Kde je Natsuki?! (Kaze Riun, Dante a Midari)

Dante

Po dalším neúspěšném pokusu s novou technikou jsem si dal chvilku přestávku jelikož musíme ještě dojít do hadí vesnice. Potom se ovšem kolem nás objevila koule a my letěli do hadí vesnice.

Kaze

Když mi Midari naznačil ať jdu s nim stranou, tak jsem nečekal a hned šel. Vyslechl jsem si co mi řekl a pak se zamyslel. "Je to možné, jelikož Dante a Natsuki byli vždycky docela velcí soupeři. Takže teď si myslí, že když je u Anakondy, že zradila kvůli síle a tak ji za to chce zabít. Avšak neboj, to nedopustim. Natsuki se s náma vrátí domů, ikdybych kvůli tomu měl dát život." Řekl jsem ti a letěli jsme zrovna nad jakousi bažinou a všem došlo, že už se blížíme k vesnici.

Dante

Sme skoro tam a já nemám novou techniku... Budu jí muset dokončit během boje!
Pomyslel jsem si a podíval se pod sebe. Ksss. vydal jsem ze sebe a zavřel oči.

Midari

Po rozhovoru se senseiem jsem mlčel a jenom sledoval krajinu. "Určitě to nakonec zkončí jinak než všichni očekávají." Napadla mě pořekvapivě pesimistická myšlenka.

Kenda

Doletěli jsme do opravdu hnusné krajiny. Samé bažiny a staré hnědě zbarvené stromy, které pomalu hnily. Jediné co zde žilo byli hadi a vrány společně s krkavci. Došlo vám, že tohle místo je to, kde má být Natsuki. Ale nikde jste žádnou vesnici neviděli, když v tom jste uviděli obří díru v zemi, při čemž po podívání se do díry, tak tam byla vesnice, která byla vlastne tedy v podzemní jeskyni. "Fajn to je to místo, kde by měla být ta vaše holka. Nemohu vás dostat uplně dolů, ale pustim vás kousek od té jámy." Řekl sjem vám a pomalu s váma přistál asi kolemtr od té vesnice, kde jsem zrušil tu kouli.

Midari

Téměř ihnet po přistání jsem se protáhl a poté zůstal stát. Čekal jsem až se dozvím plán jak postupovat dál.

Dante

Jakmile jsme přistály začali se mi hlavou honit různé vzpomínky. Od toho kdy jsem ji poprvé potkal až do té kdy se proti me postavila. Každá tato vzpomínka mi přidávala na nenávisti a chuti ji zabít.
PRvní překážka... Jestli nedokončím tohle tak nikdy nebudu moci potrestat klan za to co mi udělal! pomyslel jsem si a zatnul obě pěsti.

Kaze

"Hodně štěstí." Řekl Kenda a pomalu odcházel. Mezitim jsem si já všiml Danteho, jak zatnul obě pěsti a trošku přimhouřil zamyšleně oči. Hleděl jsem na Danteho a bylo mi jasné, že tam dole to asi nedopadne zrovna moc dobře. "Fajn kluci. Až se dostanem po lanech tam dolů, tak vy dva půjdete spolu jednim směrem a já sám tim druhym. Našim úkolem je po sobě nechat co nejméně lidí a hlavně se nenechat chytit a nenechat zalarmovat celou vesnici, to by bylo v háji." Vysvětlil jsem vám a rozešel se směrem k té vesnici.

Midari

Chvíli sem doufal že by nám Kenda i déle pomáhal. "Už takhle nám pomoh víc než dest, jenomže teť pujde vo kejhák." Pomyslel jsem si a šel jsem za senseiem.

Dante

Viděl jsem před sebou její tvář a měl jsem stou chutí ho rozseknout kunaiem ale ovšem byla to jen představa.
Z rukávu mi vyjel kunai a já si sním pohrával nérvózně mezi prsty. Tomu kam přesně jdeme sem ani nevěnoval pozornost. Celou dobu se mi totíž honili hlavou nejrůznější myšlenky a otázky.

Kaze

Podíval jsem se do obří jámy a v ní byla hadí vesnice. "Připraveni?" Řekl jsem a položil dlaně na okraj té díry a přichytily se tam tři lana. "Každý jedno lano. Až dopadnem dolů, tak se rozprchněte a hledejte Natsuki. Až ji najdete, tak hvízdněte na prsty a sejdeme se." Řekl jsem a vzal si jedno z těch tří lan a seskočil s nim dolů, kde jsem se těsně nad zemí zastavil a rozeběhl se do ulic vesnice.

