Zkouška nebo poprava? (Ryuu)

Pokračuj zde

Ryuu

Trochu mě to zaskočilo , když podřízl toho spícího ninju. Poté Kenji zmizel a mě v tu chvíly došlo o co mu jde. Chce mě vyzkoušet. Ďábelsky jsem se ušklíbl. Vytáhl jsem ruce z kapes, levačkou jsem šáhl do mé brašny, kde jsem měl kunaie. Jeden jsem vzal a ihned jsem ho hodil po tom neznámém ninjovi. Byl to takový můj zvyk, vždy jsem musel znát o nepřítelovi vše, zjistit jeho sílu, jeho slabinu. Sledoval jsem letící kunai, byl jsem zvědavý jak na to zareaguje.

Ninja

Jenom jsem se skrčil a kunbai na demnou prolétl, ale to už jsem se na tebe rozeběhl a pak "Sharoo!" V tu chvíli mi zajiskřila moje docela mohutná pěst, jelikož jsem byl poměrně nabušený a bouchl jsem s ní do země. V tom se země rozpraskala a na tebe se rozletělo asi 5 kusu kamenů, které vážily tak 50 kg jeden.

Ryuu

Zajímavé, opravdu zajímavé. Měl jsem pár sekund na nějakou reakci, abych uhnul letícím balvanům. Ladně jsem vyskočil do vzduchu, vytáhl ze své brašny dva kunaie a mrštil je po tom neznámém ninjovi. Poté jsem vytáhl svou wakizashi, přistál jsem na zem a vrhl se z boku na toho ninju. Už je to dlouho, co jsem s někým vedl šermířský souboj. V očích mi plál ohen, užíval jsem si ten souboj.

Ninja

Pousmál jsem se a opět bouchl do země "Shiniro!" Zařval jsem a v tu chvíli praskla země a postavila se jakási kamenná zeď, která odrazila kunaie, pak jsem do zdi bouchl a na místo, kde jsi předtim byl se rozletělo několik kamenů. Jenže až pak jsem si všiml, že už na tom místě nejsi a běžíš na mě. Na nic jsem nečekal, věděl jsem, že by jsi mě dostal, a proto jsem poprvé poskládal pár pečetí. "Doton: Wakiri no jutsu!" a v tu chvíli praksla země a z ní vyjel asi dvou metrový, kuželový, kamenný sloup, který byl tlustý v průměru asi 15 cm. Vzal jsem ho do ruky a třískl s nim do země a ta praksla a prasklina jela tvym směrem. Mezitím z kuželu opadaly kamínky a místo toho jsem měl 1,5 metrový meč, jehož čepel byla široká asi 25 cm.

Ryuu

Začínal jsem se dostávat do své bojové nálady. Hladina adrealinu mi stoupala, celé mé tělo jako by hořelo. Vždy jsem si užíval souboje, zvlášt ty se silnými protivníky. Když ten neznámý ninja udělal další jutsu tak jsem uskočil stranou. Vyhnul jsem prasklině , která ke mě mířila. Budu to muset už brát vážně. Vytáhl jsem z brašny dýmovou kuličku a hodil ji před sebe. Změnil jsem svoji polohu, aby nevěděl , kde se právě nacházím. Potřeboval jsem se připravit. Kleknul jsem si a začal jsem si na nohách rozvazovat závaží. Poté jsem pomalu poskládal pečetě a zašeptal: Bunshin no Jutsu. Vytvořil jsem dva klony. Jsem připraven, můžem začít. Kouř se pomalu vytratil. Spolu se svými klony jsem stál na místě a čekal jsem na nepřítelův tah,

Ninja

Hodlal jsem hodit do toho kouře pár kunaiů, ale bylo mi jasné, že nebude tak blbý, aby zůstával na jednom místě, a proto jsem nic neházel a jen čekal až dým usedne. Uviděl jsem ho třikrát, tak mi došlo, že se jedná o klony. Budou to hmotný kloni nebo obyčejný bunshini? Pomyslel jsem si, ale to už jsem se rozeběhl s tim mohutnym mečem proti tobě a máchnul jsem s nim z pravé strany proti tobě na bok všech třech, ale v tu chvíli si mohl Ryuu na poslední chvíli všimnout, že místy kudy jakoby prolétá čepel meče, tak pod ní praská zem, takže kdyby se skrčil, tak by se začal propadávat.

