Jeden za všechny, všichni za jednoho (Tým 4)

Darui už čekal u brány, kde jste měli sraz, při čemž neměl zrovna příjemný pohled. Naštvali jste ho všichni tři tak, že dokonce ve svém stavu s váma jde mimo vesnici.

Yuu

Seděl jsem doma na posteli a jen tak si házel s kouskem papírku, ve kterém byl zabalený kamínek.
Vedle sebe jsem měl batoh, ve kterém bylo nějaké jídlo a jedno pití.
Snad by to mělo stačit. povzdechl jsem si.
Asi jsem Daruie vážně zklamal. řekl jsem si, vzal batůžek a vyšel jsem ze svého domu.
Došel jsem k bráně a tam už stál Darui.
Ahoj bratře. řekl jsem takovým skleslým tónem a v ruce jsem měl kamínek zabalený v papírku.

Cloud Gojo

Byl jsem doma s prudkými bolestmi kvůli tomu že mě Kin bezdůvodně rozkopala.Její kalhotky mě nezajímavý...chjo mraky žádné kalhotky nemají takže nejsou nas*ané když se na ně dívám ze spoda....řekl jsem si v duchu zatímco jsem si do prostého malého batohu zabalil hromadu instatního ramenu. Dále ještě několik lahví filtrované vody a byl jsem připraven vyrazit. Došel jsem až k vráně a tam jsem s omluvným výrazem v očích pozdravil.Dobrý den Darui-sensei...řekl jsem omluvně a ještě jsem pozdravil Yuua.nazdar Yuu...řekl jsem už trochu míň sklesle ale přeci tam trochua skleslosti byla. Sedl jsem si na zem a otočil se směrem do vesnice. Čekal jsem kdy se objeví Kin.

KIN (Kin tu už bola dávno, skorej ako bol post xD
Sedela som tu už nejaký čas a videla, ako prichádszajú chalany. Milo som sa na nich usmiala a zakývala. Japoo Ked prišiel Cloud trochu bližšie, zatvárila som sa počudovane a spýtala sa prekvapene. čo máš s tvárou? Hádam si zase neskákal do prázdneho bazéna...

Darui

Když přišel Yuu a oslovil mě bratrem tak jsem hlavu otočil do strany. "Bratrem mě nenazývej. Můj bratr by nikdy neodstrkoval člena týmu, jen protože je to holka a protože si myslí, že je nejlepší z týmu. Takže mě tak nenazývej. Jsem sensei a tak mě tak i oslovuj." Řekl jsem a z mého tónu byla poznat velká naštvanost. Pak dorazila i Kin a Cloud. Při čemž Kin se pokusila být vtipná. "Kin buď ticho nebo tě taky kopnu když budeš na zemi a uvidíme kdo pak bude mít barevný obličej." Řekl jsem vážně a vyšel jsem z vesnice, při čemž jsem měl na zádech batoh. "Jdeme do hor, takže si pospěšte, nehodlám čekat na pomalé nicky." Řekl jsem a na to, že jsem byl dost zraněný jsem šel poměrně rychle.

Yuu

Stiskl jsem pěst a měl jsem sto chutí vyběhnout na Daruie.
Pěst jsem nakonec uvolnil a kamínek upustil na zem.
Jdu.. řekl jsem si a následoval jsem Daruie.

Cloud

O mě nic neřekl...to znamená že o mě řekne něco specálního....ÁÁÁÁÁÁÁÁH....já se bojím....křičel jsem na sebe v duchu ase stracehm v duši a nikoliv v očích jsem vstal a pomalu šel za senseiem.Musí být pořádně nas*aný když jde s nama v takovém stavu...pomyslel jsem si během chůze.

KIn

Nechápala som, žo ho tak naštvalo. Chápem, že týmová spolupráca je potrebná, ale občasné škádlenie tiež.. premýšlala som nadalej a mlčky nasledovala. Mala som 1000 urážok na brežneva, ale tie môžu počkať..Kým sa Darui nestratí...

Darui

"Jste nějak zmlkli ne? To už nemáte tak rádoby vtipné komentáře a nechcete si jen tak kopat do xichtu? Jsem myslel, že jste tak super dobří ninjové, co si mohou ubližovat navzájem a takhle se oslabovat. Yuuovi bych teď jen praštil do jeho rány po kunaii, Morgenovi bych řekl, že je ubožák, naběhl by na mě a jen bych uhnul a bleskově bych mu zlomil vaz a Kin bych si pak vychutnal, protože by na vás zírala, jak dostáváte a zapojila by se až po boji, aby viděla, jak jste dostali. To je tým, ale když chcete pak někdy takhle dopadnout tak se nedivte." Řekl jsem v průběhu cesty a před náma už se tyčila poměrně vysoká hora.

Yuu

Zpomalil jsem a šel jsem normálním krokem za Daruiem.
Proč bychom se měly nechat škádlit sensei. řekl jsem a zastavil se.