Dante

Proslov senseie jsem jaksi promarnil jelikož mou mysl zatemnil obraz natsuki a její šílený výraz, který měl ve tváři když jsem jí viděl naposled. Ruce sevšené v pěsti jsem stiskl ještě pevněji, až mě bolest donutila je otevřít. Po tom jsem si už ale všiml že nějak chybí sensei, vzal jsem proto tedy lano a seskočil dolů.
Když jsem dopadl do jeskyně byl jsem zahalen celý ve svém černém plášti a pomalu se procházel po vesnici.
Očima jsem pomalu přejížděl každého koho jsem potkal a hledal mezi nimi Natsuki. Moje myšlenky se opět uchýlili na to, jak jí zabiju až jí potkám. Mezi tím co jsem se zase zabral do svých myšlenek jsem se opět přestal soustředit na hledání natsuki.

Midari

Seskočil jsem jako poslední a na ulici jsem se nachviku zastavil. "Mám dohlídnout na Danteho nebo doufat že ji najdu dřív." Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost a rozběhl se ulicí.

Dante -> Kráčel jsi vesnicí jako temný návštěvník, který jen prochází, ale sám jsi moc dobře znal svůj cíl. Ikdyž ti sensei několikrát vysvětloval, že Natsuki neví, co dělá, tak jsi ji chtěl stejně zabít. Lidé ve vesnici byli už od narození lehce zkažení, takže poznávali lidi, kteří sem nepatří, ale ty jsi byl zlý a chtěl jsi Natsuki zabít, takže z tebe nevyzařovalo nic neobvyklého a lidé kolem tebe s klidem procházeli a pokládali tě za stejného, jako jsou oni. Cítil jsi jakési lehké šimrání na pravé dlani. Když jsi se podíval, tak sis všiml, jak se ti ta pečeť, která byla vytvořena díky zapečetění Ryuua do tebe, měnila se v něco. Změnila se v jakési slova. Bylo tam teď napsáno "Už jsi blízko."

Midari -> Uslyšel jsi tlumený zvuk výbuchu. Zvuk přicházel spoza několika domů, kde právě bojovala Natsuki s Tirem, ale to ty jsi ještě nevěděl. Pokud jsi se tam rozeběhl, aby jsi zjistil co se děje, tak jsi uviděl Natsuki jak bojuje s nějakym staršim blonďákem a na pohledu Natsuki bylo vidět, že to myslí vážně a toho chlapa chce zabít. (Piš už do její mise.)

Dante

Zabrán do myšlenek o tom, jak zabít natsuki jsem si z prvu toho šimrání nevšímal ale později jsem si toho přeci jen všiml. S lehkým zděšením v očích jsem se podíval na ruku a přečetl nápis který byl na mé dlani místo početi. Pokud si to udělal ty tak odpověz! řekl jsem tomu "příživníkovi" ve mě a ruku schoval do rukávu. Nachvilku jsem se zastavil a sklopil hlavu k zemi. Zaposlouchal jsem se do hukotu vesnice a před očima mi opět prolétl šílený výraz natsuki...

Jenže v ten okamžik se ozvalo několik výbuchů a vše začalo padat. V poslední vteřině jsi naposledy uviděl slunce a v tom se celá vesnice zasypala obřími kameny a hlínou. Na některých místěch byli i spadlé stromy. Byl jsi mezi budovami, které byli blízko u sebe, takže se kameny zasekli na jejich střechách a pak vedle budov, takže ti to vytvořilo něco jako kamennou kopuli, ve které jsi byl uvězněn a neměl jsi kam jít. Mohlo tě napadnou, že s tim bude mít něco společného tvůj tým.

Dante

Takže ji našli ! pomyslel jsem si.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a uvědomil si že jsem uvězněn v Kamenné kopuli. Poskládal jsem pečetě a dal ruce nad sebe. Raiton: furu ookami no jutsu ! řekl jsem a začal tvořit kuličku. Roztáhl jsem ruce od sebe a vytvořil tak raitonovou kouli. Držel jsem ruce nad sebou a snažil jsem se kouli udržet.