Ryuu

Velice působivé, ale moc pomalé. Díky mé rychlosti, která se navíc po sundání závaží ještě zvýšila jsem se dokázal vyhnout jeho útoku pomocí úskoku do levé strany. Narovnal jsem se a díval se na svého neznámého soupeře. "Ještě než tě zabiju chci, abys mi řekl tvé jméno." Jeho jméno mě absolutně nezajímalo, byla to jedna z mých lstí jak upoutat jeho pozornost. Nenápadně jsem zašátral rukou v brašně, kde jsem měl svoji ninja výbavu a vytáhl kunai, který jsem si strčil do rukávu. "A co se týče tvého kamaráda, myslím , že došlo k nedorozumění, nezabil jsem ho." Chtěl jsem ho trochu rozhodit, aby se nedokázal plně soustředit. Letmo jsem se podíval na nedaleký strom, potřeboval jsem zjistit jaký fouká vítr.

Shirika

Postavil jsem se proti němu a hleděl na něj. Jeho rychlost mě překvapila, jelikož jsem nebyl moc zvyklý na to, že by byl někdo rychlejší, bojoval jsme vždy s rovnocennými soupeři. "Jmenuji se Shirika a ty, protože osobně si myslim, že až tě popadnu, tak už něunikneš." Řekl jsem a tobě mohlo dojít, že kdybych tě chytl svýma mohutnýma rukama, tak bych tě umlátil k smrti během chvíle. "Takže teď jsi dostal strach a tak děláš, jakože jsi ho nezabil ty?! Tak to aspoň přiznej ubožáku." Zvolal jsem naštvaně. Když jsi se podíval na strom, tak sis uvědomil, že se stačilo podívat na sněhové vločky, které lehce padaly vzduchem dolů a jen lehce se stáčely doleva.

Ryuu

Výborně, vítr je na mé straně. "V tom máš pravdu, možná nejsem silný jak ty ale jsem rozhodně rychlejší." Šílenecky jsem se usmál a dál jsem sledoval Shirika. Pokoušel jsem se analyzovat jeho osobnost , jeho povahu abych je mohl ve správný čas obrátit proti němu. "Tvého...druha jsem nezabil. Svoje oběti totiž hned nezabíjím, hraji si s nimi jako kočka s myší. Už mě náš hovor unavuje, vyřídím to s tebou rychle." Unuděně jsem si zívl a poskládal pečetě. Všude kolem nás se začala objevovat mlha tak hustá, že by se dala doslova krájet. "Kirigakure no jutsu", zašeptal jsem do prázdna a připravil se na boj. Neslyšně jsem změnil svoji polohu, začal jsem se soustřeďovat. Zavřel jsem své oči a snažil se nepřítele vnímat sluchem.

Shirika

Než stihl udělat to jutsu tak jsem jen zakroutil hlavou. "Když jsi takový zabiják, tak kolik už jsi prosim tě zabil lidí? Vždyť jsi teprve dítě." Řekl jsem, ale v tu chvíli se všude snesla mlha a já začal blběji vidět. Bylo mi jasné, že teď budu muset zkombinovat dvě jutsu, což jsem moc často nedělal. Hodlal jsem zkombinovat popraskání země a odejmutí 50% země. Poskládal jsem pečetě a bocuhl do země, při čemž když jsem se zvedl, tak jsem si otřel pot z čela, jelikož to bylo náročné. Země popraskala na jakoby šachovnici a vytvořily se desky, které stály na úzké kamenné tyči, takže když někdo šlápl špatně, tak zem křupla a bylo to slyšet, při čemž se mohl propadnout dolů

Ryuu

"A není to snad v tuhle chvíly jedno?"Řekl jsem Shirikovi ještě předtím než jsem zmizel v husté mlze. Mám ho přesně tam kde chci, vše jde podle plánu. Ušklíbl jsem se a připravil jsem se na finální útok. Najednou se však něco stalo, něco co v mých plánech rozhodně nebylo. Zem se začala třást a praskat. Došlo mi, že jde o nějaké doton jutsu. Ze země vyjela deska na tyči, doplo mi co můj protivník zamýšlí. I přes tohle mám stále navrh. Pokud budu do noh soustředovat chakru tak z té desky nespadnu. Navíc jsem lehčí než on, takže je menší šance, že se pode mnou deska rozdrolí. Trochu jsem ho ale podcenil, kdo by taky čekal, že ta hora svalů umí i myslet. Už dost myšlení, potřebuju objevit jeho polohu. Zavřel jsem oči a soustředil jsem se. sluchem jsem vnímal okolí, snažil se najít Shikira.

Shirika

Začal jsem dělat něco, co Ryuu slyšel moc dobře, ale nemohl jen tak odhalit co to je. Máchal jsem mečem ze strany na stranu před sebou, jelikož kdyby šel kolem mě, aby zaútočil ze zadu, tak by se pod nim jedna z desek jistě i přes chakru zlomila, tudíž bych o něm věděl, a proto jeho jediná možná cesta byla ze předu přes můj obří meč.

