Čo sa vlastne stalo? (Nero)

Ako si otvoril dvere na skladisku tak cez ne prechádzal lúč svetla ktorí osvetľoval akúsi centrálnu uličku alebo skorej chodbu. Aj napriek lúču dopadajúcemu cez otvorené dvere bola budova tmavá, mohol si vidieť ledva pár metrov pred seba. No v šere si mohol rozoznať vypínače ktoré boli po tvojej ľavej ruke. Určite by ti pomohlo keby si videl na to čo vlastne hľadáš, no sveto by zo sebou mohlo priniesť i odhalenie pred strážami. Tvoj nos mohol zacítiť že sa vo vzduchu niečo vznáša, mohli to byť staré zatuchnuté zvitky, no i niečo viac.

Tanjiro

Po tmě by se mi celkem špatně hledalo ale zároveň na sebe tak upozornit není taky nejlepší nápad. Tak jsem neudělal ani jedno z toho a pouze sundal pochodeň ze zdi abych si aspoň trochu posvítil. Slabší světlo přece jen není tak nápadné. Vydal jsem se přímo hlavní uličkou a pochodní jsem se rozhlížel kolem jestli bych nenašel něco jako cedulku nebo nápis abych vůbec věděl kde hledat nebo kde to vlastně jsem.

Pomaly si sa ponáral hlbšie do skladiska či skorej archívu a do tvojho nosa stále čoraz viac dobiedzal ten smrad čo tu vysal vo vzduchu. Ako tvoj chabý zdroj osvetľoval uličku a regále postavené kolmo k nej všimol si si že na niektorých ceduľkách je už poriadna vrstva prachu a medzi regálmi pavučina staršia ako táto budova. Boli to prvé časti archívu, miesto kde boli uložené tie najstaršie dokumenty no ich hodnota bol skoro nulová. Na druhej strane zasa ceduľky svietili novotou a obsahovali informácie za posledných pár mesiacov. Keď si chcel prísť ku zvitkom z Technikami musel si ísť ďalej.

Tanjiro

Fuj, ten smrad je čím dál větší.. ani nechci vědět jak dlouho tady ty dokumenty jsou. Špitl jsem si potichu pro sebe a jen tak matně jsem šáhl do nějakého regálu kde se válely ty stoleté spisy a nahlédl jsem do nich. Sotva jsem otevřel ten svazek či knihu vyvalil se na mě prach až jsem z toho zakašlal. Tady hnije snad už i ten vzduch... Odfrkl jsem a prolistoval jsem pár stránek abych se podíval co takové staré spisy obsahují/obsahovaly.

Nadpis na spise už dávno zanikol a vo vnútri spis nebol na tom o nič lepšie. Niektoré stránky sa ti priam rozpadli n rukách na iných boli písmená tak vyblednuté že strany boli skoro čisté. Na iných stranách bol text docela zachovaný, záležalo v akej časti knihy si listoval, čím si bol bližšie jadru knihy tým bola zachovanejšia. Ako si zvládol vylúštiť tak v knihe bolo písané to koľko ľudí sa narodilo koľko zasa zomrelo, ďalej tam boli informácie z ekonomiky, no ak by si chcel istiť rok, nepodarilo by sa ti to. Informácie o roku dávno rozožrala pleseň.

Tanjiro

Znechuceným pohledem jsem vrátil knihu zpátky kde byla a pomalým krokem jsem pokračoval v cestě. I přesto že jsem se temných míst nebál nebylo mi zrovna nepříjemnějc na takovym místě, tak jsem trochu zrychlil krok a pochodní jsem svítil na místa kde by mohli být nějaké cedulky abych vůbec našel to co hledám.

Pomaly si prechádzal cez skladisko a osvetľoval jednotlivé ceduľky a postranné uličky, časť archívu bola väčšia ako si si spočiatku myslel, no ako sa mihol lúč svetla, v jednej uličke si kútikom oka niečo uzrel, ležalo to na zemi a zdalo sa to ako niečo väčšie, na ceduľke si si mohol všimnúť nápis "Bariére" mohol si pokračovať v pred skladiskom, alebo sa zastaviť v tejto uličke.

