Pomsta je sladká (Suizu, Ulquiorra a Montaro)

Montaro Yuurinshi

Pousmál jsem se a podnítil mě k tomu Suizu ,že mě opět nezklamal a já rozhodně nechtěl zklamat jeho. Každý se mění ,někdo si věci uvědomuje rychleji a jiný zase nikdy. řekl jsem a kouknul jsem se na něj. Opět mě má přečtenýho šeptnul jsem bez zamyšlení ,dle mého když budu přemýšlet zbytečně odhalí mojí strategii ,když budu mluvit bude mě muset slyšet , vše jsem měl naplánované předem. Vytáhnul jsem ladně kunai do ruky a protočil ho na prstu a pak jsem ho pevných uchytem zastavil a pevně stisknul a s nataženou rukou ho hrotem zamířil naněj. Minule si semnou bojoval a nechal si mě žit , nehodlal si mě zabit. Nyní jste se mě snažili nalákat k vám , vypalovali jste vesnice ,zabíjeli lidi všechno kvůly mě. Řekl jsem odhodlaně a druhou rukou jsem ukázal na hrud jako ,že jsem tu sám ze své vůle i když vím ,že to je past. Chce mě Jin ,aby se prosadil ,aby si splnil svůj cíl ,ale co ty ? Co ty semnou hodláš dělat ,tím že mě zabiješ nebo chytíš se "SLAVNÝM a MOCNÝM" nestaneš. zdůraznil jsem posledni 2 slova a prosebně jsem se na něj zahleděl

Kamereon

Když mi řekl jeho moudrá slova tak jsem se pousmál. "Víš svět ninjů není to co býval. Když ještě žil můj děda, tak k sobě měli ninjové úctu a pokud někoho porazili, tak i přesto, že to byl nepřítel, tak ho pohřbili a jeho jméno nosili dál ve svém srdci, jelikož jim zase dal nové zkušenosti a díky tomu si ho vážili. Zkušenosti a moudrosti jsou totiž to nejlepší co máme. Všichni chceme být slavní a kvůli tomu zabíjíme hromady lidí a je nám jedno, jaké budou následky, hlavně, že se o nás bude chvíli mluvit. Ale neuvědomujeme si, že na nás stejně jednou zapomenou a už se o nás nebude vyprávět. Proto jsem cestoval s Jinem, doufal jsem, že potkáme někoho z Akatsuki a já ho pak porazim a očistil bych své jméno a zároveň se zapsal do dějin - nikdy by nebylo zapomenuto mé jméno." Řekl jsem ti dlouze a sledoval tě.

Ulquiorra

"Víš Suizu, ty zelené linky u mých očí nejsou jen tak. Má je celý nás klan, akorát každý jinou barvu. Je to dá se říct zepečetěná hmotná chakra." Řekl jsem a Suizu sebou na židli jen cukl, jelikož nevěřil, že existuje něco jako hmotná chakra. "Ve chvíli kdy nechám rozlít tu pečeť, tak mi zezelená obličej a postupně mi černá tělo, které po chvilce začne opadávat. Pomocí té hmotné chakry mohu vytvářet věci, které by lidi nikdy ani nenapadli, ale zaplatim za to smrtí." Řekl jsem ti, ale v tom se otevřely dveře a do kanceláře Suiza přišel Montaro.

Vzpomněl si Suizu, když uviděl, jak Ulquiorrovy černaj ruce a pak si všiml toho těla pod stromem, které se pomalu roztékalo. Takže to byl ten příklad té hmotné chakry. Pomyslel si Suizu a sledoval Ulquiorru v akci, který právě vedl taijutsu souboj s Jinem. Bylo to dost vyrovnané, ale Ulquiorra lehce dostával, jelikož byl spíše vědec než bojový typ. Jenže teď ho vedla pomsta a ta mu dávala sílu.

Pustě si to od 1:00

Montaro Yuurinshi

Když to celé dořekl byl jsem zmaten nád tím co říkal ,chtěl přinýst vlastním zlem dobro a to jsem ještě nechápal. Ta ideologie něco postradala a to svojí vlastní sílu. Sklonil jsem kunai ,jako kdybych ze sebe schodil závaži. Kamereone , slyšel jsem že si chtěl slavný a nechcete ubližovat lidem , nechcete jít přez mrtvoly ,ale stejně jdete řekl jsem vážně i když se může podivit co o tom já můžu vedět a měl by pravdu nevím o tom nic ,ale ve své duši ho chápu. Ztratil jste svou cestu tak říkajíc , jednou zabijete jednoho a pak dalšího , čím víc lidí zabijete nakonec se vzdálíte svého snu ,ale vlastně jste ho nakonec dosáhnul jste slavný , ale jako vrah a zabiják a to přeci nechcete ne ? Myslíte ,že lidé zapomenou na všechny ty vaše vraždy , na všechno co jste kdy udělal ? Na ty vypálené vesnice ,spolupráci s vrahem jenom když zabijete někoho z Akatsuki ? Většina možná zapomene ,ale jedinci ne ,každý z těch jedinců bude pomatovat co jste kdy způsobil ,jako já ... Kvůly vám zemřela Hiyory , někdo kdo se do toho vůbec nemusel zaplést !! To už jsem na něj téméř zakřičel ,stále jsem se stím moc nevyrovnal a Hiyory mi chyběla den ode dne víc a víc až jsem sklopil hlavu a stín mi mlžel obličej.Lidé mě začali znán a někteří mi začali říkat Modrý Drak ze Suichugakure a vždy jsem toužil po tom být slavný a věřte mi že kdybych vás tu ted zabil slavný bych byl ,ale víte co je na tom nejhorší ? Zeptal jsem se sám sebe. Že vás obdivuju. Že se vám nechci pomstít , že nechci aby jste umřel , chci ,aby jste žil a proslavil se ,chci aby jste si splnil svůj sen byl slavným za dobré věci !I kdyby vám k tomu měl pomoct on. Poslední slovo jsem dodal hlasitě a kouknul jsem se na něj odvážným pohledem a ktomu jsem palcem zamířil na svou hrud do míst kde jsem měl pečet démona