Ryuu

Přemýšlel jsem jak se nenápadně k němu dostat aniž bych na sebe neupozornil křachnutím desky. Z mého přemýšlení mě vyrušil jakýsi divný zvuk, moc dobrý pocit jsem z něj neměl. To bude určitě jedna z jeho otravných technik. Nicméně díky tomu už znám jeho přesnou polohu. Konečně mě něco napadlo navíc to bylo úplně prosté. Vytáhl jsem poslední tři kunaie a přilepil na ně 3 výbušné lístky. Plán byl jednoduchý. V různých úhlech hodím po tom týpkovi ty tři kunaie. Pokud ho zasáhnou tak je po něm a pokud se jim vyhne tak v jeho okolí zničí všechny ty podstavce a kamenné desky. Hodil jsem první kunai, hned jsem přeskočil na druhou desku, mrštil jsem další a nakonec jsem opět přeskočil na další desku a hodil poslední kunai na Shirika. Pevně jsem chytl svoji wakizashi a čekal na výsledek. Pokud by se tomu vyhnul což bylo velice nepravděpodobné protože nemohl nic vidět tak jsem byl připraven na něj bleskově zaútočit.

Shirika

Uslyšel jsem jak přeskočil na další desku, jelikož se zakymácela a to bylo dost slyšet, kvůli vrznutí, a proto jsem se jenom pousmál. Teď. Pomyslel jsem si a jakoby nadskočil a dopadl ke straně desky, která se zlomila a já spadl pod ty desky na zem, kde byly ty podstavce, na kterých byly desky. Jenže v tom tam proletěly ty kunaie a vybuchly, mně výbuchy nic neudělaly, ale vybuchlo několik desek, který se rozletěly na ostré hroty a tři docela velké se mi zabodli do levého ramene a ruky a jeden přímo do levé lopatky. Au ty šmejde! Normálně bych to zařval, ale věděl jsem, že tak by věděl, že žiju. Napřáhl jsme se mečem a vymrštil ho do předu, tak že prosekal všechny podstavce a zem se zhroutila, což by malo sejmout i Ryuua a mělo by ho to zranit, jelikož se pod nim začne drolit zem, takže kolem něj jsou ostré kameny a tak dále.

Ryuu

Kunai s lístky vybouchly přesně tam , kde jsem chtěl. Kromě praskání desek a země jsem nic neslyšel. Možná jsem toho parchanta konečně sejmul. Radoval jsem se však moc brzo. Něco se blížilo. Bylo to tak rychlé a nečekané,tudíž jsem se tomu nemohl ani vyhnout. Kamená tyč se roztříštila a já spadl docela tvrdě na záda. Byla to pořádná pecka, nemohl jsem nabrat do plic vzduch. Lapal jsem po dechu a skučel bolestí, jelikož jsem měl v zádech a v pravé ruce zabodnuté kameny. Po nějakém čase se mi podařilo dostat vzduch do plic, opatrně jsem vstal a vytahoval si z těla ostré kameny. Ten chlap má ale tuhej kořínek, né a né chcípnout. Pokud to rychle nevyřídím tak tu chcípnu na vykrvácení. Sundal jsem si tričko a roztrhal ho na hadříky, kterými jsem si obvázal rány. Pomalu jsem vstal a vytvořil jednoho bunshina. Tohle je má poslední šance, nesmím ji posrat. Poodběhl jsem si trochu dál od mého vytvořeného bunshina, přesněji na pravý bok. poté jsem zrušil techniku mlhy. Ještě než se mlha rozplynula tak jsem rychle poskládal pečetě a přeměnil se na kámen, kterých bylo v okolí mraky, tudíž to nebylo nic neobvyklého a Shiriko by to neměl vůbec čekat. Bunshin ležel na zemi, vypadal jakoby byl těžce zraněný. pravý já, přeměněný v kámen jsem byl připravený ve správný okamžik zaútočit na Shirika, v okamžku, kdy to bude nejméně čekat.

Shirika

Mlha začala mizet a já se pousmál Tak jsem toho kluka dostal a pomstil smrt svého kamaráda. Pomyslel jsem si při pohledu na ležícího Ryuua na zemi v hromadě kamení. Nebudu to riskovat, možná to jen hraje, abych ho nechal přežít. Takže jsem k němu pomalu došel a zvedl svůj kamenný meč ze země, kde ležel. V tu chvíli jsem ho natáhl před sebe a udeřil s ním do ležícího Ryuuova klona.

Ryuu

Vše vycházelo přesně jak jsem chtěl. Ještě jsem se však neradoval. Stačila jedna chyba a vše mohlo jít do sraček. ještě než udeřil Shiriko můj ležící klon jsem vyběhl ze svého úkrytu s úmyslem zasadit mu smrtelnou ránu. Dal jsem do toho útoku vše, pokud bych selhal tak by můj osud byl zpečetěn. Nikdy jsem nevěřil v žádného boha, těd jsem však doufal, pokud tedy existuje, že mi pomůže tento souboj vyhrát. Nemohl jsem ještě zemřít, né dokud jsem nepomstil smrt svého bratra. Čas jakoby se zastavil, ta chvíle kdy jsem běžel ke svému nepříteli mi připadali jako roky. Konečně jsem byl u něj. Švihl jsem svou zbraní doufajíc, že ho touto ranou zabiji nebo smrtelně zraním.

