Temné setkání

Foukal silný vítr a pohrával si s korunamy tmavě zelených stromů, které se ohýbali, že to z dálky vypadalo, jakoby byl ten les dokonce živý a pochodoval do strany. Mírné hýbání stromů narušovaly malé kapky padajícího deště, které vytvářeli společně s temnym lesem, zataženými mraky a úplným tichem, hororovou atmosféru, kterou narušovalo jen vzlikání nějaké osoby. Na skále uprostřed temného lesa, kam nikdy nedopadaly paprsky slunce, ležela osoba celá od krve a pod skalou byla rozbitá maska ve tvaru psí hlavy, maska byla rozbitá na tři části a ležela v kaluži od krve, do které sem tam spadla další kapka krve z osoby, která ležela na vršku šedivé skály, které se od zhora dolů pomalu zbarvovala do ruda. Každýmu, kdo by koukal na tuto událost z dálky by došlo, že jde o pomalu umírajícího Anbu, který prosí někoho o slitování. Nikdo tam však nebyl, teda z dálky nebyl nikdo vidět, ale ve chvíli kdy zafoukal vítr a kvůli rozevření se stromů k obloze, byla vidět silueta postavy v černém plášti, která stála nad umírajícím Anbu. "Prosím, mám.." Vypadávalo z umírajícího Anbu několik slov, které však narušovalo kašlání krve. ".. rodinu a ne-nedám o vás, eh, nikomu in-informace." Vykoktal ze sebe Anbu a pak vykašlal další dávku krve. V tu chvíli se ozvalo vytažení katany z pochvy, kterou měla temná silueta osoby přivázanou k pasu. "To sis měl rozmyslet dříve, než jsi mě našel." Řekla osoba stojící nad Anbu a v tu chvíli se ozvalo jen zařvání a pak už se z lesa rozletělo jen několik krkavců, kteří se vylekali hlasitého jekotu. Poté už jen tělo Anbu dopadlo hned vedle jeho rozbité masky s dírou v břiše.

Sono Safuji

Byl jsem pod skálou v lesích, kam jsem s oblibou chodíval, jelikož zde byl klid a izolace od okolního světa, bylo sychravé počasí, vítr foukal ohromnou silou a dešťové kapky se snášeli k zemi, miloval jsem ten uklidňující zvuk dešťových kapek, rozbíjejících se o skály a stromy. Trénoval jsem zde a toto bylo perfektní počasí, přesně takové jaké mám nejradši. Stromy se ohýbali až skoro k zemi a já jsem pozoroval krajinu, když v tom najednou jsem zaslechl sténavý zvuk, svůj zrak jsem obrátil tím směrem, odkud zvuk vycházel a to ke skále, která se tyčila uprostřed lesů. Zaostřil jsem svůj zrak a spatřil jsem na skále dvě postavy, vypadalo to že se chystá poprava. "Hehe, tady asi poteče krev...." uchechtl jsem se v duchu a dále jsem sledoval ty 2 postavy. Něco říkali, ale bylo jim špatně rozumět, navíc burácení větru přehlušovalo vše ostatní. Když najednou jedna s postav vytáhla katanu, a zbavila se té druhé osoby. Tělo spadlo dolů, přiběhl jsem k tělu a spatřil jsem vedle něj ležet rozbitou masku ANBU. Přiložil jsem mu dva prsty na krk. "Je mrtvý, přesně jak jsem očekával..." řekl jsem bez zájmu. A upřel jsem svůj zrak na vraha. "Co je to asi zač?" pomyslel jsem si.

