Cvičiště číslo 3: Tým Aya

Zde nechť píší členové týmu Aya

Meiki Ookami

Ten parchant! rozčiloval jsem se nad odmítnutím Yashamarovým. Házel jsem přitom míčkem o stěnu už celou noc, až k ránu jsem si lehl a usnul. Jenom proto, že je starší a jounin, přece nemusí ignorovat ostatní. Ani ve spánku mi to nedalo pokoj. Už jsem se tak strašně těšil na trénink, ale skutečný trénink, s někým z klanu. Takže netrvalo dlouho a probudil jsem se. Všiml jsem si, že je však ale už docela pozdě. Rychle jsem se proto oblékl, umyl se a vyčistil zuby a zamířil jsem přímo na trénink. Kupodivu jsem tam byl první, což bylo doooost neobvyklé.

Sora Itazuki

Pomalým krokem jsem kráčel k místu setkání. Hlavou se mi honila spousta myšlenek, minulost,přítomnost, budoucnost. Ani sem nevnímal okolí proto když jsem přišel na místo srazu tak jsem se lekl přítomnosti jednoho genina který byl nejspíš můj nový týmový partner. A-ahoj.. Řekl jsem trošku zblble a mile jsem se na něj usmál ale ne nějak přehnaně, spíš jen náznak úsměvu. Na jeho reakci sem už ani nijak nečekal, opřel jsem se o nejblížší objekt který byl mé velikosti a bylo mi jedno co to bylo. Zase jsem se dostal do svého "světa" a hlavou mi proudili vzpomínky na Amegakure.

Motohiro Inue

Jsem unavený ze včerejšího tréninku a teď mám jít trébovat s týmem? Pche. Nohy mě neochotně nesly na cvičiště a hlavou mi prolétlo spoustu myšlenek na včerejší události. Zabít svou rodinu? Myslím že můj život bude ještě zajímavý.

Ookami Aya

Na cvičišti jsem se objevila asi tři minuty po Motohirovi. Nekonalo se žádné úchvatné, dech beroucí zjevení, prostě jsme přišla po stejné cestě jako všichni ostatní.
Jo, jsem to já
přikývla jsem ještě než jste stihli kdokoli cokoli říct.
Aby bylo jasno, nezajímáte mě, vaše schopnosti a hodnocení znám z Akademie a váš osobní život je mi naprosto šumák. To samé platí ve vztahu vás otravných parch.ntů ke mě. Jediné co po vás chci je aby jste mě oslovovali Ookami-sensei, to je celé. co se dnešního plánu týče, protože vás opravdu, ale opravdu nemám ráda rozhodla jsem se že přeskočím únavné seznamování spojené se zbytečným společným tréninkem a naženu nějaký čas co jste se flákali v akademii údernickou prací.
začala jsem se přehrabovat v kapsách kalhot s mírně zamyšleným výrazem.
Máte štěstí vy malí zmetci že naše vesnice nepodporuej mise třídy E-D. Jinak bych vás nechala okopávat brambori do konce vašich býdných životů. Takhle jsme dostali C-čko a já se s vámi musím táhnout až do Tří cest(název vesnice). Zadání mise je jednoduché. Naši drazí vesničané nám letos jaksi pozamomenuli zaplatit výpalné. Takže přijdeme, zapálíme pár barabizen, zmlátíme pár obvyklých hrdinů, seberem prachy a vrátíme se, nějaké otázky?


//Meiki Ookami: O Aye toho moc nevíš, snad jen to že je to tvá mírně vzdálená příbuzná, snad dokonce teta, nejseš si jistý vzhledem k tomu, že se drží od samotného klanu hodně stranou a většinu života tráví na misích nebo toulkami v divočině, což ostatně u vašeho klanu není nic překvapivého.

