Setkání synů Smrti

V zemi, která nebyla skoro ani poskrvněna člověkem, protože je tak temná, že se ji báli prozkoumat i ti nejzlejší a nejtajemnější nukennini se chystal sraz čtyř synů. Čtyř bratrů, kteří měli v plánu jedinné, konečně zase vypustit na svobodu toho, kdo je na svět poslal, jejich otce. Všechno začalo malou organizací jménem Akatsuki, která lovila jednoho jinchuurikiho po druhém a poukazovala na historii, která však měla jiný plán, který ovšem nevyšel. Všichni mysleli, že se bude jednat o to samé, ale nikdo netušil, že by mohli mít v plánu něco ještě děsivějšího a mocnějšího než jejich předchůdci. Nikdo si nemyslel, že k tomu všemu dojde, že dojde k otevření většiny démonských bran a tim dojde k aktivaci té hlavní. Brány, kterou má vyjít na povrch zemský monstrum, kterého se bojí všechno živé i neživé. Něco o čem každý slyšel jen v legendách a od bláznů, kteří nevěří v boha, ale v tohle monstrum. Má povstat něco, co má takovou pomoc, že se tomu nezdálo ani nejšílenějšímu nukenninovi ve svých temných snech. Něco, čeho se bojí zřejmě i samotný bůh, protože jinak by již dávno zasáhl, aby k onomu povstání nikdy nemohlo dojít. Bratři se musí setkat, aby se domluvili, jak propustí toho, kdo před tisíci lety vládl zemi, tak krutě, že ho muselo samotné nebe pohřbít v obří mříži mimo náš svět. Setkají se, aby společnými silami vypustil na svět svého otce, otce veškeré temnoty, Jashina.


Byla temná noc, kterou osvětlovala jen láva tekoucí skrz praskliny v zemi. Uprostřed vypálené země stála obří černá sopka, která byla plná horké lávy a černý kouř ještě víc zbarvoval do černa celou oblohu. Když v tom se v dálce ničeho začal shlukovat černý kouř, který pomalu vytvářel jakousi osobu. Osoba měla černý plášť a na hlavě měla černou kapucu, kteoru si v zápětí osoba sundala.


Byl to jeden ze synů Jashina jménem Shini. Syn, který je plný intrik a nikdy nedělá nic jen tak. Syn, který se snaží probudit v člověku sílu démona a vytvořit z něj hybrida, který by mi pomáhal v cestě za dobytím celého světa ve jménu svého otce.

Když v tom se na druhé straně rozhořela obloha a z ní na zem dopadla obří ohnivá koule, ze které v ten okamžik vyšla osoba oblečená, jako normální ninja, ale při pohledu do očí byla vidět ta temnota a nenávist k lidem.


Druhý muž byl další ze synů. Vypadal jako nejmladší, ale to byla jen jakási iluze, jelikož ve skutečnosti jsou všichni bratři stejně staří. Jeho jméno je Sazara a kam položil svoji nohu, tam zůstal černý obtisk, protože jeho nohy jsou tak temné a horké od veškeré tíhy té nenávisti, že vypalují do země obtisky jeho nenávisti.

Dva z bratrů se již sešli, aby mohli dohodnout, jak budou pokračovat dál, jelikož přichod jejich otce se blíží a času již není málo. Jashinova brána byla již aktivována a čeká se až ji bude moct plnohodnotný člověk otevřít.

V jícnu sopky byl slyšet praskot a dunění , černý kouř maskoval tělo nějakého muže , ten vystoupil z kouře a skočil z hrany jícnu a spadnul na zem ,dopadl surově a pod ním se oběvilo pár prasklin.

Takeru , další z bratrů dorazil. Měl na sobě černou kápy a byl plný odhodlání propustit toho jenž ho stvořil.

Lávou kráčala bytosť zahalené v tieňy. Spievala si pieseň staršiu ako generácie klanov, stašiu ako stovky Kakkei Genkai. Starú ako on. Zemy sa nedotýkal. Vzduch bol jeho sluhom. Na mieste, dke mali byť tvár, sa nachádzala iba zvieracia lebka z dávno vyhynulého druhu. Na mieste, kde mali byť oči, svietili iba prázdne jamky. Plášť sa podával rozmarovom vetra ako by nebol na ničom, akoby to,m čo bolo vo vnútry, bola iba temná entita. Enkaha, slepý boh a parohatý král, 4. syn jashina, dorazil....

