Zrod´ a sláva života

Zisio Nikadaimo


Hneď ako som sa ráno zobudil tak som mal smolu. Že by ďalší nešťastný deň? Spýtal som sa sám seba. Zišiel som dole po schodoch a uvidel som mamu. Dneska ráno som sa jej chcel vyhnúť, pretože sa večer pohádala z otcom. Hneď som aj išiel, iba som si zobral chlieb z maslom a nejaké peniaze. Keď som vyšiel z domu uvidel som susedov. Zrejme na mňa boli stále naštvaný za to čo sa stalo v ten deň v lese. Od toho dňa som nemal veľmi šťastie. Pozdravil som sa jej no ona neodpovedala. Šiel som pomalým krokom na tréningové pole neďaleko môjho domu. Bolo asi 8 hodín ráno. Ani som si to poriadne neuvedomil že som vstal tak skoro. V poslednom čase som dosť trénoval, pretože som sa chcel stať chunínom. Od poslednej misie mi nepridelili žiadny tým takže som nemal žiadne misie ale ani povinnosti. Celé dni som trénoval svoje Kekkei Genakii. Došiel som na tréningové pole a zjedol som posledné sústo z mojich raňajok. Oprášil som si ruky a pomaly som sa vydal na stred cvičiska. Tak dneska budem trénovať čakru! Povedal som z plnými ústami. Po nejakom tom čase som počul byť zvony a tak som sa vydal do centra. Keď som tam pomaly došiel uvidel som hordu ľudí ako sa na seba tlačia. Povedal som si že ja sa tam tlačiť nebudem a tak som vyskočil na jednu z budov. Bol som trocha vysmädnutý po namáhavom tréningu a tak som na chvíľu zoskočil aby som si šiel kúpiť vodu. Nespúšťal som oči z ľudu a tak som dal predavačovi omylom viac peňazí ako som mal. Ani som si toho nevšimol a vyskočil som späť na budovu. Keď tí ľudia vyšli tak som na nich uprel pohľad. Nevnímal som skoro nikoho a nič iba som sa díval na toho chlapíka ktorý tam stál. Nevedel som kto to je pretože mňa také veci nebavili, no teraz som si myslel že príde niečo zaujímavé.

Ikai Ajiriti

Jak krásné ráno. To přesně bych si pomyslel kdybych ráno vstal, ale po včerejším dlouhém tréninku jsem ležel rozpláclý na posteli uvnitř svého malého baráčku. Barák měl pouze jednu místnost ve které byla postel, jídelní stůl a kuchyňský kout a dvoje dveře. Za jedněmi se krýval záchod, za druhými východ ven.
Při zaznění zvonů jsem se jen nepatrně pohnul na posteli a spal dál.
Vzbudilo mě až míhání se lidí za dveřmi. Vážně bych měl na noc zatahovat. Pomyslel jsem si a došel k oknu. Uchváceně jsem sledoval zrovna procházející průvod. Chviličku jsem fascinovaně pozoroval Seleenu až jsem si nakonec uvědomil že v okně stojím úplně nahý. Moje tvář dostal odstín paviáního pozadí v období páření a já se rychle schoval za okno a zadoufal že mě nikdo neviděl.
Parádní start do dne..

Miwa Kayuka

Ležala som v posteli s tvárou zaborenou do vankúša. V tom niekto vošiel do izby, spoznala som mamine kroky, hneď na to som ucítila dopadnúť ťažkú váhu na svoj chrbát- Yumi na mňa vyskočila. Opatrne som sa otočila na chrbát, tak aby som ju nezhodila a pozrela som sa do jej veľkých očí, nedočkavo hladiacich na mňa. Mama otvorila okno v mojej izbe a s úsmevom mi oznámila že raňajky sú na stole. Potom odišla z izby a ja som sa presunula do kúpeľne, kde som absolvovala rannú hygienu a obliekla som sa. Yumi ma celý čas sledovala a nakoniec somnou opustila izbu. Prišli sme do kuchyne, kde už otec dojedal svoju porciu a mama umývala svoj tanier, tak som rýchlo zhltla obsah môjho taniera. Potom sme sa celá rodina vybrali do dediny, rodičia išli s davom, ja som sa od nich s Yumi odpojila a všetko sledovala z jednej z budov. Keď sa všetci začali pomali rozchádzať, zoskočili sme z budovy a vybrali sa k hlavnej budove. Zhlboka som sa nadýchla a premýšlala čo ďalej.