Mothoiro Inue

Tak sem tam tak stál a jen poslouchal co nám sensei říkala. Nepřekvapilo mě to a ani nevyvedlo z míry, měl jsem sice nutkání říct nějákou blbost, aby se ostatní zasmály, ale mám z Ookami-sensei respekt.

Meiki Ookami

"Trošku ostrá, Ookami-sensei," utrousil jsem menší poznámku. Nevěděl jsem vůbec, co si o ní myslet. Na to, že bych ji měl znát, jsem ji vůbec nepoznával, možná mi někoho připomínala, možná se mi to jen zdálo. Jen jsem si ji prohlížel a pak jsem uhnul pohledem jinam. Je tu nějaká holka, co by neměla prsa anebo alespoň nemusela být naší sensei. Věděl jsem, že nemůžu vědět, jak dlouho ji nechám na pokoji, i když jsem měl respekt z každého z klanu, ale byl to ten respekt typu: "Jo, jsi starší, ale to nic moc neznamená, protože já taky jednou budu starší," ale na rozdíl od zbytku klanu jsem tuhle ženu neznal a nevypadala, že by mě nemohla přitahovat, protože hormony velely do útoku, do akce, hrr na ní, zatímco rozum se je snažil tlumit. Já bych otázku měl, ale - když se o ní nemáme zajímat - tak se ptát nebudu. Nastavil jsem kamenný obličej bez emocí, abych nevypadal jako nějaký úchyl, protože to mohla být klidně moje vzdálená příbuzná, třeba i sestřenice, nebo něco podobného anebo taky nemusela mít s mojí rodinou nic společného, pouze klan a velmi vzdálené předky.

Sora

Koukal jsem na ní s otevřenou pusou, hlavně po tom co řekla cíl naší mise.. J..á.. bych se chtěl zeptat... Zamumlal sem ale bylo mi ještě rozumět.. Nešlo by to udělat nějak.... bez násilí ? Zaplatit můžou i bez toho aniž by jsme jim museli namlátit ne ? Zeptal jsem se dost nejistě a tak nějak mi začínalo docházet, že v týhle vesnici nejspíš budou všichni takový.

Ookami Aya

Při Sorově hlášce jsem obrátila oči v sloup.
A přesně kvůli tomuhle nesnáším usmrkaný spratky.
prohodila jsem zhnuseně a obrátila své jediné blahoskloné oko jeho směrem.
Jsme ninjové mladej, pokud ti to ještě nedošlo. Nás vysílají až když slovní napomenutí nefunguje takže...ne nešlo by to bez násilí pokud s tím máš nějaký problém soráč, ale vybral sis blbou profesi.Ještě nějaké pitomé dotazy?

Meiki Ookami

Chvíli jsem na Soru koukal jako na ducha. Dost blbej dotaz. Pak mě už jenom napadlo - chytil jsem ho jednou rukou kolem krku a druhou mu dal ořecha, tedy zatnul jsem druhou ruku v pěst a začal ho silou drbat na hlavě. "Ty máš ale blbý vtipy, o takových věcech se přece nevtipkuje!" Začal jsem se smát. Nebylo jisté, jestli ho beru jako vtipálka anebo se snažím pozornost uvrhnout na sebe, ale že bych se ho snažil chránit? Rozhodně to tak nevypadalo, ale i ta možnost tu byla. On asi nepobral moc rozumu, takovýmto tempem ho brzo někdo z klanu "utiší". Nejenom, že včera vlezl k nám, ale dneska ze sebe ještě dělá bábovku.

Sora

Chvilku sem se nechal i přesto že se mi to evidentně nelíbilo a nebral sem to jako humor ale po chvilce jsem jeho ruku chytil a vykouzl mu z "kravaty". To ale nebyl vtip, Řekl jsem zamračeně směrem na Meikiho ale to už jsem se opět otočil na senseiku. Špatnou profesi ? To mi chcete říct že ninjové sou jen od tohohle ? Říkají vám něco city, pocity a jiné možnosti ? Každý ninja je individual ! Křikl jsem pořád zamračeně a stiskl ruku v pěst.