Sai Sukuipo

Ten den bol temný, ale ja som si to neuvedomoval. Moje telo nevnímalo vietor, nevnímalo slzy bohov, stekajúce po mojom brnený. Utekal som, sám proti vetru. Nedokázal som zastaviť, moje telo už dávno ovládali zvieracie inštinkty. Kamen, strom, skok, kamen.. to boli jediné myšlienky, ktoré sa mi v tedy výrili hlavou. Nehladal som dôvod, prečo utekám. Iba by mi to vrátilo mysel k tomu, od koho som utekal. Toto bol 8 den od úteku z Iwakagure, 8 den od krvyprelievania. Na lesklom červenom brnení zostali stopy zaschlé krve, ktorú dážd pomaly zmýval. Dokázal odstrániť dôkaz o čine, ale bolesť, aj ked bola okákolvek krvavá, zmyť nedokázal. Prečo ja? Prečo oni? prečo..Prečo..prečo... dohováral som si v záchvate šialenstva. Bolesť v nohách, ktoré už 8 den nezastali, sa z touto nedala porovnať. Cesta, alebo osud, ma zaviedla do temného lesa, v ktorom vietor aj dážd boli silnejšie ako obyčajne. Do lesa, kde les sám vyzeral ako jedna bytosť, jeden život. Stromy, tak lahko sa poddávajúce náporom vetra, vo mne prebudili niečo, čo som už dlho nezažil. Ludskosť. Ale v tom čase to nebol jediný ludský pocit, čo som zažil. V lese sa ozval krik zvierata. Nijaký človek by tak nekričal, čo by mu bolo treba spraviť, aby mohol? Odrazu som začul další zvuk, ktorý sa pridal ku krvavému blabotaniu o milosť. Zvuk, aký môže vydať iba ostrie čepele, prechádzajúce cez kosť človeka. Tento zvuk som už počul, ved sám som bol jeho tvorcom. Zašiel som bližšie, ale moj zrak oslepil krdel krkavcov.Predo mnou ležalo telo, do mláky krve a dažde, bahna a masky. Masky? prezrel som si bližšie telo. Potom, som si uvedomil jednu vec. Na vraždu vždy treba aspon dvoch. Zarazil som sa a vytiahol katanu (obyčajnú) a pozrel sa smerom, kde stál vrah.

Yukio Washi

Zasunul jsem svůj temný meč přímo do pochvy a pak se porozhlédl. Vlasy jsem měl splihlé, jelikož v dešti mi nemohlo zůstat mé hnědé něco jako afro. V tu chvíli jsem však své oči zaměřil na pravou stranu, kde jsem uslyšel nejen dopady kapek na zem, ale zakřupání větví, jakoby někdo přišel k tělu mrtvého Anbu. Jenže najednou jsem pootočil hlavu do leva, kde jsem též uslyšel zakřupání větví. To budou na jednou místě tři mrtvoli během jedné noci? Hm, to se dlouho nestalo. Pomyslel jsem si při zakroucením hlavy ze strany na stranu, ale to už oba dva nový příchozí dorazili k mrtvému Anbu a oba se zároveň podívali na mě. Byla tma, takže se možná navzájem neviděli a nebo se v té rychlosti nepostřehli, jenže obou logicky došlo, že jsem já ten kdo zabil toho Anbu. Místo stání jsem si sedl do dřepu a svými temnými oči jsem se podíval na ty dva. "Co pohledávaj tak malé děti v tomto lese? Copak vás rodiče neučili, aby jste nechodili v temné noci do takovýchto lesů?" Řekl jsem tak, že to skoro ani nebylo slyšet přes ten déšť.

Sono Safuji

Když jsem viděl, že si mě ten chlapík všiml, trochu mě zamrazilo. Koukal jsem na něj a když něco začal říkat, snažil jsem se toho co nejvíc přes ten déšť a vítr zachytit. Z toho co jsem slyšel, jsem si jeho otázky odvodil. "Hledám temnotu a samotu, bohužel toho druhého se mi zde jaksi nedostalo a ne rodiče mě nenaučili vůbec nic, jsou mrtví...." řekl jsem klidným hlasem a čekal jsem co udělá dál, ale stále jsem byl ve střehu, přece se tu nenechám zabít. "No, alespoň že tak krásně prší, měl bych výhodu, ale tenhle týpek nevypadá na někoho, koho bych byl schopen porazit, pokud něco zkusí raději se budu klidit odsud pryč." přemýšlel jsem o tom chlapíkovi.

Yukio Washi

Zakroutil jsem hlavou při čemž mi na oči dopadl lehký svit a vy jste uviděli mé oranžové oči. Byl jsem pořád ve dřepu a vypadalo to, že vůbec nemám nějaký bojový postoj, ba naopak, byl jsem uplně v klidu a jen si ty dva prohlížel. Má rudá bunda vlála ve vzduchu a vám došlo, že ji mám rudou, aby na ni nebyly viděl cákance krve. "Něco vám povím. Víte Anbu nebo Oininové nikdy nechodí samy, a proto vy dva klidně můžete být Anbu jen bez masky. Tudíž jste teď mými úhlavními nepřáteli. Ale pokud jimi nejste, tak máte jednu možnost. Jeden z vás však zemře a díky tomu budu vědět, že nejste Anbu, protože ti by se navzájem nezabili a toho druhého ušetřim život." Řekl jsem a uplně bez úsměvu, bylo vidět, že to myslim naprosto vážně. "Pokud ne, tak zemřete oba." A pak jsem ukázal na mrtvolu u vás. "A skončíte jako on, budete ležet mrtvý uprostřed temného lesa, nikdo nebude znát vaše jméno a uplně se na vás zapomene." Dodal jsem.