Kamereon

Stál jsem tam jako solný sloup a jen sledoval a poslouchal Montara. Všechna jeho slova mi dávala smysl a vytvářela mi na tváři malý úsměv. Říká se mu Modrý drak ze Suichugakure v tom mladém věku. Kdo on vůbec je? Když byl ve vězení, tak to bylo ještě malé děcko, které nic nechápalo a jen zběsile útočilo, ale dnes? Přijde mi starší než já, protože má porozumění a vše chápe. Pomyslel jsem si a hleděl na tebe, při čemž mi vlály černé vlasy ve vzduchu. Zaklonil jsem hlavu a podíval se k nebi. Poté jsem se znovu podíval na tebe. "Máš pravdu Modrý draku ze Suichugakure. Už to všechno zašlo moc daleko a mé jméno je spojeno jen se zabíjením nevinných lidí. Řekni mi jedno, jaké to je, být slavným za dobré věci? Jaký to je pocit, Modrý draku?" Zeptal jsem se tě prosebně.

Ulquiorra

Chytl jsem Jina černou pravou rukou pod krkem a prudce ho tlačil na strom, který byl za nim. "Ty, ty jsi zabil Hiyori! A víš co jsi tim započal?" Zeptal jsem se zuřivě Jina a on se jen zasmál. "Že by tvoji nasranost?" Odpověděl arogantně a pak už jsem mu jen dal pěstí do břicha. "Ne, započal jsi tim svoji smrt!" Zařval jsem, ale v tu chvíli jsem pocítil jakýsi tlak v mé pravé ruce a ta najednou začala praskat, že jsem Jina musel pustit. Praskala a opadávala, až se nakonec uplně rozdrolila a drolení s ezastavilo u loktu. Už cítím, že brzy přijdu o další ruku, musim ho porazit! Pomyslel jsem si, ale v tu chvíli na mě Jin vystartoval s katanou v ruce. Nevybránil bych se tomu, kdyby nebylo Suizu, který prudce narazil ramenem do Jina a tim si to rameno, které měl zároveň vyhozené, uplně odrovnal. Zachránil mi tim život a jen se na mě podíval očima, kterými mi dával důvěru. "Jsi lepší než on, dotáhni svoji pomstu až do konce, Ulquiorro." Řekl mi Suizu a já jen kývnul hlavou a levou rukou začal kroužit ve vzduchu a vytvářet jakousi zelenou kružnici, která vypadala jako želé.

Montaro Yuurinshi

Jeho slova mě ani tak nepřekvapila ,jako zaskočila na tváři jsem si vykouzlil usměv. Jeto takový pocit , kdy víte že lidé si o vás vyprávejí , znají vaše kroky vědí co jste udělal a jakou máte hodnotu pro lidi. Můžete svojí pověst rozvíjet jakým spůsobem chcete. Řekl jsem krátce a kouknul jsem se mu do tváře. I já mám sen ,který se pro mě nedá splnit a přesto pevně doufám že se jednou splní. Řekl jsem mu hlasem jako k přítelovy. Co tedy chcete dělat dál ? Zeptal jsem se ho

Kamereon

Vyslechl jsem si co mi řekl a zamyslel se. Přemýšlel jsem asi minutu a během té minuty neřekl ani slovo. Ten kluk je jako můj sen. Taky jsem chtěl být už v takovém věku známý, aspoň ve vesnici. Ale co ze mě je dnes? Jen muž, který ovládá silnou techniku, ale využívá ji ke zlu.



"Tuhle techniku jsem vytvořil kvůli tobě, můj synu. Chci, aby tě proslavila." Řekl starý muž mladému Kamereonovi, který právě seděl vedle svého otce a v klidu popíjel čaj. "Svět ninjů není takový, jaký ti vyprávěl tvůj dědeček. Za jeho dob to bylo jiné. Žil Naruto a podobní ninjové, kteří tomu všemu dávali úroveň. Ale dnes už si své jméno musíš budovat jinak a víc bolestivěji." Řekl znovu otec a jen se pousmál. Kamereon usrkl čaje a podíval se na svého otce. "Ale tati, proč musim být slavný, nemohu žít jen svůj klidný život?" Zeptal se nechápavě mladý Kamereon. "Kame, svět je zlý a přežijí jen ti silní a ti, ze kterých maj lidé respekt. Pokud budeš žít klidný život, tak jednou zemřeš, protože budeš slabý a na naši rodinu se uplně zapomene. Já chtěl být slavný, ale nepodařilo se mi to, takže předávám své břemeno na tebe. Buď silný a proslav své jméno a zároveň naši rodinu." Řekl otec a odložil čaj na zem, do zelené trávy. "A teď můj synu, naučim tě techniku zneviditelnění."