Tanjiro

Když jsem zahlédl po cestě cosi v uličce oddělní "Bariéra" neváhal jsem, a šel jsem hned k té věci. Pochodeň jsem přiložil blíž abych lépe viděl a pomalu jsem nakročil.

Ako si vchádzal do uličky a tvoja pochodeň vrhala lúč svetla do uličky na obsahy políc tak si na zemi uzrel onen predmet. Najskôr si videl len topánku, potom nohu, druhú noho, telo až si pred sebou videl celého človeka. V uličke bolo neprirodzene chladne, chladnejšie ako v centrálnej časti, no teba mohlo upútať to čo zjavne ešte žijúca osoba, no len v bezvedomí zvierala v rukách. Bolo to akési puzdro či skôr krabička a okolo neho bolo popadaných pár zvitkov. Mohol si tomuto úbohému človekovi pomôcť, čoby určite prinieslo zo sebou i nejakú tú odmenu, no zvedavosť mohla byť väčšia a mohla ťa ponúkať k tomu aby si zistil čo to je vlastne za krabičku a čo v nej je.

Tanjiro

Zvědavost byla silnější než má slabá dobrá stránka mojí osobnosti. Neváhal jsem a sebral jsem ze země jeden ze svitků. Potom jsem pomalu uchopil krabičku a vytáhl jí. Hned nato jsem vložil osobě do rukou svitek aby kdyby přece jen něco vnímala aby alespoň něco držela. A nedočkavě jsem nahlédl do krabičky..

Krabička sa ti chvela v rukách zvedavosť ťa celkom pohltila. Mohla to byť kľudne aj pasca no mal si šťastie nebola. Otvoril si krabičku a uzrel si kameň? Bol to len kameň? Nie bol to jeden z mesačných kameňov vybrúsený k dokonalosti. nevedel si k čomu bol, ni určite k niečomu, možno odpoveď ležala niekde vo zvitkoch v tejto uličke možno ju poznala osoba ktorá tento kameň chránila vlastným telom. Musel si sa rozhodnúť čo bolo pre teba výhodnejšie, prejsť toto nespočetné množstvo zvitkov, alebo zachrániť toho človeka, ktorý bi ti isto z vďačnosti poskytol nejaké tie informácie.

Tanjiro

Vyhrála ve mě známka bezcitnosti a nemilosrdnosti, bohužel o dobré vlastnosti mě připravili již v dětství. Nijak jsem se nepozastavil nad tím že by možná ta osoba potřebovala pomoc, prostě jsem vysbíral všechny svitky, narval jsem si snima kapsi a veškeré volné místa na mě + ten svitek co jsem té osobě dal do rukou. Chvilku jsem přemýšlel jestli tu osobu nemám raději svázat ale potom jsem se jen ušklíbl a s pochodní pokračoval dál po hlavní cestě. Svitky s kamenem jsem uschoval nějak tak aby nešli hned vidět kdyby se na mě někdo podíval, tvářil jsem se jakoby nic a dál jsem hledal svitky s genjutsu.

Misia zo schovávaním zvitkov všade možne prebehla úspešne. Keďže zvitkov bolo pomerne veľa tak si z uličky odchádzal hodne nabalený. No to nič nemenilo na tom aby si pokračoval vpred k oddeleniu Genjutsu, ktoré bola akosi v nedohľadne. Sklad bol obrovský, políc veľa a času málo. Zrazu si začul ako niečo buchlo. Pred sebou v diaľke si uvidel nepatrné svetlo. Ozvalo sa ďalšie buchnutie a svetlo sa rozjasnilo a o kúsok priblížilo. Nasledovali série rovnakých zvukov a svetlá sa rozsvecovali. Do skladiska niekto vošiel. Svetelný had sa k tebe blížil a ty si sa mohol za chvíľku ocitnúť novému návštevníkovi na očiach. Neostávalo ti veľa času. Rad svetiel sa naďalej rozsvecoval a blížil sa k tebe.