Držel jsi kouli docela dlouho, jenže ve chvíli kdy jsi chtěl udělat další krok a dokončit techniku, tak koule jen prskla a zmizela, ale v tom někdo odpálil ty kameny kolem tebe a proniklo k tobě světlo a někdo tě vytáhl nahoru na kameny. Když jsi se probral už u tebe nikdo nebyl, ale naopak všude byly zříceniny a zmatkovali lidé. Měl jsi od krve pravou nohu. V tu chvíli jsi v hlavě uslyšel hlas. Jsi blbec Dante., hned jsi věděl o koho jde. Myslel sis, že je zapečetěný, ale něco se muselo stát.

Dante

TY.... Máš být zapečetěnej.... jak si... ??? pomyslel jsem si a rozhlížel se kolem sebe.
Všude kolem mne pobíhali zmatkující lidé.Pomalu jsem si stoupl a nasadil si kapucu.
Podle všeho mi natsuki zase nejspíš unikla ale já věděl že ji jednou najdu.

Ryo

V tu chvíli tě začalo pálit levé oko a kdyby jsi na sebe koukal, tak by sis všiml, že tvé oko změnilo barvu na žlutou. Najednou jsi před sebou uviděl moji siluetu, ale nebyl jsem normálni, měl jsem všude kolem sebe řetězy a jakési pečetící lístky. Jakoby se ti zastavil čas a nic jiného než mě jsi nevnímal. "Udělal jsi chybu, když jsi mě nechal zapečetit. Neznal jsi všechny mé schopnosti a ty schopnosti tě teď pomalu zníčí. Přišel jsi vůbec na to, jak používat ten chakrový řetěz, který máš ukrytý v rukou?" Zeptal jsem se tě a pak se porozhlédl. "Hm hadí vesnice, takže jsi šel za Natsuki, ale předpokládám, že jsi ji nenašel a zase jako loser prohrál." zasmál jsem se ti.

Hele jmenuje se Ryo a to se snad ani sklonovat neda...

Dante

Takže ten řetěz je část tebe nebo co jako ??? odpověděl jsem mu na otázku s řetězem.
Když se však začal smát Dostal jsem jakýsi záchvat zlosti a sevřel obě dvě pěsti až mi v nich ruplo.
Vůbec nic nevíš!!! TO tys prohrál tím že jsi do mě zapečetěnej ty šmejd* !!! zařval jsem na Rya...

Ryo

"Tim, že mě do tebe zapečetili jsi dostal možnost používat část mých schopností, ale jelikož o nich nic nevíš, tak je neovládáš, ale oni naopak ovládají tebe. Takže jsi vlastně prohrál ty a né já, protože jakmile tě jedna z mých technik ovládne, tak už zemřeš a já vyplynu na povrch." Zasmál jsem se ti a ty sis všiml, že mám všude škrábance a modřiny. Jakoby mě někdo uvnitř tebe mlátil a nebo mě snad i mučil.

Dante

Trochu jsem se uklidnil a i jaksi zašhlebyl. Výborně ! takže mi naznačuješ že mě neovládneš když nebudu používat tvoje techniky? zeptal jsem se Rya klidným hlasem. Potom však moje oči sjely na na jednu z jeho modřin. KDyž jsem ho přejížděl očima měl ty modřiny všude. Od čeho máš ty modřiny? padla druhá otázka s lehkým údivem v hlase.

Ryo

Mohl sis také všimnout, že mluvim klidně. Ne jako dříve, kdy jsem tě jen urážel a tvrdil ti, že tě kdykoliv porazim. Na první otázku jsem nereagoval a jen protočil oči, protože jsem čekal, že se začneš vyptávat na techniky a né, že se budeš takhle bát. Ale druhá otázka už pro mě byla zajímavější, že ho to vůbec zajímalo. "To co mi udělala ta ženská by jsi nechtěl nikdy zažít. Já nejsem zapečetěný v tobě, ale v té pečeti na tvé ruce a tam nejsem sám." Řekl jsem a v tu chvíli jsem se rozplynul a tvé oko nahodilo normální barvu. uviděl jsi, že jak jsou ty trosky na zemi, tak máš možnost z nich přeskočit normálně na zem, aby jsi se dostal zpět do vesnice.

Dante

Nejsi tam sám? zeptal jsem se nahlas ale to už byl Ryo pryč. Z trosek na kterých sem stál jsem seskočil dolů na pevnou zem. Opucoval jsem si plášť od prachu a podíval se do nebe. Příště už budu připravený! řekl jsem směrem k Ryovi jelikož mě jeho věta o technikách z prvu zaskočila a nahnala mi strach. Ovšem když jsem se nad tím potom zamyslel bylo by výhodné zkusit ty techniky zkrotit.