Podíval jsem se k nebi. "Otče, já tě tehdy nepochopil. Ty jsi nechtěl, abych proslavil své jméno, ale abych proslavil celou naši rodinu a bylo na nás vzpomínáno jako na Naruta. Už to chápu." Řekl jsem tiše, ale Montaro to mohl zaslechnout. Pak už jsem jen zase narovnal hlavu čelem k tobě a přešel k tobě tak na metr. Prudce zvedl ruku a dal ji před tebe, kde jsem ji zastavil a chtěl jsem potřást s tvoji rukou. "Co bude dál?" Ztekla mi slza. "Porazim s tebou Jina a proslavim konečně své jméno."

Montaro Yuurinshi

Po tom co řekl ty slova k nebi jsem se usmál , byl to hřejivý usměv plný štěstí a přátelstvý. Pak přišel blíže ke mě a mezi námy bylo už jen pár metrů ,ale ani jsem se nezalekl a svůj postoj jsem nezměnil. S klidem v srdci jsme odložil svůj kunai spátky a zbylích pár kroku jsem se kněmu přiblížil a pak jsem mu taky podal ruku až se naše ruce spojili. Pak se tedy tak stane , můj příteli. řekl jsem přátelsky a pohledem jsem se mu zadíval do očí a pak jsem se kouknul do lesa směrem k druhému boji

Kamereon

Řekl mi příteli? Pomyslel jsem si a na tváři se mi vytvořil malý úsměv, který byl docela nenápadný. Otočil jsem se na les za náma a následně kývnul hlavou. "Tak jdeme na to." Řekl jsem ti a rozeběhl se společně s tebou do lesa.

Ulquiorra

Vytvořila se předemnou zelená kružnice, do které jsem vložil levou ruku a v tu chvíli se kružnice ve vzduchu začala točit a následně vystřelila mohutný zelený paprsek přímo proti Jinovi. Jin na nic nečekal a nechal se obalit zelenou hmotou a narostlo mu jedno chapadlo. Narazil do něj paprsek. Je mrtvý? Pomstil jsme Hiyori? Pomyslel jsem si, ale v tu chvíli dým zmizel ve vzduchu a proti mně stál Jin, který měl před sebou skřížené ruce a zhluba vydechoval. "Jsi jen tupý protivník, jehož jméno mě ani nezajímá. Jsi plný zloby a nedokážeš vnímat. To tu hnusnou couru nikdy nepomstíš." Řekl mi Jin a oblízl se svym jazykem. "Neštvi mě sakra!" Zařval jsem a rozeběhl se proti tobě. Najednou mi však zčernaly obě nohy a já už věděl, že brzy bude konec. Nezbývá mi čas. Pomyslel jsem si, ale obmotalo mě to zelené chapadlo od Jina a mrsknul se mnou do stromu. Dopadl jsem zrovna těsně vedle Montara a Kamereona.

Montaro Yuurinshi

Měl jsem dobrou náladu , ale když jsem uviděl jak Ulquiorra vedle mě spadl. Moje nálada byla fuč. Ulquiorro. řekl jsem zranitelně a okamžitě jsme se k němu sehnul a uviděl jsem jak neměl jednu ruku a černali mu nohy. Ulquiorro zopakoval jsem zničeně a snažil jsem se mu pomoct na nohy. Nevzdávej to, ty nesmíš umřít. řekl jsem zdrceně a pak jsem jenom dodal. Si nejbližší přítel Hiyori , nesmíš umřít. řekl jsema snažil jsem se mu pomoct na nohy a zatím jsme ignoroval Jina , veděl jsem že brzo příjde peklo ,ale kamereon ho snámi doufám přečká

Ulquiorra

Pomalu jsem se zvedl a když jsem uviděl, že je tam Kamereon, tak jsem ho levou rukou udeřil do obličeje, až sebou Kamereon cukl dozadu. "Proč jsi ho ještě nezabil?!" Zařval jsem na Montara, ale Suizu zvolal. "Pokud Kamereon není mrtvý, tak mu Montaro otevřel oči a nyní nám chce pomoct." Jenže to už se zapojil i Jin. "Oh, jak dojemné." Uchechtl se. "Donutili jste blázna, který věří ve staré zvyky, aby se s váma spojil. To jste to teda dopadli." Dodal k tomu Jin, ale Kamereon se nenechal vyvést z míry a podíval se na Montara, při čemž si otřel krev z koutků pusy. Byl jsem už dost malátný, jelikož jsem ztrácel sílu, takže už to nebylo ono. "Co budeme dělat Montaro? Bojoval jsi s ním už dvakrát, musíš znát nějaké jeho slabiny." Zeptal se tě Kamereon a kousl se do prstu. Tobě hned došlo, že Kamereon bude mít nějaké kuchiyose no jutsu.