Tanjiro

Když jsem viděl jak se světla pomalu rozsvicejí a série pokračuje až ke mě, nevahál jsem a zahodil jsem pochodeň do boční uličky tak, aby chytli nějaké staré spisy či něco co je v těch dlouhých policích. Čili pochodeň jsem hodil spíše do police v nějaké postraní uličce. Následovně jsem pak se pak rozeběhl směrem zpátky k východu odkud jsem přišel. Nakoncentroval jsem chakru do nohou abych zrychlil svůj pohyb a sprintem jsem běžel až ke dveřím. Pokud mě ovšem světla dohnaly natolik že by mě mohli osvítit - prozradit, zahnul jsem do nějaké boční uličky mezi regály se spisama aby mě nebylo vidět z té hlavní "cesty".

Svetlo sa blížilo. Tvoja pochodeň trafila svoj cieľ. Regál zo zvitkami začal dymiť a nakoniec šľahali plamene na všetky strany. Vzbĺkol rýchlejšie ako sa dalo čakať. Zvitky boli staré a suché, to ohňu pomohlo. svetlo ti bolo v pätách a ty si naozaj musel zabočiť do jednej z vedľajších uličiek. Zhoda náhod šťastie či skorej šťastný deň, chceli aby si zabočil práve do tejto uličky. Bolo tam niečo čo si veľmi chcel, Zvitky z genjutsu, Pre teba tak dlho hľadaný poklad. Osud chcel aby si tento regál pri tvojom prvom prechádzaní prehliadol. Ozvali sa výkriky. "Nájdite mi toho štvorchvostého." Slova zneli divne, akoby sa mohol v skladisku nachádzať démon. No inštinkt ti kázal skontrolovať tú krabičku a ten kameň v jej vnútri.

Tanjiro

Když jsem vběhl do uličky a zahlédl svitky s genjutsu na mé tváři se objevil doslova ďábelský úšklebek ale když nějaká osoba zakřičela tak jsem se celkem lekl.. V tom mi proběhla před očima ta osoba tam ležící a ten kámen.. Neváhal jsem a zkontroloval jsem krabičku a její obsah či se něco nezměnilo a podobně. No, ať se stalo cokoliv někdo nejspíš hledal ten kámen a sklad hořel jakoby byl z papíru. Hned jsem tedy zaklapl krabičku a bezpečně uschoval do kapsy. Neměl jsem na sobě už moc místa kdybych měl na sebe nabrat další svitky nejspíš bych mohl zratit nějaký důležitý třeba klíčový svitek co stím kamenem. V rychlosti jsem tedy ze sebe serval triko a udělal si zněj jaký si ranec/vak do kterého jsem naházel svitky od kamene + jsem rukou schrábnul co největší množství svitků o genjutsu z polic. Když byl vak plný uvázal jsem ho aby zněj nic nevypadlo a přehodil jsem si ho přes záda. Pak jsem v rychlosti začal hledat jiný východ popř. okno, pokusil jsem se kličkovat mezi policemi směrem k hlavnímu východu odkud jsem přišel, ale nějakou obklikou aby mě ty "osoby" neviděli..

Ešte pred tým ako si zaklapol krabičku tvoje oči si všimli niečoho zvláštneho, všimli si zmeny. Na kameni pulzovalo číslo. Na modro žiariaca číslovka štyri. Bolo to zvláštne. No to si už balil svoj lup do tvojho vaku ale "urob si sám." Nevedel si čo si pobral za zvitky z genjutsu no kontrolovať ich teraz nebol dobrý nápad. Celý sklad napĺňal dym z stovky rokov starých zvitkov. Síce boli z papiera, ale ako papier to zrovna nevoňalo. Horelo všetko. Zvitky nové i staré. horeli plesne i police. Valiaca čierna masa dymu sa blížila k tebe. Ozývali sa výkriky. niekto zúril, nadával a pokrikoval rozkazy. Do tvojich očí padlo okno. Vysoko nad zemou tvoja spása. Sklá špinavé, a hrubé, no bola to najrýchlejšia cesta von. Mohol si si vybrať toto okno, no mohol si pokračovať ďalej k vchodu. Bolo na tebe čo si vyberieš.