Meiki Ookami

"Ty jsi idiot, že jo?" zamračil jsem se na Soru. "Víš co?! Víš co?! Jestli hodláš bejt takovej! Měls zůstat doma v kolíbce! Tam by ti maminka dávala denně mlíčko a mohl bys vše řešit bez násilí! Život není lehkej! Život není peříčko! Lidi jsou chamtivý a hleděj jen na svůj zisk, sakra! Prober se, ty hova*o boží!" Zařval jsem na něj. To si toho doteď nevšiml? V týhle vesnici s takovým přístupem nepřežije.

Sora

To už jsem se ale v rychlosti ohnal a chytl ho rukou za bradu tak, že jsem zmáčkl jeho tváře palcem a ukazováčkem aby nemohl nic říkat. Myslíš si že všichni jsou takový ?! Nestojím o žádnou růžovou zahradu ale takhle se to prostě řešit nemusí ! Dá se to řešit i lidštějc ! Jste jako zvířata.. Sotva co jsem dořekl poslední slovo se výraz v mém obličeji úplně změnil a já vytřeštil oči jakoby se stalo něco strašného..
V hlavně mi v tu chvíli proběhli vzpomínky na můj poslední den v Amegakure.. Jste jako zvířata ! Zakřičel můj strýc který hned potom dostal smrtící zásah do žeber dlouhou katanou. Vše jsem to viděl na vlastní oči a teď jakobych já byl na jeho místě... Okamžitě jsem pustil Meikiho a spadl na zadek s třesoucím se tělem... P...roč...

Meiki Ookami

"Já jsem zvíře, ty idiote!" Zařval jsem na něj, hned co mě pustil, ale to už seděl na zemi a třásl se jako osika. "Hej, ty bys to neměl kouřit, fakt." Začal jsem přemýšlet, jestli je blázen anebo jen k smrti vyděšený. "Jestli si myslíš, že to jde vyřešit lidštějším způsobem, prosím." Pohodil jsem rukama ve vzduchu. "Ookami-sensei, mohl bych jen něco - nechme nejdřív tohohle srábka tam jít na vlastní triko, jestli to dokáže svým humánním přístup, pak ať si něco říká. Jestli ne, nejspíš mu to uštědří lekci." Navrhl jsem, nepočítal jsem s tím, že by mě sensei vyslechla, ale chtěl jsem ukázat Sorovi, že i zvířata mají city, že i to nejhorší stvoření na tom nejtemnějším místě má ve svém nitru kousíček světla.

Motohiro Inue

Matičko boží to snad nemyslíš vážně. Vyhrkl na Soru, v tom ale Meiki řekl svůj návrh. Já jsem pro, alespoň bude v naší vesnici o jednoho sraba míň. Řekl a zaksichtil se jakoby právě vypil citronovou šťávu.

Sora

Po chvíli kdy kreč z mého šoku ustoupila tak jsem se sebral ze země se svěšenou hlavou a kývnul na Meikiho nápad. Už jen jsem čekal na senseiovo schválení a byl jsem připraven hned vyrazit...

Ookami Aya

Zamítá se
řekla jsem stručně a pomalou chůzí se vydala směrem k bráně.
I když je to idiot nenechám ho umřít bez důvodně. Máte půl hodiny na to aby jste se připravili na cestu. Za tu půl hodinu vás čekám u brány, kdo se nedostaví bude popraven za dezerci
jako vtip to vážně neznělo.