Montaro Yuurinshi

To jak jsem uslyšel mluvit Jina mě co celkem dopálilo i když se to normálně nestávalo , ignoroval jsem poznámku Ulquiorry ,jelikož mu to Suizu vysvětlil a tak jsem jenom souhlasně kývnul na Suizua. Pak jsem se otočil na Jina. Blázen si jen ty , Stojíš tu proti nám a hraješ si na boha. I když moc dobře víš že nás takhle porazit nedokážeš. řekl jsem a pak jsem dodal. Ani ta Hachibiho chakra ti nepomůže , jenom tě ničí a dělá z tebe něco co nejsi.Si slabý a proto ona ovládá tebe né ty jí. dodal jsem vážným hlasem jenom ,abych ho na chvilku zabavil a otočil jsem se směreem na Kamereona a letmo jsem se pousmál. Když je v tédle formě , tak mě nic nenapadá , když jsem sním bojoval v tedle formě ovládnul mě démon , ale nápad bych měl. řekl jsem a ztušil jsme svůj hlas na minimum. Musíme ho spoutat ,nebo nějak zpomalit a já .... chvili jsem se odmlčel a kouknul jsem na všechny přítomné. Nechám ve mě vzrůst démona a on by měl vysát z něho hachibiho chakru. řekl jsem nejistě a veděl jsem co si o tomdle šíleným plánu budou myslet , jak mohu věřit démonovi apd. pravdou ,ale je to že jinak ho nemůžeme dostat Jin je opravdu jeden z nejsilnější co jsem kdy potkal déky té chakře a ten risk zato stál. Tudíž by jsme se měly zamřežit nejspíš na jeho ocasy ,jelikož až začnem oběví se další a toje jeho velká zbran.

Všichni přítomní

Suizu musel stát opodál, protože nebyl schopen boje. Měl totálně zničené rameno a sotva s nim hnul. Když už lehce pohnul, tak ucítil bolest, že mu vyhrklo i pár slz, protože vyhozené rameno nebo čelist, jsou asi ty nejbolestivější zranění. Mezitím již však Kamereon kývnul hlavou, jelikož mu bylo jedno, že Montaro použije démona, věřil že to zvládne. Ulquiorra již trochu pochyboval a hlavně už nebyl tak silný, aby nějak pomohl, ale ještě něco v rukávu měl. "Fajn, já ho s Kamereonem nějak zdržíme a ty probuď démona a vysaj mu chakru." Řekl Ulquiorra a kousl se do své levé ruky a pak s ní společně s Kamereonem praštil do zem. Oba ve stejnou chvíli "Kuchiyose no jutsu!" a v tom najednou vedle Jina vznikl dým, ze kterého vylétl obří chameleon, který obalil Jinovi svym jazykem jednu ruku a na druhé straně zase medvěd, který byl větší než normální a svými drápy chytl druhou Jinovi ruku a společně Jina natáhli. Ulquiorra z vyčerpání musel stát poblíž stromu, o který se opíral. Jin se jen zasmál a olízl svym jazykem svoji tvář. "Všechno co dokážete? Jste ubozí. Ještě asi nevíte, že tu dneska zemřete. Všichni, do jednoho!" Zařval a začal se vzpouzet.

Montaro Yuurinshi

Když Jina spoutali měl jsem rozporuplné pocity. Veděl jsem ,že Jin to má všechno promyšlené ,nebyl hloupý ,byl chytrý. Takhle snadno to nepůjde ,ale jednou by to tak mohlo být. Ignoroval jsem jeho poznámky a zavřel oči. Nezklam mě. řekl jsem ve svém nitru a začal jsem uvolnovat sovjí chakru a začal jsem propouštět svého démona. Začlo mě bolet celé tělo ,protože tentokrát jsem nebyl v té euforii a Agonii , tentokrát jsme byl plně při vědomí a cítil jsem jak démon domě vstupuje a to dost bolelo a pomalu jsem strácel kontrolu nad svým tělem ještě naposled jsem otevřel oči ,které už byly bílé ,pohlednul jsem na Jina , pak Ulquiorru a pak i na Kamereona , hodil jsem i usměvavý pohled na Suizua a pak jsem upadl do spárů démona a ze mě vystřelila chakra

Naběhlo ti automaticky 5 ocasů, jelikož ten 6 jsi dokázal ještě zablokovat, protože pak by byl démon krůček od propuštění. Jin se na démona jen s úsměvem díval, ale byl uplně v pohodě, což bylo všem divné. Když v tom se démon hlasitě zasmál a otevřel svoji zvětšenou pusu, při čemž začal nasávat Jinovu chakru. Byla zelená a lehce někde i černá. Nasával ji tak 1 minutu a pak už neměl co vysávat, jelikož kolem Jina zmizela zelená chakra aura a tak ho summoni pustili. Rokubi jak slíbil se vrátil do tvého těla a ty jsi zase mohl vnímat. Jenže ve chvíli kdy jste mysleli, že už Jin nemůže hnout ani prstem, tak skrz medvěda i chameleona proletěl zelený paprsek, který ty summony roztrhal uplně na cucky a všechny vás ohodila krev. Jin se začal smát a při tom se pomalu zvedal. "Ach jo, jste všichni tak neskutečně hloupí. Myslíte si, že mám všechnu chakru na jednom místě a že ji nemám pojištěnou?" Řekl Jin a poskládal několik pečetí a začal se kolem něj zvedat vítr, který ho bránil během skládání velkého množství pečetí. Když v tom Montaro ucítil jakousi křečovitou bolest v břiše a proti své vůli musel vyplivnout krev. V ten okamžik Jin přestal skládat pečetě a pousmál se. "Montaro právě od této chvíle máš 30 dní života. Chakru kterou tvůj démon vysál byla prokletá. Jestli znáš Orochimara, tak to byl hodně dobrý vědec, vymyslel jak otrávit vlastní chakru a já našel svitek, který mi umožnil to dokázat. Ale mohl jsem to dokázat jen teď venku. Pravda je, že jsem vypaloval vesnice, jen protože jsem se potřeboval zbavit důkazů, že jsem tam dělal různé experimenty." zasmál se Jin. Byl to zase ten jeho klasický bláznivý smích. On věděl, že dnes tu zemře, protože už nemá dost chakry ani na útěk, ale nehodlal se jen tak vzdát, a proto se postavil do bojové pozice, ale v tom se vedle něj objevil Kamereon, který ho chtěl bodnout kunaiem do krku. Jin to těsně vybránil svym zápěstím, které si lehce rozřízl. Poté se přikrčil, když Kamereon sekl znovu a kopl mu pod koleno, aby mu zlomil nohu, ale Kamereon to trochu čekat a tak pohnul nohou do strany, ale sklouzl a upadl na zem, při čemž mu Jin zarazil katanu do pravé nohy, kousek od kolene a pak ji vytáhl.