Kin

Ano sensei, chápeme sa. povedala som unavene, kedže mne cesta horou vôbec neprispela. Moj ton hlasu bol ako dieťata, ktoré stále niekto kritizuje a jeho to už štve. Akoby ma nejaký Cloud zaujímal.. pomyslela som si a kráčala dalej.

Darui

To že se Yuu zastavil mi bylo uplně ukradené, jelikož jsem se neotáčel a hodlal jsem to řešit až nahoře, když zjistim, že neuposlechl rozkaz vlastního senseie, což znamená i možnou degradaci na nižší úroveň. Šli jsme dlouho a já celou tu dobu mlčel až jsme nakonec došli až na vrchol té hory, kde byla neuvěřitelná zima. "Fajn, tady rozděláme stany, pokud jste si je nevzali, tak si začněte promýšlet, jak budete spát, aby jste tu neumrzli, ale říkal jsem, že půjdem ven z vesnice a že si máte zabalit, takže váš problém. Nechováte se jako tým, tak jsem myslel, že jste natolik zkušený, aby jste se o sebe postarali samy. Máte půl hodiny na vytvoření místa, kde budete spát, pak jdeme dovnitř hory." Byli jsme uplně na vrcholku hory, kde byl jakýsi plac, který nebyl tak velký, aby se zde dalo třeba běhat atd. Byl zde jeden strom, který měl sem tam jehličí a docela silně zde sněžilo, při čemž tu bylo asi -1°C, takže poměrně zima.

Yuu

Stál jsem na vrcholku hory a díval jsem se mezi mraky.
Hodil jsem s batohem o zem a otočil se.
Občas bych na něj vyběhl, ale zase.. Několikrát mi už zachránil život.. řekl jsem si a díval se na Daruie.
Klekl jsem si a podíval se do batohu, který ležel na zemi.
Deka.. Shurikeny, Jídlo a pití.. Víc nemám.. řekl jsem si a sedl jsem si na zem.
Batoh jsem zavřel a sedl si na něj. Díval jsem se na zbytek týmu co dělají.

Cloud Gojo

Po celou dobu narozdíl od mých týmových parťáků jsem byl zticha a díval jsem se sklesle do země. Hai sensei...řekl jsem když řekl svoji poznámku o mě a řekl jsem to i když jsme dorazily na vrchol hory a on nám řekl že si tu máme udělat něco na čem budeme spát. Dříve jsem si neuvědomoval že se chovm tak jak se chovám ale když mi to sensei řekl tak jsem pochopil svoji povahu. Byl jsem odhodlaný se změnit abych nebyl pouze typ který zabíjí a pak přemýšlí. Sklesle jsem položil batoh na zem a došel k tomu stromu. Podíval jsem se na něj. Usekl jsem dvě větve které byli docela posázené jehličím. Dal jsem je na zem vedle sebe a ještě jsem sesbíral několik kamenů a ty umístil pod jehličím. Žil jsem dříve s Miyou v horách tak jsem věděl jak si udělat provizorní místo na spaní. Kdybych si na to jehličí s kameny pod ním lehl tak mě jehličí a kameny škrábou a píchají a tím mi způsobují pocit tepla. Ale já jsem si na ně nelehl ale místo toho jsem došel ke skále a sedl si k ní a zády se o ní opřel. Podíval jsem se na oblohu ze které sněžilo.Sníh...čistý...neposkvrněný...bez bolesti a utrpení...bez problémů a řešení...prostě sníh...říkal jsem si v duchu a díval se jak vločky pomalu dopadají na zem.

Darui

No počkal jsem dlouho až mi to začalo lést krkem, že jim to trvá. Na téhle hoře jsme nebyli náhodou, ale z určitého důvodu, který oni tři ještě nevěděli. "Fajn tak všichni zvedat, jdeme do hory, do sálu zapomenutých." Řekl jsem a už podle jména vám mohlo být jasné, že jde o něco zvláštního. Stoupl jsem si přímo do prostředka vrcholu hory a začal odhrnovat sníh, při čemž po cvhíli už jsem našel jakýsi železný poklop. Párkrát jsem do něj kopl, jelikož byl zamrzlý, což mě zabolelo, ale nedal jsem to znát, ikdyž to bylo asi logické po tolika zranění. Poté už jsem ho otevřel a byl tam bílý žebřík. "Kdo z vás hrdinů jde první?"

Yuu

Přišel jsem k Daruovi.
Já. řekl jsem a bylo ve mě vidět někdo jiný.
Díval jsem se na ten žebřík a mračil se.
Klekl jsem si a chytl jsem se žebříku, po kterém jsem pak začal lézt dolů.

Cloud Gojo

Poté co Yuu slezl dolů tak jsem k žebříku došel já a bezeslova jsem se ho chytl a začal jsem po něm slézat. Zvířata cítí když néni něco dobře a u mě to platilo dvojnásob. Neměl jsem z tohohle místa dobrý pocit.