ja nosím samuraiské brnenie, čiže aj maska
Sai Sukuipo

Celý čas čo rozprával, som stál ticho, akoby som si ani nevšimol, že hovorí. To hovorí na mna? Nerozumel som niektorým slovám, ale až v tedy som si uvedomil druhú postavu, stajúcu vedla mna. Katanu som si prehodil do lavej ruky, pričom katana opísala žiaryvý polmesiac. z opaska som vytiahol niečo, čo sa na katanu vôbec nepodobalo. Aj v tom šere ste si mohli všimnúť, že táto zbran nemá čepel, ktorou by ranila. Ale aj tak som ju sebaisto namieril na toho druhého, ktorý dalej rozprával. Na moj vkus bol až moc ukecaný. povedal niečo o vražde a o tom, že existuje nejaká "cesta vykúpenia", Na takéto niečo nemám náladu. Nemám náladu vraždiť, vy dvaja nie ste mojimi cielmi. Ty hore si asi dosť silný, ked dokážeš, aby človek takto prosil o milosť. Z mojich pier také slová neuslišíš. pvydal som slová z mojich úst, ale pery sa nehábali. Maska mala stále ten istý, nehybný výraz bez emocii. Niečo sa v mojej hlave preplo, niečo mi pripomenulo moj starý štýl rozprávania a skôr ako som sa kusol do jazyka, som povedal. Máte niečo z okom? Nebude to žltý zákal? potom som v hlave zaklial. Sakra, prečo som nebol ticho.

Sono Safuji

Poslouchal jsem toho chlápka a najednou jsem si uvědomil, že tu vlastně nejsme sami, ale že vedle mě je ještě nějaký kluk v samuraiském brnění. Samurai? pomyslel jsem si a změřil jsem si ho chladným pohledem. Potom jsem se otočil zpět na postavu, které se leskli oranžové oči: "Na tu tvojí hru nepřistoupím, nebudu tady toho kluka vraždit, jen proto, že to říkáš ty... Jestli si myslíš, že jsme ANBU, tak to si na omylu, no já ti to rozhodně dokazovat nebudu, na to nemám náladu." Už jsem stál ve střehu připravený, kdyby se nás ten chlapík pokusil napadnout, zároveň jsem občas pokukoval očkem na toho vedle mě, kdyby to náhodou byla jen lest a on by se mě pokusil napadnout. "Ale, to se mi nelíbí, prekérní situace, no snad když nás napadne, tak se ve dvou ubráníme, doufám, že kdyby došlo na nejhorší, tak že by ten kluk se mnou spolupracoval. přemítal jsem si hlavou a čekal jsem, co ten nebezpečný muž udělá.

Yukio Washi

Jen jsem na ně tiše hleděl a poslouchal jejich odpovědi, ale pak jsem jen zakroutil hlavou a zavřel oči. "Druhá chyba." Řekl jsem a ve stejný okamžik otevřel své oči, ale už nebyly oranžové, nýbrž rudé a zvířecí.

V tu chvíli jsem dopadl přímo mezi vás a měl jsem své ruce namířené na vaše krky, při čemž jsem v každé ruce měl černou dýku, byli jste u sebe oba docela blízko, protože jsme byli na jakémsi hornatém kopci a tudíž jsem Saiovi dýkou lehce nadzvedával masku, jak moc blízko jsme k jeho krku byl a Sono cítil chlad té dýky a to bylo jasné, že mi stačilo jen ty dýky hodit a byli by jste oba dva v tu chvíli hned mrtvý. Stál jsem tak, že jsem byl jakoby v kříži a na první pohled vás to mohlo dost vyděsit. Dřív jste možná chodili na mise a bojovali proti zlým ninjům, ale nyní jste byli v temném lese odkázáni samy na sebe a nikdo vám nemohl pomoct, při čemž proti vám stál opravdu zkušený zabíják. "Další chyby už udělat nechcete, věřte mi." Řekl sjem a v tu chvíli bystřejším hlavám mohlo dojít, že jsem řekl druhá chyba a né první, takže jaká byla vlastně ta první chyba? Dýky jsem vám nechal stále u krku, jelikož jsem čekal na vaše odpovědi.