Montaro Yuurinshi

Ležel jsem v tmavé vodě ,ale mokrý jsem nebyl měl jsem roztažené ruce a hleděl na tmavý strop. Jine , chtěl ... nedokončil jsem řeč a něco mě vyzvyhlo zé vody a já jsem se oběvil ve svém těle a hleděl jsem na Jina. Děkuji. řekl jsem démonovi a pousmál jsem se ve svém nitru ,ale pak najednu promluvil Jin a potvrdil mé špatné tušení ,že to nepůjde tak lehce. Najednou jsem chytnul křeč ARGHT ! Vydal jsem ze sebe vůběc jsem to nečekal a tím mě to bolelo mnochem více.Spadnul jsme na všechny 4 a vykašlal jsem krev. Jak to ? řekl jsem si pro sebe překvapeně ,ale nestracel jsem usměv na tváři v tudle chvilku jsem byl na sebe pyšnej zvládnul jsem to, vysál jsem Jinovu démonickou chakru ,ale pak se moje iluze obrátili v prach behěm jednoho okamžiku. "Montaro právě od této chvíle máš 30 dní života." Ta slova to mě udeřila jako blesk a já vykulil oči. Nevěděl jsem co si mam myslet, Orochimaru , jednou jsem se stím jménem setkal. Co když to nevyšlo a on si to jenom myslí ? Co když to není pravda ? opakoval jsem si v sobě ... ,ale co když je? Co když mi opravdu zbývá jen 30 dní ? řekl jsem si na druhou stranu a kouknul jsem se na Suiza , chtěl jsem vidět jeho výraz jak tomu věří on a pak i na Ulquiorru to byl veděc chtěl jsem znát i jeho výraz a pak jsem vstal a otřel jsem si krev ze svých ust , viděl jsem jak zabodl Kamereonovi katanu do nohy ,ale na to jsem nereagoval. Jine. začal jsem jeho jménem. Slyšel jsem ,že si propadl chakře Hachibiho , že jste byly jeho strážci. odmlčel jsem se a kouknul jsem se jak akorád vybodává katanu. A ty jsi měl část jeho chakry a té si podlehl. Nechtěl jsem ti to zazlívat tak jako Kamereonovi. Chtěl jsem z tebe chakru vysát ,abych ti pomohl. Abych tě osvobodil z tvého vězení , chtěl jsem ti pomoct. Dodal jsem se zklamaným obličejem. Ale tobě pomoct nelze , si Genius a zároven Blázen. Završil jsem to neměl jsem mu co říct , i Jin byl jedno velký sousto pro mě. Zavřel jsem oči

Před sebou vidím urápeného Akumu v náruči se zráněnou Kiyorou. Viděl jsem jak Akuma trpí za všechno co mu Jin napáchal. Viděl jsem jak držím v náruči mrtvou Hiyori. Dost toho bylo! Řekl jsem v klidu a celou dobu jsem doufal ,že si jeho pozornost zaujmu. V mé ruce se začla soustředit chakra a kolem mé ruky se oběvoval fuuton. Svými oči jsem sledoval Jina ,byl už promě mrtví. Najednou něco vystřelilo z mojí ruky a kolem konce ruky se začal tvořit drak. Neveděl jsem jeslti tudle techniku znal moje vzpomínky naněj jsem zablokoval. Ted už to byl nepřítel. Najednou jsem vystřelil zmísta a bežel jsem na něj co nejrychlejš jsem mohl. Nebyl jsem nějak zraněni ,ani vyčerpaní. Chtěl jsem ze sebe dát uplně cokoliv hodlal jsem se vyhnou každýmu je mu utoku i kdyby mě to stálo síli. Hodlal jsem ho zabít ne z důvodu pomsty ,ale spravedlnosti.