Darui

Pomalu sjme už všichni lezli dolů, až jsme tam nakonec všichni dolezli a dopadli jsme do temnoty. Nikde nebylo nic vidět, ale v tom jste uslyšeli jakési křupnutí, jakoby zabral za nějakou páku. Najednou se všude rozhořely pochodně a vy jste uviděli tu obrovskou halu, ve které jsme byli a všude na zdích byly obrazy a sochy různých lidí. Bylo to tu jako nějaká síň slávy nebo možná hrobů, těžko říct. Jenže najendou sjte si mohli všimnout jména na jedné soše, která byla blízko u nás. "Hinari Aburakoji." a všude další jména byla Aburakoji. "Víte kde jsme?"

Yuu

Díval jsem se na sochy a na obrazy.
To... koktal jsem ze sebe.
To není možný řekl jsem si.

Darui

"Zavedl jsem vás sem z jednoho prostého důvodu. Chci vám ukázat lidi, kteří už kvůli démonům obětovali své životy a jen díky nim je naše země v rovnováze a démoni nemají nadvládu. Každý z nich začínal jako vy, byli tři v týmu a vedl je někdo jako jsem byl já, dokud si oni samy neuvědomili, proti komu vlastně stojí a že jsou ti démoni nebezpeční, pak už chodili na mise samy bez senseie. A překvapí vás to, že umřeli většinou na stáří a né v boji, jelikož byli tak sehraní, že si démoni ani neškrtli. Víte jistě, že chcete patřit mezi tyhle lidi, kteří bojovali až do poslední kapky krve, se sochou u které bdue napasáno, že jste zemřeli třeba ve 20 letech?" Řekl jem jim tiše a doufal, že už jim to konečně otevře oči i srdce.

Cloud Gojo

pochopil jsem to sensei....Spolupráce je hlavní částí týmu...bez spolupráce jsme všichni už prakticky mrtvý...Už si na to budu dávat pozor...ale mě je jedno jestli zemřu starý nebo mladý...koluje ve mě krev klanu Gojo a jediné co chci je zemřít se ctí v boji...To je můj sen Darui-sensei...Řekl jsem. Bylo na mě vidět že jsem to pochopil. Pochopil jsem že když se budeme chovat jako kre*éni tak jsme k ničemu. Ale jestli budeme jednotní tak zvláneme vše.

Yuu

Zamumlal jsem.
Chápu to. Pokud ale můžu dodat, Kin může taky někdy něco brát vážně, ale nechci se hádat.
Přeci jen ve mě putuje krev Aburakoji, nezemřu jak padavka.. Statečně jako Cloud. řekl jsem a podíval se na Clouda.

kin

Prezerala som tie záhadné obrazy a sochy. Bolo to vskutku zaujímavé a..nádherné. Spomenula som si na niečo z mojeho minulého života, ktorýn som sa snažila tak dlho skrývať sama pred sebou, genjutsu použité na sebe samej. Vzdychla som a istý čas ignorovala, síce počúvala, senseiove slová, ale akoby som si vytvorila radu v nákupnom dome z myšlienok. išli poporade... Uvidela som svojeho otca, ako ho zaplavuje vlna..pár dní pred tým, ako mu žraloci trhajú ruku. Strhla som sa. Má snád aj moj klan niečo také? Niečo, vdaka čomu si ich tváre budú pametať budúce generácie? po líci mi stiekla slza. Je tam aj moj otec? n jeho otázku, otázku senseia, o priatelstve a vzájomnej spolupráci som neodpovedala. Nebolo treba. Moja odpoved bola jasná. Aj ja chcem mať niečo, vdaka čomu si ma budú budúce generácie pametať, ale sama..sama to nezvládnem.. pozrela som sa na tých dvoch chalanou a po dlhom čase sa usmiala nežne, žiadny sarkazmuz,ironia, škodoradosť. Iba čistý vrelý úsmev.

Darui

Podíval jsem se na všechny tři a pomalu se můj výraz změnil z naštvanosti a arogance na úsměv, až jsem se nakonec usmíval od ucha k uchu a následně ke všem třem přišel a popořadě jim typicky dlaní rozcuchal ruce, jako to starší lidé dělají mladším. "Takže myslim si, že jste pochopili, že spolupráce je jak na přežití a získání přátel, ale také vás to udělá slavnými a nebude na vás jen tak zapomenuto." Řekl jsem vám a pokračoval dál po té cestě a kolem nás byly sochy. V tu chvíli tam Yuu uviděl mužskou sochu, která mu byla podobná, ale osoba byla starší. Všimla si toho i Kin a Cloud.

Yuu

Zastavil jsem se u sochy, která se mi podobala.
Sensei, kdo je to? zeptal jsem se.