Sai Sukuipo

Na pár sekúnd sa mi zastavil dych, zrýchlil tep. to nie je možné!Nikto nemôže byť taký rýchly! Povedal som si v duchu a po dlhom čase ucítil strach. Moj postoj sa nezmenil, stále som mal katany namierené na tých dvoch. Nebolo to tým, že som bol odvážny, práve naopak. Moj strach mi nedovolil ani pohnúť telo. Stále mi v hlave znel jeho hlas Druha chyba, chyba chyba.. Ale aká druhá? Táto otázka sa mmi kládla na povrch, ale teraz som mal ovela dôležitejšie veci. Dostať sa z tejto zatracenej situácie. Moj mozog som utíšil tým, že som si pomyslel, že tá prvá chyba bola že sme sa tu vôbec objavili, čo mi prišla aj dosť logické. Mozog sa prestal zaujímať o drobnosti a rozmýšlal, ako sa tohoto maniaka zbaviť. Otočil som hlavu, čo najopatrnejšie na toho druhého neštastníka a vyslovil "Z akej vesnice si?" Chcel som najisť nejaký dôvod, aby som ho mohol zabiť, ale zatial sa mi nijaký neukázal, až na jeden: Zachrániť seba! Otočil som rukoveťou rozbitej katany na toho zabijaká, k jeho hrudníku, ale nenápadne, ba dokonca mimovolne, chcel som mať aj ja zbran, ktorá mieri na neho. Poistka. "Chlape.." povedal som tretej osobe, ktorá asi teraz rozmýšlala o tom istom. "Musíš zomrieť." povedal som tichým, pre niekoho ladovým hlasom, akoby som oznamoval geninom, že sa majú správať slušne. Ja by som tam bol sensei v stredných rokoch, nie tak starý,aby som nevedel, repčo to robia, ale zase ani tak mladý, aby sa mi to zdalo v pohode. Pevnejšie som stlačil katanu namierenú na Sonu, pripravený každú chvílu zautočiť. avšak zároven namierenú na Diabla s červenými očami, aby som sa mohol brániť, prípadne použiť proti útok. V tej chvíli som si spomenul asi v ten najnevhodnejšej chvíli na strýkové slová "človek si meno získa skutkami, nie narodeným.", alebo tak nejak. Z jeho úst to vždy znelo vznešene, ale ked som si to v hlave opakoval, vždy to znelo fádne a bez tej iskry, ktorú tie slová vo mne vzbudzovala. Kútikom oka, rohovkou masky som sa pozrel na démona. Jeho oči vyžarovali všetko, čo som pocitoval voči Iwe: nenávisť, hnev, odpor, ale aj zvedavosť. čo po nás ku*** chce? Ved by nás mohol už dávno zabiť a nie takto sa s nami dohadovať. žeby sa chcel pobaviť? Vydieť dvoch ludí bojovať na život a na smrť ako zver? No, budiš.. Znova som uzavrel pohlad na Sonu a nashromaždil chakru do noh. Takto by som mal moment prekvapenia, nemusím predsa bojovať fér. ninja ako on si to nezaslúži... Ale stále som váhal. Po tom, ako sa vo mne prebudil človek, medved spal. Vydýchol som, konečne pripravený zabíjať. To ninjovia ťa zabili, strýko, ninjovia a ja sa im pomstím. Všetci sú rovnaký, nezaleží na pôvode. Každá dedina je rovnaká..

Sono Safuji

Jen tak jsem tam stál, sice jsem byl připravený, ale opravdu žádná příprava nemohla být dostatečná, na takovou obrovskou rychlost, kterou disponoval onen muž. Najednou stál mezi námi a na mém krku, nbyla nějaká dýka. Cítil jsem, jak mi rychle tluče srdce a zrychluje se mi dech. "Sakra, sakra, proč já jsem sem vůbec lezl?" problesklo mi hlavou. "A myslím že chápu první chybu, měl by jsem s ním začít trochu konverzovat." napadlo mě ještě, bylo mi jedno co řeknu, jen jsem chtěl na chvíli odvést řeč někam jinam. "P..Pane, myslím, že vím, co bylo naší první chybou, nejdřív jsem s myslel, že to, že jsme sem chodili, ale tak to není, neměli jsme se v první řadě plést do záležitostí, do kterých nám nic není, no teď už je pozdě bycha honit..." vykoktal jsem ze sebe a čekal jsem co mi na to poví. Když najednou se mnou začal mluvit ten druhý mladík, když se mě zeptal z jaké jsem vesnice, neodpověděl jsem mu. Potom jsem slyšel jeho slova, která mě uštkla jako jed. Musíš zemřít, musíš zemřít, musíš..... přemýtalo se mi v hlavě stále dokola. "Sakra, teď ani nemůžu použít svůj Raiden, vždyť by jsem zasáhl i toho chlapa a ten by mi to nedaroval." klel jsem v duchu a potom jsem se podíval do jeho temně rudých očí a povídal jsem: "Dobře, pane, máte co jste chtěl, budeme bojovat, ustupte prosím." řekl jsem mu, tentokrát už dosti sebejistým hlasem, začínala se ve mě vařit krev a probouzet touho po vraždě.