Shini

Všichni čtyři už dorazili a stáli naproti sobě v menším kruhu. Mezi nima panovalo napětí, protože všichni vědí, proč se vlastně takhle sešli. První se pokusil promluvit Shini. "Víte, že jsem hodně spojen se Suichugakure, protože je tam potenciální hybrid démona s člověkem jménem Yuu Aburakoji, tudíž mám o Suichugakure hodně informací, jako je třeba ta, že Akatsuki tam právě prolomila Andělskou bránu, čimž vypustili Yorishe, což je bratr Jashina, náš strýc. Nevim zda si pamatujete uplnou historii, ale pokud ne, tak vám ji mile rád řeknu znova, jelikož Yorish je asi to nejhorší co by nás mohlo potkat." Řekl jsem a v ten okamžik se ozval i Sazara.

Sazara

Poslouchal jsem Shiniho a pak se lehce pousmál. "Podle mých informací by měl mít Yorish jednu z mých legendárních zbraní. Už mi zbývaj jen dvě, co musim najít a budu moct spojit moji ultimátní. Problém je, že Yorish je nepředvídatelný. Avšak rád si poslechnu ten příběh znovu, přeci jen už je to několik set let, co už je ten příběh starý a docela by se hodilo nám všem osvěžit paměť." Řekl jsem a Shini čekal jestli to budou chtít i poslední dva bratři.

Enkaha

Moje ústa sa skrivili v pohrdavom úšklbku. Avšak nikto to nevidel. Lebka padlého zvierata, ktorá mi zakrývala ústa, to kryla dokonale. A oči, v ktorých by sa odrážali moje emocie som už dávno nemal. "Shini, ešte stále nasleduješ tú svoju hlúpu víziu? Vytvorenie miešancou? Našu podrasu?" Pohladil som svoje lesklé rohy, ako vždy, odo dňa ked som ju získal. Premýšlal som. Yorishe.... dalšie slová na svojeho milovaného a nadovšetko láskyplného bračeka nechal. Predsa len vdaka svojej zálube zistil dôležitú informáciu. "Ked už si to načal, zopakuj to pre našeho malého bračeka." čierny plášť opäť podlahol náporu vetra, aj ked nijaký nevial. Telo sa posunulo, aj ked iba vdaka vetru. "Nikto nesmie prekaziť návrat našeho otca,ich boha. Ani shinobi, ani Akatsuki, ani Yorishe....."

Shini

Když řekl, že jdu za tou svoji nesmyslnou vizí tak jsem se jen pousmál, ale nemohl jsem to jen tak nechat být. "Bratře vím, že v ten můj cíl nevěříš, ale opravdu to jde. Sám jsem nechtěl důvěřovat malbám v jeskyni, ale Yuu je opravdu potomek démona a člověka a kdyby odsouhlasil to, že do něj vrazim část své síli, tak máme dokonalého hybrida a nechci lhát, ale nebyl by podrasou, ale možná nečim víc než jsou lidi a my démoni." Řekl jsem tajemně a bylo vidět, že Sazara tohle vůbec nezajímá, ale on se vždy zajímal jen o ty své zbraně. Každopádně jsem se rozhodl nečekat na vyjádření Takera, protože bych řekl, že on určitě bude příběh znát, ale přeci jen ho řeknu.

"Vlastně náš příběh, jakožto démonů začíná ještě dříve než byli lidé, než bylo cokoliv. Byli jsme na téhle planetě jako duše. Čisté duše beze zla, bez ničeho. Dalo by se říct, že všem velel Jashin a jeho pravou rukou byl vlastní bratr jménem Yorish. Jashin vždy chtěl, aby na zemi byly jen duše, protože věděl, že s příchodem něčeho nového by přišlo i možné zlo, ale Yorish ho vždy tlačil k tomu, aby vytvořili něco nového, něco co dá světu život a něco co bude jedinečné a bude v tom přežívat sláva Jashina i Yorishe. Jashin mu důvěřoval, ale přesto nechtěl tenhle vývoj dopustit, tudíž se s Yorishem začal hádat a pomalu, ale jistě se blížila jakási válka, což už byl pomalu začátek příchodu samotného zla."
Řekl jsem, ale bratři věděli, že ohledně toho, že všechno bylo dřív jen něco jako duše je myšleno trošku jinak, protože přesný název pro to, co bylo dřív není a tak se to může jen představovat.