Yoi Bakuuro - Sempayi

Není to jednoduchý a ani to nikdy jednoduchý nebude. Budeš muset čelit větším rozhodnutím než jsi dodnes čelil. Poznáš, že bez zraku je to ještě těžší než to bylo doposud. Vím, že ti to teď přijde nepochopitelné, že mi tolik nevěříš, ale cesta ninji je plná nástrah, které tě mohou kdykoliv dohnat.
Vzpomínal jsem na slova, která mi kdysi řekl můj otec. Já mu věřil, ale můj menší strach z toho všeho nebyl prostě tak silný, abych se bál cesty ninji. Nejsem typ, co vyhledává boje, ale děda mě pojmenoval "Dobro" a tak tak musim i konat. Pomalu jsem se zvedl z postele a na zemi byly různě vyrýsované jakési ornamenty, které byly na holé pokožce značně cítit, tudíž jsem věděl přesně v jaké části místnosti se nacházím. Došel jsem až ke skříni, kde jsem nahmatal nové oblečení, do kterého se oblékl a poté už jen kolem ruky obmotal řetízek, na kterém je čepel a mohl vyrazit. Ráno totiž nesnídám, jelikož si beru vždy na cestu sušenku, kterou snim a stačí mi to do oběda. Nějaký hluk. Co se děje? Pomyslel jsem si a šel za zvukem.

Ikai Ajiriti

Po půl hodině česání vlasů jsem do sebe rychle hodil snídani a vyrazil směrem do hlavního sídla, za starší radou. Konečně je to tady, den na který takovou dobu čekám, konečně mě přiřadí do týmu a bude ze mě právoplatný ninja. Pomyslel jsem si a nadšením poskočil.
Už jsem měl pomalu hlavní sídlo na dohled hlavní sídlo když jsem zpozoroval na druhé straně ulice nádhernou dívku. Rychle jsem si ulízl vlasy a natrénovaným krokem k ní zamířil
Ahoj krásko, mohl bych tě pozvat na něco pozvat?
Pokusil sem se o okouzlující úsměv, ale v hlavě se mi objevil obraz prázdné peněženky.

Zisio Nikadaimo

Ich slová mi stále zneli v hlave no v tom som si spomenul na jednu dôležitú vec. Majú ma zaradiť do týmu. Dúfal som že nesklamem tak ako pri mojej prvej misii a dúfal som že mi do môjho týmu pridajú nejakých silných ninjov. Zoskočil som zo strechy na ktorej som dovtedy stál. Pomalým a bojazlivým krokom som došiel pred budovy rady starších a posledný krát som si povzdychol a vošiel som dnu.

Dievča

Dievča sa na teba pozrelo a videlo ti niečo v očiach. Trochu sa uhehňala, a potom povedala. Ešte som nestretla takého sebavedomého človeka ako si ty. Ale asi ti bude ešte dlho trvať než zbalíš dievča, ak sa o to momentálne snažíš. Dievča poznalo podľa rozprávania chlapca, že bol z niečoho nervózny, ale ďalej ho už nechcela riešiť. Tak sa maj, ja sa totiž ponáhlam. V tom si uvidel, ako sa dievča rozbehlo a po chvíli na teba hodilo pohľadom a ešte vlasmi. Bolo to ako z nejakého filmu. No teba viacej znervózňoval príchod za vodcom vesnice.