Yukio Washi

Když na mě Sai namířil rukojetí meče bez čepele, tak se má černá dýka u jeho krku lehce modře rozzářila a probleskla modrým bleskem. "Tohle je tvá třetí chyba, myslíš si, že jsem tak hloupý, abych skočil na ten váš samuraiský trik, kdy nemáte čepel a v tu chvíli ji zase máte? Prošel jsem skoro celý svět, abych poznal hodně stylů boje a ten váš znám, takže si ujasni, že tvůj nepřítel je ten druhý, ne já." Řekl jsem ti krutě a mohlo tě zaskočit, jak je vůbec možné, že jsem si všiml té rukojeti, když jsi to udělal poměrně nenápadně. Ale to už promluvil ten druhý. "Pravdu o první chybě se dozví ten, kdo z vás dvou přežije." Řekl jsem a v tu chvíli udělal dva kroky dozadu a zastrčil dýky za záda, kde jsem na ně měl zřejmě i pouzdra, protože když jsem opět ukázal své ruce, už jsem ty dýky nedržel. Avšak mé oči se nezměnily a furt zůstávaly rudé se zvířecí zorničkou. "Začněte hned nebo začnu já."

Sono Safuji

"Nemám v plánu se s ním vůbec zdržovat... Skoncuju to s ním rychle a potom se chci zeptat toho chlapa, jestli by mě nechtěl trénovat, takový sensei by se mi opravdu hodil." problesklo mi hlavou hned jak ten muž ustoupil. Ihned jsem uskočil asi tak na 5 metrů od toho samuraje a zakřičel: "RAIDEN!!!" v tu chvíli se kolem mě objevila blesková aura, která dosahovala kolem mě asi tak v okruhu jednoho metru, samozřejmě všude kolem mě, dešťové kapky, které kolem mě prolétávaly, vždy zajiskřili a dopadli na zem. "Musim si toho samuraje držet od těla a snad to bude OK." napadlo mě. Potom jsem udělal pečetě a zleva a zprava, vedle toho samuraje se zablesklo, to bylo jen mé matoucí jutsu, které sloužilo na rozptýlení nepřítele. V tu chvíli, když se vedle něj zablýskalo, hodil jsem po něm 3 shurikeny, byly na nich připevněny napodobeniny výbušných lístků, které ve skutečnosti byly jen nepoužitelné kusy papíru. A připravený se bránit jsem čekal jak zareaguje.

Sai Supaiko

Zarazil som sa. Tscc, ten je fakt monštrum. Odhalil ma skôr, ako som sa o niečo pokúsil pomyslel som si prekvapene a ani som nezaregoval na úskok toho blbečka. Ja som iba pomaly odstúpil a skryl Mozoshiho späť do pudra, ešte v tej chvíli ako on skackal. Pozorne som sledoval jeho pohyby. Takže Kakkei genkai, to, prečo sú ninjovia taký pyšný. Teraz začínam mať chuť zabíjať. V nohách som už mal nejaký čas nashromaždenú chakru. Bol čas ju použiť. Vypustil som ju v jednom momente a "odstrelil sa" smerom na toho šaška z dobrými génmi. Moj zrak na pár sekúnd oslepol, vdaka nejakým čudným zábleskom, ale jeho polohu wsom mal vritú v pameti. Vdaka tomu odstreleniu som sa nemohol vyhnúť jeho shurikenom a s jeho pomocou som zle videl tie lístky, tak som ich jednoducho odkryl a na moje velké prekvapenie nevybuchli. Pff, asi sa stali v tom daždy vadné. nezaujímal som sa o ninja pyrotechniku. To, čo sa medzi mojim odrazom udialo, bol iba krýtky čas pár sekúnd a ja som sa objavil pred Sonom, s natiahnutou katanou. urobil som jeden sek, pozdlž ramena až ku pohlaviu. Avšak to bola iba finta. Urobil som polpiruletu v pravo a sekol ho cez rameno až ku srdcu.