Tanjiro

Chvilku mi hlavou běžela ta číslovka 4 i ten kámen ale teď na to opravdu nebyl čas a musel jsem zmizet. Když mi před očima mihlo okno neváhal jsem a odrazem z polic jsem vyskákal až k oknu do kterého jsem hodil kunai abych ho nemusel proskakovat svím tělem. Hned za kunaiem jsem proletěl já a dopadl na zem někde u budovy.

Rinčanie skla. Tento zvuk naplnil tvoje uši. Drobné ba aj väčšie kusy skiel padali na zem a ty si preletel týmto oblúkom spásy. Bol si vonku, hneď za tebou sa vyvalil dym zo skladiska, ako z komínu. Okno sa nerozbilo celkom tak ako si si myslel a keď si dopadol na zem niekde z boku budovy zistil si nepeknú pravdu. Z ruky ti trčal pätnásť centimetrov dlhý kus špinavého skla. Nebol to príjemný pohľad a už vôbec nie pocit. Sklo bolo pevné a zarylo sa ti pomaly až do kosti. Keď si sa otočil naskytol sa ti úžasný pohľad. Celé skladisko bolo v plameňoch. Príval čerstvého vzduchu len umocnil plamene a teraz horeli stovky rokov histórie mesačného ostrova a mnoho vzácnych techník ktoré už nikdy nenájdu svojho užívateľa. ľudia neprichádzali ako bývalo vo zvyku pri nejakom požiari čo sa dalo rovnať kultúrnej udalosti. Skladisko bolo v dosť neobývanej zóne, takže takmer nikto si požiaru nevšimol. Vo vnútri boli osoby, nevedel si koľko, no z nich ostane už len smietka popola na zhorenisku.

Tanjiro

Když jsem se konečně nadechl venkovního vzduchu ulevilo se mi v tom ale můj dobrý pocit přerušila bolest a já si všiml toho střepu v mé ruce. Vypadá to že dnes přijdu o všechno svoje oblečení.. Povzdechl jsem si načež jsem si utrhl kus nohavice z pravé nohy a ten kus hadru jsem si pevně uvázal nad svím zraněním aby mi to tolik nekrvácelo. Na víc jsem neměl čas takže jsem se pak jen otočil abych zkontroloval stav budovy. Mé oči ale ozářilo světlo ohně a na mém obličeji se vytvořil překvapený výraz. Jestli takhle v Getsu hoří každá budova tak je to celkem smutný.. Asi začnu být pyromanem.. Řekl jsem si ironicky a rozeběhl jsem se směrem domů. Běžel jsem těmi nejneobydlenějšími a nejmenšími uličky aby mě pokud možno vidělo co nejmenší množství lidí. Při běhu jsem sklopil hlavu aby mi tolik nebylo vidět do obličeje a běžel jsem co nejrychleji to šlo. Hlavou mi v tu chvíli běžela spousta věcí... Lidi co zahynuli při tom požáru, kámen který se rozzářil a vše co se tam vlastně stalo. Zajímalo by mě kolik lidí tam zařvalo... heh..

Pohľad na horiacu budovu bol priam úchvatný či skorej očarujúci. Plamene sa odrážali v tvojich očiach a spôsobovalo to takú zvláštnu atmosféru. No pohľad na teba bol viac úchvatný. Dedinčania ktorý mali to šťastie ťa zazrieť pri tvojom úteku od horiaceho skladiska v ktorom sa smažili zvitky staré ako Matuzalem mali o zážitok postarané. Predsa len, polonahý chlapec ktorý uteká od horiace skladiska z vakom plným zvitkov prehodením cez plece sa nevidí každý deň. Inak tvoja cesta až domov prebehla pomerne úspešne a šťastne. Videlo ťa len pár dedinčanov, nejaké staré tetky ktoré o niekom parádne klebetili a skupinka dievčat ktorá pri tvojom prechode vydávala jajkanie a pískanie, akoby sa dostali do neba. Zastal si, stačilo len stlačiť kľučku a vojsť do svojho domu kde si si mohol v kľude obzrieť svoj lup.