Zisio

Ako si vošiel dnu, po chvíli okolo teba prešla Seleena. Zacítil si čisto ženský parfém, ktorý ťa ohromil. Podľa toho ako ťa obišla si si mohol myslieť, že je to nejaké namyslené dievča, čo v skutočnosti nebolo. Uvidel si jednu veľkú chodbu a okolo nej boli samé dvere. Každé dvere mali prístup k niečomu inému. V obrovskej sály, kde si sa nachádzal boli aj schody, ktoré boli rozdelené na viaceré poschodia. Mohol si vidieť mnoho ninjov a rôznych ľudí z vyššej rady, ktorí prechádzali z dverí do dverí. Tvojim cieľom boli dvere, ktoré sa nachádzali na samom vrchu sídla, kde sa nachádza aj hlavný vodca vesnice. Po chvíli zmätenia si uvidel akéhosi radcu, ktorý mal namierené k tebe. Radca: Dobrý deň, vítam Vás tu. Vy ste asi jeden z mnohých členov, ktorí sa idú zapísať na členstvo genina, preto poďte za mnou. Bol si uchvátený z celej sály, pretože všade naokolo sa nachádzali len okná, ktoré osvieťovali hlavnú chodbu. Cítil si sa ako v nebi. Pomaly si mal aj zimomriavky z tej atmosféry v sídle. Pomaly ste išli po schodoch, ktoré tvorili na samý vrch 160 schodov. Radca: Dobre, prišli sme pred dvere, kde sa nachádza V. hlava vesnice, tak by som bol rád, aby ste sa zdržiavali zbytočných komentárov a snažili ste sa vysvetliť Váš príchod. Radca po chvíli odišiel a ty si čakal, len na to či tie dvere zo stresu otvoríš alebo nie.

Miwa

Po príhovore som sa zahľadela do neba a premýšlala som nad slovami ktoré tu odzneli. Na tvári sa mi objavil spokojný úsmev a s povzdychnutím som rukou Yumi pokynula, že ideme. Zoskočili sme z budovy a vybrali sa smerom k hlavnej. Vošla som dnu a zbadala som muža a chlapcom (Zisio) približne v mojom veku. Pomalým krokom som sa vybrala za tými dvoma, ale s určitým odstupom, len som chcela vedieť kadiaľ sa dostanem k vodcovi. V tom zastali pri akýchsi dverách a muž odišiel. Chlapec tam zostal len tak stáť. Ja som stála niekoľko metrov za ním aj s Yumi a čakali sme, či vojde. Ja som trocha znervóznela, ale bola som odhodlaná prejsť tými dverami tiež, no až po ňom....

Ikai

Ještě chviličku jsem s nakloněnou hlavou a otevřenou pusou pozoroval pozadí odcházející dívky, až když mi zmizela z dohledu uvědomil jsem si své priority. Už je ze mě ninja, nesmím se nechat takhle snadno vyvést z míry. Rozhodl jsem se pevně a chystal se na odchod. Mé nohy ovšem zůstaly stát a já se v myšlenkách stále vracel k té slečně. Až po minutě zírání do prázdna jsem byl schopen opět reagovat a vydal jsem se šouravým krokem dál k hlavnímu sídlu.

Zisio


Otočil som sa a uvidel som jedno dievča. Hmm....? Stálo tam dievča aj zo psom. Je celkom pekná. Premeral som si ju očami a povedal som priateľským tónom. Ja som Zisio Nikadaimo. Teší ma. No hmm....Ideš ďalej so mnou? Letmo som sa usmial a otočil som sa jej chrbtom a pomaly som chytil kľuku dverí a trochu som ich pootvoril a poznamenal som. Budem rád keď budeme spolu v týme. Otvoril som dvere a vošiel som dnu. Zo začiatku som videl iba svetlo no potom sa to upokojilo. Odstúpil som sa na bok a podržal som dievčaťu dvere.

Miwa a Zisio

Po chvíli ste vošli dnu. Slnečné lúče vám razili do očí a vy ste mohli vidieť, len siluetu stojacu pri okne. Po chvíli zakryli lúče krásne biele oblaky, ktoré vám umožnili sa poobzerať naokolo. Stojaci Simonin pri okne, ktoré tvorilo celú prednú stenu smerujúcu na vesnicu a horu Kuchi, si poriadne ani neuvedomil kto vošiel do miestnosti, najmä kvôli jeho psychologickým a životným myšlienkam, ktoré ho stále trápili. Vy ste len pozerali, pretože ste sa ocitli ako v inej dimenzii času. Vašimi myšlienkami prechádzalo množstvo správ, ktoré ste sa za život naučili a do teraz ich tak vnímate. Keď ste sa pozreli na siluetu stojacu v okne, mohli ste vidieť silno blond raziace vlasy do vašich očí a cup, ktorý sa tiahol od hlavy po stehná vodcu. Simonin sa ocitol v súčasnosti a mykol hlavou. Niekto prišiel? Otočil som pomaly hlavou na tých dvoch budúcich geninov. Na tvári ste mohli vidieť kľudný úsmev, ktorý naznačoval úctu k vám. Hneď na prvé, čo som sa pozrel, boli ich oči. Čakal som. Hovorí sa: ,,Človeka poznáš po reči". Stále som čakal, čo z nich vyjde, pretože len tak by mi v hlave prešla myšlienka o ich živote...