"Za Jashinem stálo jen málo bojovníků, proto většinu bitev prohrál, jenže pak přišel na to, jak využít sílu země, objevil elementy, což dodalo jeho bojovníkům sílu na to, aby mohli vyhrávat víc bitev. Ale ne na dlouho, jelikož Yorish také přišel na ten způsob, který však vylepšil tim, že přes nějakou moc udělal z těch "duší" lidi, kteří měli větší potenciál pro provádění elementárních technik, tudíž Jashin jasně prohrál a musel se začít skrývat, protože Yorish byl mocnější, jelikož mu všichni lidé sloužili. Avšak i jemu to přerostlo přes hlavu a chtěl vytvořit lepší rasu než jsou lidé, chtěl je smíchat se všemi elementy a pak jim vládnout, ale místo toho vytvořil temnou chakru, chakru která koluje náma. Jedná se o první vznik démonů, kteří se vzbouřili proti Yorishovi, kterému nezbývalo nic jiného než také utéct a zkusit začít žít jinde. Jashin i Yorish utíkali až se jednou střetli a nezbylo jim nic jiného než se usmířit, protože nic jiného neměli. Mezitim co se démoni začali množit a lidi pomalu umírat spojili Yorish s Jashinem síly a vytvořili nový druh, který nazývají nynější lidé - Andělé. Což je pěkná kravina, protože jediné co maj je andělská pečeť, která jim přidává nějakou schopnost a stejně jako my démoni, tak nežijí přímo na zemi, ale v jiném časoprostoru. Nic víc, ale stejně jim říkaj andělé, jakoby jim někdy pomáhali. Nechápu."
Řekl jsem další část trošku složitějšího příběhu, ale pořád to nevysvětlovalo spory mezi Jashinem a Yorishem a hlavně důvod proč je Jashin vůdce démonů a Yorish vůdcem "andělů" a hlavně to, proč Jashin nenávidí lidi.


"Jashin nabídl Yorishovi, že společně získají svoji zemi zpět a navrátí světu systém a všechno bude mít svá pravidla. Avšak Jashin nevěřil tomu, že by v Yorishovi stále zůstala ta myšlenka, že chce vytvořit něco silného, něco co by trumflo uplně všechno. Ani neměl důvod k tomu něco takového vytvořit, když by pak neměl nepřátele. Došlo v obří bitvě na místě, kde je Jashinova brána, kde vše skončilo a doufám, že brzy zase začne. Démoni pomalu prohrávali a Jashin už se radoval, že opět získaji svoji zem, ale místo toho ho doslova bratr bodl svým kopím do zad, čimž mu znemožnil bojovat dál a démoni se ho ujali, protože celou tu dobu bylo vše divadlo. Yorish nikdy neztratil vládu nad démony, ba naopak, dokonale je ovládal a proto nasimuloval své vyhnanství, aby se k němu jashin přidal a mohl ho konečně zabít. Místo toho však démony napadlo Jashina uzavřít do jiného časoprostoru a nechat ho tam hnít několik set let. Proto byla vytvořena Jashinova brána, do které ho Yorish uzavřel a s ním tam uzavřel i všechny démony, protože se bál, že by se mohli zvrtnout kontrole, jen lidem Yorish věřil. Avšak Yorish nepočítal s tim, že se začnou strachovat i "andělé", kteří věřili, že i jich se bude chtít zbavit. Proto ho ve spánku bodli vlastním kopím do břicha a uzavřeli do jedná z démonských bran, kteoru pojmenovali Andělská brána, protože při otevření bude uvolněn i Yorish. Proto měly být otevřeny jen některé brány a tahle neměla být nikdy otevřena, což Akatsuki porušila, a proto jsem je kromě vůdce museli všechny vyvraždit."
Vlastně jsem z části dokončil příběh, ale zbývala jediná věc, jak se vlastně z Jashina stalo něco horšího než je samotný démon, když byl mezi ně uzavřen, jako mírumilovný "člověk"?

"Jashin byl uzavřen s démony tisíce let a nikdy neunesl, že ho takhle všichni prodali, dokonce i vlastní bratr ho prodal. Veškerou svou nenávist a zlost si vybíjel na démonech, čimž byl horší než oni, a proto se jim pomalu stal a byl tak mocný, že ho začali démoni brát za svého vůdce a symbol síly a moci. Jashin chce povstat, aby pozabíjel všechny lidi a navrátil svět do podoby, jaká byla dříve." Konečně jsem zcela dokončil celý příběh.