Když jsi se podíval na Suizu, tak jsi uviděl ustaraný obličej, který jakoby říkal "Ať to není pravda.", ale Suizu nemohl nic říct, ani nemohl nijak zasáhnout. Pak jsi se podíval na Ulquiorru, kterému se začala drolit lehce tvář a i trochu nohy. Ulquiorra se jen zle díval na Jina a nic víc ho nezajímalo. Když v tom jsi vystartoval na Jina. Měl jsi na ruce modrého draka, ale to nebylo všechno, dával jsi do toho sílu, takže ti to obalilo ruku až k ramenu a jakoby ti to vytvořilo jedno malé dračí křídlo. Jin se rozeběhl proti tobě a jeho katana se obalila chakrou, při čemž sekl proti tvé ruce a nastal obrovský výbuch. Najednou jsi měl bělmo před očima, které se pomalu ztrácelo a ty jsi zase viděl. Před sebou jsi na zemi viděl ležet Jina, který měl rozervanou ruku, ve které předtim držel katanu. Katana byla na dvě půlky. Jenže v tom sis všiml Ulquiorry, který pomalu šel k Jinovi a díval se na tebe prosebnym výrazem, jakože chce, aby jsi mu ho nechal. Jin se nemohl ani hnout, byl vyřízenej, ale jeho šílený úsměv mu na tváři nezmizel. Ulquiorra zvedl kus Jinovi katany a jen se na něj podíval. "Zabij mě, ale už nikdo Montara nevyléčí a za 30 dní zemře." Řekl posměšně Jin. Člověk by řekl, že Ulquiorra složí zbraň, ale v tom mu kus katany zabodl přímo do krku a padl k němu na kolena, při čemž na Jina káplo několik Ulquiorrových slz. Slzy nebyly z lítosti k Jinovi, ale brečel, protože se mu ulevilo. Ale zároveň to znamenalo, že je mrtev jediný člověk, který dokázal vyléčit Montara. Montaro se nemohl moc hýbat, jelikož jutsu, které udělal mu lehce zparalizovala chakrovou síť.



Najednou se Ulquiorra zvedl a v očích měl zase tu rudou barvu, jako když tě tenkrát chytl pod krkem, když tě obvinil ze smrti Hiyori. Měl již opadanou kůži u čelistí, takže byly vidět jeho kosti. Jeho pohled mířil přímo na Kamereona, který ležel na zemi a držel se za ránu v noze. Nemohl se na to postavit, takže musel ležet. "Ty! Jsi taky zodpovědný za smrt Hiyori!" zařval Ulquiorra a ukazoval ukazováčkem směrem k ležícímu Kamereonovi. "Nech ho! On nám pomohl." Zvolal Suizu, ale v tom se na něj Ulquiorra podíval a najednou něco odrazilo Suizu k zemi. Ulquiorra vytrhnul kus katany z krku Jina a šel ke Kamereonovi. Kamereon se pomalu plazil pryč, chtěl se zachránit, ale nebyl dost rychlé. Ulquiorra na něj dupl jeho černou nohou a zlomil mu jedno žebro. V tom jsi se začal hýbat, ale Ulquiorra se podíval i na tebe a tebe taktéž něco strhlo k zemi. V tom Ulquiorra kopl Kamereona do břicha a tim ho obrátil na záda. "Pozdravuj toho šmejda nahoře!" Zařval a bodl Kamereonovi do krku katanu a pak na něj i plivnul.

V ten stejný okamžik se Ulquiorrovi rozdrolily nohy a on padl k zemi vedle Kamereona. To už opadlo to jutsu, které vás drželo u země a mohl jsi se zase hýbat. Než jsi však doběhl k Ulquiorrovi, tak se rozlétl na prach a poslední co jsi uviděl byla jeho kostěnná čelist, která připomínala úsměv. Bylo to vlastně poprvé, co jsi viděl Ulquiorru se usmát.

Montaro Yuurinshi

První můj dojem ze síli byl neuvěřitelný v tu chvilku jsem se řítil na Jina i kdybych měl zemřít chtěl jsem to do něj naprat co nejvíc to šlo a skrýval jsem sám svůj udiv ve své techniku ,kterou jsem viděl poprvé tak jako všichni ostatní. Ještě než nastal výbuch mohl Jin uslyšet jak volám jeho jméno slabým hlasem a pak nastal výbuch až jsem z toho byl nachvilku mimo moje smysli se pomalu začly dávat dohromady a já jsem viděl to co jsem způsobyl Jinovy jsem roseknul katanu i s jeho technikou a rukou. Koukal jsem na něj a on řekl že mě může jediný vyléčit. Ty slova jsem ,ale ignoroval v tomdle jsem Ulquiorru podporoval Jin si nezaslouží žít. Viděl jsem jak Ulquiorra sní mskoncoval a já jsem si oddechl ,ale stále jsem se nemohl hýbat a ležel jsem na zemi. Veděl jsem že je to všechno za námi ,ale Ulquiorrovi to nestačilo zavřel jsem oči ,chtěl jsem odpočívat ,chtěl jsem ,aby to zase bylo všechno v pořádku ,abych se probudil u sebe doma a mohl být na sebe pyšný. To mi stačilo Jin byl zabit ,ale Ulquiorrovi to nestačilo vrhnul se na Kamereona ,ale vyhružná slova Ulquiorri jse neslyšel z mého odpočinku mě ,ale vytrhl Suizu ,který se snažil zastat Kamereona a mojí myšlenky. Rychle jsem otevřel oči a chtěl jsem zvolat "Né" , "Nech ho" ,ale nestihl jsem znova jsem přistál na zemi a neměl jsem sílu ani mluvit pouze jsem sledoval jak Ulquiorra zabodává meč do Kamereona a pak se mu rozdrolili nohy a on se rozprášil. To mě už nic nemohlo zastavit a já jsem vystřelil ze země. Ale pak jsem se zarazil ,kouknul jsem se na Jina a na Kamereona.Ale nic jsem neříkal rychle jsem utíkal k Suizovi s prosebným pohledem ,neveděl jsem co si mam myslet a pomohl jsem mu vstat ,když ale vstal tak jsem ho najednou objal. Mohlo ho to vyděsit ,ale já jsem překročil svůj limit a neveděl jsem co si mam myslet ,neveděl jsem co dělat. Ale pomalu jsem si to začal v hlavě ujasnovat. Byl jsem rád že je všechno za námi i když to dopadlo jak to dopadlo a že je Suizu v pořádku ,až na to rameno. Objímal jsem ho dál a cítil jsem se jakoby se mi to vymklo kontrole ,jakoze to tak být nemělo a stále tu byla ta otázka se 30 dněma.