Ikai

Pred sídlom už stál jeden pomocník, ktorý čakal na príchod ďalších budúcich geninov. V tom zazrel Ikai-a. Ty budeš asi ďalší mladý ninja, ktorý sa chce stať geninom, čo? Na tvári som mal úsmev, pretože ľudia v Pratumo myslia len pozitívne. Poď za mnou. V tom si sa aj ty ocitol v krásnom sídle plných radcov, vodcov a ninjov. Radca ťa zaviedol k hlavnej kancelárii v budove. Svoju ruku nasmeroval k dverám, a tak ťa popohnal, aby si vstúpil. Chceš sa stať geninom? Počúvni svoje srdcom! V tom sa radca s úsmevom otočil a išiel čakať na ďalších členov. V tom ti v hlave mohla prebehnúť myšlienka pozitivity ľudí, nachádzajúcich sa v tomto bohatom sídle.

Ikai

Chviličku sem se tak díval na dveře, ale zaraženost mě hned přešla.
Na tváři se mi objevil troufalý výraz, párkrát jsem klepnul na dveře a vešel dovnitř.
Musím si potom najít tu holku. Blesklo mi v hlavě ještě před vstupem do místnosti.

Yoi Bakuuro - Sempayi

Zajímavý proslov, tenhle vládce je zajímavý. Má zřejmě v hlavě plno myšlenek, které se týkají dobrého života a vlastně života jako takového. Já osobně sice takhle o životě nepřemýšlim, ale má to něco do sebe a tenhle vůdce si zaslouží podporu. Pomyslel jsem si a tudíž začal i tleskat. Mrzelo mě, že nevim jak vypadá, ale připadal mi podle hlasu mladý, ale jako kdyby si už své prožil. Jenže teď mi naběhla myšlenka, že bych měl taky někdy dostat informace o svém týmu, na což se i docela těšim, jelikož to bude další krok k lepšímu životu a možná poznám první lidské kamarády. Když v tom mi z brašničky na boku vylezl Kiri spod trička ke krku a zbarvil se mi tam do bíla. Koukal se na mě svýma přátelskýma očima, jako kdyby rozuměl tomu o čem přemýšlim. "Neboj se Kiri, ty vždy budeš mím nejlepším přítelem." Zasmál jsem se a pohladil ho, při čemž on mě olízl krk a já se lehce zachechtal, protože to lechtalo. "Kiri zalez zase dolů nebo aspoň pod tričko, abys nevyplašil lidi. Víš, že se lekaj všeho co uplně neznaj." Řekl jsem a pak se rozešel k sídlu, kde bych měl zřejmě již dostat nějaké ty informace o týmu.

Ikai

Po príchode dovnútra si mohol zhliadnuť obrys troch postáv, ktoré boli otočené k veľkému oknu, kde znovu prenikalo silné svetlo. Bol si zarazený pohľadom na okolie, ktoré stálo okolo teba. Ešte nikdy si nevidel tak moderne vybavenú miestnosť. Simonin sa pozeral na tých dvoch, ale hneď ako si prišiel, jeho pohľad sa premiestnil do tvojich očí. Stále som čakal, čo z vás všetkých vyjde.