Tanjiro

Trošku mě překvapili fanynky co mě zahlédli při cestě domů tak jsem jen s "WTF" výrazem vyšel do svého domu. Zabouchl jsem za sebou dveře a zamkl. Pytel jsem hodil na zem a rychle běžel do koupelny abych si ošetřil tu ruku. Jednu část hadru který jsem měl uvázaný nad zraněním jsem vzal do zubů a stáhl to co nejvíc to šlo. Pak jsem pomalu začal vyndavat střep z ruky, čím víc jsem ho vyndaval tím víc jsem se zakousával do hadru protože bolest byla celkem velká. Když jsem střep vytáhl dal jsem ruku pod vodu abych ránu vyčistil. To bolelo ještě víc tak jsem zatnul zuby ještě víc. Po chvilce jsem ruku vyndal a z lekárničky jsem vytáhl obvaz kterým jsem pevně ránu zavázal. Hadr jsem sundal a spolu se střepem jsem se hodil do koše. S úlevou a s únavou ze ztráty krve jsem odebral ke svému vaku který jsem popadl a doklopýtal ke svojí posteli kde jsem se posadil. Rozmotal jsem vak a vše v něm vysypal na postel. No..lepší než nic... První jsem sáhl po svitkách co byli u toho kamene a začal jsem je studovat jako první jeden po druhým abych zjistil o co vlastně jde..

Zvitky sa vynímali na tvojej posteli a bolo ich viac ako sa vlastne z počiatku zdalo. To všetko korunovala krabička s tým kameňom na ktorom sa zjavilo tak parádne číslo štyri. Až teraz si si vlastne všimol že je dosť bohato zdobená a asi aj pomerne stará. No ty si sa zameral na zvitky. Roztiahol si prvý po ktorom si siahol. Bol dlhý no zase v ňom nebolo popísaného až tak veľa. Začal si čítať:


Dočítal si. Vyzeralo to ako nejaký zápisok vedca, ktorému však chýbal koniec, akoby bol naschvál vymazaní či skorej nedokončený. Pred tebou však ležali ďalšie zvitky, možno v nich bude nejaké vysvetlenie toho čo sa ukrýva v tom kameni a prečo na ňom svieti číslo štyri. Krabička lákala, lákala ťa aby si ju ešte skontroloval, aby si pozrel na kameň. No mohlo to byť nebezpečné.

Tanjiro

Když jsem to dočetl byl jsem celkem překvapený.. Měsíční kameny a taková moc že zničili část ostrova.. hm Řekl jsem si pro sebe a můj pohled strnul na krásně zdobené krabičce. Chvíli jsem tam jen tak seděl a pozoroval tu ozdobenou krásu. Po tom co jsem si přečetl ten svitek vím, že kámen může být nebezpečný dokonce i smrtelně. Má zvědavost ale byla větší takže jsem uchopil krabičku a pomalu jsem rozevřel...

krabička čiernej farby zdobená ornamentmi ktoré pri bližšom preskúmaní boli písmom. Prastaré písmo zdobilo tento skvost. Malé pántiky sa pohli. Krabička sa otvorila. Bol tam, ešte stále. Kameň vybrúsený do prekrásnej podoby, kameň ktorý pokojne mohol zdobiť nejakú pokladnicu. Modro svietiaci znak číslovky štyri lákal tvoje oči. Bola to energia, dala sa dokonca cítiť, nevedel si však aká, nevedel si čo to je za kameň no na myseľ ti prišli slová, slová ktoré zazneli v skladisku. "Nájdite mi toho štvorchvostého." Bolo len na tebe ako to tvoja hlava pochopí, ako sa dajú myšlienky do hromady. Kameň bol teraz pokojný, nechystal sa uvolniť energiu, chýbal spúšťací mechanizmus.