Shirika

S ničim takovym jsem nepočítal, ani bych s tim počítat nemohl, jelikož to byl chytrý krok, kterym mě dokonale převezl. Najednou jsem letěl k zemi s velkou ránou přes celé tělo a jak jsem dopadl, tak se zachvěla země pod mou váhou. Chtěl jsem se z poslední síly zvednout, ale to už tam dopadl Kenji a jakousi divnou jehlou mě píchnul do čtyř míst na krku a v tu chvíli jsem zemřel. "Koukám, že jsi splnil mé očekávání a nezradil jsi mě. Tvůj bratr měl důvod v tebe věřit." Řekl ti Kenji a zastrčil si jehlu do rukávu, jakoby tam měl něco, co ty jehly drží.

Ryuu

Ztěžka jsem oddechoval a snažil se trochu nabrat síly. Můj souboj byl velice vyčerpávající, cítil jsem však, že jsem se po tomto boji stal o nějaký kousíček silnější. Byl to silný soupeř a proto si zasloužil moji úctu, můj respekt. přešel jsem k jeho nehybnému tělu a klekl si vedle něj. Zvedl jsem jeho katanu a pozorně se na ni podíval. Byla to dobrá zbran. Sebral jsem pochvu ze země a zasunul do ní meč. Celkem se mi líbil a proto jsem si ho vzal. Byla by ho škoda nechat ho tady ležet.Otočil jsem se na Shirika. "To jsem rád." Řekl jsem temným hlasem a vstal ze země. "Tak, co se těd"?

Kenji

Ryuu se pokusil vzít meč a pochvu, ale pochva neexistovala a meč byl opravdu obří a celý z kamene, přece ho vytáhl ze země a ty jsi ho nedokázal ani zvednout ze země, jak byl těžký, proto byl tvůj protivník taky tak namakaný. Jenže v tom jsem vyskočil z té díry a ukázal směrem na jakoby k pobřeží. "Vezmu tě na naši starou základnu, kde jsme vše řešili a seznámíš se tam ještě s jednou osobou, ale nemůžeme tamtim vchodem, jelikož Suichu je teď v nějaké bariéře." Řekl jsem ti a čekal až vylezeš ven, aby jsme mohli konečně vyrazit.

Ryuu

Meč byl opravdu moc těžký, jak se zdálo na první pohled a proto jsem ho tam tedy nechal. Kývnul jsem na Kenjiho hlavou a následoval mlčky ho do starého úkrytu. Byl jsem zvědavý co se bude dít na tom místě, do kterého jsme zrovna měli namířeno. Také mě zajímalo kdo je ten neznámý s kým se máme na tom místě setkat. Cítím , že i přes úspěšné splnění zkoušky mi stále plně nevěří.

Kenji

Beze slov jsme oba prošli skrz les až na pobřeží, kde burácely vlny o kamenné útesy. Nebyl to však náš síl. Pokračovali jsme tedy dál podé pobřeží a Ryuu cítil, že se mírně zvedáme, takže jsme šli do kopce až jsme se nakonec zastavili nahoře na jakémsi obřím kamenném útesu. Ukázal jsem rukou na kraj útesu, který byl vysoký tak 20 metrů nad mořem, takže poměrně vysoko. Došlo ti, že tě nabádám k tomu, aby jsi se podíval z útesu, že tam něco uvidíš.

Ryuu

Šel jsem společně s Kenjim neznámou cestičkou. Okolí vesnice jsem celkem dobře zanl nicméně tuhle pěšinku jsem viděl poprvé. Jsem zvědavý kam nás tahle cesta zavede. Najednou jsme byli na útesu, slyšel jsem jak se dole vlny bouřlivě vlní. Zastavili jsme, došlo mi, že Kenji mi naznačuje abych se podíval z útesu. Myslí si snad , že jsem tak hloupý? Podívám se dolů a když to budu nejméně čekat tak mě z toho útesu skopne.

Kenji

Zakroutil jsem hlavou. "Ježiš ty jsi posera, kdyby tě teď viděl brácha, ten byl první, kdo tohle objevil." Řekl jsem a došel k tomu útesu a sedl si na něj u kraje. "Sedl jsem si sem, aby jsi viděl, že tě asi těžko shodim dolů, tak pojď a podívej se." Řekl jsem tišeji a bylo vidět, že jsem byl trošku naštvaný, kvůli tomu jak se bál.