Cesta do železné země (Sendokage, Simon a Montaro)

...

Montaro Yuurinshi

Hehe .. pousmál jsem se překvapeně a celkem radostně ... Modrý Drak .... řekl jsem si pro sebe s usměvem na tváři .. I k vám se to doneslo ? .. pronesl jsem řečnickou otázku a zasmál jsem se ... a pak jsem odpoveděl Sendokagemu .. Yosh , ja jsme vždy připraven .. řekl jsem si pro sebe a kouknul jsem se na oblohu ... Hiyori , nikdy nezapomenu ... řekl jsem si v hlavě nežně a pak jsem se pousmál a odvrátil jsem oči z nebes

Sendokage

"Jistě že doneslo, o lidi ve své vesnici se zajímám a snažim se o každém něco vědět. Tak jako o tobě vim to s tim drakem, tak o Simonovi třeba vim, že má talent na suitonové techniky, jako měl kdysi Kisame." Řekl jsem a vyrazili jsme na cestu. Jenže když jsme procházeli kolem brány tak tudy zrovna procházel hlavní vedoucí věznice přezdívaný Bílá liška. "Dobrý den." Řekl nám a já kývnul hlavou. Ale Montaro si všiml upjatého pohledu lišky přímo na něj, jelikož liška je jeden z mála, který ví, že Montaro vlastně udělal tu díru do vězení společně s jednou skupinkou.

Montaro Yuurinshi

Jenom jsem se pousmál .. Pozoruhodně .. řekl jsem zvědavě
Pak jsme ,ale procházeli kolem bílé lišky .... Dobrý den ... řekl jsem jenom kolem něj trochu nervézneji a zmocnil se mě špatný pocit ... Sakra ! .. Co když něco řekně .. zopakoval jsem si pro sebe a s přimouřenýma okama jsem ho celou dobu sledoval

Simon

Na cintoríne: Odkývol som som Kagovi, že môžeme vyraziť, ale v tom ešte išiel za jedným členom Suichy. Chytol ho za rameno a čosi mu povedal a v tom mi bolo jasné, že pôjde s nami na snem.

Pokračovanie: Keď sme vyrazili na misiu Sendokage sa čosi s Montarom rozprávali, ale ja som im nerozumel tak som začal rozmýšľať nad svojím životom. Ale v tom sme narazili na akého si človeka prechádzajúceho cez hlavnú bránu. Nikdy som ho nevidel, len som videl na ňom akýsi podivný pohľad, keď sa pozeral na Montara. Nerozumel som tomu a pomaly som išiel za Sendokagem.

Sendokage

Bílá liška nic neřekl a jen prošel dál. "Hm, dneska byl docela zamlklý. Ikdyž on je zamlklý pořád, avšak jindy se třeba zeptá na něco, teda téměř pořád se na něco ptá když mě vidí a je mi divné, že by se nezeptal, kort po takovém skandále." Řekl jsem, ale nehodlal jsem to řečit. Prošli jsme branou, kde se uklonili dva strážní, jelikož byli rádi, že mě vidí a kráčeli jsme v klidu dále. "Přivolám sem lední medvědy, ale nejdříve vám řeknu něco o zvyklostech na sněmu." Řekl jsem, ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že mi Yami zabil mého hlavního summona a to mě trošku rozhodilo, že mi zaslzelo oko.

Montaro Yuurinshi

Hlasitě jsem si oddechl ,ale nerozebíral jsem to .. Prozatím mohu být v klidu .. řekl jsem si a pak jsme vyšly z vesnice ... Takže další výprava mimo vesnici ... prohodil jsem do větru a pak jsem poslouchal Sendokageho .. Dobře Sendokage-sama .. řekl jsem souhlasně a čekal jsem na jeho výklad

Simon

Keď sme obišli toho čudáka tak sme stretli dvoch strážnikov, ktorí sa poklonili a pokračovali sme ďalej. Pomaly som išiel po pravici z predného pohľadu na kageho a čakal, čo nám povie aké instrukcie. Pozeral som sa na priamu cestu do predu a počával Kaga. Vyzeralo to ako ,,biela cesta troch ninjov na misiu".

Sendokage

Na mé tmavě fialové vlasy dopadaly sněhové vločky, a proto jsem si je setřásl. "No tak za prvé hned co tam vejdete tak ani nepozdravíte a mlčky půjdete za mnou. Nebudete tam bez povolení mluvit, což zní trochu diktatursky, ale jinak to nejde. A už vůbec nesmíte mluvit když někdo z nich mluví, skákání do řeči kagům naprosto neexistuje. Pak když se vám něco nebude zdát, tak mi to pošeptáte do ucha, ale nebudete to tam říkat nahlas. Simon mi bude stát u levé ruky a Montaro u pravé ruky. Montaro je zkušenější, tak bude na straně, kde mám normální oko a Simon jelikož je mladší bude u mého skrytého oka, ve kterém mám Suinatar. Každopádně za žádných okolností neprojevujte, to že třeba nemáte jednoho z kagů nebo vůdců rád, většinou jsou dost arogantní a mohli by to brát jako útok na jejich osobu. Jediný o kom vim, že je v pohodě je Raikage a docela i Tsuchikage, ale Hokage je hodně namyšlený a zároveň přijde vůdce Getsugakure a Takigakure a o nich ještě moc nevím." Řekl jsem vám zdlouhavě.

