Svatba nebo pohřeb?

Všichni už seděli na bílých židlí a před nimi stál natěšený Jiro a za sebou měl Sayara, který mu šel za svědka. Ozívala se hudba při typíckých svatbách.

Tatsuya

Rychle jsem na sebe hodil svoje oblečení a vyrazil jsem domů, předtím jsem však ještě zavolal na Shinju, že to přišlo. V tom starém domě byl v jedné skříni oblek... Sice starý, ale nemůžu tam přijít jako vandrák... Obzvlášť pokud chci s Shinju strávit zbytek života, tak bych neměl dělat ostudu na svatbě svého možná budoucího příbuzného.

"Doma" v tom starém nepoužívaném domě jsem otevřel jednu ze skříní, kde byl zaprášený oblek, velmi stylový a oficiální, ale zaprášený. Vyšel jsem s ním ven, kde jsem ho oprášil a pak zase zpátky, abych si ho oblíknul. Snad bude všechno dobré... Když jsem si oblek oblékl, tak jsem málem zapomněl na kravatu, která ve skříni ještě stále ležela. Sakra.. Vrátil jsem se pro ni a venku jsem ji oprášil a jednoduchou vazbou, kterou jsem si pamatoval nebo spíš trénoval pro případ, že by něco podobného přišlo.

Tak všechno hotovo... Oblek, kravata... Už tam jen dorazit... Sakra, já v tom shonu zapomněl na Kiteisochiho... Vrátil jsem se ještě k řece, kde jsem vzal Kiteisochi a raději ho předem varoval, ať neudělá ostudu, a vyrazil jsem na místo konání svatby. Trochu to škrtí, ale těch pár hodin to vydržím, už kvůli mě a Shinju.

Iwashi

brat ma zobudil na cvičisku spolu sme išli domov kde sme sa obliekli
a prišli na miesto
Koketsu nevrť sa pošepkal som bratovi aspoň na svadbe by mohol byť kľudný povedal som si v duchu

Shinju

Na mokré spodní prádlo jsem hodila oblečení a pádila jsem domů.
Tam jsem otevřela skřˇíň a vyvalilo se ohromné množství šatů bot a různých věcí...
Co teď na sebe? Co teď na sebe? ptala jsem se sama sebe ....
Nakonec jsem vytáhla Bílo/růžové šaty které byli někam nad kolena a měly hluboký výstřih.
Poté sem rychle vyběhla z tomu a pádila na místo kde se měla konat svatba...
Tam jsem narazila na Tatsuyu, chytla ho za ruku a dotáhla do první řady kde byla 2. volná místa.

Koketsu

Blabla. Odpovedal som Iwashimu a zase som sa zamyslel. No ten Nanabi nebol moc prívetiví. Hádam som neurobil prvý zlý dojem. Vo vrecku som inštinkivne hmatal po zápalkách. Au to je hrozné zabudol som si ich.

Tatsuya

Cítíš to? Co, už zase ty. Nebuď tak zlý... Co jsem Ti provedl, že si nás navlíkl do takový maškarády? Hele, nejsem v tom dobrovolně, teda vlastně jsem, ale dlouho v tom nebudu. Co kdybys' tady něco vyvedl? Že já Tě vůbec poslouchám, kdo jsi? To brzy zjistíš, ale nikdy Ti nedám pokoj. Já Tě neslyšel.

Seděl jsem vedle Shinju a sledoval jsem průběh svatby. Jsem rád, že Jiro konečně našel lásku. Ale ale... To mu závidíš. Proč bych mu měl závidět? Vždyť mám Shinju. Ale ta se na tebe vrhla jak na nějakou hračku a přesto by si Tě nevzala. Lžeš! Uvědomim si, že nemám důvod Ti lhát. A já nemám důvod Tě poslouchat, tak sklapni. Poslouchal jsem tóny a melodii hudby, ale pořád mě v hlavě rušil ten hlas. Do nedávna jsem ho ani neslyšel, ale teď... Mluví přímo ke mě. Nebraň se tomu... Stejně nakonec zvítězím. Ne!

Shinju

S úsměvem jsem sledovala průběh svatby.
Kéž bych taky někdy měla takovou pěknou svatbu. pomyslela jsem si a na tváři se mi rozhostil ještě větší úsměv.
Chytla jsem Tatsuyu za ruku a znovu se na něj usmála.
V tom saku mu to tak sluší...

Iwashi

Koketsu čo povedala mama? pošepkal som mu potom som sa už len sústredil na svadbu

Tatsuya

Copak, děje se něco? Nemůžeš se udržet při pohledu na Shinju? Což teprve když se Tě dotkne, že. Sklapni, dej mi pokoj! Ale, ale... Někdo se tu zlobí... Jen to udělej, udělej to!" Ne, neudělám... Vždyť ji to tak sluší, proč bych to měl dělat? Protože je to přirozené... Každý to jednou musí udělat. Co je na tom přirozeného? Vždyť bych jí mohl ublížit. No a to Tě tolik zajímá? Prostě to udělej a neodporuj.

Otočil jsem se na Shinju a usmál jsem se na ní, přitom moje ruka i s tou její sjela trochu níž do jejího klína. Ne, nebudu Tě poslouchat. Po chvíli se moje ruka zase vrátila na místo mezi židlemi. Proč mi to děláš? Proč kazíš veškerou zábavu? A co Ti na tom příjde zábavné?