Yoi

Dostal si sa k hlavnému sídlu, kde si už videl čakať akéhosi staršieho pána, ktorý bol podľa výzoru asi na jedno oko slepý. S úsmevom a s pozitívnymi myšlienkami sa na teba pozeral, a len čakal kým k nemu prídeš. Budeš asi ďalším členom na zápis. Povedal starý pán, ktorého si nikdy nevidel. Poď za mnou. V tom otvoril dvere do sídla a ty si spatril tu svetelnú krásu naokolo. Nedávalo ti zmysel prečo bola chodba celá modrá. Po stenách neboli žiadne poriadne maľby, ale okná do sveta, pri ktorých si sa mohol cítiť ako v nejakom raji. Pán ťa zaviedol do miestnosti, ktorá sa nachádzala za touto predsieňou. Ľudí si mohol vidieť ako aj ostatní členovia až v tej miestnosti, kde boli len samé dvere a schody. Išli ste po dlhých schodoch až na samý vrch, kde ťa už vodca opustil a išiel čakať na posledných dvoch členov.

Yoi

Cítil jsem, že tu už na mě někdo čeká. Sice jsem neviděl kdo, ale jakmile promluvil, tak jsem si ho trochu i představil. "Jmenuji se Yoi Bakuuro - Sempayi a jak říkáte, jsem tu kvůli týmu." Řekl jsem a šel za nim. Podle chůze jsem poznával tak trochu prostředí, ve kterém se nacházíme a když jsem uslyšel jeho kroky, jak pomalu jdou nahoru, tak mi došlo, že jde o schody. Nemám zrovna v lásce schody. Pomyslel jsem si, ale nějak jsem to už zvládl, ikdyž to nebyla zrovna sranda. Nevěděl jsem v jakém prostředí to vlastně jsem, ale došlo mi, že zde nebudu sám, tak jsem raději pozdravil "Ahoj, jsem Yoi Bakuuro - Sempayi. Předem mě omluvte, ale kvůli klanu jsem slepý, tak nevim, kdo tu je a nevim, jak přesně mám pozdravit." Řekl jsem a trošku se zasmál.

Miwa

Chlapec si ma všimol, tak som s povzdychnutím podišla k nemu a spolu s ním vošla do miestnosti. Keď som uvidela vodcu, zvážnela som a vystrela sa. Pohliadla som mu do očí a na nič som nečakala, hneď som spustila.
Simonin-sama, dobrý deň... Som nová Geninka Pratumogakure, pripravená bojovať za našu dedinu... Prišla som kvôli zaradeniu do týmu. povedala som a ku koncu sa mierne uklonila, čakala som na vodcovu reakciu.

Ikai

Oči mi lítali od jednoho předmětu k druhému.
Byl jsem udiven kolik moderních věcích je v místnosti k vidění.
Jelikož jsem vůbec nevěděl co se bude dít, chvíli jsem tam jen potichu stál a nakonec ze mě vypadlo lehce rozrušené Dobrý den.

Zisio


Hm...? Vydal som zo seba iba toľko no po chvíli som vystrašeným tónom povedal. Dobrý deň. Nič viac som nepovedal pretože som sa odvrátil som na chvíľu zrak no potom som mu okamžite pozrel do očí.
Myslím že predstavovať ma asi netreba, že? No predsa len. Som Zisio Nikadaimo a chcem sa zaradiť do týmu.

Simonin a miestnosť

Stále som pozeral na tie dorastajúce deti, ktoré sa s údivom obzerali naokolo. Videl som v nich milosť k ľudu, videl som energiu, ktorá z nich vyžarovala, ale aj vystrašenosť až pokým neprišiel Yoi. Zrazu som uvidel člena klanu Bakuuro a zároveň aj klanu Sempayi. V mojom srdci sa niečo pohlo. Nevidel som nič, ale zároveň som videl veľa. Videl som chlapca, ktorí nevidí, ktorí nás poriadne ani necíti. Videl som akoby iný život človeka, ktorý som nevedel pochopiť. Tento chlapec bude niečím výnimočný. V tom niekto zaklopal a vošiel. Bol to Devo. Devo: Dobrý deň Simonin. Nesiem Vám dôležité správy, čo sa týka snemu. Snemu? Prešla myšlienka spoza vodcovích otázok. Devo: Áno. Mali by ste, čo najrýchlejšie prísť na snem tých najvyšších a najmocnejších v našom svete. S: A kde je to vzácne miesto?. Ostatní ste len hľadeli, pretože ste poriadne nevedeli, čo sa to okolo Vás deje. Bývala Kumogakure no Sato. Dobre, tým pádom by sme mali vyraziť. Alebo počkať! Devo, aj keď patríš do klanu Bakuuro ako jeden z členov, ktorý tu tiež medzi nami stojí, v tom som sa pozrel na Yoi-a, mal by si tu asi zostať a oboznámiť ich s našim sídlom. Všetci sme sa nachádzali v miestnosti, kde bolo veľa stoličiek, z čoho vyplýva že ste si mohli všetci sadnúť. Ja pôjdem, ty sa tu o nich postaraj, a keď sa čo najskorej nevrátim pošli ich domov a nech prídu zajtra. Budem Vás očakávať. Dvere sa zatvorili a vy ste pocítili, akoby ignorovanie V. hlavy vesnice. Devo: Nevidím Vás, ale aj tak viem, čo si môžem o Vás myslieť. Vedel som, že tu niekto bude, a preto som priniesol aj niečo napitie...