Simon

Keď nám porozprával Kage o našom správani ako sa budeme musieť chovať na sneme tak som sa spýtal. Sendokage a vlastne, do ktorej z vesníc ideme? Veľmi ma to zaujímalo, pretože som chcel vedieť či to bude dlhá cesta alebo krátka.

Montaro Yuurinshi

Hai ... řekl jsem souhlasně ... Takže nemluvit a kdyby něco pouze šeptat ... zopakoval jsem si souhlasně
A pak se ten druhý který se jmenoval Simon zeptal kam půjdeme a já jsme pouze osuhlasně přikývnul jakože mě to též zajímá

Sendokage

"Nejdeme do vesnice, ve vesnicích není tak bezpečno, jako na neznámém místě. Takže jdem jen do budovy kage, která je uprostřed ničeho. A hlavně jsem čekal, že se samy dva seznámíte, ale asi ne. Tohle je Simon a tohle Montaro." Seznámil jsem vás a kousl se do prstu, při čemž jsem s nim nakreslil na zem jakési krvavý kruh a do něj jakousi pečeť. Poté jsem udělal ruční pečetě a bouchl do toho kruhu. "Kuchiyose sana no jutsu!" Řekl jsem a najednou se místo kruhu objevil dým a z něj vyběhli tři lední medvědi, kteří měli normálně sedla. "Eh, nasedejte." Řekl jsem a na jednoho z nich naskočil.

Simon

Aha. Porozumel som tomu, kde ideme, a potom nás Kage zoznámil. Ale v tom ako som išiel podať ruku Montarovi tak ma prerušilo kuchyose Sendokaga. Páni. Odskočil som pre istotu do zadu a po chvíli som uvidel akýchsi medveďov. Pozrel som sa na nich a na jednom už sedel Kage. Tak to to je super. Keď povedal Sendokage, že máme nasadnúť neváhal som a rýchlo som vyskočil do vzduchu, spravil salto a nasadol na medveďa. Fúúúúúf.. Vydýchol som.

Sendokage

Vyčkali jsme až naskočí i Montaro a následně jsem cuknul a medvědi se poměrně hodně rychle rozeběhli po lesnaté cestě. "Teď se držte kluci." Řekl jsem a poskládal pečetě a v tu chvíli medvědům jejich srst zableskla a oni zrychlili tak o 50%, takže byli dost rychlí. Netrvalo to ani hodinu a už jsme dorazili k jednomu z přístavů, kde už na nás čekala docela velká loď, na které již stál námořník s několika dalšími lidmi, což podle čelenek byli ninjové, kteří doprovázeli loď, jako ochranka, jelikož mořské vody jsou taky nebezpečné.

Montaro Yuurinshi

Těší mě Simone .. řekl jsem přítelsky a pak jsem naskočil na medvěda .. Páni .. to je poprvý co jedu na nečem takovým .. řekl jsem žasle a pak jsme se rozjeli a já jsem s epevně chytnul jelikož Sendokage ještě zvíšil rychlost ,natož jsme už dorazili k přístavu a já jsem seskočil z medvěda jelikož nebyl žádný důvod být na medvědovi .... Když jsem uviděl lod tak mě napadla hned myšlenka ,že bych si mohl pokecat se simonem a zjistit toho oněm víc ...

Simon

Rýchlosť medveďa vzrástla a ja som sa na medveďovi cítil ako na horskej dráhe. Celú dobu som sa smial od tej jazdy, a potom mi klesla tvár, keď sme už dorazili k lodí, na ktorej boli akýsi čudáci. V tom Ramaru zoskočil a po ňom aj ja. ,,..." som mal nabité, ale to neriešilo situáciu. Pomaly som išiel k Sendokagovi a čakal na ďalšie instrukcie.

Sendokage

Zakroutil jsem hlavou a vešel na loď, při čemž medvědi opět zmizeli. Mávnul jsem rukou, aby jste nastoupili i vy dva a následně ke mně přišel jeden ninja a chytl mě za ruku jako pozdrav. "Dlouho jsme se neviděli Valentine." Řekl muž, který měl jen jednu ruku a krátké blonďaté vlasy, které mu moc neladily se zelenými oči. Já se usmíval a v očích jste mi viděli nevěřícný pohled. "Hm, nečekal jsem, že se po tom všem vrátíš na moře." Asi jste trochu nechápali o co jde, ale mohlo to být zajímavé, jelikož jste moc neslýchali, že by se někdy někomu stalo něco na moři.