Koketsu

Urobil som grimasu a bol som ticho. Chvílu som sa sústredil na svadbu ale potom som sa zamyslel. Musím prehovoriť Nanabiho a hlavne si musím dávať pozor. Poviem to Nii-chanovy alebo nie.

Všude bylo jídlo a krásně zbarvené květiny a i na zemi byly lístky. Najednou všichni utichli a rozezněla se hudba a po květinách kráčela Aiko celá v bílém a byla z ní jedna z nejhezčích dívek vesnice. Když kráčela kolem svého týmu tak se na ně jen usmála. Pomalu dokráčela až k Jirovi.

Shinju

Pořád sem jenom zářila...
Taky bych si takovouhle svatbu přála, mají to nádherné, kéž kdyby moje svatba mohla být s Tatsuyou. Mrkla jsem po očku po Tatsuyovi který mi sjel ruko do klína.
Copak tím asi myslel...

Koketsu

Mal som v pláne bratovi niečo urobiť ale keď išla okolo nás senseika rýchlo som prestal. Takže čo poviem nepoviem? No potom sa rozhodnem teraz svatba.

Iwashi

bol som sensike vďačný že sa pozrela našim smerom lebo by som bratovi asi ublížil keď som sa ukľudnil tak som sa zase začal sústrediť na svadbu

Tatsuya

Tady přichází naše holka. Co tím myslíš? Co, ty mě posloucháš? Divný... No ale abych Tě nenapínal, ty to necítíš? Ten úmysl? Jaký úmysl? Vše se dozvíš brzy... A nebude to hezký. (ďábelský smích) Co si tím myslel? Neposlouchám... Dokud to neuděláš. Tak se asi nedohodneme.

Otočil jsem se k Shinju. "Co je vlastně Jiro pro tebe?" Zeptal jsem se s dost velikým zájmem. Jestli je to její bratr, tak očekávejme problémy. Copak, bojíš se, že by ti rozbil hubu? No, přímo ne... Ale stát se může leccos.

Masaru
Spal protože byl vyčerpaný a měl sen:

kód:

V něm byl on, který se snažil vytvořit větrné klony, první se mu povedl ale najednou se jich tam začalo objevovat o hodně víc 10....20.... pak jich tam bylo snad sto, Masaru se radoval, ale najednou začali všichni vybuchovat a všechny ta větrná chakra mířila přímo na něj

Neeeeee, probudil se celý spoceny, a slyšel zvony To už je ta svatba?. Celý rozklepaný ze snu se vydal domů kde se převlékl do obleku a vydal se na louku, kde už bylo plno lidí, pak si sedl na židli vedle Iwashiho a Kekotsuho Ahoj špitl polohlasem.

Hudba utichla a Jiro se díval Aiko do očí a ona jemu taky a Sayaru se jen tupě řehnil.
Ozvalo se několik kazatelských slov (nevim jak to ej tak to urychlim.)
"Berete si Jiro Kentiri Aiko Suikafuurado a slibujete, že ji budete milovat dokud vás smrt nerozdělí?" Jiro se jen usmál. "Ano." Pak se kazatel otočil na Aiko. "Berete si Aiko Suikafuurado Jira kentiriho a slibujete, že ho budete milovat dokud vás smrt nerozdělí?" Aiko se usmála taky a po tváři ji sjela slza. "Ano, beru." Pak znovu promluvil kazatel. "Nyní polibte nevěstu." Jiro neváhal a sladce políbil Aiko a všichni začali tleskat a začala hrát hudba.

Iwashi

po chvíle myšlienkami inde som polohlasom pozdravil masaru Zdravím potom som začal tlieskať novomanželom

Koketsu

Na tleskoť som sa prebral zo zamyslenia o všetkom čo sa udialo. Je toho veľa, to som prešvihol svatbu? Ájej a začal som tiež tlieskať.

Montaro

šel jsem okolo a sylšel jsem ohlučující hudbu Svadby ... Proboha , ticho .. zařval jsem a šel dál

Shinju

Sledovala jsem s nadšením průbeh svatby.
Já nemám s Jirem žádný příbuzenský vztah... usmála jsem se na něho.
Pročpak ho to asi zajímá? poté Jiro a Aiko složili manželský slib...
Sjela mi radostí slza po tváři...

Masaru
Oba se políbili, a Masaru vyskočil ze židle a přidal se k tleskajícímu davu

Tatsuya

"Taky bych chtěl něco takového zažít," řekl jsem si pro sebe a po potlesku jsem vroucně objal Shinju. S tebou... Nebo s nějakou jinou, možná víc, co? Neruš mi takový chvilky! Mlčim, mlčim. "Pojď, půjdem jim pogratulovat osobně, ne?" Zeptal jsem se jí, když jsem ji ze svého objetí pomalu pouštěl.

Shinju

Já taky... usmála jsem se na něj.
Když mě pustil z obejmutí měla sem dost práce to rozdýchat...
Zvedla jsem se a šla za Tatsuyou oběma pogratulovat...

Koketsu

Tak čovy dvaja čo pôjdeme robiť? Otočil som sa na brata a Masaruho.