Enkaha

"Fascinujúce počúvanie. Tá vášeň, tá drama. Cítim, že by bol z teba výborný rozprávkar, braček."
Ruky mi tlieskali, či skôr to, kde by obyčajné bytosti, ludí, démony i anjeli očakávali ruky. Maska z kostí zatancovala na mojej tváry. Avšak mi toto všetko vieme, aj ked niektorý z nás si chceli trocha osviežiť pamäť. Ale nechápem prečo z toho robíš našu skazu. Nás štyroch nedokáže poraziť a ked uvolníme našeho otca, či skôr "boha" nikto nám nebude stáť v ceste. On si to uvedomuje, príliš dlho som ho študoval, rvnako ako to, na čo vy stále zabúdate. nie len hybridy sú fascinujúci, bratia. Aj čistá podrasa nám dokáže spôsobiť komplikácie. Ano...shinobi...zatial čo vy ste vytvárali svoje ciele, ja som plánoval dokonalý príchod našeho otca. nahlodával som celý čas armády shinobi, kúsok po kúsku. vytvoril som vlastný klan, ktorý ma uctievali ako boha, klan, ktorý kvôli mne stratil svoje zmysly. Možno ich poznáte, Yuurinshi. výborný klan, trénovaný a fanatický. Výborný na plnenie mojej vôle. Ale zradili, skurv*syny.
Na chvílu bolo ticho, iba zvuk vetra šuštal a praskal zem, delil lávu a vial plášť jedného z bratov. Ostatných sa ani nedotkol. Bol to iba jeho element, jeho sluha. Plášt sa ukludnil, nevíril sa pod náporom vetru v tieny búrky. Ľavou rukou si pohladil lesklú lebku namiesto svojej tváre, ktorú za nou skrýval.
"Sklamali a boh nikdy neodpúšta. Sú další na zozname po tom, čo príde Jashin., náš otec."
Bol som príliš pokojný, po mojom výbuchu, po zrade tých, ktorých som stvoril.
"Avšak teraz mám v pláne nahlodať dediny. Do Kumogakure som poslal dieťa, syna Raikageho starej Kumo. ten chlapec má môj artefakt, rovnako ako 665 duší pred ním. On bude posledný pred jeho naplnením. Kumogakure stratí dôveru v Iwu, Iwa stratí dôveru v kumo, Začne sa boj. Teraz útočí moja armáda démonov na Iwagakure s cielom ju zničiť. Získam poslednú z duší a zničím celú dedinu svojou silou. po tom bude svet pripravený na príchod Jashina, vo svojej vlastnej vojne....
Enkaha odhalil bratom časť svojeho plánu. Celý čas, od svojeho príchodu na tento svet bol pripravený, plánoval príchod svojeho otca. jeho plán bol nespochybnitelný. Ako by predsa len s ním mohli súperiť mysle ludí, ktorý žili o pár tisícročí menej ako on?

Takeru

Pozorně jsem poslouchal příběh a vše co se kolem dělo. Pomalu jsem si sejmul kápi ze sví hlavy. Poslouchal jsem příběh a pak i proslov Enkahi ,i když jeho styl mluvy se mi nelíbil. "Enkaho , shinobi v této době už věří svou myslí." Ukázal jsem jedním prstem na svůj spánek. "A málo kdo věří ,málo kdo si nás pomatuje." Pomalu jsem nechal svou ruku nehcal sesunout podel těla. "Musíme jím připomenou kdo vlastně jsme a kdo je náš otec.Musíme jim ukázat ,že jsme se neproměnili v prach." Ke konci jsem stupnoval a dodal jsem tvrdší výraz tonu.

Sazara

"Propuštění otce by mělo proběhnout co nejdříve. Je zcela jasné, že u toho bude Yorish, jelikož ví moc dobře, kde se Jashinova brána nachází, takže musíme počítat s tim, že tam možná i zavede nějaké shinobi. Každopádně brzy dorazí i vůdce Akatsuki, aby nám vše řekl." Řekl jsem a v tu chvíli se zvedl vítr a z dálky přišel už ten o kterém jsem mluvil.