Suizu

Objal mě a já se pousmál, při čemž už jsem stál na nohou. Zbývá mu 30 dní života. Bohužel ač nechci, tak Jinovi věřim, že ho nějak proklel tou zakázanou technikou. Sice je Jin blázen, ale nikdy nedělal zbytečné kroky. Už od prvního pohledu chtěl Montara a tim pádem byl schopný kvůli tomu i zemřít, aby s sebou stáhl i Montara. Pomyslel jsem si při objetí Montara, ale pak jsem ho pustil a podíval se zpátky na Jinovu a Kamereonovu mrtvolu. "Co teď s nima?" Na Jina jsem opovrženě hleděl, ale na Kamereona jsem hleděl se slitovánim.

Montaro Yuurinshi

Odstoupil jsem vedle něj a pohlednul jsem na ně. To co mě Kamereon naučil je ,abych se očil od svých protivníků a když zemřou. Všichni si zaslouží pohřeb i ti zlý. Dodal jsem lehce jsem odstoupil od Suiza mezi stromy hledal jsem nějaký rovný klacek našel jsem 2 měli tlouštu akorád ,byly jsme v lese takže problem nebyl jednu jsem našel na zemi a tři jsem oříznul ze stromu kunaiem. 2 menší a 2 velké ty kusy jsem po dvou pospojoval a malýou šnůrkou jsem je uvázal k sobě a vznikly z toho 2 ručně dělané trošku křivé kříže , pak jsme prošel kolem Suizua a pomalu jsem zvedl Kamereona byl sice težší ,ale já jsem sílu měl položil jsem ho hlavou směrem ke stromu a pak jsem vzal Jina ,kde jsem měl malé problémy při zvyhnutí ,ale i přesto jsem ho vzal a položil jsem ho proti Kamereona mezi 2 stromy , takže to bylo Strom->Jin-> 1m mezera <-Kamereon<- strom , pak jsme přišel k Suizovi. Nepřátelé by měly být vždy proti sobě a nebo snad přítelé ? Dodal jsem řečnickou otázku a pak jsem se tázavě kouknul na Suiza. Nemáte něco čím by jsme je mohly pohřbít a nebo aspon zahrabát ? Dodal jsem s usměvem a v ruce jsem zamával se 2 kříži

Suizu

Nechápal jsem Montarovu akci. Ale to bylo protože jsem nevedl rozhovor s Kamereonem, jako Montaro. Chyběla mi ta informace o té cti mezi ninji. Já nebyl tak starý, takže jsem tu dobu také nezažil a jelikož moc nečtu historii, tak mě to ani nemrzí. Když se mě Montaro zeptal na zakopání, tak jsem se jen uchechtl. "Sice mám vyhozené pravé rameno a zřejmě i nalomené, ale tohle dokážu i jednou rukou." Řekl jsem ti a přišel k těm dvou, při čemž jsem na každého položil jakýsi papírek a oba najendou vzlétli do dvou mterů do vzduchu a zde se drželi. Mezitim jsem se kousl do prstu, udělal na zemi jakousi pečeť a dlaní do ni bouchl. Měl jsem jen jednu ruku, takže to šlo s pečetěma pomalu, jelikož jsem je musel dělat na jedné ruce, což jsem tak dobře neuměl. "Kuchiyose no jutsu." Řekl jsem a v tu chvíli se mi objevil dým kolem té zdravé ruky a když dým zmizel, tak sis všiml té zlaté rukavice, které nosim jen do boje a teprve až dnes asi zjistíš co doopravdy umí. Chvíli jsem se na rukavici soustředil a ty sis mohl všimnout nepatrného nasávání vzduchu do té rukavice. Pak už jsem se jen napřáhl a bouchl pěstí pod Jina a nakonec pod Kamereona. Uviděl jsi jak když vytahávám rukavici ze země, tak zároveň vylétává hlína pryč za mě na hromadu. Jakoby mi gravitace pomohla tu hlínu dostat pryč. Pak už zase rukavice zmizela a já sejmul ty dva lístky z Jina a Kamereona. Oba pak pomalu dopadli do jámy, kterou jsme mohli v klidu zahrabat.

Montaro Yuurinshi

Při zmínce jeho ramena jsem na chvilku sklopil hlavu vzpoměl jsem si kdo to udělal. Pak začal proces a vykopal díru pro ty 2 těla se do nich vložili a já to začal zahrabávat vším co jsem mohl. Když bylo zahrabáno vstal jsem a umístil jsem na oba dva kříže. Pak jsem si stoupnul vedle oba hroby tudíž jakoby mezi ně ,ale vedle. Snad oba dva najdete klid. Klid ve vaší duši. řekl jsem byl jsem skleslý ,udělal jsem krok a tím jsem se dostal mezi oba hroby a otočil jsem se k Kamereonovi nebo spíše k jeho hrobu a pokrčil jsem nohy do dřepu a ruce jsem si položil na nohy. Díky Kamereone. Budu si pomatovat všechno co si mě naučil. A děkuju ,že si si dal další šanci. Pokusím se očistit tvoje jméno. řekl jsem a na chvilku jsem zavřel oči a hlasitě jsme oddechnul. Otevřel jsem oči ,vstal jsem a odešel jsem kolem Suiza ,který mohl být z toho mimo a nebo ne ,rozhodně jsem dělal tolik zvláštích věci ,že už byl nejspíš zvyklí. Jdeme Suizu-sama ? Zeptal jsem se ho s usměvem a prošel jsem kolem něj a když jsem byl zaním tak jsem potichu a trochu smutně dodal. Mých 30 dní čeká. došeptal jsem a šel jsem dál přyč. Mířil jsem domů. Do Suichugakure

