou větu, naprosto klidně a beze strachu.

Fuurashu Hiramaru

Ustoupil jsem další krok do zadu a když vytasil svou katanu, tak jsem dokonce uskočil ještě dál, připraven kdykoliv začit zdrhat. Mě by stejně asi napadli a zabili dřív, než bych jim o tobě stihl něco říct...

Akaru Ioshi

Nemám rád lidi, co toho ví až moc ... Naposled jsem za to zaplatil až příliš...
Řekl jsem a v klidu jsem stál na místě, nemohli mi utéct.

Fuurashu Hiramaru

A co vlastně vím? Že dokážeš zabít jednoho ANBU? To už o tobě museli vědět dřív, když ho na tebe poslali, nebo jsi ho potkal náhodně? Taky jsem stál na místě, tušil jstem totiž, že utíkat by asi nemělo smysl, byl jsem však připraven se o to alespoň pokusit.

Shitatsu Aburame

"Má pravdu, ani já o toně nic nevim." Pověděl jsem a stále tam stál jako socha, ale brouci byli připraveni k boji. "Brzy asi zaútočí."

Akaru Ioshi

To svinstvo kolem tebe jsou brouci?
Zeptal jsem se najednou.
Kdekdo dokáže zabít ANBU. Ale já jsem jedním z nejlepších lovců v této zemi. A proto tihle ANBU nejsou žádní zelenáči. Posílaj na mě ty nejlepší z nejlepších a ti se k nim už nevracej...
Řekl jsem dlouhý proslov, trochu inspirovaný mou fantazií.

Fuurashu Hiramaru

Tím spíš tě neohrožujeme, když zabiješ ty nejlepší z nejlepších, tak co zmůžeme mi? Zeptal jsem se, bylo mi však jasné, že trochu přehání, protože kdyby mluvil pravdu, tak bych ho jistě znal...

Shitatsu Aburame

Brouci co vylétly začaly v malých rojích poletovat kolem mě, může to působit že mi dělají obranu. "Ano" Odpoběděl jsem mu prostě a klidně, jako by to byla samozřejmost. "A když seš tak silnej tak čeho se bojíš?." Zeptal jsem se stále stejným hlasem a přitom jsem po zemi poslal nenápadně dva brouky, samičky, aby se vám oboum přichytly někde na oblečení, poté bych přesně věděl kde ste. Lezou po zemi a každá jinym směrem, tak by něměly vzbutit žádnou pozornost.

Akaru Ioshi

Bojím se malejch smradů, kteří by mohli prozradit mou pozici. A ani to nezkoušej.
Řekl jsem jako odpověď Shitatsovi.

Shitatsu Aburame

"Toho se bát nemusíš, mě asi taky hledejí. A navíc ty nevipadáš že by sis neporadil s pár ANBU." Řekl jsem mu a čekal jak zareaguje.

Fuurashu Hiramaru

A navíc, pokud se tenhle neobjeví, tak tvoji pozici stejně brzo odhalí, pokoušel jsem se ho ukecat a cítil jsem, že to asi půjde, protože jinak by se s náma nevykecával a rovnou nás zabil.

Akaru Ioshi

Bohužel prokoukli mou slabinu, a to je vykecávání se s neznámými lidmi.
A ty zase nevypadáš na někoho, kdo by mohl přežít v lese déle než pár hodin...
Odpověděl jsem jednoduše tomu broukaři.
Jo, to proto dělám tohle ...
Řekl jsem s úsměvem a do těla ANBU jsem zabodl kunai s výbušným lístkem a byl jsem připraven jej odpálil a s ním i kousek krajiny.

Shitatsu Aburame

"Pár hodin?" "Už je to skoro rok co jsem opustil svou vesnici a celou dobu přežívám já a moji brouci." Řekl jsem mu naprosto stejnym hlasem jako vždycky, bez emocí. "A mimochodem jsem Shitatsu z klanu Aburame. Určitě jsi o něm slyšel." Dodal jsem.

Fuurashu Hiramaru

Znechuceně jsem se podíval na toho broukaře a všechnu tu jeho havěť. Já jsem Hira. Řekl jsem nezvykle stručně. To se celý rok lísáš k týhle havěti? Dodal jsem provokativním tónem, z něho jsem totiž narozdíl od toho, kterej zabil toho anbu, nebál.

Shitatsu Aburame

"Roj žije se mnou už od mala, sám si nepamatuju jak dlouho." Odpověděl jsem mu jako by to byla normální věc.