Sono Safuji

Najednou ten druhý vyskočil do vzduchu a letěl směrem na mě. "Takže si dal chakru do nohu... hmm.." přemýšlel jsem. Prvnímu seku jsem naštěstí stihl jen tak tak uskočit, ale ten druhý jsem nečekal a nestihl jsem se zcela vyhnout. A schytal jsem škrábanec do ramene. "Sakra, je celkem dobrej..." klel jsem v duchu. Potom jsem odskočil o kus dál a udělal jsem pečetě. Najednou se Aura zformovala do jediného bodu před Sona a elektrický výboj si v mžiku našel svůj cíl. Teď mi má aura cca na minutu zmizela, udělal jsem rychle pečetě na Kawarimi a čekal jsem co udělá dál.

Btw.: Tim, že se sem bude psát tak málo tak si mě nezískáte.

Sai Supaiko

Ked som mojeho súpera zasiahol katanou cez rameno, zohol som sa a chystal urobiť priamy sek cez hrudník v oblasti trojuholníka, le on uskočil a moja katana sekla do prázdna.[i] Páni, docela ujde[/i pomyslel som si v jednej krátkej sekunde, ktorú vystriedal další útok, tentokrát z jeho strany. V tom okmžiku som ostal prekvapený a neschopný uskočiť, aj ked moje inštinkty mi našepkávali úkrok. Jeho "strela" ma zasiahla na miesto, kde sa nachádza žalúdok, avšak mala jednu prekážku a to moje brnenie. Ale nárazová vlna urobila svoje. Sotila do mna a ja som sa prevalil na chrbát, vdaka maske som videl iba pohyb rúk, avšak aké pečate robil sm nevidel, čo najrýchlejšie som sa prevalil a vyskočil na nohy, čo bolo pomerne tažké, kedže som malto zatracené brnenie. Popri výskoku som roztočil katanu a hodil ju do neho. Mala by mu preseknúť hlavu. Zároven som druhou rukou vytiahol orezanú rukoveť, moj Mozashin, poslednú nádej. Chcel som ho použiť v prípade núdze proti tomu týpkovi s tým divným okom, ale akékolvek podcenenie kakkei genkai, prekliatej schopnosti ma mohlo stáť život. Len som dúfal, že naozaj dodrží svoje slovo.

Mugen Kushin

Běžel jsem lesem. Už tři dny jsem nic nejedl a byl jsem vysílený. Hledal jsem potravu ze které bych se mohl nasytit. Déšť ze mě smíval bahno od kterého jsem byl. Najednou jsem uslyšel výkřik ale tomu jsem moc nevěnoval pozornost jelikož to mohly být halucinace. Ale když jse uslyšel zvuky boje tak jsem měl jasno- Jsou tu lidi! Z posledních sil jsem doběhl namísto kde jsem uviděl, díky tomu že jsem měl brýle, čtyři postavy. Dvě bojovali,třetí je sledovala a čtvrtá bylaa mrtvá na zemi. Na nic jsem nečekal a vyběhl jsem z lesa a běžel jsem proti těm dvoum bojujícím. KDyž to vypadalo že na ně zaútočím tak jsem je pouze přeskočil a vrhl se k mrtvole. Deppari: Tsume!zvolal jsem a vysunuli se mi drápy. Sekl jsem té osobě do krku a tím jsem jí usekl hlavu. Narovnal jsem se, hlavu toho muže jsem si dal nad hlavu,zaklonil jsem hlavu a otevřel ústa. Z krku mu vystříkla krev přímo do mých úst a já ji s velkou chutí polykal. Kousky krve mi stékali po koutcích úst. Bylo vidět že jsem zabraný svým jídlem tak moc že si vás nevšímám. Když z hlavy vypadla poslední kapka tak jsem ji odhodil a zvolal jsem. Deppari: Ha!a zakousl jsem se mu přímo do oblasti kde končí krk a začíná rameno. Úplně jsem vás ignoroval. Když jsem zřejmě i to tělo vysál tak jsem se postavil autřel si ústa. děkuji vám za jídlo,už jsem myslel že budu žrat lepidlo...zarepoval jsem i když ne moc povedeně. Opřel jsem se o skálu a sledoval ty dva co bojují/bojovali. bez jídla jsem už několik dní,nebude vadit když poraženého vysaji?zeptal jsem se takovou polomluvou a polorapem. Asi jsem si neuvědomoval že přijít,vysát mrtvole krev a jen tak si čekat na poraženého bez představení není normální.