Suizu



Když jsi kolem mě procházel, tak jsem se na tebe podíval a pak znovu na ty hroby. Chytl jsem tě za rameno a přitáhl k sobě, při čemž jsem tě obejmul. Chvíli jsem tě držel a pak tě zase pustil a podíval se ti do očí. "Montaro jsi pro mě jako syn. Syn o kterého jsem kdysi přišel a ty jsi stejný jako on, ale ty jsi silnější. Máš mnohem silnější vůli než měl kdysi on." Řekl jsem, ale tobě došlo, že to není jediné co chci říct. Podíval jsem se k nebi a zafoukal vítr, který si pohrál s našimi vlasy. "Nechci zažít znovu ztrátu tak blízké osoby." V tom jsem poklekl na jedno koleno a sklopil hlavu. "Montaro, já ti slibuju." Řekl jsem a pak se na tebe ze sdola podíval. "Slibuju ti, že najdu nějakou cestu, která tě vyléčí. Projdu všechny spisy, prostě všechno, co zruší tu zakázanou techniku Jina." Pro tebe tohle mohlo být naprosto neuvěřitelné, protože se zatim nikdy nestalo, že by jounin a zároveň vůdce klanu poklekl pod chuuninem a takhle mu slíbil pomoc. A zároveň jsem ti řekl, že tě beru skoro jako svého syna, což mohlo být také emotivně dost silné. Pak jsem se zvedl zase na obě nohy a podíval se na ty dva hroby a na zbytek popelu z Ulquiorry. "Je to škoda. Kdyby tu byla Hiyori, tak je na tebe pyšná. Ikdyž věřím, že ona na tebe pyšná je, ale tam nahoře a kouká na tebe každý den." Dodal jsem a pak se pomalu rozešel směrem k vesnici.

Montaro Yuurinshi

Zastavil jsem se při prvním jeho slově nerad bych od něho odešel poslouchal jsem se ho jako kdyby mi mluvil do srdce a taky ,že jo slyšel jsem od něj věci jako ,že jsem jeho syn stál jsem zařezanej na místě a nic jsem neříkal. Pak jsem uviděl jak si předemně kleknul a to mě uplně dostalo. neměl jsem slov pouze jsem vydal ze svůch ust. Suizu ... potichu jsem řekl a on mi slíbil ,že nedopustí abych umřel. Jak krásný to bylo slyšet pak vstal a odešel já jsme ještě pár vteřin stál na místě a po mé tváři tekly slzy štěstí. sledoval jsem nebesa se slzami v očích ,ale nebrečel jsem. Otočil jsem se Suizu. Chtěl jsem ho timdle slovem zastavit a čekal jsem ,až se otočí a mohl uvidět moje slzy štěstí. Neměl jsem nikdy přítele , Neměl jsem nikdy přátele u svých vrstevníků a stále nemám neznám nikoho ,kdo je v mém věku. Ale když jsem vás poznal ,byl jste můj první přítel a ukázal jste mi jiný svět ,než ten ve kterém jsem žil. Nikdy jsem nepoznal svoje rodiče. Můj sen byl ,abych je poznal ,abych zjistil kdo jsou, ale to asi nikdy nezjistím. Nevím kdo jsem byl a kým jsme byl , nevím komu jsem se narodil a nevím kdo mě přivedl do klanu. řekl jsem a na chvilku jsem se odmlčel. Tehdá jsem se nato vás chtěl zepatat , jestli si pomatujete jak jsem se ptal jeslti jste byl Vůdcem klanu ,když mě jsem nikdo přivedl ,ale vzdal jsem to. řekl jsem sklesla ,ale pak jsem se mu kouknul do očí. Děláte pro mě velké věci a já to ocenuji , vždy jste pro mě byl jako mým otcem. Dodal jsem a usmál jsem se s uslzenýma očima. A neváhal jsem k němu přiběhnou a objat ho. Byl opravdu pro mě jako můj otec a nepřežil bych kdyby se mu něco stalo.

Suizu

Nemohl jsem mu ještě slíbit, že o jeho rodičích něco zjistim, protože jsem toho o nich věděl dost a kdybych mu o nich řekl vše co vim, tak se zděsí a mohl by to vzít hodně špatně. Takže jsem jen souhlasně přikývnul a usmál se na něj. Byl to už dlouhý den plný překvapení a zvratů. Museli jsme se vrátit, aby jsme si od toho všeho odpočinuli.

Když jsme přicházeli na půdu Suichugakure, tak jsme si všimli, jak všude taje sníh a přestává sněžit. V tom jsme uslyšely bít zvony, ale byly uplně silně a rychle, jako že je rychlé shromáždění. "Pojď Montaro, rychle." zvolal jsem a rozeběhl se na ten sraz.