Meiki Ookami

Začínal jsem přemýšlet na absurditou vlastních slov; tedy hned poté, co Ookami-sensei odešla. Možná že v něčem prostě nemůže být nějaký malý fragment dobra. Ta slova patřila Ookami-sensei. Ačkoliv jsem se setkal s dost divnými, krutými, podlými, zvrácenými a krvelačnými lidmi s někým jako Ookami-sensei jsem se nesetkal. Je vůbec z klanu? I ten nejsamotářštější vlk potřebuje smečku, ale ona nejspíš ne. Původní zájem o ní přešel v naprostý nezájem. Pro své vlastní dobro jsem si začal vsugerovávat, že Ookami-sensei je muž. Svým chováním už stejně je víc muž než žena a nechci přijít o cokoliv jenom proto, že se s ní zapletu. Tím cokoliv jsem myslel obzvláště část těla vespodu. Polkl jsem naprázdno při představě Ookami-sensei, kunaie a, však je jasné čeho. "Asi bychom sensei neměli nechat čekat, už takhle by nás asi nejradši zabila." Řekl jsem k Motohirovi, na Soru jsem se ani koutkem oka nepodíval, když jsem ale procházel kolem něj, na chvíli jsem se zastavil. Vypadalo to, že se chystám něco říct anebo udělat, ale zakroutil jsem jen hlavou, sklopil ji a zamířil k bráně.

Sora

Domov ani žádné věci jsem neměl, stejně tak jako ZVN jsem neměl. Takže jsem se nemusel na nic připravovat a ronou jsem vyrazil k bráně.

Motohiro

Přikývl jsem. Vše potřebné mám už sebou a tak jsem se pomalou chůzí vydal k bráně a přemýšlel, přemýšlel o svém tréninku s Hinanem-sama a o tom, že jsem se moc nezlepšil. Naštěstí to nebylo nic nového, tak mě to až tak z míry nevivedlo. K bráně jsem dorazil asi za 25 minut.

Ookami Aya

Když přicházíte k bráně v různém pořadí můžete mě vidět jak se opírám o dům opodál a v rukou mám malé stopky, kterými vám měřím čas. Naštěstí pro vás jste to všichni stihli v čas.
Fajn, prošli jste prvním testem, testem dochvilnosti. Uvidíme jak vám to půjde dál. Přestože po cestě nejsou očekávány žádné problémy, budete dávat pozor na případné léčky nepřítele nebo přepadení jasné? Jinak v zájmu zlepšení spolupráce mezi vámy doporučovala bych vám se co nejvíce vzájemně poznat než dorazíme na místo.
s tím jsem se k vám otočila zády a vyšla z brány.

Meiki Ookami

Počkal jsem, než bude Ookami-sensei trochu z dohledu a pak jsem začal své divadélko: "Jmenuji se Meiki Ookami, ale říkejte mi Ookami-chan!" Řekl jsem svůdným hlasem, zamrkal očima a hodil svůdnou pózu, chtěl jsem tím předvést Ookami-sensei, kdyby se nechovala jako chlap, ale jako malá holka anebo nedospělá žena. Neshledával jsem to ale vtipným, ale spíš smutným, protože jsem beztak čekal studenou sprchu, tedy nechápající pohledy Sory a Motohira.

Motohiro

Nechápavě a trochu zamračeně jsem se podíval na Meikiho. Já se jmenuju Motohiro Inue, ale většina lidí mi říká Moto-kun. Záměrně jsem vypustil slovo "přátel" protože zas tolik přátel nemám. Vlastně mi většinou říkají "nechmatej na to spratku" nebo "necháš toho hajzlíku", ale myslím že tohle bude stačit. Jsem dobrý, no spíš průměrný, v taijutsu a celkově mám radši boj zblízka. Používám i hojně taijutsu avšak genjutsu je mi záhadou.

Sora

Má reakce na Meikiho výstup nebyla nijak zvláštní, spíš jsem se na něj ani nepodíval a kráčel dál. V hlavě jsem měl spoustu vzpomínek na svou rodinu a na osudnou noc která se stala, dá se říci nedávno.. Potom jsem si ale uvědomil že oni se představili a já zatím jediný ne tak jsem se na ně jedním okem podíval a řekl tišším tónem .. Já jsem Sora Itazuki.. a pocházím z Amegakure no Sato..