Toshiro Uzumaki

Dorazil jsem mezi ty čtyři a v ruce držel zlatý medailon, ve kterém byli zapečetění někteří démoni. "Tady ho máte." Hodil jsem medailon Sazarovi, který si ho dal hned na krk. V tom ke mně přišel Shini a strhnul mi ten železný chránič na levém rameni a v ten okamžik jsem si hrozně oddechl. "Už není potřeba, aby jsi ho nosil, když je tvá loajalnost vůči Jashinovi jasná a můžeme ti věřit." Řekl mi Shini a já se pousmál. "Přeci jen to on mi dal věčné mládí." Řekl jsem a začal trošku vzpomínat.


"Dneska to vše skončí. Dnes je to naposledy, co jste opustili své rodiny a táhnete za svoji čest do bitvy u které nevíte, zda ji přežijete. Dnes je den, kdy na vás nehledí jen nepřítel, ale samotná nebesa, kdy vy všichni zapíšete svá jména do dějin a všichni na vás budou vzpomínat s pocitem výhry! Dneska se budete bít za svoji čest a konečně to vše skončí!" Zařval jsem a máchl kunaiem směrem k bitevnímu poli a má skupina válečníků se rozeběhla přímo do rozpoutaného pekla, kde člověk musel být silný, aby přežil. Já běžel s nima a přidal se do obří bitvy proti jinému národu.
Boj byl obrovský a nebylo jisté, kdo vyhraje, ale v tom většina z mých bojovníků začala padat k zemi s probodanými těli a já se podíval k zemi, při čemž jsem složil pečetě "Teď, dej mi sílu." řekl jsem a najendou začala praskat zem, při čemž do děr začali padat nepřátelští ninjové a byli zde spáleni na prach, při čemž můj Byakugan změnil barvu do ruda a hned ji zase změnil do normální barvy. Najednou se ozval zvuk vítězství, kdy všichni mí bojovníci začali radostí skandovat mé jméno, ale já věděl, že za to jednou zaplatím. V hlavě se mi jen vybavila podmínka téhle techniky

Dám ti sílu porazit nepřítele a zároveň být stále mladý, ale za 50 let vytvoříš silnou skupinu a odemkneš všechny brány. Podpoříš mé syny a dostaneš mě zpět na tuto zem. Přesně za 50 let, ani o den méně nebo více, jinak tě mý syni zabijí a roztrhají na kusy.

Bylo mi jasné, že tohle už brzy skončí, jelikož věčné mládí není dar, ale prokletí, protože jsem viděl umřít všechny lidi kolem sebe a nakonec nemám nic.

Enkaha

Ústa sa mi skryvily do úšklbku, mierneho posmechu. Samozrejme to nikto nevidel, nie cez masku, nie cez lebku. Další z upísaných.Prečo práve ty najsilnejší vždy najviac práhnu po novej síle?
"Ahoj" Pozdravil som ho milým hláskom. Nezaujímal ma, bol príliš nahraditelný, príliš slabý. "Bratia, povie mi niekto z vás, kedy sa rozhodneme otvoriť poslednú z brán? osobne ma tento snem už začal nudiť a môj "Zabiják Kagov" čaká na moje ctené rozkazy. možno na to nevyzerám, ale mám plný program." Opäť som sa potichu zasmial, aj ked z mojich očí nemohli vyčítať, či to bol skutočný smiech, či len predstieraný. V očiach sa vreaj podla starých múdrostí odráža duša. Chcel by som vedieť, čo by povedali o tých, ktorý svoje oči dávno odovzdali temnote. Doslova. Zadíval som sa na svojich bratov, na každého z nich, ktorého som nenávidel. ktorého z nich má otec najradšej? Prečo ho miluje viac ako mna? Je to kvôli síle? Kráse? Kvôli tomu, že stále majú jeho oči? prsty som zovrel v päsť.
Takže kedy, moji bratia? Teraz? Hned? Okamžite?
Vedel som, že tento čas sa im víri hlavou, aj tak by ma nepočúvali. Teraz, ani hned, ani okamžite. Trebalo čakať, svet shinobi bol ešte príliš spojený, málo nedôvery, málo svár. Boj mal začať medzi dedinami, až potom mal prísť otec. Raz ho porazili, druhýkrát to bude rovnaké.
Ale ja aspoň stihnem časť, zlomok tých bojov. Iwagakure bude zničená, to prisahám v mene temnoty mojeho otca.
Pod maskou som sa smial a telo sa postavilo ako bábka v rukách temnty.
Môžeme ísť?