Yoi

Vůdce si nám zřejmě prohlížel, což bylo pochopitelné a já pak nahmatal židli, na kterou jsem si pomalu sednul. Pak však někdo další přišel a já v tu ránu lehce pohl hlavou do strany, abych natočil ucho k přicházející osobě. To je někdo starší, protože jeho kroky jsou víc slyšet při dopadu a dělá je delší. Pomyslel jsem si, ale nic jsem neříkal. Pak jsme však slyšeli, že jde o nějaký sněm, který bude zřejmě hodně důležitý a tak ho vůdce nemůže vynechat. Pochopitelně se omluvil a já se jen pousmál, ale raději mlčel. Sice jsem byl na akademii, ale moc nás neučili, jak se chovat v přítomnosti vůdce vesnice, přeci jen se to moc často nestává. Každopádně když odešel a další osoba řekla, že přinesl pití, tak jsem vyčkal až dojde ke mně a vzal si jedno, abych se hned napil. Podal jsem vodu také k tričku, spod něj vylezl Kiri a zlehka se napil a pak zase zalezl.

Ikai

Sedl jsem si na nejbližší židli a zvědavě pozoroval Yoi-e. Věděl jsem, už podle jeho představení, že je slepý a proto mě zajímalo jak se asi bude chovat.
Nechápavě jsem vytřeštil obočí když si začal dávat sklenici k triku.
Promiň, oslovil jsem ho. můžu se tě zeptat proč sis právě teď dával tu sklenici k triku?
Zeptal jsem se a neskrýval svou zvědavost v hlase.

Yoi

Najednou na mě promluvil nějaký kluk podle hlasu a já už byl plný nadšení, že se se mnou začal někdo bavit, protože jakmile někdo zjistil, že jsem slepý, tak mě začali trochu odstrkávat. "Kiri vylez." Řekl jsem s úsměvem a spod trička pomalu vylezl chameleon Kiri, který se mi usadil na stehně a sledoval tě svýma velkýma očima. Vypadalo to dokonce, že se na tebe i usmívá. "To je Kiri, mám ho už dva roky a je to parádní společník." Trošku jsem se zasmál a pak se na tebe otočil očima. Poznal jsi, že ikdyž jsem slepý, tak ve mně zůstala slušnost, že se maj dva konverzující lidé koukat navzájem do očí. Sice jeho oči nevidim, ale nechtěl jsem tenhle zvyk pokazit. Podal jsem mu ruku, nebyla podána přesně a trošku jsem váhal kam až ji mám dát, ale zastavil jsme ji tak akorát před nim. "Jmenuji se Yoi Bakuuro - Sempayi." Řekl sjem s úsměvem.

Zisio

Sadol som si na jednu zo stoličiek. Natiahol som a uvoľnil som sa pretože sme mali more času. No v tom som sa spýtal. Ako sa volá? Nastalo chvíľu ticho. Ten pes? Znova som sa pretiahol a ľahol som si na stoličku a pozrel som si na ruku. Trochu sa mi triasla a ja som aj vedel od čoho. Bol som celkom v strese, no dúfal som, že si nájdem nových priateľov.