Yukio Washi

Sledoval jsem ten boj, ale v tom tam skočil ten magor, který jen tak usekl hlavu toho Anbu, což mi přišlo dost nepřirozené a neprofesionální, jelikož jak si nás nevšímal, tak jsem dopadl vedle něj, ale ve vzduchu jsem ho kopnul pravačkou do brady, než stihl vypít tu krev a odletěl asi 3 metry do zádu a poté jsem popadl Sona, za ruce a dal si ho na záda, tak že se nemohl hnout a letící katana Saie mu usekla hlavou a moji těsně minula, poté jsem Sona odhodil bez hlavy na zem a pomalu se otočil na Saie a toho nového. "Fajn, ty samuraii, koukám že jsi poměrně zdatný a tvůj boj je velice ušlechtilý, trénoval tě zřejmě průměrný samurai. Pokud chceš, tak můžeš odejít, nebudu tě sledovat. Já si to teď vyřídim s támhle tim nevychovancem." Řekl jsem a ukazováčkem ukázal na Mugena.

Mugen Kushin

Dřív než jsem se stihl napít tak mě jeden z těch tří odkopl.Když řekl že si to se mnou vyřídí tak jsem začal zase rapovat. Zkuste tři dni nežráti a etiketa zdrhne před vámi...zarapoval jsem a vstal ze země. Postavil jsem se na nohy a opstavil jsem se do bojového postoje. chtěl jsem to řešit bez boje,jenže vy jinak nedáte,a do boje se vrháte...zarapoval jsem a čekal až zaútočí. Nehodlal jsem se vzdátmého jediného jídla po třech dnech.

Yukio Washi

To co řekl první tak rap nebyl, jelikož tam rým žádný nebyl, takže jsem se jenom zasmál. A když řekl tod ruhé, tak jsem se začal smát ještě více, protože řekl kravinu, jelikož on se mnou bojovat nebude, bude jen dostávat na prdel. Podíval jsem se na něj svými rudými oči a pak vytasil spoza zad své dvě černé dýky. Vypadaly takhle: http://www.survivalprimer.com/KukriService/knife_black_KaBar_kukri.bmp A pak už jsem jen zakroutil hlavou a najednou jsem se objevil z boku za tebou, pomocí Shushinu, ale to už jsem tě tam sekl, tak že jsi se bolestí musel trošku sehnout na stranu a následně se pomocí shushinu vrátil na přechozí místo, uplynuly dvě minuty. Nedalo se to ani postřehnout, jak to bylo rychlé, jakoby mi něco pomáhalo v rychlosti. "Udělal jsi 4 chyby kluku. První byla, že jsi sem přišel, druhá byla, že jsi bez žádného oznámení vtrhnul mezi boj dvou ninjů. Třetí byla, že jsi jen tak zneúctil tělo mrtvého, tim že jsi mu useknul hlavu, což není ústyhodná smrt a čtvrtá chyba, takzvaně konečná chyba byla ta, že jsi mě vyzval na souboj." Řekl jsem ti. Sai si mohl uvědomit, že de facto taky udělal čtvrtou chybu, jelikož usekl svému soupeři hlavu, ale já to bral tak, že to nebyl dobrý ninja a jen si hrál na něco co nebyl, a proto si nezasloužil úctyhodnou smrt.

Sai Supaiko

Mojim telom prešiel mrazivý výboj. Ja som ho zabil, zabil som! Adrenalínové nadšenie a extáza postupne vyprchali a celou mojou bytostou prešiel strach a smútok. Zase som vraždil, čo nie som nič viac, iba zabiják, plánoci za svojou pomstou? čo pak vidím nepriatela v každom ninjovi? avšak v tom samom momente sa ozval druhý hlas, temnejší a praktickejší. Bolo to bud ty alebo on, iná možnosť nebola.. Postupne som prišiel k telu a prezeral si zakrvavené telo, z ktorého tiekla krv ako z malej fontánky. Pod maskou som sa priatelsky, aj ked ten úsmev nikomu nepatril a zložil svojmu masku. Pohlad na dokrvavené telo vo mne nebudil hnus ani nenávisť, iba súcit. Ani som nevedel, z akej vesnice pochádza.. Otočil som sa smerom k hlave a poklakol pred nou, čelom k zemi. Pobozkal som zem a jemne zdvihol hlavu. Pozerali sa na mna oči, v ktorých som videl záblesk smrti. Hovorí sa, že oči sú okná do duše a že v nich môžeš vydieť budúcnosť..Toto je moja budúcnosť? Tma, ktorá sa objíma spolu zo smrtou? okrem očí boli aj iné veci na jeho tváry. Výraz, ukončený v posrmtnom krči, vyjadroval hrozu a strach, z prichádzajucej smrti. Uvidel snád pred smrtou boha? Aký je? Dokáže ma vykúpiť z mojeho pekla? Hlavu som položil k telu a uložil ho do polohy, v akej bývajú pochovávaný ludia aj ninjovia, ak sa nájde telo, ktoré može byť pochované. Opäť som sa uklonil a prežehnal sa. Moj strýko hovoril.. začal som hovoriť sám k sebe, nevnímajúc vampíra ani nukenina. že meno si treba zaslúžiť. Naše mená, dané pri narodení, vyjadrujú iba prvú fázu menovania. Vetšina ludí zomrie bez očistca, premenovania. Naše mená majú vyjádriť naše skutky, za celý náš život. Usmial som sa a rozpažil ruky, objímajúc celý svet. My si naše mená nevyberáme. Pri narodený nám ich dajú rodičia a pri smrti ludia, ktorý nás poznali a pochopili náš ideál, naše činy. Ked sa dvaja bojovníci stretnú pri boji na život a na smrť, pochopia sa. preto ťa chcem menovať Ninmei, ten ktorý je menovaný Povedal som a na zem vyril znak, symbol jeho nového mena 任命. V tej chvíli začal naš Divnoočko útočiť na tú lúzu. Otočil som sa a čakal. Vedel som, že ma nechce zabiť. Pri jeho rýchlosti a schopnostiach by nás obidvoch porazil na pár rán. Opäť som si nasadil masku. Po prejavený úcty mrtvemu som už nemal dôvod dalej odhalovať svoju identitu. A nemal som najmenšiu chuť medzi tých dvoch zasahovať, ale chcel som sa viac dozvedieť o jeho schopnostiach a ich slabinách. Zatial to vyzeralo, že žiadnu nemá..