Montaro Yuurinshi

Došel jsem vedle Sendokageho a usmíval jsem se na jejich setkání ,ale pak ze mě vyklouzla stupidní otázka ,ale nemohl jsme se odebrat zájmu ... Omlouvám se že ruším ,ale můžu se zeptat jak je možné ,aby jste přišel o ruku na moři ?? .. zeptal jsem se zvědavě a hloupě jenomže já jsem na moři skoro nikdy nebyl a jenom dvakrát jsem procestoval přez moře a to jenom jednou nás napadlo moře a to vírem a větrem

Simon

Hlúpo som pozeral na nich a čakal než skončí ích debata. V tom sa zasa Montaro opýtal prečo nemá ten záhadný muž ruku a ja som si v duchu povedal: No prečo asi? ......................Žralok mu ju ukúsol. A v tom som sa pochechtal mojím myšlienkám. Napadali ma rôzne veci. V tom som pomaly nastupoval na loď a čakal kedy vyrazíme.

Sendokage

Najednou jsme se rozjeli z přístavu, ale to už musel můj přítel odběhnout, takže jsme hodlal na Montarovu otázku odpovědět já sám. "Asi samy moc dobře oba víte, že moře je opravdu málo nebezpečné a málokdy na něm dojde k bitvě, avšak kdysi dávno, když jsem cestoval po celém světě, tak jsem narazil na něj, jmenuje se Daire a společně s nim moje skupina cestovala po moři. Byl totiž jeden z mála, kteří opravdu dobře uměli plout na moři a zároveň měl čich na různé změny v počasí. Mysleli jsme, že jde o kekkei genkai, ale šlo o normální lidský instinkt. Jednou však přišla bouře z nenadání a smetla naši loď do hlubin, ale když jsme se vynořili, tak nás popadla skupinka lidi, kteří nás přivázali ve své lodi, nevim kdo to byl. Daire byl jeden z nás, kteří byli připoutání. Zaslechli jsme, že nás jednoho po druhém zabijí, protože u nás nenašli žádné cennosti. Ale to už si Daire usekl ruku o jakýsi dřevěný hrot, čimž se dokázal rozvázat a i přes tu obří bolest, kdy mu na useklou ruku kapala mořská voda, kterou měl napuštěné vlasy, nás dokázal rozvázat a utekli jsme. Od té doby si ho nesmírně vážim." Řekl jsem vám moji a Daireho společnou minulost.

Simon

Takže to nebol žralok? Hmmm. Ja asi nemám kekkei genkai - predtuchu. V tom som sa oprel o okraj lode a pozeral do mora. Moja prvá cesta loďou. Fuuuuf. Vydáchol som. Bola to zaujímavá plavba po mori, keď som mohol sledovať krásnu priezračnú vodu a vtáctvo, ktoré nad ňou preletúvalo. Vietor pofukoval sem a tam a ja som mal na tvári úsmev. Taký krásny zážitok, kebysi si mohla splniť mama. Pozrel som sa do krásne modrého neba. Ďakujem mama.

Montaro Yuurinshi

Wouw ... pojal jsem překvapeně tento zážitek z minulosti .. Daire-sama byl velice odhodlaný .. řekl jsem s uctou při slovech .. celý todle bylo pro mě nové a moje chování bylo uplně jiné nez bývalo snad to byl jenom efekt z přítomnosti Sendokageho a nebo snad slušnost ? ... Držel jsem se celou dobu u Sendokageho cesta lodí mě moc nenadchla ,jelikož při mém posledním zážizku jsem málem ztratil Hiyory a bylo to dost nebezpečne .. kvuly tomu jsem měl podezírave koutky a čekal jsem na instrukce nebo pohov

Sendokage

Dá se říct, že celá cesta na lodi probíhala bez jakýchkoliv problémů. Dopluli jsme až na břeh země, kde už byl sníh a já se pousmál. "Jsme v Železné zemi." Řekl jsem vám, při čemž jsem vyšel z lodi na souš. Chvíli jsem se rozhlížel, ale poté jsem máchnul rukou, aby jste vyšli také. "Je to ještě pár kilometrů a loď tu na nás počká, aby nás poté odvezla zase domů." Řekl sjem a rozešel se směrem po jakési úzké cestičce mezi zasněženými skálami.

Simon

Keď sme dorazili poobzeral som si okolie a na povel Sendokaga som vystúpil. Fúúúúf normálne ten strest z toho všetko nechce stále prestať. Pomaly som išiel sa Sendokagema a nasledoval ho. Pozrel som sa na Montara a čakal som kedy pôjde aj on. Ešte pár kilometrov? Nebaví ma veľmi chodiť stále v tom snehu už mi začína pomaly liezť na hlavu ten sneh. V duchu som si povedal, aby som nejako neurazil Sendokaga. A ktovie vlastne kedy prestane snežiť veď už sme dosť daleko od Suichu či sme stále v Suichu? No zemepis mi moc nejde zamyslel som sa nad tým.

Sendokage

V Železné zemi je sněžení normální počasí, a proto tu sněží. Kráčeli jsme skalnatou uličkou, která byla zapadaná sněhem, avšak my se nim dokázali prodrat až na druhý konec cesty. V dálce jsme však již viděli jakousi železnou budovu a vedle nás na kámen dopadl Ryo, jeden z legendárních šermířů ze Suichugakure. "Všechno je to tu zajištěné Sendokage." Řekl mi a já kývnul hlavou, při čemž jsem se rozešel do té budovy. "Fajn, ještě nějaké otázky?" Řekl jsem kousek od té budovy.