-sry, rapovat se teprve začínám učit XD a to dost pomalu XD

Mugen Kushin

Seběhlo se to tak rychle že je zaregistroval jen prudkou bolest a chytil jsem se za bok. Po jeho kecech jsem se uchechtl a začal zase rapovat.Chyby možná dělávám, ale zmetky vysávám!Na to že máš Afro, máš keců fakt hafo!Než slyšet tvé další kecy radši zhebnu v ohni v peci!Jsem já sice nukennin ale tebe nesnáším!Kecy tvé nestojí ani haléř, raději si zlomím páteř! Poslyš já mám bratra, jmenuje se Strach,Zabil jsem ho před lety, teď je z něho prach!Zarapoval jsem. Z mých ne až tak povedených rýmů se dalo vyčíst že jsem buď blbej nebo odvážnej. a nebo obojí.

Yukio Washi

Z toho jak se snažil rapovat a vycházelo mu asi jen 50% rýmů a ještě k tomu byly dost slabé se mi začalo dělat zle. Pomalu jsem se k tobě rozešel a tebe mohli vyděsit mé rudé oči, byly fakt zvláštní. "Nevim o co ti jde, jestli si tu hraješ na frajera, který nikdy nic nedokázal a už se nechává oslovovat pojmem Nukennin. Nejsi nukennin, jsi jen obyčejný kluk, který utekl z vesnice, aby si něco dokázal a naivně si myslíš, že se tě někdy lidi budou bát. Ale jedno ti mohu říct jistě, jsi jen malý spratek, který má jen plnou hubu keců a sotva si dokáže zavázat tkaničku. Nevíš o tomhle světě nic, takže radši odejdi, než budeš mít horší zranění." Řekl jsem ti uplně klidně a dál k tobě kráčel, viděl jsi, že ty dýky držim pevně.

Mugen Kushin

Jenom jsem se na něj díval s úšklebkem.Vím o světě víc než vy, jste jak ti kumovsští parchanti! Lidi pouze klamete a své sítě pletete! V bolesti se vyžíváte, lidi pěkně posbíráte, do laborky unesete, testy svoje provedete! Vy nic o tom nevíte, vy prohnilý prevíte! Nevíte co mi dalo práce sebrat se a zabít stráže, v jejich krvi jsem se koupal zatím co vy jste se v nose dloubal! Tak dělejte zabijte, ať už pravda utichne! Ať už sklapne moje huba a sežere mě lesní puma! Nesnáším vás namyšlený, co si o sobě myslíte, že jste něco víc, když vůbec nic nevíte!řekl jsem a pomalým klidným krokem jsem vyrazil proti tomu muži. Dýku do chřtánu mi vražte, nevědomosti své si važte!řekl jsem a dal jsem ruku dolů ze své rány a ještě jsem dodal. Ale kůži mou nedostanete, neb za chvíli do hrob si lehnete!zařval jsem a rozběhl se proti tomu muži. věděl jsem že je hodně rychlý takjsem měl jenom jeden pokus. Když se mi zdálo že jsem v dostatečné vzdálenosti tak jsem proti němu skočil a chtěl jsem ho kopnout do oblasti břicha.